zákon č. 69/2006 Sb.

Svými usneseními č. 299 ze dne 31. března 2004 a č. 479 ze dne 19. května 2004 vláda mimo jiné v souvislosti s přijetím Národního akčního plánu boje proti terorismu reagovala na potřebu novelizace stávající „sankční“ legislativy (zejména zákona č. 98/2000 Sb., o provádění mezinárodních sankcí k udržování mezinárodního míru a bezpečnosti) a zajištění naplnění závazků České republiky před přistoupením k Evropské unii (dále jen „EU“) vzhledem k některým jejím bezprostředně účinným právním předpisům.

Dne 1. května 2004 se Česká republika stala členským státem EU, čímž převzala též unijní úpravu uvalování mezinárodních sankcí přijímaných za účelem udržení nebo obnovení mezinárodního míru a bezpečnosti, ochrany základních lidských práv a boje proti terorismu. V návaznosti na vydání rezoluce Rady bezpečnosti Organizace spojených národů (dále jen „RB OSN“) či z jiného podnětu přijímá Rada EU v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky (dále jen „SZBP“) společný postoj (článek 15 Smlouvy o Evropské unii – dále jen „SEU“), společnou akci (článek 14 SEU), prohlášení nebo jinou formu projevu. V případě, že společný postoj nebo společná akce směřuje k pozastavení, omezení nebo úplnému přerušení hospodářských vztahů s jednou nebo několika třetími zeměmi (článek 301 Smlouvy o založení Evropského společenství – dále jen „SES“) nebo vůči jiné entitě (umožněno na základě článku 308 SES) nebo je-li nezbytné okamžité opatření v oblasti pohybu kapitálu a plateb (článek 60 SES), vydají orgány EU - Rada nebo Evropská komise (dále jen „Komise“) - přímo použitelný předpis k jeho/jejímu provedení. Takový předpis (nařízení nebo rozhodnutí) ES je bezprostředně závazný a přímo aplikovatelný, a proto se již netransponuje do vnitrostátních právních předpisů. Vnitrostátní předpisy je však třeba „adaptovat“ – například úprava zjišťování a postihování porušení nařízení ES, ale i nakládání se „zmrazeným“ majetkem a proces povolování výjimek a s tím souvisejících procesních postupů je ponechána na národních legislativách.

V současné době jsou účinná tato nařízení:

- nařízení Rady (ES) č. 2580/2001 ze dne 27. prosince 2001, o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu, kde jako „příslušný orgán“ podle čl. 3, 4 a 5 (m.j. shromažďuje informace, povoluje výjimky a plní informační povinnosti vůči Evropské komisi) je pro Českou republiku určeno Policejní prezidium, které však dosud žádná opatření k naplnění tam uvedených povinností nepřijalo.

- další bezprostředně účinné sankční předpisy EU pro uvedenou oblast:

Poznámka: MPO = Ministerstvo průmyslu a obchodu FAÚ = Finanční analytický útvar Ministerstva financí

Součástí jednotlivých nařízení Rady EU jsou obvykle i „sankční seznamy“ s konkrétním určením sankcionovaných fyzických osob a dalších subjektů, jako jsou např. teroristické skupiny, hnutí, politické strany, podnikatelské subjekty, nadace, ale i konkrétní státy nebo určitá území. Pro zařazování fyzických osob na sankční seznamy k nařízením Rady EU by podle doporučení sankčního výboru EU mělo být podmínkou, že proti této osobě je vedeno trestní řízení ve státě, který zařazení navrhuje. Vzhledem k tomu, že se jedná o přímé uplatňování práva EU, případné „v dobré víře“ vzniklé škodní následky lze uplatnit vůči orgánům EU.

Sankční seznamy k jednotlivým nařízením se poměrně často mění (např. k nařízení č. 881/2002 ze dne 27.5.2002 bylo do konce roku 2004 vydáno 41 dalších nařízení, která mění sankční seznam). Změny v seznamech sankcionovaných osob, jakož i jiné změny sankčních nařízení Rady EU, jsou publikovány v Úředním věstníku EU. Komise navíc na svých www stránkách^*) publikuje konsolidované seznamy sankcionovaných osob, které s minimálním zpožděním (maximálně do jednoho týdne po vydání nového seznamu) aktualizuje. Je však třeba upozornit, že závazný je pouze seznam ve znění publikovaném v Úředním věstníku EU, nikoli v konsolidované formě, kterou uveřejňuje Komise na svých internetových stránkách.

Není-li příslušná forma projevu SZBP provedena nařízením Rady EU, což se může stát například tehdy, jestliže mají být uvaleny sankce k jejichž provedení nemá ES dostatečné pravomoci, ČR by měla mít operativní nástroj, kterým by zajistila plnění požadavků stanovených v daném nástroji SZBP. Takovým nástrojem je například možnost vydání nařízení vlády.

Česká republika je dále jako signatář Charty OSN podle jejího článku 25 povinna k dodržování mezinárodních sankcí stanovených rezolucí či rozhodnutím RB OSN, v nichž RB OSN v souladu s článkem 41 Charty OSN vyzve členské státy k opatřením nevojenského charakteru za účelem udržení nebo obnovení mezinárodního míru a bezpečnosti. Česká republika jako člen EU splní svoji povinnost k provádění těchto mezinárodních sankcí, pokud jsou transponovány výše uvedenými nástroji SZBP a přímo použitelnými předpisy ES.

Další povinnosti na úseku boje proti financování terorismu České republice vyplynou z dosud neratifikované Mezinárodní úmluvy o potlačování financování terorismu, přijaté 10. ledna 2000 v New Yorku (dále jen „Úmluva“). Povinností každého ze smluvních států je m.j. přijmout příslušná opatření k identifikaci, odhalování, zmrazení nebo zabavení jakýchkoli finančních či jiných zdrojů, použitých nebo vyčleněných za účelem spáchání „teroristických“ trestných činů (v kterémkoli vývojovém stádiu a v jakékoli formě součinnosti), případně i výnosů z takových činů (čl. 8 odst. 1 Úmluvy), a přijmout účinná opatření pro prevenci a boj proti přípravám teroristických trestných činů uvnitř i mimo svá území.

Pokud jsou omezující opatření zaměřena pouze na omezení obchodování se zbraněmi a jiným vojenským materiálem, případně na další zboží a technologie podléhající mezinárodním kontrolním režimům, je obchod s nimi regulován v rámci ČR zákonem č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem, ve znění pozdějších předpisů, resp. zákonem č. 594/2004 Sb., jímž se provádí režim Evropských společenství pro kontrolu vývozu zboží a technologií dvojího užití. V obou případech je za povolování, kontrolu a případně i sankcionování porušení (pokud se nejedná o trestný čin) odpovědné Ministerstvo průmyslu a obchodu. V této oblasti činnosti není třeba provést žádné změny.

Jestliže však přímo použitelný předpis EU stanoví další povinnosti, které jsou ukládány i (spíše se dá říci především) soukromým osobám, ať již právnickým nebo fyzickým, například ke zmrazení majetku, k zákazu obchodních či jiných dalších styků, a případně stanoví přípustné výjimky, které by však měl schvalovat či udělovat „příslušný“ státní orgán členského státu, pak dosud žádný předpis neurčuje těmto „povinným“ subjektům partnera ve státní správě, který by byl nejen oprávněn, ale i vybaven příslušnými pravomocemi k odpovědnému posouzení a rozhodnutí, či případně převzetí odpovědnosti a povinností tam, kde by pro soukromý subjekt byly nadměrně zatěžující, ať již personálně nebo nákladově. Obdobné mechanismy je třeba nastolit i v souvislosti s realizací dalších mezinárodních sankčních aktů, které je ale napřed třeba implementovat do vnitrostátního práva.

Zhodnocení stávající právní úpravy

V ČR jsou nyní vnitrostátně sankční opatření upravena těmito zákony:

1. Zákonem č. 48/2000 Sb., o opatřeních ve vztahu k afghánskému hnutí Talibán. Povinnosti z něj se vztahují na všechny právnické i fyzické osoby, není určen odpovědný orgán státní správy, sankce ukládají v mezích své působnosti všechna ministerstva a jiné orgány státní správy. Na jeho základě byly vydány prováděcí předpisy:

- Nařízení vlády č. 164/2000 Sb., o opatřeních ve vztahu k afghánskému hnutí Talibán (upřesňuje rozsah sankcí);

• Nařízení vlády č. 327/2001 Sb., o dalších opatřeních ve vztahu k afghánskému hnutí Talibán (upřesňuje rozsah sankcí).

Sankční opatření v zákoně č. 48/2000 Sb. jsou však namířená vůči Talibánu vázanému na území Afghánistánu. Tato skutečnost se změnila po porážce Talibánu spojeneckou koalicí. Na to reagovala RB OSN rezolucí č. 1390(2002), kterou byly zrušeny sankce vůči Afghánistánu a ponechány pouze sankce zaměřené přímo vůči Talibánu a jeho představitelům. Tyto předpisy jsou proto prakticky nepoužitelné, nehledě k tomu, že tuto část sankcí i s ohledem na zmíněnou rezoluci RB OSN řeší nařízení Rady (ES) č. 881/2002.

2. Zákonem č. 98/2000 Sb., o provádění mezinárodních sankcí k udržování mezinárodního míru a bezpečnosti, ve znění zákona č. 436/2004 Sb. Jedná se o obecný sankční předpis, povinnosti ukládá všem právnickým i fyzickým osobám, není určen odpovědný orgán státní správy, sankce ukládají v mezích své působnosti ministerstva průmyslu a obchodu, dopravy, kultury, školství, mládeže a tělovýchovy a vnitra, v ostatních případech Ministerstvo financí (dále jen „MF") . Na jeho základě byly vydány prováděcí předpisy:

- Nařízení vlády č. 170/2003 Sb., o opatřeních ve vztahu k Irácké republice (upřesňuje rozsah sankcí);

• Nařízení vlády č. 334/2001 Sb., o opatřeních vůči některým občanům Svazové republiky Jugoslávie (upřesňuje rozsah sankcí).

Tento „obecný sankční zákon“ však vychází z původní, po září 2001 již zastaralé koncepce přijímání sankcí, dle níž může být sankcionovaným subjektem pouze stát, povstalecké hnutí nebo jiná organizovaná moc či její představitel. Nelze jej tedy obecně vztáhnout na osoby, uváděné na příslušných sankčních seznamech RB OSB či Rady EU (zejména z důvodu jejich napojení na teroristické sítě), aniž by tyto osoby byly spojeny s určitým státem, povstaleckým hnutím nebo organizovanou mocí na určitém území.

Oba jmenované zákony mají spíše charakter proklamace, chybí jim úprava procesních postupů a zejména pravomocí příslušných orgánů, když jakékoli případné šetření by prakticky vždy naráželo na bariéru různými speciálními zákony upravené povinné profesní mlčenlivosti. Obecně upravují sankce za porušení („ukládání pokut“), úprava je však nedostatečná a v rozporu s obecnými zásadami ukládání trestů – například neřeší vymáhání pokut (pouze vybírání) a rozkladu proti rozhodnutí o uložení pokuty odpírají odkladný účinek(!). Úpravu nelze použít ve vztahu k bezprostředně účinným právním aktům ES.

3. Zákon č. 4/2005 Sb., o některých opatřeních ve vztahu k Irácké republice, který nabyl účinnosti dnem 6.1.2005 a který implementuje rezoluci Rady bezpečnosti Organizace spojených národů č. 1483(2003) - vrácení iráckého kulturního vlastnictví a dalších předmětů archeologického, historického, kulturního a náboženského významu, odcizených nebo jinak neoprávněně získaných z příslušných iráckých institucí, a dále zmrazení všech prostředků nebo jiných finančních aktivit nebo ekonomických zdrojů, které patřily bývalé irácké vládě, a prostředků, které byly nabyty nebo odvezeny z Iráku Saddámem Husajnem nebo jinými vysokými činiteli bývalého iráckého režimu a jejich nejbližšími příbuznými, pokud se tento majetek nachází na území České republiky. V tomto zákoně jsou Ministerstvu financí ukládány povinnosti ve vztahu k sankcionovaným subjektům a jejich majetku. Jediným útvarem v rámci MF, který byl schopen ihned povinnosti podle tohoto zákona plnit, byl Finanční analytický útvar Ministerstva financí (dále jen „FAÚ“), což ostatně původní návrh Ministerstva zahraniční věcí předpokládal. V návrhu není řešen vztah k povinnostem, které má FAÚ ze zákona č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, ve znění pozdějších předpisů, (např. mlčenlivost, oddělení dokumentace vč. sítí, atd.) a příslušné kompetence k vynucování uplatňování tohoto zákona. Zákon je obtížně uplatnitelný v praxi. Délkou legislativního procesu v ČR navíc vznikl paradox, že totiž pro ČR vstupem do EU od 1.5.2004 platí nařízení Rady (ES) č. 1210/2003 ze dne 7. července 2003, o určitých zvláštních omezeních hospodářských a finančních vztahů s Irákem, které s přímou účinností i na území ČR řeší totéž (tedy plnění rezoluce RB OSN č. 1483), kromě určení sankcí za porušení povinností a opatření k zajištění jejich uplatňování. V ostatních ustanoveních tento zákon stanoví totéž, pokud v některých ustanoveních není dokonce s předmětným nařízením ES v rozporu (pak se ale uplatní zásada aplikační přednosti práva ES). Proto rovněž navrhujeme s účinností zákona podle tohoto návrhu zákon č. 4/2005 Sb. zrušit.

Ani tyto, ani jiné předpisy v rámci ČR (vyjma případů, kdy jednání naplňuje skutkovou podstatu trestného činu) neřeší postup státních orgánů, a to ani „příslušných“ ve smyslu příloh jednotlivých sankčních nařízení Rady EU, což je však nezbytné k dosažení účelu těchto předpisů. Jejich sankční ustanovení s výjimkou zákona č. 4/2005 Sb. neumožňují ukládání sankcí za porušení povinností, uložených v sankčních nařízeních Rady EU.

Neplněním těchto povinností ČR porušuje povinnosti uložené ve čtrnácti z uvedených nařízení ES a vystavuje se tak kritice, ale i případným sankcím ze strany orgánů EU.

Hlavní cíle navrhované právní úpravy

Předkládaný návrh zákona si klade za cíl řešit celou sankční problematiku v rámci ČR komplexně, tedy tak, aby kromě specifických činností a povinností MPO, jak je uvedeno výše, jediný konkrétně stanovený orgán s příslušnými možnostmi, zkušenostmi a částečně i dosavadními právními předpisy nastavenými pravomocemi byl určen jako koordinátor obecných sankčních opatření. Nový zákon by měl řešit zejména:

• určení centrálního orgánu státní správy odpovědného za vnitrostátní koordinaci sankčních opatření (mimo opatření podle zákonů č. 38/1994 Sb. a 594/2004 Sb.) a spolupráci s Komisí (bude-li tímto orgánem FAÚ, pak je ještě nutná odpovídající úprava ve vztahu k plnění povinností podle zákona č. 61/1996 Sb.);

• okamžitá opatření k identifikaci, odhalování a „zmrazení“ jakýchkoli finančních či jiných zdrojů, použitých nebo vyčleněných za účelem spáchání „teroristických“ trestných činů, případně i výnosů z takových činů (obecně „sankcionovaného majetku“);

• správu sankcionovaného majetku, pokud subjekt, u něhož je „zmrazen“, neskýtá dostatečné záruky jeho zachování nebo z jiného důvodu není schopen správu vykonávat, včetně řešení nákladů takové správy, až po jeho případné vydání oprávněné osobě v situaci, kdy nelze se stejným okamžitým účinkem použít ustanovení trestněprávních předpisů;

• rozhodování o „zmrazeném“ majetku, o zrušení zmrazení a jednání v tím vyvolaných sporech, včetně řešení případných náhrad vzniklé škody;

• oprávnění ke kontrole plnění sankčních opatření, přičemž kontrolu v oborech své činnosti by prováděly i ostatní orgány státní správy;

• oprávnění k rozhodování o výjimkách v užití sankcionovaného majetku;

• spolupráce s ostatními orgány státní správy včetně oprávnění ukládat plnění dílčích úkolů k naplnění účelu sankčních opatření;

• stanovení donucovacích opatření a procesních postupů k jejich uplatňování, a to i vůči bezprostředně účinným právním aktům ES.

Náplní své činnosti má k řešené problematice velmi blízko FAÚ. Poslední novelou zákona č. 61/1996 Sb., došlo s účinností od 1. 9. 2004 k rozšíření výčtu „podezřelých obchodů“, jejichž oznámení FAÚ shromažďuje a které dále šetří, i na problematiku financování terorismu a napojení na sankcionované subjekty. Mimo to je i v rámci sankčních nařízení Rady EU obvykle FAÚ určován jako obecný „příslušný orgán v rámci ČR“ – viz tabulka výše. Bude-li určen k plnění předpokládaných úkolů, bude nezbytné jeho personální posílení. Patrně podstatně větší personální nároky by však vznikly v případě, že by jako příslušný orgán byl určen jakýkoli jiný útvar v rámci stávajících orgánů státní správy. S ohledem na závažnost řešené problematiky by však bylo možno uvažovat i o zřízení samostatného úřadu, který by plnil úkoly na úseku boje proti praní špinavých peněz i centrálního orgánu státní správy odpovědného za koordinaci sankčních opatření.

Vztah k ústavnímu pořádku České republiky

Navrhované řešení není v rozporu s ústavním pořádkem České republiky. Tím, že stanoví poměrně podrobně jak proces omezení vlastnického práva, tak i povinnosti (a možnosti) státního orgánu k odpovídajícímu prověření nezbytnosti takového opatření, umožňuje chránit vlastnická práva lépe, než jak by to bylo možné přímým uplatňováním povinností na základě mezinárodního práva bez takovéto vnitrostátní normy. Samozřejmostí je možnost přezkoumání rozhodnutí státního orgánu soudem (národním, za obecně stanovených podmínek i mezinárodním), stejně jako možnost dovolávat se náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem, případně i náhrady účelně vynaložených nákladů při plnění povinností vyplývajících z mezinárodního práva. Tendence EU však směřuje k tomu, aby sankční opatření vůči konkrétním osobám byla realizována v rámci trestního řízení. V takových případech (a lze předpokládat, že jich bude většina) by po prvotních krocích podle sankčních předpisů následovalo převedení zajištěného majetku pod režim trestního práva, ať již k řízení v ČR nebo v rámci mezinárodní trestní spolupráce.

Vztah k mezinárodním závazkům České republiky

Zásadní dokumenty mezinárodního práva, k jejichž realizaci na území ČR je předpis zejména určen, jsou popsány výše. Kromě toho se na tuto oblast bezprostředně vztahují tyto další dokumenty:

- rezoluce RB OSN č. 1373(2001), k boji proti mezinárodnímu terorismu (obecně) a na ni navazující (obecné) společné postoje Rady EU ze dne 27. prosince 2001 č. 2001/930/SZBP, o boji proti terorismu, a č. 2001/931/SZBP, o použití zvláštních opatření k boji proti terorismu;

- další rezoluce RB OSN, zavádějící mezinárodní sankce vůči konkrétním subjektům – např. č. 1267(1999), č. 1333(2000), č. 1390(2002), č. 1455(2003) a č. 1526(2004), zaměřené vůči majetku Talibánu, Al-Kajdy či jejich představitelů a Usámy bin Ládina; a další, zaměřené např. na Angolu, Somálsko, Rwandu, Kongo nebo Liberii a případně k nim přijaté (speciální) společné postoje Rady EU.

Politické závazky vyplývají i z mezinárodně uznávaných, byť ne přímo závazných doporučení FATF (Financial Action Task Force on money laundering – Finanční akční výbor proti praní peněz, působící v rámci OECD), a to ze „40 doporučení pro oblast boje proti praní peněz“, ve znění upraveném a doplněném v červnu 2003, a „Osmi zvláštních doporučení, týkajících se financování terorismu“ z roku 2001, rozšířených o deváté doporučení v únoru 2005.

Navržený zákon je konstruován dostatečně obecně tak, aby bez dalšího umožňoval plnění povinností vyplývajících z přímo účinných sankčních právních aktů EU, a to jak současných, tak i případných budoucích. Plnění povinností, vyplývajících „pouze“ z rezolucí RB OSN nebo ze společných postojů Rady EU, ať již současných nebo budoucích, umožňuje za předpokladu jejich implementace do právního řádu ČR nařízením vlády, tedy bez nutnosti složitého a zejména zdlouhavého legislativního postupu, který se projevil např. u návrhu zákona o některých opatřeních ve vztahu k Irácké republice.

V návaznosti na přijetí zákona bude třeba v Komisi iniciovat návrh na změnu v příslušných přímo použitelných předpisech ES:

a) změnit příslušný orgán v ČR z Policejního prezidia na FAÚ v nařízení Rady (ES) č. 2580/2001 ze dne 27. prosince 2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu,

b) doplnit, event. upravit příslušný orgán v ČR – FAÚ v příslušných nařízeních (viz tab. výše).

Po schválení návrhu zákona informovat Komisi „o opatřeních přijatých na základě jednotlivých sankčních nařízení“, ve vztahu k jednotlivým sankčním nařízením, pokud je to v nich vyžadováno.

Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty

Obecně lze předpokládat, že k plnění povinností vyplývajících z tohoto zákona, ale zejména povinností z mezinárodních závazků, kterými se dosud v ČR nikdo nezabýval, bude zapotřebí (minimálně):

• 2 zaměstnanců pro činnost právní, legislativní a mezinárodní spolupráci (při předpokladu vzájemné zastupitelnosti; je třeba právní vzdělání a minimálně dobrá znalost angličtiny);

• 2 až 4 zaměstnanců k prověřování zjištěného sankcionovaného majetku a výkon kontrolní činnosti, zajištění správy sankcionovaného majetku a rozhodování v řízení o postihu za neplnění povinností, rozhodování o výjimkách a pod.

Tyto požadavky vycházejí z předpokladu, že bude minimální výskyt případů sankcionovaného majetku, resp. sankcionovaných osob na území ČR. Nelze vycházet ze zkušeností, protože dosud se v ČR ve skutečnosti sankční opatření (v rozporu s mezinárodními závazky) prakticky nerealizovala. Minimalizace personálních požadavků je postavena rovněž na předpokladu výkonu těchto opatření Finančním analytickým útvarem, tedy s využitím jeho struktur a technického zabezpečení, bez nutnosti vytvářet nové obslužné struktury. Výhoda tohoto řešení spočívá mimo jiné v tom, že lze (bude-li legislativně ošetřeno příslušné informační propojení zejména z hlediska mlčenlivosti) operativně dle okamžité potřeby přesunout na výkon těchto činností další zaměstnance, a naopak při jejich „nevyužití“ posílit výkon jeho dalších činností. Za současného personálního stavu FAÚ není schopen tyto činnosti vykonávat, když dosud nebylo řešeno ani jeho posílení v návaznosti na novelu zákona č. 61/1996 Sb., která je účinná od 1.9.2004.

Roční provozní výdaje na činnost včetně mzdových nákladů by za uvedených okolností neměly překročit částku 5,0 mil. Kč. Další případné náklady související se správou zajištěného (zmrazeného) majetku prakticky nelze odhadnout, návrh však obsahuje taková ustanovení, která by měla tyto náklady minimalizovat (využití výnosů na úhradu nákladů). Návrh současně eliminuje riziko sankcí, které České republice hrozí z orgánů EU pro dosavadní neplnění povinností na tomto úseku.

Uváděné náklady budou uplatněny v rozpočtovém procesu pro příští léta. Rozpočtové náklady na rok 2005 se nepředpokládají.

Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na hospodářské subjekty, zejména na malé a střední podnikatele

Hospodářským subjektům nejsou navrženým zákonem ukládány žádné nové povinnosti, než ty, které pro ně vyplývají z povinnosti plnit přímo použitelné sankční předpisy ES, či z dosavadních sankčních předpisů ČR. Tento zákon naopak řeší dosud neřešené situace, například náklady, které mohou hospodářským i jiným soukromým subjektům v souvislosti s plněním těchto povinností vzniknout. Vytvořením jediného koordinačního orgánu státní správy a stanovením jeho povinností ve vztahu k „podezřelému“ majetku pro tyto subjekty významně snižuje zátěž, spojenou s prověřováním takového majetku a plněním dalších povinností s tím spojených.

Sociální dopady a dopady na životní prostředí

Vzhledem ke svému charakteru nemá návrh žádné dopady sociální nebo na životní prostřední.

B.

Právnická osoba, za kterou se považuje i podnikající fyzická osoba, má odpovědnost objektivní, a proto jsou stanoveny ve smyslu nové koncepce správního trestání přiměřené liberační okolnosti.

Individuální určení výše pokuty u přestupku umožňuje použití § 12 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů; pro stanovení výše pokuty za správní delikt v konkrétním případě jsou pravidla stanovena v odst. 2.

K § 21:

Navrhuje se vyjádřit zejména počátek odpovědnosti za porušení ve vztahu k bezprostředně použitelným právním předpisům ES.

K § 22:

Pro jednoznačnost se navrhuje vyjádřit vztah tohoto návrhu zákona k příslušným právním normám o obchodu se zbraněmi a nakládání s kontrolovanými technologiemi.

Ústřední orgány státní správy a ČNB se podílí na jednání mezinárodních orgánů v rámci své věcné působnosti i v případech, kdy se tato jednání týkají rozhodování o uvalení nebo stanovení obsahu a rozsahu sankcí za účelem udržení nebo obnovení mezinárodního míru a bezpečnosti, ochrany základních lidských práv a boje proti terorismu. Tento princip je vzhledem ke specializaci nesporně vhodné zachovat.

K § 23:

Obecné zmocňovací ustanovení k vydání nařízení vlády (v návaznosti na sankce z mezinárodních závazků, jež nelze přímo uplatnit v ČR) je obsaženo v § 4 odst. 1. V ustanovení § 23 se navrhuje ponechat možnost operativního řešení adaptace vnitřního práva vůči přímo použitelným předpisům ES v oblasti mezinárodních sankcí, pokud to bude třeba k organizačně-technickému zabezpečení jejich realizace.

Předběžný návrh vyhlášky je součástí komplexu návrhu.

K § 24:

Navrhuje se zrušit dosavadní sankční předpisy, kterou jsou buď nahrazeny tímto návrhem, případně jsou nepoužitelné nebo je jejich použití významně omezeno vzhledem k vydání přímo účinných předpisů EU/ES a jejich „použitelná“ část je nahrazena některými ustanoveními tohoto zákona (např. zákon o některých opatřeních ve vztahu k Irácké republice).

K § 25:

S ohledem na naše závazky vyplývající z členství v EU je nezbytné, aby zákon nabyl účinnosti v co nejkratší době. Jakýkoli odklad by mohl být vykládán jako neplnění povinností dle smlouvy o EU, když povinnosti vyplývající z jednotlivých dříve přijatých sankčních nařízení Rady EU již měly být splněny v době vstupu ČR do EU.

S ohledem na změnu trestního zákona, navrhovanou v doprovodném návrhu zákona o změně souvisejících zákonů, se jako optimální a reálný termín jeví datum 1. prosince 2005.

V Praze dne 1. června 2005

předseda vlády

Ing. Jiří Paroubek, v. r.