a) zhodnocení platného právního stavu
Zákon o odpadech nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2002 a ve srovnání s dříve platným zákonem o odpadech (č. 125/1997 Sb.) zavedl do našeho právního řádu množství nových povinností, především v důsledku harmonizace s právem ES. I tento předkládaný návrh zákona, kterým se zákon o odpadech mění, obsahuje změny potřebné v důsledku legislativních požadavků Evropské unie.
b) odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy a vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpadech“) je předkládán z důvodu harmonizace českého právního řádu s právem Evropských společenství.
Hlavním důvodem novelizace zákona o odpadech je transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/96/ES ze dne 27. ledna 2003 o odpadních elektrických a elektronických zařízení, směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2003/108/ES ze dne 8. prosince 2003, která mění tuto směrnici, a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/95/ES ze dne 27. ledna 2003 o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních.
Podle čl. 17 směrnice 2002/96/ES, čl. 2 směrnice 2003/108/ES a čl. 9 směrnice 2002/95/ES musí členské státy přijmout právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do 13. srpna 2004.
Současně s transpozicí požadavků komunitárního práva usiluje návrh zákona o doplnění některých především procesních ustanovení zákona postrádaných při jeho aplikaci a směřujících k jednoznačnému výkladu, lepší vymahatelnosti plnění povinností stanovených zákonem a odstranění některých nedostatků či opomenutí.
V souvislosti se změnou zákona o odpadech budou provedeny i změny relevantních prováděcích předpisů.
c) zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem ČR, s mezinárodními smlouvami, jimiž je ČR vázána a její slučitelnosti s právem ES
Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Stejně tak je v souladu s právem ES (viz tabulky shody).
Navrhovaná právní úprava transponuje požadavky těchto směrnic Evropského společenství:
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/95/ES ze dne 27. ledna 2003 o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/96/ES ze dne 27. ledna 2003 o odpadních elektrických a elektronických zařízeních
směrnice Evropského parlamentu a rady 2003/108/ES ze dne 8. prosince 2003, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/96/ES ze dne 27. ledna 2003 o odpadních elektrických a elektronických zařízeních
d) předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy, zejména nároky na státní rozpočet
Nakládání s odpadními elektrickými a elektronickými zařízeními:
Nepředpokládá se ekonomický dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet ani územní rozpočty. Dopad na státní rozpočet by byl v případě, že by se přijal takový způsob financování nakládání se starým elektroodpadem, který by státní rozpočet zahrnul do zdrojů jeho financování.
Pro „nový“ elektroodpad (zařízení uvedené na trh po 13. srpnu 2005) se ukládá financování celého systému (sběr, zpracování, využití a ekologické odstranění) osobám uvádějícím elektrické a elektrotechnické zařízení na trh (dále jen „osoby uvádějící na trh), a to za své vlastní výrobky. Pro bezpečné zajištění financování (prevence zániku odpovědné osoby) se osobám uvádějícím na trh ukládá povinnost předložit před uvedením výrobku na trh finanční záruku dostatečnou k zajištění systému pro daný výrobek v daném množství. Forma záruky není specifikována (resp. je stanovena volně), může mít např. podobu připojení se k systému financování, pojištění recyklace či blokovaného bankovního účtu.
Pro „starý“ elektroodpad (zařízení uvedené na trh do 12. srpna 2005 včetně) se ukládá financování celého systému (sběr, zpracování, využití a ekologické odstranění) všem osobám uvádějícím na trh podnikatelsky činným v okamžiku vzniku příslušných nákladů, a to v odpovídajícím rozsahu.
Vzhledem k tomu, že v současné době existuje na trhu velké množství osob uvádějících na trh, je téměř nemožné, aby si povinnost zpětného odběru, která jim bude vyplývat ze směrnice 2002/96/ES po její transpozici do české legislativy, plnily sami. Bude třeba vytvořit logistický systém zapojující jak osoby uvádějící na trh, tak například sběrná místa obcí a zpracovatele.
Úprava nakládání s elektroodpadem si vyžádá investice do doplnění technologických částí výroby v tom smyslu, aby byly splněny požadavky plynoucí ze zákona, tj. především dosažení požadovaného materiálového využití, označení výrobků, vyloučení obsahu vyjmenovaných látek. Tyto investice jsou z dlouhodobého hlediska rentabilní. Lze však předpokládat, že v současné době, kdy je na trhu nedostatek odpadu z elektrických a elektrotechnických zařízení, by byla taková investice pro malé a střední firmy finančně velmi zatěžující, protože by nebyly schopny z prodeje získaných materiálů pokrýt náklady na provoz a splácení úvěru linky. Takovouto investici si mohou dovolit pouze velké společnosti, které jsou schopny dotovat provoz linky do doby než legislativně vstoupí v platnost povinnost zpětného odběru.
Růst nákladů výrobců elektrických a elektronických zařízení se projeví v cenách výrobků. Růst cen bude záviset na nákladech recyklace.
k bodům 1 a 2:
Na základě připomínek Odboru kompatibility Úřadu vlády byla doplněna ustanovení týkající se uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie při pověřování osob k hodnocení nebezpečných vlastností odpadů Ministerstvem životního prostředí a Ministerstvem zdravotnictví.
k bodu 3:
Jedná se o upřesnění vymezení povinností, které přecházejí spolu s vlastnictvím odpadu z původce odpadu na oprávněnou osobu, která s odpadem dále nakládá.
k bodu 4:
Část čtvrtá zákona o odpadech stanoví povinnosti při nakládání s vybranými výrobky, vybranými odpady a vybranými zařízeními. Nakládání s elektrickými a elektronickými zařízeními představuje nový díl osmý této části zákona, proto se do § 25 odst. 1, kde jsou vyjmenovány vybrané výrobky, odpady a zařízení, vkládají i tato zařízení.
k bodům 5, 6 a 7:
Jedná se o formální úpravu textu za účelem jeho jednoznačného výkladu.
K bodu 8:
Upřesnění lhůty, po jejímž uplynutí umístí obecní úřad vozidlo umístěné v rozporu se zákonem na náklady jeho vlastníka na vybrané parkoviště.
K bodům 9 až 13
Formální úpravy textu – opravy chybných odkazů, vzniklých při doplňování pozměňovacích návrhů při projednávání předchozího změnového zákona (zákon č. 188/2004 Sb.) v Senátu.
K bodu 14:
§ 37f
Jedná se o ustanovení, jehož smyslem je uvedení právní úpravy a v souladu s čl. 17 odst. 1 směrnice 2002/96/ES, resp. čl. 9 odst. 1 směrnice 2002/95/ES, odkaz na právní úpravu Evropské unie, kterou navržená právní úprava provádí.
Kromě toho je ustanovení v souladu s čl. 2 odst. 1 směrnice 2002/96/ES doplněním (korektivem) ustanovení § 37g, které vymezuje rozsah právní úpravy formulací klíčových pojmů (elektrické a elektronické zařízení, elektroodpad, výrobce a dovozce elektrického a elektronického zařízení na trh apod.). Výslovně se stanoví, že zařízení, která náleží do jedné z kategorií uvedených v příloze č. 7 (bod 35), jsou však součástí jiného typu zařízení, které do žádné z těchto kategorií nenáleží, nepodléhají režimu tohoto dílu zákona.
Odstavec 2 předpokládá přijetí prováděcího právního předpisu, kterým se převezme
§ 37g
V souladu s čl. 3 směrnice 2002/96/ES jsou v tomto ustanovení definovány základní pojmy. Některé nedefinuje s ohledem na to, že jsou právním řádem ČR již definovány shodně se směrnicí. Jedná se o pojmy „využívání“ (§ 4 písm. l/ zákona č. 185/2001 Sb.), „odstraňování“ (§ 4 písm. o/ zákona č. 185/2001 Sb.), „nebezpečná látka“ (§ 2 odst. 8 zákona č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích). Dále se jedná o pojem „prevence“, protože tento pojem se v normativním textu směrnice vyskytuje pouze v článku 1, a pojem „recyklace“, který ve výsledném znění směrnice zahrnuje v sobě definice dvou pojmů – recyklace a energetického využití. Oba tyto pojmy jsou definovány v souladu se směrnicí zákonem č. 185/2001 Sb. v § 4 písm. m) zákona („materiálovým využitím odpadů - náhrada prvotních surovin látkami získanými z odpadů, které lze považovat za druhotné suroviny, nebo využití látkových vlastností odpadů k původnímu účelu nebo k jiným účelům, s výjimkou bezprostředního získání energie“) a § 4 písm. n) zákona („energetickým využitím odpadů - použití odpadů hlavně způsobem obdobným jako paliva za účelem získání jejich energetického obsahu nebo jiným způsobem k výrobě energie“). Rozsah pojmu „distributor“ (čl. 3 písm. j/ směrnice 2002/96/ES) je vymezen a) odkazem na zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky (podle § 2 písm. g) citovaného předpisu je distributorem „ten, kdo v dodavatelském řetězci provádí následnou obchodní činnost po uvedení výrobku na trh“), a b) „posledním prodejcem“, který je definován legislativní zkratkou v § 38 („právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, která prodává výrobky … spotřebiteli“).
Klíčovými pojmy z hlediska rozsahu právní úpravy jsou „elektrické a elektronické zařízení“ (elektrozařízení) (a) a „elektroodpad“ (b). K definici elektrického a elektronického zařízení uvedla Evropská komise v odůvodnění svého návrhu, že limity napětí jsou převzaty ze směrnice Rady 73/23/EHS (o elektrických zařízeních, která mají být použita ve stanovených limitech napětí) a jejich smyslem je vyloučit z předmětu právní úpravy velká průmyslová zařízení.
Při definování elektroodpadu směrnice 2002/96/ES výslovně hovoří o tom, že součástí pojmu jsou i komponenty (components), konstrukční díly (sub-assemblies) a spotřební díly (consumables) v případě, že jsou součástí zařízení ve chvíli, kde se držitel zařízení zbavuje (kdy se stávají odpadem). Směrnice ES uvedené pojmy nedefinuje (přestože jich v dalším textu používá). Evropská komise uvedla jejich definice a příklady alespoň v odůvodnění svého návrhu: a) „komponenty“ se míní části zařízení (např. klávesnice, elektromotorky, transistory, kondenzátory, usměrňovače), b) „konstrukčními díly“ se míní části zařízení, které nemusí být napojeny na elektrický okruh, bez nichž by však původní zařízení nemohlo sloužit podle představ výrobce (např. poličky v lednici), c) „spotřebními díly“ se míní vyměnitelné (resp. odstranitelné) části zařízení (např. tonery, baterie).
Obsah pojmu „výrobce“ („producer“) podle směrnice ES – dalšího klíčového pojmu předmětné právní úpravy, protože právě na tuto osobu je na základě zásady „znečišťovatel platí“ vztažena velká většina povinností – je do zákona o odpadech transponován pojmy „výrobce“ a „dovozce“. Podle odůvodnění návrhu Evropské komise se ve smyslu této definice za výrobce (dovozce) nepovažuje dodavatel ani výrobce jednotlivých komponentů, konstrukčních či spotřebních dílů. Slovy „pod vlastním jménem nebo firmou“ se dle Evropské komise dále chce říci, že za výrobce (dovozce) se rovněž nepovažuje původní výrobce, pokud její výrobky uvádí na trh jiný podnik pod vlastním jménem nebo firmou.
Pojmy „opětovné použití“ (c), „zpracování elektroodpadu“ (d) jsou téměř doslovným přepisem definic právních předpisů ES. Pojem „elektrozařízení pocházející z domácností“ nahrazuje pojem „elektroodpad pocházející z domácností „(g) z důvodu principu zpětného odběru podle § 38 zákona, podle nějž se zpětně odebraný použitý výrobek stává odpadem až po jeho předání osobě oprávněné s ním nakládat jako s odpadem.
§ 37h
Toto ustanovení je společným pro celý díl 8.
Odstavec 1 vychází z článku 6(1) a 7(1) směrnice 2002/96/ES. Podle těchto ustanovení mohou výrobci a dovozci plnit povinnosti tam stanovené samostatně (individuální plnění) nebo společně s jinými výrobci či dovozci (sdružené plnění) a to buď na základě smlouvy nebo přenesením na společně založenou právnickou osobu. Návrh vztahuje tyto možnosti na veškeré povinnosti související se zpětným odběrem, odděleným sběrem, zpracováním, využíváním a odstraňovaní elektroodpadu.
Odstavec 2 je založen na článcích 7(3) a 12(1) směrnice 2002/96/ES. Protože roční zpráva požadovaná tímto ustanovením obsáhne i údaje, které jsou obsahem roční zprávy podle § 38 odst. 9 (zpětný odběr), výslovně se stanoví, že roční zpráva podle dílu 8 nahrazuje roční zprávu podle § 38 odst. 9.
Odstavec 3 zmocňuje ministerstvo k provedení obou předchozích odstavců.
§ 37i
Po vzoru již platného a účinného zákona o obalech (č. 477/2001 Sb., § 14) se stanoví pravidla pro vytváření a průběžnou aktualizaci Seznamu výrobců a dovozců elektrozařízení. Provádí se tím článek 12 směrnice 2002/96/ES, podle kterého „členské státy vypracují seznam výrobců“.
§ 37j
Ustanovení odstavce 1 stanoví obecné požadavky pro uvádění elektrických a elektronických zařízení na trh, a to v návaznosti na čl. 4 směrnice 2002/96/ES. Obecné ustanovení o výrobě výrobků obsahuje § 10 odst. 2 zákona o odpadech, návrh § 37j odst. 1 jej více rozvádí vzhledem k elektrickým a elektronickým zařízením.
Ustanovení odstavce 2 je provedením čl. 11 odst. 2 směrnice 2002/96/ES.
Odstavec 3 transponuje jádro směrnice 2002/95/ES o omezení použití některých nebezpečných látek v elektrickém a elektronickém zařízení. Od 1. července 2006 se v nových elektrických nebo elektronických zařízeních uváděných na trh zakazuje použití olova, rtutě, kadmia, šestimocného chromu, PBB a PBDE, s výjimkou použití uvedeného v příloze č. 8 (bod 36) k zákonu a s výjimkou náhradních dílů určené k opravě nebo opětovnému použití elektrického a elektronického zařízení uvedeného na trh před 1. červencem 2006.
Odstavec 4 předpokládá upřesnění způsobu označování elektrozařízení podle odstavce 2.
§ 37k
Tímto ustanovením se provádí čl. 5 směrnice 2002/96/ES, přičemž (pro tzv. elektrodpad pocházející z domácností) je využito stávající právní úpravy obsažené v § 38 zákona č. 185/2001 Sb. Pro výrobce a dovozce je tak stanovena povinnost zajistit zpětný odběr použitého zařízení pocházejícího z domácností v souladu s § 38, který upravuje zpětný odběr některých výrobků a obsahuje povinnosti v souladu s citovanou směrnicí. Pro ostatní elektroodpad (odpad nikoli z domácností) jsou tyto osoby povinny zajistit jeho oddělený sběr.
Odstavec 2 vychází z čl. 10 odst. 3 směrnice 2002/96/ES. Ten požaduje, aby všechny výrobky uváděné na trh po 13.8.2005 (viz ustanovení o účinnosti) označil výrobce symbolem uvedeným v příloze IV ke směrnici (přeškrtnutý kontejner). Ve výjimečných případech (přičemž tímto výjimečným případem může být podle směrnice pouze nutnost daná velikostí nebo funkcí výrobku) vytiskne se symbol na obalu výrobku, v návodu k použití a v záručním listu (vzhledem ke spojce „a“ se požaduje vytištění symbolu na všech třech médiích). Vzor grafického symbolu podle směrnice bude stanoven prováděcím právním předpisem (zmocnění v odstavci 6).
Odstavec 3 a 4 provádějí čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2002/96/ES. Odstavce 5 a 6 provádějí čl. 5 odst. 4 směrnice 2002/96/ES.
Odstavec 7 zmocňuje ministerstvo k stanovení grafického symbolu prováděcím právním předpisem.
§ 37l
Odstavec 1 vychází z požadavku čl. 6 odst. 1 směrnice 2002/96/ES.
Odstavec 2 ukládá výrobcům a dovozcům v souladu s čl. 11 odst. 1 směrnice 2002/96/ES povinnost poskytnout zpracovatelským zařízením příslušné informace o opětovném použití a zpracování ke každému novému typu elektrozařízení, a to nejpozději do jednoho roku od uvedení nového typu na trh.
Odstavce 3 a 4 jsou obecnými povinnostmi zpracovatelů elektroodpadu a zahrnují v sobě (s odkazem na prováděcí právní předpis) technické požadavky obsažené v přílohách II a III směrnice 2002/96/ES. Ustanovení těchto odstavců transponují větší část čl. 6 citované směrnice.
Odstavec 5 je provedením čl. 6 odst. 5 směrnice, který se zabývá především otázkou zpracování mimo území Společenství, a to z hlediska započítání takového zpracování do kvót stanovených článkem 7 směrnice (§ 37m). Podle směrnice lze takové zpracování započítat pouze v případě prokázání, že využití, opětovné použití nebo recyklace (materiálové využití) se uskutečnilo za podmínek odpovídajících požadavkům směrnice.
Odstavec 6 výslovně upozorňuje na skutečnost, že zpracovatelé elektroodpadu s obsahem regulovaných látek ve smyslu zákona o ochraně ovzduší (č. 86/2002 Sb.) jsou povinni plnit i povinnosti upravené uvedeným zákonem pro zacházení s takovými výrobky. Jedná se zejména o následující ustanovení zákona o ochraně ovzduší (uváděno ve znění novely zákona, která byla dne 29. ledna 2004 schválena Senátem ČR):
㤠29
(1) Právnické nebo fyzické osoby oprávněné k podnikání, které provádějí servisní práce, údržby, demontáže nebo likvidace chladících zařízení, klimatizačních zařízení, zařízení s tepelnými čerpadly, zařízení obsahujících rozpouštědla nebo systémů požární ochrany a hasicích přístrojů, jsou povinny při provádění těchto činností znovuzískávat regulované látky a následně tyto látky zneškodnit, regenerovat nebo recyklovat. Znovuzískávání regulovaných látek při recyklaci výrobků, zneškodnění, regeneraci nebo recyklaci regulovaných látek lze vykonávat jen s povolením ministerstva. Povolení se vydává na dobu časově omezenou.
(2) Fyzické osoby podílející se přímo na provádění činností podle odstavce 1 jsou povinny splnit kvalifikační požadavky stanovené prováděcím právním předpisem a oznámit ministerstvu jméno, příjmení, identifikační číslo, bylo-li přiděleno, datum narození, adresu místa trvalého nebo přechodného pobytu u osob, které jsou občany České republiky, nebo adresu místa trvalého nebo přechodného pobytu, popřípadě adresu místa podnikání nebo adresu určenou pro doručování u osob, které nejsou občany České republiky, identifikační číslo zaměstnavatele, bylo-li přiděleno, druh a rozsah činností a změny těchto údajů. Oznámení údajů a splnění kvalifikačních požadavků je podmínkou výkonu těchto činností.
(3) Regulované látky, které nemohou být využity, musí být osobou, v jejímž držení se nacházejí, zneškodněny způsobem stanoveným v povolení ministerstva. Pokud tato osoba nemá povolení ke zneškodnění regulovaných látek, je povinna je předat osobám, které takové povolení ministerstva mají. V dokladu o předání musí být uvedeno číslo příslušného povolení.
(4) Úniky regulovaných látek kontrolují a evidují osoby, které jsou zapsány do registru revizních techniků chladicích a klimatizačních zařízení vedeného ministerstvem. Úniky methylbromidu z fumigačních zařízení kontrolují a evidují osoby, které jsou zapsány do registru revizních techniků fumigačních zařízení vedeného ministerstvem. Uvedené osoby jsou před zapsáním do těchto registrů povinny prokázat splnění podmínek stanovených prováděcím právním předpisem. Žádost o zapsání do registru obsahuje jméno, příjmení, identifikační číslo, bylo-li přiděleno, datum narození, adresu místa trvalého pobytu u osob, které jsou občany České republiky, nebo adresu místa trvalého nebo přechodného pobytu, popřípadě adresu místa podnikání nebo adresu určenou pro doručování u osob, které nejsou občany České republiky, identifikační číslo zaměstnavatele, bylo-li přiděleno, seznam přístrojového vybavení a postupů kontroly úniků regulovaných látek a doklad o splnění kvalifikačních požadavků. Rozhodnutí o zapsání do registru vydává ministerstvo na dobu určitou, nejdéle na dobu 5 let. Ministerstvo může zrušit rozhodnutí o zápisu do registru v případě, že dojde k podstatné změně podmínek, za kterých došlo k zápisu do registru nebo při závažném porušení těchto podmínek či povinností stanovených zákonem nebo právními předpisy Evropských společenství upravujícími ochranu ozonové vrstvy Země.13a)
(5) Splnění podmínek podle odstavce 2 nebo zápis do registrů podle odstavce 4 se nevyžaduje u osoby, která je usazena v jiném členském státě Evropské unie a na území České republiky hodlá dočasně vykonávat činnost uvedenou v odstavci 2 nebo 4, pokud prokáže, že
a) je státním příslušníkem členského státu Evropské unie,
b) splňuje kvalifikační požadavky stanovené členským státem k výkonu činnosti podle odstavce 2 nebo 4 v souladu s právními předpisy Evropských společenství.13a)
Doklady o splnění podmínek podle písm. a) a b) je tato osoba povinna předložit před zahájením těchto činností.
(6) Provozovatelé zařízení s náplní regulované látky nad 3 kg, které se nepřemisťuje, jsou povinni prostřednictvím osoby, která je zapsána do registru revizních techniků chladících a klimatizačních zařízení nebo která provozuje svoji činnost v souladu s odstavcem 5, každoročně zajistit kontrolu těchto zařízení a výsledky kontroly evidovat a uchovávat. Provozovatelé jsou povinni kontrolou zjištěné závady způsobující úniky regulovaných látek odstranit.
(7) Prováděcí právní předpis stanoví náležitosti žádosti o povolení podle odstavce 1, závazné technologie znovuzískávání regulovaných látek a způsob kontroly a evidence těchto látek, požadavky na kvalifikaci osob provádějící činnosti podle odstavce 1 a podmínky zápisu do registrů revizních techniků podle odstavce 4.“.
V odstavci 7 se ministerstvo zmocňuje k vydání prováděcího právního předpisu upravující a konkretizující některé povinnosti vycházející z tohoto paragrafu.
§ 37m
V návaznosti na čl. 7 směrnice 2002/69/ES je osobám uvádějícím na trh elektrické a elektronické zařízení uloženo vytvořit systém pro využití elektroodpadu a v rámci tohoto systému využít elektroodpad ve stanovené míře (odstavec 3). Evropská komise v odůvodnění k článku 7 dodává, že veškeré kvóty byly stanoveny na základě zkušeností dotčených subjektů a na základě pilotních projektů. V důsledku toho takto nastavené kvóty nemají vyvolat zvláštní nové náklady.
V odstavci 1 se povinným osobám ukládá vytvořit systém jako takový.
Odstavec 2 klade důraz na opětovné používání elektrických a elektronických zařízení jako celek, zároveň však v souladu se směrnicí ES stanoví, že tato opětovně použitá zařízení se nezapočítávají do kvót stanovených pro využití elektroodpadu (odstavec 3). Tato výhrada je v souladu se směrnicí ES omezena k 31. srpnu 2008 (viz ustanovení o účinnosti).
Odstavec 3 stanoví kvóty, které mají být plněny ke dni 31. prosince 2006 (viz ustanovení o účinnosti). Kvóty jsou vždy stanoveny „v páru“ – obecná kvóta pro využití, zvláštní kvóta pro opětovné použití a recyklaci komponentů, materiálů a látek. Sama směrnice předpokládá přijetí nových kvót (včetně kvót pro opětovné použití celých zařízení) nejpozději 31. prosince 2008.
§ 37n
Odpovídá čl. 8 směrnice .
Toto ustanovení upravuje v návaznosti na čl. 8 směrnice 2002/96/ES financování celého systému (sběr, zpracování, využití a ekologické odstranění) odpadu z elektrozařízením, resp. elektroodpadu pocházejícího z domácností. Financování pro ostatní elektrozařízení upravuje následující ustanovení (§ 37o).
Ustanovení rozlišuje mezi zařízeními uvedenými na trh po 13. srpnu 2005 (odstavec 1) a zařízeními uvedenými na trh do 12. srpna 2005 (odstavec 3).
Pro „nový“ elektroodpad ukládá financování celého systému (sběr, zpracování, využití a ekologické odstranění) výrobcům a dovozcům, a to za své vlastní výrobky. Pro bezpečně zajištění financování (prevence pro případ zániku odpovědné osoby) se výrobcům a dovozcům ukládá povinnost předložit před uvedením výrobku na trh finanční záruku (odst. 2) dostatečnou k zajištění systému pro daný výrobek v daném množství (včetně označení výrobku v souladu s § 37h odst. 2). Uvedená záruka může mít podle směrnice několik forem: a) připojení se k systémům financování (sdružené plnění), b) pojištění, c) účelově vázaný bankovní účet. Návrh zákona tak stanoví povinnost poskytnutí záruky podle b) nebo c) v případě, že se povinná osoba rozhodne financovat systém na individuálním základě. Uvolí-li se k přistoupení na kolektivní systém, jehož náležitosti budou odpovídat požadavkům prováděcího právního předpisů, stanoví se, že záruka je poskytnuta přistoupením k takovému systému.
Pro „starý“ elektroodpad (historical waste) se ukládá financování všem osobám uvádějícím na trh podnikatelsky činným v okamžiku vzniku příslušných nákladů, a to „v odpovídajícím rozsahu“.
Odstavec 4 vztahuje výše uvedená ustanovení i na výrobce a dovozce na trh pomocí prostředků dálkové komunikace (a to pro výrobky dodané do členského státu, ve kterém kupující trvale bydlí nebo má sídlo).
Odstavec 5 obsahuje zmocnění pro vydání prováděcího právního předpisu ke stanovení bližších podmínek financování podle předchozích odstavců.
§ 37o
Toto ustanovení návrhu transponuje čl. 9 směrnice 2002/96/ES ve znění směrnice 2003/108/ES, která původní znění plně nahradila zněním novým. Pro financování elektroodpadu nepocházejícího z domácností se stanoví tyto základní pravidla:
a) pro elektrozařízení uvedená na trh po 13. srpnu 2005 zajistí financování výrobce a dovozce (v zásadě tedy každý sám na vlastní odpovědnost),
b) pro elektrozařízení uvedená na trh do 13. srpna 2005 (včetně tohoto dne) se financování ukládá výrobcům a dovozcům (je-li takové elektrozařízení v dané době nahrazováno ekvivalentními výrobky) a konečným uživatelům (není-li takové elektrozařízení v dané době nahrazováno ekvivalentními výrobky).
Odstavec 2 obsahuje zmocnění pro vydání prováděcího právního předpisu ke stanovení bližších podmínek financování podle odstavce 1.
k bodu 15:
Do § 38, se do seznamu výrobků, na které se vztahuje zpětný odběr, doplňují elektrická a elektronická zařízení, na která se rovněž zpětný odběr vztahuje (nahrazuje se dosavadní kategorie „chladničky používané v domácnostech“).
k bodu 16:
Tímto ustanovením se konkretizuje rozsah povinností povinných osob při zpětném odběru některých výrobků. Stanoví se, že každá povinná osoba (výrobce, dovozce) je povinna zpětně odebírat výrobky daného druhu bez ohledu na značku (původ výroby nebo dovozu), v množství, které sama za vykazované období vyrobí nebo doveze. Tímto ustanovením by měl být zajištěn i zpětný odběr výrobků vyrobených nebo dovezených osobami, které již na trhu nepůsobí a jimi vyrobené nebo dovezené výrobky teprve nyní budou spotřebiteli vyřazovány. Jako kompenzaci, aby některé povinné osoby nebyly zvláště pak zpočátku “zavaleni“ odevzdávanými výrobky, návrh stanoví omezení jejich zpětného odběru množstvím za vykazované období vyrobených nebo dovezených výrobků vlastních.
k bodu 17:
Do stávajícího § 38 odst. 4, kde je upravena povinnost informovat spotřebitele o způsobu provedení zpětného odběru, se vkládají nové povinnosti o informování spotřebitelů kupujících elektrická a elektronická zařízení. Povinnost poskytnout uvedené informace vychází z čl. 10 směrnice 2002/96/ES.
k bodu 18
Do ustanovení § 38 odst. 7 se vkládá ustanovení o tom, že zpětný odběr může být odmítnut v případě, že použitý výrobek ohrožuje zdraví osob, které zpětný odběr provádějí (míněno „fyzicky provádějí“). Ustanovení je založeno na čl. 5 odst. 2 písm. d) směrnice 2002/96/ES.
k bodům 19 a 20:
Nejen provozovatelé zařízení k odstraňování nebo využívání odpadů a provozovatelé zařízení podle § 14 odst. 2, ale i provozovatelé zařízení ke sběru, zpracování, využívání a odstraňování elektroodpadu jsou povinni zaslat údaje o tomto zařízení v souladu s § 39 odst. 3 zákona a vést evidenci o převzatém, zpracovaném využitém a odstraněném elektroodpadu a ohlašovat ji podle § 39 odst.5.
k bodu 21:
Zároveň se doplňuje i povinnost obecního úřadu obce s rozšířenou působností tato hlášení zpracovat a zaslat ministerstvu.
k bodu 22:
Upřesňuje se termín a obsah hlášení o PCB a zařízení s PCB zasílaných ministerstvu.
k bodu 23:
Ustanovení zmocňuje ministerstvo k rozšíření příslušné vyhlášky stanovit způsob a rozsah vedení evidence elektroodpadu a zařízení, v nichž se s ním nakládá.
k bodu 24 a 25:
Doplňují se opomenutí v konečném znění zákona č. 188/2004 Sb. (poslední novely zákona o odpadech)
K bodu 26 a 27:
Výjimky ze zákazu přeshraniční přepravy odpadů do České republiky za účelem jejich odstranění se omezují na jedinou – odpady vzniklé v sousedních státech v důsledku živelních pohrom nebo stavu nouze. Zároveň se doplňuje povinnost odpad vzniklý v České republice zde i přednostně využívat, pokud nejde o využití v členských státech EU. V souvislosti s tímto doplněním bylo nutné vypustit název paragrafu.
K bodu 28:
Neodkladný účinek v případě nedovolené přepravy odpadů je nezbytným procesním ustanovením.
K bodu 29 a 32:
Změnou zákona o odpadech zákonem č. 188/2004 Sb., byly z působnosti zákona o odpadech vyloučeny vytěžené zeminy, hlušiny a sedimenty za podmínek stanovených prováděcím právním předpisem. Kontrola plnění těchto podmínek a sankce za jejich neplnění a nebo zneužití tohoto nového institutu zákona však stanovena nebyla.
K bodu 30 a 31:
V souvislosti s doplněním dílu osmého zákona se doplňuje výkon státní správy ministerstvem o vedení souhrnné evidence nakládání s elektroodpadem a seznam dovozců a vývozců elektrozařízení
k bodům 33 a 34:
V souvislosti s úpravou části deváté zákona a s tím spojených kompetencí celních úřadů se na základě připomínek Ministerstva financí – GŘ cel doplňují procesní ustanovení k výkonu kontrolní činnosti celních úřadů při přepravě odpadů.
K bodu 35
Formální úprava.
K bodu 36
Jako příjemce pokut a propadlé kauce uložené inspekcí a nebo stanovené celním úřadem při přeshraniční přepravě odpadů se stanoví Státní fond životního prostředí.
K bodu 37:
Vypuštění ustanovení, které opomenutím zůstalo z původního vládního návrhu zákona č. 188/2004 Sb., po úpravách přijatých v Parlamentu.
K bodu 38:
Doplnění působnosti obecních úřadů obcí s rozšířenou působností při zpracování evidencí a ohlašování odpadů ministerstvu v souvislosti s novým dílem 8 zákona – Elektrozařízení.
K bodům 39 a 40:
Formální úpravy, upřesnění
K bodu 41:
Doplnění definice nebezpečné vlastnosti odpadů v souladu s její definicí v příloze III směrnice č. 91/689/EHS k nebezpečnému odpadu.
K bodům 42 a 43:
Nové přílohy zákona č. 7 a č. 8 navazují na nově navrhovaný díl 8.
k čl. II:
Vzhledem k velkému počtu změn původního znění zákona č. 185/2001 Sb. se předseda vlády zmocňuje k vyhlášení úplného znění ve Sbírce zákonů. Důvod je zřejmý – lepší orientace adresátů právní normy.
k čl. III:
Stanovuje se účinnost novely zákona pro jednotlivá její ustanovení. Účinnost zákona jako celku se stanoví ke dni jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů
Na 13. srpen 2005 se odkládá účinnost § 37i (Seznam výrobců elektrozařízení), § 37k (zpětný odběr a oddělený sběr) a dále § 37n a § 37o (financování). Stejně tak se odkládá účinnost bodu 15, 17 a 18 návrhu zákona (souvisí s § 37k).
Na 1. leden 2009 se stanoví účinnost § 37m odst. 3 (stanovená míra využití). Na tento termín byl Evropskou komisí posunut směrnicí pro členské státy EU stanovený termín (1. leden 2007) na základě žádosti České republiky o jeho odložení k 31. prosinci 2008 (resp. 1. lednu 2009).
V Praze dne 2. června 2004
Předseda vlády:
Ministr životního prostředí: