zákon č. 73/2025 Sb.

1. Zhodnocení platného právního stavu včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen

Právní úprava týkající se výkonu advokacie je v současné době obsažena zejména v zákoně č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále i „ZA“), a v jeho prováděcích právních předpisech.

Výkonem advokacie se rozumí poskytování právních služeb advokáty (§ 1 odst. 1 ZA) zapsanými v seznamu advokátů vedeném Českou advokátní komorou (§ 4 ZA). Vedle advokátů jsou oprávněni k poskytování právních služeb na území České republiky za podmínek podle § 2 odst. 1 písm. b) ZA i tzv. evropští advokáti. Poskytovat právní služby mohou také notáři, soudní exekutoři, patentoví zástupci, daňoví poradci a popřípadě další osoby, kterým oprávnění poskytovat právní služby svěřuje zvláštní zákon. K poskytování právních služeb jsou dále oprávněni i zaměstnanci kterékoliv právnické nebo fyzické osoby, členové družstva či příslušníci ozbrojených sborů, kteří poskytují právní služby osobě, k níž jsou v pracovněprávním nebo pracovním vztahu anebo ve služebním poměru, je-li poskytování právních služeb součástí jejich povinností, které vyplývají z tohoto jejich vztahu nebo poměru (§ 2 odst. 2 ZA).

Oprávnění k poskytování právních služeb veřejnosti je touto právní úpravou svěřeno výlučně osobám, jejichž odborná úroveň je zaručena příslušností k regulované právnické profesi, případně dalším profesionálům, jimž toto oprávnění svěřuje jiný zákon. Tato výlučnost je stanovena především v zájmu zaručení potřebné úrovně kvality poskytovaných právních služeb a ochrany klienta a nese s sebou v případě advokáta plnění řady specifických povinností (včetně povinnosti uzavřít např. povinné profesní pojištění odpovědnosti).

Pokud osoba, která k poskytování právních služeb není oprávněna, právní služby přesto opakovaně a za úplatu poskytne, poskytnutí právních služeb nabízí, použije označení „advokát“ nebo jiným způsobem vyvolá klamavý dojem, že se jedná o advokáta, dopustí se přestupku podle § 52d odst. 1 ZA.

Výkon veřejné moci na úseku advokacie svěřil zákonodárce zákonem o advokacii České advokátní komoře jakožto samosprávné stavovské organizaci všech advokátů. Komora tak vykonává vrchnostenskou moc v rámci výkonu profesní samosprávy, a to vůči advokátům a advokátním koncipientům, jejichž seznamy vede jakožto veřejné rejstříky. Zápisy v těchto rejstřících Komora provádí na základě právních skutečností, popř. na základě správního rozhodnutí jejích orgánů (představenstvo, předseda) nebo na základě kárného řízení. Část těchto zápisů provádí na základě žádosti, přičemž přijetím zákona č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vzniklo žadateli (jakožto uživateli služby) právo činit digitální úkon vůči orgánu veřejné moci způsoby vypočtenými v § 4 citovaného zákona.

Výkon profesní samosprávy se opírá o volené orgány, jejichž členové jsou podle § 43 zákona o advokacii voleni sněmem na dobu čtyř let. Uplynutím čtyřletého funkčního období členství advokáta v orgánech zaniká. Pokud se v této době nesejde nový sněm, který by zvolil nové členy, zůstává Komora paralyzovaná bez možnosti vykonávat zákonem svěřenou veřejnou správu na úseku advokacie. Zákon pro tento případ postrádá jakékoli řešení s tím, že konání sněmu považuje za nezbytné ve všech případech. Jak ovšem ukázala pandemie onemocnění COVID-19, může překážka v konání sněmu vyplývat z objektivních skutečností a právních předpisů, na které nemá Komora žádný vliv.

Předpokladem pro složení advokátní zkoušky a výkonu advokacie je získání tříleté právní praxe advokátního koncipienta – § 5 odst. 1 písm. c) zákona. Tuto právní praxi lze podle stávající právní úpravy získat pouze v rámci pracovního poměru k advokátovi, usazenému evropskému advokátovi, ke společnosti nebo k zahraniční společnosti v pracovním poměru sjednaném na stanovenou týdenní pracovní dobu podle § 79 zákoníku práce, tj. na 40 hodin týdně. Výkon právní praxe advokátního koncipienta na sjednanou kratší pracovní dobu není podle stávající právní úpravy možné.

Podle § 21 odst. 1 zákona o advokacii má advokát povinnost zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb. Advokátní mlčenlivost je nezbytným základem pro vztah důvěry mezi advokátem a klientem. Bez tohoto vztahu není představitelná realizace práva na právní pomoc. Klient musí mít možnost spolehnout se na to, že se ze strany advokáta a jeho spolupracovníků žádné informace nedostanou k třetím osobám. Teprve tato důvěra umožňuje otevřenost klienta vůči advokátovi, která je nezbytná k tomu, aby jeho zájmy mohly být hájeny nejlepším možným způsobem. Důvodem pro uložení povinnosti mlčenlivosti advokátovi při výkonu advokacie je tak povinnost zachovat důvěrnost informací, se kterými se při poskytování právních služeb určitému klientovi setkává a se kterými pracuje za účelem plnění povinností vyplývajících ze závazkového vztahu mezi ním a klientem. Zákon však nechrání tuto důvěrnost jako takovou, což je výrazný limit ochrany práva na právní pomoc. Kategorii důvěrnosti informací je proto nutno chápat v jejím širokém významu, kdy zahrnuje obecně požadavek důvěrnosti komunikace advokáta s jeho klientem. V tomto širokém významu zahrnuje nejen povinnosti advokáta, nýbrž i třetích osob a orgánů veřejné moci respektovat důvěrnost této komunikace.

K 1. lednu 2023 bylo v seznamu advokátních koncipientů a koncipientek zapsáno 1 118 žen a 1 309 mužů, obě pohlaví jsou tak v zájmu o kariéru v advokacii zhruba vyrovnaná. Pro to, aby se advokátní koncipient mohl stát advokátem, je třeba splnit několik podmínek. Jedním z předpokladů je zápis do seznamu advokátních koncipientů. Zákon v § 37 odst. 1 písm. e) jako jednu z podmínek pro zápis do seznamu advokátních koncipientů stanoví pracovní poměr sjednaný na stanovenou týdenní pracovní dobu dle zákoníku práce. Tato podmínka nezohledňuje skutečnost, že pečující lidé nemohou vykonávat práci po 40 hodin týdně, a tak pracují na zkrácený úvazek, tedy v nižší než stanovené týdenní pracovní době. Pro účely splnění podmínky tříleté právní praxe pro vykonání advokátní zkoušky se praxe ve snížené týdenní pracovní době nezapočítává.

V této souvislosti je potřeba uvést, že za rok 2021 čerpalo průměrně měsíčně rodičovský příspěvek 292 232 žen (98,2 %) a 5 303 mužů (1,8 %). Tyto statistické údaje se, byť ne zcela, překrývají s počtem lidí čerpající rodičovskou dovolenou. Ukazují, že ženy jsou v naprosté většině primárními pečovatelky (ať už se jedná o péči o děti či starší lidi), proto jsou nuceny po dobu poskytování péče buď nevykonávat advokátní praxi vůbec, nebo jí vykonávat v režimu zkráceného úvazku.

2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, včetně dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen, vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy

Předkládaná novelizace zákona o advokacii směřuje do několika základních oblastí, a to na:

a) ochranu důvěrnosti komunikace mezi advokátem a klientem a informací s tím souvisejících a zpřesnění stávající právní úpravy povinné mlčenlivosti advokáta,

b) změnu týkající se výkonu profesní samosprávy advokátů - zejm. způsobu jednání a rozhodování sněmu Komory, umožnění distanční účasti advokátů na sněmu, možnost přijímání usnesení sněmu mimo zasedání písemně nebo s využitím technických prostředků za podmínek stanovených jednacím řádem, změnu způsobu volby do volených orgánů Komory,

c) umožnění výkonu právní praxe advokátního koncipienta na kratší pracovní dobu,

d) zpřesnění právní úpravy a rozšíření ochrany advokátů a jejich klientů před tzv. vinklařením (tj. nabízením, zprostředkováním a poskytováním právních služeb osobami, které k tomu nejsou ze zákona oprávněny, nebo tuto činnost provádějí nedovoleným způsobem),

e) zajištění práva advokáta či advokátního koncipienta (uživatele služby) činit digitální úkon vůči orgánu veřejné moci (Komoře) digitálně v souladu s § 4 odst. 1 zákona č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů a

f) zajištění přístupu advokáta k některým nezbytným údajům klientů z vybraných informačních systémů veřejné správy v souvislosti s prohlášením advokáta o pravosti elektronického podpisu v souladu s platnou právní úpravou vztahující se k ochraně soukromí a osobních údajů.

Cílem této novely je mimo jiné naplnění jednoho z bodů Programového prohlášení vlády, kterým je závazek chránit základní atributy práva na spravedlivý proces, mezi něž patří i ochrana výkonu činnosti profesních komor před neoprávněnými zásahy státu včetně zajištění zákonného práva na mlčenlivost.

A. Ochrana důvěrnosti informací při výkonu advokacie

Primárním cílem navrhované úpravy ochrany důvěrnosti informací při výkonu advokacie je ochrana práv a oprávněných zájmů klienta, nikoliv ochrana advokáta. Advokát je nástrojem profesionální, zákonem upravené obrany či prosazování práv a oprávněných zájmů klienta, kterého zákonodárce vybavuje zvýšenou mírou ochrany, neboť vychází z předpokladu, že klient sděluje advokátovi skutečnosti, které mají (nebo mohou mít) bezprostřední vliv na jeho práva a povinnosti, právní postavení atd. Ochrana klienta tedy pramení z ústavních principů práva na právní pomoc, která je zároveň nerozlučně spojena s ochranou důvěrnosti informací, které se týkají poskytování právních služeb v určité právní věci daným advokátem. Povinnost mlčenlivosti advokáta a dalších osob podle § 21 zákona o advokacii je v tomto směru pouze projevem (důsledkem) ochrany důvěrnosti informací, mířící konkrétně na osobu advokáta a osob, s nimiž společně právní služby poskytuje. Jádrem ochrany jsou však informace jako takové, a to z titulu jejich důvěrnosti.

Ochrana důvěrnosti informací podle § 3a návrhu zákona o advokacii vychází z analogické právní úpravy obsažené v § 1730 odst. 2 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů – dále „obč. zák.“). Podle citovaného ustanovení „získá-li strana při jednání o smlouvě o druhé straně důvěrný údaj nebo sdělení, dbá, aby nebyly zneužity, nebo aby nedošlo k jejich prozrazení bez zákonného důvodu. Poruší-li tuto povinnost a obohatí-li se tím, vydá druhé straně to, oč se obohatila.“

Konstrukce právní normy navržené v § 3a se opírá o stejný ideový základ, kterým je úmysl zákonodárce zajistit, aby s určitými specificky vymezenými informacemi (viz níže) muselo být nakládáno ve zvláštním režimu. Osoba, která takovéto informace získá, tedy nemůže s těmito informacemi nakládat podle libovůle, ale kvalifikovaným (tj. zákonem stanoveným) způsobem tak, aby nedošlo ke zneužití těchto informací (ať už ze strany této osoby nebo ze strany třetí osoby), nebo k jejich prozrazení (bez zákonného důvodu). Specifikum tedy leží v povaze těchto informací, obdobně jako v případě obchodního tajemství, kdy je rovněž zákonem stanoven kvalifikovaný způsob nakládání s těmito informacemi, včetně sankcí za porušení tohoto režimu.

Důvěrné údaje jsou tedy v tomto smyslu takové údaje, ohledně nichž vyplývá, že nesmí být zneužity či prozrazeny. Zákonodárce tyto údaje v § 3a odst. 1 vymezuje tak, že jde o:

a) informace tvořící obsah komunikace advokáta, advokátního koncipienta a dalších osob uvedených v § 21 odst. 9 písm. a) s klientem při výkonu advokacie,

b) informace získané či vytvářené při výkonu advokacie nebo v bezprostřední souvislosti s ním, pokud z nich lze zjistit informace o obsahu komunikace uvedené pod bodem a) nebo o poskytovaných právních službách, je-li tato důvěrnost v zájmu klienta.

Ad a) Komunikace zahrnuje jakoukoli formu komunikace v nejširším slova smyslu, tedy komunikaci ústní i písemnou s použitím technických prostředků či bez. Okruh osob je vymezen tak, aby zahrnoval advokáta jako osobu, která poskytuje právní služby klientovi, dále advokátního koncipienta, jehož může advokát pověřit jednotlivými úkony právní pomoci (§ 26 odst. 2 ZA), další zaměstnance advokáta (typicky administrativní pracovníci zajišťující komunikaci advokáta a správu advokátní kanceláře) a další osoby, které se s advokátem podílejí na poskytování právních služeb (půjde přitom o celou řadu osob, typicky o IT specialisty, znalce, daňové poradce atd., tj. osoby, na které se advokát obrací při poskytování právních

Viz Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721-2054). Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2014, str. 65 služeb). Veškeré tyto skupiny osob mají ze zákona povinnost mlčenlivosti, neboť se rovněž mohou seznámit s důvěrnými informacemi a je tedy nezbytné zajistit, aby nemohly fungovat jako tzv. trojské koně, jejichž prostřednictvím by mohlo docházet k ohrožení důvěrnosti informací.

Ad b) Důvěrnými jsou dále informace, které byly vytvořeny při výkonu advokacie nebo získány v souvislosti s výkonem advokacie. Poskytování právních služeb je ve smyslu § 1 odst. 2 ZA založeno na vytváření specifických informací, jejichž prostřednictvím dochází k ochraně a prosazování práv a oprávněných zájmů klientů (§ 16 odst. 1 ZA). Advokát včetně dalších shora vyjmenovaných osob tedy při poskytování právních služeb vytváří za tímto stanoveným účelem takové informace, jejichž povaha je pro klienta natolik citlivá a potenciálně schopná ovlivnit jeho právní postavení, že je nezbytné je chránit důvěrností. Dalším okruhem jsou pak informace, které advokát a další vypočtené osoby získávají při poskytování právních služeb i od dalších osob nebo jiným způsobem. Důvod ochrany těchto informací je přitom totožný jako v případě informací vytvořených advokátem – opět jde o informace, jejichž zveřejnění může být pro klienta nebezpečné (např. doznání viny ze spáchání skutku, ze kterého je klient obviněn, sdělení informací použitelných protistranou jako důkazní prostředek atp.), a tudíž je zákonodárce chrání jako informace důvěrné.

Důvěrnost shora vymezených informací však nemůže být neomezená, neboť se z povahy věci opírá o zájem klienta na zachování důvěrnosti takovýchto informací. Logicky se totiž nemůže za důvěrnou považovat informace vtělená advokátem do právního jednání určeného třetím osobám, typicky návrh podávaný soudu nebo jinému orgánu veřejné moci při poskytování právních služeb. V takových případech se klient nemůže domáhat, aby se s danou informací nakládalo jako s důvěrnou. Informace, u kterých absentuje zájem klienta na zachování důvěrnosti, tak nemají důvěrnou povahu a nemohou být tímto institutem nijak chráněny, neboť zde neexistuje cíl jejich ochrany (tj. důvěrnost takovýchto informací).

Navržená právní úprava institutu ochrany důvěrnosti informací při výkonu advokacie je úpravou hmotněprávní. Ve spojení s právní skutečností, kterou zde představuje získání určité důvěrné informace, stanoví navržená právní norma svým adresátům subjektivní práva a povinnosti. Právem klienta je požadavek na zachování důvěrnosti těchto informací, čemuž odpovídá povinnost každé osoby držící důvěrné informace zdržet se určitého jednání (omittere), tj. zdržet se zneužití nebo prozrazení těchto informací (s uvedenými liberačními důvody).

Důvěrnost informací bude přitom vyplývat z celé řady faktorů a ukazatelů, neboť skutečnost, že jde o komunikaci mezi advokátem a klientem, bude zpravidla seznatelná z obsahu této komunikace (bude se týkat určité konkrétní právní věci, typicky obhajoby, litigace atd.) a stran (účastníků) této komunikace, a to zejména skrze osobu advokáta, který má při poskytování právních služeb vždy povinnost používat označení advokát (§ 12 ZA). To přitom platí pro všechny formy komunikace, tj. ústní i písemnou.

Seznatelnost důvěrnosti informací, které byly vytvořeny v souvislosti s poskytováním právních služeb, se bude rovněž odvíjet od celé řady faktorů, typicky od uvedení jména, příjmení a označení advokáta na konkrétní listině, kterou advokát vytvořil, nebo z povahy okolností, za kterých se druhá osoba k těmto informacím dostala (např. porada advokáta s klientem, jednání s protistranou atd.). Na výkon advokacie se pochopitelně vztahuje i § 435 občanského zákoníku, podle kterého musí každý podnikatel uvádět na obchodních listinách své jméno a sídlo. U informací, se kterými se advokát seznámil v souvislosti s poskytováním právních služeb, bude situace obdobná.

Vztah mezi advokátem a klientem je vždy vztahem obligačním, ať již je založený smlouvou, nebo rozhodnutím soudu (typicky ustanovení obhájce). Pojem „klient“ není zákonem definován, neboť jde v oblasti poskytování právních služeb o obecný ustálený pojem, který se dle legislativních pravidel vlády nedefinuje. Jde o osobu, které jsou poskytovány právní služby, tj. o osobu, v jejíž prospěch (a případně jejímž jménem) jsou právní služby poskytovány. Tento vztah, jak již bylo uvedeno, vyplývá z určité právní skutečnosti (smlouva, ustanovení soudem), která má ve vnějším světě projevy odpovídající obsahu daného závazku, a je tedy z projevu stran tohoto závazku rozpoznatelný.

Pokud přesto nastanou pochybnosti, zda je určitá informace ve smyslu § 3a důvěrná, resp. pokud z okolností případu nebude vůbec seznatelné, že jde o důvěrnou informaci, potom se na jednání osoby nakládající s těmito informacemi bude hledět prizmatem obecné právní úpravy právního jednání (§ 7, § 551, § 583, § 2900 obč. zák. atd.).

Navržená právní úprava ochrany důvěrnosti informací při výkonu advokacie má kořeny v zahraniční právní úpravě, která tento institut označuje jako Attorney-Client Privilege (ACP) nebo Legal Professional Privilege (LPP).

V celoevropském kontextu je základem důvěrné komunikace mezi advokátem a klientem kritérium nezávislosti advokáta vůči klientovi, což bylo zdůrazněno v rozsudku AM&S Europe Limited vs. Komise. V právních systémech některých států (např. Rakousko, Finsko a Švédsko) se vztahuje ochrana důvěrné komunikace také na podnikové právníky, ať už jim je, či není umožněno stát se členem advokátní komory (např. Nizozemí, Portugalsko). Opačná situace se uplatní pouze v případě Velké Británie, kde je důvěrnost komunikace mezi advokátem a klientem chráněna vždy, bez ohledu na to, zda je advokát zapsán u advokátní komory.

Na evropské úrovni se ochrana důvěrné komunikace uplatní zejména v rámci postupu Komise při uplatňování pravidel hospodářské soutěže, v rámci kterých Komise může od podniků požadovat předložení dokumentů. Podnik může takovéto předložení dokumentů, které obsahují důvěrnou komunikaci, odmítnout, přestože nařízení Rady č. 1/2003 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v čl. 101 a 102 Smlouvy o fungování Evropské unie, ani tyto články samotné, úpravu ochrany neobsahují. Soudní dvůr Evropské unie ochranu komunikace podpořil jak ve výše zmíněném rozhodnutí AM&S Europe limited vs. Komise, kde stanovil, že Komise může požadovat pouze ty dokumenty, které se zdají být nezbytnými pro vyšetřování. V rozsudcích Hilti vs. Komise a Akzo Nobel Chemicals Ltd. A Akcros Chemicals Ltd. vs. Komise SDEU upřesnil, že se důvěrnost informací vztahuje pouze na komunikaci v rámci práva na obhajobu.

Co se týče aktivit na poli evropské advokacie, CCBE (Rada evropských advokátních komor) v dubnu roku 2016 vydala Doporučení k ochraně advokátní mlčenlivosti v souvislosti s dohledovými aktivitami , jehož smyslem je zdůraznit základní principy advokacie, tedy povinnost mlčenlivosti a ochranu důvěrné komunikace, napříč členskými státy. Hlavním smyslem je mj. sdělit, že oslabování ochrany důvěrnosti komunikace mezi advokátem a klientem, ať je založená na konceptu tzv. profesního tajemství, nebo na LPP, znamená porušování mezinárodních závazků, je popíráním práv obviněného a ohrožuje demokratické principy státu. CCBE zdůrazňuje, že smyslem doporučení není vytvořit jednotný přístup, nýbrž pouze minimální standardy, které budou aplikovány napříč Evropou.

Smyslem obou výše zmíněných konceptů je vytvořit vzájemnou důvěru mezi advokátem a klientem, která umožní, aby klient advokátovi sdělil informace, na základě kterých může advokát klientovi poskytnout komplexní radu a efektivně jej zastupovat. Oba koncepty mají za cíl totéž, ochránit informace vznikající v komunikaci mezi advokátem a klientem v jakémkoliv typu řízení – civilním i trestním.

CCBE rozlišuje oba koncepty pouze tím, že LPP připojuje ke komunikaci mezi advokátem a klientem, tedy vykládá LPP jako obdobu povinnosti mlčenlivosti patřící klientovi, kterou je advokát vázán na základě vzniklého vztahu mezi ním a klientem, zatímco Professional Secrecy je absolutní povinností advokáta a ve většině jurisdikcí nemůže klient advokáta této povinnosti zprostit. Porušení je pak v některých případech kvalifikováno jako trestný čin.

Z vybraných zemí EU lze uvést příklady právní úpravy ACP:

Rakousko

Rakouská právní úprava je v oblasti povinnosti mlčenlivosti velmi podobná té české. V rámci civilního procesu má advokát právo odmítnout výpověď k otázkám zastupování klienta, v trestním řízení může odmítnout svědčit ohledně záležitostí, které se dozvěděl při zastupování klienta.

Belgie

Povinnost mlčenlivosti advokáta je upravena v § 458 trestního zákoníku a zároveň v profesních předpisech (čl. 6.1 Pravidel profesní etiky). Belgie převzala také úpravu na základě čl. 6 a 8 Úmluvy s tím, že dokumenty, na které se vztahuje ochrana důvěrné komunikace, jsou chráněny bez ohledu na jejich lokaci a na to, zda jsou v držení advokáta, či klienta. V civilním procesu nedochází ke klasickému dokazování podobně jako v systémech common law, vyžaduje se tedy pouze součinnost stran. V trestním řízení se LPP uplatní vždy, i v rámci vyšetřování. Co se týče hospodářské soutěže, Belgický úřad pro ochranu hospodářské soutěže nově vydal Pokyny pro úřední šetření, kde je stanoveno, jak mají úřady postupovat při práci s dokumenty, na které se vztahuje ochrana.

LPP se v Belgii uplatní jak ve Flandrech, tak i ve valonské části Belgie a není omezena časově ani pouze na určitou fázi řízení a ochrana se vztahuje na veškeré dokumenty, které advokát

https://www.ccbe.eu/fileadmin/speciality_distribution/public/documents/SURVEILLANCE/SVL_Gu ides_recommendations/EN_SVL_20160428_CCBE_recommendations_on_the_protection_of_client_c onfidentiality_within_the_context_of_surveillance_activities.pdf v souvislosti se zastupováním svého klienta obdrží (ať již jde o právní radu, zastupování v řízení před soudem, či jiné řešení sporu). V Belgii se LPP vztahuje i na podnikové právníky. V Belgii prozatím neexistuje jednotný názor na to, zda je možné se vůbec LPP/povinnosti mlčenlivosti zprostit.

Dánsko

LPP se aplikuje jak v oblasti civilního procesu, tak i v trestním řízení i ve fázi vyšetřování v případě, že z okolností vyplývá, že bude přistoupeno k zahájení trestního stíhání. Stejně tak je tomu v rámci práva hospodářské soutěže, tam se LPP uplatní v případě, že může obecně dojít k zahájení trestního řízení, tedy, že okolnosti nasvědčují porušení pravidel hospodářské soutěže do té míry, že je lze kvalifikovat jako trestný čin.

Francie

Koncept LPP jako takový ve Francii neexistuje, jelikož systém zveřejňování důvěrných informací je všeobecně velmi restriktivní. Právní rada poskytovaná advokátem klientovi je tedy chráněna na základě obecného rámce povinnosti mlčenlivosti. Porušení povinnosti mlčenlivosti ohledně jakýchkoliv utajovaných informací může být potrestáno jak kárně, tak i trestněprávně (čl. 226 – 13 trestního zákoníku). Zda je konkrétní dokument pod ochranou důvěrné komunikace nezávisí na obsahu samotného dokumentu, nýbrž závisí na postavení autora dokumentu a na tom, komu je dokument adresován. Povinnost mlčenlivosti advokáta je neomezená, absolutní, obecná a jedná se o povinnost vyplývající z veřejného pořádku. V rámci civilního i trestního řízení nemohou dokumenty chráněné povinností mlčenlivosti sloužit jako důkazní materiál, s výjimkou situace, kdy je advokát sám podezřelý ze spáchání trestného činu.

Ochrana důvěrné komunikace ve Francii se vztahuje na poskytované poradenství, komunikaci mezi advokátem a klientem, všechny součásti spisu, poznámky ze schůzek, platby apod. Advokát nemůže být zproštěn povinnosti mlčenlivosti, nicméně ochrana může být omezena, pokud by chráněné dokumenty mohly být použity ve prospěch obhajoby klienta, nebo advokáta, proti němuž bylo zahájeno soudní řízení. Ve druhém případě se však musí jednat o dokumenty nezbytné k obhajobě advokáta.

Německo

Advokáti mají povinnost mlčenlivosti stanovenou v § 43a (2) BRAO a podle § 383 (1) č. 6 zákona o civilním procesu mohou odmítnout svědčit ohledně všech informací, na které se vztahuje povinnost mlčenlivosti. V rámci trestního řízení existuje řada omezení zabavování dokumentů obsahujících důvěrnou komunikaci – na základě práva na efektivní obhajobu a práva odmítnout svědeckou výpověď. Ochrana se uplatní také před zahájením trestního řízení a nemůže dojít k zabavení dokumentů, pokud se týkají předmětu řízení. Obecně se tedy úprava LPP v Německu odráží od úpravy povinnosti mlčenlivosti, tedy ochrana před zásahy veřejných orgánů se vztahuje na veškerou komunikaci vzniklou ze vztahu advokáta s konkrétním klientem. Povinnost mlčenlivosti se nevztahuje na podnikové právníky, s výjimkou těch, kteří mohou jednat nezávisle na svém zaměstnavateli.

Ze zemí mimo EU lze uvést následující příklady právní úpravy ACP:

USA

V USA je ACP upraveno na úrovni jednotlivých států. ACP obecně chrání komunikaci mezi interním nebo externím právním poradcem (advokátem) a jejich klienty, která má být a je důvěrná a která je vytvořena za účelem vyhledání nebo získání právní rady nebo pomoci.

V Kalifornii je ACP upraveno v § 954 Evidence Code, podle kterého je komunikace mezi klientem a advokátem chráněná a důvěrná. Jde o projev práva na právní pomoc podle šestého dodatku Ústavy Spojených států Amerických. Na základě citovaného ustanovení má jak klient, tak advokát právo odmítnout sdělit důvěrnou komunikaci mezi klientem a advokátem a zabránit jinému v jejím prozrazení. Klient nemůže být nijak nucen sdělovat obsah komunikace mezi ním a advokátem, která probíhá v rámci vztahu advokát-klient. Zachování důvěrnosti je zcela v dispozici klienta, který můžete zabránit advokátovi nebo jiné třetí osobě ve zveřejnění takové důvěrné komunikace.

B. Profesní samospráva

S ohledem na pandemii onemocnění COVID-19, která v roce 2021 hrozila zasáhnout do konání sněmu jakožto nejvyššího volebního orgánu Komory, vznikla potřeba upravit výkon profesní samosprávy tak, aby byl zajištěn chod Komory a jejích orgánů. Z tohoto důvodu se navrhuje především možnost účasti advokátů na sněmu on-line prostřednictvím výpočetní techniky a zároveň se nově stanoví konec funkčního období stávajících členů volených orgánů, aby nedošlo k zániku jejich funkce před tím, než budou zvoleni noví členové těchto orgánů. Legislativní zásahy jsou v tomto směru minimální, neboť veškeré podrobnosti budou upravovat vnitřní předpisy Komory v rámci profesní samosprávy.

Nově se upravuje rovněž působnost a organizace zkušební komise včetně podmínek pro jmenování členů zkušební komise a jejich odvolávání, což v zákoně o advokacii prozatím absentovalo a jde o otázky, které je nezbytné vyřešit zákonem a nikoli stavovským předpisem, neboť pravomoc jmenovat členy zkušební komise má ministr spravedlnosti.

C. Výkon právní praxe advokátního koncipienta na zkrácený úvazek

Podle § 37 odst. 1 písm. e) zákona je jednou z podmínek pro zápis do seznamu advokátních koncipientů pracovní poměr sjednaný na stanovenou týdenní pracovní dobu dle zákoníku práce. Původním úmyslem zákonodárce bylo tímto zajistit, aby tříletá právní praxe jakožto nezbytný předpoklad pro vykonání advokátní zkoušky a zápis do seznamu advokátů, byla advokátním koncipientem vykonávána v maximálně možném rozsahu pracovního poměru, tedy 40 hodin týdně. Ukazuje se však, že tato podmínka může být v individuálních případech zbytečně přísná a zbytečně omezovat vstup do profese. Proto se podmínka stanovené týdenní pracovní doby částečně mění tak, že z důvodů zvláštního zřetele hodných může Komora podmínku stanovené týdenní pracovní doby prominout, pokud sjednaný rozsah pracovní doby zajišťuje řádnou přípravu advokátního koncipienta na výkon advokacie. Současně s tím se zakotvuje mechanismus pro adekvátní prodloužení právní praxe v případě zkráceného úvazku a přepočet takto získané právní praxe pro účely uznání podle jiného právního předpisu v rámci vzájemné započitatelnosti přípravné právní praxe mezi jednotlivými justičními profesemi.

Navrhovaný materiál má potenciálně pozitivní dopad na rovnost mužů a žen.

D. Zajištění poskytování právních služeb advokáty a dalšími oprávněnými osobami (ochrana před tzv. vinklařením)

Návrh zákona v zájmu rozšíření právní ochrany advokátů a jejich klientů před tzv. vinklařením zpřesňuje vymezení skutkové podstaty přestupku za nabídku poskytnutí právních služeb osobou, která k tomu není oprávněna podle § 2 odst. 1 ZA tak, aby bylo možné postihnout protiprávní jednání, které proběhlo jednorázově, nikoliv po určitý časový úsek. Dále dochází k rozšíření chráněného označení „advokát“ podle § 52d odst. 1 písm. c) ZA i na slova „advokátní kancelář“ a další odvozené tvary těchto označení. Cílem navrhované změny zákona je nově postihnout rovněž jednání dalších osob, které se aktuálně na trhu právních služeb objevují, a v rozporu s požadavky zákona o advokacii zprostředkovávají nebo obstarávají poskytování právních služeb od třetích osob (§ 52 odst. 1 písm. d)).

E. Právo činit digitální úkon

Podle § 4 odst. 1 zákona č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, má uživatel služby právo činit digitální úkon vůči orgánu veřejné moci prostřednictvím

a) své datové schránky,

b) kontaktního místa veřejné správy v případě digitálního úkonu, o kterém tak stanoví prováděcí právní předpis,

c) sítě elektronických komunikací dokumentem podepsaným uznávaným elektronickým podpisem nebo opatřeným uznávanou elektronickou pečetí za podmínek stanovených jinými zákony,

d) informačního systému veřejné správy umožňujícího prokázání totožnosti uživatele služby s využitím elektronické identifikace, autorizaci digitálního úkonu uživatelem služby a zpětné prokázání projevu vůle uživatele služby učinit digitální úkon, nebo

e) jiného způsobu, pokud tak stanoví právní předpis.

Návrh zákona sjednocuje všechny druhy žádostí o pozastavení výkonu advokacie nebo právní praxe advokátního koncipienta a žádosti o vyškrtnutí ze seznamu advokátů, evropských advokátů a advokátních koncipientů s tím, že podávání žádostí uvádí do souladu se zákonem o právu na digitální službu tak, aby tyto úkony bylo možno činit jako digitální úkony dle § 4 odst. 1 citovaného zákona.

F. Zajištění přístupu advokáta k některým nezbytným údajům klientů z vybraných informačních systémů veřejné správy v souvislosti s ověřováním elektronického podpisu

Pro úplnost je nutné uvést, že v případě elektronicky podané žádosti se elektronická legalizace nevyžaduje, je-li žádost podepsána uznávaným elektronickým podpisem.

V souladu s platnou právní úpravou vztahující se k ochraně soukromí a osobních údajů je v souvislosti s advokátní agendou prohlášení advokáta o pravosti elektronického podpisu klienta nutné v nezbytném rozsahu zajistit přístup advokáta k vybraným osobním údajům obsaženým v základním registru obyvatel.

Závěrem lze dodat, že navrhovaná úprava nestanovuje odchylky ve vztahu k zákazu diskriminace, nezavádí rozdíly na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení. Navrhovaná právní úprava není rovněž v rozporu se zákonem č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), ve znění pozdějších předpisů.

3. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem ČR

Návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Z ústavního pořádku České republiky dopadají na návrh zákona především čl. 7 odst. 1 Listiny (nedotknutelnost soukromí), čl. 10 odst. 3 Listiny (ochrana před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním osobních údajů), čl. 37 odst. 2 Listiny (právo na právní pomoc) a čl. 40 odst. 3 Listiny (právo na obhájce). Návrh zákona tato ustanovení respektuje a je s nimi v souladu, neboť mj. respektuje právní úpravu týkající se ochrany soukromí a osobních údajů a posiluje princip důvěrnosti vztahu advokát-klient (viz § 3a a § 21 odst. 1).

Ústavní soud se otázce důvěrnosti při výkonu advokacie věnoval např. v nálezu sp. zn. II. ÚS 3533/18. „Jak Ústavní soud konstantně judikuje, povinnost mlčenlivosti je základním předpokladem pro poskytování právní pomoci a tím i nezbytnou podmínkou fungování demokratické společnosti. Advokáti totiž v demokratické společnosti vykonávají zásadní úlohu, obhajobu stran sporu v soudním řízení, kterou by nebyli schopni zajistit, pokud by nemohli zaručit důvěrnost výměny informací [srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) ve věci Michaud proti Francii ze dne 6. 12. 2012, č. stížnosti 12323/11. Výkon profese advokáta totiž vychází z důvěrného vztahu mezi advokátem a klientem a z důvěry klienta v mlčenlivost advokáta [srov. např. nález sp. zn. IV. ÚS 799/15 (N 128/78 SbNU 37) ze dne 9. 7. 2015]. Nejedná se proto o výsadu advokáta, která by měla založit jeho vynětí z obecně platného a závazného právního řádu, jak správně uvádějí i stěžovatelé, nýbrž jde o povinnost uloženou advokátovi v zájmu jeho klientů a pro jejich ochranu. V tomto smyslu také profesionální tajemství a jeho dodržování advokátem požívá příslušné ochrany, a to zejména v situacích, kdy tato povinnost advokáta může být ohrožena v případech, jako je domovní prohlídka u advokáta nebo v jeho kanceláři, prováděná právě podle ustanovení § 85b trestního řádu. Svým významem je tedy advokátní mlčenlivost součástí práva na spravedlivý proces (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 3988/13 ze dne 24. 3. 2014).“

rozhodnutí ESLP jsou dostupná na http://hudoc.echr.coe.int

4. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie a obecnými právními zásadami práva Evropské unie

Návrh zákona se dotýká některých ustanovení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále „Úmluva“), konkrétně čl. 6 (právo na spravedlivý proces) a čl. 8 (právo na respektování rodinného a soukromého života) - ochrana důvěrnosti informací při výkonu advokacie.

ESLP opakovaně (v rozsudcích Särgava v. Estonsko, Vasil Vasilev v. Bulharsko, Prutenau v. Rumunsko, Kopp v. Švýcarsko, Michaud v. Francie, R.E. v. Velká Británie a dalších) vyslovil pojítko ochrany důvěrnosti komunikace s čl. 6 a 8 Úmluvy.

V rozsudku Särgava proti Estonsku ESLP vyslovil, že nedostatečné procesní záruky k ochraně důvěrných údajů, které byly zajištěny při zabavení a následném zkoumání notebooku a mobilního telefonu advokáta, představují porušení článku 8 Úmluvy. Pokud jde o okolnosti projednávaného případu, ESLP konstatoval, že estonské vnitrostátní právo zřejmě neobsahuje žádné zvláštní postupy nebo procesní záruky, které by se týkaly zkoumání elektronických nosičů dat a bránily tak možnému ohrožení komunikace, na kterou se vztahuje advokátní povinnost mlčenlivosti.

V rozsudku Vasil Vasilev proti Bulharsku ESLP vyslovil, že tajné odposlouchávání a nahrávání telefonického rozhovoru je závažným zásahem do práv zakotvených v článku 8 Úmluvy, a proto musí být podloženo zákonnou právní úpravou, která je obzvláště přesná; je nezbytné, aby měla jasně stanovená a podrobná pravidla v této věci. Kromě toho jsou nezbytné zvláštní procesní záruky, pokud jde o ochranu důvěrnosti komunikace mezi advokátem a klientem (Saber v. Norway, stížnost č. 459/18, § 51, 17. prosinec 2020). Je tomu tak proto, že článek 8 Úmluvy, ačkoli chrání důvěrnost jakékoli "korespondence", poskytuje posílenou ochranu výměně informací mezi advokáty a jejich klienty (viz Michaud proti Francii, č. 12323/11, § 118, EÚLP 2012; R.E. proti Spojenému království, č. 62498/11, § 131, 27. října 2015; a Dudchenko, § 104). I když rozhovor mezi stěžovatelem a jeho klientem nespočíval, striktně vzato, v právním poradenství, měl stěžovatel přesto nárok na takto posílenou ochranu. Ačkoli se komunikace mezi advokátem a klientem může týkat záležitostí, které mají jen málo nebo vůbec nic společného se soudním sporem/litagací, není důvod mezi nimi rozlišovat, protože ke všem se přistupuje jako k záležitostem soukromé a důvěrné povahy. Stejně tak není rozhodující, zda byl stěžovatel v době rozhovoru formálně advokátem daného klienta. Nedostatečná jasnost právního rámce a absence procesních záruk týkajících se zničení náhodně zachycené komunikace mezi advokátem a klientem znamená, že zásah do práv stěžovatele podle článku 8 Úmluvy nebyl "v souladu se zákonem". Došlo tedy k porušení čl. 8 Úmluvy.

V rozsudku Michaud proti Francii ESLP připomněl, že čl. 8 Úmluvy zaručuje mj. každému právo na respektování korespondence a chrání důvěrnost všech výměn informací, kterých se jednotlivci účastní za účelem komunikace. Povinnost advokáta předložit ústřednímu orgánu informace shromážděné v rámci výměny informací s jejich klienty tedy představuje zásah do jejich práva na respektování korespondence. Představuje také zásah do jejich práva na respektování soukromého života, do kterého náleží jak činnosti profesionální, tak obchodní povahy. Soud dále připomněl, že čl. 8 Úmluvy poskytuje zesílenou ochranu výměny informací mezi advokáty a jejich klienty. Advokáti totiž v demokratické společnosti vykonávají zásadní úlohu, obhajobu stran sporu v soudním řízení, kterou by nebyli schopni zajistit, pokud by nemohli zaručit důvěrnost výměny informací. Na této důvěře mezi advokátem a jeho klientem závisí mj. i naplnění práva na spravedlivý proces a zejména právo obviněného neobviňovat sebe sama. Tato zásada důvěrnosti nicméně není nedotknutelná. V projednávané věci je ji třeba poměřit důležitostí boje proti praní špinavých peněz.

Navržená novelizace v oblasti zajištění přístupu advokátů k informačním systémům veřejné správy souvisí i s Úmluvou o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat (vyhlášené pod č. 115/2001 Sb. m. s.), se kterou je v souladu.

Pokud jde o vztah k právním předpisům EU, návrhu se dotýkají zejména čl. 7 a 47 Listiny základních práv Evropské unie. Podle čl. 7 má každý právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a komunikace. Ochrana důvěrnosti informací mezi advokátem a klientem spadá pod tuto kategorii práv, přičemž jde o její kvalifikovanou podobu opírající se o právo na právní pomoc a právo na účinnou právní ochranu podle čl. 47. Dle čl. 47 odst. 1 má každý, jehož práva a svobody zaručené právem Unie byly porušeny, právo na účinné prostředky nápravy před soudem za podmínek stanovených tímto článkem. Tomu odpovídá právo klienta na ochranu důvěrnosti informací dle § 3a návrhu zákona, včetně ochrany soudní, kdy se klient může domáhat svých práv dle § 3a odst. 2 a 3. Podle čl. 47 odst. 2 musí být každému umožněno poradit se, být obhajován a být zastupován, přičemž z práva na právní pomoc plyne i nezbytnost důvěrnosti informací tvořící obsah komunikace mezi advokátem a klientem nebo které vznikají při poskytování právních služeb. Podle čl. 47 odst. 3 je bezplatná právní pomoc poskytnuta všem, kdo nemají dostatečné prostředky, pokud je to nezbytné k zajištění účinného přístupu ke spravedlnosti. Zákon o advokacii toto upravuje v§ 18 a násl., přičemž i vztah mezi advokátem a klientem založený ustanovením advokáta k poskytnutí právní služby bezplatně podléhá ochraně důvěrnosti informací ve smyslu § 3a návrhu.

Na úrovni sekundárního práva EU se návrhu dotýkají následující právní předpisy:

i) čl. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/48/EU ze dne 22. října 2013 o právu na přístup k obhájci v trestním řízení a řízení týkajícím se evropského zatýkacího rozkazu a o právu na informování třetí strany a právu na komunikaci s třetími osobami a konzulárními úřady v případě zbavení osobní svobody; dle citovaného ustanovení členské státy respektují důvěrnost komunikace mezi podezřelými nebo obviněnými osobami a jejich obhájcem v rámci výkonu práva na přístup k obhájci stanoveného podle této směrnice. Tato komunikace zahrnuje schůzky, korespondenci, telefonické hovory a jiné formy komunikace, které jsou přípustné podle vnitrostátního práva. Tomu odpovídá právní úprava v trestním řádu (zejm. § 88), která chrání důvěrnost komunikace obviněnými osobami a jejich obhájcem. Důvěrnost podle § 3a se práv a povinností podle procesních předpisů nedotýká, tzn. ustanovení trestního řádu se použijí přednostně před aplikací § 3a. Důvody, pro které je chráněna důvěrnost komunikace mezi podezřelými nebo obviněnými osobami a jejich obhájcem ve smyslu čl. 4 směrnice, se však plně aplikují i na ostatní právní služby poskytované advokátem, tedy nikoli pouze v trestním řízení. Navrhovaný § 3a tedy není možno hodnotit jako přímá implementaci zmíněné směrnice, případně jiných předpisů EU.

ii) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES,

iii) prováděcí nařízení Komise (EU) 2015/1502 ze dne 8. září 2015, kterým se stanoví minimální technické specifikace a postupy pro úrovně záruky prostředků pro elektronickou identifikaci podle čl. 8 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu,

iv) v širších souvislostech též směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/5/ES ze dne 16. února 1998 o usnadnění trvalého výkonu povolání advokáta v jiném členském státě než v tom, ve kterém byla získána kvalifikace

Z hlediska ochrany důvěrnosti informací při výkonu advokacie (mimo lidskoprávní instrumenty) lze zmínit v trestněprávní oblasti čl. 4 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/48 ze dne 22 října 2013 o právu na přístup k obhájci v trestním řízení a řízení týkajícím se evropského zatýkacího rozkazu a o právu na informování třetí strany a právu na komunikaci s třetími osobami a konzulárními úřady v případě zbavení osobní svobody: „Členské státy respektují důvěrnost komunikace mezi podezřelými nebo obviněnými osobami a jejich obhájcem v rámci výkonu práva na přístup k obhájci stanoveného podle této směrnice. Tato komunikace zahrnuje schůzky, korespondenci, telefonické hovory a jiné formy komunikace, které jsou přípustné podle vnitrostátního práva.“.

Z hlediska ochrany osobních údajů je aplikovatelné nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů).

Ustanovení navrhované právní úpravy nezakládají s právem Evropské unie rozpor, a to ani ve světle ustálené judikatury soudních orgánů Evropské unie a obecných právních zásad práva Evropské unie.

5. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí České republiky

Dopady navrhované právní úpravy na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty se nepředpokládají.

Dopady na podnikatelské prostřední se omezují na zvýšení nákladů na vykonání zkoušky podle § 7 odst. 1 ZA. Komora bude mít nově možnost stanovit výši poplatku za zkoušku stavovským předpisem ve výši až 15 000 Kč (dosud nejvýše 10 000 Kč).

6. Zhodnocení sociálních dopadů, dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopady na ochranu práv dětí a dopady na životní prostředí

Sociální dopady, dopady na specifické skupiny obyvatel (vč. spotřebitelů), národnostní menšiny, dopady na ochranu práv dětí nebo dopady na životní prostředí návrh nevyvolává.

7. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

7.1. Vysvětlení účelu navrhovaného zpracování osobních údajů a popis návaznosti na jiná zpracování osobních údajů

Na základě zákona o advokacii získávají a zpracovávají advokáti informace (a v jejich rámci rovněž osobní údaje) potřebné pro plnění svých povinností vyplývajících z právní úpravy poskytování právních služeb, a to v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), dále jen „GDPR“, a zákonem č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů. Jedná se o osobní údaje fyzických osob (zejména klientů) v rozsahu vymezeném zákonem o advokacii, popř. zvláštními zákony (zejm. zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů, AML zákon aj.).

Správcem osobních údajů je v těchto případech advokát.

Návrh novely zákona o advokacii nezakládá nové zpracování osobních údajů ani nemění ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů zásadním způsobem již zavedenou regulaci. Upravuje se pouze dílčí aspekt regulace, spočívající ve zpracovávání osobních údajů osob, jejichž elektronický podpis advokát ověřuje, resp. ohledně něhož činí prohlášení o pravosti podpisu, a dále zpracovávání osobních údajů při identifikaci klienta na dálku. Samotné prohlášení o pravosti podpisu a s ním spojené zpracování osobních údajů provádí advokát již od roku 2006, kdy byl do zákona o advokacii zakotven § 25a. Podle citovaného ustanovení advokát zpracovává následující osobní údaje:

a) jméno, popřípadě jména, příjmení, datum a místo narození jednající osoby,

b) adresu místa trvalého pobytu nebo adresu místa pobytu na území České republiky anebo adresu bydliště mimo území České republiky jednající osoby, je-li v předloženém dokladu uvedena; pokud předložený doklad tento údaj neobsahuje, zapíše se údaj na základě ústního prohlášení jednající osoby,

c) označení dokladu, na jehož základě byly tyto údaje zjištěny.

Obdobně identifikaci klienta provádí advokát již podle stávající právní úpravy, včetně využití prostředků pro elektronickou identifikaci (viz § 8a AML zákona). Kombinace videokonference s použitím prostředků pro elektronickou identifikaci zajišťuje analogicky k právní úpravě v notářském řádu nezbytnou míru ztotožnění klienta, když tato identifikace má být podle zákona na stejné úrovni jako při osobní návštěvě klienta u advokáta, kde advokát provede kontrolu podoby klienta vizuálně s fotografií na dokladu totožnosti. Pokud jde o biometrické údaje ve smyslu ustanovení čl. 4 bodu 14 GDPR získané v rámci videokonference, jejich případné zpracování podléhá výjimce ze zákazu zpracování zvláštní kategorie osobních údajů podle čl. 9 odst. 2 písm. a) GDPR, kde je nezbytný výslovný souhlas klienta jakožto subjektu údajů se zpracováním těchto osobních údajů.

Zákonnost zpracování shora uvedených osobních údajů vyplývá z čl. 6 odst. 1 písm. a) až c) GDPR:

a) subjekt údajů udělil souhlas se zpracováním svých osobních údajů pro jeden či více konkrétních účelů;

b) zpracování je nezbytné pro splnění smlouvy, jejíž smluvní stranou je subjekt údajů, nebo pro provedení opatření přijatých před uzavřením smlouvy na žádost tohoto subjektu údajů;

c) zpracování je nezbytné pro splnění právní povinnosti, která se na správce vztahuje.

Nástrojem zpracování osobních údajů je především kniha o prohlášení o pravosti podpisu, kterou advokát vede o učiněných prohlášeních dle § 25a odst. 4 zákona, podle nějž je advokát povinen vést evidenci o všech učiněných prohlášeních formou knihy o prohlášeních o pravosti podpisu, kterou Komora vydá advokátovi za úplatu poté, co advokát předloží úředně ověřený vzor svého podpisu. Do knihy bude zaznamenávat rovněž prohlášení o pravosti elektronického podpisu. V případě identifikace klienta je nástrojem pro zpracování osobních údajů klientský spis, který advokát vede podle § 25 odst. 1 zákona a usnesení představenstva ČAK č. 9/1999 Věstníku, kterým se stanoví některé podrobnosti o dokumentaci advokáta vedené při poskytování právních služeb.

Vyplněnou knihu o prohlášeních je advokát povinen odevzdat České advokátní komoře. Vrácené knihy o prohlášeních uschová Komora po dobu padesáti let (čl. 14 odst. 1 a čl. 18 usnesení představenstva ČAK č. 4/2006 Věstníku, o prohlášení advokáta o pravosti podpisu). Klientský spis advokát uchovává po dobu pěti let (č. 3 usnesení představenstva ČAK č. 9/1999 Věstníku), nestanoví-li jiný právní předpis jinak – viz např. AML zákon, který stanoví dobu 10 let (§ 16).

7.2. Posouzení z hlediska nezbytnosti a přiměřenosti ve vztahu k účelu

Zákonem č. 261/2021 Sb. bylo advokátovi umožněno provádět prohlášení o pravosti elektronického podpisu, jak předvídá zákon o právu na digitální služby. Zpracování osobních údajů spojených s prohlášením advokáta o pravosti elektronického podpisu tak bylo zakotveno již v roce 2021.

Navrhovaná právní úprava § 25a tak nezakládá žádné nové požadavky na předkládání a zpracování osobních údajů, když se pouze legislativně zakotvují náležitosti nezbytné pro to, aby advokát mohl k prohlášení o pravosti elektronického podpisu používat Czech POINT (resp. elektronickou aplikaci informačního systému, jehož prostřednictvím je zajišťován výkon působnosti kontaktních míst veřejné správy, přístupné způsobem umožňujícím dálkový přístup), obdobně jako v případě úřadů provádějících eLegalizaci dle zákona o ověřování. Nedochází k rozšiřování kategorií dotčených subjektů údajů, jejichž údaje jsou zpracovávány, ani k rozšíření kategorií zpracovávaných údajů. Nově dochází pouze k úpravě rozsahu zpracování osobních údajů. K naplnění navrhované právní úpravy (viz zvláštní část důvodové zprávy k § 25a) bude nutné při prohlášení o pravosti elektronického podpisu (tzv. eLegalizaci) v nezbytném rozsahu zajistit přístup advokátů k osobním údajům vymezeného okruhu fyzických osob (klientů) prostřednictvím základního registru obyvatel, a to v následujícím rozsahu:

a) příjmení a rodné příjmení,

b) jméno, popřípadě jména,

c) adresa místa pobytu,

d) datum, místo a okres narození; u osoby, která se narodila v cizině, datum, místo a stát, kde se narodila,

e) čísla a druhy identifikačních dokladů a datum skončení jejich platnosti, a

f) typ datové schránky a identifikátor datové schránky, je-li tato datová schránka zpřístupněna.

Výčet osobních údajů respektuje zásadu přiměřenosti a nutnosti. Veškeré zpracování popsané výše je obecně prováděno za účelem plnění zákonných povinností advokáta ve prospěch klienta buď na základě žádosti klienta, nebo pro splnění právní povinnosti, která se na advokáta vztahuje. Popsaná zpracování v drtivé většině případů kontinuálně navazují na již probíhající zpracování dle zákona o advokacii, v platném znění, rozšíření zpracování vyplývá z rozšíření případů, kdy advokát provádí prohlášení o pravosti podpisu a identifikaci klienta dle zákona o advokacii. Pokud by advokát nedisponoval osobními údaji klientů, nemohl by poskytnout dané služby nebo splnit svou zákonnou povinnost. Rozsah osobních údajů je vymezen v minimální nutné míře, aby s jejich použitím došlo striktně k naplnění účelu zákona a požadavků klientů.

Advokáti budou podle nové právní úpravy postupovat totožně, jako postupují dnes při shromažďování a zpracovávání osobních údajů, které získávají z titulu plnění povinností založených zákonem o advokacii. Jejich povinností je přijmout taková opatření, aby nedocházelo k neoprávněnému nebo nahodilému přístupu k osobním údajům, k jejich změně, zničení či ztrátě, neoprávněným přenosům nebo neoprávněnému zpracování.

Osobní údaje shromažďované dle stávající ani navrhované úpravy nebudou zpracovávány veřejně. Osobní údaje jsou zpracovávány manuálně. Přístup k údajům mají v souladu se zákonem pouze advokáti a advokátní koncipienti, kteří jsou povinni zachovávat mlčenlivost o zjištěných údajích (§ 21 zákona).

S ohledem na výše popsané změny nedochází ke změnám v právech subjektů údajů.

7.3. Posouzení rizik pro práva a svobody fyzických osob a opatření ke snížení riskantnosti I přes nezbytně nutný rozsah zpracování osobních údajů a technická a organizační opatření správce osobních údajů v postavení orgánu veřejné moci (správce základního registru osob), existuje zpřístupněním osobních údajů advokátům riziko narušení ochrany soukromí či zneužití osobních údajů klientů. Toto riziko navrhovaná právní úprava zmírňuje důrazem na striktní omezení výčtu informačních systémů veřejné správy a také jednotlivých osobních údajů, ke kterým bude mít advokát přístup (§ 25a odst. 7 návrhu zákona). Tyto osobní údaje smí advokát zpracovávat pouze pro účely stanovené zákonem, tj. pro účely prohlášení advokáta o pravosti podpisu na dokumentu v elektronické podobě na základě žádosti klienta nebo na základě povinnosti advokáta provést identifikaci klienta.

Advokát má povinnost mlčenlivosti podle § 21 odst. 1 zákona o advokacii, přičemž je povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o kterých se dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb, tedy včetně zpracování osobních údajů.

Za porušení povinností je advokát kárně odpovědný (§ 32 zákona). Ministr spravedlnosti má v kárném řízení postavení kárného žalobce (§ 51 odst. 2). Je rovněž oprávněn podat Komoře návrh na zahájení řízení o vyškrtnutí advokáta ze seznamu advokátů nebo na zahájení řízení o pozastavení jeho činnosti. Vedle toho ministr spravedlnosti disponuje oprávněním sledovat soulad stavovských předpisů Komory se zákonem a při zjištění event. nesouladu je oprávněn podat návrh na jejich soudní přezkum (§ 50).

8. Zhodnocení korupčních rizik (CIA)

Korupční rizika, která mohou vést ke zvýhodnění konkrétních subjektů vůči jiným, spočívají v benevolentním výkonu dohledu a správního či kárného řízení ze strany Komory jakožto orgánu dohledu. Je však třeba uvést, že správní řízení se řídí správním řádem a kárné řízení zákonem o advokacii a kárným řádem (vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 244/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Rozhodovací pravomoc orgánů Komory je transparentní a je vždy možné určit konkrétní subjekty, které jsou odpovědné za rozhodnutí. Na základě výše uvedených skutečností lze usuzovat, že korupční rizika navrhované právní úpravy jsou minimalizována.

(1) Přiměřenost

Návrh novelizace je v souladu s ústavním zmocněním a odpovídá svým rozsahem a obsahem přiměřeně zamýšleným cílům změny právní úpravy. Navržená právní úprava nepředstavuje pro adresáty nadměrnou zátěž.

Nemění se okruh subjektů vykonávajících veřejnou správu v oblasti advokacie.

Změnou způsobu účasti advokátů na sněmu i s využitím technických prostředků nebo v písemné formě (viz zvláštní část důvodové zprávy, bod 37) se předpokládá zapojení vyššího počtu advokátů do výkonu stavovské samosprávy, čímž by mělo dojít ke zvýšení legitimity přijatých rozhodnutí sněmu i ke zvýšení legitimity sněmem volených členů dalších orgánů Komory. Navrhovaná změna by proto v této oblasti měla přinést snížení korupčních rizik.

Přístup advokátů k některým osobním údajům klienta v souvislosti s prohlášením advokáta o pravosti elektronického podpisu bude umožněn v nezbytně nutném rozsahu vázaném na poskytnutí právní služby advokátem.

(2) Efektivita

Vzhledem k tomu, že předkládaný návrh právní úpravy obsahuje pouze dílčí systémové změny, lze dovozovat, že její implementace bude efektivní. Navrhované znění novelizace je standardní a jednoznačné. Komora a Ministerstvo spravedlnosti jsou schopni kontrolovat a vynucovat dodržování takové regulace.

(3) Odpovědnost

Kompetence dotčených subjektů nejsou návrhem rozšiřovány. Pouze dočasně, pro období do konání prvního sněmu po dni nabytí účinnosti navrhované právní úpravy, dojde k přesunu pravomoci sněmu schvalovat stavovským předpisem organizační, volební a jednací řád Komory podle § 43 písm. b) a h) ZA na představenstvo Komory. Změny stavovských předpisů přijaté představenstvem tímto mimořádným postupem však budou vyžadovat pro další trvání své platnosti dodatečné schválení prvním následujícím sněmem.

(4) Opravné prostředky a kontrolní mechanismy

Navrhovaná právní úprava nezasahuje zásadním způsobem do pravidel odpovědnosti dotčených orgánů, do opravných prostředků ani nastavených kontrolních mechanismů. Korupční rizika navrhované právní úpravy jsou kompenzována dostatečnými kontrolními mechanismy ze strany Komory a Ministerstva spravedlnosti.

Podle stávajícího § 50 odst. 2 ZA je ministr spravedlnosti oprávněn podat návrh na přezkum souladu stavovských předpisů se zákonem, má-li za to, že obsah těchto předpisů zákonu odporuje. Vedle toho je ministr oprávněn vystupovat v kárném řízení jako kárný žalobce, může také podat Komoře návrh na zahájení řízení o vyškrtnutí advokáta ze seznamu advokátů nebo na zahájení řízení o pozastavení jeho činnosti.

9. Zhodnocení dopadů na bezpečnost a obranu státu

Navrhovaná právní úprava nemá dopady na bezpečnost nebo obranu státu.

10. Zhodnocení dopadů na rodiny, zejména s ohledem na plnění funkcí rodiny, s ohledem na počet vyživovaných členů, na případnou přítomnost hendikepovaných členů a rodiny samoživitelů, rodiny se třemi a více dětmi a další specifické životní situace, dále s ohledem na posílení integrity a stability rodiny a posílení rodinné harmonie, lepší rovnováhy mezi prací a rodinou a na posílení mezigeneračních a širších příbuzenských vztahů

Navrhovaná právní úprava nemá specifické dopady na rodiny.

11. Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky

Návrh právní úpravy nedopadá na územní samosprávné celky.

12. Zhodnocení souladu se zásadami pro tvorbu digitálně přívětivé legislativy, včetně zhodnocení rizika vyloučení nebo omezení možnosti přístupu specifických skupin osob k některým službám v důsledku digitalizace jejich poskytování (digitální vyloučení)

Zásady pro tvorbu digitálně přívětivé legislativy nejsou navrhovanou právní úpravou dotčeny.

Dopisem předsedy Legislativní rady vlády ze dne 3. 5. 2023, č. j. 20564/2023-UVCR, byla u předkládaného návrhu novelizace udělena výjimka z provedení hodnocení dopadů regulace (RIA).