zákon č. 74/2019 Sb.

Obecně

Ministerstvo vnitra připravilo návrh zákona o úpravě některých vztahů v souvislosti s vystoupením Spojeného království z Evropské unie bez dohody, která by upravila do budoucna vzájemný vztah a vypořádání těchto dvou subjektů mezinárodního práva. Účelem navrhované právní úpravy je připravit Českou republiku na stav, kdy na Spojené království bude po tzv. tvrdém brexitu pohlíženo z hlediska vnitrostátní právní úpravy jako na třetí zemi. S ohledem na garance, které Spojené království deklarovalo evropským občanům nacházejícím se na jeho území i po dni odchodu Spojeného království z Evropské unie, jsou navržena ve vybraných oblastech opatření zajišťující reciprocitu vůči obdobné nabídce britské strany. Absence speciální právní úpravy, která dočasně upraví práva občanů Spojeného království pobývajících ke dni odchodu Spojeného království z Evropské unie na území České republiky, by tedy znamenala, že občané Spojeného království mimo jiné ztratí volný přístup na trh práce či přestanou být součástí zdravotního a sociálního systému České republiky. Primárně je tedy zákonná úprava zaměřena na zachování určitých práv občanů Spojeného království, resp. jejich rodinných příslušníků, nicméně tyto osoby nelze vnímat jako jedinou cílovou skupinu, neboť stejně tak jsou některá ustanovení důležitá i pro občany České republiky, kteří v současné době pobývají na území Spojeného království a po brexitu se vrátí zpět do České republiky. S ohledem na skutečnost, že britské právní předpisy o státní příslušnosti rozlišují šest kategorií státních příslušníků Spojeného království (britských státních příslušníků), je osobní působnost navrhované právní úpravy vztažena pouze na státní příslušníky Spojeného království, kteří jsou současně britskými občany a v současné době jsou rovněž občany Evropské unie. Stejný přístup byl zvolen i ze strany Evropské unie v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2018/1806 ze dne 14. listopadu 2018, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni (srov. část 3 přílohy II nařízení).

K § 1

K odstavci 1 V zájmu snazší orientace adresáta zákona první odstavec deklaruje obsah zákona. Jsou výslovně uvedeny vztahy, na něž bude po přechodnou dobu vůči občanům Spojeného království a v některých případech i jejich rodinným příslušníkům vztažena speciální úprava zaručující privilegovanější zacházení, než je tomu v případě občanů třetích zemí. Zvláštní pravidla jsou stanovena v některých statusových věcech (pobyt na území České republiky, nabývání občanství České republiky, uzavíraní manželství a registrovaného partnerství), v oblasti přístupu na český trh práce a s tím souvisejícím přístupem k systému dávek státní sociální podpory a příspěvku na péči, v oblasti daňové a poskytování finančních služeb. Nikoliv nepodstatná část je pak věnována i otázce uznávání kvalifikací a odborných či specializovaných způsobilostí, poskytování právních služeb či daňového poradenství, nakládání s léčivými přípravky, působení britských vysokých škol či subjektů se sídlem ve Spojeném království v oblasti hazardu. Na jiné než v odstavci 1 uvedené vztahy se zákon vztahovat nebude, a tyto se tak budou řídit „běžnou“ úpravou (např. vstup a setrvání ve státní službě se bude řídit výlučně příslušnými ustanoveními zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě).

K odstavci 2 V odstavci 2 je stanovena specialita, a tedy přednostní použití navrhovaného zákona na vyjmenované vztahy. To znamená, že přednost před podmínkami a postupy uvedenými v „obecných“ zákonech mají podmínky a postupy stanovené v tomto zákoně (tzn. umožňuje-li např. zákon č. 117/2001 Sb., o veřejných sbírkách, konat veřejnou sbírku pouze právnickým osobám se sídlem na území Evropské unie, po dobu platnosti navrhovaného zákona se budou za tyto právnické osoby považovat též právnické osoby se sídlem na území Spojeného království, ovšem za podmínky, že k zahájení konání veřejné sbírky došlo před nabytím účinnosti tohoto zákona).

K § 2

K odstavci 1 Ustanovení upravuje podmínky přechodného pobytu občanů Spojeného království na území České republiky. Podmínkou pro pokračování přechodného pobytu na území je platné vydané potvrzení o přechodném pobytu.

K odstavci 2 Je zakládána fikce přechodného pobytu, a to pro občana Spojeného království, který požádal o vydání potvrzení o přechodném pobytu před vystoupením Spojeného království z Evropské unie bez dohody, a jehož žádost nebyla vyřízena přede dnem tzv. tvrdého brexitu. Tato kategorie občanů Spojeného království je oprávněna pobývat na území České republiky až do právní moci rozhodnutí o jejich žádosti.

K odstavci 3 Odstavec 3 za účelem právní jistoty uvádí, kdy je občan Spojeného království oprávněn pobývat přechodně na území České republiky.

K odstavci 4 S ohledem na skutečnost, že mohou nastat okolnosti, kdy nebude další pobyt občana Spojeného království na území České republiky žádoucí, jsou definovány podmínky, za nichž lze přechodný pobyt občana Spojeného království ukončit. Může se tak stát pouze za splnění podmínek stanovených příslušnými ustanoveními zákona o pobytu cizinců na území České republiky.

K § 3

K odstavci 1 Osobní působnost navrhovaného zákona je vztažena i na rodinné příslušníky občanů Spojeného království. Odstavec 1 proto definuje rodinného příslušníka občana Spojeného království, a to odkazem na definici obsaženou v § 15a zákona o pobytu cizinců na území České republiky.

K odstavci 2 Obdobně jako paragraf 2 upravuje přechodný pobyt občana Spojeného království, tak paragraf 3 v druhém odstavci stanoví podmínky přechodného pobytu pro rodinného příslušníka občana Spojeného království.

K odstavci 3 Stejně jako v případě občana Spojeného království, tak i v případě jeho rodinného příslušníka, se upravuje fikce legálního přechodného pobytu na území do doby právní moci rozhodnutí o žádosti o vydání pobytové karty rodinného příslušníka občana Spojeného království. Pro účely osvědčení legálnosti pobytu na území se využije ustanovení § 47 odst. 11 zákona o pobytu cizinců. Fikce přechodného pobytu tak bude vyznačována tzv. překlenovacím štítkem ve formě dlouhodobého víza v cestovním dokladu cizince.

K odstavci 4 Ustanovení konkretizuje přechodný pobyt rodinného příslušníka občana Spojeného království.

K odstavci 5 Stanoví se zákonné podmínky pro zrušení přechodného pobytu rodinného příslušníka občana Spojeného království.

K § 4

K odstavcům 1 až 4 Ustanovení upravují podmínky pro podání žádosti o pobytová oprávnění přímo na území České republiky. Díky této speciální úpravě je občanu Spojeného království i jeho rodinnému příslušníkovi umožněno podání žádosti o pobytové oprávnění (žádost o vydání povolení k dlouhodobému či trvalému pobytu) přímo na území České republiky bez nutnosti vycestovat z území a podat žádost na místně příslušném zastupitelském úřadě České republiky v zahraničí.

K odstavci 5 Předmětný odstavec obsahuje speciální úpravu počítání doby nepřetržitého pobytu, která je nezbytná pro získání nejvyššího pobytového oprávnění, tj. pro trvalý pobyt.

K odstavci 6 Odstavec upravuje fikci pobytu v případě žádostí, které zatím nebyly pravomocně rozhodnuty.

K odstavci 7 Odstavec upravuje speciální výjimku z obecného pravidla uvedeného v zákoně o pobytu cizinců. Díky této výjimce je občanům Spojeného království a jejich rodinným příslušníkům umožněno podávat na území České republiky žádost přímo o povolení k dlouhodobému pobytu, ačkoliv nesplňují podmínku předchozího pobytu na území na základě dlouhodobého víza za stejným účelem.

K odstavci 8 V případě občanů Spojeného království, kteří žádají o trvalý pobyt podle ustanovení § 68 zákona o pobytu cizinců na území České republiky, nebude vyžadován doklad prokazující znalost českého jazyka.

K § 5

Ustanovení řeší jednu ze situací na úseku nabývání státního občanství České republiky, u níž hraje roli státní občanství jiného členského státu Evropské unie, která je relevantní pro případ vystoupení Spojeného království z Evropské unie. Jedná se o nabývání státního občanství České republiky na žádost, kdy zákon č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů (zákon o státním občanství České republiky), ve svém § 14 odst. 1 stanoví u podmínky předchozího trvalého pobytu na území České republiky jeho rozdílnou délku pro státní občany členských států Evropské unie a pro státní příslušníky třetích zemí. Pro tento případ se navrhuje, aby se v řízení o žádosti o udělení státního občanství České republiky, které bylo zahájeno přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tedy do 29. března 2019 včetně, resp. přede dnem vystoupení Spojeného království z Evropské unie) hledělo na státního občana Spojeného království jako na státního občana členského státu Evropské unie, a tedy se pro něj uplatnila kratší (3letá) požadovaná délka trvalého pobytu na území České republiky.

K § 6

Podle ustanovení § 35 odst. 2 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, je-li snoubenec nebo osoba, která chce vstoupit do registrovaného partnerství, cizincem, předloží matričnímu úřadu před uzavřením manželství nebo vznikem registrovaného partnerství potvrzení vydané Policií České republiky o oprávněnosti pobytu na území České republiky, které nesmí být ke dni uzavření manželství nebo vzniku partnerství starší než 7 pracovní dnů. Tato povinnost se nevztahuje na občany Evropské unie, občany jiného smluvního státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru a jejich rodinné příslušníky. Cílem navrhované úpravy je zajistit, že na občana Spojeného království, který učiní příslušné administrativní kroky k uzavření manželství nebo registrovaného partnerství před vystoupením Spojeného království z Evropské unie (tedy předloží matričnímu úřadu příslušný tiskopis podle § 32 zákona č. 301/2000 Sb.), se povinnost prokazovat oprávněnost pobytu na území České republiky vztahovat nebude, neboť by se jednalo o nedůvodnou administrativní zátěž.

K § 7

Podle § 70a zákona č. 301/2000 Sb. matriční úřad na základě prohlášení státního občana České republiky, který je současně státním občanem jiného členského státu Evropské unie, uvede v matriční knize jméno, popřípadě jména, nebo příjmení občana v podobě, kterou mu umožňuje užívat právo a tradice tohoto jiného členského státu Evropské unie, prokáže-li občan jeho užívání matričním dokladem, popřípadě jinou veřejnou listinou tohoto jiného členského státu Evropské unie. S ohledem na skutečnost, že osoby, kterým zákon tuto možnost nabízí, jsou především státními občany České republiky, jeví se žádoucí jim tuto možnost zachovat i přes vystoupení Spojeného království z Evropské unie, a to alespoň v přechodném období do konce roku 2020.

K § 8

Za účelem zajištění právní jistoty občanů Spojeného království, jejich rodinných příslušníků a zaměstnavatelů se definuje kategorie osob, u nichž není pro výkon práce vyžadováno povolení k zaměstnání, zaměstnanecká karta, karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo podniková karta. V rámci přechodného období budou mít občané Spojeného království a jejich rodinní příslušníci dostatečný časový prostor pro vyřízení potřebných oprávnění k výkonu práce na území České republiky, která se podle zákona o zaměstnanosti od cizinců z tzv. třetích zemí vyžadují.

K § 9

V souladu s doporučením Evropské komise se navrhuje, aby pro účely splnění podmínky pro vznik nároku na podporu v nezaměstnanosti bylo na dobu pojištění, zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti získanou ve Spojeném království nahlíženo jako na dobu důchodového pojištění získanou podle vnitrostátních právních předpisů. Tato změna zajistí, aby přístup k podpoře v zaměstnanosti byl zajištěn i pro občany České republiky, kteří se po brexitu budou vracet zpět ze Spojeného království do České republiky.

K § 10

Ustanovení zaručuje, že podpora v nezaměstnanosti, která byla přiznána občanu Spojeného království nebo jeho rodinnému příslušníkovi, bude nadále poskytována do Spojeného království.

K § 11

Předmětné ustanovení ukotvuje nároky občanů Spojeného království a jejich rodinných příslušníků na některé dávky státní sociální podpory a příspěvku na péči. Současná vnitrostátní právní úprava uvedených sociálních dávek princip zachování nabytých práv, resp. export těchto práv, nezná a neumožňuje.

K § 12

K odstavci 1 Odstavec 1 upravuje daňový režim daňových rezidentů Spojeného království, a to po dobu nezbytně nutnou poté, co Spojené království opustí Evropskou unii. Tato doba je vymezena jako zdaňovací období daně z příjmů tohoto poplatníka, do kterého spadá den, kdy Spojené království opustí Evropskou unii (jedná se o kalendářní rok v případě poplatníků daně z příjmů fyzických osob a o zdaňovací období podle § 21a zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v případě poplatníka daně z příjmů právnických osob). Cílem je, aby v rámci tohoto zdaňovacího období neplatily pro daňové povinnosti určitého poplatníka dva rozdílné daňové režimy. Ustanovení zajištuje, že na poplatníka bude po celé předmětné zdaňovací období nahlíženo jako na daňového rezidenta členského státu Evropské unie. Tato skutečnost např. zajistí, aby bylo možné aplikovat § 15 odst. 9 nebo § 35ba odst. 2 zákona č. 586/1992 Sb., tj. tento poplatník bude mít při splnění podmínek nárok za předmětné zdaňovací období na nezdanitelnou část základu daně a slevy na dani. Na druhou stranu z hlediska tohoto poplatníka přestane být Spojené království členským státem dnem jeho vystoupení z Evropské unie. Z toho plyne, že například nebude možné aplikovat § 15 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb. v případě, že tento poplatník poskytne bezúplatné plnění osobě se sídlem nebo bydlištěm ve Spojeném království. Ustanovení se však nevztahuje na daň, která je vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně podle § 38d zákona č. 586/1992 Sb. a dále na zajištění daně podle § 38e zákona č. 586/1992 Sb. Uvedené znamená, že při aplikaci ustanovení upravujících srážkovou daň nebo zajištění daně se bude se Spojeným královstvím zacházet jako se třetí zemí již ode dne vystoupení Spojeného království z Evropské unie.

K odstavci 2 Odstavec 2 upravuje daňový režim daňových rezidentů České republiky a daňových rezidentů jiných států, kteří mají příjmy ze zdrojů na území České republiky, a to po dobu potřebnou k tomu, aby se tito poplatníci mohli přizpůsobit skutečnosti, že Spojené království vystoupilo z Evropské unie. Navrhované pravidlo bude platit do konce zdaňovacího období, ve kterém tento zákon pozbyl platnosti. Ustanovení zajištuje, že pro účely daňových povinností těchto poplatníků bude po předmětná zdaňovací období nahlíženo na Spojené království jako na členský stát Evropské unie. Tato skutečnost např. zajistí, aby bylo možné aplikovat § 6 odst. 9 zákona č. 586/1992 Sb., tj. poplatník bude mít při splnění podmínek nárok na osvobození plateb zaměstnavatele na penzijní nebo soukromé životní pojištění tohoto poplatníka v případě smlouvy uzavřené s pojišťovnou se sídlem ve Spojeném království.

Po skončení přechodného období bude pro účely daní z příjmů se Spojeným královstvím zacházeno jako se třetí zemí i pro daňové povinnosti poplatníků jiných než daňových rezidentů Spojeného království.

K § 13

Ustanovení v souladu s cílem tohoto zákona zachovává možnost občana Spojeného království bez trvalého pobytu na území České republiky získat státní podporu stavebního spoření podle zákona č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření, i po vystoupení Spojeného království z Evropské unie, a to za předpokladu, že ke dni bezprostředně předcházejícímu dni nabytí účinnosti tohoto zákona byl účastníkem stavebního spoření a mohl v daném roce získat státní podporu. Z tohoto pohledu je potřeba podotknout, že nárok na státní podporu za příslušný kalendářní rok vzniká podle zákona č. 96/1993 Sb., pokud účastník stavebního spoření splňoval podmínky uvedené v tomto zákoně po celý kalendářní rok, resp. po celou dobu trvání spoření v dotčeném roce, a případné neplnění podmínek, byť jen po jeden den v příslušném roce, resp. v příslušném období dotčeného roku, způsobuje ztrátu nároku na státní podporu za celý kalendářní rok. Konkrétně ustanovení reaguje na situaci, kdy občan Spojeného království do dne vystoupení Spojeného království z Evropské unie splňoval podmínky související s občanstvím Evropské unie pro získání státní podpory podle ustanovení § 4 odst. 2 písm. b) zákona č. 96/1993 Sb. a po vystoupení Spojeného království z Evropské unie by do ustanovení § 4 odst. 2 písm. b) tohoto zákona již nespadal, protože podle tohoto ustanovení státní podporu může získat „občan Evropské unie, kterému byl vydán průkaz nebo potvrzení o pobytu na území České republiky a přiděleno rodné číslo příslušným orgánem České republiky“. Je potřeba dodat, že pokud měl občan Spojeného království do dne vystoupení z Evropské unie trvalý pobyt na území České republiky a bylo mu příslušným orgánem České republiky přiděleno rodné číslo, spadá do kategorie podle § 4 odst. 2 písm. c) zákona č. 96/1993 Sb. a situace se pro něj nemění. Obecné znění ustanovení a jeho nenavázání pouze na nárok na státní podporu bylo zvoleno z toho důvodu, že v zákoně č. 96/1993 Sb. je například ustanovení § 8 pojednávající o řešení situace, kdy účastník stavebního spoření zemře s tím, že součástí pozůstalosti jsou zálohy státní podpory za kalendářní rok, kdy účastník zemřel. Obecné znění pak umožňuje řešit podle zákona č. 96/1993 Sb. i případ smrti účastníka stavebního spoření, který je občanem Spojeného království.

K § 14

Ustanovení zajišťuje, aby stávajícím účastníkům penzijního připojištění s bydlištěm na území Spojeného království nezanikla účast v tomto systému poté, co dojde k odchodu Spojeného království z Evropské unie bez dohody. Poskytování státního příspěvku se od roku 2013 řídí zákonem č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření.

K § 15

K odstavci 1 U doplňkového penzijního spoření může být účastníkem fyzická osoba bez jakéhokoliv teritoriálního omezení. Nicméně státní příspěvek je poskytován za splnění zákonných podmínek. Navrhovaný odstavec 1 zajišťuje, aby účastníkům, jejichž nárok na státní příspěvek je založen na kombinaci bydliště na území Spojeného království ve spojení s účastí na důchodovém pojištění podle tuzemských právních předpisů, požívání důchodu z důchodového pojištění nebo účasti ve veřejném zdravotním pojištění v České republice, kteří splňují podmínky pro nárok na státní příspěvek do jejího vystoupení z Evropské unie, tento nárok po vystoupení Spojeného království z Evropské unie bez dohody nezanikl.

K odstavci 2 Výše popsaná změna je zohledněna i pro účely informačního systému vedeného za účelem poskytování a vracení státního příspěvku.

K § 16

Zákon č. 370/2017 Sb., o platebním styku stanoví různé režimy pro platby z České republiky do členských států Evropské unie či do mimoevropského zahraničí a pro platby v měnách členských států Evropské unie a v ostatních měnách. Spojené království je významným obchodním a investičním partnerem České republiky a dlouhodobě patří mezi nejvýznamnější exportní trhy pro české výrobce zboží a poskytovatele služeb. Platby do Spojeného království, ale i platby v britských librách jsou proto v České republice velmi časté. S ohledem na právní jistotu plátců, bank a ostatních poskytovatelů platebních služeb je tedy vhodné vyjasnit právní režim plateb, které budou v okamžiku vystoupení Spojeného království z Evropské unie probíhat, ale ještě nebudou dokončeny. Tyto platby mohou být zpracovávány zahraničními korespondenčními bankami či zahraničními automaticky nastavenými platebními systémy již po vystoupení Spojeného království z Evropské unie a v těchto případech nebude v silách českých poskytovatelů platebních služeb garantovat jejich dokončení v předbrexitových parametrech. Proto se navrhuje pohlížet na tyto platby jako na platby v mimoevropských měnách, resp. na platby vůči mimoevropskému zahraničí. Zároveň se však nebrání poskytovatelům platebních služeb smluvně svým klientům garantovat příznivější režim – to zajišťuje obecná možnost odchýlení se ve prospěch uživatelů platebních služeb podle § 128 odst. 1 zákona č. 370/2017 Sb. Navržené ustanovení je formulováno pomocí terminologie, kterou používá zákon o platebním styku [„platební příkaz“, „platební transakce prováděná v měně, která není měnou členského státu (Evropské unie)“, „platební transakce, u níž poskytovatel platebních služeb příjemce poskytuje svou službu ve státě“, „lhůta pro provedení (platební transakce) poskytovatelem platebních služeb plátce“].

K § 17

Uznávání odborných kvalifikací je upraveno na evropské úrovni směrnicí 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací, ve znění směrnice 2013/55/EU. Tyto směrnice byly transponovány do českého právního řádu zákonem č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ale také některými dalšími zákony. Systém uznávání odborných kvalifikací se primárně vztahuje na státní příslušníky členských států Evropské unie. Dojde-li k vystoupení Spojeného království z Evropské unie bez výstupové dohody, nebudou jeho státní příslušníci splňovat podmínky pro osoby, jimž je možné kvalifikaci uznat dle zákona č. 18/2004 Sb. (srov. § 1 odst. 2). Vzhledem k tomu, že zákon o uznání odborné kvalifikace, ani správní řád neobsahují přechodné ustanovení pro případy, kdy se v průběhu řízení změní status žadatele, nebude možné řízení dle zákona č. 18/2004 Sb. dokončit. V souladu s doporučením Evropské komise se tedy navrhuje v řízení o uznání odborné kvalifikace, která byla zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tedy do 29. března 2019 včetně, resp. přede dnem vystoupení Spojeného království z Evropské unie), považovat státní příslušníky Spojeného království po vystoupení Spojeného království z Evropské unie dočasně i nadále za občany Evropské unie, obdobně bude přistupováno i k jejich rodinným příslušníkům.

K § 18 až 21

S cílem zachovat zdravotnickým pracovníkům, kteří získali nebo získají do konce roku 2020 odbornou nebo specializovanou způsobilost ve Spojeném království, je navrhována speciální úprava uznávání takto nabyté kvalifikace. Je navrhováno zachovat těmto osobám i po vystoupení Spojeného království z Evropské unie v oblasti uznávání vzdělávání stejná práva jako mají dnes. Úprava je cílena zejména na české lékaře, zubní lékaře a farmaceuty, kteří se ve Spojeném království vzdělávají tak, aby jim v případě návratu do České republiky bylo umožněno uznat odborné vzdělání automaticky. Tedy bez toho, aby museli skládat aprobační zkoušku, která je podle současné vnitrostátní právní úpravy nezbytným předpokladem pro uznání odborné kvalifikace získané v tzv. třetí zemi. Aktuální právní úprava České republiky rovněž neumožňuje uznávat specializovanou způsobilost získanou v tzv. třetí zemi. Tito zdravotničtí pracovníci by tak museli v České republice znovu skládat atestační zkoušku. To by však bylo další výraznou komplikací návratu těchto zdravotnických pracovníků do České republiky. Je třeba podtrhnout, že v případě odborné nebo specializované způsobilosti zdravotnického pracovníka získané do konce roku 2020, se bude jednat o uznávání trvalé, tj. i po roce 2020. V této oblasti tedy navrhovaný zákon představuje úpravu trvalou.

K § 22

V důsledku vystoupení Spojeného království z Evropské unie bez sjednané dohody o vystoupení přestane být Spojené království domovským státem ve smyslu § 2 odst. 1 písm. b) bod 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. Navrhuje se proto, aby občané Spojeného království zapsaní do seznamu evropských advokátů před brexitem, byli v tomto seznamu zapsáni i nadále, a bylo jim tak umožněno poskytování právních služeb. Zákon č. 85/1996 Sb. používá terminologii „státní příslušník členského státu Evropské unie“. Pojem „občan Evropské unie“ používaný v tomto zákoně je při aplikaci zákona č. 85/1996 Sb. třeba vykládat ve smyslu státního příslušníka členského státu Evropské unie.

K § 23

K odstavcům 1 a 2 Na základě těchto odstavců je občanům Spojeného království nebo jejich rodinným příslušníkům zachováno oprávnění poskytovat daňové poradenství podle zákona č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, pokud byli na základě tohoto zákona k poskytování daňového poradenství oprávněni přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a to buď jako usazený daňový poradce, nebo jako hostující daňový poradce. Toto oprávnění potrvá těmto osobám do dne, ve kterém tento zákon pozbyde platnosti, jelikož pozbytí platnosti tohoto zákona zakládá povinnost Komory daňových poradců vyškrtnout ze seznamu daňových poradců osoby, kterým je na základě tohoto ustanovení umožněno daňové poradenství poskytovat. Vyškrtnutím ze seznamu daňových poradců pozbývají tyto osoby oprávnění poskytovat daňové poradenství. Zákon o daňovém poradenství nepoužívá pojem „občan Evropské unie“, ale pouze „státní příslušník členského státu Evropské unie“. Pojem „občan Evropské unie“ používaný v tomto zákoně je při aplikaci zákona č. 523/1992 Sb. třeba vykládat ve smyslu státního příslušníka členského státu Evropské unie.

K odstavci 3 Odstavec 3 zakládá povinnost Komory daňových poradců České republiky vyškrtnout ze seznamu daňových poradců občany Spojeného království a jejich rodinné příslušníky, kteří jsou oprávněni poskytovat daňové poradenství na základě odstavců 1 a 2, a to ke dni skončení přechodného období, tj. ke dni pozbytí platnosti tohoto zákona. Dnem pozbytí platnosti tohoto zákona je 31. prosince 2020 nebo den, kdy Velká Británie ratifikuje dohodu o vystoupení z Evropské unie. Dnem vyškrtnutím ze seznamu daňových poradců pozbývají tyto osoby oprávnění poskytovat daňové poradenství, a to na základě ustanovení § 4 odst. 5 zákona č. 523/1992 Sb.

K § 24

K odstavcům 1 a 2 V řadě sektorů finančního trhu funguje tzv. jednotný evropský pas, což znamená, že poskytovatel finančních služeb se sídlem v jednom členském státě Evropské unie může poskytovat služby v jiném členském státě na základě oprávnění, které mu bylo uděleno v jeho domovském členském státě. Vystoupením Spojeného království z Evropské unie tato možnost pro poskytovatele finančních služeb se sídlem ve Spojeném království skončí, tedy zanikne jejich oprávnění poskytovat finanční služby v České republice, pokud jim Česká národní banka neudělí oprávnění jako poskytovatelům finančních služeb ze třetích zemí. Zánikem oprávnění k poskytování finančních služeb ovšem nejsou nijak dotčeny závazky, které za trvání oprávnění vznikly mezi poskytovateli finančních služeb a jejich klienty. Pohledávky a dluhy z těchto závazků je třeba vypořádat. Stejný princip ostatně platí i v jiných případech, kdy dochází k zániku oprávnění k poskytování finančních služeb (srov. např. § 35 odst. 2 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, § 116 odst. 4 zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, § 145 odst. 3 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, § 13 odst. 1 zákona č. 370/2017 Sb.). Proto navrhované ustanovení staví najisto, že poskytovatelé finančních služeb se sídlem ve Spojeném království mohou i po zániku jejich oprávnění k poskytování finančních služeb v České republice vykonávat činnosti, které jsou nezbytné k vypořádání jejich pohledávek a dluhů. V praxi to znamená, že poskytovatelé finančních služeb nemohou zakládat závazky nové ani měnit závazky stávající, ale mohou vykonávat činnosti směřující k uplatnění pohledávek a splnění dluhů ve vztahu ke stávajícím klientům. Po tuto dobu a v tomto omezeném rozsahu budou mít poskytovatelé finančních služeb se sídlem ve Spojeném království stejná práva a povinnosti jako poskytovatelé finančních služeb se sídlem v členském státě Evropské unie. Jejich fungování bude tedy pokračovat ve stejném režimu jako před brexitem.

K odstavci 3 Je třeba zajistit výkon dohledu nad dodržováním uvedených povinností, protože pro období po vystoupení Spojeného království z Evropské unie již nelze spoléhat na dohled prováděný britským orgánem dohledu podle pravidel tzv. jednotného evropského pasu. Proto se navrhuje stanovit, že při výkonu činností podle odstavců 1 a 2 podléhají poskytovatelé finančních služeb dohledu České národní banky. Pojem poskytovatel finančních služeb je třeba vykládat tak, že zahrnuje všechny subjekty, které poskytují služby na finančním trhu. Jako výkladové vodítko může na základě analogie sloužit např. § 1841 č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který definuje smlouvy o finančních službách jako smlouvy týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouvy týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz, poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.

K odstavci 4 Odstavec čtvrtý upravuje oblast správního trestání, když stanoví, že poskytovatel finančních služeb, který získal oprávnění ke své činnosti ve Spojeném království, se může stát pachatelem přestupku, jestliže poruší určitou povinnost, přičemž sankcionován za toto porušení může být tehdy, jestliže obdobné jednání je sankcionováno i v případě poskytovatelů finančních služeb se sídlem v České republice.

K § 25

Po vystoupení Spojeného království z Evropské unie se bude na zahraniční vysoké školy z tohoto státu (a na jejich tuzemské pobočky) vztahovat přísnější režim daný zákonem č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách). Po těchto subjektech bude vyžadováno udělení tuzemského povolení (v případě zahraničních vysokých škol) nebo tuzemského oprávnění (v případě poboček) poskytovat v České republice zahraniční vysokoškolské vzdělávání. Pokud budou mít tyto subjekty zájem nadále působit na území České republiky, budou povinny uvést svoje působení v České republice do souladu se svým novým statusem zahraničních vysokých škol z nečlenských států Evropské unie a jejich poboček. Aby měly dotčené britské vysoké školy a jejich pobočky, které v České republice již působí (v současné době se jedná o celkem pět vysokoškolských institucí, které řádně splnily informační povinnost pro realizaci britských studijních programů), dost času adaptovat se na novou právní situaci, navrhuje se zakotvit přechodné sedmiměsíční období, ve kterém na ně bude nadále (dočasně) pohlíženo jako na „evropské zahraniční vysoké školy“ a „pobočky evropských zahraničních vysokých škol“ a v němž budou povinny uvést svoje působení v České republice do souladu se svým novým statusem zahraničních vysokých škol z nečlenských států Evropské unie a jejich poboček. Zákon o vysokých školách stanoví lhůtu pro rozhodnutí o tuzemském povolení mimoevropské zahraniční vysoké školy (§ 93f odst. 3) nebo o oprávnění mimoevropské pobočce zahraniční vysoké školy (§ 93h odst. 5) shodně na 150 dnů. Přechodné období 7 měsíců je tedy dostatečně dlouhé pro podání žádosti a rozhodnutí o ní. Navrhovanými odstavci 1 a 2 není dotčeno právo těchto subjektů podat žádost o udělení tuzemského povolení k poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání podle zákona o vysokých školách.

K § 26

Cílem ustanovení je zachovat dostupnost léčivých přípravků pro léčbu pacientů v České republice i po vystoupení Spojeného království z Evropské unie. Jedná se o zachování dostupnosti léčivých přípravků, které jsou v současné době registrované v České republice, a u nichž kontrola šarží nebo propouštění kvality probíhá ve Spojeném království. Řada takových přípravků patří mezi esenciální pro poskytování zdravotních služeb v České republice. Tyto přípravky budou po 29. březnu 2019 i nadále registrované, ale nemohou být propuštěny do Evropské unie, neboť podle stávajícího znění zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), musí být propouštění prováděno kvalifikovanou osobou výrobce na území Evropské unie. Smyslem není umožnit dovoz jakýchkoliv léčiv ze Spojeného království, což by bylo v rozporu s harmonizovaným právem v oblasti léčiv, ale v souladu s veřejným zájmem na zachování dostupnosti účinných a bezpečných léčiv na území České republiky vymezit skupinu potřebných léčivých přípravků. Obdobným způsobem je třeba zajistit i dostupnost hodnocených léčivých přípravků v klinických hodnoceních. Pokud by po vystoupení Spojeného království z Evropské unie předmětné léčivé přípravky měly podléhat platným pravidlům pro dovoz ze třetích zemí, hrozí z časových a kapacitních důvodů reálné nebezpečí jejich nedostupnosti.

K § 27

Podle ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 117/2001 Sb., o veřejných sbírkách a o změně některých zákonů (zákon o veřejných sbírkách), může veřejnou sbírku vedle českých subjektů konat též právnická osoba, jejíž sídlo je na území jiného členského státu Evropské unie. Navrhuje se, aby veřejné sbírky iniciované právnickými osobami se sídlem na území Spojeného království mohly tyto subjekty dokončit po přechodnou dobu danou platností tohoto speciálního zákona.

K § 28

Provozovatel hazardní hry a pověřená osoba musejí mít podle zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, sídlo v členském státě Evropské unie nebo ve státě, který je smluvní stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru. V návaznosti na vystoupení Spojeného království z Evropské unie tak nebude nadále bez dalšího možné, aby právnické osoby se sídlem ve Spojeném království, spolu s právnickými osobami se sídlem v dalších územích specifikovaných v čl. 355 Smlouvy o fungování Evropské unie, například Gibraltar, nadále provozovaly hazardní hry v České republice nebo odborně posuzovaly a osvědčovaly splnění povinností podle zákona č. 186/2016 Sb. ze strany provozovatele hazardních her. Právní úprava v oblasti provozování hazardních her bude založena na principu zachování možnosti provozovat hazardní hry v případě stávajících provozovatelů hazardních her (resp. ověřovat a osvědčovat v případě stávajících pověřených osob). V současné době jde o jednoho provozovatele hazardních her a dvě pověřené osoby. Současně bude po vystoupení z Evropské unie ke Spojenému království přistupováno jako ke třetí zemi, a tedy bude zamezen vstup na český trh tamním právnickým osobám, které podají žádost o vydání základního povolení po vystoupení z Evropské unie (obdobně to platí pro ohlášení hazardní hry a pro vydání pověření k odbornému posuzování a osvědčování). Zákon č. 186/2016 Sb. stanoví požadavek na to, aby jak žadatel o vydání základního povolení, tak provozovatel hazardní hry, poskytli kauci, což mohou učinit bankovní zárukou poskytnutou bankou či družstevní záložnou se sídlem v některém z členských států Evropské unie nebo ve státě, který je smluvní stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru. Protože po vystoupení z Evropské unie nebude zajištěna vymahatelnost takové bankovní záruky, nelze ji nadále akceptovat. Jak žadatel, tak provozovatel hazardní hry proto budou muset poskytnout kauci jiným způsobem, a to i v případě, že by již kauci takovou zárukou poskytli a Ministerstvo financí ji přijalo. V takovém případě by Ministerstvo financí původní záruční listinu vrátilo, zároveň však musí být předložena nová záruční listina splňující požadavky zákona č. 186/2016 Sb., případně může být kauce poskytnuta složením peněžních prostředků na zvláštní účet Ministerstva financí. Současně však platí, že žádný provozovatel hazardní hry doposud neposkytl kauci bankovní zárukou poskytnutou bankou nebo družstevní záložnou se sídlem ve Velké Británii. Stávající provozovatelé hazardních her (tedy osoby s vydaným základním povolením, nebo osoby, které podaly ohlášení hazardní hry přede dnem účinnosti tohoto zákona) a současné pověřené osoby (tedy osoby s vydaným pověřením k odbornému posuzování a osvědčování) se budou po dobu účinnosti tohoto zákona (tedy přechodně do 31. prosince 2020) právní fikcí považovat za právnické osoby se sídlem ve členském státě Evropské unie, a tedy budou moci pokračovat v doposud povolené činnosti. Ustanovení se vztahuje také na právnické osoby, které získají základní povolení nebo pověření na základě žádosti podané přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a vyřízené po dni jeho účinnosti. Ustanovení neupravuje návaznost na povolení k umístění herního prostoru podle zákona č. 186/2016 Sb., protože to lze udělit pouze držiteli základního povolení, na kterého se již toto ustanovení vztahuje, proto by byla taková úprava nadbytečná.

K § 29

Přechodná ustanovení upravují zejména související procesní otázky, věnují se platnosti stávajících pobytových oprávnění a vydávání nových. Konkretizují se případy vydávání nových povolení k pobytu určených pro státní příslušníky třetích zemí. Zejména se pak stanoví fikce, že ve vyjmenovaných typech řízení se i po vystoupení Spojeného království z Evropské unie občan Spojeného království považuje za občana Evropské unie, rodinný příslušník občana Spojeného království za rodinného příslušníka občana Evropské unie, právnická osoba nebo jiné právní uspořádání se sídlem na území Spojeného království za právnickou osobu nebo jiné právní uspořádání se sídlem v Evropské unii a Spojené království se považuje za členský stát Evropské unie. Přechodná ustanovení též stanovují, že občané Velké Británie, kteří před brexitem podali žádost o zápis do seznamu evropských advokátů nebo podle § 5b nebo § 5c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, do seznamu advokátů, se i po brexitu budou pro účely řízení o žádosti považovat za státní příslušníky členského státu Evropské unie. Osoby zapsané na základě takových žádostí proto budou oprávněny poskytovat právní služby na území České republiky v postavení usazených evropských advokátů, nebo advokátů podle § 5b nebo § 5c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, i po brexitu.

K § 30

K odstavci 1 Nabytí účinnosti navrhovaného zákona se navrhuje ke dni, kdy pro Spojené království přestane být použitelná Smlouva o Evropské unii a Smlouva o fungování Evropské unie, a to za podmínky, kdy nebude uzavřena mezi Evropskou unií a Spojeným královstvím dohoda o podmínkách vystoupení.

K odstavci 2 S ohledem na záměr, že navrhovaná právní úprava má být pouze dočasného charakteru, je vymezována platnost zákona, avšak současně jsou navrhovány výjimky například v oblasti pobytu, daní a uznávání kvalifikací zdravotnických pracovníků.

K odstavci 3 Zakládá se oprávnění Ministerstva vnitra vyhlásit ve Sbírce zákonů den, kdy Spojené království opustí Evropskou unii bez dohody, a den, kdy nabude platnosti dohoda o podmínkách vystoupení Spojeného království z Evropské unie podle čl. 50 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii. Činí se tak v zájmu právní jistoty adresátů navrhovaného zákona. Vyhlášení dne, kdy nabude platnosti dohoda o podmínkách vystoupení Spojeného království z Evropské unie podle čl. 50 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii, se z povahy věci vztahuje pouze na situaci, kdy tento den nastane po účinnosti navrhovaného zákona, v opačném případě tento zákon a s ním i toto kompetenční ustanovení nenabude účinnosti.

V Praze dne 7. ledna 2019

Předseda vlády: Ing. Andrej Babiš v. r.

1. místopředseda vlády a ministr vnitra: Jan Hamáček v. r.