zákon č. 79/2006 Sb.

K části první

K čl. I bod 1:

Mezi Evropským společenstvím a členskými zeměmi (původní patnáctkou) na straně jedné a Švýcarskou konfederací na straně druhé je v platnosti Dohoda o volném pohybu osob (dále jen „Dohoda“), k níž se Česká republika v souvislosti se svým vstupem do Evropské unie zavázala přistoupit. Jednou z oblastí, na kterou se Dohoda vztahuje, je i poskytování právních služeb. Poskytovatel právních služeb z jedné smluvní strany má právo poskytovat právní služby na území druhé smluvní strany za stejných podmínek, jaké platí v rámci Evropské unie, což je stanoveno v Příloze III Dohody, výslovně odkazující na tzv. „advokátské směrnice“ č. 77/249/EHS a č. 98/5/ES, které zároveň doplňuje v čl. 1 odst. 2 (resp. v čl. 1 odst. 2 písm. a₎) o slova „Switzerland: Avocat/ Advokat/ Rechtsanwalt/ Anwalt/ Fürsprecher/ Fürsprech Avvocato“. Přistoupení nových členských států k Dohodě se má uskutečnit prostřednictvím protokolu, který má výše uvedenou Dohodu v souvislosti s rozšířením EU modifikovat. Příslušný protokol byl již podepsán v říjnu 2004, a lze předpokládat, že po ukončení procesu jeho ratifikace vstoupí v platnost ještě v tomto roce. V praxi to znamená, že švýcarští advokáti by měli mít v České republice stejné postavení jako advokáti evropští podle zákona o advokacii. Tuto skutečnost je potřeba promítnout do platného znění ustanovení § 2 odst. 1 písm. b) ZA. Navrhuje se zakotvit obecnější a flexibilnější formulaci, která bude i do budoucna ponechávat prostor pro obdobné případy. Touto úpravou se pojem „evropský advokát“ rozšiřuje i na případy, kdy příslušná mezinárodní smlouva přizná advokátům dalších států stejné postavení v rámci Evropské unie jako advokátům členských států, tedy i stejná práva a povinnosti ve smyslu shora uvedených směrnic EU.

V návaznosti na změnu zákona o advokacii bude provedena i novelizace sdělení Ministerstva spravedlnosti č. 253/2004 Sb., kterým se oznamují profesní označení podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona o advokacii.

K čl.I bod 2:

Doplnění je navrhováno s ohledem na zákony, upravující služební poměr; rovněž osoby, které jsou ve služebním poměru musí mít oprávnění poskytovat svému zaměstnavateli, resp. orgánu, který jako služební úřad vykonává práva a povinnosti zaměstnavatele, právní služby. Rovněž je potřeba terminologii používanou ZA uvést do souladu s terminologií zákoníku práce v případě pracovněprávních a pracovních vztahů.

K čl. I bod 3:

S ohledem na zajištění úkolů, spojených s působností České advokátní komory, je potřeba využít zkušeností advokátů, kteří působí v jejích jednotlivých pracovních orgánech. Dosavadní právní úprava vylučuje zaměstnávat advokáty v České advokátní komoře na základě pracovního poměru, což v praxi způsobuje potíže. Navrhuje se proto umožnit, aby výkon advokacie byl slučitelný s pracovním poměrem ke Komoře.

Podle současné právní úpravy není pracovní poměr vysokoškolského učitele neslučitelný s výkonem advokacie. Výkon advokacie vědeckým pracovníkem v oboru je však současnou právní úpravou vyloučen. Vzhledem k obsahové podobnosti těchto dvou pracovních poměrů (i vysokoškolský učitel zpravidla vykonává vědeckou činnost) se navrhuje překážku pro výkon advokacie spočívající v pracovním poměru vědeckého pracovníka v oboru právo zrušit, a to za podmínky, že se jedná o pracovní poměr k Akademii věd České republiky nebo k instituci v její působnosti (například Ústav státu a práva Akademie věd České republiky).

V souvislosti s tím se navrhuje zrušit již obsoletní ustanovení § 60 ZA, které se týká vědeckých pracovníků v oboru právo, jejichž pracovní poměry byly upraveny zákonem č. 39/1977 Sb., o výchově nových vědeckých pracovníků a o dalším zvyšování kvalifikace vědeckých pracovníků, když tento zákon byl s účinností k 31. 12. 2001 zrušen zákonem č. 111/1998 Sb.

V zájmu předejití případným aplikačním problémům se rovněž navrhuje v souvislosti se zavedením institutu tzv. zaměstnaného advokáta (bod 30) výslovně upravit též slučitelnost výkonu advokacie s pracovním poměrem k advokátovi nebo veřejné obchodní společnosti, zřízené za účelem výkonu advokacie.

S ohledem na úpravu právních předpisů o státní službě je potřeba vedle pracovněprávního a pracovního vztahu též stanovit neslučitelnost se služebním poměrem.

K čl. I bod 4:

Navrhuje se v nově doplněném odstavci 2 v § 5 ZA stanovit, že doba dovolené na zotavenou se započítává do doby právní praxe advokátního koncipienta a výslovně naproti tomu uvést, že jiné doby, během nichž advokátní koncipient práci nevykonával, se započítávají pouze v omezeném rozsahu. Obdobná pravidla stanoví zákon v případě přípravné služby justičních čekatelů (§ 110 zákona o soudech a soudcích č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů).

K čl. I body 5, 8, 9, 11, 13, 14 a 16:

Jedná o promítnutí změny obsažené v čl. I bod 4 (členění § 5 do odstavců).

K čl. I bod 6:

Změna textu ustanovení vychází z nové formulace § 2 odst. 1 písm. b) bodu 1 a z v tomto ustanovení zavedené legislativní zkratky; dále se jedná o promítnutí změny obsažené v čl. I bod 4 (členění § 5 do odstavců).

K čl. I bod 7:

Vzhledem ke zvýšení počtu advokátů a z toho vyplývajícímu značnému nárůstu prací spojených s vedením seznamu advokátů se navrhuje, aby horní hranice poplatku za vydání osvědčení o zápisu do seznamu advokátů byla stanovena vyšší částkou.

K čl. I bod 10:

Zákon o advokacii zná i další dva poplatky a stanoví je vždy pevnou částkou, nikoliv způsobem, jaký stanoví současné znění § 7 odst. 1 zákona o advokacii po novele zákonem č. 284/2004 Sb. V zájmu jednotnosti by tedy měl být i poplatek za zkoušky stanoven pevnou částkou jako tomu bylo v předchozích úpravách; propočet výše poplatků za zkoušky ve vztahu k minimální měsíční mzdě by byl nadto problematický i z toho důvodu, že pro každou zkoušku by bylo v zásadě potřeba jej stanovit nově.

Vzhledem ke značnému nárůstu nákladů spojených s organizací advokátních zkoušek a uznávacích zkoušek a nově i zkoušek způsobilosti (k čemuž přispívá i to, že Komora bude pořádat tyto zkoušky i v Brně), jakož i k nárůstu uchazečů o vykonání těchto zkoušek se však navrhuje zvýšit horní hranici poplatku za tyto zkoušky oproti dřívější částce 5 000 Kč na částku 10 000 Kč.

K čl.I bod 12:

Změna textu ustanovení vychází z nové formulace § 2 odst. 1 písm. b) bodu 1 a z v tomto ustanovení zavedené legislativní zkratky; dále se jedná o promítnutí změny obsažené v čl. I bod 4 (členění § 5 do odstavců).

K čl. I bod 15, 57, 61 a 62:

Platná úprava vyžaduje, aby podpis advokáta (evropského advokáta) při podání žádosti o vyškrtnutí ze seznamu advokátů, nebo podpis advokátního koncipienta při podání žádosti o vyškrtnutí ze seznamu advokátních koncipientů, byl úředně ověřen; to se vztahuje i na případy, kdy je taková žádost doručována advokátem nebo advokátním koncipientem osobně přímo Komoře. V takovém případě se ale požadavek legalizace ukazuje jako nadbytečný a navrhuje se proto učinit z něj výjimku.

K čl. I bod 17:

S ohledem na zavedení možnosti výkonu advokacie v pracovním poměru, je potřeba doplnit úpravu pozastavení výkonu advokacie zaměstnaného advokáta v případě, kdy dojde k pozastavení výkonu advokacie jeho zaměstnavatele. Pokud by k tomu nedošlo, znamenalo by to, že advokát – zaměstnavatel přesto, že mu byl výkon advokacie pozastaven, by v zásadě mohl advokacii nadále vykonávat prostřednictvím jím zaměstnávaných advokátů, kteří by přitom vykonávali advokacii jeho jménem a na jeho účet. Tato úprava nemá sankční charakter vůči zaměstnaným advokátům, jelikož jim nebrání dále vykonávat advokacii jiným způsobem, včetně uzavření pracovního poměru k jinému advokátovi nebo společnosti; v takovém případě také pomine okolnost, která byla důvodem k pozastavení výkonu advokacie, a to přímo ze zákona zaniká (§ 9b odst. 1 písm. a₎).

K čl. I bod 18:

Jedná se o promítnutí úpravy uvedené v čl. I bod 2 a 3.

K čl. I bod 19:

Platná právní úprava pouze obecně stanoví oprávnění Komory pozastavit advokátovi výkon advokacie, bylo-li proti němu zahájeno trestní řízení pro úmyslný trestný čin. Pozastavení výkonu advokacie představuje citelný zásah do výkonu povolání advokáta, přičemž v řadě případů může trestní řízení skončit, aniž by byla podána obžaloba; doba od zahájení trestního stíhání do jeho ukončení bez podání obžaloby může být přitom v některých případech poměrně dlouhá. Navrhuje se proto upřesnit příslušné ustanovení tak, že oprávnění Komory pozastavit trestně stíhanému advokátovi pro úmyslný trestný čin výkon advokacie, nastává až podáním obžaloby nebo návrhu na potrestání. Pokud by se však jednalo o takový trestný čin, jehož skutková podstata by ohrožovala důvěru v další řádný výkon advokacie trestně stíhaným advokátem, Komora může tomuto advokátovi pozastavit výkon advokacie již na základě zahájení trestního stíhání.

K čl. I bod 20:

Jedná se o upřesnění textu ve vztahu ke zrušení ustanovení odstavce 3 v § 24 a nahrazení této úpravy novým § 24a (body 44 a 45).

K čl. I bod 21:

Jedná se o upřesnění textu ve vztahu k ustanovení § 55 odst. 7 (bod 76).

K čl. I body 22 a 53:

Změna textu ustanovení vychází z nové formulace § 2 odst. 1 písm. b) bodu 1 a z v tomto ustanovení zavedené legislativní zkratky; dále se jedná o promítnutí změny obsažené v čl. I bod 4 (členění § 5 do odstavců).

K čl. I bod 23:

Ze současné praxe vyplývá potřeba umožnit, aby povolání advokáta bylo vykonáváno nejen formou podnikání, ale též v rámci zaměstnaneckého poměru. To umožní zejména nově začínajícím advokátům vykonávat advokacii pod vedením zkušených advokátů, a to i v případech, kdy sami nemají dostatečné prostředky na zřízení vlastní kanceláře.

Viz dále obecnou část důvodové zprávy a odůvodnění k bodu 30.

K čl. I bod 24:

Navrhovanou úpravou se sleduje přesné vymezení, co je podle zákona o advokacii sídlem advokáta při jednotlivých způsobech výkonu advokacie (§ 11 odst. 1). Toto vymezení je důležité zejména s ohledem na doručování soudních i jiných písemností advokátům, ať již podle zákona o advokacii nebo podle procesních předpisů. V návaznosti na umožnění výkonu advokacie v pracovním poměru je potřeba současně stanovit, co bude považováno za sídlo zaměstnaného advokáta.

K čl. I bod 25:

Navrhuje se v zájmu právní jistoty přímo v textu zákona stanovit, že smlouva o sdružení podle § 14 ZA je pojmenovanou smlouvou upravenou nyní v ustanovení § 829 až 841 občanského zákoníku, a nikoliv tedy samostatným smluvním typem obsaženým pro účely advokacie pouze v ZA; pouze poznámka pod čarou je z hlediska názoru Ústavního soudu pro tento účel nepostačující. V návaznosti na zavedení institutu zaměstnaného advokáta je potřeba upravit oprávnění jednotlivých účastníků sdružení zaměstnávat další advokáty a ve vztahu k obecné úpravě občanského zákoníku (§ 830 o.z.) výslovně stanovit, že tak mohou činit pouze k dosažení sjednaného účelu sdružení.

K čl. I bod 26:

Z důvodu uvedených v obecné části se navrhuje umožnit advokátům, aby smlouva o sdružení podle § 14 ZA pojednala o majetku, který advokáti nabudou při společném výkonu advokacie jinak, než určuje donucující obecné ustanovení § 834 občanského zákoníku. Navrhované ustanovení § 14 odst. 2 ZA bude tedy ustanovením speciálním vůči uvedenému ustanovení občanského zákoníku a ve vztahu mezi těmito dvěma ustanoveními se proto uplatní zásada lex specialis derogat legi generali. Nejedná se o první výjimku z obecných ustanovení občanského zákoníku o smlouvě o sdružení, když zákon o advokacii již například upravuje v případě smlouvy o sdružení advokátů – na rozdíl od občanského zákoníku - povinnou písemnou formu této smlouvy (§ 14 odst. 1) se sankcí neplatnosti podle § 40 odst. 1 občanského zákoníku.

Z důvodů uvedených v obecné části se navrhuje ponechat na smluvní volnosti advokátů, kteří jsou účastníky smlouvy o sdružení, i stanovení počtu hlasů, které budou mít jednotliví účastníci při rozhodování o obstarávání společných záležitostí sdružení; smlouva o sdružení stanoví, že pokud má rozhodovat většina hlasů patří každému účastníku jeden hlas (§ 836 odst. 2 občanského zákoníku). I toto ustanovení bude ve vztahu k ustanovení § 836 odst. 2 občanského zákoníku ustanovením speciálním a bude tedy mít před ním přednost.

K čl. I body 27, 29 a 34:

Jedná se o promítnutí změny obsažené v čl. I bod 23 a bod 30.

K čl. I bod 28:

Dosavadní úprava omezuje bez dalšího smluvní volnost advokátů spolupracovat navzájem zejména v případech dlouhodobého zastupování jednotlivých klientů, u nichž jsou smlouvy o poskytnutí právních služeb uzavírány na dobu neurčitou, zpravidla na mnoho let dopředu. Rovněž z praktického hlediska nelze předem vymezit okruh věcí, v nichž budou spolupracovat či společně poskytovat právní služby pro určitého klienta nebo klienty. Z těchto důvodů není vhodné dohodu advokátů – účastníků sdružení – omezovat pouze na dočasné společné poskytování právních služeb v předem vymezených případech, jak to činí platná právní úprava. Změna je vhodná i s ohledem na navrhované doplnění úpravy smlouvy o sdružení, a to i v návaznosti na občanský zákoník a specielní úpravu vyplývající pro advokáty. Navrhovaná úprava důsledněji vymezí rozdíl od obecné úpravy smlouvy o sdružení v občanském zákoníku.

K čl. I bod 30:

Těžiště nového institutu zaměstnaného advokáta je obsaženo v nově navrhovaných ustanoveních § 15a až § 15c ZA. Podle § 15a odst. 2 ZA se pracovněprávní vztahy zaměstnaných advokátů řídí obecnými pracovněprávními předpisy, tj. zejména zákoníkem práce, pokud zákon o advokacii – jakožto zvláštní právní předpis - nestanoví jinak; jedná se o uplatnění principu subsidiarity, který je aplikován i u jiných povolání či funkcí (viz § 3 a 5 zákoníku práce). Vzhledem k tomu se navrhuje novelizovat i zákoník práce v ustanovení § 5 (část čtvrtá čl. VI).

Návrh obsahuje v ustanovení určitá omezení zaměstnaného advokáta, která vyplývají z povahy pracovněprávního vztahu.

Střet mezi principem nezávislosti zaměstnaného advokáta a skutečností, že i zaměstnaný advokát je – z hlediska pracovněprávního (viz § 27 odst. 1, § 35 odst. 1 písm. b₎ a § 73 odst. 1 písm. a₎ zákoníku práce) - v podřízeném vztahu ke svému zaměstnavateli, je řešen v navrhovaném ustanovení § 15a odst. 6 ZA, a to tak, že zaměstnaný advokát je povinen řídit se při výkonu advokacie, tj. při poskytování právních služeb klientovi pokyny zaměstnavatele jen potud, pokud nejsou v rozporu se zákonem nebo stavovským předpisem, jakož i pokud nejsou v rozporu s pokyny klienta. V tomto rozsahu zůstane tedy i zaměstnaný advokát advokátem nezávislým ve smyslu § 3 odst. 1 a § 16 ZA, tj. v tomto případě nezávislým i na svém zaměstnavateli.

Ustanovení nového § 15b ZA upravuje případy, kdy advokát je oprávněn poskytovat právní služby vlastním jménem a případy, kdy byl k jejich poskytnutí podle § 18 odst. 2 ZA určen nebo podle procesních předpisů (občanský soudní řád, trestní řád, soudní řád správní) ustanoven. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí o určení nebo o ustanovení advokáta zavazuje podle stávající právní úpravy jeho osobně, jakož i vzhledem k tomu, že jen jemu osobně je přiznána rozhodnutím soudu nebo jiného příslušného orgánu odměna a náhrady za zastupování (obhajobu v trestním řízení), je nutné v případě zaměstnaného advokáta stanovit, že v těchto případech bude zaměstnaný advokát poskytovat právní služby vlastním jménem (tedy nikoliv jako v ostatních případech jménem svého zaměstnavatele), avšak na účet zaměstnavatele; obdobně tomu bude pokud se souhlasem zaměstnavatele zaměstnaný advokát bude poskytovat právní služby vlastním jménem v případech podle § 15b odst. 1 písm. a) a b). To zejména znamená, že odměna zaměstnaného advokáta za jím poskytnuté právní služby bude v konečném důsledku příjmem nikoliv jeho, nýbrž příjmem jeho zaměstnavatele. Tím pochopitelně není nijak dotčen nárok zaměstnaného advokáta vůči jeho zaměstnavateli na vyplacení mzdy za sjednanou a vykonanou práci (§ 27 odst. 1 zákoníku práce, § 4 odst. 1 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrné mzdě, ve znění pozdějších předpisů).

Naproti tomu za škody způsobené klientovi v souvislosti s výkonem advokacie zaměstnaným advokátem bude odpovídat pochopitelně nikoliv sám zaměstnaný advokát, nýbrž jeho zaměstnavatel; vzhledem k tomu je nutné odpovídajícím způsobem upravit znění odstavce 1 v § 24 ZA. V zájmu zamezení aplikačních problémů je potřeba stanovit, že škoda způsobená zaměstnaným advokátem jeho zaměstnavateli při poskytování právních služeb, je vždy považována za škodu způsobenou při plnění pracovních úkolů, a to i v případě, kdy zaměstnaný advokát poskytuje podle § 15b právní služby svým jménem. I v těchto případech zaměstnaný advokát jedná vždy na účet svého zaměstnavatele, který za škodu odpovídá klientovi; musí tedy sám mít vůči zaměstnanému advokátovi nárok na náhradu škody obdobně, jako je tomu při poskytování právních služeb podle § 15a (§ 15c).

K čl. I bod 31:

Pojem „zákon“ se v současné době ukazuje jako příliš zužující; advokát je takto vázán pokyny klienta i v případě, kdy jsou v rozporu nejen s prováděcími právními předpisy (nařízením vlády, vyhláškou), ale i s přímo aplikovatelnými předpisy (nařízeními) Evropské unie, které jsou od 1.5.2004 součástí českého právního řádu.

K čl. I bod 32 a 33:

Platná právní úprava pouze obecně požaduje, aby žadatel prokázal, že se nemůže domoci právních služeb. To však bývá často obtížné, neboť advokáti nechtějí vystavovat potvrzení o tom, že žadateli odmítli poskytnout právní pomoc, a pokud by Komora měla prověřovat jejich postup, může marně uplynout lhůta stanovená zákonem pro příslušný procesní úkon. Nicméně v případě prokázání výše uvedené skutečnosti má žadatel na určení advokáta právní nárok a tomuto nároku odpovídá povinnost určeného advokáta právní službu poskytnout, a to podle platného znění zákona v plném rozsahu.

Navrhovaná úprava má za cíl upřesnit, ve kterých případech a za jakých podmínek vzniká Komoře povinnost určit advokáta osobě, která se nemůže domoci právních služeb. Je potřeba vyjasnit vztah mezi ustanovením advokáta soudem podle příslušných procesních předpisů a mezi určením advokáta Komorou. V případě, že dotyčná osoba splňuje podmínky pro ustanovení advokáta soudem, nelze ji považovat za osobu, která se nemůže domoci poskytování právních služeb; tyto případy je proto potřeba výslovně vyloučit z povinnosti Komory určit advokáta podle zákona o advokacii.

Současně se navrhuje přímo v ZA stanovit, že Komora v rámci stanovení podmínek pro poskytnutí právních služeb určeným advokátem může mu uložit povinnost poskytnout právní pomoc bezplatně, pokud to příjmové a příjmové poměry klienta odůvodňují; tato úprava je dosud obsažena pouze v prováděcím předpisu, a to v § 12 odst. 5 advokátního tarifu (vyhláška č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Aby Komora mohla v takovém případě poměry klienta objektivně posoudit, je potřeba jí svěřit oprávnění zjišťovat majetkové poměry žadatele; způsob a rozsah, jakým bude Komora toto své oprávnění realizovat, upraví vyhláška Ministerstva spravedlnosti. Předpokládá se, že by mělo jít o podobný postup, jakým jsou zjišťovány majetkové a příjmové poměry žadatele, uplatňujícího vůči soudu nárok na osvobození od soudních poplatků podle příslušných procesních předpisů.

Zejména s ohledem na praktické problémy v trestním řízení je rovněž potřeba výslovně stanovit, že určení advokáta Komorou nenahrazuje udělení plné moci.

Současně je potřeba Komoře umožnit zrušit určení advokáta, pokud pominou důvody, které žadatele k určení advokáta opravňovaly (např. mu vznikne právo na ustanovení advokáta soudem); stejně tak musí být Komora oprávněna zrušit rozhodnutí o poskytnutí právních služeb určeným advokátem bezplatně nebo za sníženou odměnu v případě, že zjistí, že poměry klienta takové poskytnutí prvních služeb nadále neodůvodňují (např. se změní jeho majetkové poměry, nebo v řízení, v němž byl zastoupen určeným advokátem, mu byla přisouzena náhrada nákladů řízení), popřípadě neodůvodňovaly (např. pokud klient uvedl nesprávné údaje o svých majetkových poměrech).

S ohledem na to, že pokud je advokát určen k poskytnutí právních služeb bezplatně nebo za sníženou odměnu, znamená to pro něho často značné finanční náklady, které musí sám hradit (Komora mu může poskytnout na úhradu nákladů pouze minimální finanční příspěvek se svého sociálního fondu), je potřeba stanovit, že pro takové případy budou advokáti k poskytnutí právních služeb určováni Komorou rovnoměrně, s ohledem na složitost věci a náklady, které jsou s poskytnutím právních služeb spojeny.

K čl. I bod 35:

Navrhuje se v zákoně přímo upravit oprávnění advokáta odstoupit od smlouvy o poskytování právních služeb, pokud klient přes poučení advokátem, že jeho pokyny jsou v rozporu s právním nebo stavovským předpisem, dále trvá na tom, aby advokát podle těchto pokynů postupoval. Přestože advokát podle ustanovení § 16 odst. 1 zákona není takovým pokynem vázán, ukazuje se v praxi jako potřebné mu výslovně umožnit, aby při neshodě s klientem v této věci měl možnost od smlouvy o poskytování právních služeb odstoupit.

K čl. I bod 36:

Jedná se o upřesnění platné úpravy zbavení advokáta povinnosti mlčenlivosti v případě úmrtí klienta jako fyzické osoby nebo zániku jako právnické osoby. Dosavadní úprava dostatečně neřeší případy, kdy klient nemá pouze jednoho právního nástupce, ale právních nástupců je několik.

K čl. I bod 37:

Nová právní úprava správního soudnictví obsažená v zákoně č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, již opravný prostředek proti nepravomocnému rozhodnutí správního orgánu, tj. v daném případě rozhodnutí Komory, neupravuje. Zproštění povinnosti mlčenlivosti je proto potřeba upravit tak, aby se vztahovalo na řízení o žalobě v prvním stupni správního soudnictví, ale též na řízení o případné kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu v dané věci.

K čl. I bod 38:

Úprava je navrhována z důvodu zamezení problémům, které vznikají při aplikaci tohoto ustanovení ze strany některých finančních úřadů, které požadují po advokátovi informace, týkající se nikoliv jeho samotného, ale jeho klientů. Takový výklad je v rozporu s celkovou koncepcí úpravy povinnosti mlčenlivosti advokáta při poskytování právních služeb, jak vyplývá z předchozích odstavců § 21 zákona o advokacii, ale převážně i z dosavadní aplikace tohoto ustanovení.

K čl. I body 39, 40 a 47:

Z hlediska systematického se navrhované ustanovení spíše hodí do odstavce 6 v § 21 zákona o advokacii a nikoliv do odstavce 7, jak je tomu nyní po novelizaci ZA zákonem č. 284/2004 Sb. Platné ustanovení nadto neobsahuje odkaz na zákon č. 61/1996 Sb. přímo v textu zákona, nýbrž pouze v poznámce pod čarou; poznámka pod čarou však podle nálezu Ústavního soudu nemá legislativní význam. Je proto nutné odkaz na zákon č. 61/1996 Sb. vtělit přímo do textu zákona tak, aby bylo jasné, že výjimka z povinnosti mlčenlivosti se vztahuje pouze a jedině na povinnost vyplývající z tohoto zákona. V návaznosti na tuto změnu je potřeba přečíslovat odkazy na poznámku pod čarou v souvisejících ustanoveních.

Současně je potřebné provést další upřesnění ustanovení § 21 odst. 6 ve vztahu k doplnění úpravy podle nově navrhovaného ustanovení odstavce 11 tak, aby i vůči zástupci Komory, při provádění úkonů podle tohoto ustanovení, nebyl advokát oprávněn dovolávat se povinnosti mlčenlivosti.

K čl. I bod 41:

Zaměstnaný advokát bude za svoji činnost pobírat mzdu od svého zaměstnavatele a advokacii vykonávat na jeho účet (tzn. že odpovídající částky odměn a náhrad nákladů podle příslušných předpisů bude účtovat zaměstnavatel, nikoliv zaměstnaný advokát). Stanovení mzdy zaměstnaného advokáta se bude řídit obecnými mzdovými předpisy a nebudou se proto na něho vztahovat předpisy, stanovící sazby odměn a náhrad nákladů při poskytování právních služeb advokáty, vykonávajícími advokacii samostatně nebo společně s jinými advokáty (vyhláška č. 177/1996 Sb. a vyhláška č. 484/2000 Sb.); je proto potřeba upřesnit i zmocnění k vydání příslušných prováděcích právních předpisů.

K čl. I bod 42:

Jedná se o upřesnění stávající úpravy s cílem předejít aplikačním nejasnostem pokud se týká odměn a náhrad advokátů, kteří jsou plátci daně z přidané hodnoty.

Navrhovaná úprava výslovně reaguje na skutečnost, že advokacie může být advokáty vykonávána jako podnikání třemi následujícími způsoby

• výkon advokacie samostatným advokátem,

• výkon advokacie ve sdružení advokátů, které není právnickou osobou,

• výkon advokacie ve veřejné obchodní společnosti, která je právnickou osobou, jejíž právní poměry se řídí – s odchylkami uvedenými v zákonu o advokacii – obchodním zákoníkem.

Zatímco v prvních dvou případech jsou plátci daně z přidané hodnoty advokáti, jakožto fyzické osoby, v případě, že advokacie je vykonávána prostřednictvím veřejné obchodní společnosti advokátů (§ 15 ZA), je plátcem daně z přidané hodnoty tato společnost, jakožto právnická osoba, a nikoliv advokáti – fyzické osoby, kteří jsou jejími společníky.

Navrhuje se proto upravit znění ustanovení § 23a zákona o advokacii, a v návaznosti na to i znění příslušných ustanovení procesních předpisů - § 151 trestního řádu (viz část druhou čl. IV bod 3), § 137 o.s.ř. (viz část třetí čl. V bod 4) a § 35 a § 57 soudního řádu správního (viz část osmou čl. X body 1 a 2), tak, aby nemohly vznikat pochybnosti o tom, že právní režim obsažený v těchto novelách (přičítání, resp. náhrada částky odpovídající dani z přidané hodnoty k odměně) se uplatní i v případě, kdy advokacie je vykonávána prostřednictvím veřejné obchodní společnosti advokátů a plátcem daně z přidané hodnoty je tato společnost. Není totiž žádného věcného důvodu rozlišovat z tohoto hlediska mezi různými a zcela rovnocennými způsoby výkonu advokacie, které umožňuje zákon o advokacii. Takové rozlišování by navíc bylo v rozporu s ústavním principem rovnosti (čl. 1 Listiny základních práv a svobod).

K čl. I bod 43:

Změny obsažené v čl. I bodech 23 a 30 (institut zaměstnaného advokáta) je nutné promítnout i do ustanovení § 24 odst. 1 ZA, které upravuje odpovědnost advokáta za škodu způsobenou klientovi v souvislosti s výkonem advokacie.

K čl. I bod 44:

Povinnost pojištění advokátů se navrhuje upravit podrobně v nově navrhovaném ustanovení § 24a, z tohoto důvodu je potřeba zrušit dosavadní ustanovení § 24 odst. 3.

K čl. I bod 45:

Platná právní úprava v ustanovení § 24 odst. 3 pouze stanoví povinnost advokáta být pojištěn pro případ odpovědnosti za poskytování právních služeb. Tato úprava se ukazuje jako příliš obecná a neodpovídající praxi. Navrhuje se proto přímo zákonem stanovit oprávnění Komory sjednávat hromadné pojištění ve prospěch všech advokátů formou pojistné smlouvy na pojistné riziko pojištěného ve smyslu § 10 zákona o pojistné smlouvě (zákon č. 37/2004 Sb.), kdy pojistníkem je Komora a pojištěným advokát. Navrhuje se též jednotně upravit, jakým způsobem má být vyjádřena vůle advokáta nebýt tohoto Komorou sjednaného pojištění účasten. Navrhovanou úpravou se proto neomezuje právo advokáta být pojištěn samostatně ani rozsah takového pojištění; minimální limit pojistného plnění však nesmí být nikdy nižší než kolik by činil v případě hromadného pojištění sjednaného Komorou.

Platná právní úprava nadto stanoví rozsah povinného pojištění velice vágně („v rozsahu v jakém lze rozumně předpokládat, že by advokáta mohla taková odpovědnost postihnout“); v zájmu právní jistoty se proto navrhuje stanovit minimální limit pojistného plnění stavovským předpisem Komory.

K čl. I bod 47:

Odstavec 1 navrhovaného § 31a ZA stanoví obecně povinnost advokáta doplňovat a rozšiřovat si znalosti potřebné pro řádný výkon advokacie. Jednu z forem, kterou advokáti budou povinni tuto povinnost plnit, bude jejich účast na celoživotním vzdělání, které bude organizovat (ne tedy nutně i sama provádět) Komora.

Návrh předpokládá i stanovení mezí této povinnosti advokáta tím, že určuje maximální počet hodin takového vzdělávání v jednom kalendářním roce.

K čl. I bod 48:

Jednáse o napravení legislativně technické nepřesnosti ve vztahu k platnému znění § 46 odst. 4. Uvedené ustanovení bylo novelizováno zákonem č. 284/2004 Sb., tato změna se však nepromítla do odkazu na toto ustanovení v § 33 odst. 3.

K čl. I bod 49:

Ustanovení nově navrhovaných § 34a až 34e o kárném příkazu vycházejí z osvědčené úpravy trestního příkazu v trestním řádu.

O vydání kárného příkazu bude oprávněn rozhodnout kárný senát, a to tehdy, kdy z důkazů opatřených před nařízením jednání kárného senátu (zejména postupem podle § 33 odst. 3 ZA) bude spolehlivě vyplývat skutkový stav, na jehož základě bude moci být učiněn závěr, že advokát nebo advokátní koncipient se dopustil kárného provinění; kárný příkaz bude mít tedy povahu „odsuzujícího“ rozhodnutí kárného senátu. Kárným příkazem budou moci být uložena pouze kárná opatření napomenutí (§ 32 odst. 3 písm. a₎ a odst. 4 písm. a₎ ZA) a pokuty (§ 32 odst. 3 písm. c₎ a odst. 4 písm. c₎ ZA). Jak u advokáta, tak i u advokátního koncipienta je přitom maximální výše kárným příkazem uložené pokuty omezena jednou desetinou horní hranice pokuty, která může být podle ZA jinak uložena.

Písemné vyhotovení kárného příkazu bude muset obsahovat poučení o právu kárně obviněného podat proti kárnému příkazu odpor. Písemné vyhotovení kárného příkazu se bude doručovat kárně obviněnému, jakož i osobám, které jsou oprávněni za něho v řízení jednat (zástupce nebo opatrovník).

Osobami oprávněnými k podání odporu budou kárně obviněný, jeho zástupce nebo opatrovník a kárný žalobce. Bude-li oprávněnou osobou odpor podán, dojde ke zrušení kárného příkazu a předseda kárného senátu bude povinen nařídit k projednání věci jednání; kárný senát při dalším rozhodování věci nebude vázán jak právní kvalifikací, tak ani druhem nebo výměrou kárného opření, které byly obsaženy ve zrušeném kárném příkazu.

Ke zrušení kárného příkazu dojde i v případě, kdy kárný žalobce vezme zpět kárnou žalobu.

K čl. I bod 50:

Vzhledem k samostatné úpravě podání odporu proti kárnému příkazu je potřeba v tomto případě vyloučit současné podání odvolání. Odvolání bude oprávněná osoba samozřejmě oprávněna podat proti rozhodnutí, pokud bude kárný příkaz zrušen a bude vydáno nové rozhodnutí kárného senátu v příslušné věci.

K čl. I bod 51:

V zájmu zamezení aplikačních nejasností se navrhuje výslovně doplnit, že Komora je oprávněna v případě, že pokuta udělená advokátovi v kárném řízení není zaplacena ve lhůtě stanovené vykonatelným kárným rozhodnutím, podat též návrh na nařízení exekuce podle exekučního řádu (zákon č. 120/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Návrh lze podle exekučního řádu podat buď soudu nebo vybranému soudnímu exekutorovi, exekučním titulem je vykonatelné kárné rozhodnutí o uložení pokuty; další postup při výkonu rozhodnutí se pak řídí exekučním řádem.

K čl. I bod 52:

Vzhledem k tomu, že žadatelé o zápis do seznamu advokátů nebo do seznamu advokátních koncipientů nejsou podrobeni kárné pravomoci Komory, je nutné znění úvodní věty v § 35b upravit.

K čl. I bod 54 a 56:

Jedná se o doplnění odkazů na příslušné směrnice ES, které tyto směrnice přímo vyžadují (srov. např. čl. 16 odst. 1 směrnice č. 98/5/ES).

K čl. I bod 55:

S ohledem na zvláštní charakter služeb poskytovaných hostujícím evropským advokátem je v zájmu ochrany právní jistoty klientů potřeba z okruhu právních služeb jimi poskytovaných vyloučit věci, které tomuto charakteru poskytování právních služeb neodpovídají.

K čl. I bod 57:

Z důvodů uvedených v obecné části se navrhuje výslovně stanovit, že usazenému evropskému advokátovi (§ 35l ZA) se pozastavuje oprávnění k poskytování právních služeb na území České republiky ze stejných důvodů, ze kterých se advokátovi pozastavuje výkon advokacie. Těžiště této nové právní úpravy je obsaženo v nově navržených odstavcích 5 a 6 v § 35m ZA.

V odstavci 8 v § 35m (dosavadní odstavec 5) není nadále nutné stanovit, který orgán Komory o vyškrtnutí usazeného evropského advokáta ze seznamu evropských advokátů rozhoduje a v jakém řízení, neboť to bude nově upraveno v § 45 odst. 2 ZA (čl. I bod 70), na nějž odkazuje ustanovení § 55 odst. 1 věta první ZA.

V případě pozastavení oprávnění usazeného evropského advokáta poskytovat právní služby se jinak použijí přiměřeně ustanovení zákona o advokacii o pozastavení výkonu advokacie (§ 35m odst. 9). Komora bude o pozastavení oprávnění usazeného evropského advokáta poskytovat právní služby, jakož i o jeho vyškrtnutí ze seznamu evropských advokátů informovat příslušný orgán domovského státu (§ 35m odst. 10 ZA).

V souladu se změnou obsaženou v čl. I bod 7 se navrhuje stanovit nově horní hranici poplatku za vydání osvědčení za zápis do seznamu evropských advokátů částkou 10 000 Kč tak, aby se rovnala horní hranici poplatku za vydání osvědčení za zápis do seznamu advokátů (§ 35m odst. 3).

K čl. I bod 58:

Podle čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 98/5/ES, k usnadnění trvalého výkonu povolání právníka v jiném členském státě než v tom, ve kterém byla získána kvalifikace, právník registrovaný v hostitelském státě za použití titulu udělovaného v zemi jeho původu může provozovat činnost jako zaměstnanec jiného právníka nebo právnické firmy do té míry, do jaké to hostitelský stát povoluje právníkům registrovaným za použití titulu udělovaného v tomto státě. V souvislosti s navrhovaným zavedením institutu zaměstnaného právníka je proto potřeba v souladu s citovanou směrnicí doplnit ustanovení § 35n odstavce 4.

K čl. I bod 59:

Základním účelem výkonu právní praxe advokátního koncipienta je získat a osvojit si znalosti a zkušenosti potřebné k výkonu advokacie (srov. § 38 odst. 1 zákona). Je proto nezbytné, aby advokátní koncipient se výkonu právní praxe u advokáta nebo společnosti věnoval plnou pracovní dobu stanovenou zákoníkem práce.

K čl. I bod 60:

Jedná se o upřesnění platné právní úpravy tak, aby datum zápisu do seznamu advokátních koncipientů bylo vždy v souladu s podmínkou existence pracovního poměru advokátníhokoncipienta k advokátovi nebo společnosti podle § 37 odst. 1 písm. e) zákona.

K čl. I body 63 a 64:

Při projednávání vládního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění zákona č. 192/2003 Sb., zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, Poslaneckou sněmovnou, byla na základě poslaneckého návrhu v nadpisu části páté a v § 40 odst. 1 zákona o advokacii slova „Česká advokátní komora“ nahrazena pouze slovem „Komora“, a to s ohledem na legislativní zkratku, uvedenou v § 4 zákona o advokacii. S touto změnou však nelze souhlasit z následujících důvodů:

- v  ustanovení § 40 odst. 1 větě první zákona o advokacii je zřizována (kreována) Česká advokátní komora, jakožto právnická osoba (viz § 40 odst. 4 tohoto zákona); současně je v tomto ustanovení zákonem stanoven (určen) název této právnické osoby a její sídlo. Podle § 19b odst. 1 občanského zákoníku právnické osoby mají svůj název, který musí být určen při jejich zřízení. Vzhledem k tomu, že uvedeným ustanovením je Česká advokátní komora zřízena, musí být v tomto ustanovení uveden i její celý název, a není proto možné použít pouze legislativní zkratku, která je zavedena v ustanovení § 4 zákona o advokacii;

- pokud jde o nadpis nad částí pátou zákona o advokacii, je i na tomto místě vhodnější uvést plný název České advokátní komory.

K čl. I bod 65:

S ohledem na text ustanovení § 1 nového správního řádu, podle kterého se správní řád vztahuje na postup právnických osob vykonávajících působnost v oblasti veřejné správy, pokud zvláštní zákon použití správního řádu nebo jeho jednotlivých ustanovení nevyloučí, není již potřeba duplicitně tuto úpravu opakovat v ZA a stačí proto pouze stanovit, že Komora vykonává veřejnou správu na úseku advokacie. Výjimky z použití správního řádu jsou pro konkrétní řízení upravena v § 55 odst. 1 (čl. I bod 76).

K čl. I bod 66:

V souvislosti s navrhovaným prodloužením funkčního období volených orgánů Komory (čl. I bod 68) je nutné prodloužit ve stejném rozsahu dobu, ve které je představenstvo Komory povinno nejpozději svolat sněm (§ 42 odst. 3 ZA).

K čl. I bod 67:

V § 45 odst. 5 ZA se upřesňuje kvorum, které je rozhodné pro volbu orgánů Komory na sněmu, a to tak, že toto kvorum tvoří advokáti, kteří se zúčastnili volby a nikoliv advokáti, kteří se zúčastnili sněmu, neboť ne všichni advokáti účastnící se sněmu se také nutně musí zúčastnit volby. Dále se zde výslovně stanoví nejnižší počet hlasů potřebných ke zvolení v případě, že se volby účastní pouze jeden kandidát, jakož i počet hlasů nutných k odvolání člena voleného orgánu Komory. Tato dvě posledně zmíněná pravidla jsou v současné době upravena volebním řádem Komory, tj. jejím vnitřním předpisem schváleným sněmem (§ 43 písm. h/ a § 49 odst. 2 ZA - viz čl. 14 odst. 3 a čl. 17 odst. 3 Prozatímního volebního řádu České advokátní komory, který byl publikován v Bulletinu advokacie, zvláštní číslo – květen 2003, na str. 188 až 192).

K čl. I bod 68:

Z důvodů uvedených v obecné části se navrhuje novelizací § 43 písm a) ZA prodloužit funkční období volených orgánů Komory (představenstvo, kontrolní rada a kárná komise) ze tří na čtyři roky.

K čl. I bod 69:

Jedná se o promítnutí úpravy navrhované v bodu 76 (§ 55 odst. 7 a 8), které se týká působnosti Komory ve věcech pozastavení výkonu advokacie z důvodů zahájení trestního stíhání advokáta, výkon této působnosti se navrhuje svěřit představenstvu Komory.

K čl. I bod 70:

Jedná se o promítnutí změn uvedených v čl. I bod 33 (§ 18 odst. 4 a 5) a v čl. 57 (35m odst. 6 a 8); výkon působnosti ve věci zrušení určení advokáta Komorou a ve věcech pozastavení činnosti a vyškrtnutí usazeného evropského advokáta se navrhuje svěřit předsedovi Komory.

K čl. I bod 71:

Jedná se o formulační zpřesnění platného ustanovení, které navazuje na úpravu, obsaženou v zákoně 284/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a o změně a doplnění souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Působnost Kontrolní rady je potřeba stanovit tak, aby mohla plně vykonávat působnost podle novelizovaného zákona č. 61/1996 Sb., což podle platného znění ustanovení § 46 odst. 5 by mohlo vést k aplikačním nejasnostem.

K čl. I bod 72:

Jedná se o napravení chyby v textu zákona, když osobní zájmeno se má vztahovat nikoliv ke slovu „zkoušce“, nýbrž ke slovu „poplatek“ a je tedy nutné použít zájmeno „jeho“.

K čl. I body 73 a 75:

Záměrem nového platného znění § 54 odst. 1 až 3 ZA (podle zákona č. 284/2004 Sb.) je zřejmě stanovit povinnost České advokátní komory pořádat advokátní zkoušky, uznávací zkoušky a zkoušky způsobilosti nejen v Praze, ale i v Brně. Tento záměr však není vhodně legislativně technicky a jazykově vyjádřen a navrhuje se proto samostatná úprava v nově vloženém odstavci 4 v § 54.

K čl. I bod 74:

Změna textu ustanovení vychází z nové formulace § 2 odst. 1 písm. b) bodu 1 a z v tomto ustanovení zavedené legislativní zkratky.

K čl. I bod 76:

- k odstavcům 1, 3 a 9 - platnou právní úpravu ustanovení odstavce 1 ZA, vylučující pro řízení podle § 44 odst. 3 a podle § 45 odst. 2 ZA některá ustanovení správního řádu v případech, kdy je příslušná zvláštní úprava obsažena přímo v ZA, nebo ve kterých je obecná úprava správního řádu pro tato řízení nevyhovující, je potřeba přizpůsobit novému správnímu řádu. Navrhované vyloučení příslušných ustanovení správního řádu po věcné stránce v zásadě

vychází z dosavadního stavu, ale současně přihlíží i k navrhovaným změnám ZA. Navrhovaná úprava vychází zejména z toho, že řízení před příslušnými orgány Komory by mělo být jednoinstanční, s možností podání žaloby podle soudního řádu správního; z tohoto důvodu je potřeba vyloučit ta ustanovení správního řádu, která upravují opravné prostředky ve správním řízení. Podle § 55 odst. 3 ZA lze v řízení před příslušnými orgány Komory vyslýchat svědky nebo účastníky, jakož i provádět jiné důkazy, pouze na základě dobrovolnosti; pokud nelze důkazy takto provést, provádí je na základě dožádání Komory a na její náklady soud (§ 33 odst. 6 ZA). Z tohoto důvodu je potřeba vyloučit ta ustanovení správního řádu, která upravují práva správních orgánů k zajištění účelu a průběhu řízení (předvolání, předvedení apod. - § 58 až 63 správního řádu). Na druhé straně při přiměřené použitelnosti správního řádu není potřeba vylučovat ustanovení správního řádu upravující dokazování a důkazní prostředky, která by měla sloužit jak pro dokazování prováděné na základě dobrovolnosti Komorou, tak pro dokazování na základě dožádání soudu o provedení důkazu, a to i s ohledem na to, že ZA sám tyto věci neupravuje. Vzhledem k tomu, že podle § 55 odst. 9 ZA výkon rozhodnutí nebo exekuci provádí na návrh Komory soud nebo soudní exekutor, navrhuje se vyloučit rovněž ustanovení správního řádu, upravující exekuci;

- k odstavci 2 – jedná se o zvláštní úpravu k obecné úpravě zastupování podle správního řádu;

- k odstavci 4 – přebírá se dosavadní úprava;

- k odstavci 5 - nová právní úprava správního soudnictví obsažená v zákoně č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, již opravný prostředek proti nepravomocnému rozhodnutí správního orgánu (předchozí úprava podle § 250l o.s.ř.), tj. v daném případě rozhodnutí Komory, neupravuje; znění poučení je proto potřeba přizpůsobit platné právní úpravě;

- k odstavci 6 - vzhledem k tomu, že od účinnosti soudního řádu správního, tj. 1. 1. 2003, nelze proti nepravomocnému rozhodnutí Komory, které bylo vydáno v řízení podle § 55 ZA, podat opravný prostředek k soudu, stalo se toto řízení řízením jednoinstančním, neboť zákon o advokacii jiný řádný opravný prostředek proti takovému rozhodnutí neupravuje. Nové znění odstavce 6 v § 55 ZA proto stanoví, že rozhodnutí Komory nabývá právní moci jeho doručením;

- k odstavcům 7 a 8 - pozastavení výkonu advokacie z důvodu trestního stíhání advokáta podle § 9 odst. 2 písm. a) ZA se v mnohých případech může ukázat jako opatření nepřiměřeně přísné nebo minoucí se původně zamýšleným účinkem, a to zejména tehdy, kdy v trestním řízení dochází k ničím neodůvodněným průtahům. Advokát je po dobu pozastavení výkonu advokacie zbaven možnosti dosahovat příjmů, neboť není oprávněn poskytovat právní služby, ani vykonávat další činnosti uvedené v § 56, pokud podmínkou jejich výkonu je oprávnění vykonávat advokacii (§ 9a odst. 1 písm. a₎ a b₎ ZA). K podstatné změně v náhledu na nutnost dalšího trvání pozastavení výkonu advokacie může dojít i v důsledku změny osobních poměrů advokáta anebo v důsledku nových, pro advokáta příznivých okolností, které vyšly najevo po zahájení trestního stíhání. Současná právní úprava však Komoře neumožňuje své pravomocné rozhodnutí o pozastavení výkonu advokacie novým rozhodnutím zrušit. Navrhuje se proto v uvedených případech takovou pravomoc svěřit představenstvu Komory (viz čl. I bod 69).

Na druhé straně je potřeba, aby Komora, ať již na návrh kárného žalobce nebo z vlastního podnětu měla též možnost své rozhodnutí, kterým nebyl advokátovi podle § 9 odst. 2 písm. a) výkon advokacie pozastaven, zrušit, pokud v průběhu trestního stíhání vyjdou najevo nové okolnosti, pro stíhaného advokáta nepříznivé.

Nedotčeno zůstane navrhovanou právní úpravou ustanovení § 62 soudního řádu správního o uspokojení navrhovatele, která umožňují, aby Komora vydala nové rozhodnutí, jímž navrhovatele (žalobce) ve věci, která je předmětem soudního řízení správního, uspokojí.

K čl. I bod 77:

Podle právní úpravy platné do 31.12.2002 mohl soud rozhodovat o opravných prostředcích, jestliže mu zákon takovou pravomoc svěřil (§ 250l odst. 1 o. s. ř.). Z tohoto hlediska byla do 31.12.2002 správná úprava obsažená v § 55a odst. 1. Úprava obsažená v soudním řádu správním již nepředpokládá, že by v jednotlivých zákonech bylo třeba, resp. bylo vůbec žádoucí uvádět, zda a kdy lze podat správní žalobu. Navrhuje se proto nově navržený § 55a vypustit bez náhrady.

K čl. I bod 78:

Jedná se o legislativně technickou úpravu ve vztahu k přečíslování odstavců v § 14 (čl. I bod 26).

K čl. I bod 79:

Jedná se o promítnutí změny obsažené v čl. I bod 49. Kárný příkaz by stejně jako rozhodnutí kárného senátu ve věci samé měl být doručován kárně obviněnému do vlastních rukou; obdobně by tomu mělo být i u rozhodnutí, kterým Komora zrušila nebo změnila své rozhodnutí poté, co proti němu byla podána žaloba ve správním soudnictví.

K čl. I bod 80 a 81:

Stejně jako u platné právní úpravy se pro doručování písemností Komory do vlastních rukou ve stanovených případech navrhuje použít postupu podle správního řádu; úpravu je však potřeba přizpůsobit novému správnímu řádu. S ohledem na to, že v těchto případech se advokátovi doručuje nikoliv jako právnímu zástupci, ale jako účastníku řízení, je potřeba vyloučit zvláštní úpravu správního řádu o doručování advokátům (§ 20 odst. 6 správního řádu). Podle platné úpravy ZA se doručování provádí podle správního řádu bez ohledu na to, zda se adresát v místě doručení zdržuje, ve vztahu k nové úpravě správního řádu se proto navrhuje vyloučení ustanovení § 24 odst. 2 správního řádu.

K čl. I bod 82:

Viz odůvodnění k čl. I bod 3.

K čl. II:

Ustanovení čl. II návrhu zákona obsahuje přechodná ustanovení, která upravují vztah mezi dosavadní a novou právní úpravou v případě změn, které jsou obsaženy v čl. I (změny zákona o advokacii).

Bod 1 je standardním přechodným ustanovením k čl. I bod 4 vycházejícím z principu ochrany nabytých práv, resp. zákazu zpětné účinnosti nové právní úpravy.

Bod 2 umožňuje, aby kárný příkaz (čl. I bod 49) mohl být vydán v již zahájených kárných řízeních, pokud jsou splněny podmínky pro jeho vydání a před kárným senátem se doposud nekonalo jednání (ačkoliv by třeba bylo i nařízeno).

Bod 3 stanoví, že do doby jednoho roku, po jejímž uplynutí je advokát oprávněn podat návrh na rozhodnutí Komory podle nového odstavce 7 v § 55 (čl. I bod 76), se započítává i doba, která počala běžet před účinností navrhovaného zákona, a to proto, aby se představenstvu Komory umožnilo posoudit v novém řízení ty již existující případy pozastavení výkonu advokacie z důvodu trestního stíhání advokáta, kdy takové opatření se vzhledem ke změně okolností, k níž došlo za současné právní úpravy, stalo vůči advokátovi nepřiměřeně přísným nebo ztratilo na významu.

Bod 6 je navrhován v zájmu zachování právní jistoty; je potřeba chránit již nabyté právo před účinností nové právní úpravy.

K čl. III:

Vzhledem k tomu, že navrhovaný zákon je další z mnoha novelizací zákona o advokacii, bylo by v zájmu právní jistoty a přehlednosti vhodné, aby předseda vlády využil pravomoci dané mu ustanovením § 2 odst. 1 písm. f) zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, ve znění pozdějších předpisů, a vyhlásil ve Sbírce zákonů úplné znění tohoto zákona tak, jak vyplývá ze všech doposud přijatých zákonů.

K části druhé

K čl. IV body 1 a 2:

V praxi při provádění některých úkonů v trestním řízení, např. při provádění domovní prohlídky nebo jiných prostor v nichž advokát vykonává advokacii, dochází k situacím, kdy určitá písemnost nebo jiný nosič informací obsahuje skutečnosti, ohledně nichž platí zákaz povinnosti mlčenlivosti advokáta podle § 21 odstavce 1 zákona o advokacii. Přitom některé hmotněprávní předpisy obsahují oprávnění orgánů státu k zásahu do prostor, v nichž mohou být uloženy písemnosti resp. nosiče informací podléhající omezené ediční povinnosti (např. zákon o policii).

Stávající úprava tzv. omezené ediční povinnosti v procesních předpisech přináší aplikační problémy při posuzování různých písemností a nosičů informací, zda podléhají či nepodléhají ediční povinnosti, a při stanovení osoby, která by byla oprávněna k takovému přezkoumání. V roce 2001 přijala Česká advokátní komora „Stanovisko k provádění domovních prohlídek v prostorách, v nichž provozuje advokát svou praxi“. V tomto stanovisku bylo advokátům uloženo, aby v případě těchto úkonů požádali o přizvání zástupce Komory, který by se mimo jiné vyjádřil k charakteru listin a možnosti jejich vydání. Dosavadní praxe ukazuje, že tento požadavek orgány činné v trestním řízení ve většině případů akceptují. Z tohoto důvodu se navrhuje, aby obdobný způsob, tj. účast zástupce Komory vždy, kdy hrozí průlom do důvěrného vztahu advokát - klient ze strany státu, byl přizván k takovému úkonu zástupce Komory a odpovídající postup byl podrobněji upraven přímo v trestním řádu. Tento zástupce by byl povinen být přítomen celému úkonu, měl by právo seznamovat se s písemnostmi a obsahem nosičů informací advokáta a podle zjištěných skutečností dávat souhlas k seznámení se s jejich obsahem, případně zaujmout stanovisko z pohledu ediční povinnosti advokáta.

V případě nesouhlasu zástupce Komory, pokud ten, kdo nařídil prohlídku na vydání písemností nebo jiných nosičů informací nadále trvá, bude oprávněn podat návrh nadřízenému soudu, aby o vydání rozhodl. Pokud příslušný soudce návrhu vyhoví, předá příslušné písemnosti a nosiče informací přímo orgánu provádějícímu úkon.

Zvláštní důraz klade navrhovaná úprava na to, aby do doby, než bude o vydání nebo nevydání písemností nebo jiných nosičů informací pravomocně rozhodnuto, byla zajištěna jejich ochrana před neoprávněným seznámením se s jejich obsahem; to je řešeno především zabezpečením písemností a nosičů informací a jejich předáním Komoře. Navrhovaný postup je nezbytný především v zájmu ochrany a právní jistoty klientů příslušného advokáta.

K čl. IV bod 3:

Viz odůvodnění k části první čl. I bodu 42.

K čl. IV body 4 až 6:

S ohledem na to, že podání obžaloby nebo návrhu na potrestání, popř. zahájení trestního stíhání je podle § 9 odst. 2 písm. a) zákona o advokacii důvodem pro pozastavení výkonu advokacie, je nezbytné do trestního řádu doplnit takovou úpravu, která zajistí, aby se Komora, resp. její předseda, a ministr spravedlnosti (z titulu jeho pravomoci podat návrh na zahájení řízení o vyškrtnutí ze seznamu advokátů nebo o pozastavení výkonu advokacie - § 51 odst. 3 zákona o advokacii) o vzniku takového důvodu včas dozvěděli a měli tak možnost podniknout potřebné kroky.

K části třetí

K čl.V body 1 a 2:

Podle § 9 odst. 2 písm. b) zákona o advokacii je zahájení řízení o způsobilosti advokáta k právním úkonům důvodem pro pozastavení výkonu advokacie; je proto nezbytné, obdobně jako v případě zahájení trestního stíhání, zajistit, aby se Komora, resp. její předseda, a ministr spravedlnosti o vzniku takového důvodu včas dozvěděli a měli tak možnost podniknout potřebné kroky.

K čl. V body 3 až 8:

Jedná se o upřesnění platné úpravy v tom směru, aby bylo zřejmé jakou formou je advokátovi, popřípadě notáři, kompenzována v částka, kterou je povinen odvést z odměny a z vyúčtovaných hotových výdajů, pokud je plátcem daně z přidané hodnoty. Pokud se týká náhrady za daň z přidané hodnoty u advokátů, kteří jsou společníky právnické osoby zřízené k výkonu advokacie, srov. též odůvodnění k části první čl. I bodu 42.

K čl. V bod 9:

Ochranu povinnosti mlčenlivosti advokáta, a tím i ochranu jeho klientů, pokud se týká písemností a jiných nosičů informací nalézajících se v prostorách, v nichž advokát vykonává advokacii, je potřeba zajistit nejen v trestním řízení, ale současně rovněž při provádění daňové kontroly podle zákona o správě daní a poplatků a při provádění následné kontroly podle celního zákona. Pro tyto případy se navrhuje upravit v občanském soudním řádu samostatné řízení, upravující postup soudu při podání návrhu ve věcech nahrazení souhlasu zástupce České advokátní komory k seznámení se s obsahem písemností nebo jiných nosičů informací. Navrhovaný postup je v zásadě shodný s postupem, navrhovaným v této věci v trestním řádu; k řízení by měl být příslušný krajský soud, v jehož obvodu má sídlo advokát, o jehož písemnosti nebo jiné nosiče informací se jedná. Viz též odůvodnění k části druhé čl. IV bodům 1 a 2 a odůvodnění k části šesté čl. VIII a části sedmé čl. IX.

K části čtvrté

K čl. VI:

S ohledem na nově navrhovaný institut zaměstnaného advokáta (část první čl. I body 23 a 30) je nutné subsidiární použití zákoníku práce na pracovněprávní vztahy zaměstnaných advokátů výslovně vyjádřit i v ustanovení § 5 zákoníku práce.

K části páté

K čl. VII body 1 a 2:

Podle § 9 odst. 2 písm. c) zákona o advokacii je důvodem pro pozastavení výkonu advokacie zahájení řízení o prohlášení konkursu nebo povolení vyrovnání proti advokátovi nebo právnické osobě zřízené k výkonu advokacie, jíž je společníkem; je proto nezbytné, obdobně jako v případě zahájení trestního stíhání nebo řízení o způsobilosti k právním úkonům zajistit, aby se Komora, resp. její předseda, a ministr spravedlnosti o vzniku takového důvodu včas dozvěděli a měli tak možnost podniknout potřebné kroky.

K části šesté

K čl. VIII:

Pokud je u advokáta (popř. u právnické osoby zřízené k výkonu advokacie) prováděna daňová kontrola, jako daňového subjektu, v prostorách, do kterých jsou advokát nebo společnost při provádění daňové kontroly povinni umožnit vstup pracovníkům správce daně, a nacházejí-li se v těchto prostorách listiny nebo jiné nosiče informací, obsahující skutečnosti, na něž se vztahuje povinnost mlčenlivosti advokáta, je potřeba zajistit ochranu těchto listin a nosičů informací před neoprávněným zacházením (zejména nahlížením do nich, pořizováním si výpisů nebo opisů apod.). Navrhuje se proto, aby v takovém případě mohla být daňová kontrola prováděna pouze za účasti zástupce Komory, který bude oprávněn se seznámit s obsahem listin a nosičů informací vyžadovaných pracovníky správce daně a poté dát souhlas s jejich seznámením se pracovníkům správce daně, pokud dojde k závěru, že se jedná o listiny nebo nosiče informací, které se týkají pouze advokáta nebo společnosti jako daňových subjektů, a nikoliv o listiny nebo nosiče dat na něž se vztahuje povinnost mlčenlivosti advokáta. V případě, že zástupce Komory odmítne souhlas k seznámení se s listinami nebo jinými nosiči informací pracovníky správce daně, bude moci takový souhlas na návrh nadřízeného pracovníka správce daně nahradit soud v řízení upraveném v občanském soudním řádu (k tomu viz odůvodnění k části třetí čl. V bodu 9).

K části sedmé

K čl. IX:

Navrhovaný postup je potřebný z obdobných důvodů, jako při provádění daňové kontroly u advokáta – daňového subjektu. Rovněž v tomto případě je advokát jako kontrolovaná osoba povinen umožnit celním orgánům přístup do celním zákonem stanovených objektů a zapůjčit jim vyžadované písemnost a nosiče informací; proto je potřeba zajistit ochranu těch písemností a nosičů informací, na které se vztahuje povinnost mlčenlivosti advokáta. Navrhuje se obdobná úprava jako u daňové kontroly advokáta, včetně možnosti nahrazení souhlasu zástupce Komory rozhodnutím soudu.

K části osmé

K čl. X body 1 a 2:

Viz odůvodnění k části první čl. I bodu 42.

K části deváté a desáté

K čl. XII a XII:

Jedná se o napravení legislativní chyby; ustanovení, podle kterého se advokátem z hlediska opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti rozumí též evropský advokát je nyní zařazeno v přechodných ustanoveních zákona č. 284/2004 Sb. - novela zákona č. 61/1996 Sb., o opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti – a vztahuje se tedy teoreticky pouze na ustanovení této novely. Je potřeba proto toto ustanovení převést přímo do textu zákona č. 61/1996 Sb., a tím je vztáhnout na celý tento zákon. V zájmu legislativní čistoty se navrhuje uvedené přechodné ustanovení v zákoně č. 284/2004 Sb. zrušit.

K části jedenácté

K čl. XIII:

Navrhuje se nabytí účinnosti zákona shodně s nabytím účinnosti nového správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb.), na který některá ustanovení odkazují.

V Praze dne 13. dubna 2005

předseda vlády

místopředseda vlády a

ministr spravedlnosti