zákon č. 79/2025 Sb.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 203/2006 Sb., o některých druzích podpory kultury a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 227/2009 Sb., a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, je předkládán na základě Plánu legislativních prací vlády na rok 2023 schváleného usnesením vlády ze dne 21. prosince 2022 č. 1075 a k naplnění úkolu vyplývajícího z Národního plánu obnovy.

1. Zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen

S cílem posilovat zvláštní postavení kultury ve společnosti, napomáhat jejímu rozvoji a podporovat kvalitní kulturní prostředí se z podnětu odborné veřejnosti znovu otevřela otázka další formy podpory kultury zaměřené na současnou uměleckou tvorbu. Postavení umělce je kulturně a historicky proměnlivé. Lze je charakterizovat z hlediska sociokulturního, historického, právního nebo ekonomického. V České republice není v současné době dostatečně především právně ukotveno postavení umělců nemajících pracovněprávní vztah, v jehož rámci vykonávají uměleckou činnost, tvůrčí činnost umělecké povahy (kam lze zahrnout i například činnost autorů, překladatelů) nebo činnost s uměleckou činností bezprostředně související, (pro stručnost dále jen „umělecká činnost“). Umělecká činnost je upravena především autorským zákonem a občanským zákoníkem. Pandemie COVID-19 ukázala, že řada umělců se pohybuje mimo tradiční rámec pracovního a ekonomického života, zamýšlený status by v tomto ohledu mohl poskytnout určitou jistotu. Dále chybí náležitě efektivní nástroj finanční podpory i pro výkonné umělce, kteří se nemohou plně věnovat své umělecké profesi, čímž se zvýší právní jistota těchto osob, které mají na trhu práce mnohdy velmi specifické postavení. To platí podobně i pro profese související s uměleckou činností a uměleckým provozem. Obecným problémem je celkové podfinancování kulturního sektoru jako takového (tento problém však předkládaný návrh nemůže řešit). Výkonní umělci i tzv. podpůrné profese (např. osvětlovači, zvukaři, publicisté nebo kurátoři) mnohdy pracují jako OSVČ, tedy mimo pracovněprávní vztah. S tím souvisí i příjmová nestabilita a jistá sezónnost pracovních (uměleckých) příležitostí. Rovněž je nutno zmínit, že tvůrčí proces (což se týká typicky autorů či překladatelů) má těžko vyčíslitelné náklady – jde o činnost náročnou na čas, na osobní nasazení a samozřejmě s nezbytným prvkem invence a kreativity. Obecně lze konstatovat, že právní úprava statusu umělce je napříč evropskými zeměmi zakotvena velmi různorodě, některé evropské země tuto problematiku ve svých právních řádech vůbec nereflektují (např. Rumunsko, Velká Británie), jiné země naopak mají poměrně propracovaný a dlouhodobě funkční systém (Německo, Francie). V některých zemích legislativní přípravy regulace statusu umělce urychlila krize způsobená pandemií onemocnění COVID-19 (Portugalsko, Španělsko). Nicméně určitou regulaci umožňující alespoň částečně elimino vat negativní specifika postavení umělce obsahují právní řády většiny evropských zemí.

Náhrada za vypůjčený předmět (state indemnity, v běžné praxi v oblasti ochrany kulturního dědictví, jeho uchovávání a zpřístupňování, je označována jako „státní záruka“, nejde ovšem o státní záruku ve smyslu zákona č. 218/2000 Sb., ale o sui generis garanci státu ve vztahu ke konkrétnímu kulturnímu předmětu) je upravena v ustanoveních § 6 až 9 zákona č. 203/2006 Sb., o některých druzích podpory kultury a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 227/2009 Sb. (dále jen „zákon č. 203/2006 Sb.“) Jedná se o jeden z institutů podpory kultury, podle něhož je stát oprávněn zavázat se uhradit vypůjčiteli – státní příspěvkové organizaci – ve prospěch půjčitele částku odpovídající případné škodě na vypůjčeném předmětu vzniklé v souvislosti s realizací výstavy. Tento institut připadá v úvahu u významných výstavních projektů, u nichž v daném rozsahu podle zákonem stanovenýc h podmínek a postupů nahrazuje komerční pojištění. Předpokládá se pro takové výstavní projekty, u nichž je cena sbírkových předmětů vysoká, jsou jedinečné a jejichž zabezpečení v průběhu celého projektu minimalizuje vznik škody, v důsledku čehož by náhrada za vypůjčený předmět neměla být realizována. Náhrada za vypůjčený předmět, resp. uzavření dohody o poskytnutí takové náhrady, navrhuje vypůjčitel Ministerstvu kultury, resp. půjčiteli, namísto pojištění, pro předměty, jejichž cena dosahuje nejméně zákonem stanovené hranice, a pro zákonem vymezené škodní události. Dohoda o poskytnutí náhrady za vypůjčené předměty, k jejíž platnosti je nutný souhlas Ministerstva financí, je tedy právním nástrojem, který účinně snižuje náklady na pojištění výstav pořádaných ve veřejném zájmu a přispívá k výrazným úsporám veřejných financí. V rámci poskytnutí state indemnity stát podporuje organizá tora výstavy tím, že převezme závazek uhradit ze státního rozpočtu případnou ztrátu či znehodnocení sbírkového předmětu či restaurátorský zákrok vynucený škodou, která na předmětu vznikne v souvislosti s jeho zapůjčením na veřejnosti přístupnou výstavu. State indemnity bývá využívána především pro výpůjčky ze zahraničí, ale může být aplikována i na národní úrovni. Od účinnosti zákona bylo uzavřeno již několik dohod o poskytnutí náhrady za vypůjčený předmět, první byla ve prospěch zapůjčení bible Kodex Gigas pro Národní knihovnu České republiky. V žádném z dosavadních výstavních projektů krytých náhradou za vypůjčený předmět nedošlo ke škodě a nemuselo dojít k realizaci náhrady z tohoto titulu.

Ustanovení § 3 a 4 zákona č. 203/2006 Sb. zakotvují pro Ministerstvo kultury možnost zřizovat v oblasti kultury státní příspěvkové organizace, popřípadě rozhodovat o rozdělení, sloučení, splynutí nebo zrušení stávajících příspěvkových organizací. Podle § 3 odst. 1 tohoto zákona může Ministerstvo kultury zřídit pro potřeby podpory kultury a k zajištění poskytování veřejných kulturních služeb státní příspěvkovou organizaci, popřípadě ji změnit, ovšem podle platné právní úpravy, resp. v návaznosti na zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů, není jednoznačně stanoveno, kdo by této nově vzniklé právnické osobě přidělil identifikační číslo osoby, tedy IČO. Tuto právní mezeru je třeba odstranit.

Vypůjčitel (tedy státní příspěvková organizace, jejímž předmětem činnosti je výstavní činnost) podle platné právní úpravy může pro výstavní účely pojišťovat umělecká díla a kultur ní statky, která nejsou ve vlastnictví České republiky nebo jsou ve vlastnictví ve vlastnictví České republiky, ale hospodaří s nimi jiná příspěvková organizace nebo organizační složka státu. Tento okruh subjektů je zbytečně omezující, neboť s uměleckými předměty ve vlastnictví České republiky mohou hospodařit i jiné subjekty, zejména státní fondy a státní podniky.

Platná právní úprava nemá žádné dopady ve vztahu k zákazu diskriminace ani neodporuje zásadě rovnosti mužů a žen.

2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, včetně dopadů navrhované ho řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen

Navrhovaná právní úprava statusu umělce vychází ze skutečnosti, že v České republice jsou fyzické osoby, které vykonávají umělecké činnosti v rámci různých právních vztahů (pracovněprávních, na základě licenčních smluv, smluv o provedení uměleckého výkonu apod.). Požadavek na zavedení právní úpravy je formulován dlouhodobě ze strany odborné veřejnosti s tím, že se nová právní úprava má primárně týkat umělců tzv. „na volné noze“, tedy těch, kteří nemají pro jejich uměleckou činnost sjednán pracovněprávní vztah. V konkrétní rovině je požadavek zaveden v Národním plánu obnovy a v Plánu legislativních prací vlády. Téma je řešeno i napříč evropskými státy. Základním principem návrhu je skutečnost, že stát by měl nějakým způsobem vyjádřit zájem o umělce, kteří svojí činností nedosahují dostatečných finančních příjmů. Návrh tedy zachází s pojmem umělec, a to ve vazbě na různé definice zavedené např. autorským zákonem či dvoustrannými mezinárodními smlouvami o zamezení dvojího zdanění, které pojem umělec poměrně precizně definují. Přitom za umělce bude návrh považovat i autora či překladatele ve smyslu autorského zákona a rovněž navazujíc í profese (např. zvukař).

Návrh je pojat jako minimalistický v tom smyslu, že se věcně týká pouze zákona č. 203/2006 Sb., který je v gesci Ministerstva kultury. Dílčím způsobem rovněž novelizuje zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích. Návrh nikterak nezasahuje do daňového systému ani do systému sociálního zabezpečení. Návrh nezasahuje ani do principů poskytování dotací a příspěvků ze státního rozpočtu. Vyžádá si pouze úpravu koncepce příspěvku na tvůrčí nebo studijní účely jako nástroje pro podporu registrovaných umělců.

Návrh zavádí institut statusu umělce. Záměrem není definovat umělce, a to ani prostřednictvím udělení osvědčení – statusu umělce, avšak výkon umělecké činnosti po stanovenou dobu bude podmínkou pro udělení statusu umělce. Návrh zákona reflektuje skutečnost, že ne každému a ne vždy může výkon umělecké činnosti, zejména ve „volné m povolání“, přinést dostatečné finanční prostředky k zajištění životních potřeb. Právě těmto osobám budou možnosti plynoucí ze získání statusu umělce především určeny. Jde vlastně o to, že umělec vykonávající uměleckou, tvůrčí nebo související činnost po stanovenou dobu (24 měsíců v období posledních 3 let) bude moci požádat Ministerstvo kultury o udělení statusu umělce. S udělením budou spojeny dále pojednané výhody.

O udělení statusu umělce bude Ministerstvo kultury rozhodovat v procesu podle správního řádu. Na vstupu bude žádost umělce vybavená zákonem stanovenými příloha mi prokazujícími výkon umělecké činnosti. Podání žádosti bude zpoplatněno (obdobně jako je tomu například u žadatelů o akreditaci vzdělávacího programu podle zákona o zaměstnanosti). Ministerstvo kultury žádost posoudí, zda je úplná; není-li tomu tak, vyzve žadatele k doplnění žádosti (podobná konstrukce je zavedena například u evidence knihoven). Ministerstvo kultury tedy rozhodně nebude posuzovat odborné nebo umělecké kvality umělce. Jestliže bude žádost úplná, Ministerstvo kultury umělce zapíše do registru umělců a vydá mu osvědčení podle správního řádu, které bude označeno jako „status umělce“. Pokud žadatel nedoloží, že splňuje zákonem požadované podmínky, pak Ministerstvo kultury rozhodne, že zápis neprovede; proti tomuto rozhodnutí bude možno podat řádný opravný prostředek – rozklad. Udělení statusu umělce bude pro umělce znamenat, že bude moci žádat jako oprávněný žadatel o příspěvek na tvůrčí nebo studijní účely podle § 10 a násl. zákona č. 203/2006 Sb. (tzv. stipendium). Zde bude právní úprava uvedeného zákona novelizována tak, že žadatelem bude moci být pouze fyzická osoba se statusem umělce a splňující další podmínky týkající se pracovněprávních vztahů a výše příjmů, přičemž bude zároveň odstraněno věkové omezení a omezení počtu čerpaných stipendií. Dále se výslovně stanoví oprávnění Ministerstva kultury jakožto poskytovatele dotací ze státního rozpočtu formulovat v mimořádných situacích (jako byla např. pandemie COVID -

19) zvláštní dotační program určený pouze pro osoby se statusem umělce.

V současné ekonomicky i společensky nejednoduché situaci je navrhovaná právní úprava základním krokem vedoucím zejména k získání relevantních údajů o osobách vykonávajících umělecké profese. Do budoucna se pak předpokládá, že další podpůrná opatření pro danou skupinu osob umělecky činných mohou následovat. V tomto směru již probíhají jednání s věcně příslušnými resorty o možnostech návazných opatření v dalších oblastech, které by zlepšily podmínky pro činnost umělců včetně osob vykonávajících podpůrné profese.

Navrhovaná změna zákona č. 203/2006 Sb. reflektuje zkušenosti, které byly získány při využívání institutu state indemnity – náhrady za vypůjčený předmět. Dohoda o poskytnutí náhrady za vypůjčené předměty je právním nástrojem, který účinně snižuje náklady na pojištění výstav pořádaných ve veřejném zájmu a přispívá k výrazným úsporám veřejných financ í. V rámci poskytnutí state indemnity stát podporuje organizátora výstavy tím, že převezme závazek uhradit ze státního rozpočtu případnou ztrátu či znehodnocení sbírkového předmětu či restaurátorský zákrok vynucený škodou, která na předmětu vznikne v souvislosti s jeho zapůjčením na veřejnosti přístupnou výstavu. State indemnity bývá využívána především pro výpůjčky ze zahraničí, ale může být aplikována i na národní úrovni. Účelem navrhované změny je zkrátit délku řízení, na jehož základě je dohoda o poskytnutí náhrady za vypůjčené předměty uzavírána, a odstranit povinnost přepočtu pojistných hodnot jednotlivých předmětů na českou měnu a podpořit tak mezinárodní mobilitu sbírkových předmětů.

Za tím účelem se do zákona č. 203/2006 Sb. promítají žádoucí úpravy.

Mezi zásadní a hlavní změny patří:

- zkrácení lhůty, ve které musí žadatel podat žádost o poskytnutí náhrady za vypůjčený předmět Ministerstvu kultury, a to ze stávajících 10 měsíců na 6 měsíců před zahájením výstavy,

- umožnění uvedení pojistné hodnoty vypůjčeného předmětu i v jiných měnách než jen v českých korunách, čímž odpadne nejistota ohledně výše případné náhrady škody, která by mohla fluktuovat v návaznosti na změny kurzu původní měny půjčitele vůči české koruně. Právní režim náhrady za vypůjčený předmět jako takový se nemění a zůstává navrhovanou úpravou nedotčen.

Ministerstvu kultury bude zavedena pravomoc přidělit identifikační číslo osoby získané od správce základního registru státní příspěvkové organizaci v oblasti kultury, kterou zřizuje či mění. Tím se překlene stávající mezera v právu.

Rozšiřuje se okruh právnických osob, které hospodaří s kulturními předměty ve vlastnictví České republiky tak, aby tyto předměty za mohly být vypůjčitelem (státní příspěvkovou organizací) pojištěny pro výstavní účely. Dosud mohly být těmito osobami pouze jiné státní příspěvkové organizace nebo organizační složky státu, nově se předpokládá, že by se jednalo i o státní fondy a státní podniky.

Navrhovaná právní úprava nemá bezprostřední ani sekundární dopady na rovnost mužů a žen, protože neobsahuje ustanovení, která by zakládala, byť jen nepřímo, rozdíly v jejich právním, sociálním či ekonomickém postavení, ani nijak nezvýhodňuje jedno z pohlaví a nestanoví v dané oblasti nikterak odlišné podmínky.

3. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku

Předkladatel považuje za nezbytné definovat a ukotvit status umělce do českého právního řádu. Předmětem legislativní úpravy je stanovení podmínek pro získání statusu umělce (podmínek registrace osob, které projeví zájem o registraci) a stanovení v současné době možných forem finanční podpory pro registrované umělce. Status umělce se tedy nabízí jako cesta, která umožní vymezení okruhu osob, jimž mohou být v případě potřeby určeny záchranné a podpůrné dotační programy umožňující čerpání příspěvku ze státního rozpočtu v případě mimořádných situací (např. v případě krizového stavu). Tím se zvýší určitá jistota těchto osob, které mají na trhu práce mnohdy velmi specifické postavení. Předkladatel přistoupil k dílčí úpravě náhrady za vypůjčený předmět garantované smluvně státem proto, aby srovnatelně s ostatními evropskými státy a na základě dosavadní praxe zefektivnil proces uzavírání dohody o poskytnutí náhrady za vypůjčený předmět a odstranil případné pochybnosti ohledně měny, v níž se poskytování náhrady uskuteční. Stávající úprava institutu náhrady za vypůjčený předmět nečiní v praxi problém a zůstává zachována. Předkladatel dále pokládá za nutné zavést Ministerstvu kultury pravomoc přidělit identifikační číslo osoby státní příspěvkové organizaci v oblasti kultury, pokud takovou organizaci nově zřídí, popřípadě provede její změnu, a překlenout stávající mezeru v právu.

Předkladatel dále pokládá za vhodné rozšířit okruh subjektů hospodařících s kulturními předměty v majetku České republiky tak, aby tyto kulturní předměty byl vypůjčitel (stá tní příspěvková organizace) oprávněn pro účely realizace výstav pojistit.

4. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky

Navrhovaná právní úprava je plně v souladu s ústavním pořádkem České republiky, jak jej vymezuje čl. 112 Ústavy České republiky, neporušuje princip rovnosti v právech ani princip zákazu retroaktivity a respektuje zásady zákonnosti, legitimity cílů, přiměřenosti zásahu do základních práv a svobod i další obecné zásady ústavního práva. Navrhovaná úprava přispěje k realizaci práva na přístup ke kulturnímu bohatství (čl. 34 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) a práva na svobodu umělecké tvorby (čl. 15 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).

5. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie

Návrh zákona přímo nezapracovává právo Evropské unie, na úrovni Evropské unie neexistuje obecný právní předpis v oblasti kultury, v oblasti živého umění ani v oblasti ochrany kulturního dědictví, který by věcně danou problematiku upravoval. Návrh zákona však vychází z hlavních zásad zakotvených ve Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o fungování Evropské unie, kterými jsou respektování kulturní rozmanitosti a zachování evropského kultur ního dědictví.

Smlouva o Evropské unii (konsolidované znění) se dotýká předmětu úpravy v čl. 3 odst. 3, který stanoví, že Evropská unie respektuje svou bohatou kulturní a jazykovou rozmanitost a dbá na zachování a rozvoj evropského kulturního dědictví. Návrh je v souladu se Smlouvo u o fungování Evropské unie, konkrétně s čl. 167, který stanoví, že Unie přispívá k rozkvětu kultur členských států, a přitom respektuje jejich národní a regionální různorodost a zároveň zdůrazňuje společné kulturní dědictví, přičemž mezi činnostmi Unie je uvedena podpora umělecké tvorby a zachování a ochrana kulturního dědictví evropského významu, a dále stanoví, že Unie ve své činnosti přihlíží ke kulturním hlediskům. Z čl. 167 odst. 5 pak vyplývá, že v oblasti kultury obecně k harmonizaci právních předpisů nedochází. Navrhovaná úprava se rovněž dotýká čl. 107 odst. 3 písm. d), který upravuje pravidla státní podpory a stanoví, že slučitelné s vnitřním trhem mohou být mj. podpory určené na pomoc kultuře a zachování kulturního dědictví, jestliže neovlivní podmínky obchodu a hospodářské soutěže v Unii v míře odporující společnému zájmu. Dále je možno uvést i čl. 108, podle něhož lze uznat i jiné podpory za slučitelné s podmínkami vnitřního trhu podle čl. 107.

Rovněž pak Listina základních práv Evropské unie v čl. 22 stanoví, že „Unie respektuje kulturní (...) rozmanitost“.

Navrhované právní úpravy, resp. obecně problematiky poskytování veřejných kultur níc h služeb se mohou dotýkat následující předpisy Evropské unie:

Nařízení Komise (EU) č. 651/2014 ze dne 17. června 2014, kterým se v souladu s články 107 a 108 Smlouvy prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem (obecné nařízení o blokových výjimkách), ve znění nařízení Komise (EU) č. 2017/1084 ze dne 14. června 2017, resp. nařízení Komise (EU) 2023/1315 ze dne 23. června 2023. Nařízení upravuje pravidla poskytování podpory, přináší rozšířené možnosti poskytování veřejné podpory do relevantních oblastí. Některé podpory v oblasti kultury – např. na psaní a vydávání literatur y včetně překladů nebo na umělecké či kulturní akce a vystoupení, festivaly, výstavy apod. – mohou být poskytovány podle nařízení Komise (EU) č. 651/2014 (tzv. GBER), protože jde o podpory považované za slučitelné se společným trhem podle čl. 107 SFEU. Podpora, která splňuje podmínky stanovené v nařízení pro příslušné kategorie, bude vyňata z oznamovac í povinnosti stanovené v čl. 108 odst. 3 SFEU. Nařízení č. 651/2014 umožňuje efektivní veřejnou podporu kultury a zachování kulturního dědictví [čl. 1 bod 1 písm. j) a čl. 53]. V čl. 4 stanoví uvedené nařízení prahové hodnoty oznamovací povinnosti, kdy se nařízení nepoužije na podporu, jejíž výše přesáhne tyto hodnoty. Prahové hodnoty jsou stanoveny následovně. U investiční podpory kultury a zachování kulturního dědictví: 100 mil EUR na projekt, u provozní podpory kultury a zachování kulturního dědictví 50 mil EUR ročně. Podstatné je, že čl. 53 uvedeného nařízení stanoví, že podpora kultury a zachování kulturního dědictví je slučite lná s vnitřním trhem ve smyslu čl. 107 odst. 3 SFEU a je vyňata z oznamovací povinnosti podle čl. 108 odst. 3 SFEU, pokud jsou splněny podmínky stanovené v tomto článku a v kapitole I. V bodě 2. pak čl. 53 uvedeného nařízení upravuje, že podpora se poskytuje na vyjmeno va né kulturní účely a činnosti. Podle písm. a) bodu 2. čl. 53 uvedeného nařízení lze podporu poskytovat na kulturní účely a činnosti (zde je vztah k pojmu „veřejné kulturní služby“ podle zákona č. 203/2006 Sb.) realizované subjekty, jako jsou například muzea, archivy, knihovny, umělecká a kulturní centra či prostory, filmové archivy a další podobná umělecká a kultur ní zařízení. Může se ovšem jednat i o podporu fyzických osob. Uvedené články tedy umožňují čerpání prostředků z veřejných rozpočtů, aniž by se jednalo o veřejnou podporu neslučite lno u s vnitřním trhem ve smyslu čl. 107 odst. 3 SFEU a aniž by musela být oznámena podle čl. 108 odst. 3 SFEU. Dne 23. 6. 2023 schválila Evropská komise revidované znění GBER. Řešené problematiky se změny primárně nedotknou, cílem je především podpora zeleného a digitálního přechodu v EU a poskytování nezbytné podpory pro klíčová odvětví v souladu s průmyslo vým plánem Zelené dohody. Navrhované právní úpravy se případně může týkat prodloužení platnosti GBER do roku 2026.

Z hlediska práva Evropské unie je také třeba uvést veřejnou podporu poskytova nou v režimu de minimis, jež by mohla být případně rovněž využitelná. Podpora de minimis podle nařízení Komise (EU) č. 2023/2381 ze dne 13. prosince 2023 o použití článku 107 a 108 SFEU na podporu de minimis není považována za „veřejnou podporu“, protože nenaplňuje poslední dva znaky definice veřejné podpory ve smyslu čl. 107 SFEU – nenarušuje hospodářskou soutěž a neovlivňuje obchod mezi členskými státy EU. Podpora de minimis může být poskytnuta jako podpora investičního i provozního charakteru. Podpora de minimis nesmí spolu s ostatními podporami „de minimis“ poskytnutými jednomu příjemci za dobu předchozích tří let přesáhnout výši odpovídající částce 300 000 EUR. Tento finanční strop platí bez ohledu na formu či účel podpory de minimis poskytnuté v předchozím tříletém období. Za tříleté období se považují fiskální roky používané k daňovým účelům. V oblasti, již řeší předložený návrh, se režim de minimis nemusí uplatňovat.

Ministerstvo kultury ovšem předpokládá poskytování podpory (dotace, tzv. stipendia) podle návrhu v režimu GBER, pokud vůbec půjde o veřejnou podporu (což se nebude týkat například zaměstnanců). Příjemci podpory budou moci být výlučně fyzické osoby mající status umělce. Právnické osoby nebudou oprávněnými žadateli ve smyslu § 14j zákona č. 218/2000 Sb. Zároveň je možné, aby veřejná podpora v režimu GBER byla poskytnuta i fyzické osobě. GBER je s ohledem na výši tzv. prahových hodnot zavedených v čl. 4 odst. 1 GBER (u investiční podpory na kulturu a zachování kulturního dědictví 165 mil. EUR na projekt; u provozní podpory na kulturu a zachování kulturního dědictví: 82,5 mil. EUR na podnik ročně; tyto částky markantně přesahují rozpočet Ministerstva kultury v jednotlivých dotačních oblastech) nejefektivnějším nástrojem poskytování podpory ze strany Ministerstva kultury (k tomu též § 45 odst. 2 zákona č. 218/2000 Sb.). Ohledně příjemce podpory (půjde-li o veřejnou podporu podle práva EU): může se jednat v principu o jakéhokoli umělce či autora (včetně překladatelů) a profesí přímo souvisejících s uměleckou činností.

Návrh je v souladu s principem volného pohybu osob s tím, že je možné, striktně v mezích příslušných právních předpisů a právních předpisů upravujících pobyt cizinců na území České republiky, připustit, aby status umělce byl udělen i cizinci.

Ve vztahu k ochraně osobních údajů je relevantní nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů – tzv. GDPR).

Navrhovaná právní úprava je plně slučitelná se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z jejího členství v Evropské unii a není v rozporu s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie ani obecnými právními zásadami práva Evropské unie.

6. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázána, neupravují přímo problematik u navrhované právní úpravy.

Navrhovaná právní úprava respektuje obecně mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázána, včetně Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie, a odpovídá rovněž závazkům vyplývajícím pro Českou republiku. Jedná se zejména o Úmluvu, jíž se zřizuje Organisace Spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu (č. 196/1947 Sb.) a úmluvy, popř. doporučení, z činnosti této organizace vyplývající, Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb. m. s.), jejíž čl. 10 odst. 1 stanoví právo každého na svobodu projevu, které zahrnuje svobodu zastávat názory a přijímat a rozšiřovat informace nebo myšlenky bez zasahování státních orgánů a bez ohledu na hranice. Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech (č. 120/1976 Sb.), jehož čl. 15 odst. 1 uznává právo každého účastnit se kulturního života a užívat plodů vědeckého pokroku a jeho využití a čl. 19 stanoví právo každého zastávat svůj názor bez překážky, právo na svobodu projevu, které zahrnuje svobodu vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky všeho druhu, bez ohledu na hranice, ať ústně, písemně nebo tiskem, prostřednictvím umění nebo jakýmiko li jinými prostředky podle vlastní volby, přičemž užívání těchto práv s sebou nese zvláštní povinnosti a odpovědnost; může proto podléhat určitým omezením, avšak tato omezení budou pouze taková, jaká stanoví zákon a jež jsou nutná k respektování práv nebo pověsti jiných. Všeobecná deklarace lidských práv ze dne 10. prosince 1948, která v čl. 19 garantuje právo na svobodu přesvědčení a projevu, které zahrnuje právo vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky jakýmikoli prostředky a bez ohledu na hranice. Návrh zákona respektuje Evropskou kulturní úmluvu (č. 290/1990 Sb.). i Úmluvu o ochraně a podpoře rozmanitos ti kulturních projevů (č. 93/2010 Sb. m. s.), jejímž cílem je chránit a podporovat rozmanito st kulturních projevů, vytvářet podmínky pro rozvoj jednotlivých kultur, podporovat dialog mezi nimi a uznat zvláštní charakter kulturních činností, statků a služeb (čl. 1). Pro úplnost lze zmínit, že zřízení statusu umělce doporučuje dlouhodobě rovněž UNESCO s odkazem na výše zmíněnou Všeobecnou deklaraci lidských práv, dále pak na požadavky zahrnuté v Paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech a Deklaraci zásad kulturní spolupráce. V souladu zejména s Bernskou úmluvou, Všeobecnou úmluvou o právu autorském a Římskou úmluvou je třeba uznávat význam mezinárodní ochrany práv umělců a uznávat právo profesních a odborových organizací na zastupování a obranu zájmů svých členů. Doporučení UNESCO obsahuje i definici umělce a jeho postavení. „Umělcem je každá osoba, která umělecká díla vytváří, nebo se skrze vlastní interpretaci podílí na tomto vytváření, považujíc uměleckou tvorbu za neoddělitelnou součást svého života. Tato osoba svojí tvůrčí činností přispívá k rozvoji kultury a umění a je uznávána za umělce nebo o toto uznání usiluje. Přitom nezáleží, zda je zaměstnancem, osobou podnikající nebo provozující tvůrčí činnost“. Pojem postavení pak definuje jako „pozici, která má morální hodnotu a je připisována umělcům ve společnosti na základě jejich přínosu a významu“. V druhém slova smyslu se jedná o „přiznání svobod a práv včetně práv morálních, ekonomických a sociálních (týkajících se především příjmu a celkového sociálního zabezpečení), která umělcům musí příslušet.“ Evropský parlament v r. 2006 navázal na Doporučení UNESCO ze dne 27. 10. 1980 Usnesením o sociálním postavení umělců 2006/2249/INI. Body usnesení se týkají pracovněprávní ochrany, profesní reprezentace, pojistného, přímého i nepřímého danění, mezinárodní mobility. EU doporučuje mimo jiné přijetí tzv. Charty Společenství o statusu umělce a vytvoření Bílé knihy mobility umělců.

Závěrem lze shrnout, že navrhovaná právní úprava není v rozporu se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z mezinárodních smluv ani obecně uznávaných zásad mezinárodního práva. Navrhovaná úprava je v souladu s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod.

7. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí České republiky

Hospodářský a finanční dopad je vyhodnocen v závěrečné zprávě hodnocení dopadů regulace (RIA). Výdaje související s novelizací § 10 zákona č. 203/2006 Sb., konkrétně s možností opakovaného čerpání stipendií a zrušením věkového limitu podle odstavce 4, budou jako doposud hrazeny z kapitoly Ministerstva kultury, a to v rámci programu Kulturní aktivity. Návrh zákona bude znamenat nároky na státní rozpočet. Náklady související s realizací návrhu lze rozdělit na dvě skupiny, a sice náklady personální a náklady věcné. Náklady personální spočívají v počtu systemizovaných míst v Ministerstvu kultury - 4 místa ve 12. platové třídě (půjde o administraci dotací a o vedení registru umělců). Tyto náklady lze určit na cca 3,5 mil. Kč ročně včetně příslušenství a budou hrazeny v rámci stanoveného objemu prostředků na platy kapitoly 334 – Ministerstvo kultury. Náklady věcné lze vyčíslit na cca 126 mil. Kč určených na poskytování příspěvků na tvůrčí / studijní účely umělcům majícím status umělce. Dále mohou vzniknout náklady související se zvláštním dotačním programem podmíněně vyhlašova ným v případě např. nouzového stavu či v obdobné situaci; tyto náklady ovšem nelze vyčíslit ani časově určit. Podrobnosti jsou uvedeny v materiálu RIA.

Předpokládá se využití speciálních dotačních programů Ministerstva kultury, např. program Kulturní aktivity – poskytování příspěvků na tvůrčí nebo studijní účely podle zákona č. 203/2006 Sb., případně programů vyhlášených ad hoc, pokud k tomu budou důležité důvody (např. v době krizového stavu, jako tomu bylo v době pandemie COVID-19).

Na podnikatelské prostředí by právní úprava měla mít jednoznačně pozitivní dopad, a to jak v oblasti rozvoje kreativních průmyslů, cestovního ruchu, tak i dalších oblastí. Předpokládají se rovněž pozitivní dopady na osoby podnikající v oblasti pořádání veřejných uměleckých produkcí.

8. Zhodnocení sociálních dopadů, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejmé na osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopadů na ochranu práv dětí a dopadů na životní prostředí

Nelze očekávat žádné negativní sociální dopady na specifické skupiny obyvatel, ať už se jedná o dopady na osoby sociálně slabé a na osoby se zdravotním postižením nebo o dopady na národnostní menšiny, včetně dopadů na ochranu práv dětí. Sociální dopady v nejširš ím smyslu budou naopak pozitivní: návrh umožní osobám věnujícím se umělecké činnosti, jimž tato činnost nepřináší dostatečné finanční ohodnocení, využívat bez ohledu na věk opakovaně institut tzv. stipendií (příspěvků na tvůrčí nebo studijní účely). Dále návrh přispěje, obdobně jako je tomu v některých jiných evropských zemích (např. Belgie, Německo, Francie či Španělsko), nejen ke zvýšení životní jistoty umělců, ale i k jejich dalšímu setrvání v uměleckých oborech.

Navrhovaná právní úprava nebude mít, z podstaty věci, negativní dopady na životní prostředí.

9. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů, vysvětlení účelu navrhovaného zpracování osobních údajů a popis návaznosti na stávající nebo již připravovaná zpracování osobních údajů, posouzení navrhované ho řešení zpracování z hlediska nezbytnosti a přiměřenosti ve vztahu k jím sledovanému účelu a posouzení rizik pro práva a svobody fyzických osob a možných opatření k jejich snížení

Ochrana soukromí, jak ji pojímá například § 81 odst. 2 občanského zákoníku, není návrhem nikterak dotčena. Z podstaty věci udělení statusu umělce nemůže do soukromí umělce nijak zasáhnout, a pokud ano, půjde o zásah z vůle umělce (např. bude veřejně prezentovat přísluš né osvědčení).

Ohledně ochrany osobních údajů je nutno nejprve uvést, že Ministerstvo kultury bude vést registr umělců, tedy fyzických osob, jimž bylo vydáno osvědčení nazvané „status umělce“. Osvědčení bude udělováno ve správním řízení, tedy v procesním režimu správního řádu. Procesně nedochází k žádné změně oproti stávajícímu právnímu stavu: Ministerstvo kultury povede řízení, jehož jediným účastníkem bude žadatel o zápis do registru umělců; Minister stvu kultury, jakožto správci údajů, tedy plně svědčí § 5 písm. a) zákona č. 110/2019 Sb. ve spojení se správním řádem, který přesně vymezuje identifikaci účastníků řízení.

Ministerstvo kultury povede seznam fyzických osob, jimž udělilo status umělce, tedy registr umělců. Bude správcem údajů a zároveň jejich zpracovatelem podle čl. 4 GDPR. Z hlediska ochrany osobních údajů je podstatné, že tento registr bude neveřejný a přístup do něj budou mít orgány státní správy v rozsahu potřebném k plnění jejich úkolů. Dále bude Ministerstvo kultury poskytovat údaje z registru umělcům, o jejichž osobní údaje jde, a rovněž případně jiným fyzickým či právnickým osobám, těm však výlučně se souhlasem umělce.

V registru budou o umělcích vedeny údaje určené taxativním výčtem: jméno, příjmení a místo trvalého pobytu nebo bydliště, a druh a zaměření umělecké činnosti. V registru tedy nebudou vedeny údaje podle čl. 9 GDPR. Dále budou v registru umělců vedeny změny zapsaných údajů a zrušení zápisu.

Údaje budou zpracovávány výlučně pro zákonné účely a v minimálním nezbytné m rozsahu (daným platnými právními předpisy, například v návaznosti na identifikaci účastníků správního řízení). Zákonné účely jsou primárně dány potřebou přesné identifikace osob, které mohou být podle návrhu žadateli o poskytnutí příspěvku na tvůrčí nebo studijní účely (stipendium) nebo o poskytnutí dotace v případě, že Ministerstvo kultury vyhlásí zvláštní dotační program pro umělce typicky v době vyhlášení krizového stavu. Jejich průběžná aktualizace bude prováděna primárně na základě plnění oznamovací povinnosti registrova né ho umělce zavedené v návrhu.

Údaje budou v registru umělců vedeny po dobu, po kterou bude umělec registrován, a po dobu 10 let ode dne, kdy v registru přestal být evidován. Tato lhůta koresponduje s tím, že umělec bude moci čerpat například stipendium (§ 10 a násl. zákona č. 203/2006 Sb.), přičemž příslušný finanční úřad může uložit odvod za porušení rozpočtové kázně (zjednodušeně řečeno) v desetileté lhůtě počínající prvním dnem roku následujícího po čerpání uvedeného příspě vku (§ 44a odst. 11 in fine zákona č. 218/2000 Sb.).

Návrh je tedy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) i s navazujíc í vnitrostátní úpravou ochrany osobních údajů (zejména se zákonem č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů).

Návrh je rovněž v souladu s právními předpisy upravujícími ochranu soukromí člověka.

Tématu přidělování identifikačního čísla se tato problematika netýká. Právě tak se tato problematika netýká tématu náhrad za vypůjčený předmět.

10. Zhodnocení korupčních rizik

10.1 Identifikace korupčních rizik

10.1.1 Přiměřenost

Návrh zakládá novou kompetenci Ministerstva kultury. Půjde o vedení registru umělců. Do tohoto registru budou zapisovány fyzické osoby splňující zákonem stanovené požadavky, resp. podmínky. Diskreční pravomoc Ministerstva kultury se zde neuplatní – jestliže fyzická osoba (umělec) prokáže splnění zákonných podmínek, pak ji Ministerstvo kultury zapíše do registru a vydá jí o tom osvědčení. V opačném případě Ministerstvo kultury registraci neprovede, přičemž proti zamítavému rozhodnutí je přípustný opravný prostředek. Zde není riziko korupčního jednání, a to i vzhledem k tomu, že ze samotného zápisu nevyplývá právo ani nárok na jakékoli finanční plnění ze strany veřejných rozpočtů. Další témata týkající se přidělová ní identifikačního čísla a technických úprav poskytování náhrady za vypůjčený předmět z podstaty věci korupční rizika nemají.

10.1.2 Efektivita

Návrh je koncipován z hlediska dosažení zamýšleného účelu jako minimalistický. Osvědčení (status umělce) bude vydáváno fyzické osobě, jež prokáže splnění podmínek – ty jsou stanoveny jako minimální, v návaznosti na konzultace s odbornou veřejností. Půjde o řízení velmi jednoduché, s jediným účastníkem (žadatelem). Jeho kladným výsledkem bude osvědčení jako „nejmenší možný“ kladný výsledek řízení. Úvahová pravomoc správního orgánu se nebude uplatňovat. Návrh tedy odpovídá principu hospodárnosti, jak jej zavádí § 45 odst. 2 zákona č. 218/2000 Sb. Rovněž témata týkající se přidělování identifikačního čísla a technických úprav poskytování náhrady za vypůjčený předmět jsou pojata minimalisticky a tak, aby byly zavedeny do právní normy potřeby, jež Ministerstvo kultury seznalo při své činnosti.

10.1.3 Odpovědnost

Odpovědnost za realizaci návrhu ponese primárně Ministerstvo kultury. U přidělová ní identifikačního čísla a v oblasti náhrad za vypůjčený předmět to platí bezezbytku. U statusu umělce ponese odpovědnost i fyzická osoba, jež o udělení statusu umělce žádá; ten, komu je status umělce udělen, pak ponese informační povinnost směrem k Ministerstvu kultury.

10.1.4 Opravné prostředky

V oblasti přidělování identifikačního čísla a technických úprav poskytování náhrady za vypůjčený předmět se opravné prostředky z podstaty věci neuplatní. V oblasti statusu umělce se uplatní, a to především v podobě řádného opravného prostředku (rozkladu podle § 152 správního řádu) proti neprovedení registrace. Pokud bude vydáno osvědčení podle části čtvrté správního řádu (status umělce), pak se budou moci uplatnit opravné prostředky podle § 156 správního řádu.

10.1.5 Kontrolní mechanismy

Kontrolní mechanismus v oblasti statusu umělce je dán především institutem opravných prostředků zmíněných sub 10.1.4. Další kontrolní mechanismy se mohou uplatnit v rámci struktury Ministerstva kultury jakožto služebního orgánu pořadem zákona o státní službě. V oblasti přidělování identifikačního čísla se kontrolní mechanismy neuplatní. Ohledně poskytování náhrady za vypůjčený předmět se uplatní kontrolní mechanismy stávající, neboť návrh představuje pouze technickou úpravu, nemající vliv na institut jako takový.

10.1.6 Transparentnost

Téma transparentnosti se uplatní specifickým způsobem. V oblasti přidělování identifikač ního čísla je transparentnost v podstatě dána výsledkem, z povahy věci. V oblasti poskytování náhrady za vypůjčený předmět nejsou dosavadní principy nijak změněny (jde pouze o technickou úpravu). Pokud jde o status umělce, lze uvést následující: osvědčení (status umělce) bude vydáváno ve správním řízení, které je z povahy věci neveřejné, nicméně se může uplatnit institut nahlížení do spisu ze strany osoby, jež není účastníkem řízení, ale prokáže právní zájem (§ 38 odst. 2 správního řádu). Ministerstvo kultury bude veřejně (a tedy transparentně) vyhlašovat dotační řízení určená pro osoby mající status umělce.

10.2 Eliminace korupčních rizik

Jak pojednáno a vysvětleno v podkapitole 10.1, předkladatel neshledává korupční rizika návrhu. Navrhovaná úprava nevybočuje z rámce obvyklých principů obdobných právních úprav a nepřináší žádná nová rizika spojená s korupčním chováním.

11. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu

Navrhovaná právní úprava nemá žádný dopad na bezpečnost nebo obranu státu.

12. Zhodnocení dopadů na rodiny, zejména s ohledem na plnění funkcí rodiny, s ohledem na počet vyživovaných členů, na případnou přítomnost hendikepovaných členů a rodiny samoživitelů, rodiny se třemi a více dětmi a další specifické životní situace, dále s ohledem na posílení integrity a stability rodiny a posílení rodinné harmonie, lepší rovnováhy mezi prací a rodinou a na posílení mezigeneračních a širších příbuzens kých vztahů

Navrhovaná právní úprava se této problematiky primárně netýká – je zaměřena celospolečensky.

13. Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky

Navržená právní úprava nemá vzhledem ke svému charakteru územní dopady (například umělec nebude nijak územně omezen ve své činnosti), ani dopady na územní samosprávné celky (návrh nepředpokládá, že by územním samosprávným celkům vznikly výdaje).

14. Zhodnocení souladu navrhovaného řešení se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy, včetně zhodnocení rizika vyloučení nebo omezení možnosti přís tupu specifických skupin osob k některým službám v důsledku digitalizace jejich poskytování (digitální vyloučení)

Navrhovaná právní úprava byla vyhodnocena vzhledem k následujícím zásadám:

1. Budování přednostně digitálních služeb (princip digital by default)

Téma budování digitálních služeb se návrhu přímo netýká, nicméně lze předpokládat digitá lní komunikaci například mezi žadatelem o zápis do registru umělců a Ministerstvem kultury nebo v oblasti administrace udělování identifikačních čísel, jakož i v oblasti vedení registru umělců.

2. Maximální opakovatelnost a znovupoužitelnost údajů a služeb

Toto téma se týká v podstatě jen registru umělců. Údaje v něm zanesené budou použite lné opakovaně, a to i pro jiné orgány veřejné správy.

3. Budování služeb přístupných a použitelných pro všechny, včetně osob se zdravotním postižením (princip governance accessibility)

Tento bod je z hlediska návrhu v podstatě irelevantní. Pro ilustraci – status umělce může obdržet i osoba se zdravotním postižením.

4. Sdílené služby veřejné správy

Tento bod se týká v podstatě pouze registru umělců. Ten bude neveřejný, avšak orgány veřejné moci do něj budou mít přístup pro účely výkonu jejich pravomoci.

5. Konsolidace a propojování informačních systémů veřejné správy

Tento bod se týká v podstatě pouze registru umělců, avšak vzhledem k jeho povaze se uplatní jen okrajově.

6. Mezinárodní interoperabilita – budování služeb propojitelných a využitelných v evropském prostoru

Tento bod se návrhu netýká. Mezinárodní prvek je přítomen u náhrady za vypůjčený předmět, avšak zde zůstávají zachovány stávající principy (návrh zde přináší pouze změny technického charakteru).

7. Ochrana osobních údajů v míře umožňující kvalitní služby (princip GDPR)

Zde odkazujeme na kapitolu 10. Návrh je v souladu s principy ochrany soukromí i principy ochrany osobních údajů.

8. Otevřenost a transparentnost včetně otevřených dat a služeb (princip open government)

Zde odkazujeme na podkapitolu 10.1.6. U přidělování identifikačního čísla je tato zásada splněna ipso facto. U náhrady za vypůjčený předmět se tato zásada v podstatě neuplatní (snad vyjma oblasti komunikace mezi jednotlivými orgány veřejné moci). Registr umělců je veden jako neveřejný, ovšem údaje z něj budou moci být poskytnuty – s prokazatelným souhlasem osoby, o jejíž osobní údaje jde – kterékoli fyzické či právnické osobě.

9. Technologická neutralita

Zásada není navrhovanou právní úpravou dotčena, návrh tuto oblast neupravuje.

10. Uživatelská přívětivost

Zásada není navrhovanou právní úpravou dotčena, návrh tuto oblast neupravuje.

Na základě hodnocení souladu návrhu zákona s výše uvedenými zásadami pro tvorbu digitálně přívětivé legislativy lze konstatovat, že předmětný návrh nevytváří žádné překážky vůči naplňování těchto zásad a je s nimi v souladu.