zákon č. 81/2024 Sb.

1. Zhodnocení platného právního stavu

Ochranu kulturního dědictví v České republice upravují ve vztahu k zahraničí zejména tyto právní předpisy:

Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, upravuje zvláštní režim nakládání s kulturními památkami. Novelou památkového zákona provedenou zákonem č. 124/2011 Sb. (§ 20 odst. 3) bylo upraveno zajištění tzv. imunity vůči zabavení vyloučením možnosti, aby veřejná moc bezprostředně bránila navrácení věcí vykazujících znaky kulturní památky, zapůjčených jiným státem na území České republiky za účelem sdílení kulturních hodnot, zpět na území státu, který je do České republiky zapůjčil. Vyloučily se nejen ty přímé právní nástroje (výkon rozhodnutí, exekuce a předběžné opatření), kterými může být znemožněno navrácení těchto věcí zpět, ale stanovila se též obecná povinnost orgánů veřejné moci České republiky nebránit (právně i fakticky) navrácení takové věci do země původu. Tato úprava umožnila sdílení kulturních hodnot pro občany České republiky. Obavy, že zapůjčené kulturní statky na území České republiky nebudou státu, který je zapůjčil, vráceny, vylučovaly Českou republiku ze seznamu bezpečných států nejen pro přijímání mimořádných výstavních projektů, ale i pro zapůjčování jednotlivých kulturních statků, které by mohly výrazně obohatit výstavy a programy z tuzemských zdrojů.

Zákon č. 362/2022 Sb., o vstupu a dovozu některých kulturních statků na celní území Evropské unie a o změně některých souvisejících zákonů, adaptuje český právní řád na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2019/880 ze dne 17. dubna 2019 o vstupu a dovozu kulturních statků, jehož cílem je ochrana celistvosti kulturního dědictví v zemích jeho původu prostřednictvím komplexního systému pravidel. Za tím účelem zákon stanoví postup celních úřadů a Ministerstva kultury, dojde-li k nelegálnímu dovozu některých uměleckých předmětů a jiných cenností ze třetích zemí na území Evropské unie a pravidla pro jejich bezpečné uchování a přezkoumání odbornou příspěvkovou organizací až po případném rozhodnutí o jejich zabavení a následné vrácení do země původu. Jedná se o první část adaptace na uvedené nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2019/880.

2. Odůvodnění hlavních principů a nezbytnosti navrhované právní úpravy

Ochrana kulturního dědictví není sama o sobě účelem, je pouze základním předpokladem pro jeho uchování tak, aby kulturní hodnoty mohly být předávány z generace na generaci a veřejně sdíleny. Významnou formou tohoto veřejného sdílení je prezentace kulturních statků prostřednictvím výstav, programů a publikací, a to nejen kulturních statků vlastních, ale i v kontextu s kulturním dědictvím evropským a světovým, jehož je české kulturní dědictví součástí. Musí být proto vytvořeny předpoklady pro vzájemnou mezinárodní výměnu výstav a jednotlivých exponátů.

Hlavním principem navrhované právní úpravy je rozšíření tzv. imunity vůči zabavení, která by se měla vztahovat nejen na předměty ve vlastnictví cizích států, ale obecně na účel, za kterým je věc vykazující znaky kulturní památky na území České republiky zapůjčována, pokud je takové zapůjčení v zájmu České republiky, a to bez ohledu na to, kdo zápůjčku realizuje. To umožní spolupráci při přípravě výstavních projektů s nejvýznamnějšími světovými kulturními institucemi, které jsou, zejména v anglosaském prostředí, typicky nadačního typu, a tedy jejich majetek nemohl být podle dosavadní právní úpravy tzv. imunizován.

Cílem navrhované právní úpravy samozřejmě není zamezení případných sporů o vlastnictví některých kulturních statků, které ve složitém mezinárodním kontextu dosud nebyly zcela vyjasněny, ale zamezení toho, aby pro řešení těchto sporných situací bylo využíváno či zneužíváno zápůjček na výstavy, které jsou významným přínosem pro sdílení evropských a světových kulturních hodnot.

V roce 2024 se mj. připravuje na základě jednání zástupců Senátu ČR a Národního muzea v Praze výstava unikátních sbírek císařského pokladu z Národního palácového muzea v Tchaj-peji. Navržená právní úprava by umožnila realizaci tohoto prestižního výstavního projektu a dalších výstavních akcí do budoucna.

3. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí

Z navrhované právní úpravy neplynou požadavky na státní rozpočet ani ostatní veřejné rozpočty.

Na podnikatelské prostředí mohou mít některé mezinárodní výstavní projekty příznivý, byť nepřímý, motivační dopad.

4. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky a s mezinárodními smlouvami, slučitelnost s právem Evropské unie

Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky a současně naplňuje ustanovení čl. 34 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (právo přístupu ke kulturnímu bohatství).

Úmluva o opatřeních k zákazu a zamezení nedovoleného dovozu, vývozu a převodu vlastnictví kulturních statků, přijatá dne 14. listopadu 1970 na zasedání Generální konference UNESCO v Paříži a uveřejněná ve Sbírce zákonů pod č. 15/1980 Sb., zavazuje smluvní státy k součinnosti, v souladu se svým národním zákonodárstvím, při navracení kulturních statků zemi původu (čl. 7).

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2019/880 ze dne 17. dubna 2019 o vstupu a dovozu kulturních statků, jehož cílem je ochrana celistvosti kulturního dědictví v zemích jeho původu prostřednictvím komplexního systému pravidel.

Návrh zákona je s ústavním pořádkem, mezinárodními smlouvami i právem Evropské unie v souladu.

5. Předpokládané sociální dopady, dopady na rovnost mužů a žen a dopady na životní prostředí

Ve vztahu k sociálním dopadům a dopadům na životní prostředí je návrh zákona neutrální.

Navržená právní úprava je ve vztahu k rovnosti mužů a žen neutrální.

6. Předpokládané dopady ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

Právní úprava nemá dopady v oblasti ochrany soukromí či osobních údajů.

7. Odůvodnění návrhu, aby Poslanecká sněmovna vyslovila s návrhem zákona souhlas již v prvém čtení

Předkladatel navrhuje, aby s návrhem zákona Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas již v prvém čtení, a to v souladu s § 90 odst. 2 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů. Hlavním důvodem je nezbytnost časové rezervy při přípravě výstavy, která vyžaduje dostatečný časový prostor pro její realizaci, včetně povinností a potřebných záruk pro konání výstavy. Dalším důvodem je i vcelku jednoduchá novelizace zákona o státní památkové péči, která nevyžaduje standardní legislativní proces vzhledem k její nenáročnosti.