zákon č. 82/2015 Sb.

I. ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA O HODNOCENÍ DOPADŮ REGULACE

Předkládaný návrh novely zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, se týká následujících oblastí:

- Vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami

- Registr pedagogických pracovníků

- Povinná školní docházka a spádové školy

- Ukončování středního vzdělávání

- Pracovní poměr ředitelů škol

- Správní řízení v působnosti škol a školských zařízení Obsah závěrečné zprávy: SHRNUTÍ ZÁVĚREČNÉ ZPRÁVY RIA 1. VZDĚLÁVÁNÍ DĚTÍ, ŽÁKŮ A STUDENTŮ SE SPECIÁLNÍMI VZDĚLÁVACÍMI POTŘEBAMI

1.1 Varianty řešení 1.1.1 Poskytování podpůrných opatření 1.1.2 Diagnostika a supervize 1.2 Zhodnocení dopadů navrhovaných variant 1.3 Přehled vybraných variant a návrh věcného řešení

2. REGISTR PEDAGOGICKÝCH PRACOVNÍKŮ

2.1 Varianty řešení 2.2 Zhodnocení dopadů navrhovaných variant 2.3 Přehled vybraných variant a návrh věcného řešení

3. POVINNÁ ŠKOLNÍ DOCHÁZKA A SPÁDOVÉ ŠKOLY

3.1 Varianty řešení 3.1.1 Pokrytí území České republiky školskými obvody spádových škol 3.1.2 Evidence plnění povinné školní docházky 3.2 Zhodnocení dopadů navrhovaných variant 3.2.1 Pokrytí území České republiky školskými obvody spádových škol 3.2.2 Evidence plnění povinné školní docházky 3.3 Přehled vybraných variant a návrh věcného řešení

4. ZÁVĚREČNÁ ZKOUŠKA

4.1 Varianty řešení 4.2 Zhodnocení dopadů navrhovaných variant 4.3 Přehled vybraných variant a návrh věcného řešení

5. PRACOVNÍ POMĚR ŘEDITELŮ ŠKOL A ŠKOLSKÝCH ZAŘÍZENÍ

5.1 Varianty řešení 5.2 Přehled vybraných variant a návrh věcného řešení

6. VEŘEJNÁ SPRÁVA A SPRÁVNÍ ŘÍZENÍ V PŮSOBNOSTI ŠKOL A ŠKOLSKÝCH ZAŘÍZENÍ

6.1 Varianty řešení 6.1.1 Uplatnění správního řízení dle povahy projednávané věci 6.1.2 Uplatnění správního řízení dle typu zřizovatele školy 6.1.3 Odvolací orgán u soukromých a církevních škol 6.2 Zhodnocení dopadů navrhovaných variant 6.3 Přehled vybraných variant a návrh věcného řešení

7. DALŠÍ TÉMATA NOVELY 8. IMPLEMENTACE, VYNUCOVÁNÍ A PŘEZKUM ÚČINNOSTI 9. DOTČENÉ SUBJEKTY 10. KONZULTACE 11. ZDROJE DAT 12. KONTAKTY NA ZPRACOVATELE RIA

Shrnutí závěrečné zprávy RIA

1. Název právního předpisu, pro účely kterého se RIA předkládá

Zákon, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Zpracovatel: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

Předpokládaný termín nabytí účinnosti: prvním dnem následujícím po dni jeho vyhlášení

(první čtvrtletí roku 2015); změny v oblasti vzdělávání hendikepovaných žáků budou účinné od 1. září 2016

Implementace práva EU: NE

2. Cíl návrhu zákona

- Zavést nový systém záruk přístupu každého ke vzdělávání na rovnoprávném základě při využívání podpůrných opatření.

- Upravit registr pedagogických pracovníků.

- Umožnit přístup do přípravných tříd základní školy všem dětem, u nichž tím může být vyrovnán jejich vývoj.

- Zavést povinné využívání jednotných zadání závěrečné zkoušky v oborech středního vzdělání s výučním listem.

- Aktualizovat povinnosti obcí při zajišťování podmínek plnění povinné školní docházky.

- Uzákonit státní zkoušky z těsnopisu, psaní na klávesnici a zpracování textu na počítači.

- Jednotně upravit působnost krajských úřadů jako správních orgánů druhého stupně vůči rozhodnutím škol a školských zařízení všech zřizovatelů.

- Napravit nedostatky v pravidlech poskytování dotací soukromým školám a školským zařízením.

- Zjednodušit podmínky zjišťování zdravotní způsobilosti žáků a studentů v souvislosti s praktickým vyučováním a odbornou praxí.

3. Agregované dopady návrhu zákona

3.1. Dopady na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty: ANO

Všechny dopady na státní rozpočet budou zabezpečeny v rámci schválených rozpočtů kapitoly MŠMT.

- Zavedení revizní instance vůči výstupům školského poradenského systému si vyžádá náklady ve výši 3,1 mil. Kč ročně z kapitoly MŠMT.

- Nový systém podpůrných opatření změní rozvrstvení nákladů na vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami. Vzhledem k dosavadní roztříštěnosti příplatků ke krajským normativům, nejednotnému postupu školských poradenských zařízení a neexistenci systému podpůrných opatření nelze případné změny v celkové nákladnosti systému přesně kvantifikovat. Příklad nového nastavení systému regulace nákladů státního rozpočtu na podpůrná opatření je uveden v příloze k důvodové zprávě – tezích vyhlášky k provedení nového § 16. Z § 16 a tezí vyhlášky je zřejmé, že nový systém bude na rozdíl od stávající úpravy spočívat na účelnosti, kontrolovatelnosti a řiditelnosti nákladů na vzdělávání osob se speciálními vzdělávacími potřebami.

- Zavedení registru pedagogických pracovníků obnáší jednorázové náklady ve výši 2,8 mil Kč a roční náklady ve výši 770 tis. Kč z rozpočtu MŠMT. Na straně škol a školských zařízení vyplynou zvýšené náklady především z nezbytnosti úpravy datových struktur školních evidencí a vytvoření nových modulů pro export dat požadovaných registrem pedagogických pracovníků. Tyto náklady nelze předem stanovit, neboť budou záviset na konkrétních cenových politikách dodavatelů evidenčních programů.

- Náklady kapitoly ministerstva na tvorbu a inovaci témat závěrečné zkoušky v oborech vzdělání s výučním listem se předpokládají ve výši cca 6,1 mil. Kč ročně.

- Rozšíření působnosti krajských úřadů jako druhostupňových správních orgánů si vyžádá mzdové prostředky odpovídající 0,5 až 1,0 úvazku v 11. platové třídě (cca 150 až 300 tis. Kč) na krajský úřad ročně.

- Sníží se náklady zřizovatelů (zejm. krajů) na lékařské prohlídky žáků a studentů v souvislosti s praktickým vyučováním.

3.2. Dopady na podnikatelské subjekty: NE

3.3. Dopady na územní samosprávné celky: ANO

- Zákon uloží obecním úřadům poskytovat v přenesené působnosti obecním školám údaje o dětech s trvalým pobytem ve školském obvodu pro účely zápisu k povinné školní docházce.

- Zákon nově uloží krajským úřadům vydávat v případech, kdy je ohroženo plnění povinné školní docházky, opatření obecné povahy, jímž se stanoví školský obvod spádové školy.

- Krajské úřady budou nově odvolací instancí ve správních řízeních vedených v prvním stupni soukromými a církevními školami a školskými zařízeními.

3.4. Sociální dopady: ANO

Pozitivní sociální dopady lze očekávat od

- rozšíření působnosti přípravných tříd základní školy také na děti bez sociálního znevýhodnění, u nichž však zařazení do přípravné třídy může vyrovnat jejich vývoj,

- návratu k pracovním poměrům ředitelů veřejných škol a školských zařízení na dobu neurčitou (v jejichž rámci se budou případně opakovat šestiletá „funkční období“).

3.5. Dopady na životní prostředí: NE 1. VZDĚLÁVÁNÍ DĚTÍ, ŽÁKŮ A STUDENTŮ SE SPECIÁLNÍMI VZDĚLÁVACÍMI POTŘEBAMI 1.1 Varianty řešení 1.1.1 Poskytování podpůrných opatření

DEFINICE PROBLÉMU Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, je nepřiměřeně striktní v definici speciálních vzdělávacích potřeb, neboť je vymezuje taxativním výčtem druhů hendikepů. Tím brání progresivnímu přístupu k definici podpůrných opatření a jejich směřování k dětem, žákům a studentům (dále jen „žák“), kteří je skutečně potřebují.

Zákon neupravuje podmínky případné vynutitelnosti podpůrných opatření a jen velmi vágně propojuje pravidla uplatňování podpůrných opatření s výstupy činnosti školských poradenských zařízení. Chybí základní pravidla komunikace a spolupráce škol, žáků, poradenských zařízení a orgánů sociálně-právní ochrany dětí. Zákon neupravuje účinné pojistky proti nadužívání podpůrných opatření (tam, kde již není podpora potřeba), ať už ze strany škol nebo i ze strany zákonných zástupců.

POPIS EXISTUJÍCÍHO PRÁVNÍHO STAVU

Zákon č. 561/2004 Sb. staví úpravu vzdělávání hendikepovaných osob na klasifikaci tzv. speciálních vzdělávacích potřeb (§ 16). Rozlišuje zdravotní postižení, zdravotní znevýhodnění a sociální znevýhodnění a každou z těchto podkategorií speciálních vzdělávacích potřeb dále člení na druhy. Staví se tak sice najisto, jaké jsou důvody speciálních vzdělávacích potřeb, zároveň se však tyto důvody taxativně uzavírají.

Zákon přiznává dětem, žákům a studentům se speciálními vzdělávacími potřebami „právo na vzdělávání, jehož obsah, formy a metody odpovídají jejich vzdělávacím potřebám a možnostem, na vytvoření nezbytných podmínek, které toto vzdělávání umožní, a na poradenskou pomoc školy a školského poradenského zařízení.”

Zákon dále proklamuje některá další práva žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, aniž by však v zákoně samém nebo v prováděcím právním předpisu došla tato práva vždy konkretizace. (Jde o stanovení „vhodných podmínek odpovídajících jejich potřebám“ při přijímacím řízení, „přihlédnutí k povaze postižení nebo znevýhodnění“ při hodnocení výsledků vzdělávání a o prodloužení délky středního a vyššího odborného vzdělávání „ve výjimečných případech“.)

Další proklamativní ustanovení se týká „zajištění práva“ žáků sluchově nebo zrakově postižených nebo s vadami řeči využívat zvláštní dorozumívací prostředky.

Konkrétní obsah má právo zdravotně postižených žáků bezplatně užívat speciální učebnice a speciální didaktické a kompenzační učební pomůcky poskytované školou. K tomuto právu se také váže účelové určení prostředků státního rozpočtu „na nezbytné zvýšení nákladů spojených s výukou dětí, žáků a studentů zdravotně postižených“ (§ 160 odst. 1).

Následuje úprava některých institutů tzv. „speciálního vzdělávání“:

- zřizování škol/tříd s upravenými vzdělávacími programy (speciální školy/třídy, výslovně je zmíněna základní škola speciální) a zřizování přípravného stupně základní školy speciální,

- funkce asistenta pedagoga.

Současný zákon se tak soustřeďuje vedle taxativní kategorizace speciálních vzdělávacích potřeb na institucionalizované speciální vzdělávání, ačkoliv se jako hlavní motiv úpravy v zákoně č. 561/2004 Sb. prezentuje přednost tzv. individuální integrace.

Pokud jde o žáky nadané, stanovuje se velmi obecně povinnost škol a školských zařízení vytvářet podmínky pro rozvoj nadání dětí, žáků a studentů. K tomuto účelu lze uskutečňovat rozšířenou výuku některých předmětů nebo skupin předmětů. Speciálně se stanovuje, že třídám se sportovním zaměřením nebo žákům a studentům vykonávajícím sportovní přípravu může ředitel školy odlišně upravit organizaci vzdělávání. Mimořádně nadaného žáka může ředitel školy na jeho žádost přeřadit do vyššího ročníku bez absolvování ročníku předchozího.

VARIANTA NULOVÁ

Zachování existujícího právního stavu.

VARIANTA 1

Speciální vzdělávací potřeby

Novela bude vycházet z předpokladu, že právo „na vzdělávání, jehož obsah, formy a metody odpovídají vzdělávacím potřebám a možnostem, na vytvoření nezbytných podmínek, které toto vzdělávání umožní, a na poradenskou pomoc školy a školského poradenského zařízení“ nemá být výsadou úzce vymezeného okruhu „postižených nebo znevýhodněných“ osob, ale mělo by náležet každému jednotlivci tou měrou, v které je nezbytné pro naplnění jeho práva na vzdělání. (Dosavadní právní úprava to pouze naznačuje v obecné formulaci zásady „zohledňování vzdělávacích potřeb jednotlivce“ (§ 2 odst. 1 písm. b)), z které ale nelze dovozovat konkretizaci vymahatelných práv jednotlivce a kvality vzdělávacího procesu.)

Každý by měl mít právo na podporu přiměřenou jeho nadání, schopnostem a dovednostem. Ne u každého však tato podpora musí mít institucionalizovaný rámec a klást zvýšené nároky na financování. Spíše naopak, standardní model vzdělávání by měl být koncipován tak, aby k naplnění práva jednotlivce na vzdělání dostačoval ve většině případů. To by mělo platit v základním vzdělávání bezvýhradně, na vyšších stupních vzdělávání potom s určitou korekcí vzhledem k přirozeným rozdílům mezi lidmi, pokud jde o vlohy a nadání. Podpora nemá směřovat k tomu, aby došla naplnění jakákoliv subjektivní a třeba přemrštěná očekávání, která jednotlivec ke vzdělávání upíná, ale k překonávání nezaviněných překážek bránících jednotlivci v uplatnění jeho vzdělávacího potenciálu.

Nadále sice bude používán pojem „speciální vzdělávací potřeby“, avšak ustupuje se od jeho striktního vymezení prostřednictvím vyjmenovaných druhů hendikepů. Novela tak může modernizovat pojetí podpory hendikepovaných žáků, aniž by ztratila pojmovou kontinuitu s dosavadním stavem. To je důležité hlavně kvůli množství podzákonných dokumentů (včetně rámcových vzdělávacích programů), které pojem „speciální vzdělávací potřeby“ používají. Zákon zavede nové vymezení, kdy žákem se speciálními vzdělávacími potřebami je žák, který k naplnění svých vzdělávacích možností a k realizaci práva na vzdělání na rovnoprávném základě s ostatními potřebuje podpůrná opatření. Podpůrná opatření se volí tak, aby odpovídala žákovu zdravotnímu stavu, kulturnímu prostředí nebo jiným životním podmínkám. Nejde přitom o definici překážek na straně žáka, ale o uznání žáka

jako plnohodnotné osoby. Žák má právo na to, aby jeho okolí odstranilo nebo překlenulo v sobě implikované překážky, dané často jen jednostranným pohledem většiny na vzdělávací potřeby nebo společenskými stereotypy. Vnímání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami se tím posouvá do roviny vlastní například Úmluvě o právech osob se zdravotním postižením (vyhlášena pod č. 10/2010 Sb.m.s.). V preambuli Úmluvy se uvádí, že „zdravotní postižení je pojem, který se vyvíjí a který je výsledkem vzájemného působení mezi osobami s postižením a bariérami v postojích a v prostředí, které brání jejich plnému a účinnému zapojení do společnosti, na rovnoprávném základě s ostatními.“ Obdobný úhel pohledu lze aplikovat i na znevýhodnění spojené s jinými životními podmínkami.

Do popředí vystupuje klasifikace podpůrných opatření, od které bude teprve odvozována klasifikace speciálních vzdělávacích potřeb.

V zákoně se dále upouští od definice zdravotního postižení. Okruh žáků, jimž charakter

zdravotního hendikepu aktivuje nárok na určité podpůrné opatření nebo způsob jeho poskytování (nový § 16 odst. 7, § 27 odst. 4 a 6, § 46 odst. 3, § 81 odst. 11 písm. d)), nebo se sice poskytování podpůrných opatření přímo netýká, ale je spojen s jinými zákonem stanovenými důsledky (§ 34 odst. 6, § 55 odst. 2, § 67 odst. 2, § 123 odst. 2, § 181 odst. 1),

má být nadále vymezen právě podle druhu tohoto hendikepu. Z věcného hlediska se

v zásadě přebírá dosavadní kategorie žáků se zdravotním postižením s tím, že dochází k dílčímu posunu u žáků s vadami řeči, vývojovými poruchami učení a vývojovými poruchami chování, kde jsou nově zahrnuty pouze hendikepy klasifikované jako závažné.

Důležitou změnu promítající se do poradenské a diagnostické činnosti představuje také výslovné spojení definice mentálního postižení s konkrétním standardem diagnostických postupů. Je důležité zajistit objektivní diagnostiku, která nebude vázána pouze na zjišťování inteligenčního kvocientu (jehož zjišťování specifickými testy může ovlivnit mj. i kulturní prostředí, z něhož žák pochází, dočasná indispozice žáka atd.). Podstatou diagnostiky proto musí být hodnocení rozumových a adaptivních schopností dítěte nebo žáka v souvislostech jeho vývoje a jeho sociálního a kulturního prostředí. V případě, že kvalifikace speciálních vzdělávacích potřeb nebo volba podpůrných opatření závisí na posouzení zdravotního stavu žáka, zákon bude výslovně vyžadovat, aby podklady pro výstupy poradenské pomoci byly vždy opatřeny se zásadami lékařské vědy.

Obecně mezi vývojové poruchy učení a chování patří zejména následující poruchy:

Vývojové poruchy učení

Dyslexie – porucha čtení.

Dysgrafie – porucha psaní.

Dysortografie – porucha pravopisu. Dysortografie se často vyskytuje v kombinaci s předchozími poruchami. Nepostihuje celou oblast gramatiky, ale jen tzv. specifické jevy.

Dyskalkulie – porucha matematických schopností. Dyskalkulie se vyskytuje izolovaně, ale někdy i v kombinaci s předchozími poruchami. Spočívá v poruchách předčíselných představ, tzn. třídění prvků dle tvaru, barvy, velikosti, určování počtu prvků aj.

Neverbální poruchy učení - Obtíže v prostorové orientaci, potíže v tělesné výchově, sociální orientaci, potíže ve smyslu pro rytmus. Méně citelně se neverbální poruchy promítají do školní výuky, ale jsou závažné pro vývoj osobnosti dítěte.

Příčinou specifických poruch učení je například lehká mozková dysfunkce, dědičnost, kombinace dědičnosti a lehkých mozkových dysfunkcí, popřípadě mohou mít neurotickou nebo nejasnou etiologii.

(Mezinárodní klasifikace nemocí pak kategorizuje tzv. specifické vývojové poruchy školních dovedností (F 81):

F 81; Specifické vývojové poruchy školních dovedností, F 81.0; Specifické poruchy čtení, F 81.1; Specifické poruchy psaní, F 81.2; Specifické poruchy počítání, F 81.3; Smíšená porucha školních dovedností, F 90.0; Porucha aktivity a pozornosti bez poruch chování, F 90.1; Hyperkinetická porucha chování.)

Mezi „dys“ poruchy se nepočítá pomalé osvojování dovedností u dětí vývojově nezralých či u dětí na hranici mentální retardace nebo již mentálně retardovaných. O poruše se nehovoří ani při izolovaném výskytu projevu vývojové poruchy učení.

Specifické poruchy školních dovedností se vyskytují v různé míře závažnosti - od lehkých poruch až po těžké, např. velmi těžké typy dyslexie, kdy jedinec vůbec nechápe

obsah čteného. Další charakteristikou je, že se jednotlivé typy velmi často kombinují, výskyt tzv. čistých typů specifických poruch školních dovedností je spíše vzácný (časté jsou např. kombinace dysgrafie, dysortografie). Velmi často se také kombinují se specifickými poruchami chování (ADD/ADHD), což výchovně vzdělávací proces velmi komplikuje.

Vývojové poruchy chování:

- ADD - porucha pozornosti (Attention-Deficit Disorder). Mezi projevy ADD patří problémy v oblasti pozornosti, pomalé osobní pracovní tempo, problémy se samostatnou prací, ledabylost, zbrklost, neschopnost udržet pořádek, zapomnětlivost.

- ADHD - porucha pozornosti s hyperaktivitou (Attention-deficit hyperactivity disorder). Pro ADHD jsou příznačné nepřiměřený stupeň pozornosti (poruchy pozornosti), hyperaktivita, impulzivita, nedostatek sebeovládání, nepřiměřeně silné reakce, sociální nevyzrálost, komunikační potíže.

Výskyt i příčiny jsou stejné jako u vývojových poruch učení.

O závažnosti z hlediska vzdělávání lze hovořit zejména u ADHD, která může být

přidružena k některým neuropsychiatrickým onemocněním, jako je například Touretteův

syndrom. Závažnost specifické poruchy chování tudíž musí být posuzována zejména z hlediska komplexní symptomatiky a jejích dopadů do vzdělávání v kolektivu.

Podpůrná opatření

Vychází se z toho, že základní míra podpory by měla být součástí standardního modelu vzdělávání. Spočívá především ve zdatnosti pedagoga a měla by vyplývat zcela samozřejmě

z toho, že učitel má znát svého žáka a mít k němu osobní a zároveň profesionální přístup. Upravovat v této rovině podpůrná opatření nemá smysl. Pokud by totiž právní předpisy šly tak daleko, že by učiteli ukládaly zamyslet se nad důvody neúspěchu žáka v písemné práci a následně mu látku znovu srozumitelně vysvětlit, nezbyl by již žádný prostor pro působnost odborných metod řízení pedagogické praxe.

Materiálně lze za podpůrné opatření považovat sebemenší úkon učitele směřující k individuální podpoře žáka, zákon však bude definovat „podpůrná opatření“ jako terminus technicus spojený s určitou úrovní kooperace, nárokovosti, systematického postupu, speciálně pedagogických metod, úprav organizace a obsahu vzdělávání, případně i s vyšší finanční náročností vzdělávání.

Obecně lze v zákoně vyjádřit podstatu podpůrných opatření jako opatření potřebných k naplnění žákových vzdělávacích možností a práva na vzdělání na rovnoprávném základě s ostatními v souladu s žákovým zdravotním stavem, kulturním prostředím nebo jinými životními podmínkami.

Obsahově budou druhy podpůrných opatření vymezeny v zákoně a jejich konkrétní výčet pak

v úplnosti upraven prováděcím právním předpisem. Významným prvkem nové právní úpravy proto bude „soubor“ podpůrných opatření, který stanoví Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „ministerstvo“) vyhláškou a roztřídí v něm podpůrná opatření do 5 stupňů dle organizační, pedagogické a finanční náročnosti. Pětistupňová

škála bude svojí strukturou lépe (i když vzhledem k odlišnému zaměření nikoli zcela)

srovnatelná s Mezinárodní klasifikací funkčních schopností, disabilit a zdraví (MKF). Zákon č. 561/2004 Sb. však neklasifikuje schopnosti žáků, ale druhy podpory, takže provázanost

s MKF není kritériem ani podmínkou pro sestavení souboru podpůrných opatření.

V prvním stupni se předpokládá úprava podpůrných opatření, která nevyžadují ani zvláštní

institucionální podporu, ani navýšení finančních prostředků na činnost školy. Dokonce ani jejich použití není podmíněno doporučením školského poradenského zařízení, avšak žák (zákonný zástupce) bude mít možnost vyžádat si poradenskou pomoc školského poradenského zařízení, které případně může podpůrné opatření zařazené do prvního stupně škole doporučit. Podpůrná opatření na prvním stupni se tedy od základní podpory, která vůbec nebude v souboru opatření zahrnuta, liší tím, že mohou být obsahem formalizované spolupráce žáka (zákonného zástupce), školského poradenského zařízení a školy, pokud nestačí pouhé projednání věci na úrovni škola – žák (zákonný zástupce).

Ve druhém stupni již mohou být zařazena náročnější podpůrná opatření, vyžadující i

případné navýšení prostředků poskytovaných na činnost školy z veřejných rozpočtů. Směrem

k pátému stupni se pak dále zvyšuje náročnost podpůrných opatření. Pátý stupeň podpůrných

opatření bude představovat zařazení dítěte, žáka nebo studenta do „speciální“ školy nebo třídy.

Stanovení stupňů podpůrných opatření není totéž jako stanovení stupňů finanční podpory. Účelem zákona není mechanicky roztřídit žáky do pěti stupňů a zajistit tak škole jednotnou

výši příplatku pro příslušný stupeň. O stupně finanční podpory zde tudíž nejde. Nebude

možné hovořit o „žákovi ve stupni podpůrných opatření“, ani o příplatek na druhý až pátý

stupeň, ale vždy jen o poskytování podpůrných opatření zařazených do určitého stupně (nebo stupňů) a případně o příplatku, který se ale váže ke konkrétnímu druhu podpůrného opatření a může se ještě lišit podle podmínek, rozsahu a náročnosti

poskytování daného opatření.

Na úrovni zákona budou vymezeny druhy podpůrných opatření, aniž by byl předurčen

stupeň, do něhož budou konkrétní opatření zařazena na úrovni vyhlášky (platí zároveň, že opatření téhož druhu mohou být zařazena v různých stupních). Podpůrná opatření představují

v zásadě výjimky z obecných pravidel stanovených rovněž zákonem, nebo kontinuálně s dosavadní úpravou garantují podporu určitým skupinám zdravotně postižených osob.

Půjde zejména o:

- možnost úpravy podmínek, obsahu, forem a metod vzdělávání,

- prodloužení standardní délky vzdělávání,

- úpravy podmínek přijímání a ukončování vzdělávání,

- podporu osob neslyšících a nevidomých,

- úpravu výstupů vzdělávání (např. zařazení žáka do programu základní školy speciální nebo do vzdělávání podle současné přílohy rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání upravené pro žáky s lehkým mentálním postižením) – k úpravě výstupů vzdělávání může s primárním zřetelem k zájmu žáka, s informovaným souhlasem a na základě doporučení školského poradenského zařízení dojít kdykoli, tedy i před zahájením vzdělávání (žák je „přijímán do programu“), i kdykoli v jeho průběhu (žák „do programu“ přestupuje nebo je přeřazen),

- používání individuálního vzdělávacího plánu,

- využití asistenta pedagoga nebo možnosti působení osob poskytujících dítěti, žákovi nebo studentovi se zdravotním hendikepem po dobu jeho pobytu ve škole nebo školském zařízení podporu podle zvláštních právních předpisů (např. transliterátora),

- stavební a technické úpravy prostor, kde se poskytuje vzdělávání; toto podpůrné opatření však bude využíváno jen výjimečně, neboť obecně platí § 169 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a k němu vydaná prováděcí vyhláška č. 398/2009 Sb., o obecných požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb (před vydáním těchto předpisů platily pro řešení přístupů do staveb občanského vybavení obdobné normy – vyhláška č. 369/2001 Sb. a vyhláška č. 174/1994 Sb., takže požadavky na stavební a technické uzpůsobení prostor pro vzdělávání osob s hendikepem nejsou pro školy novinkou).

Vyjmenováním těchto druhů podpory zákon neurčuje podrobná pravidla jejich praktického využití, ale obecně umožňuje jejich realizaci.

Patří sem totiž také opatření spočívající v

- komplexním zásahu do organizace vzdělávání žáka (individuální vzdělávací plán),

- významně zvýšené personální náročnosti vzdělávání ve třídě, kde je žák zařazen (funkce asistenta pedagoga),

- zařazení žáka do programu s jinými výstupy vzdělávání (např. do programu základní školy speciální),

K použití opatření zařazeného ve druhém až pátém stupni bude vždy nezbytnou podmínkou doporučení školského poradenského zařízení.

Vedle podmínky doporučení školského poradenského zařízení stanoví zákon pro použití podpůrného opatření také podmínku informovaného souhlasu žáka nebo zákonného zástupce (i žádost zákonného zástupce implikuje souhlas, takže není vyloučeno poskytování podpůrných opatření na prvotní popud zákonného zástupce). Ministerstvo bude zmocněno k tomu, aby vyhláškou upravilo také postup školy před přiznáním podpůrného opatření, čímž se rozumí mimo jiné poskytnutí nezbytných informací žákovi nebo zákonnému zástupci, aby byl naplněn požadavek „informovaného souhlasu“. Výslovně bude zákonem spojena podmínka písemného předchozího souhlasu s opatřeními ve druhém až pátém stupni. Poskytování opatření v prvním stupni tolik formalizované nebude, neboť má mít více operativní povahu.

Zákon dále vyznačí hranice, které zabrání zneužívání nebo nadužívání podpory a

duplicitnímu čerpání finančních prostředků. Hranice lze popsat následujícími zásadami:

- zásada průkaznosti – vždy musí být prokazatelné, jak byla u žáka zjištěna potřeba

podpory a z jakých důvodů byla vybrána konkrétní úroveň a forma podpory (bude také zajištěno podrobnější prováděcí úpravou výstupů poradenské činnosti),

- zásada přiměřenosti – volí se vždy podpůrné opatření přiměřené potřebě žáka (zákon

zdůrazní prvotní zřetel na zájem žáka a upraví postup ukončování podpůrných opatření, která již nejsou potřeba, tzn. jsou nepřiměřená potřebám žáka),

- zásada inkluze – přednost mají opatření na nižších stupních náročnosti, což jsou opatření,

která nevyčleňují žáka z prostředí, v němž se vzdělávají žáci bez hendikepu,

- zásada subsidiarity – umožňuje-li to povaha potřeb žáka, volí se dříve opatření s nižší

mírou intenzity, a teprve selhává-li toto opatření nebo je-li z okolností případu zřejmé, že by nebylo dostačující, lze přistoupit k vyšší úrovni opatření,

- zásada účelnosti – podpůrné opatření se uplatňuje účelně, a tedy pouze dokud trvá účel,

k němuž je určeno.

Zařazení do „speciální“ třídy nebo školy bude definováno jako nejvyšší stupeň podpůrných opatření. Zařazení žáka do těchto institucí bude nadále podmíněno žádostí a

doporučením školského poradenského zařízení. Objektivnost doporučení školského

poradenského zařízení bude posílena výslovnou úpravou povinnosti školského poradenského zařízení zjišťovat též možnost a vhodnost individuální integrace žáka a zavedením výsledku tohoto posouzení jako součásti obsahu doporučení – půjde o součást podzákonné úpravy pravidel poradenské činnosti a obsahu jejích výstupů. Tím se také

činnost školských poradenských zařízení stane lépe kontrolovatelnou v rámci inspekční činnosti.

Zákon nadále počítá s tím, že zřízení funkce asistenta pedagoga bude podmíněno souhlasem krajského úřadu, avšak pouze v případě požadavku navýšení finančních prostředků poskytovaných na činnost školy ze státního rozpočtu. Dané opatření

je nezbytné pro efektivní regulaci finanční podpory na asistenty. Důvodem nejsou restrikce nebo možnost upřít asistenci tam, kde je potřeba, ale účelné využívání již existujících pracovních míst asistentů. Například tak, aby k žákovi s nově diagnostikovanou potřebou asistenta mohl být přiřazen asistent, který již ve škole působí, a škola nepožadovala financování nové funkce asistenta.

Souhlasem krajského úřadu, resp. ministerstva tak nebude podmíněno využití asistenta pedagoga, na něhož nehodlá škola požadovat navýšení finančních prostředků ze státního rozpočtu.

Také ke zřízení „speciální“ třídy bude zapotřebí souhlas krajského úřadu, resp. ministerstva, podobně jako podle stávající právní úpravy.

Sociální znevýhodnění

Zde je zvlášť patrná nevhodnost taxativního výčtu a důsledné kategorizace, neboť sociální znevýhodnění zahrnuje jakékoliv jiné objektivní znevýhodnění žáka než zdravotní.

Proto zákon ve stávajícím znění uvádí pouze otevřený výčet „měřitelných“ druhů de facto sociálního znevýhodnění (nařízená ústavní výchova nebo uložená ochranná výchova, postavení azylanta, osoby požívající doplňkové ochrany a účastníka řízení o udělení mezinárodní ochrany) a doplňuje obtížně uchopitelná kritéria „nízkého sociálně kulturního postavení rodiny“ a „ohrožení sociálně patologickými jevy“.

Pojem „sociální znevýhodnění“ ale nemusí být v zákoně ani vyhlášce používán. Postačí adresovat žákům s určitým druhem znevýhodnění de facto „sociální“ povahy (v definici speciálních vzdělávacích potřeb bude obecně zmínka o kulturním prostředí a jiných životních podmínkách žáka) odpovídající podpůrná opatření. Tím se do množiny žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v novém pojetí začlení i žáci s jiným než zdravotním hendikepem, aniž by bylo nutné tuto množinu svázat zákonným výčtem.

Instituce zodpovědná za diagnostiku znevýhodnění „sociální povahy“ bude vyplývat ze

zařazení podpůrného opatření v prováděcím předpisu. Buď bude zjišťování speciálních vzdělávacích potřeb v tomto případě příslušet v první řadě škole (u podpůrných opatření prvního stupně), nebo školskému poradenskému zařízení (u opatření vyšších stupňů, tedy také vždy u asistentů pedagoga).

Metodická podpora systému podpůrných opatření

Zavádění systému podpůrných opatření do právních předpisů musí být v praxi provázeno věcným vymezením podpůrných opatření a stanovením metodiky jejich využití školami. Metodika nebude obsahem právních předpisů, ale vzejde přímo z terénu.

Struktura metodických podkladů k využívání podpůrných opatření musí lícovat s členěním seznamu podpůrných opatření, jenž stanoví prováděcí právní předpis. Vývoj metodiky a tvorba právních předpisů proto musí být koordinované.

Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci v současnosti realizuje projekt Systémová podpora inkluzivního vzdělávání v ČR, jehož výstupem má být krom jiného také metodický katalog podpůrných opatření. Dle dosavadních konzultací s garanty projektu skýtá návrh novely školského zákona oporu pro budoucí uplatňování metodického katalogu.

Projekt by měl být ukončen v červnu 2015. Do té doby také bude muset vzniknout prováděcí právní předpis upravující pravidla používání podpůrných opatření a obsahující seznam podpůrných opatření s vymezením jejich finanční náročnosti.

Žáci s mimořádným nadáním

V oblasti podpory mimořádně nadaných žáků bude v zásadě zachován současný stav.

Jedná se zejména o rozšířenou výuku některých předmětů, odlišnou organizaci vzdělávání a přeřazení do vyššího ročníku bez absolvování ročníku předchozího. Využít bude možno i slučování žáků do skupin napříč třídami.

VARIANTA 2

Při posuzování variant řešení byla věnována zvláštní pozornost tzv. zásadě subsidiarity. Ve vícestupňovém systému podpůrných opatření, kdy vyšší stupně představují vyšší náročnost opatření a také intenzivnější úpravy podmínek vzdělávání žáka, zásada subsidiarity dává přednost opatřením nižšího stupně před opatřeními stupně vyššího. Spočívá v pravidle volby opatření vyššího stupně pouze tam, kde k naplnění účelu podpory nepostačují opatření nižšího stupně.

Varianta 2 představuje modifikaci první varianty s přísným pojetím zásady subsidiarity, kdy by nepostačoval k využití vyššího stupně opatření pouhý fakt, že opatření nižšího stupně nepostačují (protože to třeba konstatovalo školské poradenské zařízení), ale musí dojít k praktickému shledání nedostatečnosti opatření nižšího stupně. Tento přístup totiž na první pohled zdánlivě slibuje jisté záruky např. proti předčasnému nebo nedůvodnému vyčleňování žáků mimo tzv. hlavní vzdělávací proud. Ve skutečnosti však takovou zárukou musí být kvalitní diagnostika, která je-li vykonávána de lege artis, zahrnuje v sobě i náležité posouzení možnosti využití opatření nižšího stupně.

Podpůrná opatření mají za cíl uzpůsobit proces vzdělávání u žáků, kteří to vyžadují z důvodů stupně jejich zdravotních obtíží, postižení nebo poruchy. Obtíže jsou často definovány lékaři (například psychiatry, neurology, pediatry, otorinolaringology, očními lékaři, klinickými psychology, logopedy…). Podpůrná opatření současně umožňují, aby byla nastavena v určitém časovém intervalu – tedy na dobu nezbytně nutnou pro úpravu stavu žáka a v rozsahu poskytované podpory, přičemž volba typu a stupně podpory podléhá vždy typu a charakteru obtíží žáka. Charakter obtíží je tak určující pro nastavení stupně podpory, postrádá smysl poskytovat první stupeň podpory u žáka s Downovým syndromem, kde je prokazatelné postižení intelektu a dítě obvykle nemůže být vzděláváno v běžné třídě.

„Faktické“ pojetí subsidiarity (v podobě podmínky selhání opatření nižšího stupně) tedy ve vztahu k logice podpory postrádá smysl. Podpora by byla po určitou dobu neúčinná a tedy zbytečná a tím i finančně nákladná; navíc by zhoršila situaci žáka a jeho rodiny.

Varianta 2 proto nebyla již dále posuzována.

(Pro úplnost se patří podotknout, že zásada subsidiarity v jakékoli modifikaci nevylučuje, aby u jednoho žáka byla kombinována opatření z více stupňů.)

VARIANTA 3

Spíše z pohledu legislativně technického než věcného přistoupila do posuzování variant také varianta třetí – zavedení nových pravidel pro vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami bez novely zákona toliko na úrovni prováděcího právního předpisu.

Prováděcím právním předpisem by však nebylo možno docílit základního (nejen) terminologického posunu od kategorizace žáků ke kategorizaci potřeb a podpůrných opatření, upravit mj. revizní mechanismy spočívající v kompetenčních a procesních pravidlech a provázat normovanou finanční náročnost podpůrných opatření se stanovením příplatků v normativním financování.

Z tezí prováděcí vyhlášky a samotného zmocňovacího ustanovení § 19 je pak zřejmé, že nová prováděcí právní úprava by oproti stávajícímu znění zákona vyžadovala také podrobnější zmocnění.

Varianta 3 tudíž není způsobilá splnit požadovaný účel úpravy.

1.1.2 Diagnostika a supervize

DEFINICE PROBLÉMU Soustava školských poradenských zařízení postrádá jednotná pravidla fungování. Zákon neupravuje podmínky poskytování poradenské pomoci ani její výstupy. Chybí mechanismy jednotné metodiky poradenství a nástroje revize výsledků poradenských služeb.

POPIS EXISTUJÍCÍHO PRÁVNÍHO STAVU

Zákon č. 561/2004 Sb. svěřuje v § 16 odst. 5 zjišťování speciálních vzdělávacích potřeb dětí, žáků a studentů pro účely školského práva školským poradenským zařízením. Jedná se o ustanovení, které dosahuje vlastností zákonné definice, kdy za dítě, žáka nebo studenta se speciálními vzdělávacími potřebami lze považovat toho, u něhož byla existence speciálních vzdělávacích potřeb zjištěna školským poradenským zařízením.

Výjimku tvoří zjišťování sociálního znevýhodnění žáka pro účely zřízení funkce asistenta pedagoga. Zde konstatuje sociální znevýhodnění ředitel školy, aniž by zákon vyžadoval stanovisko školského poradenského zařízení (viz § 16 odst. 9 věta druhá a contrario).

O použití konkrétních podpůrných opatření, úpravách ve vzdělávání žáka nebo v organizaci školy rozhoduje zásadně ředitel školy. Některá jeho rozhodnutí jsou však vedle souhlasu nebo výslovné žádosti žáka nebo zákonného zástupce podmíněna doporučujícím vyjádřením školského poradenského zařízení (např. povolení individuálního vzdělávacího plánu - § 18, převedení žáka do vzdělávacího programu základní školy speciální - § 49 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb.; nebo podle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, ve znění vyhlášky č. 147/2011 Sb., obecně zařazení žáka do režimu speciálního vzdělávání).

VARIANTA NULOVÁ

Zachování existujícího právního stavu.

VARIANTA 1

Z důvodu odlišností v novém pojetí kategorie žáků se speciálními vzdělávacími potřebami jakožto příjemců podpůrných opatření je vhodné také přehodnotit roli instance zodpovědné za diagnostiku. Zákon potlačí (i když nepopře) význam diagnostiky a zdůrazní roli poradenských institucí jako těch, které doporučují podpůrná opatření. Diagnostika sice logicky musí

doporučení nadále předcházet, v zákoně se ale zřetelněji projeví korektní vnímání poradenské činnosti, jejímž účelem není zařadit žáka do určité kategorie hendikepu, nýbrž najít pro žáka konkrétní druh pomoci.

Poradenská činnost je v naznačené souvislosti vnímána široce – nejde o monopol specializovaných zařízení, ale o systém provázení žáka (zákonného zástupce) i učitele v úsilí o překonání žákova hendikepu. Tento systém začíná již ve škole, může se dále naplňovat ve školském poradenském zařízení a odtud se promítá zpět do prostředí školy.

Škola (učitel, ředitel školy, školní psycholog) by měla vždy být primárně zodpovědná za samostatnou práci se znevýhodněními na nejnižším stupni pedagogické a materiální

náročnosti. Proto zákon nově stanoví, že podpůrná opatření prvního stupně uplatňuje škola nebo školské zařízení i bez doporučení školského poradenského zařízení. Jedná se o

promítnutí zásady subsidiarity, podle níž by nejdříve měly být uplatňovány nástroje nižší intenzity (s žákem pracuje nejdříve sama škola), a teprve nepostačují-li, aktivuje se pomoc specializovaných zařízení (např. škola doporučí zákonnému zástupci obrátit se na školské poradenské zařízení). V některých případech může ale striktní lpění na tomto principu být neúčelné, a proto zákon nevyloučí, aby

- podpůrná opatření prvního stupně mohlo rodičům nebo škole doporučit školské poradenské zařízení (viz § 16a odst. 3),

- zákonný zástupce nebo škola mohli žádat školské poradenské zařízení o pomoc rovnou bez předchozí samostatné péče školy.

Teprve od druhého stupně podpůrných opatření předpokládá zákon pravidelnou spolupráci školských poradenských zařízení.

Škola bude v případech odůvodněných zájmem žáka povinna doporučit žákovi (zákonnému zástupci), aby si vyžádal pomoc školského poradenského zařízení. Zákon

nadále bude počítat s tím, že žák (zákonný zástupce) kontaktuje poradenské zařízení sám a učitel nemůže „dojít s žákem do poradny“. Pokud ale zákonný zástupce nedá na doporučení školy, nevyžádá si pomoc poradenského zařízení a může-li tím být dle názoru školy vážně

ohrožen zájem žáka, uplatní se oznamovací povinnost školy podle § 10 odst. 4 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon nově stanoví také povinnost školského poradenského zařízení předat doporučení, tedy formalizovaný výstup poradenských služeb, škole, v níž se dotčený žák vzdělává.

Zvláštní význam má tato povinnost v případech, kdy z doporučení školského poradenského zařízení vyplývá, že dosud poskytované podpůrné opatření již není nezbytné. Zákon totiž uloží škole ukončit v takovém případě poskytování některých podpůrných opatření (zejm. spočívají-li ve vzdělávání mimo „hlavní vzdělávací proud“). Zda se škola o důvodu pro ukončení podpůrného opatření dozví, nelze ponechávat na úvaze zákonného zástupce, a proto bude školské poradenské zařízení zasílat doporučení také přímo škole.

Zákon škole umožní zvolit alternativní podpůrné opatření, než je navrhováno v doporučení, pouze pokud to nebude v rozporu se zájmem žáka. Případný spor o naplnění doporučení se bude řešit projednáním a posléze se bude žák nebo zákonný zástupce moci obrátit na Českou školní inspekci s podnětem k zahájení inspekční činnosti.

Výstupy činnosti školských poradenských zařízení – zpráva a doporučení – budou podléhat revizi. Žadatelem o revizi může být žák, zákonný zástupce, škola, školské zařízení,

orgán veřejné moci, který uložil využít odbornou poradenskou pomoc ve školském zařízení, a Česká školní inspekce.

Revizní instancí bude právnická osoba zřízená a pověřená ministerstvem. Součástí revizního

postupu může být v případě potřeby také nové zjišťování vzdělávacích potřeb žáka. To bude možné provést pouze se souhlasem žáka (zákonného zástupce). Jeho ochotu podrobit se zjišťování lze předpokládat tehdy, je-li sám žadatelem o revizi.

Výstupem revize bude revizní zpráva. Poněvadž se jedná o výstup de facto opravného prostředku, nebude již revizní zpráva předmětem dalšího přezkoumání, které by mohl

žák nebo zákonný zástupce svojí iniciativou vyvolat.

Revize nebude probíhat ve správním řízení, neboť jde výlučně o odborné posouzení stavu žáka, kterým se má ověřit, zda původní zpráva a doporučení školského poradenského zařízení odpovídá skutečnosti. Jde tedy o postup, který může vést nanejvýš k opětovné verifikační diagnostice, nikoli k rozhodnutí o právech a povinnostech žáka.

1.2 Zhodnocení dopadů navrhovaných variant

Výběr varianty řešení je v obou oblastech popsaných v kapitolách 1.1.1 a 1.1.2 vzájemně podmíněn. Nový systém podpůrných opatření vyžaduje i změny v systému poradenství a naopak revize poradenského systému by byla neúplná bez provedení změn ve věcném základu práce s hendikepovanými žáky. Na výběr je tedy buď souběžné uplatnění nulových variant, a tedy zachování současného systému, nebo variant 1.

O variantách nulových platí, že sice nebudou mít přímé finanční dopady, z dlouhodobého

hlediska ale povedou k prohlubování neefektivnosti čerpání prostředků veřejných rozpočtů na systém diagnostiky a vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami.

Znakem současného systému je roztříštěnost způsobená spíš popisnou než normativní právní úpravou a nejednotným postupem školských poradenských zařízení a krajských úřadů. Nejednotné je také financování podpory hendikepovaných žáků, kdy krajský úřad stanovuje vlastní systém příplatků na žáky se zdravotním postižením a zdravotním znevýhodněním.

Příplatky jsou zpravidla odvozené od skutečnosti předchozího roku a chybí jim jednoznačný základ pro stanovení výše – není jednotně stanoveno, které podpůrné opatření lze realizovat ve standardních podmínkách školy, a na které půjde nadstandardní finanční podpora.

Příklad rozptylu příplatků stanovených krajskými úřady podává tabulka v závěru této kapitoly.

Významnější než finanční měřítko dopadů je však účinnost práva žáka domoci se podpůrných opatření odpovídajících jeho vzdělávacím možnostem. Ve stávajícím systému není upravena revize postupu školských poradenských zařízení ani možnosti nápravy chybného postupu školy zvenčí. Nejsou stanovena pravidla ukončování podpůrných opatření (i včasné ukončení podpory bývá nezbytné k dosažení potenciálu žáka).

Věcné dopady variant 1

Systémové:

- Prováděcí právní úprava jednoznačně definuje konkrétní výčet podpůrných opatření,

jejich cílové skupiny a indikuje možné zvýšené finanční nároky vyplývající z podpůrných opatření.

- Přednost podpůrných opatření nižší intenzity (zásada subsidiarity) povede

k přednostnímu řešení problémů žáka na úrovni školy a teprve posléze s pomocí poradenského systému.

- Přednost bude mít vzdělávání žáka v hlavním vzdělávacím proudu, vždy je-li to

v souladu se zájmem žáka.

- Součástí diagnostiky a poradenské činnosti bude v souladu s prováděcím právním předpisem také spolupráce poradenského zařízení se školou (zjištění školního prostředí) a

žákem a zákonným zástupcem. To obnáší dílčí zvýšení časové náročnosti diagnostických a poradenských výkonů, avšak protihodnotou bude vyšší spolehlivost výstupů poradenské činnosti a pravděpodobnost, že přijatá podpůrná opatření budou již napoprvé funkční a bezrozporná. Předejde se tak i přetěžování revizních mechanismů.

- Změny v systému vzdělávání hendikepovaných žáků bude nutné provázet intenzivní spoluprací ministerstva s odbornými neziskovými organizacemi a školskými asociacemi. Bude zapotřebí také zvýšit podíl této tematiky na obsahu dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků.

- Obsahové vymezení podpůrných opatření a soubor praktických postupů jejich uplatňování ve

školách bude předmětem metodických katalogů, které vznikají v projektu Systémová podpora inkluzivního vzdělávání v ČR. Projekt uskutečňuje Pedagogická fakulta

Univerzity Palackého v Olomouci. Výstupy projektu budou provázány s tvorbou prováděcího právního předpisu a budou přímo použitelné ve školách i v poradenských zařízeních.

Pro žáky a rodiče

- Systém poradenské činnosti bude pro klienty předvídatelnější, neboť se bude řídit jednotným souborem podpůrných opatření a může školy odkazovat na sjednocený

metodický katalog podpory.

- Prováděcí právní předpis stanoví jako jedno ze základních pravidel diagnostiky zjišťování školního prostředí žáka. Žáci budou mít jistotu, že jsou jim doporučována podpůrná opatření odpovídající nikoli jen jejich vlastním předpokladům, ale i prostředí, v němž se vzdělávají.

- Novela zvýší právní jistotu žáků a zákonných zástupců, kteří budou oprávněni žádat o revizi zprávy a doporučení školského poradenského zařízení. Možnost domoci se nápravy

poskytne zákon také v případech, kdy škola nenaplní zcela doporučení poradenského zařízení.

Pro školská poradenská zařízení:

- Sjednotí se praxe školských poradenských zařízení, což zvýší předvídatelnost systému a

možnosti prověřování jeho účinnosti (základ pro sjednocení praxe bude položen prováděcí vyhláškou na základě nového znění § 19 zákona č. 561/2004 Sb.).

- V náběhovém období, kdy se bude zavádět nová úprava do praxe a bude se stabilizovat používání nové úpravy podpůrných opatření, budou školská poradenská zařízení čelit novým administrativním i odborným nárokům. Po ustálení situace však lze naopak očekávat zjednodušení postupů poradenských zařízení, neboť budou moci využívat standardizovaný výběr podpůrných opatření, jednotné metodické postupy a vyhláška stanoví i náležitosti výstupů poradenské činnosti. Budou tak například upraveny parametry doporučení využít asistenta pedagoga, které umožní jednodušší vykazování jeho činnosti a následně jeho účelné financování z veřejných prostředků.

- Objektivizace některých diagnostických postupů (např. při zjišťování potřebnosti asistenta pedagoga, při posuzování školního prostředí) zvýší nároky na odbornost a průkaznost činnosti školského poradenského zařízení a na jeho komunikaci se školou. Jedná se o zhojení dlouhodobého deficitu poradenské činnosti a související zátěž je cenou za zkvalitňování poradenských služeb.

Pro školy

- Zavádění nového systému do praxe bude pro školy zátěží, jakou představuje osvojení si jakýchkoli nových pravidel. Ve srovnání se současným stavem, ale není nový systém administrativně náročnější: o Škola bude i nadále muset věnovat pozornost vzdělávacím potřebám každého

žáka.

o Podpůrná opatření budou podobně jako dosud vycházet z diagnostiky školských

poradenských zařízení a školy se budou muset seznamovat s výstupy poradenské činnosti a umět je interpretovat (jednotnost výstupů a důslednější metodická podpora škol však může zjednodušit administrativu škol).

o Základní nástroje speciálního vzdělávání, jako např. individuální vzdělávací plán,

budou stále v gesci ředitele školy; již dnes ředitel rozhoduje o povolení individuálního vzdělávacího plánu a novela neztěžuje rozhodovací proces ani nebude řediteli ukládat vyšší míru správního uvážení nebo vyžadovat práci s širším rozsahem dokumentace než dnes.

o Zřízení funkce asistenta pedagoga bude stále záviset na souhlasu krajského úřadu,

resp. MŠMT v případě, že bude vyžadováno navýšení finančních prostředků poskytovaných ze státního rozpočtu; zásadní objektivizace pravidel pro posuzování potřebnosti tohoto podpůrného opatření zatíží školská poradenská zařízení, nikoli školy.

- Školy budou nově muset poskytovat více součinnosti školským poradenským zařízením, což je ale v zájmu škol, neboť jedině zjištěním situace ve škole (je-li již ve třídě asistent pedagoga, jaký je kolektiv žáků atd.) může školské poradenské zařízení získat úplnou představu o vzdělávacích potřebách žáka.

- Širšího uplatnění se dostane informovanému souhlasu žáka nebo zákonného zástupce s podpůrným opatřením. Zvýšení administrativní náročnosti však bude zanedbatelné, neboť obsahem informovaného souhlasu jsou informace, které škola fakticky musí žákovi nebo zákonnému zástupci podat, aby vůbec bylo možné podpůrné opatření uplatňovat v souladu s postupy de lege artis. Text informovaného souhlasu lze standardizovat do formuláře, který budou školy jednotně využívat. Formulář stanoví prováděcí právní předpis. Samostatný informovaný souhlas bude nutné podávat jen tam, kde odpovídající projev vůle žáka nebo zákonného zástupce nelze dovodit již z jeho žádosti o poskytnutí podpůrného opatření.

Ekonomické dopady variant 1

- Nedílnou součástí změn v úpravě vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami

je vedle úpravy § 16 a násl. také stanovení pravidel financování podpůrných opatření

podle § 161 zákona č. 561/2004 Sb. Účinky nových příplatků na podpůrná opatření, jejichž stanovení bude předvídat § 161 odst. 2, a které budou zaváděny postupně v souladu s přechodnými ustanoveními novely, jsou závislé také na výpočtu příslušných normativů v souladu se zákonem (jejich výše není zákonem předjímána, ale záleží na více

proměnných). Proto není možné ze samotného obsahu novely dovodit přesné finanční dopady navrhovaných změn. Obtížnou předvídatelnost nákladů na podpůrná opatření dokládají i současné rozdíly ve výši příplatků mezi jednotlivými kraji, jak ukazuje tabulka v závěru této kapitoly.

(Příplatky jsou vyjádřeny buď částkou v Kč, nebo násobkem příslušného normativu. Například s příplatkem ve výši 1,5 násobku normativu škola obdrží na žáka celkem 2,5 násobku normativu.)

- Přínosem novely bude mj. právě sjednocení výše příplatků v rámci České republiky,

neboť závazným základem pro výpočet příplatku bude vyčíslení finanční náročnosti podpůrných opatření v prováděcím právním předpisu. Jedná se o sjednocení úrovně příplatků na určitý druh podpůrného opatření mezi kraji, aby v jednotlivých krajích nebyly při financování podpůrných opatření téhož druhu nedůvodné rozdíly. Účelem novely tedy není nivelizace příplatků v tom smyslu, že by mělo dojít ke stírání rozdílů v náročnosti různých druhů podpůrných opatření.

- V oblasti financování podpůrných opatření však nebudou primárním cílem úspory

dosahované na úkor kvality vzdělávání, ale postupná adaptace systému na nová pravidla.

Lze předpokládat, že celkový objem prostředků na vzdělávání hendikepovaných žáků se významně nesníží ani nezvýší, jejich využití však bude více cílené a transparentní. Úspory v některých segmentech vzdělávání (např. v důsledku ukončení vzdělávání žáka ve „speciální škole“) budou provázeny naopak vyššími výdaji v jiných oblastech (po

převedení výše zmíněného žáka do „hlavního vzdělávacího proudu“ a zřízení funkce asistenta pedagoga).

- Pokud by nový systém vytvářel významně více „jednotek“ podpůrných opatření než dosud, jednalo by se o zřejmou poruchu na straně poradenského systému. Na ni bude nutné reagovat metodickým usměrněním poradenských zařízení a finanční regulací – přechodným snížením objemu prostředků na jednotlivá podpůrná opatření, aby celkový objem prostředků ze státního rozpočtu zůstal v mezích kapacit rozpočtové kapitoly ministerstva.

- Zavedení revizního orgánu (§ 16b), jehož činnost svěří ministerstvo Národnímu ústavu

pro vzdělávání, si vyžádá vyčlenění cca 4,5 pracovního místa ve 13. platové třídě pro zaměstnance v pracovním poměru k NÚV. Dále bude NÚV na problematická vyšetření najímat externí pracovníky na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Odhad nákladů na zaměstnance v pracovním poměru činí 2,3 mil. Kč ročně a na externí odborníky cca 800 tis. Kč ročně.

- Aby nedošlo k nedůvodnému zvýšení nároků na veřejné rozpočty v souvislosti s novým pojetím definice speciálních vzdělávacích potřeb, bude nutné novelizovat nařízení vlády č.

222/2010 Sb., o katalogu prací ve veřejných službách a správě. Nařízení vlády zařazuje

některé kategorie pedagogických pracovníků pracující s osobami se speciálními vzdělávacími potřebami do vyšší platové třídy. Jedná se o následující kategorie:

2.16.01 učitel – konkrétně učitelé mateřských škol jsou zařazováni do 9. platové třídy, mimo jiné pokud pracují s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami. Rozdíl mezi platovým tarifem v 1. stupni 8. a 9. platové třídy činí 5000 Kč. 2.16.02 vychovatel – jde zejména o činnosti v 9. platové třídě, bod 2, 2.16.05 – asistent pedagoga, jde zejména o práce v 8. a 9. platové třídě (i když je pravděpodobné, že asistenti vykonávající tyto práce je vykonávají u dětí se speciálními vzdělávacími potřebami i podle současného znění zákona č. 561/2004 Sb.).

Za účelem zachování stávajícího faktického rozsahu výše uvedených kategorií bude nutné provést novelizaci katalogu prací, která například spojí zařazení do vyšší platové třídy s poskytováním podpůrných opatření ve druhém až pátém stupni.

Dopady variant 1 v oblasti prevence kriminality

Systém podpůrných opatření, pro jejichž úpravu prováděcím právním předpisem připravuje zákon podmínky, bude nastaven tak, aby nejen umožnil začlenění co nejširšího okruhu žáků do hlavního vzdělávacího proudu, ale zároveň tak, aby nedošlo k poklesu kvality výchovy a vzdělávání v hlavním vzdělávacím proudu. Každý žák bude mít pro své vzdělávání dostatečnou podporu (personální, materiální, finanční) odpovídající jeho vzdělávacím předpokladům a překážkám na straně prostředí, v kterém se vzdělává.

Opatření budou zaměřena také na podporu vzdělávání osob se sociálním znevýhodněním, a to se zvláštním zřetelem na lokality sociálně vyloučené, nebo ohrožené sociálním vyloučením, kde se kumuluje počet dětí s problémovým chováním a s vyššími potřebami na individualizovaný a specializovaný přístup. Školy v těchto oblastech potřebují náležitou odbornou podporu od poradenského systému a systému dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků.

Ministerstvo se proto bude při implementaci nových ustanovení školského zákona soustředit na následující oblasti podpory:

- zázemí pro další vzdělávání pedagogických pracovníků; dostupnost široké nabídky akreditovaných kurzů,

- spolupráce škol se školskými poradenskými zařízeními – jednotné metodické vedení poradenské činnosti s důrazem na práci s žákem přímo v jeho školním prostředí (jedná se o základní pravidlo, které bude muset být upraveno v prováděcí vyhlášce),

- podpora školních poradenských pracovišť,

- efektivní podpora asistentů pedagoga pro žáky se sociálním znevýhodněním (včetně financování buď příplatkem k normativu, nebo v rozvojovém programu ve vzdělávání), podpora spolupráce asistentů s rodinou žáka,

- metodická podpora spolupráce škol se středisky výchovné péče.

Ministerstvo v rámci aktuálně realizovaných opatření posiluje systém preventivně výchovné péče tím, že střediska výchovné péče (v souladu s novelou zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, vyhlášenou pod č. 333/2012 Sb.) budou více zaměřena na ambulantní a terénní práci a budou i školám poskytovat poradenství (aniž by kvůli tomu musela být zařazena do množiny školských poradenských zařízení). Střediska jsou primárně zaměřena na prevenci rizikového chování, a to na úrovni všeobecné, selektivní a indikované prevence.

Ministerstvo hodlá také koordinovaně posilovat dostupnost služeb preventivně výchovné péče jednak plošně na území České republiky a jednak se zvláštním zřetelem k potřebám sociálně vyloučených lokalit nebo lokalit ohrožených sociálním vyloučením.

Specifické dopady související s přípravou škol a školských zařízení na nový § 16

Příprava na nový systém přiznávání a poskytování podpůrných opatření bude spočívat především na školských poradenských zařízeních, která disponují vysoce kvalifikovanými specializovanými pedagogickými pracovníky. Školy a školská zařízení budou při realizaci nového § 16 využívat jednak podpory školských poradenských zařízení, jednak komplexní metodické pomoci, která je připravována v projektu Systémová podpora inkluzivního vzdělávání (http://www.inkluze.upol.cz/portal/).

Zavedení nové právní úpravy do praxe nevyžaduje rozsáhlé stavebně technické úpravy budov škol a školských zařízení, protože nový § 16 neukládá školám a školským zařízením zajistit obecnou připravenost na integraci žáků se zdravotním postižením. Případné stavební úpravy budou prováděny vždy až v případě integrace konkrétního žáka, a to pouze tehdy, nebude-li možné volit variantní opatření.

Nepředpokládá se ani zavádění široké nabídky nových druhů podpůrných opatření, která by zakládala nové nároky na kvalifikaci pedagogických pracovníků.

Informace o dosavadním ověřování podstatných prvků nového systému vzdělávání osob se speciální vzdělávacími potřebami

Ministerstvo dlouhodobě ověřuje nejdůležitější diagnostické, poradenské i podpůrné prvky systému vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami, na nichž bude spočívat systém nových pravidel podle § 16 a souvisejících ustanovení. Ministerstvo využívá zejména projektů financovaných z evropských strukturálních fondů a dotačních a rozvojových programů.

Z projektů financovaných z ESF lze zmínit zejména projekty SIM, CPIV, RAMPS VIP III a SPIV.

Projekt SIM - Střediska Integrace Menšin (Rozvoj poradenství, vzdělávání a podpůrných služeb pro žáky se sociálním znevýhodněním) byl pilotním systémovým projektem ministerstva a Institutu pedagogicko-psychologického poradenství. V projektu bylo vytvořeno šest Středisek integrace menšin po celé České republice. Střediska se zabývají především postavením žáků a studentů s odlišným kulturním, etnickým či sociálním zázemím ve vzdělávacím procesu. Cílem projektu bylo nalézt palčivá místa ve vztazích mezi žáky, rodiči, pedagogy a dalšími subjekty, které se podílejí na prohlubování znevýhodnění dětí a mladých lidí z těchto skupin ve škole a společnosti obecně, zareagovat na ně nabídkou služeb všem zmíněným stranám a vytvořit a vyzkoušet pro tyto účely systémové nástroje. Projekt byl realizován v letech 2009 až 2012.

Projekt CPIV - Centra podpory inkluzivního vzdělávání byl celorepublikový individuální projekt národní financovaný ze zdrojů Evropského sociálního fondu zaměřený na partnerskou spolupráci se školami v oblasti zavádění inkluzivních principů do vzdělávání. Projekt byl realizován v rámci Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Příjemcem podpory bylo ministerstvo a v pozici partnera se projektu účastnil Národní ústav pro vzdělávání. Projekt probíhal v letech 2009 až 2013.

Projekt RAMPS VIP III - Rozvoj a metodická podpora poradenských služeb byl zaměřen na zvýšení kvality poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, které jsou poskytovány školními psychology, školními speciálními pedagogy, metodiky pro školní poradenská pracoviště a dalšími odbornými pracovníky. Projekt navázal na projekty VIP- Kariéra, RŠPP-VIP II, které se věnovaly především zavedení pozice „školní psycholog“ a „školní speciální pedagog“ do systému práce ve škole. Projekty vytvořily koncepční dokumenty, výkazy práce a zdokumentovaly klíčové úkoly těchto odborníků ve školách. Jejich služba byla orientována na práci v systému a se systémem školy, pozornost byla věnována žákům, pedagogům, rodičům stejně tak jako i spolupráci s vnějšími subjekty. Projekty přispěly k vytvoření sítě školních poradenských pracovišť, kde je školní psycholog a školní speciální pedagog součástí týmu poradenských pracovníků školy (výchovný poradce, školní metodik prevence). Okruhy činností a služeb, které tito odborníci ve školách poskytují, směřují především k zajištění rovných příležitostí ve vzdělávání všech žáků a k vytvoření širokého pole preventivní práce. Intervence se zaměřují jak na pomoc jednotlivým žákům, kteří z nějakého důvodu selhávají ve školní práci, tak na práci s celými třídami. Projekty se postupně zaměřovaly na práci s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami, na poskytování kariérového poradenství, i na práci se žáky, která může být označována jako práce s rizikovými dětmi (rizikové chování, onemocnění, spektrum poruch učení, sociální znevýhodnění atd.).

Projekt RAMPS byl poprvé orientován na celý systém školních a školských poradenských služeb, které jsou poskytovány také pedagogicko-psychologickými poradnami, speciálně- pedagogickými centry a pracovišti diagnostických ústavů a středisek výchovné péče. Cílem projektu bylo nastavit systém poradenských služeb jako integrovaný, vydefinovat kompetence pracovníků v systému, navrhnout jeho případnou restrukturalizaci. Součástí této práce bylo také vybudování metodického zázemí pro poskytované služby, vytvoření strukturovaného systému dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků, navržení standardních činností, respektive jejich úpravy. Projekt byl ukončen k 30.6.2014.

Projekt SPIV – Systémová podpora inkluzívního vzdělávání probíhá od roků 2013 až do roku 2015. Účelem projektu je vytvořit a v praxi ověřit katalogy podpůrných opatření pro žáky se zdravotním postižením a sociálním znevýhodněním, sérii metodik pro práci asistenta pedagoga u žáků se zdravotním postižením a sociálním znevýhodněním, návrh obecných standardů činnosti asistenta pedagoga a návrh podoby vzdělávání asistentů pedagoga. Pro všechny pedagogické pracovníky budou vytvořeny nové programy vzdělávacích kurzů a budou realizovány kurzy ve všech regionech ČR. K realizaci projektu se spojili odborníci z univerzitního prostředí, zejména Univerzity Palackého v Olomouci a z neziskových organizací – zejména organizace Člověk v tísni, ale i dalších partnerů, jako je Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání a Asociace pracovníků speciálně pedagogických center ČR a Agentura pro sociální začleňování při Úřadu vlády ČR.

V rámci dotačních programů (financovaných čistě z národních zdrojů, nikoli z evropských strukturálních fondů, byly v oblasti vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami uskutečňovány a průběžně vyhodnocovány zejména tyto programy:

- programy na podporu aktivit v oblasti primární prevence rizikového chování u dětí a mládeže v působnosti resortu MŠMT na období 2012-2018,

- program na podporu integrace romské komunity,

- programy na podporu tvorby speciálních učebnic, speciálních učebních textů a materiálů pro žáky se zrakovým, sluchovým, mentálním postižením a specifickými poruchami učení.

Zvláštní kategorií jsou rozvojové programy ve vzdělávání, jako dotační nástroj upravený přímo školským zákonem. V oblasti vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami jsou každoročně vyhlašovány tyto programy:

- Vybavení školských poradenských zařízení diagnostickými nástroji. Tento rozvojový program významně přispívá ověřování nových diagnostických nástrojů a sjednocování praxe školských poradenských zařízení. Jde o důležitý předpoklad pro kvalitativní posun v poradenských službách a pro zavedení revizních mechanismů.

- Kompenzační učební pomůcky pro žáky se zdravotním postižením. Ministerstvo v programu podporuje vybavenost škol kompenzačními pomůckami a sjednocuje úroveň poskytování těchto podpůrných opatření napříč vzdělávací soustavou.

Dále jsou vyhlašovány programy pro podporu sociálně znevýhodněných romských žáků středních škol a studentů vyšších odborných škol, podporu škol, které realizují inkluzívní vzdělávání dětí a žáků se znevýhodněním (poskytují se prostředky na motivační složky platu pedagogických pracovníků), financování asistentů pedagoga pro děti, žáky a studenty se sociálním znevýhodněním a podporu asistentů pedagoga pro děti, žáky a studenty se zdravotním postižením v církevních a soukromých školách.

Postupně rozvíjený systém podpůrných opatření je dále průběžně ověřován v praktické činnosti školských poradenských zařízení a školních poradenských pracovišť.

1.3 Přehled vybraných variant a návrh věcného řešení

Téma VybranéNávrh řešení

varianty

1.1.1 Poskytování podpůrných1 Vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími

opatřenípotřebami se propojí s novým systémem

podpůrných opatření. Soubor podpůrných opatření členěných dle náročnosti do 5 stupňů stanoví vyhláška. Zákon zřetelněji upraví podmínky přístupu žáků k jednotlivým druhům podpory.

1.1.2 Diagnostika a supervize 1 Zákon sjednotí pravidla činnosti školských

poradenských zařízení, upraví druhy výstupů jejich činnosti (zpráva a doporučení) a pravidla nakládání s těmito dokumenty. Zavede se revize výstupů poradenské činnosti.

Teze prováděcí právní úpravy jsou uvedeny v příloze k této důvodové zprávě.

Tabulka č. 1: Příplatky k normativům na některé druhy postižení v 1. stupni základní

Krajské normativy v roce 2013 - příplatky na zdravotní postižení

školy ve speciálních třídách a na individuálně integrované žáky v roce 2012Základní školy 1.stupeň

CZ010 CZ020 CZ031 CZ032 CZ041 CZ042 CZ051 CZ052 CZ053 CZ063 CZ064 CZ071 CZ072 CZ080

ZlínskýslezskýPrůměr ČR JihočeskýPlzeňskýÚsteckýLibereckýKrálovéhradeckýVysočinaMoravsko Hl. m. PrahaStředočeskýKarlovarskýPardubickýJihomoravskýOlomoucký

individuální integrace - příplatky

mentální postižení 8 149 x 8 505 x x ONIV 100 x 12 824 x 22 113 13 592 4 275 x x 11 576 středně těžké mentální postižení 8 149 x 17 010 x x ONIV 100 x 12 824 x 33 169 x 4 275 x x 15 085 těžké mentální postižení 12 223 x 25 515 x x ONIV 750 x 45 729 x 44 226 61 960 16 724 x x 34 396 sluchové postižení 12 223 x 17 010 x x ONIV 1200 x 25 651 x 33 169 21 933 11 324 x x 20 218 těžké sluchové postižení 20 372 x 25 515 x x ONIV 1200 x 104 257 x 44 226 27 181 16 724 x x 39 712 zrakové postižení 18 334 x 17 010 x x ONIV 1200 x 25 651 x 33 169 21 933 11 324 x x 21 237 těžké zrakové postižení 32 594 x 25 515 x x ONIV 1200 x 104 257 x 44 226 27 181 16 724 x x 41 750 vady řeči 8 149 x 8 505 x 2 850 ONIV 100 x 12 824 x 22 113 8 348 4 275 x x 9 581 těžké vady řeči 8 149 x 25 515 x 2 850 ONIV 100 x 12 824 x 44 226 21 933 16 724 x x 18 889 tělesné postižení 20 372 x 17 010 x x ONIV 1200 x 25 651 x 33 169 27 181 11 324 x x 22 451 těžké tělesné postižení 20 372 x 25 515 x x ONIV 1200 x 86 749 x 44 226 61 960 16 724 x x 42 591 postižení více vadami 32 594 x 80 000 x x x x 104 257 x 44 226 61 960 16 724 x x 56 627 hluchoslepí 40 743 x 80 000 x x ONIV 1200 x x x 44 226 x 16 724 x x 45 423 vývojové poruchy 4 074 x 2 793 x 2 850 ONIV 100 x x x 1 729 8 348 1 170 x x 3 494 autismus 32 594 x 80 000 x x ONIV 750 x 104 257 x 44 226 61 960 16 724 x x 56 627

individuální integrace - koeficienty

mentální postižení x 0,50 x 0,65 0,50 0,25 0,365 x 0,50 x x x x 0,50 0,47 středně těžké mentální postižení x 1,20 x 1,30 1,00 0,25 0,365 x 1,00 x x x x 0,50 0,80 těžké mentální postižení x 2,00 x 2,00 1,50 0,75 1,500 x 1,50 x x x x 1,50 1,54 sluchové postižení x 1,00 x 0,78 1,00 0,50 0,800 x 1,00 x x x x 1,50 0,94 těžké sluchové postižení x 1,50 x 1,30 1,00 0,50 1,500 x 1,50 x x x x x 1,22 zrakové postižení x 1,00 x 0,78 1,00 0,50 0,800 x 1,00 x x x x 1,00 0,87 těžké zrakové postižení x 1,50 x 1,30 1,00 0,50 1,500 x 1,50 x x x x 1,50 1,26 vady řeči x 0,50 x 0,20 x 0,25 0,183 x 0,01 x x x x 0,15 0,22 těžké vady řeči x 1,00 x 0,78 x 0,25 0,650 x 1,50 x x x x x 0,84 tělesné postižení x 1,00 x 0,78 1,00 0,50 0,650 x 1,00 x x x x 1,00 0,85 těžké tělesné postižení x 1,50 x 1,30 1,50 0,50 1,000 x 1,50 x x x x x 1,22 postižení více vadami x 2,00 x 2,00 1,50 x 1,500 x 1,50 x x x x 1,00 1,58 hluchoslepí x 2,00 x 2,00 1,50 0,75 1,500 x 1,50 x x x x x 1,54 vývojové poruchy x 0,05 x 0,20 x 0,25 0,183 x 0,01 x x x x 0,15 0,14 autismus x 2,00 x 2,00 1,50 0,75 1,500 x 1,50 x x x x 1,50 1,54

třída, skupina, oddělení - příplatky

mentální postižení x x 14 445 x x ONIV 100 x x x 22 113 40 039 x x x 25 532 středně těžké mentální postižení x x 21 634 x x ONIV 100 x x x 33 169 x x x x 27 402 těžké mentální postižení x x 28 857 x x ONIV 750 x x x 44 226 103 918 x x x 59 000 hluboké postižení x x x x x x x x x 44 226 103 918 x x x 74 072 sluchové postižení x x 21 634 x x ONIV 1200 x x x 33 169 71 992 x x x 42 265 těžké sluchové postižení x x 28 857 x x ONIV 1200 x x x 44 226 103 918 x x x 59 000 zrakové postižení x x 21 634 x x ONIV 1200 x x x 33 169 71 992 x x x 42 265 těžké zrakové postižení x x 28 857 x x ONIV 1200 x x x 44 226 103 918 x x x 59 000 vady řeči x x 14 445 x x ONIV 100 x x x 22 113 40 039 x x x 25 532 těžké vady řeči x x 28 857 x x ONIV 100 x x x 44 226 77 048 x x x 50 044 tělesné postižení x x 21 634 x x ONIV 1200 x x x 33 169 53 717 x x x 36 173 těžké tělesné postižení x x 28 857 x x ONIV 1200 x x x 44 226 103 918 x x x 59 000 postižení více vadami x x 76 097 x x x x x x 44 226 103 918 x x x 74 747 hluchoslepí x x 76 097 x x ONIV 1200 x x x 44 226 103 918 x x x 74 747 vývojové poruchy x x 14 445 x x ONIV 100 x x x 22 113 32 449 x x x 23 002 autismus x x 76 097 x x ONIV 750 x x x 44 226 137 916 x x x 86 080

třída, skupina, oddělení - koeficienty

mentální postižení 0,80 0,70 x 0,50 0,90 0,50 0,73 0,95 0,75 x x 1,00 0,95 0,80 0,78 středně těžké mentální postižení 1,50 1,50 x 0,50 1,50 1,00 0,73 0,95 1,50 x x 1,00 2,85 0,80 1,26 těžké mentální postižení 2,00 2,00 x 1,00 2,00 2,00 2,00 2,00 2,00 x x 2,10 2,85 2,50 2,04 hluboké postižení 2,50 2,00 x x 2,00 x x x 2,00 x x 2,10 x 2,50 2,18 sluchové postižení 1,40 1,25 x 0,50 1,50 0,75 1,70 1,75 1,50 x x 1,50 1,50 2,50 1,44 těžké sluchové postižení 1,75 1,75 x 1,00 1,50 1,50 2,00 2,00 2,00 x x 2,10 x x 1,73 zrakové postižení 1,50 1,25 x 0,50 1,50 0,75 1,70 1,75 1,50 x x 2,00 1,50 1,50 1,40 těžké zrakové postižení 2,00 1,75 x 1,00 1,50 1,50 2,00 2,00 2,00 x x 2,10 x 2,50 1,84 vady řeči 0,60 0,70 x 0,50 0,50 0,50 0,73 0,90 0,75 x x 1,15 0,95 1,00 0,75 těžké vady řeči 0,80 1,25 x 1,00 0,50 1,00 1,30 1,25 2,00 x x 2,10 x 1,40 1,26 tělesné postižení 1,40 1,25 x 0,50 1,50 0,75 1,30 1,50 1,50 x x 1,50 1,50 1,50 1,29 těžké tělesné postižení 2,00 1,75 x 1,00 2,00 1,50 1,70 1,75 2,00 x x 2,10 x x 1,76 postižení více vadami 2,00 2,00 x 1,00 2,00 x 2,00 2,00 2,00 x x 2,10 2,85 1,50 1,95 hluchoslepí 2,50 2,00 x 1,00 2,00 2,00 2,00 x 2,00 x x x x x 1,93 vývojové poruchy 0,80 0,70 x 0,50 0,90 0,50 0,73 0,90 0,75 x x 1,00 0,95 0,80 0,78 autismus 2,00 2,00 x 1,00 1,00 2,00 2,00 2,00 2,00 x x 2,10 2,85 2,50 1,95

škola samostatně zřízená - příplatky

mentální postižení x x x x x ONIV 100 x x x 22 113 40 039 x x x 31 076 středně těžké mentální postižení x x x x x ONIV 100 x x x 33 169 x x x x 33 169 těžké mentální postižení x x x x x ONIV 750 x x x 44 226 103 918 x x x 74 072 hluboké postižení x x x x x x x x x 44 226 103 918 x x x 74 072 sluchové postižení x x x x x ONIV 1200 x x x 33 169 71 992 x x x 52 581 těžké sluchové postižení x x x x x ONIV 1200 x x x 44 226 103 918 x x x 74 072 zrakové postižení x x x x x ONIV 1200 x x x 33 169 71 992 x x x 52 581 těžké zrakové postižení x x x x x ONIV 1200 x x x 44 226 103 918 x x x 74 072 vady řeči x x x x x ONIV 100 x x x 22 113 40 039 x x x 31 076 těžké vady řeči x x x x x ONIV 100 x x x 44 226 77 048 x x x 60 637 tělesné postižení x x x x x ONIV 1200 x x x 33 169 53 717 x x x 43 443 těžké tělesné postižení x x x x x ONIV 1200 x x x 44 226 103 918 x x x 74 072 postižení více vadami x x x x x x x x x 44 226 103 918 x x x 74 072 hluchoslepí x x x x x ONIV 1200 x x x 44 226 103 918 x x x 74 072 vývojové poruchy x x x x x ONIV 100 x x x 22 113 32 449 x x x 27 281 autismus x x x x x ONIV 750 x x x 44 226 137 916 x x x 91 071

škola samostatně zřízená - koeficienty

mentální postižení 0,80 0,85 x 0,50 0,90 0,50 0,73 0,95 0,75 x x 1,00 0,95 0,80 0,79 středně těžké mentální postižení 1,50 1,80 x 0,50 1,50 1,00 0,73 0,95 1,50 x x 1,00 2,85 0,80 1,28 těžké mentální postižení 2,00 2,00 x 1,00 2,00 2,00 2,00 2,00 2,00 x x 2,10 2,85 2,50 2,04 hluboké postižení 2,50 2,50 x x 2,00 x x x 2,00 x x 2,10 x 2,50 2,27 sluchové postižení 1,40 1,40 x 0,50 1,50 0,75 1,70 1,75 1,50 x x 1,50 1,50 2,50 1,45 těžké sluchové postižení 1,75 2,00 x 1,00 1,50 1,50 2,00 2,00 2,00 x x 2,10 x x 1,76 zrakové postižení 1,50 1,70 x 0,50 1,50 0,75 1,70 1,75 1,50 x x 2,00 1,50 1,50 1,45 těžké zrakové postižení 2,00 2,00 x 1,00 1,50 1,50 2,00 2,00 2,00 x x 2,10 x 2,50 1,86 vady řeči 0,60 0,85 x 0,50 0,50 0,50 0,73 0,90 0,75 x x 1,15 0,95 1,00 0,77 těžké vady řeči 0,80 1,40 x 1,00 0,50 1,00 1,30 1,25 2,00 x x 2,10 x 1,40 1,28 tělesné postižení 1,40 1,40 x 0,50 1,50 0,75 1,30 1,50 1,50 x x 1,50 1,50 1,50 1,30 těžké tělesné postižení 2,00 2,00 x 1,00 2,00 1,50 1,70 1,75 2,00 x x 2,10 x x 1,78 postižení více vadami 2,00 2,00 x 1,00 2,00 x 2,00 2,00 2,00 x x 2,10 2,85 1,50 1,95 hluchoslepí 2,50 2,50 x 1,00 2,00 2,00 2,00 x 2,00 x x x x x 2,00 vývojové poruchy 0,80 0,85 x 0,50 0,90 0,50 0,73 0,90 0,75 x x 1,00 0,95 0,80 0,79 autismus 2,00 2,00 x 1,00 1,00 2,00 2,00 2,00 2,00 x x 2,10 2,85 2,50 1,95

Zdroj: údaje převzaty z webových stránek krajů a zpracovány MŠMT.

2. REGISTR PEDAGOGICKÝCH PRACOVNÍKŮ

2.1 Varianty řešení

DEFINICE PROBLÉMU

Stávající znění zákona č. 561/2004 Sb. neupravuje informační toky potřebné k vytvoření a udržování datové základny pro efektivní řízení vzdělávací soustavy v oblasti lidských zdrojů.

S blížícím se koncem přechodného období, v němž zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, umožňoval pedagogickým pracovníkům bez odborné kvalifikace doplnit si vzdělání, se ukázala naléhavost vytvoření informačního zdroje, který by poskytoval průkazná a reprezentativní data o stavu a vývoji pedagogické profese.

Stát potřebuje data, jejichž interpretace umožní mapovat typickou kariéru pedagoga, její uzlové body a překážky. Důležité je znát uplatnění absolventů konkrétních studijních programů a oborů vysokých škol připravujících pedagogy, vědět, po jaké specializaci učitelů je poptávka, a znát dostupnost lidských zdrojů ve školství.

Spolehlivou datovou základnu bude vyžadovat také zavedení kariérního systému pedagogických pracovníků.

Nejde při tom o znalost profesní dráhy jmenovitě určitelných pedagogů, nýbrž o ztotožnění jednotlivých identit v dílčích fázích kariéry (začátek pedagogické dráhy, změna zaměstnavatele, účast na dalším vzdělávání, postup do dalšího kariérního stupně, zvýšení kvalifikace atp.).

POPIS EXISTUJÍCÍHO PRÁVNÍHO STAVU

Zákon č. 561/2004 Sb. upravuje předávání údajů ze školních matrik a dokumentace škol a školských zařízení, přičemž individuální údaje umožňuje sdružovat, pouze pokud jde o vzdělávané osoby, nikoli osoby vzdělávající.

Individuální údaje předávají v současnosti základní, střední a vyšší odborné a školy a konzervatoře o žácích a studentech v souladu s § 28 odst. 5 a vyhláškou č. 364/2005 Sb., o vedení dokumentace škol a školských zařízení a školní matriky a o předávání údajů z dokumentace škol a školských zařízení a ze školní matriky (vyhláška o dokumentaci škol a školských zařízení), ve znění pozdějších předpisů.

Údaje o pedagogických pracovnících jsou předávány pouze v agregované formě na čtvrtletních výkazech o zaměstnancích a mzdových prostředcích v regionálním školství. Data nezbytná pro koncepční činnost ministerstva ve shora uvedeném smyslu z těchto výkazů získávat nelze.

VARIANTA NULOVÁ

Zachování existujícího právního stavu.

CÍLOVÝ STAV - POZNÁMKA K VARIANTÁM 1 AŽ 4

Ve všech nenulových variantách byl zvažován výhradně model sdružování anonymizovaných (varianta 1 ) nebo pseudonymizovaných (varianty 2 až 4) dat, neboť účelem registru pedagogických pracovníků nebude vést jmenný rejstřík fyzických osob.

Ztotožnění musí být prováděno pouze na vstupu, aby bylo možné propojit data o fyzických osobách v čase a případně také rozpoznat působení fyzické osoby současně ve více školách nebo školských zařízeních. Cílem není sdružování informací určujících, o koho konkrétně se jedná.

Z tohoto důvodu není dále pojednána (s výjimkou zmínky o zvažování provázanosti se systémem REDOP) varianta klasického rejstříku, kde by byli všichni pedagogičtí pracovníci trvale ztotožnitelní.

Cílovým stavem je totiž vedení pseudonymizovaných údajů. Sdružovány budou údaje o pohlaví, věku, dosaženém vzdělání a probíhajícím vzdělávání, rozsahu a obsahu činnosti pedagogického pracovníka a trvání pracovněprávního vztahu pedagogického pracovníka.

Ministerstvo zvážilo také úpravu dalších funkcionalit registru, např. evidence volných míst, která by mohla být i pomůckou pro efektivní práci s lidskými zdroji ve školství. Podklady pro tuto funkcionalitu však nelze vytěžit z údajů o kvalifikacích zaměstnanců škol, ale musely by vycházet z doplňkových sad údajů o poptávce škol po pedagogických pracovnících. Zatímco údaje o pedagogických pracovnících budou předávány a aktualizovány jednou, nejvýše dvakrát ročně, údaje o volných místech by musely být shromažďovány průběžně. Na takovou administrativní zátěž nejsou školy připraveny a vytvoření de facto portálu inzerce pracovních míst je velmi vzdálené záměru evidovat kvalifikaci aktivních pedagogických pracovníků. Ministerstvo proto od této varianty prozatím upustilo.

Pokud jde o sídlo právní úpravy registru, byl zvažován jak zákon č. 561/2004 Sb., tak zákon č. 563/2004 Sb. Centrální evidence údajů o pedagogickém pracovníkovi není pojmovým znakem pedagogické profese, ale nástrojem zejména pro koncepční činnost ministerstva a zakládá se na povinnosti škol předávat ministerstvu údaje ze své dokumentace. Proto patří její úprava do zákona č. 561/2004 Sb. k již existující úpravě předávání údajů z dokumentace škol a školských zařízení o příjemcích vzdělávání a školských služeb. Bude také využito stávající vyhlášky č. 364/2005 Sb., do níž bude (na základě rozšířeného zmocnění) doplněno též podrobnější vymezení dat předávaných školami a školskými zařízeními.

Registr pedagogických pracovníků má povahu informačního systému veřejné správy, což také výslovně stanoví zákon č. 561/2004 Sb.

Následující varianty popisují jednotlivé způsoby dosažení právě popsaného cíle, a to ve vztahu k možnostem ztotožnění (resp. pseudonymizace) pedagogických pracovníků.

VARIANTA 1

První uvažovanou variantou bylo předávání údajů z dokumentace škol a školských zařízení s odlišením jednotlivých pedagogů pouze interním identifikátorem vytvořeným školou nebo školským zařízením. Při přechodu pedagoga do jiné školy nebo školského zařízení bude muset s pedagogem „přejít“ i jeho dosavadní „školní identifikační číslo“, které pak nová škola nebo školské zařízení bude evidovat a předávat za účelem propojitelnosti dat o pedagogovi ze stávajícího a dřívějšího působiště (působišť). Problematická je v této variantě i situace, kdy pedagogický pracovník působí současně ve více školách/školských zařízeních.

VARIANTA 2 Druhá varianta spočívá v identifikaci pedagogických pracovníků rodným číslem. Rodné číslo by bylo kombinováno s dalším náhodným údajem a šifrováno. Dále by tak byl pedagog v databázi vedené ministerstvem identifikován pouze nevýznamovým identifikátorem. Propojení s novou dávkou údajů by se provedlo až při jejím přijetí. Šifrovací mechanismus by byl provozován odděleně od hlavní databáze.

VARIANTA 3

Nabízí se též možnost využít nástrojů vytvořených pro komunikaci se základními registry a data o pedagogických pracovnících přijímat do centrální databáze již pod agendovými identifikátory fyzických osob (AIFO).

Tato metoda by vyžadovala zajištění exportu dat, v definované struktuře, z personálně- administrativních evidencí škol a školských zařízení a přístup těchto subjektů k nástrojům umožňujícím komunikaci se službami základních registrů (zejm. základního registru obyvatel). Školy mohou využít například služby Czech POINT at Office, spravované Ministerstvem vnitra.

K fungování služby postačuje standardní počítač s přístupem na internet, webový, formulářový a dokumentový prohlížeč, účet pro používání Czech POINT at Office (přístup pomocí dvojice certifikátů pro autentizaci a podpis žádostí) – viz http://www.czechpoint.cz/web/?q=node/501.

Tato služba umožňuje autorizovaným osobám získávat údaje ze základních registrů přímo z počítače „v kanceláři“. Školy a školská zařízení by mohly po odeslání čísla elektronicky čitelného dokladu totožnosti (občanského průkazu nebo průkazu o povolení k pobytu cizince na území České republiky) získat do vlastní elektronické kartotéky pedagogických pracovníků AIFO. Pod touto identifikací by předávaly údaje v rozsahu stanoveném ministerstvem. K tvorbě kartotéky a předávání údajů by se využívaly jednotné formuláře, jež by zajistilo ministerstvo (viz níže finanční dopady) a jež by byly přístupné přímo ve službě Czech POINT at Office.

AIFO je konstantní v čase a umožňuje tedy průběžné sdružování jednotlivých datových dávek.

Aby mohly školy a školská zařízení využívat služby Czech POINT at Office, musí být v postavení orgánů veřejné moci. Zákon k tomuto účelu výslovně stanoví, že škola a školské zařízení při předávání údajů do centrální evidence vykonává veřejnou správu, a tedy nejedná jako zaměstnavatel při správě osobních údajů zaměstnanců.

VARIANTA 4

V úvahu připadá také předávání údajů o pedagogických pracovnících pod resortním identifikátorem, který by k tomuto účelu byl nově zaveden.

Každému pedagogovi by bylo přidělováno jedinečné identifikační číslo pouze pro účely předávání údajů do centrální databáze. Identifikační číslo by přidělovalo MŠMT nebo krajské úřady na základě vyžádání školou nebo školským zařízením. V případech, kdy pedagog působí ve více školách nebo školských zařízeních, by si musel volit jednu školu nebo školské zařízení, která požadavek na vytvoření čísla zadá. Ostatní školy by o této skutečnosti musel informovat.

Odděleně od centrální evidence předávaných údajů by existovala referenční databáze identifikačních čísel a rodných čísel pedagogů.

VARIANTA 5

Ministerstvo zvažovalo také možnost využití stávajících technických prostředků, které využívá ke zpracování dat o zaměstnancích ve vzdělávací soustavě.

V souladu se zákonem č. 111/1998 Sb. spravuje ministerstvo registr docentů a profesorů (REDOP), což je databáze vysoce kvalifikovaných akademických pracovníků zahrnující individuální údaje pro účely výkonu státní správy, např. při posuzování předpokladů pro řádný výkon vzdělávací činnosti vysoké školy v řízení o akreditaci studijního programu.

2.2 Zhodnocení dopadů navrhovaných variant

Posouzení variant z hlediska splnění sledovaného cíle

VARIANTA NULOVÁ

Nulová varianta nesplňuje sledovaný cíl. Dále proto nebudou posuzovány její dopady.

VARIANTA 1

Tato varianta, ačkoli je důsledná co do míry anonymizace subjektu údajů, je krajně nespolehlivá. Základní cíl zavedení registru pedagogických pracovníků by totiž závisel pouze na ochotě pedagogů předávat každé další škole stále širší soupis svých dřívějších identifikátorů. Varianta by navíc neumožňovala sledovat souběh činností pedagogických pracovníků. Tato představa je na hranici absurdity.

VARIANTA 2

Používání rodného čísla je v současnosti stále ještě nejsnazší metodou identifikace fyzické osoby. Spolehlivost této identifikace je však časové omezená, neboť v horizontu cca 10 let hodlá stát od identifikace rodnými čísly upustit. Registr pedagogických pracovníků má však být dlouhodobým nástrojem přesahujícím uvedenou časovou mez. Rodná čísla znamenají navíc problém u cizinců.

VARIANTA 3

Varianta 3 splňuje stanovený cíl při efektivním využití moderních prostředků informačních systémů veřejné správy v souladu s koncepcí eGovernmentu.

VARIANTA 4

Tato varianta splňuje sledovaný účel, vytváří však nový odvětvový systém identifikace (včetně organizačního zázemí pro tvorbu identifikátorů) nezávislý na jednotných systémech komunikace informačních systémů veřejné správy.

Vzhledem k využití rodných čísel v referenční databázi vykazuje nevýhody varianty 2.

VARIANTA 5

Jedná se o variantu předurčenou využitím konkrétních technických prostředků, čemuž by se muselo přizpůsobit i legislativní řešení. Informační technologie využívané pro REDOP však svojí kapacitou (pro evidenci údajů o řádově stovkách fyzických osob poskytovaných desítkami vysokých škol) nejsou dostačující k zajištění funkčnosti databáze čítající desítky tisíc záznamů poskytovaných několika tisíci škol a školských zařízení.

Také nastavení systému REDOP, pokud jde o identifikaci akademických pracovníků rodným číslem, se míjí se záměrem předkladatele vytvořit pseudonymizovanou databázi pedagogických pracovníků.

Proto tato varianta nebyla dále zvažována.

Posouzení variant z hlediska ochrany soukromí a osobních údajů

VARIANTY 1 až 4

Registr pedagogických pracovníků bude spravován ministerstvem, které jej bude využívat pro

- koncepční činnost – koncepce rozvoje pedagogických profesí, vzdělávání pedagogů (pregraduálního i celoživotního),

- související legislativní činnost,

- tvorbu, popř. akreditace vzdělávacích programů DVPP a studijních programů, přípravu dlouhodobých záměrů rozvoje vzdělávání a vzdělávací soustavy,

- hodnocení, jak jsou koncepční záměry naplňovány,

- statistiku.

Pro tyto účely postačuje vedení pseudonymizovaných údajů, které však musí na vstupu zajistit sledování „identit“ tzn. sdružení údajů o týchž osobách v různých školách a školských zařízeních a v různých okamžicích.

Zpracování dat bude dlouhodobé v řádu desítek let.

Pro pedagogické pracovníky jako subjekty údajů nebude zavedení registru znamenat nové povinnosti (výjimkou je varianta 1, kde by pedagogický pracovník musel novému působišti sdělovat dosavadní identifikátor).

K individuálním údajům bude mít přístup pouze škola (v rozsahu svých zaměstnanců, tzn. jde v zásadě o zachování současného stavu) a ministerstvo.

Součástí registru nebudou údaje umožňující ztotožnění pedagogického pracovníka přímo z obsahu registru. Ve variantách 2 a 4 se předpokládá existence odděleného referenčního mechanismu umožňujícího propojit speciální identifikační číslo s rodným číslem. Operace s rodným číslem ve variantách 2 a 4 představují uzlový bod s potenciálním rizikem narušení soukromí subjektu údajů.

Ve variantě 3 bude mít ministerstvo možnost v případě zjištění chyby v registru pedagogických pracovníků ověřit identitu pedagogického pracovníka ze základních registrů.

Registr bude neveřejný, nebude přístupný online.

Data z registru budou poskytována ministerstvem krajským úřadům a ČŠI pro účely plnění jejich povinností. Půjde vždy o poskytnutí anonymizovaných nebo agregovaných výstupů.

Veškeré zpracování osobních údajů bude prováděno zabezpečeným způsobem.

Posouzení variant z hlediska ekonomického

VARIANTY 1 až 4 – posouzení nákladů na samotné vedení centrální databáze Bez ohledu na to, jakým způsobem bude zajištěna pseudonymizace údajů, vykazují všechny nenulové varianty shodnou úroveň nákladů na samotnou správu centrální databáze a pořizování výstupů z jejího obsahu. Vyjma níže uvedených nákladů předpokládají všechny zvažované varianty úpravu (upgrade) aplikačních software jednotlivých škol a školských zařízení.

(Vyčíslení personálních nákladů, provozních nákladů – servis, hardware, jednorázové pořízení software. Náklady jsou odhadovány následovně:

- personální náklady/rok (vč. odvodů)

o metodická podpora 0,5 úvazku 280 tis. Kč o technická správa systému 0,25 úvazku 150 tis. Kč o zpracování dat a analytické výstupy 0,5 úvazku 290 tis. Kč

- hardware vč. serverového a databázového software

a 5leté záruky (servisu) 1,2 mil. Kč

- energie 50 tis. Kč

- aplikační vrstva centrální databáze vč. identity managementu

a log managementu 600 tis. Kč

Celkem hrubý odhad (bez dodatečných nákladů u varianty 2, 3 a 4) 2,57 mil. Kč

(z toho opakující se každoročně 770 tis. Kč)

Na straně škol a školských zařízení vyplynou zvýšené náklady především z nezbytnosti

úpravy datových struktur školních evidencí a vytvoření nových modulů pro export dat požadovaných registrem pedagogických pracovníků. Tyto náklady nelze předem stanovit, neboť budou záviset na konkrétních cenových politikách dodavatelů evidenčních programů.

Naopak nepředpokládá se, že by školy byly zatíženy náklady na zvláštní školení nebo další vzdělávání pedagogických pracovníků související se zavedením nové povinnosti. Systém předávání údajů bude zaváděn do praxe s metodickou podporou ministerstva, které k fungování systému a jednotlivým postupům připraví dostatečně návodné podklady.

VARIANTA 1

Varianta 1 nevytváří další nároky na státní rozpočet.

Celkem hrubý odhad varianta 1 2,57 mil. Kč

(z toho opakující se každoročně 770 tis. Kč)

VARIANTA 2

Jednorázové náklady na šifrovací mechanismus 180 tis. Kč

Celkem hrubý odhad varianta 2 2,75 mil. Kč

(z toho opakující se každoročně 770 tis. Kč)

VARIANTA 3

Základem varianty 3 je využívání služby Czech POINT at Office. Pro registr a pro školy a školská zařízení bude nutné vytvořit jednotné formuláře pro vlastní kartotéky a následné předávání údajů. Tvorba jednoho formuláře stojí cca 200 tis. Kč. Předpokládá se vytvoření až 5 různých formulářů, podle druhů škol a typů školských zařízení. Zadavatelem bude ministerstvo.

Celkem hrubý odhad varianta 3 3,57 mil. Kč

(2,57 mil. Kč – z toho opakující se každoročně 770 tis. Kč – jsou náklady společné všem variantám; 1 mil Kč jsou náklady specifické pro variantu 3 a představují odhad ceny pěti formulářů odvozený z obvyklé ceny těchto produktů, jak byla ověřena v konzultacích s Ministerstvem vnitra.)

VARIANTA 4

Základem varianty 4 je nový systém přidělování resortních identifikátorů spravovaný ministerstvem nebo též krajskými úřady a zpřístupněný k zabezpečené online komunikaci se školami a školskými zařízeními.

Aplikační vrstva systému přidělování resortních identifikátorů 180 tis. Kč

Dodatečné personální náklady:

- ministerstvo 1,0 úvazek 570 tis. Kč

- kraje (14 x 0,25 úvazek) 1,7 mil. Kč

Jednorázové dodatečné náklady (oddělený systém registrace): 300 tis. Kč

Celkem hrubý odhad varianta 4 5,32 mil. Kč

(z toho opakující se každoročně 3,04 mil. Kč)

Posouzení variant z hlediska administrativní zátěže

VARIANTY 1 až 4 – administrativní zátěž související s předáváním určitého objemu dat

Nezávisle na variantě pseudonymizace pedagogického pracovníka bude každá škola a školské zařízení poskytující vzdělávání povinno vytvořit o každém pedagogickém pracovníkovi datovou větu z vlastní dokumentace a odeslat ji zabezpečeným přenosem dat ministerstvu. Předávání dat bude probíhat nejvýše dvakrát ročně, přičemž vytvoření jedné datové dávky ve škole o 20 pedagozích bude vzhledem k předpokládané integraci příslušné funkcionality do personálních software škol vyžadovat 0,5 hodiny práce jednoho zaměstnance školy.

Samostatně je nutné posoudit administrativní zátěž související se zaváděním nové právní úpravy do praxe. Školy a školská zařízení budou muset uvést obsah dokumentace do souladu s požadavky na odesílání dat do centrální databáze. V prvním roce fungování registru pedagogických pracovníků lze například pro školu o 20 pedagozích předpokládat jednorázový nápad administrativní práce v rozsahu 15 hodin práce a zaškolení v rozsahu 5 hodin.

VARIANTA 1

Varianta 1 představuje zvýšené administrativní nároky pro školy, které budou vytvářet identifikační čísla pedagogů a evidovat jejich dřívější identifikátory.

VARIANTA 2

Varianta 2 nezakládá další administrativní nároky.

VARIANTA 3 Základem varianty 3 je využívání služby Czech POINT at Office. Školy a školská zařízení si budou muset osvojit práci s touto službou, jejíž užívání však nepřesahuje běžnou uživatelskou znalost práce na počítači. Vyžádat si AIFO a začlenit je do datového souboru o pedagogovi je automatizovaný proces.

VARIANTA 4

Varianta 4 představuje zvýšenou administrativní zátěž pro orgány státní správy související s přidělováním resortních identifikátorů (v náběhové fázi jednorázově pro cca 130tis. fyzických osob).

2.3 Přehled vybraných variant a návrh věcného řešení

Z výše uvedených variant se ukazuje varianta 3 jako řešení účinně naplňující vytyčený cíl. Varianta 3 využívá potenciálu základních registrů a zajišťuje dostatečný standard ochrany soukromí subjektů údajů. Náklady na zavedení a fungování systému jsou přiměřené cíli.

Téma VybranéNávrh řešení

varianty

2.3 Registr pedagogických3 Zavedení registru pedagogických pracovníků

pracovníkůspravovaného ministerstvem.

Údaje o všech pedagozích budou předávat všechny školy a školská zařízení poskytující vzdělávání. Využití AIFO umožní účinnou pseudonymizaci subjektů údajů.

Základní teze prováděcí právní úpravy jsou uvedeny ve zvláštní části důvodové zprávy u příslušného zmocňovacího ustanovení.

3. POVINNÁ ŠKOLNÍ DOCHÁZKA A SPÁDOVÉ ŠKOLY 3.1 Varianty řešení

3.1.1 Pokrytí území České republiky školskými obvody spádových škol

DEFINICE PROBLÉMU

Existují lokality, v nichž zákonní zástupci obtížně hledají pro dítě základní školu. Právní předpisy neupravují, jak mají v těchto případech obce a orgány státní správy postupovat.

Stávající znění zákona č. 561/2004 Sb. neupravuje účinné nástroje k zajištění spádové školy žákům, jejichž obec neučinila nebo nemohla učinit potřebné kroky k vymezení školského obvodu. Tito žáci mají ztíženo hledání dostupné základní školy.

Obci se ukládá zajistit podmínky plnění povinné školní docházky žákům (zejména) s místem trvalého pobytu na jejím území, aniž by bylo zajištěno, že každá obec bude mít na svém území školský obvod. Zda bude území obce náležet k určité spádové škole, totiž záleží jednak na aktivitě obce a hlavně na jejích faktických možnostech zřídit základní školu nebo se dohodnout s jinou obcí nebo svazkem obcí jako zřizovatelem základní školy.

Školský zákon sice ukládá krajskému úřadu rozhodnout o školském obvodu v případě, kdy není obcí stanoven, tato možnost se však vzhledem k tomu, že povinnost obce stanovit školský obvod není univerzální, v praxi uplatňuje jen ve velmi úzké množině případů.

POPIS EXISTUJÍCÍHO PRÁVNÍHO STAVU

Zákon č. 561/2004 Sb. definuje spádovou školu jako základní školu (zřizovanou obcí nebo svazkem obcí), v jejímž školském obvodu má dítě místo trvalého pobytu. Význam institutu spádové školy spočívá v právu dítěte na přednostní přijetí do jeho spádové školy.

Dítě se ke vzdělávání přijímá dle § 46 odst. 1 konstitutivním rozhodnutím školy, přičemž jedná-li se o jeho spádovou školu, má přednost před dětmi, pro něž daná škola není spádová. Přednost ale platí jen do vyčerpání kapacity školy (nejvyššího povoleného počtu žáků zapsaného v rejstříku škol a školských zařízení).

Neexistuje způsob, jímž by bylo možné z pozice státu zaručit, že spádová škola bude mít kapacitu odpovídající přesně počtu dětí s místem trvalého pobytu v jejím školském obvodu a že pro každý nastupující školní rok nabídne k zápisu tolik míst, kolik je potřeba k uspokojení poptávky všech dětí, jež se k zápisu dostaví. Tomuto stavu se může obec přiblížit rozumným plánováním kapacity školy a rozvržením školských obvodů s ohledem na průběžné sledování demografie. Není však v jejích silách průběžně zohledňovat, natož přesně předvídat řadu proměnných od migrace obyvatel až po zájem o školy jiných zřizovatelů.

Spádová škola proto skýtá žákovi pouze relativní jistotu, že sem bude přijat přednostně.

Spádová škola ale nesvazuje zákonnému zástupci ruce při volbě školy. Ustanovení § 36 odst. 5 zákona č. 561/2004 Sb., podle něhož žák plní povinnou školní docházku ve své spádové škole, pokud zákonný zástupce nezvolí jinou školu, ani nelze vykládat tak, že se dítě stává žákem spádové školy automaticky, není-li zvolena jiná škola (aby se dítě stalo žákem školy, je vždy zapotřebí konstitutivního rozhodnutí školy).

Podle § 178 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb. se školský obvod spádové školy váže zásadně na

- území obce, která školu zřizuje,

- území obcí, které jsou členy svazku obcí zřizujícího školu, nebo

- území obcí, které se zřizovatelskou obcí uzavřely dohodu o společném školském obvodu.

Případy, kdy školský obvod základní školy zahrnuje území více než jedné obce, jsou spojeny s povinností dotčených obcí stanovit příslušnou část (společného) školského obvodu obecně závaznou vyhláškou. Obecně závazná vyhláška je vydávána v samostatné působnosti a její předmět je spojen s územní působností obce. Obec, která zřizuje základní školu, nemůže obecně závaznou vyhláškou stanovit, že školský obvod této školy zasahuje také na území

druhé obce. Naopak obec, která nezřizuje základní školu, si nemůže jednostranně vynutit, aby na její území zasahoval školský obvod.

Podle stávající právní úpravy tedy mohou existovat případy obcí, na jejichž území nezasahuje školský obvod spádové školy. Jde o obce, které nezřizují základní školu ani neusilují o účast na společném školském obvodu nebo aktivitách svazku obcí.

Minimální úroveň aktivity obce spojené se zajišťováním podmínek plnění povinné školní docházky se ještě snižuje v důsledku nového přerozdělování výnosů sdílených daní podle zákona č. 243/2000 Sb., ve znění účinném od 1. ledna 2013. Změny v rozpočtovém určení daní přinášejí efektivnější a spravedlivější přístup obcí k výnosům sdílených daní, paradoxně však spolu s přesunem prostředků od obcí nezřizujících základní školu k obcím, které školu zřizují, zbavují první obce povinnosti související s povinností zajistit plnění povinné školní docházky, a sice úhrady neinvestičních výdajů za dojíždějící žáky. Novela zákona č. 561/2004 Sb. vyhlášená pod č. 370/2012 Sb. totiž v § 178 s účinností k 1. lednu 2013 zrušila odstavce 6 až 8. Pro obce, které nezřídily základní školu, neúčastní se dohody o společném školském obvodu ani svazku obcí zřizujícího základní školu, tak zákon od 1. ledna 2013 neupravuje výslovně způsob jak zajistit podmínky plnění povinné školní docházky žákům uvedeným v § 178 odst. 1.

Tabulka č. 2: Celkové počty žáků základních škol a celkové počty žáků prvního stupně základní škol

Žáci ZŠŽáciZapisovaní* Zapsaní** celkemprvního stupně

2012/2013 807950 488106 130870 110392 2011/2012 794642 474327 125703 106930 2010/2011 789486 465380 118900 101706 2009/2010 794459 460754 115652 98789 2008/2009 816015 458198 113353 96432 2007/2008 844863 458046 111784 95172 2006/2007 876513 462820 112091 95490

Zdroj: Statistické ročenky školství (MŠMT/ÚIV)

* Počet dětí, které se dostavily k zápisu. ** Počet dětí zapsaných do základní školy.

Statistické údaje nenasvědčují tomu, že by hrozil obecný nedostatek kapacit základních škol v České republice, neboť celková naplněnost základních škol se dlouhodobě výrazně nezvyšuje, a nárůst počtu dětí zapisovaných k plnění povinné školní docházky je dosud kompenzován odchody do středního vzdělávání. Kapacity základních škol v celorepublikovém měřítku (souhrnná rejstříková kapacita všech základních škol podle stavu k 29. říjnu 2012 je 1 299 103 žáků) navíc výrazně převyšují poptávku po základním vzdělávání. Toto hledisko ale není podstatné, protože dostupnost základního vzdělávání je prvotně lokální záležitost.

Na lokální úrovni se může vyšší počet dětí ve věku zahájení povinné školní docházky projevit výrazněji a častěji se objevují případy, kdy zákonní zástupci nenalézají pro dítě dostupnou základní školu nejen v místě bydliště, ale ani v okolních obcích. Domovská obec ani krajský úřad, na které se zákonní zástupci přirozeně obracejí s žádostí o pomoc, nemají dostatečně účinné nástroje jak dítěti pomoci.

V rámci České republiky je nejtíživější situace v okresech Praha-východ a zejména Praha- západ, kde již současné požadavky na přijetí žáků do základních škol leckde převyšují kapacity základních škol s negativním výhledem na další období.

Graf: Převis žáků věkové skupiny 6 až 14 let v poměru ke kapacitě základních škol v okresech Praha – východ a Praha – západ ve školním roce 2013/2014

Zdroj: graf převzat z materiálu „Nástin problematiky přijímání žáků do 1. ročníků ZŠ v místech s nedostatkem kapacit“ zpracovaného ministerstvem Podle stávající právní úpravy (§ 178 odst. 3) má krajský úřad velmi omezenou možnost zasáhnout ve prospěch dítěte v případech, kdy je z důvodu nedostupnosti základní školy a absence práva na přednostní přijetí ohroženo plnění jeho povinné školní docházky:

„Pokud obec nestanoví školský obvod spádové školy a je ohroženo plnění povinné školní docházky žáků uvedených v odstavci 1, rozhodne o školském obvodu spádové školy krajský úřad v přenesené působnosti.“ (§ 178 odst. 3)

Krajský úřad může rozhodnout o školském obvodu, pouze pokud „obec nestanoví školský obvod spádové školy“. Obec však má povinnost stanovit školský obvod pouze v případech uvedených v § 178 odst. 2 (resp. v jeho písmenech b) a c), neboť při zřízení jedné školy obec způsobí „stanovení“ školského obvodu ze zákona podle písmene a)). Podpůrná aktivita krajského úřadu se tudíž uplatní jen v případech, kdy obec opomene vydat obecně závaznou vyhlášku, ačkoli je k tomu povinna z důvodu zřízení dvou nebo více škol, z důvodu uzavření dohody o společném školském obvodu nebo účasti ve svazku obcí, který zřizuje základní školu.

Závažnější případy ohrožení plnění povinné školní docházky ale nastávají tam, kde obec nezřídila základní školu, neuzavřela dohodu o společném školském obvodu ani se nestala členem svazku obcí zřizujícího základní školu. Takové obci nevznikla povinnost stanovit školský obvod, resp. stanovení školského obvodu touto obcí je vyloučeno, neboť nemůže bez zákonného nebo smluvního základu vztahovat školské obvody základních škol jiných zřizovatelů na svoje území.

Zásada zákonnosti výkonu státní správy a speciálně zásahů do územní samosprávy potom velí vykládat pravomoc krajského úřadu podle § 178 odst. 3 restriktivně a vázat ji pouze na nesplnění povinnosti obce stanovit školský obvod. Krajský úřad tudíž nemůže využít pravomoci podle § 178 odst. 3 ve prospěch dětí s místem trvalého pobytu na území obce, která nezřídila základní školu, neuzavřela dohodu o společném školském obvodu ani nevstoupila do svazku obcí.

Přitom tento problém často netíží jen děti, resp. jejich zákonné zástupce, ale i jejich domovskou obec, neboť jeho příčina nemusí nutně být v liknavosti obce. Často se bude jednat i z pohledu obce o nepříznivé působení vyšší moci, nemá-li obec podmínky pro zřízení školy a nepodařilo-li se jí dosáhnout dohody o spolupráci s žádnou z okolních obcí.

Zákon navíc neupravuje dostatečně názorně povinnost obce pomoci zákonným zástupcům při hledání dostupné základní školy (rozumí se dostupnost dopravní i kapacitní). Z podnětů, jimiž se pravidelně v době zápisů k povinné školní docházce obracejí rodiče na ministerstvo, je zřejmé, že řada obcí bez základní školy není dostatečně aktivní a neposkytuje svým občanům aktuální servis informací o dostupnosti základního vzdělávání.

Existující právní stav tudíž nevyžaduje zásadní systémovou revizi, ale stanovení dílčích pravidel k vyplnění mezer, které v současnosti působí v místních podmínkách obtížnou dostupnost základního vzdělávání a bezradnost zákonných zástupců při hledání základní školy.

VARIANTA NULOVÁ

Zachování existujícího právního stavu.

VARIANTA 1

Dosavadní nedostačující pravomoc krajského úřadu subsidiárně rozhodnout o školském obvodu bude nahrazena nástrojem, který může zajistit pokrytí území s nedostatečnou dostupností základních škol školskými obvody.

Vzhledem k obecné závaznosti toto opatření krajského úřadu nemůže být správním rozhodnutím, ale půjde o tzv. opatření obecné povahy (§ 171 až 174 správního řádu).

Opatření krajského úřadu bude vydáváno v přenesené působnosti.

Touto metodou lze zajistit žákům spádovou školu, a tedy relativní jistotu přijetí do školy. Nelze ale zajistit přijetí žáka do jeho již existující spádové školy (zřizované třeba i jeho domovskou obcí), která má naplněnou kapacitu a nemůže žáka přijmout ke vzdělávání. Bude však možné na místo jeho trvalého pobytu rozšířit školský obvod jiné školy (i zřizované jinou obcí nebo svazkem obcí), neboť zákon nevylučuje překryv více školských obvodů.

VARIANTA 2

Zvažována byla i varianta individuálního určení spádového obvodu konkrétnímu dítěti krajským úřadem, která by se používala v případech, kdy plnění povinné školní docházky je ohroženo jen u jednotlivce. Ukazuje se ale, že tato varianta by (nejen) krajským úřadům přinášela administrativní zátěž neúměrnou dosahovanému výsledku. Muselo by se jednat o správní řízení, jehož účastníkem by kromě dítěte, jehož se rozhodování v první řadě týká, musela být i jeho domovská obec, nově určovaná spádová škola a její zřizovatel. Vzhledem k protichůdným zájmům těchto subjektů by rozhodování bylo zpravidla komplikováno a protahováno odvolacím řízením.

VARIANTA 3

Zákonným zástupcům často chybí účinná pomoc obce při hledání dostupné základní školy.

Pomoc obce by měla mít hlavně informační a poradenskou povahu (nepůjde o přímou intervenci a vměšování obce do záležitostí školy jiného zřizovatele). Pomoc lze poskytnout i předběžně obecnou formou – zveřejněním základních informací o dostupných školách a poučení o právech dětí (zákonných zástupců) na úřední desce nebo internetových stránkách obce. Tyto i další možné přístupy lze v zákoně označit neurčitým pojmem „přiměřený způsob“.

VARIANTA 4

Nástroje uvedené ve variantách 1 až 3 pouze určují žákovi spádovou školu, resp. zajišťují mu informace o dostupných základních školách, ale nezajišťují faktickou dostupnost kapacit základních škol v určitém území. Zákon totiž neukládá obcím a z praktických důvodů ani nemůže plošně všem obcím v České republice uložit, aby kapacita školy přesně odpovídala poptávce z příslušného školského obvodu. Ve skutečnosti proto řada spádových škol nemá takovou kapacitu, aby mohla vzdělávat všechny žáky s trvalým pobytem ve školském obvodu. Zákon také neukládá obcím, aby vytvářely nebo udržovaly kapacity svých škol k využití žáky z okolních obcí. Opět není možné toto pravidlo zavést plošně, avšak v konkrétních případech má škola zřizovaná obcí skutečně „nadobecní“ význam, protože je třeba jedinou nebo jednou z mála škol, kde můžou žáci ze sousedních obcí plnit povinnou školní docházku.

Nejde o obecně závadný stav, ale pouze lokálně o možnou příčinu obtížné dostupnosti základního vzdělávání. Je proto zapotřebí zvažovat také přímou ingerenci státní správy do stavu kapacit té které spádové školy.

Tento nástroj by bylo možné použít:

- jako pojistku proti snižování kapacit základních škol, a to formou speciálního důvodu pro zamítnutí žádosti o změnu údajů v rejstříku škol a školských zařízení; toto opatření by bylo více využíváno v případech, kdy obec snižuje kapacitu školy, protože postačuje jejím občanům, a tím vylučuje možnost využití kapacity dětmi z okolních obcí, které třeba spádovou školu nemají a mohly by ji v budoucnu mít právě v této škole (např. na základě opatření obecné povahy dle varianty 1).

- tam, kde jsou pro rozšíření kapacit školy již dány materiální podmínky (zjednodušeně řečeno není nutná přístavba školy); krajský úřad by mohl na základě zjištění, že zásahy nižší intenzity nejsou účinné, podat ministerstvu návrh na zvýšení kapacity konkrétní základní školy zřizované obcí nebo svazkem obcí.

Druhá možnost představuje zřejmě nejintenzivnější myslitelný způsob zásahu do územní samosprávy, protože jde formálně i o omezení práv vlastníka (obce nebo přímo právnické osoby vykonávající činnost školy), neboť by zde stát závazně určoval vlastníku stavby způsob jejího použití. Podmínkou by pak musela být neexistence právních překážek v podobě užívacího práva jiné osoby k prostorám (např. nájemní smlouva, kterou v praxi může mít s vlastníkem stavby uzavřenu třeba i škola jiného zřizovatele). Bylo by ale možné rozhodnout o zvýšení kapacity od data následujícího po odpadnutí právní překážky (konkrétně stanoveného např. dle obsahu nájemní smlouvy), čímž by se nanejvýš zamezilo jejímu prodloužení, tedy jednalo by se o podobný zásah, jako je znemožnění uzavřít novou nájemní smlouvu.

3.1.2 Evidence plnění povinné školní docházky

DEFINICE PROBLÉMU

Neexistuje jednotná úprava evidence využití kapacit spádových škol žáky ze zřizující obce a okolních obcí a evidence zájmu žáků z obce zřizující základní školu po vzdělávání v jiné než spádové škole. Obec často nemá přehled o využití svojí školy a podklady pro plánování jejích kapacit. Ředitelé základních škol naopak nemají včas nebo vůbec přehled o žácích, kteří by se měli dostavit k zápisu, popřípadě o nichž by ředitel měl obdržet zprávu, že byli zapsáni do jiné základní školy.

POPIS EXISTUJÍCÍHO PRÁVNÍHO STAVU

Zákon neupravuje povinnost obce poskytnout řediteli spádové školy seznam dětí, které patří do příslušného školského obvodu a mají v dané škole právo na přednostní přijetí. Ředitel není povinen zpětně oznamovat obci, které děti ze školského obvodu se dostavily k zápisu, které byly přijaty a kolik bylo přijato dětí s místem trvalého pobytu mimo školský obvod.

Zákon pouze upravuje povinnost školy, která není spádovou školou dítěte, oznámit přijetí takového dítěte řediteli jeho spádové školy (§ 36 odst. 5 zákona č. 561/2004 Sb.).

Tato informace je využitelná pouze v kombinaci s výše uvedenými vstupními informacemi. Za současné právní úpravy, kdy není stanovena povinnost ředitele takové informace kombinovat, není ani jisté, zda může obec řediteli vstupní seznam dětí poskytnout. Praxe není jednotná ani v náhledu na povinnost ředitele spádové školy předávat zřizovateli seznam přijatých dětí.

VARIANTA NULOVÁ

Zachování existujícího právního stavu.

VARIANTA 1

Zákon upraví systém evidence plnění povinné školní docházky jako logický doplněk jednotné soustavy školských obvodů. Před termínem zápisů poskytne obecní úřad obce, na jejímž území je školský obvod základní školy, řediteli spádové školy seznam dětí, které patří do jeho obvodu a měly by v příštím školním roce zahájit povinnou školní docházku.

Pokud přijme ředitel děti z jiného školského obvodu, sdělí tuto skutečnost spádové škole.

Po ukončeném přijímacím řízení sdělí ředitel obecnímu úřadu

- které děti ze seznamu „spádových“ dětí přijal ke vzdělávání, popř. kterým povolil odklad povinné školní docházky,

- o kterých „spádových“ dětech mu jiná škola sdělila, že je přijala ke vzdělávání,

- které děti přijal z jiných školských obvodů a z území bez školského obvodu.

Tento systém umožní ředitelům škol lépe plánovat činnost školy a zřizovatelům efektivněji přizpůsobovat kapacity základních škol skutečné poptávce.

Nový, relativně ucelený systém předávání údajů o zapisovaných dětech a o odkladech mezi školami a obcemi nelze směšovat s vykazováním údajů o zahájení povinné školní docházky ve výkazech podle § 28 odst. 5 zákona č. 561/2004 Sb. Jde o odlišné mechanismy, které se budou realizovat nezávisle na sobě.

VARIANTA 2

Zákon upraví pouze poskytnutí údajů obecním úřadem řediteli školy.

Zpětný pohyb údajů nebude upraven.

3.2 Zhodnocení dopadů navrhovaných variant

3.2.1 Pokrytí území České republiky školskými obvody spádových škol

Varianta 1 (dodatečné určování školského obvodu opatřením obecné povahy vydaným

krajským úřadem) může vyřešit obtíže s dostupností základního vzdělávání v určité lokalitě – žákům, kteří dosud nemají v žádné základní škole přednostní právo na přijetí, přizná toto právo v nově stanovené spádové škole. Výhodou opatření obecné povahy je, že již na základě jednotlivého případu může krajský úřad nastolit obecné řešení pro příslušné území. Nerozhoduje tedy o spádovosti školy pro jednotlivého žáka, ale pro všechny děti z určitého území (počítá se s tím, že opatření obecné povahy bude časově omezené, aby byla zachována určitá přiměřenost zásahu krajského úřadu do samostatné působnosti obce zřizující spádovou školu). Této obci je totiž část školského obvodu na základě opatření obecné povahy jednostranně vnucena orgánem vykonávajícím státní správu.

Limitem jsou kapacity fyzicky dostupných základních škol a rizikem je, že obce budou tyto kapacity preventivně snižovat, aby vystačily pouze pro uspokojení poptávky vlastních občanů a školy nebyly případným opatřením obecné povahy dotčeny.

Varianta 2 (individuální stanovení spádové školy) by (nejen) krajským úřadům přinášela

administrativní zátěž neúměrnou dosahovanému výsledku. Muselo by se jednat o správní řízení, jehož účastníkem by kromě dítěte, jehož se rozhodování v první řadě týká, musela být i jeho domovská obec, nově určovaná spádová škola a její zřizovatel. Vzhledem k protichůdným zájmům těchto subjektů by rozhodování bylo zpravidla komplikováno a protahováno odvolacím řízením.

Varianta 3 (výslovná úprava povinnosti obce napomáhat zákonným zástupcům při hledání

základní školy) nepřináší zásadně novou úpravu. Dosavadní povinnosti obce vůči jejím občanům jsou v této oblasti podstatně přísnější. Obec nemá napomáhat zákonným zástupcům v „jejich“ hledání základní školy, ale musí zajistit podmínky pro plnění povinné školní docházky (§ 178 odst. 1). K této povinnosti patří i povinnost informovat zákonné zástupce o způsobu, jakým jejich domovská obec zajistila podmínky pro plnění povinné školní docházky. Jinak by se úsilí obce míjelo účinkem.

V zákoně není vhodné výslovně zdůrazňovat pomoc, kterou má obec poskytovat zákonnému zástupci při hledání základní školy, protože to může vzbuzovat dojem, že hledání a nalezení dostupné školy je prvotně úkolem zákonného zástupce, zatímco obec mu přispěje na pomoc až v krajním případě. Již ze stávající úpravy přitom vyplývá pro zákonného zástupce výhodnější situace – je to obec, kdo se musí předem aktivně postarat o to, aby jejím občanům nečinilo nepřiměřené obtíže hledání dostupné (dopravně i kapacitou) základní školy.

Varianta 4 (ingerence státní správy do stanovení kapacit základních škol – zamítnutí žádosti

o snížení kapacity, zvýšení kapacity ex offo) představuje vážný průlom do současné autonomie obcí jako zřizovatelů. Zřizovatelské pravomoci obcí – k nimž patří i stanovení základních parametrů fungování obcí zřízené organizace – jsou součástí samostatné působnosti. I zde má obec jednat ve veřejném zájmu, a to v souladu se svým posláním pečovat o potřeby svých občanů (§ 2 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů).

Garance dostupnosti základního vzdělávání je systémově svěřena obecní samosprávě a k prolomení této zásady může docházet způsobem přiměřeným účelu. V současné situaci je vhodné nejdříve ověřit funkčnost varianty 1, a teprve pokud by se v budoucnu stávala neochota obcí nabízet kapacity svých škol i okolním menším obcím častějším jevem, lze zvážit variantu 4.

3.2.2 Evidence plnění povinné školní docházky

Varianta 1 (zavedení obousměrných informačních toků o přijímaných žácích mezi základní

školou a obcí) by sjednotila současnou praxi a umožnila obcím lépe plánovat kapacity svých škol. Údaje o zápisech k povinné školní docházce by mohly být také využity v činnosti orgánů sociálně-právní ochrany dětí.

Na druhou stranu údaje poskytované školami zřizovatelům budou nepřesné, pokud jde o děti s povoleným odkladem povinné školní docházky. O odklad je možné žádat až do 31. května, zatímco zápisy probíhají v únoru a například jiná než spádová škola (aby se sjednotil termín poskytování údajů) bude spádové škole předávat údaje jako dosud do konce března. V souborech dat proto budou údaje o dětech, jimž byl odklad povolen do lhůty pro předání údajů. Ostatní děti s povoleným odkladem budou vedeny jako děti zapsané k povinné školní docházce, neboť i tyto děti musely projít zápisem a o odklad žádali až posléze. Údaj se zaktualizuje až v příštím roce, zahájí-li dítě již povinnou školní docházku.

Varianta 2 zachovává přínosy poskytnutí údajů zřizovatelem škole, avšak nepředstavuje pro

školy zvýšení administrativní zátěže. Po konzultacích se zástupci obecních samospráv se varianta 2 jeví jako vhodnější než varianta 1.

3.3 Přehled vybraných variant a návrh věcného řešení

Téma VybranéNávrh řešení

varianty

3.1.1 Pokrytí území České1 Oprávnění krajského úřadu stanovit opatřením

republiky školskýmiobecné povahy spádovou školu pro určité obvody spádových školúzemí.

3.1.2 Evidence povinné školní2 Zřizovatel bude spádové škole poskytovat

docházkyseznamy žáků s trvalým pobytem ve školském

obvodu.

4. ZÁVĚREČNÁ ZKOUŠKA

4.1 Varianty řešení

DEFINICE PROBLÉMU

V červnu 2014 skončí projekt Nová závěrečná zkouška 2, který úspěšně zavádí do středních škol jednotná zadání závěrečných zkoušek v oborech středního vzdělání s výučním listem. Projekt je založen na spolupráci škol při přípravě zadání zkoušek a na zavádění nového modelu závěrečné zkoušky „odspodu“. Dosavadní stav prací na „nové závěrečné zkoušce“ umožňuje, aby společné úsilí škol, ministerstva a Národního ústavu pro vzdělávání bylo dovršeno uzákoněním využití jednotných zadání zkoušek. Nebude se jednat o změnu, kterou by školy vnímaly jako zavádění převratných novinek do stávajícího prostředí, ale naopak o úpravu již zavedené praxe.

POPIS EXISTUJÍCÍHO PRÁVNÍHO STAVU

Střední vzdělávání vedoucí k dosažení stupně středního vzdělání a stupně středního vzdělání s výučním listem se ukončuje závěrečnou zkouškou. Závěrečná zkouška se skládá

- v oborech středního vzdělání s výučním listem z písemné zkoušky a ústní zkoušky a praktické zkoušky z odborného výcviku,

- v oborech středního vzdělání z praktické zkoušky z odborných předmětů a teoretické zkoušky z odborných předmětů.

Ředitel školy stanoví v souladu s rámcovým a školním vzdělávacím programem témata, obsah, formu a pojetí zkoušek a termíny jejich konání.

VARIANTA NULOVÁ

Zachování dosavadního právního stavu.

VARIANTA 1

Stabilizace nově zaváděného systému společných zadání závěrečné zkoušky v oborech středního vzdělání s výučním listem – školám se výslovně uloží využívat jednotných zadání a ministerstvu se svěří odpovědnost za zpracování zadání (nadále bude využíváno systému participace škol na tvorbě zkušebních úloh).

Podle nové právní úpravy se změny dotknou způsobu provádění závěrečných zkoušek

v oborech vzdělání s výučním listem. I nadále se bude závěrečná zkouška skládat z písemné zkoušky a ústní zkoušky a praktické zkoušky z odborného výcviku, změní se však způsob zadávání těchto zkoušek.

Ředitel školy bude při stanovení pojetí, témat, forem (a termínů) konání zkoušek povinen

využít jednotné zadání zkoušek, které bude zpracováno pro všechny součásti závěrečné

zkoušky. Novým prvkem bude v některých oborech vzdělání samostatná odborná práce, která dá žákům příležitost k tomu, aby prokázali hlubší a ucelenější znalost určité odborné problematiky, kterou řeší na základě samostatného a tvůrčího přístupu.

Předpokládá se, že jednotná zadání závěrečné zkoušky budou školám zpřístupněna způsobem umožňujícím dálkový přístup (například prostřednictvím webového portálu informačního systému pro závěrečné zkoušky).

Hodnocení jednotlivých zkoušek bude prováděno podle shodného postupu pro každé

jednotné zadání v příslušném oboru vzdělání, takže dosažení hranice úspěšnosti potřebné pro úspěšné vykonání zkoušky bude na středních školách, které příslušný obor vzdělání (s výučním listem) vyučují, také jednotné a přispěje k objektivitě hodnocení.

Další podmínky konání závěrečných zkoušek (podmínka úspěšného ukončení posledního ročníku středního vzdělávání, složení a jmenování zkušební komise, konání opravných a náhradních zkoušek, lhůta pro vykonání zkoušek, apod.) zůstanou bez změny.

V oborech vedoucích k získání středního vzdělání bude ponechána dosavadní právní úprava.

Jiné varianty nebyly v dané oblasti zvažovány.

Problematiku je nutno řešit na úrovni zákona, neboť se mění způsob zadávání závěrečných zkoušek doposud zákonem svěřený řediteli školy. Orgánem odpovědným za přípravu obsahu a stanovení forem a pojetí závěrečné zkoušky z centrální úrovně musí být ministerstvo, které z pozice ústředního správního úřadu odpovídá za stav, koncepci a rozvoj vzdělávací soustavy. Ministerstvu jako orgánu veřejné moci mohou být nové kompetence související s přípravou jednotných zadání závěrečných zkoušek opět svěřeny pouze zákonem.

Věcné parametry řešení vycházejí z výsledků projektů „Kvalita I“ (2005 – 2008), „Nová závěrečná zkouška“ (2009 – 2012) a zejména „Nová závěrečná zkouška 2“ (2012 – 2014). V rámci projektů byla vytvářena a uváděna do praxe jednotná zadání závěrečných zkoušek v učebních oborech s cílem vytvořit jejich srovnatelnost a tím i standard jednotlivých oborů středního vzdělání s výučním listem. Jedná se o model, jehož funkčnost byla v praxi ověřena a k němuž po dobu řešení projektu přistoupilo dobrovolně přes 70 % škol vzdělávajících žáky v předmětných oborech vzdělání. Jiné varianty proto nebyly dále posuzovány.

4.2 Zhodnocení dopadů navrhovaných variant

Varianta 1

Závěrečná zkouška konaná podle jednotných zadání přináší do systému ukončování a hodnocení vzdělávání v oborech vzdělání s výučním listem významné inovativní prvky.

Zavedením jednotných zadání budou obsah, způsob provádění a hodnocení závěrečné zkoušky v témže oboru vzdělání postupně sjednocovány, a tím vzroste její srovnatelnost a kvalita. Jednotným zadáním bude také vyjádřeno, které dovednosti jsou z hlediska kvalifikačních požadavků na výkon příslušných povolání významné a zároveň ověřitelné v podmínkách závěrečné zkoušky. Vzhledem k tomu, že jednotná zadání jsou připravována za účasti odborníků z praxe, se dosáhne vyšší provázanosti požadavků trhu práce nejen s obsahem a procesem vzdělávání, ale i s obsahem a způsobem realizace závěrečné zkoušky. Účelem nové závěrečné zkoušky je podpořit uplatnitelnost absolventů a zvýšit prestiž odborného vzdělávání.

Pozitivním rysem přípravy jednotných zadání je také spoluúčast odborných škol a jejich učitelů, což zaručuje proveditelnost zkoušek v reálném provozu.

Významným efektem tvorby jednotných zadání je vznik dlouhodobě využitelné databáze témat, ze které bude školám zadání vybíráno, přičemž je zaručena zřetelná vazba na rámcové vzdělávací programy.

Přípravu a provádění zkoušek podle jednotných zadání bude zajišťovat stát prostřednictvím své příspěvkové organizace. Náklady na přípravu jednotných zadání jsou a budou do roku 2015 hrazeny z prostředků ESF, náklady na běžný provoz databáze úloh a aktualizaci témat, sestavování jednotných zadání a jejich zpřístupnění školám v dalších letech dosáhnou výše

cca 8 mil. Kč ročně a budou hrazeny v rámci rozpočtové kapitoly resortu školství.

4.3 Přehled vybraných variant a návrh věcného řešení

Téma VybranéNávrh řešení

varianty

4.1 Ukončování středního1 Povinné využití jednotných zadání a shodného

vzdělávání závěrečnouzpůsobu hodnocení zkoušek v oborech zkouškouvzdělání s výučním listem.

5. PRACOVNÍ POMĚR ŘEDITELŮ ŠKOL A ŠKOLSKÝCH ZAŘÍZENÍ 5.1 Varianty řešení

DEFINICE PROBLÉMU

Novela zákona č. 561/2004 Sb. vyhlášená pod č. 472/2011 Sb. zavedla s účinností od 1. ledna 2012 model šestiletých funkčních období ředitelů škol a školských zařízení zřizovaných státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí (dále jen „veřejná škola“). Funkční období jsou ztotožněna s pracovními poměry na dobu určitou 6 let.

Zavedení pracovních poměrů na dobu určitou se však jeví jako odklon od obecné právní úpravy, který není přiměřený sledovanému účelu úpravy speciální. Školský zákon totiž sleduje společensky žádoucí právní ochranu ředitelů veřejných škol před libovůlí zřizovatelů, jimž znemožňuje odvolat ředitele kdykoli a bez udání důvodů, jak by bylo možné podle samotné obecné právní úpravy. Vedle zpřísnění podmínek pro odvolání ředitele stanovením uzavřeného výčtu důvodů pro odvolání by však zákon měl poskytnout zřizovatelům alespoň časově omezenou možnost vyměnit ředitele i z důvodů, které lze obtížně normovat zákonem, avšak které jsou věcně relevantní (faktické nedostatky v řízení školy, nedostačující kvalita vzdělávání atd.). Proto by zákon měl nadále umožňovat zřizovateli jednou za šest let bez dalších důvodů vyhlásit na místo ředitele konkurs a provést výměnu ředitele nebo jeho potvrzení ve funkci. K tomu účelu však není přiměřené zavádět povinnost jmenování do pracovního poměru na dobu určitou.

Stávající úprava je také kritizována řediteli škol jako znevýhodňující jak z hlediska obecné právní jistoty, tak třeba podmínek přístupu k úvěrovým produktům atd. Konzultace s bankami potvrdily, že pracovní poměr na dobu určitou 6 let může být ve srovnání s postavením vedoucího zaměstnance v pracovním poměru na dobu neurčitou znevýhodňující. Na počátku šestiletého období jsou sice podmínky srovnatelné, avšak s blížícím se koncem funkčního období budou banky při sjednávání úvěru vyžadovat potvrzení o prodloužení pracovního poměru, které však ředitel nemůže poskytnout.

POPIS EXISTUJÍCÍHO PRÁVNÍHO STAVU

Ředitel veřejné školy je jmenován do pracovního poměru na dobu určitou 6 let. Nedojde-li na konci „funkčního období“ ze zákonem stanovených důvodů k vyhlášení konkursu, prodlouží se pracovní poměr dosavadního ředitele o dalších 6 let a ředitel pokračuje ve výkonu práce na příslušném pracovním místě.

Naopak, nedojde-li na konci „funkčního období“ ze zákonem stanovených podmínek k automatickému prodloužení trvání pracovního poměru o dalších 6 let, končí řediteli školy pracovní poměr a ředitel nemá nárok na nabídku jiného pracovního zařazení a neuplatní se postup podle § 73a zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.

Do tohoto modelu pracovních poměrů jsou v letech 2012 až 2014 postupně převáděni všichni ředitelé veřejných škol v souladu s přechodným ustanovením čl. II bodu 5 zákona č. 472/2011 Sb. (v roce 2012 se změna dotkla cca 70% ředitelů veřejných škol, ať už byli přímo nově jmenováni, nebo se jejich dosavadní pracovní poměr změnil na pracovní poměr na dobu určitou).

VARIANTA NULOVÁ Zachování existujícího právního stavu.

VARIANTA 1

Zákon zachová šestiletá „funkční období“, ale upraví je v rámci pracovního poměru ředitele na dobu neurčitou.

Jmenováním vznikne řediteli pracovní poměr ke škole na dobu neurčitou a zároveň započne první šestileté období výkonu práce na pracovním místě ředitele. V době od 6 do 3 měsíců před koncem šestiletého období může zřizovatel vyhlásit konkurs a ředitele odvolat k poslednímu dni šestiletého období.

K automatickému prodloužení takto upraveného „funkčního období“ o dalších 6 let dojde, nebude-li v období od 6 do 3 měsíců před skončením šestiletého období vyhlášen konkurs a ředitel odvolán. Oprávnění závazně navrhnout zřizovateli vyhlášení konkursu zůstane ČŠI a školské radě zachováno, z návrhu na vyhlášení konkursu vyplyne zřizovateli také povinnost odvolat ředitele.

Návrh novely předpokládá, že pokud zřizovatel ředitele neodvolá, začíná řediteli po skončení dosavadního šestiletého období běžet další šestileté období.

Jestliže zřizovatel ředitele odvolá, uplatní se dále § 73a zákoníku práce upravující trvání pracovního poměru a nabídkovou povinnost zaměstnavatele. Nebude-li mít škola k dispozici vhodnou práci nebo odmítne-li ředitel nabídku, bude dán výpovědní důvod.

Přechodným ustanovením se do nového režimu pracovního poměru na dobu neurčitou převedou i dosavadní ředitelé jmenovaní na dobu určitou, přičemž v něm budou pokračovat v započatém funkčním období.

Nová úprava lépe odpovídá také restriktivnímu přístupu Evropské unie ke sjednávání pracovních poměrů na dobu určitou. Např. směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS, připouští sjednávání pracovních poměrů na dobu určitou jen ve výjimečných případech, jako jsou třeba sezónní práce. Podle citované směrnice tam, kde povaha vykonávané práce sama o sobě nevyžaduje sjednání pracovního poměru na relativně krátkou dobu, se za účelem ochrany zájmů zaměstnanců vyžaduje zásadně sjednání poměru na dobu neurčitou.

5.2 Přehled vybraných variant a návrh věcného řešení

Téma VybranéNávrh řešení

varianty

5.1 „Funkční období“ ředitele1 Úprava 6letých funkčních období dle zákona č. veřejné školy472/2011 Sb. bude změněna na systém 6letých období

výkonu práce na pracovním místě ředitele v rámci pracovního poměru na dobu neurčitou.

6. VEŘEJNÁ SPRÁVA A SPRÁVNÍ ŘÍZENÍ V PŮSOBNOSTI ŠKOL A ŠKOLSKÝCH ZAŘÍZENÍ

6.1 Varianty řešení

6.1.1 Uplatnění správního řízení dle povahy projednávané věci

DEFINICE PROBLÉMU

Zákon č. 561/2004 Sb. upravuje katalog věcí, při jejichž rozhodování vykonává ředitel veřejné školy a školského zařízení státní správu (§ 165 odst. 2). V těchto věcech také ředitel veřejné školy a školského zařízení tradičně aplikuje správní řád – až do 31. prosince 2011 vedlo správní úřady k tomuto zjednodušujícímu výkladu také znění § 183 odst. 1.

Správní soudy však usuzují jinak a na základě materiálního pojetí správního rozhodnutí zařazují do prostoru výkonu veřejné správy a aplikace správního řádu podstatně širší okruh

řediteli rozhodovaných věcí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5.5.2011, č.j. 2 Aps 3/2010 – 112).

VARIANTA NULOVÁ

Zachování existujícího právního stavu.

VARIANTA 1

Nově zákon nebude upravovat uzavřený katalog věcí, které se rozhodují při výkonu veřejné (státní) správy ve správním řízení. Bude na výkladové praxi a osvětě propagovat základní pravidlo správního řádu, podle něhož je správním řízením rozhodování o subjektivních veřejných právech fyzických a právnických osob. Materiálním pojetím správního rozhodování tak bude vymezena i oblast výkonu veřejné správy školami a školskými zařízeními.

Výčet v § 165 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb. se zachová, neboť školská praxe je navyklá určité názornosti právní úpravy, nebude však uzavřený.

6.1.2 Uplatnění správního řízení dle typu zřizovatele školy

DEFINICE PROBLÉMU

Zákon č. 561/2004 Sb. klasifikuje rozhodování ředitelů škol a školských zařízení z hlediska výkonu veřejné (státní) správy výhradně u veřejných škol a školských zařízení (§ 165 odst. 2). Zjednodušující výklad tohoto ustanovení dosud vedl školskou praxi k závěru, že soukromé a církevní školy veřejnou správu nevykonávají. To mělo za následek mimo jiné nepoužívání správního řádu v rozhodování ředitelů soukromých a církevních škol.

Také toto pojetí je s ohledem na recentní judikaturu správních soudů neudržitelné (rozsudek NSS ze dne 27. 7. 2011, č.j. 1 As 53/2011 – 109).

Rozhodnutí ředitele o přijetí ke vzdělávání, odkladu povinné školní docházky, povolení opakování ročníku střední školy atd. má totiž z hlediska zásahu do subjektivních práv fyzických osob stejnou povahu a intenzitu, ať se jedná o školu veřejnou, soukromou nebo církevní.

VARIANTA NULOVÁ

Zachování existujícího právního stavu.

VARIANTA 1

Zákon již nebude vztahovat katalog věcí rozhodovaných ve správním řízení pouze k veřejným školám a školským zařízením. Z povahy věci bude zřejmé, že se správní řád použije na rozhodování o subjektivních veřejných právech bez ohledu na druh zřizovatele školy.

6.1.3 Odvolací orgán u soukromých a církevních škol

DEFINICE PROBLÉMU

Odvolacím orgánem vůči ředitelům veřejných škol a školských zařízení je podle § 183 odst. 4 zákona č. 561/2004 Sb. krajský úřad. U ostatních škol se odvolací orgán dosud nevymezuje.

VARIANTA NULOVÁ

Zachování existujícího právního stavu.

VARIANTA 1

Bude-li v podkapitole 5.1.2 zvolena varianta 1, je nezbytné vyřešit otázku, který orgán je nadřízeným orgánem pro účely rozhodování o opravných prostředcích ve správním řízení vedeném soukromou nebo církevní školou a školským zařízením. Z důvodů sjednocení praxe lze také zde stanovit jako druhostupňový orgán krajský úřad. K tomu účelu bude zapotřebí

výslovné ustanovení speciální k § 178 odst. 1 správního řádu – rozšíření § 183 odst. 4 i na soukromé a církevní školy.

6.2 Zhodnocení dopadů navrhovaných variant

Zhodnocení dopadů je věnováno výhradně variantě 1 v bodu 5.1.3 (rozšíření působnosti krajských úřadů na rozhodování o odvoláních proti rozhodnutím soukromých a církevních škol). V tématech 5.1.1 a 5.1.2 se totiž jedná o přizpůsobení zákona judikatuře Nejvyššího správního soudu, zatímco nová regulace je navrhována právě jen v bodu 5.1.3.

Ministerstvo obeslalo krajské úřady a Magistrát hlavního města Prahy s žádostí o vyčíslení stávajícího nápadu odvolacích řízení proti rozhodnutím veřejných škol a souvisejících personálních a mzdových nároků. Zároveň si ministerstvo vyžádalo odhad nárůstu administrativní zátěže krajského úřadu, který by způsobilo rozšíření jeho pravomoci jako odvolacího orgánu i vůči školám soukromým a církevním.

Podle informací poskytnutých jednotlivými krajskými úřady se dosavadní nápad odvolání proti rozhodnutím ředitelů veřejných škol na jeden krajský úřad pohybuje v průměru kolem 500 ročně. Rozšíření agendy krajských úřadů může přinést navýšení nápadu odvolání o cca 100 až 150 podání za rok, což se dle odhadů krajských úřadů rovná 0,5 až 1 úvazku odborného referenta zařazeného do 11. platové třídy (v prostředcích na platy jde o cca 150 až 300 tisíc Kč). Pokud by nemohl krajský úřad čerpat z vnitřních zdrojů (což není vyloučené, ale vzhledem k rostoucímu nápadu podání i v jiných oblastech, jako jsou přezkumy maturitní zkoušky nebo nostrifikace, na to nelze spoléhat), bude muset navýšit stav systemizovaných míst.

Ministerstvo bude s krajskými úřady dále jednat o podmínkách případného navýšení příspěvku na výkon přenesené působnosti poskytovaného krajům podle § 29 odst. 2 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů, a § 31 odst. 4 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů. Zároveň bude odložena účinnost novelizačních bodů týkajících se této oblasti na 1. září 2015, aby měla praxe nezbytný čas na adaptaci.

Míru předpokládaného zvýšení administrativní zátěže krajských úřadů lze odvodit také od procentuálního zastoupení soukromých a církevních zřizovatelů znázorněného níže v grafu.

MŠ ZŠ SŠ Konz. VOŠ

Celkový počet škol 4826 4125 1433 17 184

Graf: Podíl jednotlivých zřizovatelů škol dle úrovně vzdělání

6.3 Přehled vybraných variant a návrh věcného řešení

Téma VybranéNávrh řešení

varianty

6.1.1 Uplatnění správního0 Výčet věcí rozhodovaných dle správního řádu v § 165 řízení dle povahyodst. 2 bude uzavřený. projednávané věci 6.1.2 Uplatnění správního1 Správní řád se při vrchnostenském rozhodování o řízení dle typu zřizovateleprávech a povinnostech užije bez rozdílu zřizovatele školy(tedy i v soukromých a církevních školách). 6.1.3 Odvolací orgán u1 Odvolací instancí u soukromých a církevních škol bude soukromých a církevníchkrajský úřad. škol

Zákon bude respektovat usnesení vlády ze dne 20. dubna 2009 č. 450 o Koncepci budoucí právní úpravy, která povede ke sjednocení právní úpravy postupů při výkonu jednotlivých správních agend s minimem odchylek a výjimek.

7. DALŠÍ TÉMATA NOVELY

7.1 Úprava kurzů pořádaných školami zřizovanými Ministerstvem vnitra a Ministerstvem obrany

Na základě podnětu Ministerstva vnitra a připomínky Ministerstva obrany se do § 114 doplňuje úprava tzv. resortních kursů, která má vytvořit podmínky pro realizaci dalšího vzdělávání ve školách zřizovaných MV a MO, jehož obsah a organizace bude odpovídat potřebám příslušného resortu.

7.2 Státní zkoušky z grafických disciplín

V meziresortním připomínkovém řízení vznesly asociace středních škol požadavek, aby ministerstvo zajistilo další funkčnost systému státních zkoušek z těsnopisu, psaní na klávesnici a zpracování textu na počítači (tzv. grafické disciplíny). Tyto státní zkoušky byly tradičně zajišťovány Národním ústavem odborného vzdělávání (nyní Národní ústav pro vzdělávání), avšak v aktuálním právním prostředí pozbyly zákonnou oporu. Možnost konání státem garantovaných zkoušek z grafických disciplín kategoricky vyžadují střední školy, jejich žáci i zaměstnavatelé. Proto bude do školského zákona doplněna stručná úprava povinnosti ministerstva zajistit prostřednictvím jím zřizované právnické osoby uskutečňování těchto státních zkoušek. Zkoušky budou zajišťovány zaměstnanci NÚV, fyzicky budou probíhat ve středních školách v rámci smluvního vztahu NÚV se školou (což odpovídá dřívější vžité praxi) a budou zpoplatněny.

Pravidla konání zkoušek a hodnocení jejich výsledků stanoví ministerstvo vyhláškou. Státní zkoušky budou zajišťovány v rámci rozpočtové kapitoly ministerstva, přičemž se počítá s výrazným podílem výnosů z úhrad za konání zkoušky ze strany účastníků. V souvislosti se zaváděním nové úpravy státních zkoušek do praxe nedojde k navýšení limitu počtu zaměstnanců NÚV.

Základní teze prováděcí právní úpravy jsou uvedeny ve zvláštní části důvodové zprávy u příslušného zmocňovacího ustanovení.

8. IMPLEMENTACE, VYNUCOVÁNÍ A PŘEZKUM ÚČINNOSTI

Tabulka č. 3: Implementace, vynucování a přezkum účinnosti

Implementace a vynucování Přezkum účinnosti

1.1.1 Zavedení nového systému podpůrných opatření. Soubor podpůrných opatření členěných dle náročnosti do 5 stupňů stanoví vyhláška. Zákon zřetelněji upraví podmínky přístupu žáků k jednotlivým druhům podpory. 1.1.2 Sjednocení pravidel činnosti školských poradenských zařízení, úprava druhů výstupů jejich činnosti (zpráva a doporučení) a pravidel nakládání s těmito dokumenty. Zavede se systém revize výstupů poradenské činnosti. Systém podpůrných opatření bude provedenVedle výstupů inspekční činnosti (mj. vyhláškou ministerstva. Zavedení do praxevýroční zprávy ČŠI), revizí (průběžná vyžaduje metodickou podporu ministerstva akomunikace mezi ministerstvem a NÚV Národního ústavu pro vzdělávání směrem kev rámci podřízenosti) a statistik bude školám a poradenským zařízením.ministerstvo sledovat působení nové úpravy

v praxi přímou komunikací s krajskými

Vynucování bude zajišťovat na úrovni škol

úřady, školskými asociacemi a dalšími

ČŠI a na úrovni poradenských zařízení takéodbornými institucemi (pracovní setkání se NÚV prostřednictvím revizních mechanismů.pořádají několikrát během roku). 2.1 Registr pedagogických pracovníků Implementace a vynucování bude probíhatMinisterstvo bude účinnost vyhodnocovat při obdobně jako u předávání údajů ze školníchpravidelných sběrech a zpracování údajů od matrik, resp. statistických zjišťování.1. ledna 2016. Prakticky bude implementace zajištěna systémovým využitím nástrojů e- Governmentu. 3.1.1 Oprávnění krajského úřadu stanovit opatřením obecné povahy spádovou školu. Půjde o kompetenci krajského úřadu, která seČetnost a způsob použití nového § 178 bude aktivovat v kolizních případech.odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb. v praxi bude Přenesená působnost krajského úřadu je podministerstvo sledovat průběžně v pracovním druhoinstanční pravomocí ministerstva.styku s krajskými úřady. 3.1.2 Obecní úřad bude spádové škole poskytovat seznamy žáků s trvalým pobytem ve školském obvodu. Dodržování nových informačních povinnostíÚčinnost nové úpravy, jak z hlediska jejího bude na straně obcí podléhat dozorovýmdodržování, tak faktického přínosu, je vhodné mechanismům podle zákona č. 128/2000 Sb.,ověřit po dvou letech od jejího zavedení o obcích (obecní zřízení).výběrovým šetřením ve školách. 4.1 Jednotné zadávání a shodný způsob hodnocení závěrečných zkoušek v oborech vzdělání s výučním listem. Zvláštní implementační a donucovací nástrojePřezkum účinnosti provádí ministerstvo ve zde nejsou zapotřebí, neboť nověspolupráci s NÚV průběžně. kodifikovaná pravidla jsou již všeobecně naplňována v rámci projektu. 5.1 Úprava 6letých funkčních období dle zákona č. 472/2011 Sb. bude změněna na systém 6letých období výkonu práce na pracovním místě ředitele v rámci pracovního poměru na dobu neurčitou. Nová pravidla budou působit přímo zePřezkum účinnosti bude provádět ČŠI, která zákona a do praxe budou uváděna postupněúčastí školních inspektorů na konkursech v souvislosti s konkursy a jmenováním nebozískává data přímo z terénu. odvoláváním ředitelů veřejných škol.

Ministerstvo bude také průběžně věnovat pozornost ohlasům zřizovatelů a ředitelů škol.

6.1.1 Výčet věcí rozhodovaných dle správního řádu v § 165 odst. 2 bude uzavřený. 6.1.2 Správní řád se při vrchnostenském rozhodování o právech a povinnostech užije bez rozdílu zřizovatele (tedy i v soukromých a církevních školách). Aplikaci správního řádu na rozhodování,Přezkum účinnosti bude realizován které je z materiálního hlediska správnímincidenčně v návaznosti na jednotlivé kauzy rozhodováním, a používání správního řáduřešené správními soudy. neveřejnými školami, vynucují průběžně správní soudy. Zákon zde nezavádí novou regulaci, ale reaguje na judikaturu. Ministerstvo bude v mezích své působnosti poskytovat praxi metodickou podporu. 6.1.3 Odvolací instancí u soukromých a církevních škol bude krajský úřad. Krajský úřad bude odvolacím orgánemPřezkum účinnosti bude realizován v přenesené působnosti.incidenčně v návaznosti na jednotlivé kauzy

řešené správními soudy.

Rozšíření jeho kompetence může být podle podmínek konkrétního úřadu spojenoDůležitým zdrojem informací pro s navýšením pracovních úvazků.ministerstvo budou pravidelné porady

s odbory školství krajských úřadů.

Ministerstvo bude v mezích své působnosti poskytovat praxi metodickou podporu. 7.1 Úprava kurzů pořádaných školami zřizovanými Ministerstvem vnitra Nová úprava bude naplňována v gesciPřezkum účinnosti je v gesci Ministerstva Ministerstva vnitra ve vztazích nadřízenostivnitra. k jím zřizovaným školám. 7.2 Státní zkoušky z grafických disciplín Nová úprava bude provedena vyhláškouPřezkum účinnosti bude probíhat každoročně ministerstva a úpravou vnitřních předpisův rámci subordinačních vztahů ministerstva a NÚV, který bude uvádět státní zkoušky doNÚV. praxe. Vynutitelnost zajistí ministerstvo v rámci nadřízenosti.

V rámci přezkumu účinnosti bude Ministerstvo vyhodnocovat, jak jsou naplňovány jednotlivé cíle novely mimo jiné z hlediska A.

- účinnosti podpory žáků se speciálními vzdělávacími potřebami,

- schopnosti škol a školských zařízení pracovat s prováděcí právní úpravou – seznamem podpůrných opatření a navazujícími metodickými pomůckami,

- nákladnosti systému podpůrných opatření a vývoje ve statistikách využívání těch kterých druhů opatření (excesy mohou být příznakem zneužívání systému nebo naopak jeho nedostupnosti),

- četnosti využívání revizních mechanismů a dodržování lhůt pro vyřízení žádosti o revizi, B.

- uživatelské přívětivosti způsobu předávání údajů do registru pedagogických pracovníků,

- plnění povinnosti škol a školských zařízení předávat údaje do registru,

- využitelnosti údajů v registru pro tvorbu statistik a koncepcí, C.

- počtu řízení o určení školské obvodu základní školy a počtu vydaných opatření obecné povahy,

- praktických zkušeností s průběhem řízení o opatření obecné povahy,

- přínosů opatření obecné povahy pro děti s povinnou školní docházkou – počtu umístění do základní školy díky stanovení školského obvodu krajským úřadem, D.

- bezproblémového průběhu závěrečných zkoušek podle jednotných zadání, E.

- praktických zkušeností zřizovatelů a ředitelů škol při vyhlašování tzv. rekonkursů, při jmenování ředitelů a jejich potvrzování ve funkci a také (statisticky)

- přínosů nároku na nabídku pracovního zařazení pro ředitele, kteří končí v rámci pracovního poměru na dobu neurčitou ve funkci, F.

- nápadu odvolacích řízení ve věcech rozhodovaných řediteli soukromých a církevních škol u krajských úřadů,

- jednotnosti rozhodovací praxe krajských úřadů u škol všech druhů zřizovatelů.

9. Dotčené subjekty Tabulka č. 4: Přehled dotčených subjektů podle věcných oblastí

1. Vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami Děti, žáci a studenti, zákonní zástupci, školy, školská poradenská zařízení, krajské úřady, ministerstvo, Česká školní inspekce, Národní ústav pro vzdělávání, orgány sociálně-právní ochrany dětí 2. Registr pedagogických pracovníků Pedagogičtí pracovníci, školy a školská zařízení, ministerstvo 3. Povinná školní docházka a spádové školy Děti ve věku 6 až 17 let, zákonní zástupci, obce, základní školy 4. Závěrečná zkouška Žáci středních škol v oborech středního vzdělání s výučním listem, střední školy, ministerstvo, Národní ústav pro vzdělávání 5. Pracovní poměr ředitelů škol a školských zařízení Ředitelé veřejných škol a školských zařízení, stát, kraje, obce a svazky obcí jako zřizovatelé, veřejné školy a školská zařízení 6. Veřejná správa a správní řízení v působnosti škol a školských zařízení Školy a školská zařízení, ředitelé, krajské úřady, církevní a soukromé školy a jejich zřizovatelé, účastníci řízení vedených školami a školskými zařízeními, správní soudy 7.1 Úprava kurzů pořádaných školami zřizovanými Ministerstvem vnitra Školy zřizované Ministerstvem vnitra a toto ministerstvo, žáci a zaměstnanci těchto škol 7.2 Státní zkoušky z grafických disciplín MŠMT, NÚV, střední školy, zájemci o státní zkoušky

10. Konzultace

Jednotlivé tematické okruhy byly konzultovány s:

- zástupci školských asociací

- CZESHA, AŘG, SSŠČMS - 10.1.2013, Praha. Tyto asociace průběžně

podporovaly změny v postavení ředitelů škol a zavedení nové závěrečné zkoušky. SSŠČMS se obrátilo na ministerstvo s žádostí o přípravu změn v zákoně č. 306/1999 Sb., čemuž ministerstvo vyhovělo.

- Zájmem asociací bylo též zjednodušení pravidel zdravotních prohlídek žáků a

studentů před zařazením na praktické vyučování. Nové legislativní řešení konzultovalo ministerstvo průběžně s Ministerstvem zdravotnictví.

- Asociace vyšších odborných škol – 5.2.2013, Praha

- vedoucími odborů školství krajských úřadů – 2012, Příbram, únor 2013 - korespondenčně

- Asociací krajů ČR – 18.1.2013, Brno, 7.2.2013, Praha, 28.2.2013

- Svazem měst a obcí – 7.2.2013, Praha, 28.2.2013, Praha – květen 2014

- Sdružením místních samospráv – 7.2.2013, Praha, 28.2.2013, Praha – květen 2014

- V konzultacích se Svazem měst a obcí a Sdružením místních samospráv nebyla nalezena shoda o rozsahu nabídky podpůrných opatření, pokud jde o stavební a technické úpravy budov škol a školských zařízení. Toto téma se také stalo předmětem rozporu v meziresortním připomínkovém řízení.

- Ministerstvem vnitra – konzultace ke změnám v § 114 – 16.11.2012

- Úřadem pro ochranu osobních údajů (27.3.2014) a Ministerstvem vnitra (1.4.2014). Byly diskutovány parametry registru pedagogických pracovníků. ÚOOÚ vyslovil podporu pseudonymizované podobě registru a poskytl ministerstvu pomoc při odůvodňování jednotlivých ustanovení. MV přispělo ministerstvu metodickou pomocí při nalézání vztahu registru k základním registrům veřejné správy a při využití systému CzechPoint at Office.

- Pracovním týmem RHSD ČR pro vzdělávání a lidské zdroje dne 10.4.2014. Pracovní tým novelu podpořil a doporučil její předložení do dalšího legislativního procesu.

11. Zdroje dat

1. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy – Statistické ročenky školství, výkonové ukazatele (http://toiler.uiv.cz/rocenka/rocenka.asp), účetní data

2. Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy ČR 2011 (MŠMT)

3. Webové stránky krajů (výše krajských normativů, příplatků)

4. Judikatura – rozsudek NSS ze dne 5.5.2011, č.j. 2 Aps 3/2010 – 112, rozsudek NSS ze dne 27.7.2011, č.j. 1 As 53/2011 - 109

II. ZHODNOCENÍ KORUPČNÍCH RIZIK (CIA)

1. Vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami

1.1 Přiměřenost

Předmětem nové úpravy § 16 a násl. školského zákona je široký a vnitřně členitý okruh vztahů při zajišťování práva na vzdělání osobám s hendikepem. Jedná se o oblast potencionálně zasahující do činnosti všech škol a školských zařízení, přičemž aplikace právních předpisů zde zásadním způsobem předurčuje kvalitu vzdělávání jak obecně, tak ve vztahu k jednotlivci. Z tohoto pohledu se poměrně široký rozsah navrhované úpravy jeví jako zcela přiměřený. Návrh však nestaví systém nalézání a uspokojování speciálních vzdělávacích potřeb na zcela nových základech. Vychází z již zažité praxe škol a počítá s kontinuitou sítě školských poradenských zařízení. Nově se zavádí toliko revizní instance vůči výstupům poradenské činnosti, což lze vzhledem k nárokům na přezkoumatelnost závěrů školských poradenských zařízení považovat za přiměřené rozšíření zákonných kompetencí.

1.2 Efektivita

Zavádění nového systému do praxe bude spočívat především na legislativní činnosti ministerstva, které musí vyhláškou upravit soubor podpůrných opatření. Závaznost nabídky podpůrných opatření pro školy a školská zařízení je hlavním předpokladem efektivního zavádění regulace i jejího následného prosazování. Ministerstvo, mj. prostřednictvím Národního ústavu pro vzdělávání jako revizní instance, a také Česká školní inspekce disponují kapacitami k plošné kontrole a vynucování dodržování regulace.

1.3 Odpovědnost, opravné prostředky a kontrolní mechanismy

Ve vztahu k příjemcům vzdělávání a školských služeb je osobou odpovědnou za naplňování jejich vzdělávacích potřeb vždy právnická osoba vykonávající činnost školy nebo školského zařízení. Jde o subjekty podléhající evidenci v rejstříku škol a školských zařízení a kontrolovatelné Českou školní inspekcí. Pokud škola rozhoduje ve správním řízení, podléhá druhoinstanční pravomoci krajské úřadu. Za řádné zjištění speciálních vzdělávacích potřeb odpovídá diagnostikované osobě právnická osobě vykonávající činnost školského poradenského zařízení. Výstupy poradenské činnosti budou podléhat revizi právnickou osobou zřizovanou ministerstvem. O revizi může žádat nejen příjemce poradenských služeb, ale i škola, kde tato osoba požaduje použití podpůrného opatření, ČŠI a orgán veřejné moci, který uložil využít odbornou pomoc školského poradenského zařízení.

Zákon tudíž počítá se třemi zřetelnými liniemi odpovědnosti

- Z hlediska faktického poskytování podpůrných opatření vzdělávané osobě: Vzdělávaný – Škola – ČŠI v rámci inspekční činnosti.

- Z hlediska správního rozhodování Vzdělávaný – Škola – Krajský úřad.

- Z hlediska správnosti výstupů školské poradenské činnosti: Vzdělávaný – Školské poradenské zařízení – Revizní instance.

Za činnost školy a školského zařízení zásadně odpovídá ředitel. Ředitel také podle § 164 odst. 1 písm. a) školského zákona rozhoduje o všech záležitostech týkajících se poskytování vzdělávání a školských služeb, pokud zákon nestanoví jinak. Připouští-li zákon subdelegaci rozhodování (ani ne tak ve smyslu správního rozhodování, které je řediteli vyhrazeno, ale pokud jde třeba o faktické úkony) ředitelem podřízené osobě (zástupci, třídnímu učiteli), lze ve školském zákoně (s přihlédnutím k pracovněprávním předpisům a případně k obecné úpravě odpovědnosti podle občanského zákoníku) vysledovat odpovědnostní linii směrem k řediteli.

1.4 Poptávková stránka

Návrh novely týkající se vzdělávání osob se speciálními vzdělávacími potřebami vstupuje do oblasti, kde již podle dosavadní úpravy na „poptávkové stránce“ stojí školy a školská zařízení (v řádech tisíců). Poptávková povaha jejich postavení je ale relativní, neboť poskytnutí výhody žákovi je často spojeno s oprávněnou výhodou pro školu – škola „získává“ žáka a případně jí vzniká nárok na příplatek k normativům, tzn. vyšší dotaci na žáka z prostředků státního rozpočtu. K neoprávněnému zvýhodnění žáka dochází zřídka a spíše nedopatřením, neboť stát jednak provádí ve školách inspekci a jednak pravidelně sdružuje údaje ze školních matrik jednotlivých škol a školských zařízení a podrobuje je algoritmům, které mohou odhalit nesrovnalosti v údajích.

Školská poradenská zařízení budou i v novém systému zastávat obdobnou pozici jako dosud, zpřehlední se však jejich praxe – přispěje k tomu zavedení jednotné nabídky podpůrných opatření a také prováděcí právní úprava, v níž bude ministerstvo povinno stanovit podobu výstupů poradenské činnosti.

Zavedení revizní instance přímo odpovědné ministerstvu rovněž významně snižuje váhu potencionální „poptávkové role“ školských poradenských zařízení.

1.5 Nabídková stránka

Na „nabídkové straně“ jsou příjemci vzdělávání, tedy jednotlivci s relativně slabým postavením, kterým zákon skýtá speciální ochranu, avšak povaha věci nepřipouští situaci, kdy by se tisíce příjemců vzdělávání mohly vůči tisícům škol účinně formovat do zájmových uskupení. Návrh novely však v tomto směru nezavádí nic nového.

1.6 Transparence a otevřená data

Transparenci systému vzdělávání osob se speciálními vzdělávacími potřebami zvýší zavedení jednotné nabídky podpůrných opatření.

O otevřenosti dat však v zásadě nemá smysl uvažovat, neboť školy a školská zařízení zde převážně nakládají s citlivými údaji chráněnými zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

1.7 Shrnutí

Nová ustanovení § 16 a násl. nejsou spojena s novými korupčními riziky a ve vztahu ke stávajícím rizikům přinášejí spíše jejich zmírnění těmito prostředky:

- vytvoření jednotného souboru podpůrných opatření povede k transparenci a předvídatelnosti poradenské činnosti i praxe škol,

- zavedení revizní instance; podnět k revizi bude oprávněna podat i škola, ČŠI a orgán sociálně-právní ochrany dětí při výkonu své působnosti, čímž se zajišťuje všestranná kontrolovatelnost systému.

2. Povinná školní docházka a spádové školy

Nová regulace vyplývající z návrhu novely § 36 a § 178 školského zákona není zdrojem nových korupčních rizik. V § 36 odst. 8 se pouze stanovuje technická povinnost obecního úřadu poskytnout obecní základní škole údaje o žácích.

Úprava kompetence krajského úřadu opatřením obecné povahy stanovit školský obvod základní školy pouze zpřesňuje dosavadní povinnost krajského úřadu podle § 178 odst. 3 a vytváří podmínky pro její účinný výkon.

3. Ukončování středního vzdělávání – jednotná závěrečná zkouška

Povinnost středních škol využívat jednotně stanovených zadání závěrečných zkoušek v oborech středního vzdělání s výučním listem je zpřesněním podmínek konání závěrečné zkoušky. Pokud jde o orgány zajišťující závěrečnou zkoušku a subjekty zodpovědné za řádné uskutečnění zkoušek v jednotlivé škole a stanovení výsledků zkoušky žákovi, nedochází k zásadním změnám, které by byly způsobilé k posouzení z hlediska korupčních rizik.

Významný je však přínos jednotných zadání pro přehlednost praxe, objektivitu závěrečných zkoušek a srovnatelnost jejich výsledků. Druhotným cílem novely je proto také snížit korupční rizika (byť ani v současnosti nejsou vysoká, zčásti proto, že jednotných zadání už je ve většině škol fakticky využíváno).

4. Pracovní poměr ředitelů škol

Změny v § 166 školského zákona nepřinášejí novou regulaci, ale mění pracovněprávní postavení ředitelů veřejných škol a školských zařízení. Znovuzavedení pracovních poměrů na dobu neurčitou však neobnáší ústup od pravidla šestiletých funkčních období, a proto se zachovává již dosažený standard pravidel nahraditelnosti ředitele. Pravidla ustavení ředitele na příslušné pracovní místo zůstávají beze změny, tzn. oproti obecné úpravě pracovních poměrů založených jmenováním skýtá školský zákon vyšší míru odborných požadavků a záruk transparence v podobě povinného jednotné upraveného konkursního řízení. Korupční rizika jsou tudíž ve srovnání s obecnou úpravou relativně nižší.

V úpravě odvolávání ředitelů škol se nově pouze navrhuje zrušit pravomoc školské rady navrhnout zřizovateli odvolání ředitele (a tím přímo založit důvod opravňující zřizovatele tak učinit). Postavení školské rady jako samosprávného orgánu s relativně volnou úpravou odpovědnostních vztahů nebylo v rovnováze s kompetencí s takto závažnými dopady. I když to praxe dosud neprokázala – pravidlo je účinné od 1. ledna 2012, bylo možné je považovat za zdroj možných korupčních rizik právě z důvodu nižších zákonných standardů transparence jednání školské rady a chybějící úpravy odpovědnosti jejích členů. (Tyto skutečnosti při výkonu ostatních kompetencí školské rady ale nejsou zdrojem rizik.)

5. Správní řízení v působnosti škol a školských zařízení

Změny v poměru školského zákona ke správnímu řádu jsou převážně odrazem judikatury a v tomto směru mají v podstatě technickou povahu.

Posouzení co do korupčních rizik zasluhuje jednotné stanovení krajského úřadu jako orgánu druhého stupně vůči rozhodnutím všech škol a školských zařízení.

5.1 Přiměřenost

Samotný rozsah nové právní úpravy je z legislativně technického hlediska i co do rozsahu nových norem zanedbatelný.

Významné je rozšíření osobní působnosti druhostupňového rozhodování krajských úřadů i na soukromé a církevní školy a školská zařízení, kvantitativně vyjádřené v závěrečné zprávě RIA. Vzhledem k nezbytnosti zajistit právo každého na spravedlivý proces jde ale o řešení nezbytné a přiměřené.

5.2 Efektivnost, odpovědnost, opravné prostředky a kontrolní mechanismy

Krajským úřadům jako vykonavatelům přenesené působnosti zběhlé ve školské administrativě nebude adaptace na rozšířené hranice osobní působnosti činit potíže, které by mohly ohrozit efektivnost zavádění změn. Personální náročnost je vyjádřena v závěrečné zprávě RIA.

Na řádný výkon správních činností krajských úřadů bude dbát ministerstvo jako nadřízený správní orgán.

III. SOULAD S ÚSTAVNÍM POŘÁDKEM, PRÁVEM EVROPSKÉ UNIE A MEZINÁRODNÍMI SMLOUVAMI

1. Soulad s ústavním pořádkem České republiky

Návrh zákona se dotýká následujících ustanovení Ústavy a Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“):

1.1 Čl. 79 odst. 1 Ústavy

Novela upravuje působnost ministerstva ve vztahu k systému školské poradenské činnosti, neboť mu ukládá pověřit jím zřízenou organizaci úkoly revizního pracoviště (§ 16b odst. 1).

Dále v § 74 odst. 3 se ministerstvu svěřuje zodpovědnost za tvorbu a distribuci jednotných zadání závěrečné zkoušky.

V působnosti škol zřizovaných Ministerstvem vnitra a Ministerstvem obrany se novelou § 114 umožňuje realizace resortních kursů. Novela tedy vytváří podmínky pro účinné řízení příslušného resortu.

1.2 Čl. 79 odst. 3 Ústavy

Novela rozšiřuje zmocnění k vydání prováděcí vyhlášky ministerstva, která upraví systém podpůrných opatření. Zda lze podobnou úpravu vydat i podle dosavadního zmocnění, by mohlo být vzhledem k jeho obecnosti sporné. Proto se ve zmocnění zpřesňují povinnosti ministerstva upravit vyhláškou konkrétní oblasti v systému vzdělávání osob se speciálními vzdělávacími potřebami.

V § 28a odst. 5 se zmocňuje ministerstvo k vydání vyhlášky upravující předávání údajů do registru pedagogických pracovníků.

V § 32 odst. 2 se doplňuje zmocnění ministerstva upravit společně s Ministerstvem zdravotnictví vyhláškou hygienické a nutriční požadavky na prodej potravin a nápojů ve školách a školských zařízeních.

Zmocnění v § 56 se doplňuje o úpravu pravidel zápisu k plnění povinné školní docházky.

V § 171 odst. 6 se ministerstvo zmocňuje k vydání vyhlášky upravující podmínky konání státních zkoušek z těsnopisu, psaní na klávesnici a úpravy textu na počítači.

Doplňuje se také zmocnění pro Ministerstvo vnitra a Ministerstvo obrany, která budou podle § 114 odst. 7 nově oprávněna k vydání vyhlášky o podmínkách pořádání resortních kursů.

1.3 Čl. 101 odst. 4 Ústavy

Zákon upravuje novou povinnost obecního úřadu poskytovat řediteli spádové školy seznamy žáků s trvalým pobytem na jejím území, pro které je škola spádová a kteří mají povinnost dostavit se v příslušném období k zápisu. Povinnost je potřeba výslovně stanovit, aby obec měla titul k odpovídající operaci s osobními údaji. Získání údajů je nezbytné pro ředitele školy jako podklad pro plánování organizace školy.

V § 178 odst. 3 se posiluje oprávnění státní správy (v přenesené působnosti krajských úřadů) zasahovat do vymezení školských obvodů obecních základních škol, a tedy do výkonu obecní samosprávy. Důvody ospravedlňující toto řešení jsou uvedeny v závěrečné zprávě o hodnocení dopadů regulace. Zároveň se podotýká, že nejde o zavedení nového regulačního mechanismu, ale o úpravu dosavadního ustanovení tak, aby bylo použitelné k účelu, k němuž bylo původně zamýšleno.

Výkonu územní samosprávy se týká též změna § 166, kde se jako základní pravidlo obnovuje jmenování ředitelů veřejných škol do pracovního poměru na dobu neurčitou. Tam, kde již byl v roce 2012 nebo 2013 ustaven ředitel na dobu určitou, bude podle přechodných ustanovení jeho pracovní poměr změněn na dobu neurčitou.

1.4 Čl. 105 Ústavy

Návrh novely svěřuje nové působnosti při výkonu státní správy krajským úřadům:

- mění se kompetence krajského úřadu stanovovat v kolizních případech školské obvody obecních základních škol – zavádí se povinná forma opatření obecné povahy a rozšiřuje se okruh skutkových podstat, na které lze opatřením reagovat (§ 178 odst. 3),

- krajským úřadům se svěřuje rozhodování o odvolání proti rozhodnutím soukromých a církevních škol.

1.5 Čl. 10 odst. 1 a 3 a čl. 32 odst. 4 Listiny

Novela zavádí nová pravidla nakládání s doporučením školského poradenského zařízení. Dosud záleželo výlučně na žákovi, resp. zákonnému zástupci, zda doporučení, které mu poradenské zařízení vydalo, předá své škole.

Nově se navrhuje, aby školské poradenské zařízení posílalo doporučení automaticky také škole, v níž se žák vzdělává.

Zákon zavádí další způsob oprávněného nakládání s osobními údaji, a to v souladu se zásadou přiměřenosti zásahu do soukromí k sledovanému cíli.

Důvodem je především ochrana zájmů žáka. Nadále totiž platí, že poradenské služby jsou žákovi poskytovány na jeho žádost, resp. žádost zákonného zástupce. Zákonný zástupce proto projevuje zájem o získání doporučení, podle kterého bude škola žákovi poskytovat (a bez něhož tak často ani činit nemůže) podpůrná opatření nezbytná v jeho zájmu. Pokud zákonný zástupce nesouhlasí s obsahem doporučení, nelze tuto otázku považovat čistě za předmět jeho libovůle, ale jde již o věc odborného posouzení postupů, jež jsou v zájmu žáka. Nejlepší zájem žáka musí mít přednost před osobními preferencemi zákonného zástupce. Proto se k odbornému posouzení doporučení zavádí revizní mechanismy – zákonný zástupce tedy má možnost domáhat se nápravy domnělých chyb v doporučení. Není však důvod, aby zákonný zástupce svévolně odpíral škole povědomí o postupech, které jsou ve prospěch žáka nutné, a které jsou tudíž i podmínkou poskytování kvalitního vzdělávání.

Přiměřený musí být také rozsah poskytovaných osobních údajů. Proto je škole poradenským zařízením poskytováno pouze doporučení obsahující závěry vyšetření a doporučená podpůrná opatření. Neposkytuje se zpráva, v níž jsou uváděny podrobné anamnestické údaje. Ta se předává jen žákovi (zákonnému zástupci) a zůstává také v dokumentaci školského poradenského zařízení.

Obdobná argumentace platí i pro posouzení souladu novely s právem rodiče rozhodovat o výchově dítěte (čl. 32 odst. 4 Listiny) – přednost má zájem dítěte (zde již nalézaný odbornými institucemi), což také odpovídá zásadám Úmluvy o právech dítěte (viz níže).

Zákon také upravuje novou povinnost obce poskytovat řediteli spádové školy seznamy žáků s trvalým pobytem na jejím území, pro které je škola spádová a kteří mají povinnost dostavit se v příslušném období k zápisu. Rozsah předávaných osobních údajů (jméno a příjmení, datum narození, adresa trvalého pobytu) je velmi úzký a odpovídá významu této povinnosti pro dotčené subjekty.

Osobní údaje budou také zpracovávány v registru pedagogických pracovníků. Zákon stanoví jednoznačně vymezenou množinu subjektů osobních údajů, rozsah zpracování osobních údajů a účely jejich zpracování (k podrobnostem viz kapitolu 2 hodnocení dopadů regulace).

1.6 Čl. 16 odst. 2 Listiny

Z hlediska čl. 16 odst. 2 Listiny je nutné posoudit vstup krajských úřadů jako druhostupňových správních orgánů do rozhodování církevních škol.

Jedná se z hlediska systematického o opatření s obdobným vztahem k autonomii církví, jakou mají třeba povinnosti související se zápisem do rejstříku škol a školských zařízení, podrobení pravomoci České školní inspekce, orgánů ochrany veřejného zdraví nebo soudní moci.

Jednotné stanovení odvolacího orgánu je zdůvodněno veřejným zájmem na ochraně práva účastníků řízení na spravedlivý proces a je legitimní i s ohledem na judikaturu Nejvyššího správního soudu, který konstatuje zásadní shodu v právní povaze činnosti veřejných, soukromých i církevních škol, pokud jde o míru kogentnosti právní úpravy, uplatnění správního řádu a ingerence státní správy, související obecně s poskytováním vzdělávání jakožto veřejné služby.

1.7 Čl. 33 odst. 1 a čl. 41 odst. 1 Listiny

S právem na vzdělání souvisí především změny v § 16. Ustanovení zaručuje osobám se speciálními vzdělávacími potřebami právo na posouzení jejich vzdělávacích možností a potřeb a na podpůrná opatření, kterými lze překonat případné překážky ve vzdělávání. Systém vzdělávání osob se speciálními vzdělávacími potřebami se upravuje tak, aby více přispíval k faktické naplnitelnosti práva na vzdělání.

K lepší dostupnosti vzdělávání má přispívat i rozšířená pravomoc krajského úřadu stanovovat v kolizních případech školský obvod.

1.8 Čl. 36 Listiny

Posílení práva na spravedlivý proces je důvodem pro zavedení

- revize výstupů školských poradenských zařízení (žáci a zákonní zástupci se mohou domáhat nápravy pochybení v jejich věci),

- působnosti krajských úřadů jako odvolacích orgánů proti rozhodnutím soukromých a církevních škol (novela zde navazuje na judikaturu správních soudů).

2. Soulad s právem Evropské unie

2.1 Směrnice 95/46/ES

Cílem návrhu není zapracování práva Evropské unie do právního řádu České republiky. S novelou ale souvisí Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně jednotlivců v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů.

Soulad se směrnicí byl posuzován zejména u nově zaváděné povinnosti školského poradenského zařízení poskytovat doporučení vydané žákovi nebo zákonnému zástupci také škole, a to i bez souhlasu subjektu údajů.

Směrnice v čl. 6 odst. 1 písm. c) stanoví zásadu přiměřenosti zpracování osobních údajů účelu, pro který jsou zpracovávány. V čl. 8 odst. 2 omezuje směrnice nakládání s citlivými údaji na speciální případy, z nichž k posuzované věci nejlépe přiléhá zpracování podle písmene c), avšak s tou výhradou, že za subjekt údajů může souhlas poskytovat zákonný zástupce. Řešení kolize zájmu zákonného zástupce s prioritním zájmem žáka jako subjektu údajů standardními postupy (ustanovení kolizního opatrovníka) by však bylo nepřiměřeně zdlouhavé a mohlo by znemožnit včasné poskytnutí podpůrných opatření (nebo včasné ukončení nevyhovujících podpůrných opatření).

Přihlíží se také k čl. 8 odst. 4 směrnice, kde se stanoví: „Jsou-li poskytnuta vhodná ochranná opatření, mohou členské státy stanovit z důvodu významného veřejného zájmu i jiné výjimky, než jaké jsou stanoveny v odstavci 2 buď prostřednictvím vnitrostátních právních předpisů, nebo rozhodnutím orgánu dozoru.“

Nová úprava je zaváděna se zřetelem k veřejnému zájmu na včasné a efektivní podpoře znevýhodněných osob, jejich integraci do společnosti (včetně osob se sociálním znevýhodněním) a fungování vzdělávací soustavy. Ochranná opatření jsou obdobná, ať už je doporučení školského poradenského zařízení předáno škole zákonným zástupcem jako dosud dobrovolně, nebo je škole poskytuje školské poradenské zařízení. Škola je vázána předpisy upravujícími ochranu osobních údajů a podléhá kontrole Úřadu pro ochranu osobních údajů.

Z hlediska citované směrnice byl posouzen také návrh zpracování osobních údajů v registru pedagogických pracovníků. Zásada přiměřenosti v tomto případě vede k modelu zpracování pseudonymizovaných dat s využitím AIFO. Ministerstvo nebude zpracovávat údaje v podobě, která by umožnila bezprostřední ztotožnění subjektu údajů.

2.2 Směrnice 1999/70/ES

S návrhem změn v § 166 (pracovní poměr ředitelů veřejných škol) souvisí směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS. Podle citované směrnice tam, kde povaha vykonávané práce sama o sobě nevyžaduje sjednání pracovního poměru na relativně krátkou dobu, se za účelem ochrany zájmů zaměstnanců vyžaduje zásadně sjednání poměru na dobu neurčitou.

2.3 Shrnutí

Návrh zákona do právního řádu České republiky nezapracovává právo EU a je s právem EU plně slučitelný. S návrhem nesouvisí konkrétní závěry jednání s orgány Evropské unie.

3. Soulad s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázaná

Návrh zákona plně respektuje povinnost chránit právo každého na vzdělání a přístup k odbornému a dalšímu vzdělávání, která je zakotvena v řadě dokumentů mezinárodního práva i práva Evropské unie, například

- čl. 2 dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, zvlášť ve spojení s čl. 14 Úmluvy zakazujícím diskriminaci,

- čl. 13 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech,

- Úmluva o právech dítěte, která v čl. 28 zaručuje každému dítěti právo na vzdělání a v čl. 2 odst. 1 zakazuje jakoukoliv diskriminaci při realizaci tohoto práva,

- Úmluva o právech osob se zdravotním postižením,

- čl. 14 Charty základních práv Evropské unie.

K otázkám rovného přístupu ke vzdělávání se vztahují také rozsudky Evropského soudu pro lidská práva, například ve věci D. H. a ostatní proti České republice (č. 57325/00, velký senát, 13. 11. 2007), ve věci Oršuš a ostatní proti Chorvatsku (č. 15766/03, velký senát, 16. 3. 2013), Horváth a Kiss proti Maďarsku (č. 11146/11, 29. 1. 2013) a Sampani a ostatní proti Řecku (č. 59608/09, 11. 12. 2012).