zákon č. 83/2024 Sb.

K části první – změna zákona o státním zastupitelství K bodu 1 (§ 1 odst. 2)

V rámci změn navrhovaných v § 10 dochází k vypuštění legislativní zkratky „správa státního zastupitelství“. Ta se zavádí, ve shodě s Legislativními pravidly vlády, za slovním spojením, které nahrazuje, a to na místě, kde je toto slovní spojení v právním předpisu použito poprvé.

K bodu 2 (§ 3 odst. 2)

Na výkonu působnosti státního zastupitelství se kromě samotných státních zástupců podílejí i vyšší úředníci státního zastupitelství, asistenti státních zástupců a právní čekatelé, a to nejen v případech stanovených jiným právním předpisem, jak uvádí stávající § 3 odst. 2 zákona o státním zastupitelství, ale též i v případech, ve kterých tak stanoví sám zákon o státním zastupitelství (viz § 33 odst. 7 zákona o státním zastupitelství). Změna § 3 odst. 2 tak navazuje na § 33 odst. 7 a zajišťuje vnitřní konzistenci zákonného textu.

K bodu 3 (§ 6 odst. 1)

V současné době struktura státního zastupitelství kopíruje strukturu soustavy soudní, tj. jde o čtyřčlánkovou soustavu složenou z okresních, krajských a vrchních státních zastupitelství a Nejvyššího státního zastupitelství, přičemž ale zákon o státním zastupitelství předpokládá dále existenci i „vyšších a nižších polních státních zastupitelství“ pro případ branné pohotovosti státu. Zákonem předpokládaná nižší a vyšší polní státní zastupitelství jsou reziduum archaické úpravy, která již nemá v dnešní době význam. Neexistují žádné vyšší či nižší polní soudy, u nichž by tato státní zastupitelství v době odpovídající dřívějšímu pojmu „branná pohotovost státu“ působila, není dána jejich příslušnost, ani nejsou zřejmé vztahy ke zbytku soustavy státního zastupitelství. Zákon o státním zastupitelství tak předpokládá existenci významných státních orgánů, aniž by sám či jiný právní předpis blíže určovaly způsob jejich naplnění, působnost a vztah k jiným státním zastupitelstvím či jiným orgánům veřejné moci. Ostatně je i sporné, kdy vlastně tato státní zastupitelství mají působit, neboť pojem „branná pohotovost státu“ není aktuálně nikde vymezen.

K bodům 4 až 7 a 9 (§ 9, nové § 9a a 9b, § 10, nové § 10a až 10c, § 12 odst. 7)

V souladu s obecnou částí důvodové zprávy se navrhují změny v úpravě procesu jmenování a odvolávání vedoucích státních zástupců. Mechanismus jmenování (stanovení subjektů oprávněných jmenovat vedoucí státní zástupce, stanovení osob navrhujících kandidáty na jmenování do těchto funkcí) se navrhuje zachovat. I nadále tak bude nejvyššího státního zástupce jmenovat vláda, která ale může jmenovat do této funkce pouze osobu navrženou ministrem spravedlnosti (§ 9 odst. 1), ostatní vedoucí státní zástupci budou jmenováni ministrem spravedlnosti na návrh nadřízeného vedoucího státního zástupce nebo nejvyššího státního zástupce (§ 10 odst. 1); nejvyšší státní zástupce, obdobně jako podle současné úpravy, by měl ale osobu vedoucího státního zástupce navrhovat pouze např. v případě dlouhodobé nečinnosti nadřízeného vedoucího státního zástupce nebo v případě, pokud jeho místo nebylo obsazeno (primárně odpovědným za nominaci vhodné osoby by měl být nadřízený vedoucí státní zástupce, návrhové oprávnění nejvyššího státního zástupce je v tomto ohledu spíše subsidiární). Obdobně jako v předchozích návrzích nového zákona o státním zastupitelství nebo v návrzích novel současného zákona jsou do procesu jmenování těch vedoucích státních zástupců, kteří jsou jmenováni ministrem spravedlnosti (vrchní, krajští a okresní státní zástupci), zakomponována obligatorní výběrová řízení, tj. osoba, která nebude úspěšná ve výběrovém řízení, nebude moci být do funkce vedoucího státního zástupce jmenována. Vzhledem k hlavnímu sledovanému cíli navrhované úpravy (oslabení rizika nežádoucího ovlivňování činnosti státního zastupitelství ze strany exekutivy) se navrhuje, aby ve výběrových komisích byli vždy zástupci exekutivy v menšině. Počítá se proto s tím, že čtyři členové budou jmenováni státním zastupitelstvím (dva členové výběrové komise budou jmenováni vedoucím státním zástupcem stojícím v čele nejblíže vyššího státního zastupitelství, v jehož obvodu má být vedoucí státní zástupce jmenován, dva členové pak nejvyšším státním zástupcem) a jeden člen výběrové komise bude jmenován ministrem spravedlnosti. Další postup při výběrových řízeních na místo vedoucího státního zástupce, včetně postupu při vyhlašování samotného výběrového řízení, rovněž tak jako pravidla jednání výběrové komise (zvolení předsedy výběrové komise, řešení případných námitek podjatosti členů komise ze strany kandidátů apod.), bude stanoven nejvyšším státním zástupcem, a to po souhlasu ministra spravedlnosti. Tato pravidla nejvyšší státní zástupce nadto musí projednat s krajskými a vrchními státními zástupci. Stejně bude vydáván i kariérní řád a pravidla výběrových řízení na místa státních zástupců. Byť se tedy bude jednat pouze o interní resortní materiály, bude postup při konání výběrových řízení na obsazení míst státních zástupců i vedoucích státních zástupců v soustavě státního zastupitelství díky tomu předvídatelný a jednotný v rámci celé soustavy státního zastupitelství. Zavedení výběrových řízení ale neznamená, že ministr spravedlnosti musí státního zástupce, který byl ve výběrovém řízení vybrán a navržen ke jmenování, v každém případě jmenovat. Pokud na základě činnosti ministerstva v oblasti správy státního zastupitelství či na základě jiných relevantních zjištění bude mít ministr důvodně za to, že navržený kandidát neskýtá záruky řádného výkonu funkce, tj. nesplňuje požadavky uvedené v § 10 odst. 2 a 3, popř. je dána překážka podle § 10 odst. 4, nemusí navrženou osobu do funkce jmenovat, takový postup však musí písemně odůvodnit s uvedením okolností, pro které navržený kandidát tyto předpoklady nesplňuje, a to jak navrhovateli, tak i samotnému kandidátovi. Předpokládá se přitom, že půjde o zcela výjimečné případy, kdy by ministr spravedlnosti návrhu nevyhověl. Vzhledem k odpovědnosti vedoucích státních zástupců za chod státních zastupitelství a vzhledem k jejich oprávněním (zejména při výkonu dohledu) je třeba zajistit jejich dostatečnou odbornost, etablovanost a zkušenost. V souladu s tímto cílem se navrhuje, aby funkci vedoucího státního zástupce mohl vykonávat pouze ten státní zástupce, který má dostatečnou právní praxi. Kromě obecných požadavků na osobu vedoucích státních zástupců (odborné znalosti, profesní zkušenosti a morální vlastnosti dávající záruky řádného výkonu této funkce, absence nezahlazeného kárného postihu) se tak stanovují i minimální požadavky na délku dosavadní praxe. U okresních, krajských a vrchních státních zástupců se proto stanoví minimální doba, po kterou osoba, která má být jmenována do této vedoucí funkce, musí být státním zástupcem (byť např. dočasně přiděleným k jiné organizaci, do délky praxe je proto třeba započítat např. i praxi státního zástupce u Eurojustu nebo u Úřadu evropského veřejného žalobce). Pro jmenování státního zástupce do funkce nejvyššího státního zástupce je vyžadováno, aby osoba, která má být jmenována, měla vykonanou právní praxi v délce alespoň 10 let, z čehož ale minimálně 6 let musí být praxí státního zástupce. Programové prohlášení vlády počítá se stanovením funkčních období vedoucích státních zástupců. V případě nejvyššího státního zástupce bude délka jeho funkčního období činit 7 let. V návaznosti na znemožnění odvolávání vedoucích státních zástupců ministrem spravedlnosti se vedoucím státním zástupcům rovněž stanoví pevné funkční období, před jehož uplynutím bude moci být vedoucí státní zástupce odvolán pouze rozhodnutím kárného soudu pro kárné provinění spočívající v zaviněném porušení povinností vyplývajících z výkonu funkce vedoucího státního zástupce. Toto období se stanoví shodně pro všechny tyto vedoucí státní zástupce rovněž v délce 7 let. Návrh rovněž přichází s omezením opakování výkonu funkce vedoucího státního zástupce – nově by měla být doba výkonu funkce nejvyššího státního zástupce nejen časově omezená, ale měl by být vyloučen i pozdější opakovaný výkon funkce nejvyššího státního zástupce totožnou osobou (s určitou modifikací pro nejvyššího státního zástupce jmenovaného po předchozím odvolání nejvyššího státního zástupce vládou, jemuž zanikne funkce po zrušení tohoto rozhodnutí vlády Nejvyšším správním soudem). Určitá omezení se navrhují i u krajských a vrchních státních zástupců – krajské a vrchní státní zástupce bude možné u téhož státního zastupitelství jmenovat pouze dvě po sobě jdoucí funkční období (tj. není nevyloučeno, aby tatáž osoba byla jmenována u téhož státního zastupitelství i například potřetí, nemůže ale jít o tři po sobě jdoucí funkční období, před tímto „třetím“ jmenováním tak musí funkci vedoucího státního zástupce vykonávat jiná osoba). Právní úprava jmenování a odvolávání náměstků vedoucích státních zástupců se ze systematických důvodů vyděluje do samostatného ustanovení, na jejích hlavních principech se ale nic nemění (náměstka vedoucího státního zástupce jmenuje a odvolává ministr spravedlnosti na návrh vedoucího státního zástupce, o jehož náměstka se jedná; ministr ani v tomto případě není návrhem vázán, v případě nevyhovění se však striktně nevyžaduje písemné odůvodňování odchylného názoru ministra). Pro vedoucí státní zástupce a jejich náměstky (s výjimkou nejvyššího státního zástupce) se navrhuje povinnost absolvovat do 2 let po svém jmenování manažerské vzdělání zajišťované Justiční akademií – k odůvodnění lze přitom odkázat na odůvodnění zákona č. 218/2021 Sb., který obdobnou povinnost zavedl pro soudní funkcionáře. Nesplnění této povinnosti sice nepovede k zániku funkce vedoucího státního zástupce nebo náměstka vedoucího státního zástupce, bude se nicméně jednat o porušení povinností vedoucího státního zástupce (jeho náměstka), které může naplňovat skutkovou podstatu kárného provinění (§ 28 odst. 2). K odvolání nejvyššího státního zástupce vládou a k jeho přezkumu: K § 9a Rozhodování vlády o odvolání nejvyššího státního zástupce z funkce by se mělo vyznačovat některými specifiky. Odlišná úprava je opodstatněna výjimečným charakterem orgánu, který o odvolání nejvyššího státního zástupce z funkce rozhoduje, citlivostí procesu odvolávání nejvyššího státního zástupce i jedinečnou povahou této funkce jako takové. Zároveň je na místě zohlednit i výjimečnost postupu odvolání, k němuž bude v praxi docházet jen velmi ojediněle. Nejprve je třeba objasnit, zda se vláda při rozhodování řídí pravidly zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“ nebo „s. ř.“). Vláda při odvolávání nejvyššího státního zástupce jedná jako orgán veřejné moci (stejně tak i při jmenování nejvyššího státního zástupce), avšak její rozhodování je nutné odlišovat od klasického postupu správního orgánu ve správním řízení. S ohledem na výše uvedené aspekty, jimiž se odvolávání nejvyššího státního zástupce vyznačuje, se nejeví jako praktické ani jako proveditelné, aby vláda při rozhodování podléhala pravidlům správního řízení ve smyslu § 9 a násl. s. ř. Z tohoto důvodu se navrhuje stanovit, že ustanovení správního řádu o správním řízení se na postup vlády při odvolání nejvyššího státního zástupce nepoužijí (stejně tak se nepoužijí ani na její postup při samotném jmenování nejvyššího státního zástupce). Vláda se však musí při svém jednání řídit zbývajícími pravidly, zejména základními zásadami činnosti správních orgánů (§ 2 až 8 správního řádu). Jelikož se přitom nevylučuje aplikace celého správního řádu, ale jen jeho části o správním řízení, použije se dále § 177 odst. 2 správního řádu, tj. vláda bude postupovat obdobně podle části čtvrté správního řádu (na základě § 154 správního řádu, který je v jeho části čtvrté obsažen, pak vláda použije přiměřeně ustanovení správního řádu, pokud jsou potřebná, tj. zejména ustanovení o doručování). K § 9b Rozhodnutí vlády o odvolání nejvyššího státního zástupce z funkce podléhá soudnímu přezkumu ve správním soudnictví. Ustanovení upravuje, za jakých podmínek se soudní kontrola provádí. Základní východiska vyplývají ze zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „soudní řád správní“ nebo „s. ř. s.“). Navrhované ustanovení na tuto úpravu navazuje a předpokládá určité odchylky. Na základě zásady lex specialis derogat legi generali je tudíž nutné se nejprve řídit komentovaným ustanovením a teprve subsidiárně aplikovat soudní řád správní, zejména pak jeho § 65 a násl. o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. Společným jmenovatelem odchylek od obecného postupu je snaha respektovat velmi výjimečnou a citlivou povahu procesu odvolávání nejvyššího státního zástupce. Funkce nejvyššího státního zástupce je specifická a jedinečná, nejvyšší státní zástupce v českém právním řádu plní nezastupitelnou úlohu. S ohledem na požadavky, které jsou na výkon této funkce kladeny a jež vyžadují pečlivost při výběru vhodného kandidáta, lze předpokládat, že k odvolávání nejvyššího státního zástupce před uplynutím jeho funkčního období bude docházet jen velmi zřídka a pravděpodobně zároveň za vypjatých okolností. Uvedené skutečnosti jsou dále umocněny tím, že pokud již vláda přikročila k odvolání nejvyššího státního zástupce z funkce, je zde riziko, že tento státní zástupce závažným způsobem porušoval své povinnosti a jednal hrubě v rozporu s veřejným zájmem. Pokud by naopak došlo k jeho odvolání nezákonným způsobem, je na místě odvolání zrušit co nejrychleji, aby se jakékoli negativní důsledky takového odvolání omezily na minimum. Jde o vysoce citlivé rozhodnutí mající politické dopady. Ze všech výše uvedených důvodů existuje imanentní potřeba, aby celý proces odvolávání nejvyššího státního zástupce včetně navazujícího soudního přezkumu proběhl co nejrychleji. Právě kvůli tomuto požadavku je nutné zajistit, aby navazující kontrola ze strany správního soudu byla maximálně efektivní, hospodárná a rychlá. Toho má být dosaženo díky nastaveným odchylkám od běžného soudního přezkumu správních rozhodnutí ve správním soudnictví. Ve zbývajícím rozsahu se aplikují pravidla § 65 a násl. s. ř. s. První odchylka od obecného postupu spočívá v tom, že žalobu proti rozhodnutí vlády může podat pouze odvolaný nejvyšší státní zástupce, jiné osobě takové právo nepřísluší (srov. naproti tomu § 65 a 66 s. ř. s.). Druhá a klíčová odchylka se týká stanovení příslušnosti, kdy v prvním (a jediném) stupni bude o odvolání nejvyššího státního zástupce z funkce rozhodovat přímo Nejvyšší správní soud. Je pravdou, že Nejvyšší správní soud je v naprosté většině případů kontroly činnosti veřejné správy povoláván až ve druhém stupni; pouze výjimečně je soudem první instance (např. při přezkumu vybraných protiepidemických opatření podle § 13 odst. 1 zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů). S ohledem na výše uvedené lze mít za to, že tyto výjimečné a velmi specifické okolnosti jsou naplněny i v tomto případě. Žaloba proti rozhodnutí vlády se projednává přímo u Nejvyššího správního soudu.

Žalobu je přitom možné podat ve zkrácené lhůtě 15 dnů. Uvedená lhůta je přiměřeně dlouhá, aby naplnila základní požadavky plynoucí z práva na spravedlivý proces na straně jedné, je však zároveň adekvátně krátká, aby přispěla k dosažení sledovaného cíle a zajistila, že soudní řízení o rozhodnutí vlády bude rychlé. Lhůta pro podání žaloby pak začne plynout ode dne oznámení rozhodnutí o odvolání doručením jeho písemného vyhotovení [to nicméně nic nemění na tom, že k samotnému zániku funkce dojde ke dni, ke kterému vláda nejvyššího státního zástupce odvolá – viz § 11 odst. 4 písm. a)]. K tomu, aby bylo zajištěno co nejrychlejší rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, je nutné přijmout opatření nejen na straně žalobce, ale také na straně soudu. Proto zákon počítá s tím, že i Nejvyšší správní soud by měl v řízení postupovat s nejvyšším urychlením a měl by rozhodnout do 30 dnů od okamžiku, kdy má k dispozici perfektní žalobu. Ex lege je rovněž vyloučeno přiznat žalobě odkladný účinek.

K bodu 8 (§ 11)

Ustanovení § 11 se v zásadě přebírá ze stávající úpravy, pouze se zohledňuje zavedení funkčních období vedoucích státních zástupců a skutečnost, že odvolat vedoucího státního zástupce bude možné v kárném řízení, a to pro spáchání kárného provinění vedoucího státního zástupce (§ 28 odst. 2). Důvodem pro zánik výkonu funkce vedoucího státního zástupce nebo náměstka vedoucího státního zástupce je rovněž i skutečnost, že došlo k jeho jmenování do funkce evropského nejvyššího žalobce, evropského žalobce nebo evropského pověřeného žalobce, kdy dochází ex lege k jeho dočasnému přidělení k Úřadu evropského veřejného žalobce a kdy tak dosavadní funkci vedoucího státního zástupce nebo náměstka vedoucího státního zástupce plnit nemůže. Důvodem zániku této funkce je z týchž důvodů i přeložení k výkonu funkce k jinému státnímu zastupitelství (na žádost vedoucího státního zástupce nebo s jeho souhlasem – zákon ve vztahu k vedoucím státním zástupcům nepředpokládá, že by bylo možné aplikovat § 19 odst. 3, který umožňuje přeložení státního zástupce bez jeho souhlasu nebo žádosti pouze tehdy, pokud dojde ke změně v organizaci státního zastupitelství nebo změně obvodů státních zastupitelství, a to ale až po „vyjádření vedoucího státního zástupce státního zastupitelství, k němuž je státní zástupce přidělen“). Důvodem pro zánik funkce nejvyššího státního zástupce je rovněž i jeho odvolání z funkce vládou (§ 9 odst. 6), k zániku funkce pak dojde ke dni, ke kterému vláda nejvyššího státního zástupce odvolala. Protože není vyloučeno, že vláda zároveň či následně po odvolání nejvyššího státního zástupce jmenuje nového nejvyššího státního zástupce, staví se najisto, že pro případ, pokud by Nejvyšší správní soud rozhodnutí vlády o odvolání nejvyššího státního zástupce zrušil, dochází ex lege (právní mocí tohoto rozhodnutí Nejvyššího správního soudu) k zániku funkce dodatečně jmenovaného nejvyššího státního zástupce.

K bodu 10 (§ 13i)

Navrhované změny zabezpečují provázanost měněného ustanovení s příslušnými ustanoveními části osmé, zejména se reaguje na nové vymezení kárného provinění.

K bodu 11 (§ 14 odst. 5)

Základním problémem naplňování poslání státního zastupitelství v netrestní oblasti, kterým je ochrana veřejného zájmu, je absence účinných prostředků k odhalování případů, ve kterých je uplatnění pravomoci státního zastupitelství k ochraně práva a spravedlnosti nezbytné. Státní zastupitelství je závislé na externích podnětech fyzických či právnických osob nebo orgánů veřejné moci, pokud poznatky k uplatnění pravomoci nezíská vytěžením z výkonu trestní působnosti. Jinými slovy, rozsah uplatňování netrestní působnosti je ve svých důsledcích v režii jiných subjektů (autorů podnětů) nebo je výsledkem nahodilého setkání státního zástupce s takovým poznatkem při výkonu své působnosti, zejména na úseku trestním. Výjimkou je pouze netrestní působnost v oblasti těch případů detencí, které zvláštní zákony podřizují dozoru státního zastupitelství. Pokud jde o jiné netrestní působnosti, platné právo neumožňuje státnímu zastupitelství vyhledávat poznatky závažného veřejného zájmu metodou jejich zjišťování u původců těchto poznatků, na jejichž základě by státní zastupitelství bylo povinno uplatnit svoji pravomoc k ochraně veřejného zájmu. Jinými slovy, zákonodárce uložil státnímu zastupitelství uplatňovat ve stanovených případech svoji pravomoc, ale současně mu neumožnil tyto případy systematicky vyhledávat či získané informace ověřovat. Účelem navrhovaného odstavce 5 je tedy prověřovat na místě samém podklady, z nichž by státní zástupce vybral případy využitelné pro výkon vlastní netrestní působnosti státního zastupitelství, tj. pro podání žaloby nebo návrhu na zahájení řízení, k nimž je podle zákona oprávněn. Podle současného právního stavu si může státní zastupitelství vyžádat spis, musí jej nicméně konkretizovat. Konkretizace spisu je ale možná pouze tehdy, provádí-li státní zastupitelství šetření na základě podnětu osoby, která se domáhá již v konkrétní věci výkonu působnosti státního zastupitelství, popř. na základě poznatku vytěženého z výkonu trestní působnosti. Jenže státní zastupitelství je povinno vykonávat svoji působnost nejen na základě externích podnětů, ale na základě stavu zákonnosti, který výkon působnosti státního zastupitelství vyžaduje. K tomu účelu si nemůže vyžádat zaslání veškerých podkladů z oblasti své působnosti za určitý rok nebo léta, aby je mohl přezkoumat z toho hlediska, zda jsou splněny podmínky k podání návrhu soudu. Proto je navrhováno uzákonění metody zjišťování skutkového stavu tím, že se státní zástupce přímo dostaví k orgánům a osobám v ustanovení uvedeným, aby na místě mohl podklady vyhledat (ze spisů předložených na místě samém na vyžádání státního zástupce); za tím účelem musí tyto osoby a orgány poskytnout státnímu zastupitelství potřebnou součinnost.

K bodu 12 (§ 14 odst. 6)

Jde o legislativně technickou změnu vyplývající z vložení nového odstavce do § 14.

K bodu 13 (§ 16a odst. 2)

Doplňuje se podpis jako náležitost podání, což je standardní požadavek u všech procesních předpisů (viz § 59 odst. 3 tr. řádu, § 42 odst. 4 o.s.ř., § 37 odst. 3 s.ř.s., § 37 odst. 2 s.ř., § 71 odst. 2 d.ř.).

K bodu 14 (§ 19 odst. 6)

Jde o zrušení obsoletního ustanovení. Státní zástupce, který byl ministrem spravedlnosti přeložen bez svého souhlasu k jinému státnímu zastupitelství, může podle stávajícího § 19 odst. 6 toto rozhodnutí napadnout opravným prostředkem u Nejvyššího soudu, přičemž podle poznámky pod čarou se má jednat o postup podle § 250l a násl. o.s.ř. Úprava obsažená v § 19 odst. 6 je však po přijetí soudního řádu správního, který uvedené ustanovení zrušil, neaplikovatelná a uplatní se obecná úprava obsažená v soudním řádu správním, tj. státní zástupce může proti rozhodnutí ministra o přeložení státního zástupce k jinému státnímu zastupitelství brojit žalobou u správního soudu.

K bodu 15 [§ 21 odst. 1 písm. d)]

Jde o zpřesnění stávající úpravy, která zánik funkce státního zástupce pojí se dnem, k němuž byl jmenován soudcem. Vzhledem k tomu, že odmítnutí složení slibu soudce nebo jeho složení s výhradou má za následek, že se na soudce hledí, jako by nebyl jmenován, a vzhledem k tomu, že i Ústava v čl. 93 odst. 1 hovoří o tom, že se soudce ujímá funkce složením slibu, se navrhuje navázat zánik funkce státního zástupce nikoli na jeho jmenování soudcem, ale až na den, kdy složil slib soudce.

K bodu 16 [§ 21 odst. 2 písm. c)]

Jde o formulační zpřesnění, neboť způsobilost státního zástupce vykonávat svoji funkci se nezjišťuje, ale kárný soud o ní rozhoduje.

K bodu 17 (§ 22 odst. 1)

Právní úprava dočasného zproštění výkonu funkce státního zástupce se sjednocuje s úpravou platnou pro soudce [§ 99 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“)], neboť pro odlišný přístup není racionální důvod, s výjimkou případu přidělení k orgánu nebo organizaci se sídlem mimo území České republiky, kdy podle § 19a odst. 1 zákona o státním zastupitelství dochází k přidělení státního zástupce k nim právě z důvodu, aby státní zástupce při působení u těchto institucí využíval svých znalostí a zkušeností státního zástupce a z tohoto titulu u nich působil.

K bodu 18 [§ 22 odst. 2 písm. b)]

Podle současné právní úpravy může ministr spravedlnosti státního zástupce dočasně zprostit výkonu funkce, je-li státní zástupce kárně stíhán „pro takové kárné provinění, pro které je možno uložit kárné opatření odvolání z funkce“. Možnost uložit tuto sankci však není vázána na nějaké specifické okolnosti kárného deliktu. Navrhuje se proto zpřesnění formulace stávající úpravy a, obdobně jako je tomu v právní úpravě dočasného zproštění výkonu funkce soudce [§ 100 odst. 1 písm. b) zákona o soudech a soudcích], tento postup spojit s podmínkou, že tuto sankci musí kárný žalobce v kárném návrhu navrhnout (§ 9 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb.).

K bodu 19 [§ 22 odst. 2 písm. c)]

Jde o formální úpravu stávajícího textu zákona – podle zákona o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů je vedeno řízení o způsobilosti státního zástupce vykonávat svou funkci [§ 2 písm. b), § 26 zákona o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů], nikoli o jeho nezpůsobilosti.

K bodu 20 (§ 22 odst. 4)

Podle dnešní právní úpravy dojde k dočasnému zproštění výkonu funkce státního zástupce dnem, v němž bylo státnímu zástupci doručeno rozhodnutí o dočasném zproštění, není-li v rozhodnutí uveden den pozdější. Tato konstrukce činí v praxi potíže pro určení, které z úkonů státního zástupce, učiněné v den doručení rozhodnutí o zproštění, jsou platné a které ne. V zájmu právní jistoty by tak mělo k dočasnému zproštění výkonu funkce dojít nejdříve až dnem následujícím po doručení rozhodnutí o dočasném zproštění, případně jiným pozdějším dnem uvedeným v rozhodnutí.

K bodu 21 (§ 22 odst. 5)

Stávající § 22 odst. 5 upravuje plat státního zástupce při dočasném zproštění výkonu funkce podle (dnešního) § 22 odst. 1. Tuto úpravu se navrhuje přesunout do příslušného zákona řešícího platové nároky státních zástupců (do zákona č. 201/1997 Sb.), kde je již dnes obsažena úprava platových náležitostí státního zástupce dočasně zproštěného funkce podle § 22 odst. 2. Nároky na náhradu nákladů poskytovaných při výkonu funkce soudce, asistenta soudce nebo obdobné funkce u mezinárodního soudu, mezinárodního trestního tribunálu nebo obdobného mezinárodního soudního orgánu se navrhuje řešit obdobně jako v případě, kdy je státní zástupce přidělen k organizaci se sídlem mimo území České republiky (viz i korespondující § 99 odst. 5 zákona o soudech a soudcích, § 19a odst. 5 zákona o státním zastupitelství).

K bodům 22 a 23 (zrušení § 24 odst. 6, § 24a)

Problematika tzv. vedlejších činností státního zástupce (stávající § 24 odst. 6) se ze systematických důvodů vyděluje do nového ustanovení (§ 24a). Navrhovaná úprava přitom zároveň rozšiřuje okruh dovolených činností státního zástupce o činnosti sportovní. Umožní se tak, aby státní zástupci vykonávali sportovní činnost i jako činnost výdělečnou. Jedná se o změnu provedenou v reakci na požadavky praxe, která poukazuje na případy státních zástupců, kteří např. provozují závodní sportovní činnost, nicméně bez této změny právní úpravy nemohou tuto činnost provozovat jako činnost výdělečnou (přičemž mnohdy je ocenění spíše symbolické). Kvalitativně se přitom přivýdělek v rámci sportovní činnosti neliší např. od přivýdělku v rámci činnosti umělecké. Současně však zůstává zachován požadavek, že tyto činnosti musí být slučitelné s požadavky na řádný výkon funkce státního zástupce. Není rovněž důvod, proč neumožnit státnímu zástupci činnost v poradních a kontrolních orgánech Evropské unie, Rady Evropy a jiných mezinárodních organizací, obdobně jako dnes může být činný v poradních orgánech ministerstva nebo vlády (oproti současné právní úpravě se umožňuje tato činnost i v poradních orgánech jiných ministerstev odlišných od Ministerstva spravedlnosti či v jiných ústředních orgánech státní správy) anebo v orgánech Parlamentu České republiky [teoreticky v komisích Sněmovny či Senátu, které mohou být složeny i z jiných osob než poslanců či senátorů (viz § 47 odst. 1 zákona č. 90/1995 Sb. a § 43 odst. 1 zákona č. 107/1999 Sb.), spíše však půjde o případně zřízené orgány poradního charakteru, byť nejsou výslovně jednacím řádem Poslanecké sněmovny či Senátu předvídány]. V návrhu je zároveň postaveno najisto, že státní zástupce může vykonávat službu vojáka v aktivní záloze, což při absenci výslovné úpravy bylo předmětem diskuse. Dále je také výslovně uvedeno, že za vedlejší činnost v podobě správy vlastního majetku lze považovat také členství v orgánech bytových družstev, společenství vlastníků jednotek a jiných právnických osob, jejichž hlavní předmět činnosti je zaměřen na uspokojování bytových potřeb svých členů. Tato změna má za cíl především jasné stanovení, že tyto činnosti lze považovat za správu vlastního majetku, a tudíž i činnost, kterou může státní zástupce během výkonu své funkce vykonávat i jako výdělečnou. Je však nutné zdůraznit, že se tato výjimka nevztahuje na působení státních zástupců v orgánech jakéhokoli bytového družstva, společenství vlastníků jednotek nebo právnické osoby s hlavním předmětem činnosti zaměřeným na uspokojování bytových potřeb svých členů, nýbrž pouze na ty, ve kterých je státní zástupce členem, resp. vlastníkem jednotky, jelikož v ostatních případech by se již nejednalo o správu vlastního majetku. Zákon o státním zastupitelství v současné době nevyžaduje, aby státní zástupci hlásili povolené vedlejší činnosti, jako je pedagogická nebo umělecká činnost nebo působení v poradních orgánech vlády apod.; nepředpokládá tedy kontrolu těchto aktivit ani toho, zda „jsou slučitelné s výkonem funkce státního zástupce“. V intencích doporučení GRECO se proto zakotvuje oznamovací mechanismus, kdy ex post budou tyto činnosti hlášeny (termín hlášení se přitom shoduje s termínem pro lhůty pro podání oznámení podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů). Předmětem ohlášení bude předmět této činnosti, způsob a místo jejího výkonu, subjekt, pro který státní zástupce ohlašovanou činnost vykonával, a v jakém rozsahu ji vykonával. Cílem zavedení tohoto oznamovacího režimu je zamezit situacím, kdy vedoucí státní zástupce nemá žádné informace týkající se vedlejší činnosti státních zástupců působících u daného státního zastupitelství. Současně je cílem také vytvořit určitý systém kontroly dodržování zákona státními zástupci, a to především za účelem zamezení případného narušení důstojnosti státního zástupce nebo státního zastupitelství nebo ohrožení důvěry v nestranný a odborný výkon působnosti státního zastupitelství nebo státního zástupce.

Obdobně jako v zákoně o soudech a soudcích se navrhovaná povinnost oznamovat vedlejší činnosti omezuje pouze na případy, kdy státní zástupce dosáhne výkonem těchto vedlejších činností, mimo správu vlastního majetku, více jak 20 % svého platu. Takto je zamezeno nepřiměřenému administrativnímu zatížení státních zástupců v případech, kdy vedlejší činnost vůbec nevykonávají nebo ji vykonávají jen v omezeném rozsahu. Z oznamovací povinnosti je vyloučena správa vlastního majetku, jelikož jde o výdělečnou činnost, která je svou povahou od ostatních činností odlišná. V případě správy vlastního majetku se nepředpokládá ovlivňování státního zástupce v souvislosti s vedlejší výdělečnou činností, přičemž tato činnost je již v současnosti předmětem oznámení podle zákona o střetu zájmů. Výslovně se také zakotvuje zákaz působení státních zástupců ve statutárních, řídících a kontrolních orgánech podnikajících právnických osob, stejně tak jako zákaz působit jako svěřenský správce nebo jiná osoba určená k dohledu nad správou svěřenského fondu, jehož účelem je provozování obchodního závodu; a to po celou dobu výkonu jejich funkce státního zástupce. Působení státních zástupců v orgánech těchto právnických osob per se by mohlo ohrozit důvěru v nezávislost a nestrannost státního zastupitelství, a proto se explicitně zakazuje.

K bodu 24 (§ 26a)

Doplňuje se dosud chybějící úprava tzv. evidenční ochrany státních zástupců, jež spočívá v ochraně při poskytování údajů ze správních evidencí vedených k jeho osobě, osobě jeho manžela, partnera, dítěte a rodičů a před jejich možným zneužitím. Tato evidenční ochrana se uplatní při důvodném podezření z ohrožení života nebo zdraví státního zástupce. Tato evidenční ochrana státních zástupců bude spočívat v monitorování přístupu k informacím o nich jakožto o evidenčně chráněných osobách a v následném vyhodnocování záznamů o poskytnutí a využití těchto informací. Evidenční ochranou se obecně rozumí monitorování přístupů k informacím týkajícím se evidenčně chráněných osob za účelem efektivního předcházení jejich ohrožení (nebo týkajících se osob, které policie pohřešuje nebo hledá, což však nebudou případy předvídané tímto ustanovením). Nejde o to, že by měly být údaje o státních zástupcích z příslušných evidencí vyškrtávány nebo pozměňovány, nýbrž je třeba disponovat přehledem o nakládání s nimi, vyvstávají-li pro to vážné důvody. Nepochybně také státní zástupci, stejně jako policisté, u kterých je evidenční ochrana předvídána, mohou být předmětem nežádoucího zájmu v návaznosti na svoji profesní činnost. Tomu ostatně v praxi dochází, o čemž svědčí narůstající počet poskytnuté krátkodobé ochrany spočívající v poradensko-preventivní činnosti, použití zabezpečovací techniky nebo i ve fyzické ochraně, popř. v kombinaci uvedených opatření. Poskytování krátkodobé ochrany podle zákona o Policii České republiky však představuje v současnosti pouze dílčí způsob ochrany proti vnějšímu nebezpečí v těch nejmarkantnějších případech. Je proto dána odůvodněná potřeba zavést evidenční ochranu i státních zástupců. Ostatně totožná ochrana je již v současné době poskytována celníkům (§ 59 zákona č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky) či zaměstnancům České obchodní inspekce (§ 5d zákona č. 64/1986 Sb. o České obchodní inspekci). Při srovnání s ostatními osobami, kterým již právní řád tuto evidenční ochranu umožňuje poskytnout, a vzhledem k činnosti státních zástupců a jejich roli v trestním řízení se tak navrhované doplnění jeví jako zcela důvodné a opodstatněné.

K bodu 25 (část osmá)

Z důvodu množství změn se navrhuje přijetí zcela nové hlavy osmé zákona o státním zastupitelství, která je věnována problematice odpovědnosti státních zástupců.

K nadpisu a k § 27 Jak bylo uvedeno v obecné části důvodové zprávy, důvodem pro zánik výkonu funkce vedoucího státního zástupce před uplynutím jeho funkčního období bude mj. i rozhodnutí kárného soudu, resp. jím uložené kárné opatření odvolání z funkce vedoucího státního zástupce. Toto kárné opatření bude moci být uloženo za kárné provinění vedoucího státního zástupce. Ustanovení části osmé se tak nově budou vztahovat jak na případy kárné odpovědnosti státního zástupce, tak i na případy kárné odpovědnosti vedoucího státního zástupce a zároveň i na případy kárné odpovědnosti náměstka vedoucího státního zástupce, což se promítá jak do nadpisu, tak i do znění § 27, které je jinak přejímáno ze současné úpravy. K § 28 Skutková podstata kárného provinění státního zástupce se reformuluje tak, aby lépe odpovídala základním povinnostem státních zástupců (§ 24 odst. 2), slibu státního zástupce (§ 18 odst. 3) a základním zásadám činnosti státního zastupitelství (§ 2 odst. 2). Vymezení kárného provinění vedoucího státního zástupce a náměstka vedoucího státního zástupce je obsaženo v návrhu ustanovení § 28 odst. 2. To je vymezeno jako zaviněné porušení povinnosti vyplývající z výkonu funkce vedoucího státního zástupce nebo náměstka vedoucího státního zástupce (úprava koresponduje s obdobnou úpravou platnou pro funkcionáře soudů, vztahuje se na všechny vedoucí státní zástupce, včetně nejvyššího státního zástupce, a jejich náměstky). Povinnosti vyplývající z výkonu funkce vedoucího státního zástupce nebo náměstka vedoucího státního zástupce jsou pak obsaženy zejména v § 13e a násl. – zaviněné porušení povinnosti vyplývající z výkonu funkce vedoucího státního zástupce nebo náměstka vedoucího státního zástupce může tedy např. spočívat v nevyužití řídících a kontrolních nástrojů vedoucího státního zástupce nebo náměstka vedoucího státního zástupce v reakci na zjištěné pochybení, nevyužití nástrojů daných vedoucímu státnímu zástupci nebo náměstku vedoucího státního zástupce při správě státního zastupitelství k zajištění plynulosti řízení, nezajištění řádného obsazení státního zastupitelství nebo závažné nebo v opakovaném porušení povinnosti při zajištění provozu státního zastupitelství po stránce hospodářské, materiální a finanční aj. Podmínkou kárné odpovědnosti vedoucího státního zástupce je zavinění, zákon však nevylučuje žádnou z jeho forem. Kárného provinění se proto lze dopustit jak úmyslně, tak i z nedbalosti, a to i z nedbalosti nevědomé. I na nově konstruovanou skutkovou podstatu kárného provinění vedoucích státních zástupců a jejich náměstků pak lze vztáhnout závěry, ke kterým dospěl kárný soud ve vztahu ke kárné odpovědnosti předsedů soudů, totiž, že samotný závěr o zaviněném porušení povinností spojených s funkcí vedoucího státního zástupce k závěru o existenci kárného provinění nestačí. Podle kárné judikatury tohoto soudu (například rozhodnutí ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 16 Kss 8/2013) je totiž nutné současně zvážit, „zda tato protiprávnost postačuje pro vyvození kárné odpovědnosti; tedy, zda dosahuje (alespoň) minimální intenzity pro konstatování, že se jedná o kárné provinění“ (viz též např. rozhodnutí kárného soudu sp. zn. 11 Kss 1/2017). K § 29 Sjednocuje se lhůta pro zánik kárné odpovědnosti státního zástupce (vedoucího státního zástupce, náměstka vedoucího státního zástupce) s lhůtou pro zánik kárné odpovědnosti soudce (předsedy soudu, místopředsedy soudu). Dvouletá lhůta pro zánik kárné odpovědnosti soudců byla součástí právního řádu do nabytí účinnosti zákona č. 314/2008 Sb., do té doby byla stanovená shodná (dvouletá) lhůta i pro podání kárného návrhu. Uvedeným zákonem došlo k prodloužení lhůty pro podání kárného návrhu na tři roky a v návaznosti na to došlo i k prodloužení lhůty pro zánik odpovědnosti soudců za kárné provinění (viz důvodová zpráva ke změně § 89 zákona o soudech a soudcích obsažené v zákoně č. 314/2008 Sb. – „vzhledem k tomu, že se v § 9 odst. 1 zákona o řízení ve věcech soudců a státních zástupců prodlužuje objektivní lhůta pro podání návrhu na 3 roky, je třeba stejným způsobem prodloužit i lhůtu pro zánik odpovědnosti za kárné provinění“); obdobná změna však ve vztahu k státním zástupcům provedena nebyla, pro odchylnou úpravu přitom není dán racionální důvod. K § 30 odst. 1 Přebírá se stávající úprava, kde se pouze, v návaznosti na zavedení nového kárného provinění vedoucího státního zástupce, zpřesňuje, že v odstavci 1 uvedená kárná opatření jsou opatřeními, která je možné uložit za spáchání kárného provinění státního zástupce. Dále dochází k úpravě terminologie a k jejímu sjednocení s terminologií užívanou zákonem o soudech a soudcích, podle které se zahlazuje kárné opatření, nikoli postih. K § 30 odst. 2 Spolu se zavedením kárné odpovědnosti vedoucího státního zástupce nebo náměstka vedoucího státního zástupce je třeba stanovit i možná kárná opatření, která lze za spáchaná kárná provinění uložit. Není důvod, proč by se katalog možných kárných opatření, která lze uložit vedoucímu státnímu zástupci nebo náměstkovi vedoucího státního zástupce, měl odchylovat od katalogu kárných opatření, která lze uložit soudním funkcionářům (viz § 88 odst. 2 zákona o soudech a soudcích). K § 30 odst. 3 Staví se najisto, že je možné uložit vedle kárného opatření odvolání z funkce vedoucího státního zástupce i kárné opatření snížení platu, což by jinak, s ohledem na návětí § 30 odst. 2, mohlo být sporné. K § 30 odst. 4 V zásadě se přebírá stávající právní úprava upuštění od uložení kárného opatření, kdy dochází k doplnění kritérií pro posouzení dostatečnosti projednání kárného provinění. K § 30 odst. 5 V tomto ustanovení se doplňuje pravidlo pro ukládání kárného opatření za více kárných provinění téhož státního zástupce, vedoucího státního zástupce nebo jeho náměstka projednaných ve společném řízení, čímž dochází ke sladění s právní úpravou obsaženou v § 88 odst. 4 zákona o soudech a soudcích. K § 30 odst. 6 Kárné opatření spočívající v odnětí zvýšení platového koeficientu se vůči kárně obviněnému vedoucímu státnímu zástupci nebo náměstkovi vedoucího státního zástupce uplatní až od prvního dne měsíce následujícího po dni právní moci rozhodnutí o uložení tohoto kárného opatření, shodně jako je tomu dnes u kárného opatření snížení platu. K § 31 Stávající ustanovení § 31 pouze deklaruje existenci jiného právního předpisu, pro nadbytečnost se proto navrhuje jeho zrušení. Namísto toho se na tomto místě upravuje možnost uložit výtku za bagatelní kárná provinění (za „drobné nedostatky a poklesky“ – terminologie užívaná i v oblasti kárné odpovědnosti soudců a exekutorů), která se ze systematických důvodů vyděluje ze současného § 30 odst. 3. Dosavadní úprava se v zásadě přebírá, pouze se zohledňuje, že napříště se kárného provinění podle zákona o státním zastupitelství bude moci dopustit nejen státní zástupce, ale též vedoucí státní zástupce nebo náměstek vedoucího státního zástupce; uložit výtku, shodně jako v zákoně o soudech a soudcích, bude moci každý orgán správy státního zastupitelství, který může být kárným žalobcem, čímž dochází ke sladění s § 13i. K § 32 Stávající ustanovení § 32 pouze deklaruje existenci jiného právního předpisu, pro nadbytečnost se proto navrhuje jeho zrušení. Namísto toho se zakotvuje oprávnění provádět šetření před podáním návrhu na zahájení kárného řízení nebo řízení o způsobilosti k výkonu funkce, a to s využitím stávajících prostředků zajišťujících činnost státních zastupitelství (část pátá zákona o státním zastupitelství). Toto šetření může být provedeno i nižším státním zastupitelstvím, kdy jde v podstatě o určitou formu součinnosti v rámci soustavy státního zastupitelství. Šetření může být ale provedeno i na žádost Ministerstva spravedlnosti, kdy by jinak takovouto součinnost státní zastupitelství poskytnout nemohlo.

K bodu 26 (§ 32a odst. 5)

Novelou trestního řádu provedenou zákonem č. 193/2012 Sb. byla v trestním řádu vyloučena možnost, aby se státní zástupce nechal v řízení před okresním soudem zastoupit asistentem státního zástupce (důvodová zpráva uvedeného zákona výslovně ke změně § 180 odst. 1 tr. řádu uvádí, že „toto oprávnění zcela vybočuje z úkolů a poslání asistenta státního zástupce“). Navrhovaná změna tudíž dává do souladu znění zákona o státním zastupitelství se zněním trestního řádu (připouští se nicméně, aby i v těchto případech asistent mohl nahlížet do spisu; není dán věcný důvod, proč by asistent do spisu nahlížet nemohl). Zároveň se tato změna promítá i do § 33 odst. 7 zákona o státním zastupitelství (viz příslušný novelizační bod této části), který v současném znění rovněž počítá s možností, že státního zástupce může v řízení před okresním soudem zastoupit jeho asistent.

K bodu 27 (§ 33 odst. 7)

Z poznatků praxe vyplývá vhodnost rozšířit výčet jednoduchých úkonů státního zástupce nebo státního zastupitelství, které jsou oprávněni provádět právní čekatelé, tak, aby zahrnoval i oblast netrestní působnosti státního zastupitelství. Samozřejmě i na netrestním úseku by byl právní čekatel nadále oprávněn vykonávat pouze jednoduché úkony státního zástupce (resp. státního zastupitelství) nebo administrativní činnosti, které je s ohledem na délku své dosavadní praxe, své odborné znalosti a schopnosti schopen zvládnout. Zastoupení nic nemění na odpovědnosti státního zástupce za provedení daného úkonu. Současné znění zákona o státním zastupitelství připouští účast právních čekatelů pouze v trestním řízení (viz § 33 odst. 7 zákona o státním zastupitelství), v jiných věcech takováto možnost dána není. Pro budoucí profesní vývoj právních čekatelů by bylo nesporným přínosem, pokud by právní čekatelé mohli zastoupit státního zástupce i v jiném než pouze v trestním řízení; shodně jako v trestním řízení však bude toto zastoupení před soudem možné pouze v řízení před okresním soudem. Zároveň se do textu promítá i další omezení plynoucí z § 180 odst. 1 tr. řádu, který vylučuje takové zastoupení v řízení o schválení dohody o vině a trestu. Pověření právního čekatele k provedení úkonu nebo činnosti musí být zadokumentováno. Navrhovaná změna zajistí kvalitnější přípravu právních čekatelů na budoucí výkon profese státního zástupce, povede k jejich odbornému růstu, účast u jednotlivých úkonů přispěje k jejich budoucí samostatnosti a posiluje je v odpovědnosti za provedení takového úkonu.

K čl. II – přechodná ustanovení K bodům 1 až 3

K obměně vedoucích státních zástupců dojde k návaznosti na to, kdy byli do funkce jmenováni, tj. délka přechodného období bude navázána na délku dosavadního působení vedoucích státních zástupců ve funkci vedoucího státního zástupce. Navrhovaný mechanismus umožní plynulou obměnu vedoucích státních zástupců. Všem vedoucím státním zástupcům je přitom garantováno, že od nástupu do své funkce budou vykonávat alespoň jedno funkční období, což platí i pro nejvyššího státního zástupce.

K bodu 4

Jednoznačně se stanoví, že nově zakotvený zákaz opakování výkonu funkce nejvyššího státního zástupce a omezení jmenovat vrchního nebo krajského státního zástupce u téhož státního zastupitelství se vztahuje i na vedoucí státní zástupce (na vrchní a krajské státní zástupce i na nejvyššího státního zástupce), kteří vykonávají svoji funkci ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Tj. nejvyšší státní zástupce, který svoji funkci bude vykonávat ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, již nebude moci být znovujmenován do této funkce, stávající krajští a vrchní státní zástupci pak budou moci být jednou u téhož státního zastupitelství po výběrovém řízení znovujmenováni.

K bodu 5

Podle nové právní úpravy již nebude možné, aby ministr spravedlnosti odvolal okresního, krajského nebo vrchního státního zástupce z výkonu jejich funkce. Pokud však řízení o některém takovém návrhu nebylo dokončeno (tj. byl-li podán přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona návrh na odvolání z funkce vrchního, krajského nebo okresního státního zástupce podle § 10 odst. 4 zákona č. 283/1993 Sb. ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, rozhodnutí ministra spravedlnosti o odvolání z výkonu funkce vedoucího státního zástupce je předmětem přezkumu správního soudu, nebo pokud toto rozhodnutí ministra spravedlnosti bylo správním soudem zrušeno a vráceno ministru spravedlnosti k novému projednání a rozhodnutí), dokončí se podle stávajících předpisů.

K bodu 6

Nově zakotvenou informační povinnost o tzv. vedlejších činnostech se navrhuje vztáhnout až na činnosti vykonávané po nabytí účinnosti tohoto zákona.

K části druhé – změna zákona o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců

Právní úprava, zda a v jaké výši přísluší státnímu zástupci plat při dočasném zproštění výkonu funkce státního zástupce, je v současné době řešena jak v zákoně o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců (pro případy dočasného zproštění podle § 22 odst. 2 zákona o státním zastupitelství), tak v § 22 odst. 5 zákona o státním zastupitelství (pro případy dočasného zproštění podle § 22 odst. 1 zákona o státním zastupitelství). Právní úpravu platových nároků státních zástupců, kteří byli dočasně zproštěni výkonu své funkce, se navrhuje koncentrovat do zákona č. 201/1997 Sb. a zároveň do této úpravy promítnout i nové důvody, pro které může být státní zástupce dočasně své funkce zproštěn. V těchto případech bude státnímu zástupci příslušet plat státního zástupce, pokud nebude pobírat jinou odměnu za výkon funkce (v případě, kdy dojde k dočasnému zproštění funkce státního zástupce z důvodu jmenování do funkce soudce Ústavního soudu, tak plat státnímu zástupci příslušet nebude, neboť bude pobírat plat podle § 17 a násl. zákona č. 236/1995 Sb.; v případě výkonu funkce soudce, asistenta soudce nebo obdobné funkce u mezinárodního soudu, mezinárodního trestního tribunálu nebo obdobného mezinárodního soudního orgánu mu pak bude příslušet plat jen tehdy, pokud mu odměnu za výkon funkce v zahraničí neposkytuje tento mezinárodní soud, mezinárodní trestní tribunál nebo obdobný mezinárodní soudní orgán). Byť se v případě státních zástupců nejedná o nezávislost ve smyslu nezávislosti soudní, přesto je i v případě státních zástupců, které lze zahrnout do obecného pojmu justice a kteří se podílejí v rámci svých kompetencí na výkonu spravedlnosti, namístě požadavek určitého stupně nezávislosti jejich postavení a nezávislosti při výkonu kompetencí státního zastupitelství. Z uvedených důvodů byl proto zákonodárcem zvolen v podstatě shodný princip odměňování jako u soudců. I státním zástupcům proto vzniká nárok na plat a některé další náležitosti

a) výhradně na základě zákona (zákona č. 201/1997 Sb.),

b) náleží jim, s výjimkou cestovních náhrad, které se řídí zákoníkem práce, pouze ty náležitosti, které upravuje zákon o platu státních zástupců,

c) zákonem o platu státních zástupců jsou vyloučeny jakékoli nenárokové složky, o nichž by mohly rozhodovat orgány státní správy státního zastupitelství. Odměňování podle platových předpisů pro oblast veřejných služeb a správy (zákoník práce, nařízení vlády č. 341/2017 Sb., nařízení vlády č. 222/2010 Sb.) je z uvedených důvodů vyloučeno. Okolnost, že soudci i státní zástupci, jejichž odměňování se řídí zvláštními zákony koncipovanými na základě odlišných principů, nežli jsou úpravy platné pro jiné skupiny zaměstnanců ve veřejných službách a správě, přitom nemění nic na tom, že zdrojem odměňování je u těchto různých skupin státní rozpočet. Pokud je státní zástupce dočasně přidělen k Ministerstvu spravedlnosti nebo Justiční akademii, dochází k dočasnému zproštění výkonu funkce státního zástupce, ale funkce státního zástupce mu nezaniká; tj. i nadále se jedná o státního zástupce, není uzavírána pracovní smlouva s Ministerstvem spravedlnosti nebo s Justiční akademií, není přijímán do služebního poměru (se všemi podmínkami, které pro to stanovuje služební zákon) apod. Důvodem dočasného přidělení státního zástupce podle § 19a odst. 1 zákona o státním zastupitelství je přitom zájem Ministerstva spravedlnosti nebo Justiční akademie na využití zkušeností státního zástupce, což je ostatně i zákonná podmínka pro takové přidělení (§ 19a odst. 1 poslední věta zákona o státním zastupitelství). Státní zástupce dočasně přidělený k Ministerstvu spravedlnosti nebo Justiční akademii zde nevykonává činnosti např. běžné administrativní síly nebo osob zajišťující provoz, ale jsou využívány jeho zkušenosti státního zástupce, které zaměstnanci Ministerstva spravedlnosti nebo Justiční akademie nemají, resp. ani nemohou mít (obvykle se jedná o využití praktických zkušeností s fungováním soustavy státního zastupitelství či justice jako celku nebo s praktickým výkonem působnosti v oblasti trestní či mimotrestní působnosti státního zastupitelství). Ostatně, pokud by ředitel Justiční akademie či ministerstvo rozhodovalo o platu státního zástupce a státní zástupce byl, byť dočasně, v tomto pohledu považován za „běžného zaměstnance“, mohlo by tímto způsobem docházet i k nepřípustné ingerenci orgánů státní správy do činnosti státních zástupců. Reálně se při dočasném přidělení státního zástupce k Ministerstvu spravedlnosti nebo k Justiční akademii na jeho postavení nic nemění, což má svůj odraz i ve skutečnosti, že mu náleží jeho dosavadní plat. Pokud má státní zástupce v rámci dočasného přidělení podle § 19a odst. 1 zákona o státním zastupitelství využívat své zkušenosti získané výkonem funkce státního zástupce, jde o celkové využívání jeho kompetence jako státního zástupce a je tedy namístě, aby byl nadále i jako státní zástupce odměňován. Platové ohodnocení státního zástupce je důležitou hodnotou zajištění jeho specifické funkce (jak byla např. popsána v judikatuře Ústavního soudu – srov. např. rozhodnutí Pl. ÚS 17/10).

Odlišná situace je u odměňování v případech dočasného zproštění výkonu funkce státního zástupce z důvodu výkonu funkce soudce Ústavního soudu, výkonu funkce soudce nebo asistenta soudce u mezinárodního soudu, mezinárodního trestního tribunálu nebo obdobného mezinárodního soudního orgánu – v tomto případě je postavení státního zástupce zcela odlišné proti situaci dočasného přidělení k Ministerstvu spravedlnosti nebo k Justiční akademii, kdy nejde o využití jeho zkušeností jako státního zástupce, ale o výkon činnosti soudce Ústavního soudu, soudce mezinárodního soudu či funkce obdobné. Tato úprava koresponduje s úpravou obsaženou v § 99 odst. 4 zákona o soudech a soudcích.

K části třetí – změna zákona o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů K bodům 1 až 3 a 5 až 16 [§ 1, § 2 písm. a), § 4a odst. 7, § 9 odst. 2 a 3, § 12 odst. 3 písm. b) a c), § 14 písm. b) a c), § 16 odst. 4 písm. b) a c), § 20 odst. 1 písm. b) a c), § 22 odst. 1, § 23 odst. 1 a 2 a § 24]

Navrhované zavedení nového druhu kárného provinění vedoucího státního zástupce nebo náměstka vedoucího státního zástupce je nutno promítnout do jednotlivých ustanovení zákona o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů. Především musí být ustanovení zákona č. 7/2002 Sb. výslovně vztažena i na projednávání těchto otázek, a to provedením úpravy jeho § 1 a 2. V návaznosti na tuto změnu je třeba příslušně upravit (obdobně jako u funkcionářů soudů) i další ustanovení zákona (§ 4a, § 9, § 12, § 14, 16, § 20, § 22, § 23 a § 24).

K bodu 4 (§ 8 odst. 6)

Podle navrhované právní úpravy mohou být nejvyšší státní zástupce a ostatní vedoucí státní zástupci i jejich náměstci odpovědni za kárné provinění vedoucího státního zástupce nebo kárné provinění náměstka vedoucího státního zástupce. Je proto třeba stanovit, kdo může v těchto případech vystupovat v roli kárného žalobce. Navrhovaná právní úprava tak stanoví okruh osob, které mohou podat návrh na zahájení kárného řízení o kárné odpovědnosti vedoucího státního zástupce a náměstka vedoucího státního zástupce – oprávnění podat kárnou žalobu je přitom nastaveno obdobně jako v případě kárných žalob podávaných na státní zástupce.

K části čtvrté – účinnost

Datum nabytí účinnosti tohoto zákona je stanoveno s přihlédnutím k předpokládané délce legislativního procesu. Dřívější datum účinnosti se navrhuje u ustanovení, kterým se zavádí nový důvod pro dočasné zproštění výkonu funkce státního zástupce z důvodu jeho jmenování do funkce soudcem nebo asistentem soudce mezinárodního soudu, mezinárodního trestního tribunálu nebo obdobného mezinárodního soudního orgánu nebo z důvodu jeho pověření výkonem obdobné funkce u mezinárodního soudu, mezinárodního trestního tribunálu nebo obdobného mezinárodního soudního orgánu (navrhovaný § 22 odst. 1) a u ustanovení, která na tuto změnu navazují. Uvedená ustanovení směřují k bezprostřednímu odstranění mezery, která je ve stávajícím zákoně, a v současné době je pouze obtížně uspokojivě řešitelná – odstranění tohoto stavu lze považovat za naléhavý obecný zájem předvídaný § 3 odst. 4 zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, ve znění pozdějších předpisů, na jehož základě lze stanovit dřívější den nabytí účinnosti právního předpisu než k 1. lednu nebo k 1. červenci kalendářního roku. Současně tato navrhovaná změna nepřináší žádné organizační obtíže nebo finanční nároky, které by předsunutí účinnosti těchto ustanovení bránily.

V Praze dne 24. 5. 2023

Předseda vlády: prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M. podepsáno elektronicky

Ministr spravedlnosti: JUDr. Pavel Blažek, Ph.D. podepsáno elektronicky