„Příloha č. 1 k zákonu č. 263/2016 Sb.
Dokumentace pro povolovanou činnost
1. Činnosti související s využíváním jaderné energie
a) Dokumentace pro povolovanou činnost, kterou je umístění jaderného zařízení, je následující:
1. program systému řízení,
2. zadávací bezpečnostní zpráva,
3. analýza potřeb a možnosti zajištění fyzické ochrany,
4. zárukový plán,
5. program monitorování,
6. záměr zajištění zvládání radiační mimořádné události,
7. návrh koncepce bezpečného ukončení provozu,
8. popis způsobu zajišťování kvality přípravy realizace výstavby,
9. zásady zajišťování kvality následujících etap životního cyklu jaderného zařízení.
b) Dokumentace pro povolovanou činnost, kterou je výstavba jaderného zařízení, je následující:
1. program systému řízení,
2. limity a podmínky,
3. program kontrol pro etapu výstavby,
4. předběžná bezpečnostní zpráva,
5. seznam vybraných zařízení včetně zařazení vybraných zařízení do bezpečnostních tříd,
6. seznam činností důležitých z hlediska jaderné bezpečnosti a popis systému vzdělávání, odborné přípravy a výcviku pracovníků včetně popisu kvalifikace pracovníků, 7. popis systému přípravy vybraných pracovníků,
8. program výstavby jaderného zařízení včetně harmonogramu,
9. předběžný plán uvádění jaderného zařízení do provozu,
10. předběžné pravděpodobnostní hodnocení bezpečnosti, nejde-li o výstavbu experimentálního reaktoru, podkritického reaktoru, skladu radioaktivního odpadu, skladu vyhořelého jaderného paliva nebo úložiště radioaktivního odpadu,
11. předběžný plán zajištění fyzické ochrany,
12. koncepce bezpečného ukončení provozu povolovaného zařízení včetně způsobu nakládání se vzniklým radioaktivním odpadem,
13. program monitorování,
14. analýza a hodnocení radiační mimořádné události pro období od zahájení výstavby jaderného zařízení do zahájení jeho vyřazování z provozu,
15. vnitřní havarijní plán,
16. podklady pro stanovení zóny havarijního plánování,
17. předběžný program řízeného stárnutí,
18. doklad o zajištění financování nakládání s radioaktivním odpadem, bude-li při činnosti vznikat,
19. vyhodnocení zajišťování kvality při přípravě výstavby jaderného zařízení,
20. popis způsobu zajišťování kvality realizace výstavby,
21. zásady zajišťování kvality etap životního cyklu jaderného zařízení následujících po výstavbě,
22. záměr zajištění monitorování výpustí z pracoviště IV. kategorie,
23. seznam zařízení s vlivem na jadernou bezpečnost, která nejsou vybranými zařízeními,
24. zárukový plán.
Dokumentaci uvedenou v bodech 2, 3, 5, 11, 13 a 15 schvaluje Úřad.
c) Dokumentace pro povolovanou činnost, kterou je uvádění do provozu jaderného zařízení, je následující:
1. program systému řízení,
2. limity a podmínky,
3. program provozních kontrol,
4. provozní bezpečnostní zpráva,
5. seznam vybraných zařízení včetně zařazení vybraných zařízení do bezpečnostních tříd, 6. seznam činností důležitých z hlediska jaderné bezpečnosti a popis systému vzdělávání, odborné přípravy a výcviku pracovníků včetně popisu kvalifikace pracovníků,
7. popis systému přípravy vybraných pracovníků,
8. neutronově-fyzikální charakteristiky aktivní zóny jaderného reaktoru,
9. průkaz úspěšného dokončení výstavby a průkaz připravenosti zařízení, pracovníků a vnitřních předpisů k následující etapě životního cyklu jaderného zařízení,
10. program fyzikálního spouštění včetně harmonogramu,
11. pravděpodobnostní hodnocení bezpečnosti, nejde-li o uvádění do provozu experimentálního reaktoru, podkritického reaktoru, skladu radioaktivního odpadu, skladu vyhořelého jaderného paliva nebo úložiště radioaktivního odpadu,
12. plán zajištění fyzické ochrany,
13. vyjádření o provedení všech prověření zajištění připravenosti k odezvě na radiační mimořádnou událost v zóně havarijního plánování podle § 156 odst. 2 písm. c) až g),
14. předprovozní program řízeného stárnutí,
15. doklad o zajištění bezpečného nakládání s radioaktivním odpadem včetně financování tohoto nakládání, bude-li radioaktivní odpad při činnosti vznikat,
16. vyhodnocení kvality vybraných zařízení,
17. havarijní provozní předpisy, nejde-li o uvádění do provozu jaderného zařízení bez jaderného reaktoru, experimentálního reaktoru nebo podkritického reaktoru,
18. návody pro zvládání těžkých havárií, nejde-li o uvádění do provozu jaderného zařízení bez jaderného reaktoru, experimentálního reaktoru nebo podkritického reaktoru,
19. seznam zařízení s vlivem na jadernou bezpečnost, která nejsou vybranými zařízeními,
20. vnitřní havarijní plán,
21. zárukový plán,
22. program prvního energetického spouštění jaderného zařízení s jaderným reaktorem včetně harmonogramu, nejde-li o uvádění do provozu experimentálního reaktoru nebo podkritického reaktoru,
23. provozní program řízeného stárnutí pro první energetické spouštění jaderného zařízení s jaderným reaktorem,
24. vyjádření o ověření data exspirace antidot k jódové profylaxi distribuovaných podle § 156 odst. 2 písm. d),
25. plán vyřazování z provozu pro jiné jaderné zařízení bez jaderného reaktoru než úložiště radioaktivního odpadu,
26. plán vyřazování z provozu a uzavření úložiště radioaktivního odpadu pro úložiště radioaktivního odpadu, 27. odhad nákladů na vyřazování z provozu,
28. program provozu jaderného zařízení bez jaderného reaktoru.
Dokumentaci uvedenou v bodech 2, 3, 5, 12, 20, 25 a 26 schvaluje Úřad.
d) Dokumentace pro povolovanou činnost, kterou je provoz jaderného zařízení, je následující:
1. program systému řízení,
2. limity a podmínky,
3. program provozních kontrol,
4. provozní bezpečnostní zpráva,
5. seznam vybraných zařízení včetně zařazení vybraných zařízení do bezpečnostních tříd,
6. neutronově-fyzikální charakteristiky aktivní zóny jaderného reaktoru,
7. seznam činností důležitých z hlediska jaderné bezpečnosti a popis systému vzdělávání, odborné přípravy a výcviku pracovníků včetně popisu kvalifikace pracovníků,
8. popis systému přípravy vybraných pracovníků,
9. průkaz připravenosti zařízení, pracovníků a vnitřních předpisů na provoz jaderného zařízení,
10. vyhodnocení výsledků prvního energetického spouštění jaderného zařízení s jaderným reaktorem, nejde-li o provoz experimentálního reaktoru nebo podkritického reaktoru,
11. seznam zařízení s vlivem na jadernou bezpečnost, která nejsou vybranými zařízeními,
12. program provozu včetně harmonogramu,
13. pravděpodobnostní hodnocení bezpečnosti, nejde-li o provoz experimentálního reaktoru, podkritického reaktoru, skladu radioaktivního odpadu, skladu vyhořelého jaderného paliva nebo úložiště radioaktivního odpadu,
14. plán zajištění fyzické ochrany,
15. plán vyřazování z provozu,
16. odhad nákladů na vyřazování z provozu,
17. provozní program řízeného stárnutí,
18. doklad o zajištění bezpečného nakládání s radioaktivním odpadem včetně financování tohoto nakládání, bude-li radioaktivní odpad při činnosti vznikat,
19. havarijní provozní předpisy, nejde-li o provoz experimentálního reaktoru nebo podkritického reaktoru,
20. návody pro zvládání těžkých havárií, nejde-li o provoz experimentálního reaktoru nebo podkritického reaktoru,
21. vnitřní havarijní plán,
22. zárukový plán.
Dokumentaci uvedenou v bodech 2, 3, 5, 14, 15 a 21 schvaluje Úřad.
e) Dokumentace pro povolovanou činnost, kterou jsou jednotlivé etapy vyřazování z provozu jaderného zařízení, je následující:
1. program systému řízení,
2. limity a podmínky,
3. bezpečnostní zpráva k vyřazování z provozu jaderného zařízení,
4. harmonogram vyřazování z provozu jaderného zařízení,
5. návrh organizační přípravy a personálního zajištění vyřazování z provozu jaderného zařízení,
6. plán zajištění fyzické ochrany,
7. analýza a hodnocení radiační mimořádné události pro vyřazování z provozu jaderného zařízení,
8. vnitřní havarijní plán,
9. podklady pro stanovení zóny havarijního plánování,
10. vyřazovací program řízeného stárnutí,
11. doklad o zajištění bezpečného nakládání s radioaktivním odpadem včetně financování tohoto nakládání, bude-li radioaktivní odpad při činnosti vznikat,
12. průkaz o zajištění dostatečného množství finančních prostředků k vyřazování z provozu,
13. podmínky dalšího využití území a systémů, konstrukcí nebo komponent, není-li možné úplné vyřazení,
14. zárukový plán.
Dokumentaci uvedenou v bodech 2, 6 a 8 schvaluje Úřad.
f) Dokumentace pro povolovanou činnost, kterou je provedení změny ovlivňující jadernou bezpečnost, technickou bezpečnost a zabezpečení jaderného zařízení, je následující:
1. program systému řízení,
2. popis a odůvodnění změny,
3. časový harmonogram realizace změny,
4. návrh aktualizace dokumentace pro jinou povolovanou činnost, je-li změnou ovlivněna,
5. hodnocení vlivu změny na jadernou bezpečnost, technickou bezpečnost a zabezpečení,
6. doklad o zajištění bezpečného nakládání s radioaktivním odpadem včetně financování tohoto nakládání, bude-li radioaktivní odpad při činnosti vznikat.
2. Činnosti v rámci expozičních situací
a) Dokumentace pro povolovanou činnost, kterou je výstavba pracoviště IV. kategorie, kromě pracoviště s jaderným zařízením, je následující:
1. průkaz, že navrhované řešení dané projektem splňuje požadavky na radiační ochranu, zabezpečení a zvládání radiační mimořádné události stanovené právními předpisy,
2. bezpečnostní rozbory a rozbory možností neoprávněného nakládání se zdrojem ionizujícího záření a hodnocení jeho následků na pracovníky, obyvatelstvo a životní prostředí,
3. hodnocení vzniku radioaktivního odpadu a nakládání s ním během uvádění do provozu a provozu pracoviště,
4. koncepce bezpečného ukončení provozu a vyřazení z provozu pracoviště včetně zneškodnění radioaktivního odpadu,
5. vyhodnocení zajišťování kvality při přípravě výstavby pracoviště,
6. program systému řízení,
7. záměr zajištění monitorování výpustí,
8. program monitorování,
9. záměr zajištění zvládání radiační mimořádné události,
10. doklad o zajištění bezpečného nakládání s radioaktivním odpadem včetně financování tohoto nakládání, bude-li radioaktivní odpad při činnosti vznikat,
11. způsob zajišťování kvality realizace výstavby pracoviště,
12. zásady zajišťování kvality etap životního cyklu pracoviště následujících po výstavbě.
Dokumentaci uvedenou v bodě 8 schvaluje Úřad.
b) Dokumentace pro povolovanou činnost, kterou je provoz pracoviště III. kategorie nebo pracoviště IV. kategorie, je následující:
1. očekávaný rozsah a způsob prací se zdrojem ionizujícího záření na pracovišti, specifikace zdroje ionizujícího záření, se kterým má být nakládáno, jeho typ a příslušenství,
2. popis stavu stavebních a montážních prací, průkaz účinnosti stínění, izolačních a ochranných zařízení, dovolujících zahájení radiačních činností,
3. postupy optimalizace radiační ochrany,
4. program monitorování,
5. vymezení kontrolovaného pásma,
6. analýza a hodnocení radiační mimořádné události pro provoz pracoviště III. kategorie nebo pracoviště IV. kategorie, které není pracovištěm s jaderným zařízením,
7. vnitřní havarijní plán,
8. podklady pro stanovení zóny havarijního plánování pracoviště IV. kategorie, kromě pracoviště s jaderným zařízením,
9. přehled pracovníků, kteří budou vykonávat činnosti zvláště důležité z hlediska radiační ochrany, 10. předpokládaný druh a množství uvolňované radioaktivní látky a předpokládaný druh a množství vznikajícího radioaktivního odpadu a způsob jeho zneškodnění,
11. plán vyřazování z provozu a odhad nákladů na vyřazování z provozu ověřený Správou,
12. program systému řízení,
13. doklad o zajištění bezpečného nakládání s radioaktivním odpadem včetně financování tohoto nakládání, bude-li radioaktivní odpad při činnosti vznikat.
Dokumentaci uvedenou v bodech 4 a 7, jde-li o pracoviště IV. kategorie, schvaluje Úřad.
c) Dokumentace pro povolovanou činnost, kterou je provedení rekonstrukce nebo jiných změn ovlivňujících radiační ochranu, monitorování radiační situace a zvládání radiační mimořádné události pracoviště III. kategorie a pracoviště IV. kategorie, je následující:
1. popis a odůvodnění připravované rekonstrukce nebo jiných změn,
2. předpokládaný časový harmonogram rekonstrukce nebo změn,
3. průkazy, že důsledky rekonstrukce nebo jiných prováděných změn neovlivní nepříznivě radiační ochranu, monitorování radiační situace, zvládání radiační mimořádné události a zabezpečení,
4. program systému řízení,
5. návrh aktualizace schvalované a předkládané dokumentace, je-li změnou ovlivněna,
6. doklad o zajištění bezpečného nakládání s radioaktivním odpadem včetně financování tohoto nakládání, bude-li radioaktivní odpad při činnosti vznikat.
d) Dokumentace pro povolovanou činnost, kterou jsou jednotlivé etapy vyřazování z provozu pracoviště III. kategorie a pracoviště IV. kategorie, je následující:
1. průkaz o finančním krytí vyřazování z provozu,
2. popis technologických postupů navržených pro vyřazování z provozu,
3. harmonogram vyřazování z provozu,
4. způsob demontáže, dekontaminace, úpravy, přepravy, skladování a likvidace částí zařízení kontaminovaných radioaktivní látkou,
5. předpokládané radionuklidové složení a aktivita radioaktivní látky uvolňované z pracoviště a vzniklého radioaktivního odpadu,
6. způsob nakládání s radioaktivním odpadem včetně jeho uložení,
7. bezpečnostní zpráva,
8. program monitorování,
9. analýza a hodnocení radiační mimořádné události pro vyřazování z provozu,
10. vnitřní havarijní plán,
11. podklady pro stanovení zóny havarijního plánování, 12. program systému řízení,
13. doklad o zajištění bezpečného nakládání s radioaktivním odpadem včetně financování tohoto nakládání, bude-li radioaktivní odpad při činnosti vznikat,
14. podmínky dalšího využití území a systémů, konstrukcí nebo komponent, není-li možné úplné vyřazení.
Dokumentaci uvedenou v bodech 8 a 10, jde-li o pracoviště IV. kategorie, schvaluje Úřad.
e) Dokumentace pro povolovanou činnost, kterou je uvolňování radioaktivní látky z pracoviště, je následující:
1. odůvodnění činnosti,
2. radionuklidové složení a aktivita radionuklidů v radioaktivní látce uvolňované z pracoviště,
3. zhodnocení ozáření reprezentativní osoby uvolněnou radioaktivní látkou,
4. analýza možností nahromadění radioaktivní látky v životním prostředí při jejím dlouhodobém uvolňování,
5. postupy optimalizace radiační ochrany.
f) Dokumentace pro povolovanou činnost, kterou je nakládání se zdrojem ionizujícího záření, je následující:
1. pro všechny způsoby nakládání se zdrojem ionizujícího záření
1.1. odůvodnění činnosti,
1.2. specifikace zdroje ionizujícího záření, se kterým má být nakládáno, jeho typ a příslušenství a očekávaný rozsah a způsob vykonávání činností s ním,
1.3. popis vymezení sledovaného pásma na pracovišti, kde bude se zdrojem ionizujícího záření nakládáno včetně schematického plánu, doplněný informací o stínění, ochranných zařízeních a vybavení pracovních míst,
1.4. postupy optimalizace radiační ochrany,
1.5. přehled pracovníků, kteří budou vykonávat činnosti zvláště důležité z hlediska radiační ochrany,
1.6. program monitorování, nejde-li o dovoz, vývoz nebo distribuci zdroje ionizujícího záření, při nichž nebude zdroj ionizujícího záření používán nebo skladován,
1.7. vymezení kontrolovaného pásma, předpokládaný počet fyzických osob pracujících v něm a způsob zábrany vstupu nepovolanému do tohoto pásma,
1.8. analýza a hodnocení radiační mimořádné události pro nakládání se zdrojem ionizujícího záření,
1.9. vnitřní havarijní plán pro nakládání se zdroji ionizujícího záření na pracovišti II. a vyšší kategorie, 1.10. při očekávaném uvolňování radioaktivní látky z pracoviště nebo vzniku radioaktivního odpadu předpokládaný druh a množství uvolňované radioaktivní látky a předpokládaný druh a množství vznikajícího radioaktivního odpadu a doklad o způsobu jeho zneškodňování,
1.11. program zajištění radiační ochrany, nejde-li o používání zdroje ionizujícího záření na pracovišti III. kategorie nebo pracovišti IV. kategorie,
1.12. plán zabezpečení zdroje ionizujícího záření v případě radionuklidového zdroje 1. až 3. kategorie zabezpečení,
1.13. doklad o zajištění bezpečného nakládání s radioaktivním odpadem včetně financování tohoto nakládání, bude-li radioaktivní odpad při činnosti vznikat,
1.14. analýzu rizika vzniku radiologické události v případě radioterapeutického používání zdroje ionizujícího záření,
2. při používání zdroje ionizujícího záření na pracovišti III. kategorie nebo pracovišti IV. kategorie dále program systému řízení,
3. při výrobě, dovozu, distribuci a vývozu zdroje ionizujícího záření dále
3.1. specifikace typu zdroje ionizujícího záření,
3.2. očekávaný počet zdrojů ionizujícího záření,
3.3. v případě dovozu způsob zajištění vrácení použitého zdroje ionizujícího záření do země původu nebo způsob jeho dalšího využití,
3.4. v případě zpětného dovozu zdroje ionizujícího záření doklad dokumentující původ, druh, fyzikální vlastnosti a chemické složení zdroje ionizujícího záření, který byl vyvezen mimo území České republiky, spolu s dokladem o jeho využití a dokladem o celkové aktivitě a hmotnosti zdroje ionizujícího záření,
4. při dovozu a výrobě zdroje ionizujícího záření dále
4.1. harmonogram výroby nebo dovozu zdroje ionizujícího záření,
4.2. doklad schopnosti ověřovat shodu vlastností výrobku s daným typem výrobku,
5. při vývozu zdroje ionizujícího záření dále harmonogram vývozu,
6. při hodnocení vlastností zdroje ionizujícího záření dále
6.1. metodiky,
6.2. vzorové protokoly z měření,
6.3. koncepce zajištění měření veličin.
g) Dokumentace pro povolovanou činnost, kterou je přidávání radioaktivních látek do spotřebních výrobků při jejich výrobě nebo přípravě nebo k dovozu a vývozu takových výrobků, je následující:
1. odůvodnění činnosti,
2. radionuklidové složení a aktivita radionuklidu přidávaného do jednotlivého výrobku, 3. návod k použití výrobku,
4. koncepce zneškodnění použitého výrobku,
5. doklad o zajištění bezpečného nakládání s radioaktivním odpadem včetně financování tohoto nakládání, bude-li radioaktivní odpad při činnosti vznikat.
h) Dokumentace pro povolovanou činnost, kterou je vykonávání služeb významných z hlediska radiační ochrany, je následující:
1. popis služeb, které mají být poskytovány, a jejich očekávaný rozsah,
2. popis připravenosti zařízení a pracovníků,
3. přehled pracovníků, kteří budou vykonávat činnosti zvláště důležité z hlediska radiační ochrany,
4. program zajištění radiační ochrany,
5. program monitorování, pokud je služba vykonávána prostřednictvím radiačních pracovníků,
6. pro služby, které jsou spojené s měřením a hodnocením ionizujícího záření nebo obsahu radionuklidu dále
6.1. metodiky a postupy,
6.2. přehled přístrojového vybavení a jeho zajištění pro vykonávání navrhovaných služeb,
6.3. koncepce zajištění měření veličin,
6.4. doklad o zajištění bezpečného nakládání s radioaktivním odpadem včetně financování tohoto nakládání, bude-li radioaktivní odpad při činnosti vznikat.
i) Dokumentace pro povolovanou činnost, kterou je poskytování služeb v kontrolovaném pásmu provozovateli pracoviště IV. kategorie, je následující:
1. popis činnosti, která má být poskytována, a její očekávaný rozsah,
2. popis připravenosti zařízení a pracovníků,
3. přehled pracovníků, kteří budou vykonávat činnosti zvláště důležité z hlediska radiační ochrany,
4. program zajištění radiační ochrany.
j) Dokumentace pro povolovanou činnost, kterou je dodávání stavebního materiálu na trh, je následující:
1. protokol s výsledky měření obsahu přírodních radionuklidů ve stavebním materiálu, údaje o původu surovin a o způsobu použití stavebního materiálu,
2. odhad efektivní dávky reprezentativní osoby ze zevního ozáření zářením gama následkem užití stavebního materiálu ke stavbě budovy s obytnými a pobytovými místnostmi,
3. odhad efektivní dávky reprezentativní osoby z emise radonu při užití stavebního materiálu ke stavbě budovy s obytnými a pobytovými místnostmi, 4. soubor opatření, která snižují míru ozáření ze stavebního materiálu včetně postupů optimalizace,
5. podmínky pro dodávání stavebního materiálu na trh.
k) Dokumentace pro povolovanou činnost, kterou je mísení radioaktivních látek uvolňovaných z pracoviště, je následující:
1. účel a cíl mísení,
2. odůvodnění činnosti,
3. radionuklidové složení a aktivita radionuklidů v radioaktivní látce před a po mísení,
4. postupy optimalizace radiační ochrany.
3. Činnosti v oblasti nakládání s radioaktivním odpadem
a) Dokumentace pro povolovanou činnost, kterou je nakládání s radioaktivním odpadem, s výjimkou shromažďování, třídění a skladování radioaktivního odpadu přímo u původce radioaktivního odpadu, který je oprávněn s ním nakládat jako s otevřeným radionuklidovým zdrojem, je následující:
1. popis použitých zařízení a technologie,
2. údaje o původu, druhu, množství, radionuklidovém složení a aktivitě radioaktivního odpadu,
3. způsob sběru, třídění, skladování, zpracovávání, úprav a uložení radioaktivního odpadu,
4. předpokládané množství radioaktivní látky uvolňované z pracoviště,
5. bezpečnostní rozbory,
6. limity a podmínky,
7. analýza a hodnocení radiační mimořádné události,
8. program systému řízení,
9. vnitřní havarijní plán.
Dokumentaci uvedenou v bodě 6 schvaluje Úřad.
b) Dokumentace pro povolovanou činnost, kterou je uzavření úložiště radioaktivního odpadu, je následující:
1. závěrečná bezpečnostní zpráva, která musí obsahovat
1.1. průkaz o finančním krytí uzavření úložiště radioaktivního odpadu a institucionální kontroly úložiště radioaktivního odpadu,
1.2. popis změn území v důsledku provozu úložiště radioaktivního odpadu,
1.3. výchozí stav radioaktivního odpadu a úložiště radioaktivního odpadu před provedením uzavření úložiště radioaktivního odpadu včetně popisu provozu, změn a úprav úložiště radioaktivního odpadu, 1.4. celkový inventář radioaktivních odpadů vyskytujících se v úložišti radioaktivního odpadu před provedením uzavření úložiště radioaktivního odpadu,
1.5. časový harmonogram uzavření úložiště radioaktivního odpadu a institucionální kontroly úložiště radioaktivního odpadu,
1.6. popis technologických postupů navržených pro uzavření úložiště radioaktivního odpadu,
1.7. bezpečnostní rozbory,
2. limity a podmínky,
3. popis způsobu zajištění institucionální kontroly, organizační přípravy a personálního zajištění uzavření úložiště radioaktivního odpadu,
4. program systému řízení,
5. plán zajištění fyzické ochrany úložiště radioaktivního odpadu,
6. popis způsobu monitorování okolí úložiště po uzavření úložiště radioaktivního odpadu,
7. vymezení kontrolovaného pásma pro dobu provádění uzavření úložiště radioaktivního odpadu,
8. analýza a hodnocení radiační mimořádné události pro uzavření úložiště radioaktivního odpadu,
9. vnitřní havarijní plán,
10. podklady pro stanovení zóny havarijního plánování.
Dokumentaci uvedenou v bodech 2, 5 a 9 schvaluje Úřad.
c) Dokumentace pro povolovanou činnost, kterou je zpětný dovoz radioaktivního odpadu vzniklého při zpracování materiálu vyvezeného z České republiky nebo jeho zpětný transfer z členského státu Euratomu nebo dovoz radioaktivního odpadu do České republiky nebo jeho transfer z členského státu Euratomu pro účely jeho zpracování nebo opětovného využití, je následující:
1. doklad dokumentující původ, druh, fyzikální vlastnosti a chemické složení radioaktivního odpadu, který bude dovezen nebo transferován do České republiky pro účely jeho zpracování nebo recyklace, spolu s dokladem o jeho celkové hmotnosti a radioaktivitě,
2. doklad o technologickém procesu, jakým bude dovezený nebo transferovaný radioaktivní odpad zpracován nebo recyklován spolu s materiálovou bilancí, která prokáže pravděpodobné množství radioaktivního odpadu, který může uvedeným technologickým procesem dodatečně vzniknout,
3. prohlášení původce radioaktivního odpadu o neprodleném zpětném převzetí zpracovaného radioaktivního odpadu a radioaktivního odpadu, který může v procesu zpracování nebo recyklace dodatečně vzniknout.
4. Přeprava radioaktivní nebo štěpné látky
Dokumentace pro povolovanou činnost, kterou je přeprava radioaktivní nebo štěpné látky podle § 9 odst. 4 písm. a) až c), je následující:
a) přepravní instrukce zahrnující specifikaci přepravy a navrhovanou trasu včetně záložní trasy,
b) program monitorování,
c) plán zajištění fyzické ochrany přepravy jaderného materiálu I. až III. kategorie,
d) analýza a hodnocení radiační mimořádné události pro přepravu,
e) havarijní řád,
f) osvědčení obsluhy dopravního prostředku k přepravě nebezpečných věcí o absolvování školení a zkoušky ze zvláštních požadavků na přepravu nebezpečných věcí podle mezinárodní
30)
smlouvy, kterou je Česká republika vázána, nebo odpovídající doklad o způsobilosti k přepravě nebezpečných věcí,
g) osvědčení vozidla pro přepravu nebezpečných věcí podle mezinárodní smlouvy, kterou je
30)
Česká republika vázána, nebo odpovídající doklad způsobilosti dopravního prostředku k přepravě nebezpečných věcí,
h) prohlášení o shodě materiálů, výrobních postupů a parametrů každého obalového souboru použitého k přepravě a technických požadavků na něj s údaji v dokumentaci, na základě které byl schválen typ obalového souboru,
i) program systému řízení,
j) pro přepravu radioaktivní nebo štěpné látky za zvláštních podmínek též výčet požadavků tohoto zákona nebo jiných právních předpisů, které nelze splnit, včetně odůvodnění, a popis zvláštních podmínek pro přepravu, které nesplnitelné požadavky nahrazují, včetně průkazů zajištění stejné nebo vyšší úrovně jaderné bezpečnosti, radiační ochrany a fyzické ochrany při přepravě podle zvláštních podmínek,
k) pro přepravu radioaktivní nebo štěpné látky, jejíž hodnota aktivity radioaktivní látky ke stanovení mezí aktivity byla stanovena výpočtem, též výpočet hodnoty aktivity radioaktivní látky ke stanovení mezí aktivity včetně odůvodnění nepoužití hodnoty stanovené prováděcím právním předpisem,
l) pro přepravu radioaktivních látek obsažených v nástrojích nebo výrobcích a obsahujících radionuklidy, pro něž hodnoty pro vyjmutí dodávky stanovené prováděcím právním předpisem byly nahrazeny hodnotami vypočtenými, výpočet individuálních dávek pracovníků přepravy a reprezentativní osoby a kolektivních dávek za běžných podmínek a normálních podmínek přepravy a za podmínek nehody při přepravě, založený na realistických scénářích přepravy dodávky v souladu s principy a metodikami stanovenými Mezinárodní agenturou pro atomovou energii,
m) pro přepravu radioaktivních látek jako vyjmutých štěpných látek
1. podrobný popis látky se zvláštním zřetelem na fyzikální i chemický stav,
2. průkazy, že přepravované radioaktivní látky splňují požadavky na vyjmutí stanovené prováděcím předpisem, 3. popis použitého systému řízení, popřípadě uvedení zvláštních opatření, která mají být provedena před přepravou,
n) pro přepravu povrchově kontaminovaného předmětu skupiny SCO-III též
1. odůvodnění, proč je předmět v souladu s vymezením stanoveným prováděcím předpisem považován za povrchově kontaminovaný předmět skupiny SCO-III,
2. popis radioaktivního obsahu předmětu včetně popisu jeho fyzikálního a chemického stavu a povahy emitovaného záření,
3. popis konstrukčního typu předmětu, včetně výrobní a technologické dokumentace s popisem materiálu a technologických metod použitých při výrobě,
4. plán přepravy popisující všechny činnosti spojené s přepravou, včetně radiační ochrany, odezvy na radiační mimořádnou událost, zvláštní preventivní opatření a zvláštní administrativní nebo provozní kontroly, které mají být provedeny během přepravy,
5. průkaz splnění požadavků na přepravu povrchově kontaminovaného předmětu skupiny SCO- III.
Dokumentaci uvedenou v bodech c) a e) schvaluje Úřad. Dokumentace uvedená v bodě g) musí být předložena pouze v případě, pokud je pro povolovanou přepravu radioaktivní nebo štěpné látky vyžadována mezinárodní smlouvou, kterou je Česká republika vázána.
5. Činnosti v oblasti nešíření jaderných zbraní
a) Dokumentace pro povolovanou činnost, kterou je nakládání s jaderným materiálem, je následující:
1. směrnice o evidenci a kontrole jaderných materiálů,
2. popis manipulace s jadernými materiály, včetně kategorizace jaderných materiálů, jejich množství a účelu použití,
3. údaje nezbytné pro plnění podmínek vyplývajících z mezinárodních závazků,
4. plán zajištění fyzické ochrany jaderného materiálu I. až III. kategorie.
Dokumentaci uvedenou v bodě 1 a 4 schvaluje Úřad.
b) Dokumentace pro povolovanou činnost, kterou je dovoz nebo vývoz jaderné položky nebo průvoz jaderného materiálu a vybrané položky v jaderné oblasti, je následující:
1. soubor údajů nezbytných pro vyžádání záruky státu nebo kopie záruky státu v případě jaderného materiálu a vybrané položky v jaderné oblasti,
2. prohlášení koncového uživatele v případě dovozu jaderné položky,
3. prohlášení koncového uživatele nebo přijímajícího státu v případě vývozu položky dvojího použití v jaderné oblasti,
4. soubor údajů nezbytných pro plnění podmínek vyplývajících z mezinárodních závazků.
6. Odborná příprava a další odborná příprava vybraných pracovníků a příprava osob zajišťujících radiační ochranu registranta
Dokumentace pro povolovanou činnost, kterou je odborná příprava a další odborná příprava vybraných pracovníků a příprava osob zajišťujících radiační ochranu registranta, je následující:
a) doklady dokumentující organizační a technickou způsobilost žadatele,
b) doklady dokumentující odbornou způsobilost pracovníků žadatele,
c) doklady dokumentující způsob přípravy.
7. Úplné vyřazení
Dokumentace pro povolovanou činnost, kterou je úplné vyřazení, je následující:
a) popis území, v němž je umístěno jaderné zařízení nebo pracoviště III. kategorie nebo pracoviště IV. kategorie, které bylo vyřazeno z provozu, a popis všech prací provedených v rámci vyřazování z provozu,
b) inventář radioaktivních odpadů, včetně způsobu jejich uložení nebo skladování, a inventář zbylých radioaktivních látek uvolněných do životního prostředí,
c) seznam údajů, které budou uchovávány po ukončení vyřazování z provozu, s uvedením doby jejich uchování,
d) použité postupy a výsledky monitorování radiační situace území, v němž je umístěno jaderné zařízení nebo pracoviště III. kategorie nebo pracoviště IV. kategorie a jejich porovnání s výsledky základního průzkumu před zahájením výstavby tohoto pracoviště.
___________________________
30) Evropská dohoda o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR), vyhlášená pod č. 64/1987 Sb., ve znění pozdějších předpisů.“.
CELEX: 32011L0070
CELEX: 32013L0051
CELEX: 32013L0059
CELEX: 32014L0087
264. V příloze č. 2 se na konci písmene a) doplňuje bod 11, který zní:
„11. odůvodnění posouzení procesů stárnutí v bezpečnostní analýze a v rámci pokynů pro provoz a údržbu a program analýzy mezer popisující systematický postup pro periodické hodnocení změn právních předpisů a mezinárodních požadavků, změn technických znalostí a změn stavu konstrukčního typu obalového souboru během skladování, je-li obalový soubor projektován k přepravě po skladování,“.
265. V příloze č. 2 se na konci písmene d) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se bod 7, který zní:
„7. rozhodnutí o schválení typu výrobku vydané příslušným orgánem jiného státu, bylo-li vydáno.“.
Čl. II
Přechodná ustanovení
1. Rozhodnutí Státního úřadu pro jadernou bezpečnost o stanovení zóny havarijního plánovaní vydaná přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona platí na dobu neurčitou. 2. Každý, kdo vykonává činnosti v rámci expozičních situací, je povinen přizpůsobit své právní poměry zákonu č. 263/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, do 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. 3. Provádět vyhledávání a identifikaci nalezeného zdroje ionizujícího záření při podezření, že je opuštěným zdrojem, a jeho následné zajištění lze bez povolení podle § 9 odst. 2 písm. f) bodu 11 zákona č. 263/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nejdéle po dobu 1 roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. 4. Rozhodnutí vydaná Ministerstvem obrany podle zákona č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění účinném přede dnem 1. ledna 2017, a rozhodnutí vydaná a registrace provedené Ministerstvem obrany podle zákona č. 263/2016 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, pro příspěvkové organizace zřízené Ministerstvem obrany, které jsou poskytovateli zdravotních služeb, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona pozbývají platnosti dnem 31. prosince 2025.
Čl. III
Oznámení technického předpisu
Tento zákon byl oznámen v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535 ze dne 9. září 2015 o postupu při poskytování informací v oblasti technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti.
Čl. IV
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2025, s výjimkou ustanovení čl. I bodů 146 a 147, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2026.
DŮVODOVÁ ZPRÁVA
Název
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 263/2016 Sb., atomový zákon, ve znění pozdějších předpisů.
1. Zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Zákon č. 263/2016 Sb., atomový zákon, nabyl účinnosti 1. ledna 2017. Zákon komplexně upravuje mírové využívání jaderné energie a ionizujícího záření v České republice a ochranu před jeho možnými negativními účinky. Zahrnuje veškeré součásti životního cyklu jaderných zařízení a činností se zdroji ionizujícího záření (princip „od kolébky do hrobu“), takže reguluje zahájení činností (umístění, výstavba), jejich provádění, ukončování (vyřazování z provozu) a likvidaci následků (zejm. nakládání s radioaktivními odpady a vyhořelým jaderným palivem a jeho financování). Z hlediska mezinárodní klasifikace, na níž staví agendy Mezinárodní agentura pro atomovou energii (dále také jako „MAAE“), se zákon věnuje celému rámci „3 S“, tzn. safety (bezpečnost), security (zabezpečení) a safeguards (záruky nešíření jaderných zbraní). V případě využívání ionizujícího záření zákon upravuje veškeré typy expozičních situací a dotýká se nakládání se zdroji ionizujícího záření, jejich testování, oprav, výroby, dovozu či vývozu a využívání k medicínským účelům. Účelem je zajištění ochrany pracovníků, ale i veřejnosti (např. pacientů a jejich blízkých) před ozářením. Je rovněž regulována ochrana před ozářením z přírodních zdrojů, např. z radonu ve stavbách nebo z radionuklidů v pitné vodě. Podstatnou součástí zákonné úpravy jsou také otázky monitorování radiační situace a ochrana před ozářením v důsledku radiačních mimořádných událostí (havárií). Na ochranu před ozářením je kladen důraz také při přepravách radioaktivních a štěpných látek.
V případě jaderných zařízení atomový zákon upravuje požadavky na zajištění jejich bezpečnosti a stanoví požadavky na osoby, které je projektují, umísťují, staví a provozují. Podstatnou součástí právních požadavků jsou také postupy při výrobě a montáži systémů, konstrukcí a komponent, které mohou mít vliv na bezpečnost. Z hlediska výkonu státní moci staví atomový zákon na systému povolení k činnostem a požadavcích, které jsou s nimi spojené, registracích u méně závažných činností a ohlášení u některých činností vyžadujících dohled státu. Povolení a na něj kladené požadavky, včetně požadavků na příslušnou dokumentaci, která podává průkazy zajištění bezpečnosti, je základem regulace v této oblasti a tvoří východisko pro většinu dalších povinností stanovených adresátům zákona. Atomový zákon dále v plném rozsahu upravuje pravomoci příslušných orgánů, přestupky v oblasti a jiné vynucovací nástroje a také předmět a specifika výkonu kontrolní činnosti.
Přestože byl za dobu své účinnosti několikrát novelizován, jednalo se o menší úpravy, které nezasahovaly do většiny obsahu zákona a jeho institutů. Mezi významnější novelizace (byť svým rozsahem velmi omezené) patřila poslední novelizace zákonem č. 284/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím stavebního zákona. Ta zejména změnila povahu vydávaných závazných stanovisek pro účely stavebního řízení v otázkách týkajících se jaderných agend na prostá vyjádření.
Z pohledu zákazu diskriminace a zachování rovnosti mužů a žen je atomový zákon indiferentní a umožňuje všem stejný přístup k právům a povinnostem. Zvláštní ochrana je poskytována toliko kojícím a těhotným ženám, a to v oblasti ochrany před ionizujícím zářením, neboť spolu s nimi je nutné (nepřímo) chránit také plod či kojené dítě. Proto musí být tato okolnost zohledněna, a to pozitivním a aktivním přístupem k jejich ochraně. Ani z hlediska nepřímé diskriminace nebyly zjištěny jakékoliv nedostatky.
2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, včetně dopadů navrhovaného řešení na zákaz diskriminace a vztah rovnosti mužů a žen
Navržená novelizace vychází především ze zkušeností s aplikací atomového zákona, nabytých v průběhu minulých cca 6 let. Zkušenosti ukazují, že některé regulatorní přístupy zvolené tímto zákonem by mohly být nastaveny efektivněji, v zájmu nižší regulatorní zátěže a účinnějšího výkonu státní správy. V mezidobí také došlo k určitým změnám v právním řádu ČR (např. v souvislosti s digitalizací a kybernetickou bezpečností) a v posunech v mezinárodních doporučeních, kterými je Česká republika politicky vázána. Tyto mezinárodní závazky byly reflektovány především mezinárodními hodnotícími misemi organizovanými Mezinárodní agenturou pro atomovou energii, jejichž závěry je Česká republika také povinna zohlednit (zejm. International Physical Protection Advisory Service (IPPAS) a Integrated Regulatory Review Service (IRRS)). V neposlední řadě došlo v posledních letech k dynamickému vývoji v plánech České republiky na výstavbu nových jaderných zdrojů a nasazení nových jaderných technologií, zejm. malých a středních modulárních reaktorů (společně dále také „SMR“). Na nástup těchto technologií je nezbytné české atomové právo připravit a umožnit jej, aniž by však byla dotčena potřebná úroveň bezpečnosti.
Hlavní principy navrhované právní úpravy lze tedy shrnout následovně:
a) Příprava na nové jaderné technologie, formou zjednodušení povolovacích procesů, vhodnějšího odstupňování požadavků na jaderná zařízení, připuštění obecných výjimek ze zákona a zobecnění,
b) Adaptace na poznatky z praxe, zejména v oblasti využívání ionizujícího záření např. úpravou některých požadavků na testování zdrojů ionizujícího záření, režimu ochrany pacientů v případě radiologických událostí,
c) Implementace mezinárodních doporučení např. v oblasti výzkumných jaderných zařízení, řízení zastarávání jaderných zařízení, zajišťování zabezpečení, zejména v návaznosti na výsledky mezinárodních hodnotících misí (s ohledem na kybernetickou bezpečnost a tzv. kulturu zabezpečení, projektových požadavků na zajištění nešíření jaderných zbraní, přeprav radioaktivních a štěpných látek),
d) Přesnější zachycení požadavků Úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí, č. 124/2004 Sb. m. s. (dále jen „Aarhuská úmluva“) na transparentnost a zapojení veřejnosti do procesů v jaderné oblasti,
e) Zohlednění některých nových požadavků jiných právních předpisů České republiky (např. digitalizace),
f) Náprava nedostatků právní úpravy (odhalených praktickou aplikací).
Navrhované řešení nemá dopady z hlediska diskriminace a rovnosti žen a mužů. Zachovává v tomto směru v plném rozsahu neutralitu, která je vlastní novelizované právní úpravě.
3. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku
Přijetí navržené novely je nezbytné v zájmu naplnění výše uvedených principů, zejména však z důvodu přípravy atomové legislativy na příchod nových jaderných technologií. Pokud bude zachován stávající stav atomového zákona (ale i jeho prováděcích předpisů), nelze vyloučit, že bude proces nasazení nových jaderných technologií zdržen nebo dokonce v důsledku určitých neaktuálních nebo příliš kazuistických požadavků přerušen. Tím by mohlo dojít k ohrožení energetické bezpečnosti České republiky a zabránění dosažení klimatických cílů.
4. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
Při přípravě novely byl zkoumán soulad především s ústavním zákonem č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Ústava“), a dále s usnesením České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen „Listina“).
Předložený návrh zákona respektuje Čl. 2 odst. 4 Ústavy („Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.“) a Čl. 79 odst. 3 Ústavy („Ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.“). Návrh zákona dále respektuje tyto články Listiny:
Čl. 2 odst. 3 („Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.“),
Čl. 4 odst. 1 („Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.“),
Čl. 26 odst. 1 a 2 („Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost.“ a „Zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností.“).
Navrhovaná právní úprava nijak nesnižuje ostatní práva dotčených subjektů a nejsou jí diskriminovány žádné specifické skupiny adresátů právních norem. Respektuje obecné zásady ústavního pořádku České republiky a není v rozporu s nálezy Ústavního soudu České republiky.
Zároveň jsou respektovány obecné principy výhrady zákona a výkonu státní moci pouze na základě zákona a v jeho mezích.
5. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie
Navrhovaná právní úprava není v rozporu se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z členství v Evropské unii, Smlouvou o přistoupení České republiky k Evropské unii, Smlouvou o založení Evropského společenství pro atomovou energii ani s judikaturou soudních orgánů Evropské unie a je v souladu s obecnými zásadami práva Evropské unie (např. zásadou právní jistoty, proporcionality a zákazem diskriminace).
Současný atomový zákon provádí transpozici následujících právních předpisů Euratomu a EU:
Směrnice ze dne 5. března 1962 o volném přístupu ke kvalifikovaným povoláním v oblasti jaderné energie. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu. Směrnice Rady 2006/117/Euratom ze dne 20. listopadu 2006 o dozoru nad přepravou radioaktivního odpadu a vyhořelého paliva a o její kontrole. Směrnice Rady 2009/71/Euratom ze dne 25. června 2009, kterou se stanoví rámec Společenství pro jadernou bezpečnost jaderných zařízení, v konsolidovaném znění. Směrnice Rady 2011/70/Euratom ze dne 19. července 2011, kterou se stanoví rámec Společenství pro odpovědné a bezpečné nakládání s vyhořelým palivem a radioaktivním odpadem, v konsolidovaném znění. Směrnice Rady 2013/51/Euratom ze dne 22. října 2013, kterou se stanoví požadavky na ochranu zdraví obyvatelstva, pokud jde o radioaktivní látky ve vodě určené k lidské spotřebě. Směrnice Rady 2013/59/Euratom ze dne 5. prosince 2013, kterou se stanoví základní bezpečnostní standardy ochrany před nebezpečím vystavení ionizujícímu záření a zrušují se směrnice 89/618/Euratom, 90/641/Euratom, 96/29/Euratom, 97/43/Euratom a 2003/122/Euratom, v konsolidovaném znění. Směrnice Rady 2014/87/Euratom ze dne 8. července 2014, kterou se mění směrnice 2009/71/Euratom, kterou se stanoví rámec Společenství pro jadernou bezpečnost jaderných zařízení, v konsolidovaném znění.
Atomový zákon dále adaptuje český právní řád požadavkům následujících nařízení:
Nařízení Rady (Euratom) č. 1493/93 ze dne 8. června 1993 o přepravě radioaktivních látek mezi členskými státy. Nařízení Komise (Euratom) č. 302/2005 ze dne 8. února 2005 o uplatňování dozoru nad bezpečností v rámci Euratomu. Nařízení Rady (Euratom) 2016/52 ze dne 15. ledna 2016, kterým se stanoví nejvyšší přípustné úrovně radioaktivní kontaminace potravin a krmiv po jaderné havárii nebo jiném případu radiační mimořádné situace a zrušují nařízení (Euratom) č. 3954/87 a nařízení Komise (Euratom) č. 944/89 a (Euratom) č. 770/90. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/821 ze dne 20. května 2021, kterým se zavádí režim Unie pro kontrolu vývozu, zprostředkování, technické pomoci, tranzitu a přepravy zboží dvojího užití (přepracované znění), v platném znění.
Atomový zákon transponuje také předpis 2008/312/Euratom: Rozhodnutí Komise ze dne 5. března 2008, kterým se zavádí standardní dokument pro dozor nad přepravou radioaktivního odpadu a vyhořelého paliva a její kontrolu podle směrnice Rady 2006/117/Euratom (oznámeno pod číslem K (2008) 793) a Rozhodnutí Rady ze dne 14. prosince 1987 o opatřeních Společenství pro včasnou výměnu informací v případě radiační mimořádné situace (87/600/Euratom).
Mimoto atomový zákon reflektuje i doporučení, např. doporučení Komise 2000/473/Euratom ze dne 8. června 2000 o uplatňování článku 36 Smlouvy o založení Euratomu týkající se monitorování úrovní radioaktivity v životním prostředí pro účely hodnocení ozáření obyvatelstva jako celku, která jsou relevantní z hlediska správného zajištění soustavy bezpečností a zabezpečení a potřebná k dosažení minimální harmonizace podmínek v Euratomu.
Navrhovaná novela nezasahuje do již provedené transpozice výše uvedených předpisů či adaptace na ně.
Konkrétně blíže upřesňuje hlavně transpozici směrnic:
• směrnice Rady 2006/117/Euratom ze dne 20. listopadu 2006 o dozoru nad
přepravou radioaktivního odpadu a vyhořelého paliva a o její kontrole,
• směrnice Rady 2009/71/Euratom ze dne 25. června 2009, kterou se stanoví rámec
Společenství pro jadernou bezpečnost jaderných zařízení, v konsolidovaném znění,
• směrnice Rady 2011/70/Euratom ze dne 19. července 2011, kterou se stanoví rámec
Společenství pro odpovědné a bezpečné nakládání s vyhořelým palivem a radioaktivním odpadem, v konsolidovaném znění,
• směrnice Rady 2013/59/Euratom ze dne 5. prosince 2013, kterou se stanoví
základní bezpečnostní standardy ochrany před nebezpečím vystavení ionizujícímu záření a zrušují se směrnice 89/618/Euratom, 90/641/Euratom, 96/29/Euratom, 97/43/Euratom a 2003/122/Euratom, v konsolidovaném znění,
• směrnice Rady 2013/51/Euratom ze dne 22. října 2013, kterou se stanoví požadavky
na ochranu zdraví obyvatelstva, pokud jde o radioaktivní látky ve vodě určené k lidské spotřebě,
• směrnice Rady 2014/87/Euratom, kterou se mění směrnice 2009/71/Euratom,
kterou se stanoví rámec Společenství pro jadernou bezpečnost jaderných zařízení v konsolidovaném znění.
Ke směrnici 2013/59/Euratom měla Česká republika zahájeno řízení č. 2020/2365. Správnost české transpozice se podařilo Evropské komisi prokázat, nicméně bylo možné si udělat představu o tom, jaká ustanovení považuje Evropská komise za potenciálně problematická. Národním právním úpravám oblasti spadající pod směrnici 2013/59/Euratom věnovala EK několik studií, např. „Review of Current Off-site Nuclear Emergency Preparedness and Response Arrangements in EU Member States and Neighbouring Countries“, „Proposal for guidelines for the transposition and implementation of the provisions of Directive 2013/59/Euratom on EP&R“, „Study on good practices in implementing the requirements on public information in the event of an emergency, under the Euratom Basic Safety Standards Directive and Nuclear Safety Directive“, „The implementation of the Council Directive 2013/59/Euratom requirements for medical equipment with respect to monitoring and control of patient’s radiation exposures“. V rámci těchto aktivit (dotazníky, semináře a prezentace závěrů studií) bylo možné získat zkušenosti s transpozicí směrnice v jiných členských států Euratomu. Dříve zmíněné a praktická zkušenost při uplatňování atomového zákona v praxi vedly k navrženým úpravám ustanovení atomového zákona transponujících do právního řádu České republiky směrnici 2013/59/Euratom. Například je možné zmínit nové ustanovení § 1 odst. 2 písm. d) – výluka kosmického záření způsobeného jednotlivcům z obyvatelstva nebo pracovníkům z rozsahu působnosti atomového zákona, ustanovení § 2 odst. 3 písm. k) – doplnění definice kosmické lodi, ustanovení § 2 odst. 3 písm. c) bod 3 atomového zákona – výslovné zahrnutí lékařské ozáření v rámci biomedicínského výzkumu do lékařského ozáření, § 87 atomového zákona - zahrnutí potenciální radiologické události do textu ustanovení apod.
Ke správnosti implementace směrnice Rady 2013/51/Euratom ze dne 22. října 2013, kterou se stanoví požadavky na ochranu zdraví obyvatelstva, pokud jde o radioaktivní látky ve vodě určené k lidské spotřebě, vedla Česká republika s Evropskou komisí neformální dialog v roce 2020. I v tomto případě se podařilo EK uspokojivě vysvětlit všechny vznesené nejasnosti. V reakci na dotazy EK a na získané zkušenosti je navrhováno například ujasnění rozsahu působnosti atomového zákona, co se minerální vody týče (§ 1 odst. 2 písm. a) atomového zákona), doplnění povinnosti sledovat úrovně obsahu tritia v pitných vodách do ustanovení § 100 atomového zákona.
Správnost provedení směrnice 2009/71/Euratom, ve znění směrnice 2014/87/Euratom do našeho právního řádu prokázala Česká republika v rámci EU Pilotu v roce 2020. Nasbírané zkušenosti z dialogu s EK a z praxe vedly k některým upřesňujícím návrhům předkládané novely atomového zákona.
Transpozice směrnice 2006/117/Euratom je doplněna v jednom jediném článku, a to článku 17 odst. 1 této směrnice, který říká, že pro veškerou přepravu spadající do oblasti působnosti této směrnice se použije standardní dokument. Rozhodnutí Komise ze dne 5. března 2008 vzory standardních dokumentů zavádí. Jedním z nich, který však Směrnice 2006/117/Euratom výslovně nezmiňuje (proto nebyl doposud v příslušném paragrafu atomového zákona reflektován), je i rozhodnutí o zamítnutí žádosti o povolení přepravy. Předkládaná novela atomového zákona tento typ rozhodnutí vydávaného formou standardního dokumentu doplňuje.
Předkládaná novela atomového zákona reimplementuje také některá ustanovení směrnice Rady 2011/70/Euratom. Jedná se např. o ustanovení vztahující se k informování veřejnosti (čl. 1 odst. 3, čl. 5 odst. 1 písm. g), čl. 10 této směrnice) - nová ustanovení zaváděná do atomového zákona zvýší transparentnost procesů probíhajících dle tohoto zákona a umožní lepší naplnění požadavků na informování a zapojení veřejnosti jak podle legislativy Euratomu, tak i dle Aarhuské úmluvy. Dalším, novelou dotčeným, ustanovením směrnice 2011/70/Euratom je čl. 7 věnovaný mj. povinnostem soustavného zlepšování jaderné bezpečnosti zařízení pro nakládání s vyhořelým palivem a radioaktivním odpadem a zavedení integrovaného systému řízení držitelů povolení. Reformulace a doplnění dosavadních ustanovení atomového umožní lepší naplňování těchto požadavků a zároveň lépe vyhoví doporučením Mezinárodní agentury pro atomovou energii.
6. Navrhovanou novelou je také provedena aktualizace poznámek pod čarou u § 1 atomového
zákona. V poznámce pod čarou č. 3 bude nově odkazováno na nařízení Rady (Euratom) 2016/52 ze dne 15. ledna 2016, kterým se stanoví nejvyšší přípustné úrovně radioaktivní kontaminace potravin a krmiv po jaderné havárii nebo jiném případu radiační mimořádné situace a zrušují nařízení (Euratom) č. 3954/87 a nařízení Komise (Euratom) č. 944/89 a (Euratom) č. 770/90 a v poznámce pod čarou č. 4 bude napříště odkazováno na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/821 ze dne 20. května 2021, kterým se zavádí režim Unie pro kontrolu vývozu, zprostředkování, technické pomoci, tranzitu a přepravy zboží dvojího užití (přepracované znění), v platném znění. Do poznámky pod čarou č. 1 je doplněna novela směrnice
2009/71/Euratom, a to směrnice 2014/87/Euratom.Zhodnocení souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána
Atomový zákon adaptuje český právní řád na množství mezinárodněprávních úprav a promítá do něj i řadu předpisů z kategorie souboru právně nezávazných bezpečnostních doporučení, ať již pocházejících z dílny mezinárodních vládních organizací (MAAE, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj
– dále jen „OECD“) nebo odborných institucí (ICRP Mezinárodní radiologická komise, WENRA Western European Nuclear Regulators' Association).
MAAE vydává bezpečnostní standardy, které odrážejí mezinárodní odborný konsenzus. Nejsou sice právně závazné pro členské státy MAAE, patří mezi právně nezávazná bezpečnostní doporučení, ale jsou široce respektovány a významně ovlivňují právní kulturu všech členských zemí agentury. Jsou vydávány ve třech úrovních jako Safety Fundamentals, Safety Requirements a Safety Guides. Pro Českou republiku lze tyto standardy považovat za politicky závazné, neboť se zavázala, přistoupením k MAAE, k jejich zohlednění ve svém právním a regulatorním rámci.
Atomovým zákonem jsou zohledněny následující mezinárodní smlouvy:
a. Úmluva o jaderné bezpečnosti, podepsaná ve Vídni dne 17. 6. 1994 (vyhlášena pod č.
67/1998 Sb.),
b. Společná Úmluva o bezpečnosti při nakládání s vyhořelým jaderným palivem a o
bezpečnosti při nakládání s radioaktivními odpady, podepsaná ve Vídni dne 30. 9. 1997 (vyhlášena pod č. 3/2012 Sb. m. s.),
c. Smlouva o nešíření jaderných zbraní, podepsaná v Moskvě, Washingtonu a Londýně,
dne 1. 7. 1968 (vyhlášena pod č. 61/1974 Sb.),
d. Smlouva o zákazu umisťování jaderných zbraní a jiných zbraní hromadného ničení na
dně moří a oceánů a v jeho podzemí, podepsaná v Moskvě, Washingtonu a Londýně dne 11. 2. 1971 (vyhlášena pod č. 62/1974 Sb.),
e. Dohoda mezi vládou České republiky a Přípravnou komisí Organizace Smlouvy o
všeobecném zákazu jaderných zkoušek o provádění činností, včetně postcertifikačních činností, vztahujících se k mezinárodním monitorovacím zařízením Smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek, podepsaná ve Vídni dne 13. 11. 2002 (vyhlášena pod č. 94/2006 Sb.m.s.),
f. Úmluva o fyzické ochraně jaderných materiálů, podepsaná ve Vídni dne 26. 9. 1979,
(vyhlášena pod č. 114/1996 Sb. a pod č. 27/2007 Sb.m.s.),
g. Úmluva o ochraně pracovníků před ionisujícím zářením (č. 115) Mezinárodní
organizace práce (vyhlášena pod č. 465/1990 Sb.).
Navržená novela přísně zachovává dosaženou úroveň transformace mezinárodních požadavků. Mimoto reaguje také na nálezy a rozhodnutí Zasedání smluvních stran (Meeting of the Parties) Úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (tzv. Aarhuská úmluva), dle nichž je nutné připustit účast veřejnosti a její zapojení v řízeních prováděných na základě atomového zákona. Tomuto tématu se novelizace věnuje v otázkách účastenství a informování veřejnosti o zahájených řízeních a některých dalších skutečností významných z hlediska zajišťování bezpečnosti. Celkově dochází novelou k posílení transparentnosti a otevřenosti postupů podle atomového zákona, čímž by mělo být požadavkům Aarhuské úmluvy vyhověno (více viz zvláštní část této zprávy).
Navrhovaný zákon je zcela v souladu s mezinárodním právem.
7. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky
Navrhovaná právní úprava nemá z hlediska hospodářského a finančního dopad na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty. Novela předpokládá změny ve stanovení poplatků za ukládání radioaktivního odpadu, ovšem konkrétní částky budou stanoveny navazujícím nařízením vlády. Celkově se předpokládá posílení příjmů tzv. jaderného účtu.
Dále lze předpokládat zvýšení příjmů v oblasti tzv. poplatků na odbornou činnost úřadu, neboť se rozšiřují o nový segment, poplatek za předběžnou informaci (činící 500 000,- Kč). Konkrétní příjem státního rozpočtu však bude záviset na počtu požadavků o tuto informaci, nejedná se tak o stabilní a přesně vyčíslitelný objem prostředků. Nicméně poplatek bude žádoucím příspěvkem k úhradě nákladů Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (dále také jako „SÚJB“) na výkon odborně značně náročné činnosti.
Navrhovaná úprava má pozitivní dopad na podnikatelské prostředí, neboť v mnoha ohledech snižuje dosavadní administrativní zátěž. Dochází k řadě zjednodušení (opuštění některých dosavadních ohlašovacích povinností, rušení některých typů povolení, digitalizace, resp. využití portálu k podáním atd.). Konkrétní roční úsporu je obtížné aktuálně vyčíslit, bude však pravděpodobně v řádech jednotek milionů Kč.
8. Zhodnocení sociálních dopadů, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopadů na ochranu práv dětí a dopadů na životní prostředí,
Navrhovaná právní úprava nemá sociální dopady včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny.
Dopad navržené novely na životní prostředí je jednoznačně pozitivní, neboť vhodnější implementací Aarhuské úmluvy vzniknou širší možnosti ochrany práva na příznivé životní prostředí. Některé konkrétní novelou zaváděné instituty pak mohou k příznivému životnímu prostředí přímo přispět, např. zavedení systému řízení zastarávání jaderných zařízení.
9. Zhodnocení dopadů ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Navrhovaná právní úprava bude mít pouze minimální dopady na oblast ochrany soukromí a osobních údajů, resp. její dopady jsou navrženými opatřeními minimalizovány, jak je uvedeno dále.
Konkrétně lze konstatovat, že v oblasti zpracování osobních údajů se novela dotýká pouze okruhu údajů vedených ve státních evidencích a z nich čerpaných orgány státní správy za účelem regulace nebo kontroly.
Jmenovitě se jedná o evidence formou seznamů a rejstříků dle § 26 a 27 atomového zákona. V případě seznamů dle § 26 je nově zaváděn seznam údajů charakterizujících ozáření z přírodního zdroje záření. Ten bude využíván k průběžnému sledování a usměrňování ozáření, a tím i ochraně veřejného zdraví před ním. Jde o informace statistické a technické povahy o tom, v jakých místech a kvantech se vyskytují tyto zdroje záření – konkrétně jde o radon a jeho dceřiné produkty, z čehož lze dovozovat, jaká část populace, jakými cestami a v jaké míře může být ohrožována. Z povahy věci většinově nebudou v tomto seznamu zpracovávány osobní údaje, s výjimkou základní identifikace osoby, která je zdrojem těchto informací (tj. provádí příslušné monitorování úrovně záření, resp. obsahu radionuklidů), a to za účelem jejího pozdějšího kontaktu, bude-li nutné přijímat opatření k ochraně jejího nebo cizího zdraví. Těmito údaji jsou příjmení, jméno (jména), datum narození a adresa trvalého pobytu. Osobní údaje, ani údaje o zdrojích přírodního ozáření, však nevypovídají o zdravotním stavu konkrétních osob. Podávají pouze informaci o míře možného ozáření, které ještě samo o sobě nemusí představovat zdravotní riziko.
Co do počtu půjde o desítky až jednotky stovek osob. Údaje budou zpracovávány po dobu vykonávání uvedeného monitorování, a dále 25 let po jeho ukončení, neboť ionizující záření má dlouhodobé účinky, které se mohou projevit až se značným časovým odstupem. Je tedy nezbytné i po takto dlouhé době zachovat schopnost kontaktovat příslušnou osobu a posoudit, zda jsou informace s ní spojené relevantní a mohlo by docházet k ozáření. Tento seznam bude veden v elektronické podobě jako informační systém veřejné správy, a to neveřejný a při splnění všech legálních podmínek na tyto systémy kladených, včetně ochrany před kybernetickými hrozbami. Technická a organizační opatření k ochraně osobních údajů budou tedy standardizovaná a na úrovni jiných státem vedených evidencí (atomový zákon v tomto směru nestanovuje žádné specifické přístupy či požadavky).
Na žádost bude osobě s oprávněným právním zájmem poskytnut výpis ze systému. Takový výpis bude omezován na případy skutečného a bezprostředního zájmu, v souladu s principem de minimis. Tuto možnost lze považovat za odůvodněnou, neboť dotčená osoba může mít zájem na těchto informacích z důvodu ochrany svého zdraví nebo zdraví svých bližních. Informace z uvedeného systému jí pak mohou sloužit k tomu, aby vyhledala zdroj možného ozáření a zahájila kroky k tomu, aby bylo minimalizováno. Lze mít za to, že zájmy takového žadatele mohou převážit nad zájmy osob, jejichž údaje jsou uvedeny v seznamu, na ochraně soukromí.
U rejstříků, upravených v § 27 atomového zákona, dochází novelou k rozšíření o dvě evidence - osob, které nejsou držiteli povolení, registranty nebo ohlašovateli, jimž jsou stanoveny povinnosti k zajištění radiační ochrany, a kontrolovaných osob. Účelem prvého rejstříku je potřeba udržovat přehled o subjektech, které mají zákonem stanoveny povinnosti v oblasti ochrany před ionizujícím zářením, ovšem nepatří mezi kategorie regulované obvyklými nástroji a nejsou tedy vedeny v jiných, historicky již existujících, rejstřících SÚJB. Do této skupiny patří dodavatelé stavebních materiálů a dodavatelé pitné vody, v nichž mohou být ve zvýšené míře obsaženy radionuklidy a způsobovat tak nežádoucí ozáření. V zájmu sledování celkové situace a v případě potřeby i usměrňování míry ozáření populace je nezbytné mít informace o osobách, na něž je možné se regulatorně obracet a požadovat od nich následně (v nutných situacích) přijetí nezbytných ochranných opatření (např. filtrace vody apod.). V menší míře jde rovněž o provozovatele školských a sociálních zařízení, kteří jsou povinni sledovat úroveň radonu a jeho dceřiných produktů v budovách. Rovněž u nich je nezbytné udržovat kontinuální přehled a možnost státu zasáhnout, pokud by hrozilo riziko nepřiměřeného ozáření. To nemusí vznikat (a zpravidla ani nevzniká), ovšem nelze jej vyloučit. Na druhou stranu, pokud již k němu dojde, zdravotní následky mohou být závažné a postiženo může být značné množství osob. Zájem na ochraně veřejného zdraví je tedy opět hlavním důvodem pro zpracování osobních údajů a pro zásah do soukromí dotčených osob.
Většinově budou osobami v rejstříku z povahy věci právnické osoby, v malé míře pak i osoby fyzické.
Celkově se bude jednat o stovky až jednotky tisíc osob, z toho nižší desítky fyzických. Zpracovávanými osobními údaji budou příjmení, jméno (jména), datum narození a adresa trvalého pobytu, tedy základní identifikační údaje umožňující ztotožnění příslušné osoby. Jde o minimalistický set informací sloužící výhradně k tomuto účelu. Údaje budou zpracovávány po dobu provozování příslušné činnosti, a dále 25 let po jeho ukončení, neboť i v tomto případě platí, že ionizující záření má dlouhodobé účinky, které se mohou projevit až se značným časovým odstupem. U některých zdravotních následků se jedná o desítky let (rakovina apod.). Je tedy nezbytné i po takto dlouhé době zachovat schopnost kontaktovat příslušnou osobu a posoudit, zda jsou informace s ní spojené relevantní a mohlo by docházet k ozáření.
Tento rejstřík bude rovněž veden v elektronické podobě jako informační systém veřejné správy, při splnění všech legálních podmínek na tyto systémy kladených, včetně ochrany před kybernetickými hrozbami. Technická a organizační opatření k ochraně osobních údajů budou tedy standardizovaná a na úrovni jiných státem vedených evidencí (atomový zákon v tomto směru nestanovuje žádné specifické přístupy či požadavky). Rejstřík bude veden jako veřejný a důvodem pro tuto skutečnost je potřeba transparentnosti výkonu veřejné správy a zajištění možnosti dotčené veřejnosti, aby sama prováděla vlastní veřejnou kontrolu adekvátnosti výkonu veřejné správy a plnění povinností s dopadem na veřejné zdraví jejich adresáty. Zvláště má toto právo význam v případě dodavatelů pitné vody, z nichž někteří jsou povinni sledovat úroveň radionuklidů v ní. Odběratelé pitné vody by měli být schopni si ověřit, který dodavatel a jakým způsobem tuto povinnost plní, resp. zda ji plní dostatečně. Při neplnění jde totiž o potenciální snížení kvality vody a možné ohrožení skupin obyvatelstva v příslušných regionech. Proto je nezbytné, aby byly údaje o nich veřejně dostupné.
Obdobné principy a důvody se uplatňují u dalšího z rejstříků, rejstříku kontrolovaných osob. Ten bude obsahovat identifikační údaje osob, u nichž SÚJB prováděl kontrolu (opět minimální údaje nutné ke ztotožnění, tzn. příjmení, jméno (jména), datum narození a adresa trvalého pobytu). Jejich typový katalog je stanoven v § 200 atomového zákona, vždy se však jedná o osoby, kterým zákon (či jiný obecně závazný právní předpis nebo na jeho základě individuální správní akt) ukládá nějakou povinnost. Existuje tedy veřejný zájem na tom, aby své povinnosti plnily (zpravidla pro ochranu před ionizujícím zářením nebo před negativními dopady využívání jaderné energie) a nedocházelo ke škodám na zdraví nebo životním prostředí, které u těchto činností a položek mohou být značné. Informace o kontrolovaných osobách mají sloužit nejen SÚJB, aby byl schopen svoji kontrolní činnost efektivně plánovat a provádět, popř. trendovat a vyhodnocovat, ale také veřejnosti a konkrétním dotčeným osobám, aby byly schopny dohlížet na účinnost výkonu veřejné správy a ochrany veřejného zájmu. Z tohoto důvodu je i tento rejstřík veřejný. Zájem na dohledu veřejnosti nad řádností výkonu státní správy převažuje nad zájmem na nezpřístupňování informací o provedených kontrolách u konkrétních osob. Takto zveřejněné informace nejen umožní veřejnosti posoudit, zda jsou příslušné osoby adekvátně kontrolovány, ale v případě potřeby se i zaměřit na konkrétní provedené kontroly a požadovat další související informace, a to k ochraně vlastních i veřejných zájmů.
Z hlediska počtů fyzických osob se jedná řádově o stovky. SÚJB provádí ročně vyšší stovky kontrol (obvykle do 1000, viz Výroční zprávy na https://www.sujb.cz/dokumenty-a-publikace/vyrocni-zpravy), ovšem většinu z nich u právnických osob. Fyzické osoby (majoritně ty podnikající) jsou zastoupeny ročně pouze v menších počtech. Kontroly jsou navíc prováděny opakovaně, u týchž osob – fluktuace mezi regulovanými osobami je nevelká, přírůstky jsou ročně malé, takže v rejstříku budou uváděny totožné osoby, u nichž jsou prováděny v průběhu let opakované kontroly. Celkově tedy bude v tomto rejstříku po celou dobu jeho užívání stabilní okruh osobních údajů konkrétních fyzických osob, s malými přírůstky. Také tento rejstřík bude veden v elektronické podobě jako informační systém veřejné správy, při splnění všech legálních podmínek na tyto systémy kladených, včetně ochrany před kybernetickými hrozbami. Také v tomto případě budou údaje zpracovávány (zejm. uchovávány) po dobu provozování příslušné činnosti, a dále 25 let po jeho ukončení, neboť i v tomto případě platí, že ionizující záření má dlouhodobé účinky, které se mohou projevit až se značným časovým odstupem. U některých zdravotních následků se jedná o desítky let (rakovina apod.). U kontrolovaných osob je z důvodu ochrany veřejného zdraví a životního prostředí nutné zajistit možnost následného ověření, že byla kontrola prováděna, popř. i s jakými výsledky. Rovněž navazující řízení, např. soudní o náhradu újmy na zdraví, se mohou objevit až s odstupem dlouhé řady let a je potřeba, aby při nich byly výsledky kontrol využitelné. K tomuto účelu jsou rovněž nezbytné identifikační údaje kontrolovaných osob vedené v tomto rejstříku.
Částečnou deregulací (zrušením některých typů povolení a ohlašování některých činností) bude v praxi docházet ke snížení rozsahu dotčených subjektů údajů a tím také k nižší míře zpracování osobních údajů. Konkrétně jsou rušena povolení k některým činnostem s jadernými zařízeními v § 9 atomového zákona, jakož i povinnost ohlašovat některé činnosti s jadernými položkami v § 18 atomového zákona. Od regulatorního režimu tak budou osvobozeny ročně řádově nižší stovky osob, jejichž osobní údaje v rozsahu stanoveném pro žádost ve smyslu zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, již nadále nebudou zpracovávány.
Deregulaci a přínos v podobě nižší míry zpracování osobních údajů lze spatřovat také v možnosti nahrazení výpisu z Rejstříku trestů prostým čestným prohlášením o bezúhonnosti v § 14 atomového zákona. Nebude tedy nadále nutné, aby SÚJB přistupoval v citlivým informacím soukromé povahy o trestní minulosti žadatele o povolení nebo jeho statutárních orgánů, a tyto informace již nebude povinně zpracovávat, a to ani formou uchovávání. V rámci čestného prohlášení bude SÚJB zpracovávat pouze základní identifikační údaje v rozsahu uvedeném v žádosti o příslušné povolení nebo registraci (v souladu s obecnou úpravou zákona č. 500/2004 Sb., správní řád). Při průměrně stovkách žádostí o povolení nebo registraci ročně a při citlivé povaze údajů o bezúhonnosti se jedná o relativně významnou úlevu pro soukromí dotčených osob.
Předkladatel má za to, že navrhovaná právní úprava respektuje právní rámec ochrany a zpracování osobních údajů a jeho jednotlivé parametry.
10. Zhodnocení korupčních rizik
Navrhovaná právní úprava nezakládá, vzhledem ke svému technickému obsahu, žádná korupční rizika. Navíc, ani za současné právní úpravy nelze konstatovat, že by byla nějaká korupční rizika identifikována.
Přiměřenost
Úprava byla vytvořena ve spolupráci se stakeholdery – nejvýznamnějšími adresáty zákona, odbornými společnostmi a vědecko-výzkumnými institucemi. Zapojeny byly i dotčené resorty a byla provedena i neformální veřejná konzultace. Úprava je tedy výsledkem kompromisního přístupu a odpovídajícím způsobem zohledňuje dotčené společenské zájmy, aniž by byl kterýkoliv zvýhodňován či naopak. Všechna zvolená opatření jsou přiměřená množině vztahů, které mají upravovat.
Jednoznačnost
V průběhu přípravy návrhu byla textace návrhu precizována s cílem dosáhnout maximálně možné jednoznačnosti právní úpravy, a tedy vysoké míry právní jistoty. Ta ostatně, jak uvádí i zvláštní část této zprávy, byla v řadě případů hlavním účelem prováděných úprav.
Standardnost
Novela nepřichází s žádným nestandardním řešením. Většina jejích bodů vychází ze zavedené praxe a mezinárodních zkušeností a doporučení. Je vždy respektováno již starší, existující a aplikací prověřené řešení a úpravy jsou prováděny tak, aby bylo do stávajícího textu zasahováno pouze nezbytně a způsobem vyhovujícím dosavadním přístupům. Návrh je zcela standardní a odpovídá i požadavkům veřejného zájmu.
Motivace ke korupci v regulované oblasti
Úpravou nedochází ke zvětšení objemu povinností ze strany stakeholderů. Naopak, novela přináší v řadě případů zmírnění dosavadní regulace, a připouští nové alternativy dosavadních postupů, ale vždy na bázi nediskriminace a preference veřejného zájmu. Novela nastavuje požadavky tak, aby nebylo možné zjednat adresátovi jakoukoliv výhodu.
Rozhodování
Rozhodování o právech a povinnostech osob nevykazuje nový korupční potenciál. Některé rozhodovací pravomoci jsou navíc opouštěny. Je doplňována možnost výjimky ze zákonného režimu, ovšem podmínky užití této výjimky jsou záměrně stanoveny velmi přísně, aby taková výjimka musela být vždy relevantně a objektivně odůvodněna okolnostmi. Navíc jsou podmínky vedení daného správního řízení standardní a je připuštěna plná veřejná kontrola rozhodování.
Rozhodovací pravomoc
Rozhodovací pravomoci zůstávají stanoveny jako v dosavadní právní úpravě, která nevykazuje žádný korupční potenciál.
Kontrolovatelnost rozhodování
Nově jsou zaváděny nástroje ke zvýšení transparentnosti a možností veřejné kontroly – informování o zahájených řízeních, informování o provedených periodických hodnoceních bezpečnosti a rozšíření možnosti účastenství v řízeních.
Odpovědnost
Odpovědnosti v rámci rozhodování a jiných úředních činností jsou nastaveny standardně a jednoznačně. Zákon (a novela) v tomto nevybočují ze standardních správně-právních norem. Rozhodování je svěřeno oprávněným úředním osobám ve smyslu správního řádu, kontroly inspektorům SÚJB, což odpovídá praxi trvající desítky let a nevykazující korupční potenciál.
Opravné prostředky
Opravné prostředky nejsou novelou dotčeny, budou tedy probíhat ve standardním správně-právním režimu.
Transparentnost
Transparentnost dosavadní právní úpravy je novelou navyšována, jednak vyšší mírou přístupu veřejnosti k informacím o činnostech vykonávaných SÚJB, dále také vyšší mírou digitalizace a otevření řízení o vydání povolení širšímu okruhu účastníků.
Významnost korupčních rizik
Celkově se návrhem nezvyšuje pravděpodobnost, že dojde ke korupčnímu jednání. Korupční rizika lze v případě této novely hodnotit jako extrémně nízká.
Eliminace korupčních rizik
Jelikož nebyla identifikována možná korupční rizika plynoucí z navrhované úpravy, nejsou navrhována opatření k jejich eliminaci.
11. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Navrhovaná právní úprava nemá vztah k bezpečnosti nebo obraně státu, nemá tedy na ně žádný dopad.
12. Zhodnocení dopadů na rodiny
Navrhovaná úprava nemá žádné přímé dopady na rodiny.
13. Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky
Navrhovaná úprava nemá žádné územní dopady ani dopady na územní samosprávné celky.
14. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy se Zásadami pro tvorbu digitálně přívětivé legislativy
Navrhovaná právní úprava byla vyhodnocena vzhledem k následujícím zásadám:
1) budování přednostně digitálních služeb (princip digital by default),
2) maximální opakovatelnost a znuvupoužitelnost údajů a služeb,
3) budování služeb přístupných a použitelných pro všechny, včetně osob se zdravotním postižením,
4) sdílené služby veřejné správy,
5) konsolidace a propojování informačních systémů veřejné správy,
6) mezinárodní interoperabilita – budování služeb propojitelných a využitelných v evropském prostoru,
7) ochrana osobních údajů v míře umožňující kvalitní služby (princip GDPR),
8) otevřenost a transparentnost včetně otevřených dat a služeb (princip open government),
9) technologická neutralita,
10) uživatelská přívětivost.
Zásady č. 1–10 jsou navrhovanou právní úpravou dotčeny v části týkající využívání portálu k podávání některých podání a jiných forem komunikace vůči SÚJB (§ 28 odst. 5). Tento přístup pozitivně rozvíjí zásady digitálně přívětivé legislativy.
V případě podání ve smyslu atomového zákona, u kterých nejsou uvedeny obslužné kanály, může podatel využít všech svých práv daných zákonem č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby a o změně některých zákonů.
V případě výpisu z informačního systému dle § 26 odst. 4 atomového zákona jde o výpis z informačního systému veřejné správy dle § 9 zákona č. 365/2000 Sb,, o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů.
15. Výjimka z povinnosti provést hodnocení dopadů regulace (RIA)
Navrhovaná právní úprava je z převážné míry legislativně technická a transformující do českého práva mezinárodní požadavky, a tedy má výjimku z povinnosti provést hodnocení dopadů regulace (RIA).
změna zákona č. 263/2016 Sb.
K Čl. I
K bodům 1 až 3 (poznámky pod čarou)
Novelizace reaguje na vývoj v oblasti práva EU a Euratomu a odpovídajícím způsobem upravuje úvodní poznámky pod čarou.
K bodu 4 (§ 1 odst. 2 písm. a))
Novelizační bod upřesňuje předmět úpravy zákona a v souladu se směrnicí Rady 2013/51/Euratom ze dne 22. října 2013, kterou se stanoví požadavky na ochranu zdraví obyvatelstva, pokud jde o radioaktivní látky ve vodě určené k lidské spotřebě, vylučuje z regulace pouze situace, kdy je minerální voda užívána k pití, vaření, přípravě potravin nebo k použití v domácnosti (čl. 3 odst. 2 písm. a) ve spojení s definicí „vody určené k lidské spotřebě“). Ostatní situace, kdy je využívána, např. v lázeňství, nejsou touto směrnicí regulovány a naopak, protože mohou mít významnější dopady na lidské zdraví a není proto z hlediska veřejného zájmu na ochraně veřejného zdraví žádoucí je z regulace vylučovat, spadají do režimu směrnice Rady 2013/59/Euratom ze dne 5. prosince 2013, kterou se stanoví základní bezpečnostní standardy ochrany před nebezpečím vystavení ionizujícímu záření a zrušují se směrnice 89/618/Euratom, 90/641/Euratom, 96/29/Euratom, 97/43/Euratom a 2003/122/Euratom, v konsolidovaném znění.
Praktická zkušenost naopak ukázala, že takové situace musí být podrobeny důkladnému dohledu státu, protože mohou mít masovější charakter a výraznější dopady na zdraví jednotlivců.
K bodu 5 (§ 1 odst. 2 písm. d))
Je doplňováno nové ustanovení reflektující výluku z působnosti dle čl. 3 písm. b) směrnice Rady 2013/59/Euratom. Dosavadní právní úprava vycházela z praktického stavu, kdy obyvatelé České republiky nejsou takovým extrémním formám ozáření vystavováni, tudíž nebyla potřeba výslovné reglementace. S postupem doby však nelze vyloučit, že budou realizovány lety tohoto typu a je třeba stanovit, zda a za jakých podmínek mají být členové posádek chráněni, resp. že ostatní obyvatelé naopak chráněni nemusejí být, jak umožňuje tato výjimka, neboť dopady kosmického záření na ně jsou zanedbatelné.
K bodu 6 (§ 2 odst. 1 písm. g))
Text ustanovení je upřesňován v souladu s praktickými zkušenostmi tak, aby bylo zřejmé, co je považováno za transfer a následně regulováno státem (formou povinného ohlášení SÚJB). V praxi dochází k situacím, kdy je příslušná položka převezena do jiného státu nikoliv za obchodním účelem, s úmyslem převodu vlastnictví či držby, nýbrž pouze proto, aby jiná osoba s takovou položkou provedla nějakou související činnost, např. opravu, úpravu či uskladnění. I v takových případech, přestože vlastník se nemění, dochází k zásadní změně dispozice s položkou a roste možnost jejího využití k nežádoucím účelům. Je tedy nutné zajistit dohled státu nad takovým pohybem položky a dostatečnou informovanost o tom, kdo s položkou nakládá. Proto byla dosavadní definice pojmu transfer příliš úzká a některé významné situace nepokrývala.
Naopak není nezbytné, aby byl regulován pohyb položky v rámci téže osoby či jejích jednotlivých poboček, neboť se jedná stále o téhož, již prověřeného, držitele. Tento prvek nyní definice zdůrazňuje.
K bodu 7 (§ 2 odst. 3 písm. c) bod 3)
Kromě ověřování nezavedených metod, které je upraveno v zákoně č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, a vyhlášce č. 410/2012 Sb., o lékařském ozáření, může lékařské ozáření probíhat i v rámci jiných druhů biomedicínského výzkumu. Takové ozáření dosud nebylo součástí režimu lékařského ozáření, přestože svou povahou pod něj plnohodnotně patří a vyžaduje zajištění adekvátní ochrany pacientů i pracovníků, a předpokládá to i směrnice Rady 2013/59/Euratom.
Na základě připomínky Ministerstva zdravotnictví byl pojem „ověřování nezavedené metody“ vypuštěn a byl nahrazen právě pojmem „biomedicínský výzkum“, který zahrnuje jak ověřování nezavedených metod, tak i ostatní typy výzkumu jako je klinické hodnocení léčiv a klinické zkoušky zdravotnických prostředků.
Definice lékařského ozáření tedy nově šířeji zahrne i ozáření v rámci všech výše uvedených procesů a budou na ně plně dopadat regulatorní požadavky. Současně tím bude zpřesněna transpozice požadavků směrnice.
K bodu 8 (§ 2 odst. 3 písm. h) bod 1)
Definice nově upřesňuje dikci v souladu s požadavky praxe v tom směru, že se nahrazuje nedefinovaný termín „radiologické vybavení“ pojmem „radiologické zařízení“, který je definován zdravotnickou legislativou. Současně se upravuje slovosled, aby nevznikaly pochybnosti o vazbách v rámci poměrně komplexního textu.
Změna má přispět k jednoznačnosti a srozumitelnosti.
K bodu 9 (§ 2 odst. 3 písm. k))
V souladu s aktuálním a možným budoucím vývojem je do zákona doplňována transpoziční definice z čl. 4 bodu 95 směrnice Rady 2013/59/Euratom. Přestože až dosud neexistovala praktická potřeba chránit před ionizujícím zářením posádky kosmických lodí, resp. byly by chráněny v obdobném režimu jako posádky vysoko letících letadel, a to i bez výslovné zmínky v zákoně, moderní trendy naznačují, že bude možná potřeba takovou výslovnou úpravu mít, aby byl zákon pro praxi jednoznačný.
Změna je prováděna zejména kvůli úpravě § 93, kde je přidávána ochrana pro případ ozáření kosmických posádek.
K bodu 10 (§ 3 odst. 1 písm. f))
Na základě praktických zkušeností s aplikací stávajícího znění, kdy docházelo k výkladovým nejasnostem, je definice upravena tak, aby bylo jednoznačné, co činnost provádění osobní dozimetrie zahrnuje. Vzhledem k tomu, že jde o činnost, která vyžaduje povolení (viz § 9), je jednoznačné vymezení potřebné.
Kromě dílčích upřesnění a rozdělení do bodů z důvodu větší přehlednosti, je změna v poslední části definice, kde byl termín „posuzování dávek“ nahrazen přesnějším termínem „stanovování dávek“ a dikce byla rozvinuta pro upřesnění (v praxi činil výklad problémy zejména u pracovišť, kde je stanovení celkové dávky složitější, nejedná se o prostý „odečet z jednoho dozimetru“). Stanovování osobní dávky radiačního pracovníka kategorie A musí být dle § 78 ve většině případů prováděno osobním dozimetrem. Ale existují pracoviště, kde tomu tak není (pracoviště na povrchu, kde dochází i k jinému než zevnímu ozáření – např. ozáření z radonu; pro ty je možné stanovit dávku výpočtem), což je nutné definicí rovněž zohlednit.
K bodům 11 až 13 (§ 4 odst. 3 písm. b) až j))
Skupina novelizačních bodů doplňuje do atomového zákona definice, které jsou nezbytné pro jednoznačné stanovení požadavků na projekt jaderného zařízení, zajišťování kvality systémů, konstrukcí a komponent, ze kterých se skládá, a předcházení nehodám a haváriím.
Pojem „zařízení s vlivem na jadernou bezpečnost“ byl dosud používán v atomovém zákoně bez bližší specifikace a užívala jej ve značném rozsahu také prováděcí vyhláška č. 329/2017 Sb., o požadavcích na projekt jaderného zařízení. Pro praxi tudíž nebylo zřejmé, o jakou skupinu zařízení se jedná, z čehož vyplývala také nejasnost, jaké požadavky na jejich spolehlivost mají být uplatňovány. Nově je definice, resp. kategorizace těchto zařízení v zákoně uváděna.
Dále jsou doplňovány definice vymezující související pojmy a instituty, s nimiž tato oblast právní úpravy pracuje. Zákonu je tak pro praxi dodáváno na jednoznačnosti. Definice jsou převzaty z původní prováděcí právní úpravy vyhláškou č. 329/2017 Sb., o požadavcích na projekt jaderného zařízení bez zásadních věcných změn.
Celá tato úprava dále nachází využití v novelizovaném § 43, který obsahuje definice změn v jaderné oblasti a tím současně vymezuje, které změny (u kterých zařízení) podléhají povolením ze strany SÚJB a které naopak jen různým formám ohlášení. Detaily pak stanoví prováděcí předpis, jmenovitě vyhláška č. 21/2017 Sb., o zajišťování jaderné bezpečnosti jaderného zařízení.
K bodu 14 (§ 5 odst. 4)
Novelizované ustanovení obsahuje základní princip ochrany před ionizujícím zářením a před negativními účinky využívání jaderné energie, a to princip primární odpovědnosti za zajištění bezpečnosti na straně provozovatele nebezpečné činnosti. Ten plyne z požadavků mezinárodních úmluv (např. Úmluva o jaderné bezpečnosti) a doporučení Mezinárodní agentury pro atomovou energii.
Důvodem změny právní úpravy je skutečnost, že obdobný princip je vyžadován také v oblasti zabezpečení, tzn. „nuclear security“, ochrany před krádeží, sabotáží a jinými protiprávními a škodlivými aktivitami vůči jaderným materiálům a jaderným zařízením. Také tento princip plyne z požadavků mezinárodních úmluv (tj. Úmluva o fyzické ochraně jaderných materiálů a jaderných zařízení) a doporučení Mezinárodní agentury pro atomovou energii (například Code of Conduct on the Safety and Security of Radioactive Sources či Nuclear Security Recommendations on Physical Protection of Nuclear Material and Nuclear Facilities (INFCIRC/225/Revision 5)), ovšem doposud nebyl v českém právním řádu reflektován. Tuto skutečnost mimo jiné konstatovala mezinárodní kontrolní mise IPPAS v roce 2021. Záměrem je zajištění tohoto základního mezinárodního principu tak, aby primární odpovědnost za zajištění zabezpečení spočívala na provozovateli (držiteli povolení) a ten ji nesměl převést na jinou osobu.
K bodům 15 a 16 (§ 5 odst. 8)
Novelizační body upřesňují princip tzv. odstupňovaného přístupu tak, aby odpovídal doporučením Mezinárodní agentury pro atomovou energii a potřebám praxe. Protože regulatorní požadavky nemohou být stanovovány vždy pouze preskriptivně, je nutné umožnit adresátovi normy, aby sám určil vhodný způsob jejich naplnění v mezích daných právní úpravou. Přesto je nutné staovit určitá vodítka, jak by měl postupovat, aby byla bezpečnost adekvátně zajištěna.
Odstupňovaný přístup je v bezpečnostním slovníku MAAE definován jako postup nebo metoda, při níž přísnost kontrolních opatření a podmínek, které mají být uplatněny, odpovídá v proveditelné míře pravděpodobnosti a možným důsledkům ztráty kontroly a úrovni rizika s ní spojeného. Použití odstupňovaného přístupu má zajistit, aby potřebné úrovně analýz, dokumentace a opatření odpovídaly velikosti případných radiologických a neradiologických rizik, povaze a zvláštním charakteristikám zařízení a fázi životního cyklu zařízení.
Radiologické riziko, které dané zařízení představuje, je závislé na různých faktorech, jednak na typu zařízení a jeho charakteristikách, ale také na jaderném materiálu nebo radioaktivním odpadu, které je zdrojem štěpných produktů a ionizujícího záření. Kromě typu jaderného materiálu ovlivňuje velikost rizika také jeho množství, neboť více materiálu představuje větší potenciál štěpných produktů a ionizujícího záření.
Dalším faktorem, který je třeba brát v potaz je charakter činností, které mohou mít různým vliv na riziko s nimi spojené.
Nové znění má napomoci regulaci nových jaderných zařízení (nové jaderné zdroje, SMR), jejichž detailní právní úprava není zatím možná z důvodu neznalosti použité technologie. Odstupňovaný přístup připustí jejich použití, aniž by se snížila úroveň požadované ochrany před riziky, která z nich mohou plynout.
K bodu 17 (§ 5 odst. 9)
Jedná se o mezinárodní požadavek plynoucí z doporučení Mezinárodní agentury pro atomovou energii ke vzájemnému souladu a nekompromitování bezpečnosti, zabezpečení a záruk (nešíření jaderných zbraní), tzn. mezinárodně uznávaného konceptu „3 S“ (safety, security, safeguards). Opatření z těchto tří oblastí mohou svými účely směřovat rozporuplně či protichůdně (transparentnost vs. utajení, omezení vstupu vs. potřeba rychlé evakuace množství osoba atd.), ale vždy je nezbytné je sladit tak, aby nedocházelo k negativnímu ovlivňování.
Slovní spojení „v rozumně dosažitelné míře“ je použito v souladu s terminologií používanou na jiných místech atomového zákona a zohledňuje skutečnost, že tyto principy nelze dát vždy reálně do úplného souladu a mohou jít proti sobě. Tento princip musí být reflektován ji v prvotní fázi při navrhování opatření, která mají vliv na jeden z těchto prvků, ale pak dále v rámci implementace těchto opatření. Doposud atomový zákon upravoval jen povinnosti v rámci těchto jednotlivých prvků. Tímto ustanovením dochází k jejich vzájemné integraci a nutnosti zvažování všech těchto prvků. Princip vzájemné integrace všech tří prvků vychází z mezinárodních doporučení, například Fundamental Safety Principles, IAEA Safety Standards Series No. SF-1, Nuclear Security Recommendations on Physical Protection of Nuclear Material and Nuclear Facilities (INFCIRC/225/Revision 5), Code of Conduct on the Safety and Security of Radioactive Sources... Nutnost explicitně zavést tento princip do české legislativy rovněž zdůraznila i mezinárodní mise IPPAS, která proběhla v České republice v listopadu 2021.
Adresát normy nesmí takovéto rozpory vedoucí k nevhodnému ovlivnění umožnit, resp. nesmí připustit snížení úrovně v důsledku prioritizace jiné oblasti.
K bodu 18 (§ 7 odst. 6)
Toto ustanovení, pocházející ze starší právní úpravy a mezinárodních úmluv (např. Smlouva o nešíření jaderných zbraní) a doporučení, má za cíl předcházet jakémukoliv převádění položek, které by mohlo vést k jejich zneužití k výrobě nebo vývoji jaderných zbraní. Smyslem je zakázat jakýkoliv přesun jaderné položky, který by byl v rozporu s mezinárodními závazky, nejen „transfer“, takže dosavadní znění bylo formulováno příliš úzce.
K bodu 19 (§ 7 odst. 7)
Zákaz přeprav radioaktivních a štěpných látek poštou v ČR je odůvodněn bezpečností, ochranou zdraví a životního prostředí.
ČR je členským státem MAAE. Čl. III, A, odst. 6 Statutu MAAE stanoví, že MAAE stanovuje a přijímá bezpečnostní normy („standards of safety“) na ochranu zdraví a snížení ohrožení života a majetku na nejmenší míru a činí opatření, aby tyto normy byly zachovávány v její vlastní činnosti, jakož i v činnosti, při níž se používá materiálu, služeb, vybavení, zařízení a informací poskytnutých MAAE nebo na její žádost nebo pod jejím dohledem či za jejího řízení. Každý stát, který uzavře dohodu s MAAE o jakékoli formě pomoci, je povinen dodržovat požadavky bezpečnostních norem.
Oblast přeprav je regulována bezpečnostními normami MAAE SSR-6 rev. 1 Regulations for the Safe Transport of Radioactive Material (dále jen „MAAE SSR-6 rev.1“). Jedná se o „specific safety requirements“, tedy o soubor požadavků, které je nutno naplnit, aby byla zajištěna ochrana lidí a životního prostředí, o soubor požadavků, u kterých je požadována jejich inkorporace do národních právních řádů. Předpis MAAE SSR 6 rev. 1 dává smluvním státům možnost volby – umožnit přepravu radioaktivních látek s velmi nízkou aktivitou poštou za dodržení podmínek blíže specifikovaných v SSR
– 6 rev. 1, nebo tento způsob přepravy neumožnit. Česká republika si již v minulosti zvolila možnost zákazu, a to z důvodu bezpečnosti, ochrany zdraví lidí a životního prostředí (stejně jako např. Maďarsko). Povolení přeprav radioaktivních zásilek poskytovateli poštovních služeb by bylo možné pouze při naplnění veškerých požadavků SSR - 6 rev. 1 pro zásilky s povolenou nízkou aktivitou (1/10 aktivit povolených aktivit pro vyjmuté zásilky) a za dodržení dodatečných specifických požadavků pro přepravu poštou – tj. bylo by nutné nastavit a zavést účinný systém kontroly dodržování povolených aktivit takových zásilek, správnosti a vhodnosti jejich balení a označení. Bylo by nutné nastavit efektivní pravidla pro případ nehod, pro případ přepravy více radioaktivních zásilek jedním dopravním prostředkem, pro případ nedoručitelnosti a uskladnění zásilky atd. Bylo by nutné stanovit požadavky na proškolení personálu poskytovatele poštovních služeb a zajistit dohled nad dodržováním a účinné vynucování všech těchto pravidel.
Navíc, ekonomická lákavost těchto přeprav pro poskytovatele poštovních služeb je sporná. Poštovní poskytovatelé by musely splnit veškeré výše uvedené požadavky a je otázkou, zda by se vůbec nějaký poskytovatel poštovních služeb k těmto službám opravdu hlásil. Zavedení takovéhoto systému, berouc v potaz všechny výše uvedené skutečnosti, otázku spolehlivosti poštovních služeb a obtížnou nastavitelnost a kontrolovatelnost dodržování stanovených pravidel, se nejeví v současné chvíli jako vhodné řešení.
Možnost regulovat striktněji přepravu nebezpečných věcí (kam spadají i radioaktivní a štěpné látky) - tj. přijmout přísnější pravidla pro její uskutečnění nebo ji zcela zakázat - dává členským státům i čl. 5 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/68/ES ze dne 24. září 2008 o pozemní přepravě nebezpečných věcí.
Zákaz není diskriminační (vztahuje se na všechny poskytovatele poštovních služeb) ani svévolný (důvody popsány výše).
Navržená změna je žádoucí i z hlediska respektování výhrady zákona.
K bodu 20 (§ 9 odst. 1)
Novelizační bod přináší zásadní změnu v licenčním systému u činností s jaderným zařízením – zjednodušuje souslednost povolení tak, že u jaderných zařízení s jaderným reaktorem bude namísto dvou povolení (k fyzikálnímu spouštění a k energetickému spouštění) jediné – k uvádění do provozu. To se mimoto slučuje s uváděním do provozu jaderného zařízení bez jaderného reaktoru, takže výsledně bude pro tuto životní fázi, bez ohledu na typ jaderné zařízení, pouze jediné povolení – k uvádění do provozu jaderného zařízení.
Ke zjednodušení dochází z řady důvodů, z nichž mezi nejvýznamnější patří potřeba urychlení a zefektivnění licenčních procesů při nasazování nových jaderných zdrojů, včetně SMR. V návaznosti na změnu tohoto ustanovení se adekvátně mění i ustanovení týkající se správních lhůt (§ 19), čímž dochází k potenciálnímu zkrácení celkové doby správních řízení před zahájením samotného provozu. Dalším významným důvodem jsou praktické zkušenosti s aplikací současného systému, které odhalily těžkosti při vypracování dokumentace pro povolovanou činnosti – některé dokumenty nebylo možné zpracovat v plném rozsahu před zahájením příslušných řízení a vyčkávání, až budou předpoklady pro jejich zpracování naplněny, by vedlo ke značnému zdržení procesů. Praxe také ukázala, že k bezpečnému provedení těchto činností není dvou samostatných správních aktů potřeba a u některých zařízení je dokonce fáze energetického spouštění zcela nerelevantní, což však dosavadní znění nezohledňovalo (podkritický soubor). Současně novela opouští v dalších ustanovení institut zkušebního provozu, který ponechává v právní úpravě stavebního práva, kam věcně náleží.
Záměrem novely je přitom zefektivnění a zpružnění procesů, potažmo i snižování administrativní a byrokratické zátěže, aniž by však utrpěla bezpečnost. Takže adekvátní bezpečnostní požadavky, stanovené dále v zákoně (zejm. § 51 a 52 a příloha č. 1 zákona) zůstávají zachovány, pouze textace je přiměřeně upravena, aby nehovořila o rušených povoleních (ale stále zmiňovala příslušné fáze životního cyklu).
Úprava nenaráží na mezinárodní nebo unijní požadavky, neboť ty doposud stanovený licenční režim výslovně nevyžadují.
K bodu 21 (§ 9 odst. 2 písm. f) bod 8)
Legislativně technická změna spočívající ve vypuštění nadále nepotřebného textu. V § 68 nová úprava zcela odebírá povinnost provádění přejímacích zkoušek u otevřených radionuklidových zdrojů. Z toho důvodu již není třeba v § 9 stanovovat výjimku z povolovacího režimu pro provádění přejímací zkoušky na nich, protože nově se tato zkouška na těchto zdrojích vůbec nebude provádět.
K bodům 22 a 23 (§ 9 odst. 2 písm. f) bod 11)
Činnost související s vyhledáváním, identifikací a následným zajištěním nalezených zdrojů ionizujícího záření je specifická činnost vyžadující vysokou odbornost subjektů, které ji vykonávají. Zároveň je obtížně popsatelná s ohledem na širokou škálu situací, kdy bude vykonávána. V současnosti tuto činnost vykonávají subjekty, které jsou držiteli povolení k používání zdrojů ionizujícího záření.
Protože, jak výše uvedeno, se jedná o činnost specifickou a nikoliv rutinní používání zdrojů ionizujícího záření s předem známými vlastnostmi, je nově vyňata jako nový způsob nakládání se zdroji a vyžaduje tak samostatné povolení, což umožní přesněji klasifikovat požadavky kladené na osoby, které takovou činnost vykonávají. Tímto bude adekvátněji zajištěna potřebná úroveň radiační ochrany.
K bodu 24 (§ 9 odst. 2 písm. h) bod 1)
Dochází ke zmírnění regulatorního režimu tím, že u osobní dozimetrie je vyžadováno povolení pouze v případě radiačních pracovníků kategorie A, u kterých je nezbytné sledování dodržování limitů ozáření a jejichž dávky jsou vedeny v Centrálním registru profesního ozáření.
V případě pracovníků kategorie B, tedy méně vystavených riziku, se nejedná o činnost vyžadující povolení a dohled nad dávkami bude prováděn v souladu s Programem monitorování, který je součástí dokumentace pro povolovanou činnost, kterou vykonává zaměstnavatel takových pracovníků (u nichž se nepředpokládá možnost překročení limitu).
K bodům 25 až 27 (§ 9 odst. 2 písm. h) body 2 a 5 až 7)
Novelizace u všech dotčených bodů zdůrazňuje, že příslušné povolení je nutné i v případě, že je taková činnost prováděna pro vlastní potřebu. Přestože se obvykle jedná o činnost, která je poskytována jinému subjektu jako služba (kromě bodů 3 a 4), je nutné tuto potenciálně nebezpečnou aktivitu regulovat za jakýchkoliv okolností. To, zda je povolení třeba (i v případě vykonávání pro vlastní potřebu) bylo opakovaně předmětem diskuzí, proto byl do bodu 1 již dříve dán výslovný dovětek; totéž ale platí i pro body 2, 5, 6 a 7 a je tedy novelou doplněno i na těchto místech textu.
U bodu 2 mimoto dochází k doplnění textu tak, aby bylo jednoznačné, že povolení je třeba nejen ke stanovování osobních dávek, ale také k jejich měření či k měření na pracovišti, neboť to je nezbytným předpokladem stanovení osobní dávky. Doplnění odstraní možnost nesprávného či neúplného výkladu povinností ze strany povinných osob.
U bodu 6 je dále odstraňováno omezení výlučně na přírodní radionuklidy, neboť regulatorní pozornost musí být dle předpisů Euratomu zaměřena nejen na přírodní radionuklidy, ale také na obsah tritia, tzn. radionuklidu pocházejícího z lidské činnosti (z výpustí jaderných elektráren). Je přitom nezbytné, v zájmu zajištění kvality této činnosti a dohledu nad ní, aby také subjekty měřící a hodnotící obsah tritia ve vodě měly náležité povolení k dané činnosti od státu, resp. byly takto pod jeho dohledem.
K bodu 28 (§ 10)
Na základě zkušeností s praktickou aplikací je nutné lépe vyspecifikovat, jakých zdrojů se registrace týká, a to zejména v písmenu d). V něm bylo doplněno, že uvedené zdroje lze používat na základě registrace pouze v případě, že jsou používány k uvedenému účelu (tedy lékařskému, nelékařskému ozáření příp. ve veterinárních aplikacích), kdy jde o účel, ke kterému byly vyrobeny nebo jsou k němu užívány na základě dlouhodobé dobře popsané praxe.
Pokud by byly využívány k jiným účelům (např. technickým), je takové použití možné na základě povolení – v takovém případě bude činnost probíhat podle předložené dokumentace, kterou bude možno v procesu vydání povolení posoudit s ohledem na specifický účel používání.
Dovoz a vývoz se vztahuje na pohyb zboží mimo EU (tedy z a do EU). Atomová legislativa v tomto směru významově navazuje na obvyklou terminologii již tradičně užívanou např. zákony týkajícími se technických požadavků na výrobky, popř. i terminologii předpisů EU upravujících vzájemné uznávání.
Uvedené ustanovení nijak neovlivňuje volný trh. Vnitřní pohyb v rámci EU chápe atomová legislativa jako „distribuci“.
Závěry Evropského soudního dvora z rozhodnutí C-376/90, hlavně níže uvedené body, jsou relevantní i pro tento případ a lze použít přísnější režim, než o kterém hovoří směrnice.
Zejména body
19 That argument must be rejected. The uniformity of safety rules does not mean that more stringent protection may not be allowed.
27 It must therefore be concluded, having regard to the aim of the Directive and to the principle of optimization of protection, that if the Community legislature had intended to prohibit the introduction by the Member States of a higher level of protection than that provided for by the Directive it would have included an express provision to that effect in the Directive.)
Navíc Směrnice Rady 2013/59/Euratom v recitalu 5 a v čl. 27 odst. 2 přísnější úpravu přímo umožňuje.
Registrace je pro SÚJB nezbytným prvkem regulace, umožňuje sledovat jaké zdroje ionizujícího záření a kam/komu jsou předávány – mezi povinnosti registranta patří např. hlášení distribuovaných zdrojů. Bez registrace by nebylo možné efektivně dohlížet na plnění povinností dovozců, vývozců a distributorů (stanovených např. v § 24 atomového zákona) nezbytných k zajištění bezpečného nakládání s těmito zdroji ionizujícího záření.
Registraci může obdržet jakýkoliv subjekt splňující požadavky stanovené v § 13, 14, 15 a 17 atomového zákona. Registrace se nevtahuje na každý jeden dovezený a vyvezený výrobek, je udělována subjektu výrobky dovážejícímu/vyvážejícímu, který SÚJB informuje o dovezených/vyvezených zdrojích.
Registrace dovozu a vývozu generátorů nebrání volnému pohybu zboží v rámci EU. Argumentace uvedená v bodě 38 rozhodnutí: C 525/14 je aplikovatelná i na tento případ:
Bod 38: Z judikatury Soudního dvora ale rovněž vyplývá, že uvedení na trh je fází následující po dovozu. Stejně jako výrobek legálně zhotovený v Unii nemůže být uveden na trh pouze na základě této samotné skutečnosti, legální dovoz výrobku neznamená, že by byl automaticky vpuštěn na trh. Výrobek pocházející ze třetího státu, který se nachází ve volném oběhu, je tedy stavěn na roveň výrobkům pocházejícím z členských států, pokud jde o odstranění cel a množstevních omezení mezi členskými státy. Avšak v rozsahu, v němž neexistuje unijní právní úprava harmonizující podmínky uvádění dotyčných výrobků na trh, může členský stát, v němž jsou uvedeny do volného oběhu, bránit jejich uvedení na trh, pokud nesplňují příslušné podmínky, které stanoví vnitrostátní právo při dodržení unijního práva (rozsudek ze dne 30. května 2002, Expo Casa Manta, C 296/00, EU:C:2002:316, body 31 a 32, a rozsudek ze dne 12. července 2005, Alliance for Natural Health a další, C 154/04 a C 155/04, EU:C:2005:449, bod 95).
Z legislativně technických důvodů a v zájmu vyšší srozumitelnosti je nahrazován celý text ustanovení.
K bodu 29 (§ 11 písm. a))
V současnosti se rozvíjí aplikace drobných zdrojů v medicíně (tzn. jde o lékařské ozáření). V minulosti nebyly drobné zdroje k lékařskému ozáření využívány a pro ostatní zdroje byl režim ohlašování z hlediska zajištění radiační ochrany dostačující. Vzhledem k tomu je třeba nově v této oblasti aplikovat přísnější režim, a to povolení, tak, aby celý léčebný proces (a tím i samotný zdroj) byl pod plnou kontrolou, činnost byla předem naplánována a došlo k minimalizaci možných rizik. Proto je navrhována výjimka z režimu ohlašování, čímž takto vyňaté činnosti automaticky přejdou do režimu povinného povolení dle § 9 odst. 2 písm. f) atomového zákona.
Úprava bude současně lépe odpovídat evropským právním předpisům (konkrétně čl. 28 směrnice 2013/59/Euratom), kdy je lékařskému ozáření věnována větší pozornost a jsou vyžadovány vyšší stupně státního dohledu (některé vyjmenované zdroje samozřejmě zůstávají v nižším režimu - registraci).
K bodu 30 (§ 11 písm. b))
Novelizace přináší návrh na zrušení povinnosti oznamovat transfery položek dvojího použití v jaderné oblasti v rámci EU. Ohlašování transferů vybraných položek v jaderné oblasti a jaderných materiálů by zůstalo zachováno v nezměněné podobě, především proto, že vybrané položky v jaderné oblasti a jaderné materiály podléhají mnohem širším kontrolním mechanismům a mezinárodním závazkům (státní záruka). V případě kontroly pohybů položek dvojího použití v jaderné oblasti pomocí transferů se jedná se o naprosto zbytečnou administrativní zátěž společností transferujících tyto položky v rámci EU.
Státy EU naplňují veškeré mezinárodní závazky vyplývající ze Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, Zárukové dohody a Dodatkového protokolu a volný pohyb položek dvojího použití v jaderné oblasti v takovém případě nemá žádný případný negativní vliv na mezinárodní situaci v oblasti nešíření jaderných zbraní. Ohlašování transferů položek dvojího použití v jaderné oblasti tak nemá žádnou přidanou hodnotu zefektivňující nebo podporující kontrolu pohybu a výskytu jaderných položek a vedoucí případně k zabránění možnému zneužití těchto položek k nedeklarovaným účelům např. výroby zbraní hromadného ničení, případně k zabránění nebo omezení jejich dalšímu re-exportu do nežádoucích zemí.
Dále pak oznamovací 30denní lhůta představuje nesplnitelnou podmínku pro ohlašovatele, kteří např. potřebují nutně provést rychlý transfer položek dvojího použití v jaderné oblasti za účelem jejich servisu.
K bodu 31 (§ 14 odst. 3 písm. a), § 14 odst. 4 písm. a) a § 14 odst. 6))
Novelizace reaguje na aktuální vývoj v oblasti vedení rejstříku trestů a sjednocuje terminologii s příslušnou legislativou v gesci Ministerstva spravedlnosti.
K bodu 32 (§ 14 odst. 3 písm. a))
Novelizací je zohledňována skutečnost, že v rámci EU existuje spolupráce mezi rejstříky trestů, která umožňuje cizincům, kteří mají nebo měli státní příslušnost členského státu, popř. kteří bydlí nebo měli bydliště v členském státu, získat tzv. výpis z rejstříku trestů s přílohou, ve kterém budou zohledněna rovněž cizozemská odsouzení této osoby.
K bodu 33 (§ 14 odst. 6)
Novelizační bod rovněž reaguje na vývoj v oblasti rejstříkového práva a vypouští nadbytečné ustanovení o získávání výpisu z rejstříku digitální cestou, neboť to je již obsaženo obecně v zákoně o rejstříku trestů.
K bodu 34 (poznámka pod čarou č. 9)
Také tento novelizační bod provádí terminologické sjednocení s právní úpravou rejstříku trestů.
K bodu 35 (§ 15 odst. 1 písm. a))
Odborná způsobilost je nově požadována pouze pro povolení k nakládání s jaderným materiálem. V případě dovozu nebo vývozu jaderné položky nebo průvozu jaderného materiálu a vybrané položky v jaderné oblasti, což jsou další povolované činnosti v oblasti nešíření jaderných zbraní, se jedná o činnosti významně méně odborně náročné, u nichž lze kvalifikační režim kladený na držitele povolení zmírnit.
K bodu 36 (§ 16 odst. 1 písm. d), § 56 odst. 1, § 57 odst. 1, § 163 odst. 1 úvodní část ustanovení, § 178 odst. 4 úvodní část ustanovení a § 185 odst. 1 úvodní část ustanovení)
Je prováděna formální úprava v návaznosti na změny realizované v § 9 odst. 1 atomového zákona (slučování písmen).
K bodu 37 (§ 16 odst. 1 písm. f))
Novelizace reaguje na změny v přístupu k získávání výpisů z rejstříku trestů, k němuž již není využíváno rodné číslo, nýbrž jiné údaje, zejména datum narození.
K bodu 38 (§ 18 odst. 1 písm. a))
Novelizace navrhuje doplnění účelu použití, coby položky uváděné na žádosti o registraci k činnosti. Znalost účelu použití je nezbytná k posouzení odůvodnění činnosti a k posouzení, zda nemá jít o činnost vyžadující povolení (viz odůvodnění k bodu 26). Až dosud musel tuto informaci vyžadovat SÚJB od žadatelů dodatečně, což bylo oboustranně zatěžující.
K bodům 39 až 41 (§ 18 odst. 2 a § 18 odst. 4)
Novela provádí změny textu zákona v návaznosti na zrušení povinnosti ohlašovat transfer položek dvojího použití v jaderné oblasti v § 11 písm. b) atomového zákona.
K bodu 42 (§ 19 odst. 1)
Bod navrhuje úpravu ustanovení tak, aby bylo konformní s mezinárodními požadavky, zejména Aarhuské úmluvy. V povolovacích řízeních v gesci SÚJB je řešeno značné množství různých aspektů, z nichž jen malá část má vztah k životnímu prostředí. Naopak řada z nich je bezpečnostně natolik problematická a zneužitelná, že není možné taková řízení ponechat v běžném režimu účastenství ve smyslu zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (jde přitom o národní bezpečnost, nikoliv o „bezpečnost“ ve smyslu ochrany životního prostředí nebo lidí). Z těchto důvodů byl tradičně přístup k účastenství v licenčních procesech podle atomového zákona restriktivní, stanovením výlučného účastenství omezeného jen na žadatele.
Nová textace má vést k tomu, aby se řízení, u nichž je to přijatelné, otevřela co nejširší možné účasti. Současně lze obtížně nalézt jednotící kritérium, takže se novela opírá o Aarhuskou úmluvu, jejímž předmětem je ochrana životního prostředí a obecně otázky s možným dopadem na životní prostředí (což vyjadřuje sama úmluva jasně). K připuštění širší účasti tedy dochází v případech, kdy může dojít k vlivům na životní prostředí, avšak současně tak, aby nedocházelo k redundancím a zatěžování výkonu státní správy vícenásobným posuzováním týchž zájmů různými orgány.
Pokud tedy bude paralelně k témuž záměru, vedle řízení podle atomového zákona, vedeno řízení jiné (obvykle stavební navazující na EIA), jsou zájmy ochrany přírody chráněny v něm a SÚJB pro něj uplatňuje vyjádření (viz § 208 a 228), které odráží jím chráněné zájmy a je materiálně obdobou jeho povolení. Veřejnost má touto cestou možnost, účastí v tomto paralelním řízení, se vyjadřovat i k zájmům chráněným atomovým zákonem (což se ostatně historicky děje). V takových případech se aplikuje část nové textace „je-li o činnosti vedeno řízení podle jiného právního předpisu“ – tzn. v takovém případě má být podle nového znění výlučné účastenství zachováno, protože zájmy veřejnosti se uplatní prostřednictvím onoho paralelního řízení (např. stavebního).
Ovšem v případě, kdy EIA nebo jiné řízení, ve kterém by se mohla veřejnost zapojit a uplatnit své zájmy, prováděno není, mohla by být výlučným účastenstvím porušována Aarhuská úmluva – může docházet k rozhodování o změnách záměru s dopady na životní prostředí (nikoli u všech je EIA požadována), aniž by se v řízení vedoucím k tomuto rozhodnutí připustila účast veřejnosti. Proto zákon nově připouští, že v takových případech se výlučné účastenství žadatele nepoužije a uplatní se standardní právní úprava účastenství v řízeních.
Podmínkou je, že současně existují nějaké prokazatelné vlivy na životní prostředí, jak vyplývá z Úmluvy (což bude posuzovat SÚJB paušálně po zahájení řízení nebo na podnět). Pokud SÚJB dospěje k závěru, že vlivy na životní prostředí v daném případě neexistují, pak platí výlučné účastenství i v těchto případech. Např. když dochází k povolení změny na jaderném zařízení s vlivem na fyzickou ochranu – paralelní řízení se nemusí vést (ale pokud jde současně např. o stavební práce, tak se obvykle vede) a žádné dopady na životní prostředí většinou z povahy věci neexistují („pouze“ dopady na národní bezpečnost).
K bodu 43 (§ 19 odst. 2 úvodní část ustanovení)
Novela tímto bodem provádí formální sjednocení způsobu (formulace) stanovení lhůt tak, aby bylo v celém zákoně totožné.
K bodům 44 a 45 (§19 odst. 2 písm. c) a d))
Body provádějí textové změny v návaznosti na změnu § 9 odst. 1, tzn. sloučení povolení pro uvádění jaderného zařízení do provozu do jediného.
K bodu 46 (§ 19 odst. 4)
Odkladný účinek odvolání je vylučován proto, že z bezpečnostních důvodů je v řadě případů nežádoucí okamžitě suspendovat již vykonávanou činnost podaným odvoláním. Zastavení činnosti ihned, na základě pouhého administrativního úkonu, by mohlo vést k situacím, kdy technicky (provozně) činnost nadále fakticky probíhá (protože zdroj nebo zařízení nelze odstavit z minuty na minutu), ale již nejsou zajišťovány bezpečnostní prvky, které mají chránit před negativními účinky takového provozu. Z těchto důvodů je vhodnější i přes podané odvolání v činnosti pokračovat, třeba pod zpřísněným dohledem regulátora, nežli ji bezprostředně ukončit.
K bodům 47, 48 a 50 (§ 21 odst. 1 a 3)
Požadavky na přepravu radioaktivní nebo štěpné látky v atomovém zákoně a jeho prováděcím právním předpise, ve vyhlášce č. 379/2016 Sb., o schválení typu některých výrobků v oblasti mírového využívání jaderné energie a ionizujícího záření a přepravě radioaktivní nebo štěpné látky, vycházejí především z principů obsažených v doporučení MAAE, konkrétně z předpisů MAAE pro bezpečnou přepravu radioaktivních materiálů. Přeprava radioaktivních nebo štěpných látek probíhá nejen uvnitř státu, ale také mezi 2 nebo více zeměmi, a je proto žádoucí, aby rozhodnutí, která přepravy radioaktivních nebo štěpných látek povolují a stanovují jejich podmínky, měla jednotnou strukturu, byla jednoznačně identifikovatelná a obsahovala veškeré nezbytné informace. Do § 21 odst. 1 písm. e) atomového zákona se tedy, v souladu s aktuálně platným předpisem MAAE pro bezpečnou přepravu radioaktivních materiálů MAAE SSR-6 rev.1“, vkládá ustanovení, které obsahové náležitosti povolení k přepravě rámcově vymezuje.
Konkrétní obsahové zvláštní podmínky jednotlivých druhů přepravy budou v souladu s nově navrženým zmocňovacím ustanovení v § 21 odst. 3 atomového zákona konkretizovány ve vyhlášce č. 379/2016 Sb., o schválení typu některých výrobků v oblasti mírového využívání jaderné energie a ionizujícího záření a přepravě radioaktivní nebo štěpné látky. Doporučení uvést právní rámce České republiky do souladu s MAAE SSR-6 rev.1 bylo také jedním z výstupů mise IRRS (Integrovaná služba pro přezkum regulačního rámce) MAAE v roce 2023.
K bodu 49 (§ 21 odst. 2)
Změna zákona na tomto místě reaguje na výše vysvětlené změny § 9 odst. 1, resp. tamní vypuštění pododstavců c) a d), resp. sloučení všech postupů při uvádění do provozu jaderného zařízení pod jediný druh povolení SÚJB.
K bodu 51 (§ 22 odst. 1 úvodní část ustanovení)
Změna ustanovení v legislativně technickém směru. Důvodem je skutečnost, že nové řízení podle písmene a) se zahajuje na základě žádosti držitele povolení. Nové řízení tedy v tomto případě nezahajuje SÚJB, ale sám žadatel podáním žádosti (srov. též § 44 odst. 1 a § 102 odst. 3 správního řádu).
K bodu 52 (§ 22 odst. 1 písm. a))
Změna ustanovení je vyžadována praktickými potřebami, kdy žadatelé o nové rozhodnutí byli v právní nejistotě, zda (a s ohledem nač) mají odůvodnit svoji žádost. Uvedená nejasnost vedla k užívání tohoto institutu z ryze formálních důvodů nebo bez relevantního zdůvodnění, což vyžadovalo dodatečné výzvy k odstranění nedostatků žádosti nebo dokonce vedlo k zastavení řízení.
Nový právní stav by měl poskytnout SÚJB dostatečné vodítko v jeho diskreci, zda lze změnu dosavadního právního stavu provést. Současně je ponechán poměrně značný prostor pro to, aby byl institut uplatňován k řešení řady potřeb v různých oblastech působnosti atomového zákona. Zanedbatelnými změnami jsou pak rozuměny změny nemající skutečné či potenciální dopady na bezpečnost, které lze tedy z hlediska veřejného zájmu na zajištění bezpečnosti považovat za nepodstatné. Pokud by daná změna měla či mohla mít na bezpečnost nějaké dopady, je žádoucí, aby byl rozsah a obsah povolované činnosti znovu přezkoumán a povolení případně i revidováno. Zanedbatelnými mohou být typicky změny formální, např. týkající se bydliště či adresy nebo málo významných předpokladů pro udělení povolení, u nichž nevzniká pochybnost adekvátního udržení úrovně bezpečnosti. Naopak podstatné změny, o kterých hovoří písmeno b), musejí mít dopady na zajištění bezpečnosti a ochranu lidí nebo životního prostředí. Zpravidla se bude jednat o skutečnosti, které mají svůj odraz v dokumentaci pro povolovanou činnost, resp. okolnosti, za kterých by povolení nebylo vydáno nebo bylo vydáno v jiném duchu, pokud by se objevily již v době prvotního rozhodování.
K bodu 53 (§ 22 odst. 2)
Doplnění legislativního textu má za cíl vnést jistotu do průběhu řízení o vydání nového rozhodnutí. Přestože se z hlediska předmětu jedná o obdobu řízení o vydání povolení, povahou je možné jej nahlížet jako řízení sui generis, u něhož se uplatní standardní lhůty pro správní řízení dle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Reálně pak takové řízení co do náročnosti a objemu odborné a úřední činnosti může v řadě případů odpovídat běžnému řízení o vydání povolení. Pro tato řízení jsou atomovým zákonem stanoveny zvláštní procesní lhůty, které jsou delší, což vyžaduje náročnost těchto procesů.
Pokud by se u řízení o vydání nového rozhodnutí uplatňovaly standardní správní lhůty, tedy výrazně kratší, negativně by se to odráželo na kvalitě řízení a jeho výstupů. Proto je i u tohoto procesu nutno použít, resp. připustit, lhůty výrazně delší, odpovídající lhůtám podle § 19 atomového zákona.
K bodu 54 až 56 a 237 (§ 22 odst. 4 písm. a), § 22 odst. 6 písm. b), § 189 odst. 3)
Novelizace má za cíl vyřešit dlouhodobý problém s „malými“ přeměnami právnických osob – držitelů povolení, které nemají žádné reálné dopady z hlediska mírového využívání jaderné energie a ionizujícího záření, a přesto u nich dochází automaticky k zániku povolení. Zvláště větší obchodní společnosti v praxi provádějí během svého života řadu drobnějších přeměn, které nemohou mít žádné dopady na bezpečnost. Zánik povolení přitom dává smysl v případě přeměn, které zasahují organizační strukturu, zdroje, procesy a činnosti způsobem, který může mít dopady na bezpečnost.
V současné době těmito přeměnami dochází k automatickému zániku povolení, což je nejen zatěžující, ale může to mít i negativní dopady na bezpečnost. Je tedy nezbytné marginální přeměny z tohoto režimu vyloučit. Marginálními nebo zanedbatelnými přeměnami jsou pak rozuměny změny nemající skutečné či potenciální dopady na bezpečnost, které lze tedy z hlediska veřejného zájmu na zajištění bezpečnosti považovat za nepodstatné. Pokud by daná změna měla či mohla mít na bezpečnost nějaké dopady, je žádoucí, aby byl rozsah a obsah povolované činnosti znovu přezkoumán a povolení případně i revidováno. Zanedbatelnými mohou být typicky změny (přeměny), které sice ekonomicky mohou mít značný význam, ale nijak se jimi nezasahuje do povolené činnosti, např. fúze s jiným subjektem, který však vykonává činnost zcela se vymykající působnosti atomového zákona.
Současně je nezbytné, aby k zániku povolení nedocházelo ex lege, ale aby měl držitel povolení právní jistotu, zda jsou dány důvody pro takové ukončení povolované činnosti. Je proto nově tento institut převáděn do odstavce 6, mezi důvody pro zrušení povolení rozhodnutím SÚJB, tedy na základě relevantního správního zhodnocení celé situace a s možností následných opravných prostředků či jiné obrany ze strany držitele povolení.
V návaznosti na tuto úpravu dochází také ve formální úpravě v § 22 odst. 8 a také ve formulaci odpovídajícího přestupku v § 189 odst. 3.
K bodu 57 (§ 24 odst. 3 věta druhá)
Navrhovaný bod provádí obdobnou změnu, jako v případě bodu 34 (§ 19 odst. 1), neboť dokumentace pro povolovanou činnost a její schvalování sleduje právní režim vydávání povolení k činnostem (je prováděna i v rámci téhož řízení, až na schvalování změn dokumentace).
K bodu 58 (§ 24 odst. 3 věta čtvrtá)
Navrhovaný bod doplňuje odkladný účinek odvolání proti rozhodnutí o schválení dokumentace. Důvody pro tento krok jsou obdobné, jako v případě rozhodnutí o vydání povolení v § 19 (viz odůvodnění tam).
K bodu 59 (§ 24 odst. 5)
V případě licenční dokumentace, která není schvalovaná, není vždy nutné provádět její posuzování ze strany SÚJB před jejím uvedením do praxe. V některých případech, nebo v případech méně významných změn, lze připustit posouzení dokumentace v delších či kratších odstupech nebo dokonce v pravidelných intervalech (např. jedou ročně). Přesto tím není jakkoliv ohrožována bezpečnost.
Momentálně takový postup zákon nepřipouští, což je oboustranně zatěžující a v některých případech i prakticky obtížně naplnitelné. Novela tedy směřuje k tomu, aby bylo možné v odůvodněných případech připustit i jiný model. Využívá k tomu faktu, že iniciální verze každého dokumentu je přikládaná k žádosti o povolení a posuzována v řízení o vydání povolení, takže je možné, aby SÚJB posoudil konkrétní okolnosti a závazně a vynutitelně v podmínkách povolení stanovil, jak by měl držitel povolení k takové dokumentaci přistupovat. V zásadě se bude jednat spíše o případy zmírnění zákonem stanoveného režimu, není ale vyloučeno ani užití přísnějšího požadavku.
K bodu 60 (§ 24 odst. 6)
Rozhodování o změně dokumentace pro povolovanou činnost bývá často velmi náročné, protože změny dokumentace nezřídka zasahují její značnou část. Řízení o změnách se tak náročností a rozsahem v řadě případů podobá posuzování originální dokumentace v řízení o vydání povolení. Standardní správní lhůty jsou z tohoto hlediska často nedostatečné, proto je nutné pro tyto případy umožnit SÚJB, aby vydal rozhodnutí v delší lhůtě.
Navrhovaný bod dále doplňuje odkladný účinek odvolání proti rozhodnutí o schválení změny schvalované dokumentace. Důvody pro tento krok jsou obdobné, jako v případě rozhodnutí o vydání povolení v § 19 (viz odůvodnění tam).
K bodu 61 (§ 25 odst. 1 písm. d))
Ustanovení je doplňováno tak, aby osoba mající autorizaci zajistila nejen formální status takových pracovníků, tedy oprávnění k vykonávání daných činností (ve smyslu § 31 a násl.), ale současně dohlédla i na to, aby svoje povinnosti relevantně plnili. Jen tak lze zajistit, že povolovaná a registrovaná činnost jsou vykonávány bezpečně. Přestože se jeví, že taková skutečnost plyne z požadavku implicite, v praxi není adresáty chápána jednoznačně.
Uvedené má zajistit navržená vsuvka. S ní je současně spojena příslušná kvalifikace přestupku, takže tato povinnost bude adekvátně vynutitelná. Tento koncept, který klade odpovědnost na držitele povolení či registranta plně odpovídá mezinárodně uznávanému principu nedělitelné odpovědnosti za zajištění bezpečnosti.
K bodu 62 (§ 25 odst. 1 písm. e))
Dosavadní formulace ustanovení byla zvolena příliš úzce, neboť se omezovala pouze na „provoz“. Ten je ovšem pouze jednou z životních fází řady povolovaných či registrovaných činností a u jiných se nevyskytuje vůbec. V zájmu zajištění bezpečnosti je však nezbytné, aby byly technické a organizační podmínky k zajišťování bezpečnosti respektovány u všech povolovaných a registrovaných činností a zákon takovou povinnost výslovně vyžadoval.
Novelou má dojít k nápravě tohoto nedostatku dosavadní právní úpravy, doplněním zmínky o jakýchkoliv jiných relevantních činnostech.
K bodům 63 a 64 (§ 25 odst. 1 písm. h) a odst. 2 písm. d))
Formulace až dosud ukládala všem držitelům povolení a registrantům povinnost vést evidenci radioaktivního odpadu. Ustanovení § 111 však tuto povinnost ukládá držitelům povolení k nakládání s radioaktivním odpadem a původcům takového odpadu. U jiných držitelů povolení a registrantů nedává takový požadavek smysl.
Text § 25 odst. 1 písm. h) (a v návaznosti i příslušného zmocnění) je v tomto směru redundantní a zmatečný a měl by být vypuštěn.
K bodu 65 (§ 26 odst. 1 písm. i))
K účinnému zajištění státní správy v působnosti atomového zákona potřebuje SÚJB vést řadu oficiálních evidencí. Mezi ně nově patří i tzv. národní radonová databáze obsahující informace o přírodních zdrojích ionizujícího záření, zejména radonu a jeho dceřiných produktech. Předmětem jsou dotčená obydlí nebo pracoviště a data o jejich sledování a shromažďování a vyhodnocování těchto údajů umožňuje SÚJB posuzovat celkovou situaci a přijímat koncepční rozhodnutí k zajištění radiační ochrany obyvatelstva.
Novelizační bod tedy doplňuje do výčtu vedených seznamů také seznam s těmito údaji.
K bodům 66 a 67 (§ 26 odst. 4 a 5)
V zájmu ochrany osobních údajů je nutné modifikovat „veřejnost“ a „neveřejnost“ seznamů vedených SÚJB. Seznam údajů o lékařském ozáření (písmeno d)) obsahuje informace o lékařských diagnózách a provedených vyšetřeních. Jako takový je žádoucí jej považovat dle odstavce 4 za neveřejný, protože bez dalšího může poskytnutí informací z něj vést k zavádějícím závěrům. Informace lze poskytnout v konkrétních odůvodněných případech, což připouští odstavec 5. Obdobné platí o seznamu osobních radiačních průkazů, z nějž je možné dovodit míru ozáření konkrétních pracovníků.
V seznamu údajů charakterizujících ozáření z přírodního zdroje záření jsou vedeny údaje o dávkách pracovníků, resp. o hodnotách naměřených v soukromých obydlích, které lze považovat za citlivé údaje, neboť mohou mít vliv na hodnotu majetku obyvatel. Rovněž u tohoto seznamu je tedy nezbytné zajistit jeho neveřejnost.
K bodu 68 (§ 26 odst. 6 a § 27 odst. 5)
V praxi se ukazuje, že řada oficiálních úkonů s osobními údaji vyžaduje k přesné identifikaci rovněž datum narození. Bez něj není možné např. ověřit vzdáleným přístupem bezúhonnost z Rejstříku trestů nebo některé osoby adekvátně ztotožnit, nemají-li např. přiděleno rodné číslo (vč. cizinců). Datum narození má mj. vypovídací hodnotu o věku jednotlivce, což má význam rovněž z pohledu účinků ionizujícího záření na něj.
Za tímto účelem je nezbytné evidovat a uchovávat i tento údaj. Z hlediska zpracování osobních údajů a požadavků GDPR jde o nezbytné zpracování za účelem výkonu státní moci a plnění úkolu veřejné správy. Současně jde o zpracování navrhované v nezbytném rozsahu a po přesně stanovenou dobu, kterou vymezuje odstavec 8. Údaje nejsou předávány do zahraničí a nedochází na jejich základě k automatizovanému rozhodování. Při samotném zpracování je plně zajištěna jejich administrativní a fyzická ochrana. Takové zpracování lze považovat za odůvodněné, účelné a splňující požadavky GDPR z hlediska prevence neadekvátního zasahování do práv subjektu údajů.
Naopak rodné číslo postupně tuto roli ztrácí a je možné jej opustit.
K bodu 69 (§ 27 odst. 1)
Obdobně jako u bodu 59 i v tomto případě jde o nové typy evidencí (rejstříků), které jsou nezbytné k bezpečnému vykonávání činností souvisejících s využíváním jaderné energie a ionizujícího záření a jejich státní správě. Jmenovitě se jedná o evidenci osob, majících povinnosti z hlediska radiační ochrany, které však nepatří do skupiny držitelů povolení, registrantů nebo ohlašovatelů. U řady těchto osob zákon vyžaduje, aby prováděly monitorování radiační situace (např. přítomnost radionuklidů v pitné vodě) a následně ohlašovaly určité skutečnosti SÚJB a je nezbytné, aby je SÚJB dokázal ztotožnit a sledovat, zda svoji povinnost splnily. Podobně u kontrolovaných osob musí SÚJB udržovat adekvátní přehled, kdo byl či má být vystaven kontrole, aby byl schopen provádět odpovídající kontrolní činnosti a související analytické a hodnotící práce.
Také v tomto případě jde z hlediska zpracování osobních údajů a požadavků GDPR o nezbytné zpracování za účelem výkonu státní moci a plnění úkolů veřejné správy. Současně jde o zpracování navrhované v nezbytném rozsahu a po přesně stanovenou dobu, kterou vymezuje odstavec 7. Údaje nejsou předávány do zahraničí a nedochází na jejich základě k automatizovanému rozhodování. Při samotném zpracování je plně zajištěna jejich administrativní a fyzická ochrana. Takové zpracování lze považovat za odůvodněné, účelné a splňující požadavky GDPR z hlediska prevence neadekvátního zasahování do práv subjektu údajů.
K bodu 70 (§ 28 odst. 1 písm. a))
Návrh ustanovení představuje významný krok v transparentnosti procesů podle atomového zákona, když předpokládá zveřejňování informací o zahájených řízeních ve věcech týkajících se využívání jaderné energie. Ta mohou mít významné dopady na životní prostředí a jsou zpravidla objektem zájmu nevládních organizací i veřejnosti.
Zveřejnění informace umožní zájemcům zjistit, zda mohou být dotčena jejich práva, popř. životní prostředí, a uplatnit svá práva, ať již vůči procesům vedeným SÚJB (viz nově navrhovaná úprava účastenství) nebo vůči jiným procesům, které mohou paralelně probíhat. Současně, zvýšením informovanosti, se veřejnosti jednodušeji zpřístupňuje možnost požadovat informace, konzultovat s SÚJB nebo s jinými institucemi, potažmo i možnosti kontaktu se samotným žadatelem o povolení, např. provozovatelem jaderného zařízení.
Navrhovanou změnou bude také lépe naplňován duch Aarhuské úmluvy, jakož i požadavky legislativy Euratomu na zapojení veřejnosti do jaderných procesů.
K bodu 71 (§ 28 odst. 1 písm. d))
Oprava textu zákona. SÚJB fakticky zveřejňuje informace o ohlašovatelích, nikoliv o ohlášení jako takových.
K bodu 72 (§ 28 odst. 1 písm. f))
Doplnění nového druhu uveřejňované informace reaguje na nálezy související s implementací Aarhuské úmluvy. Ty zdůrazňují potřebu umožnit veřejnosti zapojení do procesů, které mohou mít vliv na životní prostředí. Přestože periodické hodnocení bezpečnosti není takovým procesem, dokonce není vůbec formálním procesem státu a jde toliko o interní hodnocení prováděné držitelem povolení, jehož výsledky jsou SÚJB pouze oznamovány pro informaci, mohou jeho výsledky vést k tomu, že je odhalen nedostatek v činnosti, který následně vyžaduje zahájení a provedení příslušných formálních procesů – např. o povolení změny, uložení opatření k nápravě, schválení změny dokumentace nebo o vydání nového rozhodnutí o udělení povolení. SÚJB, pakliže jsou dány relevantní právní důvody, nemůže takové zjištění ignorovat a musí příslušné řízení v duchu obecných správních principů zahájit.
Zveřejnění informace o provedeném periodickém hodnocení bezpečnosti má umožnit veřejnosti, aby posoudila situaci a v případě, že uvidí potřebu takových navazujících formálních procesů, aby je u SÚJB iniciovala. Také tyto podněty musí SÚJB ve své činnosti zohlednit. Zveřejněná informace může mimoto vést k podrobnějším a adresným žádostem o další informace. Do následujících navazujících procesů, o nichž má podněcovatel právo být informován, se může pokusit zapojit na základě pravidel upravujících účastenství (a novelou atomového zákona rozšiřovaných).
K bodu 73 (§ 28 odst. 2)
Změna navazuje na opuštění rodného čísla, coby identifikátoru pro účely získávání výpisu z Rejstříku trestů. Naopak je k tomuto účelu užíváno datum narození, které je však také nutno chránit před nadbytečnou proliferací, což činí toto ustanovení v novelizované podobě.
K bodu 74 (§ 28 odst. 5)
Nový odstavec má v duchu posledního vývoje digitalizace veřejné správy umožnit komunikaci mezi SÚJB a veřejností prostřednictvím portálového řešení. Jedná se o speciální právní úpravu vůči zákonu č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby a o změně některých zákonů, která z jím nabízených cest sdělování informací SÚJB volí portálové řešení.
Tento přístup je vybírán na základě dosavadních zkušeností, kdy klienti SÚJB v některých agendách toto řešení vyžadují.
K bodu 75 (§ 29 odst. 3 písm. j))
Je navrhována reformulace dosavadního znění, která lépe vyhovuje mezinárodním závazkům české republiky, zejména doporučením Mezinárodní agentury pro atomovou energii, tím, že zdůrazňuje potřebu integrace všech požadavků, které mohou přispívat k zajišťování bezpečnosti.
K bodu 76 (§ 30 odst. 7)
Důvodem vyškrtnutí termínu zabezpečení z definice kultury bezpečnosti je zavedení nového samostatně stojícího institutu kultury zabezpečení v novém § 159a. V tomto ustanovení nově bude tento pojem přesně definován a budou zde vymezeny základní povinnosti v rámci dodržování kultury zabezpečení. Vyčlenění kultury zabezpečení a její rozpracování je založeno na doporučeních mezinárodní mise IPPAS, která proběhla v České republice v listopadu 2021. V rámci mezinárodního posouzení české legislativy bylo zjištěno, že dosavadní přístup spočívající v zahrnutí kultury zabezpečení do širšího výkladu kultury bezpečnosti není zcela v souladu s mezinárodní praxí.
Kultura zabezpečení je koncept, který vychází z mezinárodně závazné revidované Úmluvy o fyzické ochraně jaderných materiálů a jaderných zařízení, která stanoví, že všechny organizace, které se podílejí na implementaci fyzické ochrany, by měly dávat patřičnou přednost kultuře zabezpečení potřebné k její účinné implementaci v rámci celé organizace, jejímu rozvoji a udržování. Kultura zabezpečení musí být dále provázána s kulturou bezpečnosti, ale z toho důvodu, že právní regulace zabezpečení je založena na jiných základech (cílí na regulaci úmyslného jednání člověka vůči jadernému materiálu, jadernému zařízení či radionuklidovému zdroji), než je úprava jaderné bezpečnosti či radiační ochrany a aby se kultuře zabezpečení přidělil dostatečný význam, který je vyžadován mezinárodními dokumenty, vyčleňuje se výslovně z pojmu kultura bezpečnosti a její regulace je upravena v části zákona, která pojednává o zabezpečení.
K bodům 77 až 81 (§ 34 až 40)
Novelou atomového zákona je v § 228a (viz bod 235) zaváděn institut předběžné informace. Děje se tak v návaznosti na aktuální potřeby praxe, zejména v oblasti využívání jaderné energie a zvažovaného uvedení nových jaderných zdrojů. Nové technologie a relativně rychlý postup jejich nasazení přinášejí řadu odborných a technologických nejistot na straně budoucího provozovatele i státu. Řadu faktických kroků je přitom nezbytné učinit s předstihem, nežli je k dispozici komplexní suma informací umožňující v plném rozsahu ze strany státu posoudit, zda je možné a bezpečné dané zařízení umístit, vystavět a provozovat. Jedná se například o zajišťování komponent s dlouhou dobou výroby, jejichž obstarávání je nutné zahájit řadu let před zahájením výstavby in situ, neboť v opačném případě by se celý postup výstavby a uvádění do provozu značně prodlužoval. Za tímto účelem je potřebné před provedením příslušných řízení provést konzultace k vyjasnění, zda informace a podklady pro příslušné řízení, resp. i technologie, zařízení nebo lokalita, které jsou v informacích zachyceny, mohou být dostačující a odborně vyhovující.
V komentovaných bodech se zavádí zpoplatnění požádání o předběžnou informaci, protože v řadě případů může být v rámci vydávání předběžné informace posuzován podklad značně blízký finální verzi určené pro posouzení v rámci následujícího správního řízení a samotné hodnocení tak může do velké míry předjímat následující hodnocení v rámci řízení o vydání povolení a posléze být v rámci správního řízení i využito, tzn. její zpracování může být odborně, zdrojově a časově velmi náročné. Poplatek má v tomto případě jednoznačně roli úhradovou, neboť podání předběžné informace je činností přesahující rámec běžných správních aktivit a bude zpravidla vyžadovat nalezení potřebných dodatečných odborných kapacit, a to i formou pořízení externí odborné podpory (tj. nákupem odborných služeb).
Povahou je poplatek totožný s poplatky na odbornou činnost SÚJB, které již atomový zákon zná (§ 34 a násl.). Smyslem je zajistit účinný výkon státní správy v oblasti mírového využívání jaderné energie dostatečnými finančními zdroji, což navazuje na závazky plynoucí pro ČR z mezinárodních úmluv (např. Úmluva o jaderné bezpečnosti), ale také z práva Euratomu. Je proto účelné a systematické zařadit tento typ platby mezi poplatky na odbornou činnost SÚJB.
Při stanovení výše poplatku za požádání o předběžnou informaci byly využity údaje o standardních správních a hodnotících činnostech SÚJB při provádění povolovacích procesů, protože ty se předmětem, rozsahem a odbornou náročností poskytnutí předběžné informace podobají. Byly přitom využity konzervativní odhady možné náročnosti takových hodnocení s ohledem na předběžná hodnocení dokumentace pro povolovanou činnost, která již v současné době SÚJB pro budoucí žadatele o povolení provádí. Tato hodnocení jsou multioborová a vyžadují zapojení expertů z řady oblastí, takže se na nich zpravidla podílí průměrně 20 úředních osob. Lze předpokládat, že na zpracování předběžné informace, která nebude mít tak komplexní povahu, se bude muset podílet průměrně 5 odborníků (včetně externí odborné podpory). Tyto osoby zpravidla provádějí hodnocení odborných podkladů současně, neboť je nezbytné průběžně řešit otázky s širšími přesahy a synergiemi. Přes zapojení nemalého počtu osob zabírá hodnocení informací (pro ilustraci – dokumentace pro povolovanou činnost se vztahem k jaderné elektrárně čítá obvykle desítky tisíc normostran) řádově měsíce – správní řízení pro vydání povolení v této oblasti trvají jednotky let. Konzervativní průměrný předpoklad pro zpracování předběžné informace týmem 5 odborníků činí 20 dnů, celkem tedy 100 člověkodnů. Základem pro kalkulaci poplatku pak je průměrná nákladovost odborníka působícího v agendách SÚJB, která je rovněž východiskem pro sestavování závěrečného účtu a návrhu rozpočtu SÚJB. Tato činí pro rok 2022:
Nákladovost na 1 zaměstnance 2022
Výdaje na 1 osoboden v Kč/os.den 12 669,11
Výdaje na 1 osobohodinu v Kč/os.hodinu 1 583,64
Uvedený údaj zahrnuje všechny relevantní složky, které se do hodnocení SÚJB promítají, tj. personální náklady, režijní náklady na provoz budov, administrativu, služby pro podporu dozoru, krizového řízení, mezinárodní spolupráce a majetkového vybavení.
Celkem se tímto způsobem dospívá k průměrným nákladům ve výši cca 1,2 mil. Kč na zpracování předběžné informace. Protože záběr možných oblastí, v nichž může být předběžná informace poskytnuta, zahrnuje celé spektrum agend SÚJB, v zájmu efektivního využívání a zpřístupnění tohoto nástroje potřebným klientům a nezpůsobování nadměrné zátěže v iniciálních fázích jejich ekonomické činnosti lze považovat za vhodné omezit výši poplatku na úrovni 1,5 mil. Kč.
Navržené novelizační body implementují nový poplatek do sytému stávajících poplatků na odbornou činnost SÚJB, tzn. bude se u něj postupovat přiměřeně, do značné míry totožně jako u poplatku za žádost. Konkrétní výše poplatku bude stanovena nařízením vlády, což zajistí potřebnou flexibilitu při jeho stanovování.
K bodu 82 a 110 (§ 43 písm. a), § 52 odst. 1 písm. a))
Je odstraňována definice „zkušebního provozu“. Tento institut je součástí stavebních procesů, resp. nejaderné bezpečnostní legislativy. Provozovatel stavby, která je jaderným zařízením (nebo jíž je jaderné zařízení součástí) bude zkušební provoz standardně provádět, ovšem bude při tom postupovat v souladu se stavební legislativou. Z hlediska působnosti atomového zákona a zajišťování jaderné bezpečnosti musí být adekvátní zkoušky provedeny, nejedná se však o zkušební provoz v plném rozsahu.
V zájmu konzistence právní úpravy atomového zákona a zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, je tedy tento pojem vypouštěn a na příslušných místech textu zákona nahrazen opisem vyjadřujícím pouze povinnost provádět příslušné zkoušky (§ 52 odst. 1 písm. a), § 53 odst. 1 písm. c)). Ta musí zůstat zachována, aby byla prokázána bezpečnost zařízení při plném provozu, a bude realizována v průběhu jeho uvádění do provozu.
K bodu 83 (§ 43 písm. c))
Úprava stávající definice výzkumného jaderného zařízení vychází z potřeby odstranění kvantitativního parametru výkonu jaderného zařízení, který byl stanoven kauzativně s ohledem na výzkumná jaderná zařízení provozovaná v České republice. Postupem doby se tento ukazatel projevil jako nevhodný a nedostatečný, neboť existují různé kategorie výzkumných jaderných zařízení, u nichž nejsou všechny legální požadavky stejnou měrou aplikovatelné. Rovněž mezinárodní doporučení MAAE uznávají větší míru diverzifikace a odstupňovaného přístupu. Vzhledem k tomu, došlo k zobecnění základní definice.
Zároveň, vzhledem k různorodosti typů výzkumných jaderných zařízení, jejich charakteristik a potřeby přiměřené regulace vzhledem k riziku, které představují, byl aplikován odstupňovaný přístup a zavedeny tři typy výzkumných jaderných zařízení definovaných prostřednictvím bezpečnostních funkcí. U méně bezpečnostně významných kategorií pak dochází dále v textu zákona k užití výjimek z některých legálních požadavků, které pro ně nejsou z povahy věci aplikovatelné. Např. podkritickým soubor fakticky nedosahuje nenulového výkonu, takže nelze v pravém slova smyslu provádět jeho energetické spouštění. Rovněž některé typy hodnocení bezpečnosti se nedají relevantně provádět, protože tato zařízení jsou inherentně bezpečná a pravděpodobnost havárií je u nich mizivá, resp. jsou havárie prakticky vyloučené.
K bodu 84 (§ 43 písm. d))
Formální oprava. Pojem „hrozba“ je v atomovém zákoně užíván v souvislosti se zabezpečením. Není žádoucí používat pojem v jiných oblastech, neboť pojem je jednoznačně zakotven v oblasti fyzické ochrany pro stanovení základní projektové hrozby.
K bodům 85 až 89 (§ 43 písm. f) a g))
Úprava je provedena v návaznosti na praktickou potřebu. V souladu s odstupňovaným přístupem je v praxi zavedeno několik kategorií změn při využívání jaderné energie, na které jsou aplikovány různé regulatorní přístupy odpovídající riziku, které daná kategorie změn přináší. Aktuální stav zákona tuto situaci zcela nereflektoval a ponechával některé změny mimo právní rámec s možnými dopady do bezpečnosti. Proto je popsána další kategorie změn, která je v praxi regulována.
Identifikaci kategorie jiné změny na systémech, konstrukcích nebo komponentách bylo nutno blíže specifikovat, aby bylo jednoznačné, které změny na systémech, konstrukcích nebo komponentách zde jsou zahrnuty, a odpovídalo to dalšímu upřesnění uvedenému v nižších úrovních regulatorního rámce (návody).
Zároveň došlo k jazykové úpravě definic organizační změny a jiné změny v oblasti zabezpečování z důvodu možné nejednoznačnosti původního textu.
Je také prováděna terminologická úprava, když je výraz „fyzická ochrana“ nahrazován širším pojmem „zabezpečení“. Důvodem je skutečnost, že v posledních letech výrazně posiluje prvek ochrany informací a kybernetické bezpečnosti, který není zahrnut v rámci fyzické ochrany, ale musí být rovněž reflektován, aby byl jaderný materiál a jaderné zařízení chráněny před protiprávními akty (s možnými dopady na veřejnost a bezpečnost státu).
K bodu 90 (§ 46 odst. 2 písm. i))
Kromě vybraných zařízení jsou mezi položky zahrnuté do projektu jaderného zařízení přidávána zařízení s vlivem na jadernou bezpečnost, která nejsou vybraným zařízením. Tato zařízení mají potenciální dopady na jadernou bezpečnost, takže je nezbytné, aby projekt stanovoval jejich vlastnosti a vzájemné působení. V návaznosti na to rovněž příslušný prováděcí předpis stanoví požadavky na tato zařízení.
K bodům 91, 101, 102, 105 až 107, 109, 111, 112 (§ 46 odst. 4, nadpis § 51, § 51 odst. 1 úvodní část, § 51 odst. 1 písm. b), § 51 odst. 2 a 3, § 52 odst. 1 úvodní část, § 52 odst. 1 písm. c) body 1 a 2, § 53 odst. 1 písm. c), § 178 odst. 1 písm. c))
Větší množství novelizačních změn je prováděno z formálních důvodů, ve směru úpravy textu v návaznosti na sloučení dvou povolení v § 9 odst. 1 do jediného – povolení k uvádění do provozu jaderného zařízení. Je nutné tuto změnu promítnout na všech příslušných místech zákona, která hovoří o původních druzích povolovaných činností.
K bodům 92, 103, 104, 113, 114 (§ 48 odst. 2 písm. b), § 51 odst. 1 písm. a) bod 1, § 51 odst. 1 písm.
a) bod 3, § 54 odst. 2 úvodní část ustanovení, § 54 odst. 3 písm. e) a g))
Změny prováděná v návaznosti na nově zaváděné kategorie výzkumných jaderných zařízení. U některých typů výzkumných jaderných zařízení je z povahy věci vyloučeno, aby plnila některé požadavky atomové legislativy, protože to není technicky možné. Kladení takových požadavků by bylo ryze formální a zatěžující, proto jsou od nich tato zařízení výslovně osvobozována.
K bodu 93 (§ 48 odst. 3 písm. a))
Změna prováděná v návaznosti na upravenou kategorizaci změn významných z hlediska jaderné bezpečnosti. Dochází ke zmírnění požadavků na hodnocení bezpečnosti, které je nadbytečné provádět u každé změny při využívání jaderné energie, ale je přínosné pouze u změn, které skutečně ovlivňují jadernou bezpečnost, technickou bezpečnost a zabezpečení jaderného zařízení nebo patří mezi jiné změny při využívání jaderné energie. Není tedy nutné provádět hodnocení bezpečnosti při provedení změny, která není změnou ovlivňující jadernou bezpečnost, technickou bezpečnost a zabezpečení jaderného zařízení, ani jinou změnou při využívání jaderné energie.
K bodům 94 a 99 (§ 49 odst. 1 písm. o), § 49 odst. 2 písm. d))
Změna prováděná v návaznosti na upravenou kategorizaci změn významných z hlediska jaderné bezpečnosti. Se zavedením nové kategorie „změny s možným vlivem na jadernou bezpečnost, technickou bezpečnost a zabezpečení jaderného zařízení“ (§ 43) je nezbytné stanovit držiteli povolení soubor požadavků, jak má u těchto změn postupovat. Protože dopad těchto změn na jadernou bezpečnost nelze vyloučit, je nutné, aby byl o nich SÚJB informován a aby byly současně uchovávány informace o nich, které by následně mohl využít systém provozních zkušeností a zpětné vazby. Tímto způsobem bude zajištěn nejen státní dohled nad prováděním změn, ale také dlouhodobé zajišťování úrovně bezpečnosti.
Adekvátně je doplňováno zmocňovací ustanovení, aby bylo možné upravit podrobnosti informování o těchto změnách.
K bodu 95 (§ 49 odst. 1 písm. q))
Odstranění přílišné tvrdosti zákona. Není nezbytné, aby úložiště radioaktivního odpadu mělo vlastní jednotku HZS. Pro potřeby tohoto zařízení postačují báňští záchranáři, či jiná, rozumně dosažitelná, jednotka integrovaného záchranného systému, např. jednotka HZS vykonávající působnost v daném regionu či jiná, jejíž akční rádius a čas dojezdu nebo akceschopnost zajistí, že v případě požárního a podobných ohrožení bude možné tato zvládnout bez ohrožení jaderné bezpečnosti nebo radiační ochrany. V případě úložišť radioaktivního odpadu jsou z povahy tohoto zařízení a činností realizovaných jeho prostřednictvím tato rizika významně menší, nežli např. u jaderných elektráren.
K bodům 96 a 100 (§ 49 odst. 1 písm. s), § 49 odst. 2 písm. f))
Řízení (technologického) zastarávání spadá pod aspekty principu neustálého zvyšování úrovně jaderné bezpečnosti jaderných zařízení. Vlivem nedostatečného řízení zastarávání (např. s ohledem na nedostupnost původních dodavatelů systémů, konstrukcí a komponent s vlivem na jadernou bezpečnost a tedy i těchto systémů, konstrukcí a komponent samotných, včetně jejich náhradních dílů na současném trhu) či pozdně přijatých nápravných opatření může dojít ke snížení spolehlivosti či dostupnosti systémů, konstrukcí a komponent s vlivem na jadernou bezpečnost a tím i ohrožení plnění bezpečnostních funkcí.
V souladu s mezinárodními požadavky WENRA, Safety Reference Level for Existing Reactors, Issue I, 2020, konkrétně referenčními úrovněmi I1.1, I1.2 a I1.5, je tak povinnost řídit zastarávání implementována i do novely zákona. Řízení technologického zastarávání je dále doporučeno i MAAE Safety Standards Series No. SSG-48, Ageing Management and Development of a Programme for Long Term Operation of Nuclear Power Plants, 2018.
Kromě zavedení příslušné zákonné povinnosti je doplňováno také zákonné zmocnění, aby mohl prováděcí předpis stanovit detailní požadavky procesu řízení zastarávání.
K bodům 97 a 98 (§ 49 odst. 1 písm. t) až w))
MAAE požaduje zavést procesy a činnosti k řízení konfigurace jaderného zařízení pro zajištění souladu a předcházení vzniku neshod mezi projektovými východisky, projektem jaderného zařízení a aktuálním stavem jaderného zařízení ve svém dokumentu SSR 2/2 (rev. 1) Safety of Nuclear Power Plants: Commissioning and Operation, který obsahuje specifické bezpečnostní požadavky na bezpečnost jaderných zařízení, konkrétně se jedná o požadavek č. 10: Řízení konfigurace zařízení.
Držitel povolení musí vytvořit a zavést systém řízení konfigurace jaderného zařízení, aby zajistil soulad mezi požadavky na projekt, fyzickou konfigurací a dokumentací jaderného zařízení. Řízení konfigurace zařízení je zásadní pro zajištění, aby změny jaderného zařízení a jeho systémů souvisejících s bezpečností byly řádně identifikovány, prověřeny, navrženy, vyhodnoceny, provedeny a zaznamenány.
Nové písmeno w) pak zavádí obecnou povinnost držitele povolení informovat způsobem umožňujícím dálkový přístup o skutečnostech významných pro jadernou bezpečnost, radiační ochranu, technickou bezpečnost, monitorováním radiační situace, zvládání radiační mimořádné události a zabezpečení, které nastaly při výkonu povolené činnosti. Tato povinnost vyplývá z mezinárodních závazků České republiky, mj. z Aarhuské úmluvy, ale lze ji nalézt také v doporučeních MAAE. Přispěje rovněž k přesnějšímu naplnění řady mezinárodních úmluv v jaderné oblasti, které kladou požadavky na transparentnost, a práva Euratomu.
K bodu 106 (§ 51 odst. 2; zvýšení částky, hranice pro tvorbu rezervy na vyřazování)
Jedná se úpravu v principu reflektující vývoj cenové hladiny od r. 2002 (tato částka byla do předchozího atomového zákona č. 18/1997 Sb. vložena a od té doby nezměněna) a předjímající inflační vývoj v následujících letech. Tvorba rezervy již od hranice nákladů na vyřazování ve výši 300 000 Kč se jeví jako neúčelná a zbytečně zatěžující.
K bodu 115 (§ 54 odst. 3 písm. f) bod 4)
Odstranění chyby v textu zákona, má se jednat o „zařízení s vlivem na jadernou bezpečnost“. Původní termín není zákonem v tomto kontextu užíván.
K bodům 116 až 119, 121, 124, 125, 126 (§ 58 odst. 1, § 58 odst. 2 úvodní část ustanovení, § 58 odst. 2 písm. b) a c), § 58 odst. 3, § 58 odst. 5 a 6, § 58 odst. 7 až 9)
Novelizační body doplňují do textu zákona v partii týkající se zajišťování kvality vybraných zařízení a s ní související technické bezpečnosti reference k „části vybraného zařízení“. Požadavky na zajištění shody s technickými požadavky (stanovenými prováděcí vyhláškou) a na posouzení této shody se z povahy věci týkají nejen vybraného zařízení jako celku, kompletního a určeného k použití, ale také jeho jednotlivých částí, pokud jejich selhání nebo chybná funkce může ohrozit technickou bezpečnost vybraného zařízení (viz legislativní zkratka „část vybraného zařízení“ v § 57 odst. 1). Pokud by nebyla zajištěna kvalita části vybraného zařízení, nebude zajištěna ani kvalita (a míra bezpečnosti) celého vybraného zařízení.
Uvedený princip již v současnosti atomový zákon aplikuje, ovšem výslovně pouze v § 57. V případě požadavků na posuzování shody dle § 58 část vybraného zařízení výslovně uvedena nebyla, ačkoliv v zájmu zajištění technické bezpečnosti je nezbytné, aby se posuzování shody vztahovalo i na ni, jinak není možné prokázat dostatečnou úroveň kvality části ani zařízení samého. Přestože bylo možné tento přístup dovodit výkladem ad maiori ad minus, adresáti zákona postrádali potřebnou míru právní jistoty. Tento nedostatek zákonného textu je nyní napravován.
V případě § 58 odst. 6 dochází rovněž k doplnění požadavku na provozovatele jaderného zařízení v případě, že používá vybrané zařízení dodané v rámci EU distributorem. Důvodem je skutečnost, že je žádoucí, aby bylo zaručeno dodávání posouzených vybraných zařízení na trh i se zohledněním existence vzájemného uznávání podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/515, resp. § 13b zákona č. 22/1997 Sb. Zásada vzájemného uznávání není absolutní. Členské státy mohou omezit dodávání na trh zboží, jež bylo uvedeno v souladu s právními předpisy na trh v jiném členském státě, jestliže jsou tato omezení opodstatněná na základě důvodů stanovených v čl. 36 Smlouvy o fungování Evropské unie, případně na základě jiných naléhavých důvodů obecného zájmu uznaných judikaturou Soudního dvora Evropské unie ve vztahu k volnému pohybu zboží, a jestliže jsou tato omezení přiměřená sledovanému cíli. Hrozí tedy riziko, že na jaderných zařízeních v ČR nebudou dodávána vybraná zařízení o stejné kvalitě, jakou vyžaduje atomová legislativa. Nový požadavek má toto riziko, které by mohlo mít dopady na jadernou bezpečnost, eliminovat.
K bodu 120 (§ 58 odst. 2 písm. d))
Nově vkládané písmeno d) zavádí významnou změnu do systému posuzování shody vybraného zařízení nebo jeho části s technickými požadavky, neboť připouští, aby toto posuzování prováděl sám uživatel, provozovatel vybraného zařízení. Tím bude v praxi zpravidla provozovatel jaderného zařízení, na němž je vybrané zařízení instalováno. Toto zmírnění režimu vychází z praktických potřeb vyvolaných určitým nedostatkem autorizovaných osob v České republice, který může být způsoben zejména v souvislosti s výstavbou nových jaderných zdrojů nebo SMR. V takovém případě by byl proces nasazení nových jaderných zařízení (a zajištění energetické bezpečnosti a dosažení klimatických cílů) ohrožen.
Provozovatel nebude vázán formálními pravidly pro autorizované osoby, jak je stanovuje zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů. Přesto je nezbytné, aby dokázal zajistit obdobnou kvalitu výstupů posuzování shody, tzn. prokázat, že posuzované zařízení je dostatečně jakostní a ve shodě se stanovenými požadavky. Kvalita vlastního prováděného posuzování shody musí být rovněž srovnatelná s kvalitou, které dosahuje autorizovaná osoba, popř. akreditovaná osoba (alternativně). Tento požadavek nového ustanovení je nutnou podmínkou pro aplikaci tohoto postupu.
Konkrétní třídy vybraných zařízení, u nichž bude tento postup připuštěn, stanoví prováděcí právní předpis, obdobně jako postupy posuzování shody, které bude nutno použít.
K bodu 122 (§ 58 odst. 3, konec odstavce)
Novelizační bod v zájmu zajištění kvality práce a odbornosti autorizovaných osob v jaderné oblasti doplňuje textaci vymezující rámcové podmínky vydání závazného stanoviska SÚJB k autorizaci autorizovaných osob.
K bodu 123 (§ 58 odst. 4)
Nový odstavec podává legální vymezení kategorie „výrobce vybraného zařízení nebo části vybraného zařízení“. To je nezbytné zejména pro potřeby vybraných zařízení, u nichž dochází k modifikacím nebo která jsou obstarávána na zakázku. V řadě případů nebylo dosud jednoznačné, kdo je povinován zajistit posouzení shody u takových zařízení (nad nimiž již původní výrobce nemá adekvátní kontrolu) a zda je možné, pakliže původní výrobce např. ukončil svoji činnost, provést posouzení shody či jinak prokázat naplnění technických požadavků. Tímto legálním vymezením se tyto možnosti rozšiřují ve prospěch praktických potřeb.
K bodu 127 (§ 58 odst. 8 písm. d))
Je doplňováno nové zmocnění - v návaznosti na změnu § 58 odst. 3 budou předpoklady posuzování technické bezpečnosti, které musejí být naplněny pro vydání závazného stanoviska SÚJB podle odstavce 3, stanoveny prováděcí vyhláškou (novela vyhlášky č. 358/2016 Sb.).
K bodům 128 až 130 (§ 60)
Upravuje se definice diagnostické referenční úrovně. V roce 2017 vyšlo nové mezinárodní doporučení International Commission on Radiological Protection (ICRP 115), které s ohledem na dynamický vývoj v radiodiagnostice a radiologické fyzice změnilo mezinárodně uznávanou definici diagnostických referenčních úrovní. Nová definice odpovídá posunu, kdy se již nepovažuje za standardní správnou praxi určovat tyto úrovně z hypotetických měření na fantomech, ale pouze z reálných údajů o ozáření pacientů, a zároveň zdůrazňuje užší propojení těchto úrovní s konkrétními indikacemi, které v praxi velmi silně ovlivňují úroveň ozáření pacienta. Tato úprava souvisí s úpravou v § 84.
Nově se doplňuje definice potenciální radiologické události a upravuje definice radiologické události. Smyslem úpravy je přesnější vyjádření významu definovaných institutů. Výraz „potenciální radiologická událost“ je běžně v praxi i v mezinárodních regulačních dokumentech používán a je nezbytný k vystižení celého řetězce předcházení chybnému ozáření.
V případě „radiologické události“ jde o to, že tato nemusí nutně být sama zdrojem chybného ozáření. Chybné ozáření způsobuje „chyba“, která se stala před tím, než k ozáření došlo (nebo se obojí odehrálo zároveň), a která nebyla odhalena. Pokud by „chyba“ byla odhalena před ozářením pacienta, jednalo by se o nově definovanou „potenciální radiologickou událost“ (která není považována za radiologickou událost). Neboli „chyba“ může (ale nemusí) vést k radiologické události. Tato úprava souvisí s úpravou v ustanovení § 84.
K bodům 131 až 142 (§ 68)
V § 68 se stanoví společné povinnosti držitele povolení a registranta v oblasti zajišťování radiační ochrany, mezi které patří povinnost hodnotit vlastnosti zdroje ionizujícího záření prostřednictvím přejímacích zkoušek, zkoušek dlouhodobé stability a zkoušek provozní stálosti. Na základě praktických zkušeností byly upřesněny výjimky z této povinnosti, a to upřesněním terminologie, kdy byl opuštěn nejednoznačný termín „unikátní zařízení“ a byla ponechána výjimka pro prototypy a zdroje, které nejsou určeny k uvádění na trh a u nichž postačí k ověření jejich vlastností provedení zkoušky provozní stálosti. Naopak pro zdroje používané k lékařskému a nelékařskému ozáření je povinnost ponechána. V takových případech osoba, která zkoušku provádí, upraví své standardní postupy tak, aby byla zkouška proveditelná a plnohodnotná.
Otevřené radionuklidové zdroje jsou nyní vyjmuty z povinnosti hodnotit jejich vlastnosti prostřednictvím zkoušek. Důvodem je praktická nadbytečnost takového kroku a obtížná praktická proveditelnost.
U provádění zkoušek dlouhodobé stability a provozní stálosti byla doplněna výjimka umožňující neprovádět tyto zkoušky u zdrojů, které nejsou používány, resp. jsou uloženy v uznaném skladu, příp. se jedná o zdroje, které nebudou u daného držitele povolení používány, ale jsou určeny k vývozu či distribuci. U nich nehrozí použitím zdroje ohrožení ionizujícím zářením, takže se taková povinnost jeví zbytečně zatěžující.
Další navržené změny, týkající se systému hodnocení výsledků provedených zkoušek, odpovídají stávající praxi, jde pouze o přeformulování v zájmu větší srozumitelnosti a také o přenesení některých požadavků z prováděcího předpisu do zákona.
V odstavci 1 písm. l) se doplňuje povinnost, aby informace, které mají být dostupné uživateli spotřebního výrobku, byly nejen součástí doprovodné dokumentace, ale aby byly přímo uvedeny i na výrobku, je-li to technicky proveditelné. Tento požadavek vychází z mezinárodních doporučení (IAEA Basic Safety Standards).
V odstavci 1 písm. m) bodě 7 se spojení „ověřování nezavedené metody“ zaměňuje za spojení „biomedicínského výzkumu“. Jedná se o úpravu v souvislosti s úpravou provedenou v § 2 odst. 3 písm.
c) bod 3.
Změny v odstavci 2, v zákonném zmocnění, reflektují úpravy provedené v odstavci 1 tohoto paragrafu.
K bodům 143 až 145 (§ 69)
V § 69 jsou stanoveny zvláštní povinnosti držitele povolení v oblasti zajišťování radiační ochrany. Novelizací je dotčeno vícero těchto povinností současně, a to z níže uvedených důvodů.
Především byla do tohoto ustanovení přesunuta z § 68 povinnost zpracovat a trvale zpřístupnit zásahové instrukce a vnitřní předpisy, protože se týká pouze držitelů povolení a nikoliv registrantů. Ustanovení bylo dále rozděleno do dvou písmen pro větší přehlednost.
V případě povinnosti na pracovišti, kde se vykonávají radiační činnosti, zpracovat a trvale zpřístupnit zásahové instrukce jsou nově z této povinnosti vyjmuta pracoviště, u nichž je nakládáno pouze s rentgenovým zařízením používaným pro lékařské nebo nelékařské ozáření nebo pro veterinární účely v radiodiagnostice, intervenční radiologii, nukleární medicíně nebo pro zobrazovací účely v radioterapii. Na základě analýzy dlouhodobých zkušeností s výkonem těchto činností lze konstatovat, že riziko vzniku radiační mimořádné události je zanedbatelné (a rovněž jejich případná závažnost je nízká), a proto nevzniká potřeba mít zpracovány zásahové instrukce, ani plnit další požadavky související se zvládáním radiačních mimořádných události (viz další navržené úpravy znění zákona).
Nově je doplněna povinnost držitele povolení při provádění hodnocení vlastností zdroje ionizujícího záření zkouškami ustanovit osoby řídící a vykonávající hodnocení vlastností zdroje ionizujícího záření a zajistit výkon činností spojených s hodnocením vlastností zdroje ionizujícího záření těmito osobami. Stávající právní úprava pracuje s rozlišením osob řídících a vykonávajících hodnocení vlastností ve vyhlášce č. 409/2016 Sb., ale nijak neřeší jejich povinnosti a obsah jejich činnosti. V zájmu větší srozumitelnosti celého systému se zavádí povinnost ustanovení těchto osob, s tím, že prováděcí předpis dále stanoví rozsah a způsob vykonávání činností osobou řídící nebo vykonávající.
Na základě zkušeností z praxe je také nově doplněna povinnost informovat uživatele zdroje ionizujícího záření o výsledcích hodnocení vlastností zdroje ionizujícího záření. Současná právní úprava tuto povinnost neobsahuje, což vedlo k situacím, kdy uživatel zdroje nemusel vědět o tom, že zdroj je v nevyhovujícím stavu a není možné jej používat nebo je možné jej používat pouze v omezeném režimu.
K bodům 146 a 147 (§ 72)
V odstavci 3 je nově doplněno omezení počtu pracovišť, na kterých může jedna dohlížející osoba vykonávat soustavný dohled nad radiační ochranou. Přípustné počty pracovišť budou stanoveny prováděcím právním předpisem, a to s rozlišením pro různé druhy pracovišť s ohledem na náročnost a rizikovost činnosti, která se na nich vykonává.
Toto nově zaváděné omezení reaguje na zkušenosti z praxe, které ukazují, že některé osoby se zvláštní odbornou způsobilostí pro vykování soustavného dohledu jako dohlížející osoba hromadně poskytují své služby (formou různých dohod a drobných pracovních úvazků) držitelům povolení tak, aby tito měli formálně jmenovanou dohlížející osobu, jak požaduje zákon. V přijatelné míře je tato praxe přípustná a zejména na menších a méně rizikových pracovištích nepředstavuje výkon činnosti dohlížející osoby takový objem práce, aby nemohla být vykonávána „externě“, resp. formou kratších úvazků a paralelně na více pracovištích. Nicméně v praxi se vyskytují případy, kdy jedna dohlížející osoba vykonává tuto funkci až na stovkách pracovišť. V takových případech lze oprávněně pochybovat o tom, že by činnost byla vykonávána kvalitně a poznatky z kontrolní činnosti SÚJB to potvrzují. Proto je navrženo výše uvedené omezení.
K bodu 148 (§ 75 odst. 1 písm. c))
Oprava nevhodné textace zákona. Původní odkaz na uvolňovací úrovně (stanovené přílohou č. 7 vyhlášky č. 422/2016 Sb.) je nesprávný. Správně se má ustanovení odkazovat k hodnotám plošné aktivity pro povrchovou kontaminaci povrchů pracoviště mimo kontrolované a sledované pásmo (v příloze č. 18 vyhlášky č. 422/2016 Sb.). Jedná se o hodnoty číselně stejné, změna tedy nemá žádný dopad do praxe, jde pouze o opravu legální nesprávnosti.
K bodu 149 (§ 76 odst. 5)
Nově se doplňuje povinnost každého, kdo uvolňuje radioaktivní látku z pracoviště, předcházet neodůvodněnému nahromadění této radioaktivní látky. Tato povinnost vychází z mezinárodních doporučení (zejména IAEA Basic Safety Standards) a jejím smyslem je zajistit, aby, i přestože jsou splněny všechny podmínky stanovené pro uvolnění radioaktivních látek z pracoviště, nemohlo vlivem nahromadění dojít k dosažení takových úrovní aktivit radionuklidů, které by představovaly neodůvodněné riziko, čímž by dostatečná úroveň radiační ochrany jednotlivců z obyvatelstva byla kompromitována.
K bodu 150 (§ 78 odst. 1 písm. f))
V ustanovení § 78 se u povinnosti vybavit radiačního pracovníka kategorie A osobními dozimetry v případě vystavení zevnímu ozáření a zajistit jejich vyhodnocování (odstavec 1 písm. f)) nově doplňuje povinnost vybavit osobním dozimetrem též radiačního pracovníka kategorie A pracujícího v podzemí, kde se provádí hornická činnost nebo činnost prováděná hornickým způsobem, a to osobním dozimetrem pro měření ozáření dceřinými produkty přeměny radonu a z příjmu směsi dlouhodobých radionuklidů emitujících záření alfa. Tato povinnost odpovídá současné praxi, která ale doposud byla zavedena pouze na základě ustanovení prováděcího předpisu.
Jedná se o specifický druh ozáření, který vyžaduje specifický způsob monitorování. Obecně je přípustné toto ozáření kvantifikovat i výpočtem z hodnot měřených v rámci monitorování pracoviště, ale v případech výše uvedených pracovišť, kde je větší pravděpodobnost dosažení vyšších dávek (s ohledem na jejich charakter a druh prováděné činnosti) je požadováno měření osobním dozimetrem, které umožní přesnější stanovení dávky, a tedy zajištění dodržení stanovených limitů pro radiační pracovníky a vyšší úroveň jejich ochrany.
K bodům 151 až 154 (§ 79)
Základem ustanovení § 79 je jednoznačné vymezení odpovědnosti za zajištění radiační ochrany externích pracovníků. Na základě zkušeností z aplikační praxe se nově doplňuje jako osoba povinná zajistit radiační ochranu externího pracovníka držitel povolení k poskytování služeb v kontrolovaném pásmu pracoviště IV. kategorie využívající externího pracovníka, který sám není držitelem povolení nebo jehož zaměstnavatel není držitelem povolení. Dosavadní výčet odpovědných osob se ukázal jako nedostatečný, resp. uvaloval neúměrnou zátěž na subjekty, zejména malé firmy a živnostníky, kteří jsou najímáni pro dílčí činnosti většími dodavateli, přičemž tito dodavatelé ale nemohli přijmout odpovědnost za zajištění radiační ochrany těchto radiačních pracovníků, přestože k tomu mají dostatečné schopnosti i zdroje a tyto subjekty tak byly nuceny pro splnění podmínek zákona žádat o povolení samy.
Ve zmocňovacích ustanoveních je pak zmocnění pro stanovení vzoru osobního radiačního průkazu nahrazeno zmocnění pro stanovení obsahových náležitostí osobního radiačního průkazu. Tato změna umožní větší flexibilitu pro skutečnou podobu osobního radiačního průkazu, který bude moci mít např. elektronickou formu apod. podle vývoje a dostupnosti nových technologií.
K bodu 155 (§ 82 odst. 1)
Upřesnění textace zákonného požadavku. V případě výskytu více jaderných zařízení v téže lokalitě (typicky u jaderných elektráren, které se skládají z více bloků – reaktorů) jsou zpravidla výpustě společné a ovlivňují okolí společnými dopady, proto je na místě rovněž meze pro přípustné ovlivnění okolí posuzovat společně. V praxi se jedná o používaný prostředek, který ovšem dosud nebyl legálně vhodně zachycen.
K bodu 156 (§ 82 odst. 2)
Oprava vnitřního legislativního odkazu, správně má být odkazováno na § 9 odst. 2 písm. e) zákona.
K bodu 157 (§ 83 odst. 2)
Je navrhováno terminologické upřesnění textu tak, aby odpovídal ustálené praxi a terminologii zdravotnické legislativy.
K bodům 158 a 159 (§ 84)
Ustanovení bylo přepracováno na základě nového doporučení Mezinárodní radiologické komise (ICRP) č. 135 z roku 2017, které mění dosavadní systém optimalizace prostřednictvím diagnostických referenčních úrovní. Nový systém opouští podle tohoto doporučení rozdělení diagnostických referenčních úrovní na národní a místní. Diagnostické referenční úrovně nově nebudou stanoveny prováděcím předpisem, ale po dohodě s Ministerstvem zdravotnictví (v souvislosti s plánovanou novelou zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách), budou zveřejňovány v Národních radiologických standardech, které ministerstvo vydává ve svém Věstníku. Tento přístup umožní pružnější změny těchto úrovní odpovídající dynamickému vývoji v diagnostických metodách a průběžně zveřejňovaným výstupům z výzkumů, které zjišťují míru ozáření pacientů.
Na místní úrovni mají držitelé povolení nově povinnost stanovovat typické hodnoty. Tyto hodnoty nebudou automaticky porovnávány se zveřejněnými (národními) diagnostickými úrovněmi, ale budou sloužit jako podklad k dlouhodobě trvající optimalizaci. Povinnost optimalizovat dávky z lékařského ozáření s využitím měřitelných veličin a diagnostických referenčních úrovní s novou regulací zůstává, nicméně nové formulace umožňují větší pružnost a přiznávají tomuto procesu přirozenou dlouhodobou povahu, což přesně odpovídá základním myšlenkám zachyceným v doporučení ICRP.
Detailní způsoby hodnocení dávek z lékařského ozáření a nakládání s diagnostickými referenčními úrovněmi budou podle plánovaného nového zmocnění v zákoně o specifických zdravotních službách uvedeny v národních radiologických standardech. Právní regulace daná atomovým zákonem tak nově udává pouze základní rámec tohoto systému a stanoví jasné mantinely.
K bodu 160 a 161 (§ 85 odst. 3 a 4)
Nově se zavádí povinnost zadavatele klinického hodnocení oznámit úřadu podání žádosti o povolení tohoto hodnocení. Tato úprava nahrazuje stávající úpravu v § 18 zákona č. 378/2008 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), kdy je vyžadováno stanovisko SÚJB jako součást žádosti o povolení klinického hodnocení podle zákona o léčivech. S ohledem na změnu režimu podávání žádosti o povolení klinického hodnocení a zavedení celoevropského režimu došlo k situaci, kdy povinnost doložit stanovisko SÚJB k žádosti může brzdit proces podání žádosti a ve výsledku vyřadit Českou republiku ze seznamu zemí, kde jsou klinická hodnocení prováděna a omezit tak přístup pacientů k nejmodernější péči. Na základě dohody se Státním ústavem pro kontrolu léčiv, který klinické hodnocení povoluje, bude povinnost doložit stanovisko SÚJB ze zákona o léčivech vypuštěna a bude nahrazena povinností zadavatele v atomovém zákoně oznámit skutečnost podání žádosti, přičemž toto oznámení bude doloženo informacemi důležitými z hlediska radiační ochrany (specifikováno v prováděcím předpisu).
Tato úprava zajistí, že řízení ve věci povolení klinického hodnocení nebude limitováno předchozím získáním stanoviska SÚJB, zároveň ale SÚJB bude mít informaci o plánovaném klinickém hodnocení a může předem ověřit, zda pracoviště, na nichž bude hodnocení prováděno, má příslušná povolení a splňuje všechny podmínky tak, aby radiační ochrana pacientů, resp. personálu nebyla kompromitována. Oznámení v době podání žádosti vyřeší i časovou návaznost jednotlivých procesů tak, aby nedošlo k tomu, že klinické hodnocení bude povoleno ze strany Státního ústavu pro kontrolu léčiv a nebudou přitom splněny všechny požadavky vyplývající z atomové legislativy.
K bodu 162 (§ 87)
Ustanovení § 87 stanoví povinnosti držitele povolení pro případ radiologické události a rovněž povinnosti související s předcházením těmto událostem. Celé ustanovení je významnou součástí regulace lékařského ozáření, protože radiologické události mohou vést k závažným zdravotním dopadům. Nově navržené znění nemění již zavedenou praxi, pouze pro větší srozumitelnost a v souladu se správnou legislativní praxí stanovuje již v zákoně povinnost zařadit radiologickou událost do příslušné kategorie a tyto kategorie stanoví (což bylo doposud činěno v rámci prováděcího předpisu).
Nově jsou v textu ustanovení zahrnuty také potenciální radiologické události, jejichž řádné prošetření, přestože šlo o událost, jíž bylo zabráněno, a nebyla tedy způsobena žádná újma, je nezbytné, aby se zabránilo jejímu případnému opakování. V takovém případě musí být v systému nastaveny kontrolní mechanismy a musí být informovány všechny zapojené subjekty, stejně jako v případě faktických radiologických událostí, u nichž byla povinnost informování rozšířena na všechny události, nikoliv jen na závažné události (v prováděcím předpise bude uvedeno v jakých lhůtách a v jakém rozsahu se má o radiologických událostech informovat, a to s ohledem právě na jejich závažnost, což je v souladu s principem odstupňovaného přístupu). Zahrnutí potenciálních radiologických událostí a povinnosti informovat o všech radiologických událostech zpřesňuje transpozici směrnice 2013/59/Euratom.
Kromě toho je v odstavci 1 větě druhé vypuštěn „registrant“, který zde byl nadbytečně uveden (radioterapeutickou činnost není možné provádět na základě registrace, uvedená povinnost provádění analýzy se tedy na registranta nevztahuje).
K bodům 163 a 164 (§ 91)
Ustanovení § 91 má za cíl zajistit efektivní zabezpečení zdrojů, které jsou zachyceny či nalezeny nebo jinak zajištěny. V zájmu jednoznačnosti textu ustanovení odst. 3, kde je řešena odpovědnost za náklady spojené s aktivitami spojenými se zajištěním takového zdroje, je doplněno, že součástí těchto nákladů je jeho dohledání a identifikace v případě, že existuje podezření, že se jedná o opuštěný zdroj. Odpovědnost za tyto náklady, které prokazatelně vzniknou, tedy existuje i v případě, že se po dohledání a identifikaci zjistí, že o opuštěný zdroj nejde (opuštěný zdroj je definován v § 60) a není třeba činnost s takovým zdrojem (vzhledem k jeho aktivitě, a tedy potenciální nebezpečnosti dále specifickým způsobem regulovat). Naopak v případě, že se o opuštěný zdroj jedná, vzniká odpovědnost i za další náklady, které je třeba vynaložit na jeho bezpečné předání, skladování nebo zneškodnění. Oproti předchozímu znění byla z těchto nákladů vyjmuta příprava zdroje na další využití, která je již v dispozici vlastníka a jejíž uvedení ve výčtu bylo matoucí z hlediska finančního vypořádání zapojených stran (další využití zdroje představuje potenciální zisk, který pokrývá právě i samotnou přípravu na toto využití).
Nově je doplněna pravomoc SÚJB rozhodnout o tom, že výše uvedené náklady ponese Česká republika i v případě, že je znám původní vlastník a jsou splněny v ustanovení uvedené podmínky, kdy k situaci došlo bez vědomí nebo zavinění původního vlastníka nebo by úhrada nákladů pro něj představovala nepřiměřenou zátěž. Ustanovení cílí především na případy soukromých osob, které se stanou vlastníky z důvodu dědictví, aniž by si byly vědomy toho, že se jedná o zdroje ionizujícího záření, příp. na malé obce, které se stanou vlastníky z titulu ustanovení jiných předpisů a nemají prostředky na likvidaci těchto zdrojů.
K bodu 165 (§ 92 odst. 4 a 5)
Nové odstavce doplňují specifické lhůty pro oznamování informací Úřadu v případech, kdy standardní lhůty uvedené v předchozích odstavcích není možné z praktických důvodů dodržet. Vychází se tím vstříc adresátům a potřebám praktické proveditelnosti jejich obchodních vztahů, ovšem tak, aby byla informovanost Úřadu s potřebným předstihem zajištěna (a on mohl v případě potřeby adekvátně reagovat).
K bodům 166 a 168 (§ 93 odst. 1 a 4)
Nově se mezi pracoviště regulovaná jako pracoviště s možností zvýšeného ozáření z přírodního zdroje záření zařazuje pracoviště, kterým je kosmická loď při letu nebo ve vesmíru. Požadavek na regulaci těchto pracovišť vychází ze směrnice 2013/59/Euratom a byl doposud transponován pouze v obecné rovině, v rámci regulace ochrany leteckých posádek, protože Česká republika nemá vlastní vesmírný program, a tedy ani tato pracoviště.
Nicméně v zájmu přesnější transpozice uvedené směrnice jsou nově uvedeny požadavky na regulaci těchto pracovišť, resp. ozáření pracovníků (posádek kosmických lodí při letu nebo ve vesmíru), které jsou obdobné jako pro pracovníky na ostatních pracovištích tohoto typu s tím, že jsou stanovena i pravidla pro případ možného předpokládaného překročení limitů pro radiační pracovníky, které musí být předem schváleno SÚJB (použije se postup dle § 65). Důvodem je rovněž jistá pravděpodobnost, že tato pracoviště v jurisdikci České republiky se mohou v budoucnu objevit.
K bodu 167 (§ 93 odst. 2 písm. e) bod 2)
V dotčeném ustanovení se opravuje nevhodné slovní spojení „..osobních dávkách stanovených měřením“ tak, že se poslední dvě slova tohoto spojení vypouští. Původní formulace, byť měla pouze za cíl zdůraznit, že osobní dávka musí být stanovena na základě výsledků měření (nikoliv např. odhadem), navozovala dojem, že jde o stanovení osobní dávky přímým měřením této veličiny. Na těchto pracovištích se přitom osobní dávka stanovuje výpočtem z výsledků měření na pracovišti.
K bodu 169 (§ 95 odst. 1 písm. e))
Stávající text zákona upravuje problematiku uvolňování radioaktivních látek z některých pracovišť s možností zvýšeného ozáření z přírodního zdroje záření. Vzhledem k tomu, že uvolňované materiály s obsahem radioaktivních látek (přírodních radionuklidů) jsou často využívány k výrobě stavebních materiálů, byl ve stávajícím znění ustanovení § 95 požadavek informovat výrobce stavebního materiálu o obsahu těchto přírodních radionuklidů tak, aby bylo následně možno dodržet požadavky na obsah přírodních radionuklidů ve stavebním materiálu dodávaném na trh podle § 101.
Na základě praktických zkušeností s aplikací ustanovení § 95 a § 101, kdy docházelo k tomu, že ne všechny subjekty využívající uvolňované materiály s obsahem přírodních radionuklidů měly k dispozici informace nezbytné k řádnému plnění požadavků zákona, se text mění tak, že je stanovena povinnost informovat o druhu a obsahu přírodních radionuklidů v uvolňované radioaktivní látce určené k výrobě stavebního materiálu odběratele této látky a nikoliv pouze přímo výrobce, který může být až několikátým článek v řetězci dodavatelsko-odběratelských vztahů.
K bodům 170 až 172 (§ 100)
Text stávajícího znění transponuje směrnici 2013/51/Euratom a stanovuje povinnost kontrolovat obsah přírodních radionuklidů a objemovou aktivitu radonu v pitné vodě (ve vodě určené k veřejné spotřebě a pro uvádění balené vody na trh). Zároveň zakazuje při překročení nejvyšší přípustné hodnoty objemové aktivity radonu vodu dodávat či uvádět na trh a při překročení referenčních úrovní pro obsah přírodních radionuklidů snížit jej za využití principu optimalizace.
Nově se doplňuje povinnost sledovat obdobným způsobem i úrovně obsahu tritia v pitných vodách. Úrovně tritia jsou sledovány a regulovány v povrchových vodách a není proto předpoklad, že by v pitné vodě mohlo ke zvýšení obsahu tritia dojít. Nicméně v zájmu prevence je nově zaváděn režim kontroly a regulace i přímo u pitné vody, včetně zákazu dodávání na trh. Příslušné nejvyšší přípustné hodnoty a rozsah, četnost a způsob měření budou stanoveny v prováděcím právním předpisu. Tato úprava povede ke zlepšení transpozice směrnice 2013/51/Euratom, která mimo regulace v oblasti přírodních zdrojů záření ve vodách určených k veřejné spotřebě, upravuje rovněž požadavky na obsah sledování tritia v těchto vodách a doposud byla transponována v obecné rovině.
K bodu 173 (§ 105 odst. 2 a § 178 odst. 3)
Legislativně technická změna v návaznosti na změny provedené v § 9 odst. 1 atomového zákona (sloučení všech povolovaných fází uvádění jaderného zařízení do provozu do jediné).
K bodu 174 (§ 108 odst. 4)
Toto ustanovení zákona deklaratorně odkazuje na jiný zákon – zákon o účasti veřejnosti v procesech souvisejících s hlubinným úložištěm radioaktivního odpadu. Ten je v době přípravy novely atomového zákona již signován prezidentem republiky. Jediným účelem tohoto ustanovení v době přijetí atomového zákona bylo indukovat práce na této speciální právní úpravě. Lze mít tedy za to, že projednáním a schválením tohoto speciálního zákona se toto deklaratorní ustanovení naplnilo a není již nadále potřeba.
Ustanovení mimoto historicky vykazuje určité pojmové inkonzistence s úpravou atomového zákona, z důvodu jeho dodatečného vložení do zákona v rámci legislativního procesu, tudíž nelze předpokládat jeho potenciální další využití při interpretaci a aplikaci zákona.
Z uvedených důvodů je navrhováno zrušení tohoto překonaného ustanovení.
K bodům 175 a 176 (§ 111 odst. 1 a 2)
Novelizace přenáší povinnost vést evidenci radioaktivního odpadu z odstavce 2, kde byla uložena pouze držitelům povolení k nakládání s radioaktivním odpadem, do odstavce 1, který se vztahuje také na původce radioaktivního odpadu. Informace o této komoditě, která je potenciálně nebezpečná, musí být vedena v každé fázi jejího životního cyklu, tedy již u původce, který následně předává odpad držiteli povolení k nakládání. Jen tak je možné udržet komplexní a ověřitelný přehled o nakládání s odpadem.
Dále je tato povinnost doplněna o požadavek uchovávat tuto evidenci po dobu nejméně 10 let, což umožní výkon kontroly nad nakládáním s radioaktivním odpadem, a to i zpětně. Stát tak bude mít možnost ověřovat, jaký byl osud radioaktivního odpadu a v čase srovnávat trendy jeho produkce a nakládání s ním, což má vést k efektivnějšímu usměrňování této činnosti (v duchu principu minimalizace generování radioaktivního odpadu).
Změna textace odstavce 2 písm. d) má za cíl zavedení mechanismu pro sladění strategií a plánů vypracovaných organizacemi zabývajícími se nakládáním s radioaktivními odpady a vyhořelým palivem s koncepcí nakládání s radioaktivním odpadem a vyhořelým jaderným palivem, a to jak individuálně, tak kolektivně. Mechanismy dobré praxe a dostupné technologie vedoucí k omezení množství vznikajícího radioaktivního odpadu technickými a organizačními opatřeními zavedenými původci může dojít k celkovému zlepšení nastavených principů a mechanismů pro nakládání s radioaktivním odpadem a vyhořelým jaderným palivem v ČR. Strategie provozovatele může být shrnuta v tezích tak, aby neobsahovala obchodní tajemství držitele povolení.
K bodu 177 (§ 113 odst. 4 písm. f) a l))
Terminologická oprava znění zákona a sjednocení s obvykle užívanou dikcí (singulární tvar slovního spojení).
K bodu 178 (§ 113 odst. 4 písm. g))
Upřesnění formulace v souladu s aktuální praxí.
K bodu 179 (§ 113 odst. 4 písm. p))
Přestože Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) tuto činnost provádí, v zákoně je stanovena pouze implicite či nepřímo v § 51. V zájmu jasného stanovení pravomocí SÚRAO je tudíž navrhováno její doplnění do výčtu v § 113.
K bodům 180 až 182 (§ 119 až 122)
Dle platné Koncepce nakládání s radioaktivními odpady a vyhořelým jaderným palivem v České republice je tvorba prostředků jaderného účtu v přiměřených, nejdéle pětiletých intervalech porovnávána s očekávanými budoucími výdaji a v případě významnějších odchylek je upraveno příslušné nařízení vlády, respektive iniciována úprava příslušného paragrafu atomového zákona. Z tohoto důvodu je navrhována změna spočívající ve stanovení nařízením vlády sazby pravidelného poplatku na pětileté období namísto stávající úpravy, kdy je výše poplatku stanovena v atomovém zákoně. Atomový zákon bude nově stanovovat horní mez poplatku, a to ve výši odhadu pro nejvyšší scénář dle modelů SÚRAO, resp. jako jedenapůlnásobek tohoto odhadu pro energetická zařízení (sc. 1 = 2x 108,9 Kč/Mwh, resp. 163 Kč/Mwh). Tento rámec vytvoří dostatečnou jistotu pro původce, ale zároveň i prostor pro nutnou reakci na změny parametrů a potřeb pro financování jaderného účtu. Zároveň jsou do § 122 vloženy hlavní aspekty, které je zejm. potřeba zohlednit při stanovování sazby poplatku, a to aktuální odhad nákladů na vybudování a provoz úložišť radioaktivního odpadu; aktuální stav prostředků na jaderném účtu; a očekávanou výrobu energie v jaderných zařízeních podle Státní energetické koncepce. Tato změna umožní efektivnější nastavení sazby poplatku, eliminuje rizika, jako např. zpoždění, spojená s novelizací atomového zákona a zároveň pro původce vytvoří více předvídatelné prostředí. Je také zdůrazněna úhradová role poplatků a odpovědnost vlády při stanovování výše poplatků tak, aby nedošlo k ohrožení plnění jejich funkce, resp. plnění funkce jadrného účtu. Ten má vždy především sloužit k bezpečné likvidaci (uložení) radioaktivního odpadu a nelze zatěžovat budoucí generace tím, že by byl tento jeho smysl oslabován nedostatečně odpovědným přístupem aktuální výkonné moci.
Vzhledem k perspektivnímu rozvoji nových technologií jako např. malé a střední reaktory a jejich využití ve větší či převažující míře i pro výrobu tepelné energie je v § 119 a 121 zavedena nová kategorie subjektu pro platbu pravidelného poplatku za ukládání radioaktivního odpadu, tak aby byla zajištěna vyváženost a nediskriminace v rámci financování jaderného účtu.
K bodu 183 (§ 125)
Legislativně technická úprava v návaznosti na redukci povolovacích režimů v § 9 odst. 1 atomového zákona.
K bodu 184 (§ 126 odst. 2)
Jedná se o legislativní zjednodušení textu bez reálného dopadu na způsob podávání poplatkového přiznání.
K bodu 185 (§ 131 odst. 1 písm. a))
Částka je každým rokem navyšována. Vzhledem k inflaci v předcházejícím období je vhodné navýšit limit sazby poplatku v zákoně, aby bylo možné nařízením vlády adekvátně reagovat i v následujících letech. V roce 2023 je sazba stanovená nařízením vlády č. 35/2017 Sb. na 163 294 Kč.
K bodu 186 (§ 136 písm. n) a o))
Do § 136 atomového zákona (Vymezení některých pojmů v oblasti schvalování typu výrobku a přepravy) se doplňují dvě nové definice. Definici povrchově kontaminovaného předmětu do § 136 písm.
n) a definice radioaktivní zásilky do § 136 písm. o).
Povrchově kontaminovaný předmět je v současné právní úpravě vymezen v § 2 písm. l) vyhlášky č. 379/2016 Sb., o schválení typu některých výrobků v oblasti mírového využívání jaderné energie a ionizujícího záření a přepravě radioaktivní nebo štěpné látky. Přesunutí definice z vyhlášky do zákona je navrhováno z důvodu výhrady zákona a nezbytnosti respektování pravidla, že prováděcí právní předpis nemůže definovat právní pojem obsažený v zákoně. Úprava přeprav povrchově kontaminovaného předmětu vychází z MAAE SSR-6 rev.1, kam byl v roce 2018 doplněn také specifický druh přepravy – přeprava povrchově kontaminovaného předmětu skupiny SCO-III. Navržené ustanovení § 141 odst. 1 písm. n) atomového zákona stanoví podmínky přepravy povrchově kontaminovaného předmětu skupiny SCO-III a navržený bod 4. přílohy č. 1 k atomovému stanoví náležitosti dokumentace pro přepravu povrchově kontaminovaného předmětu skupiny SCO-III.
Definice radioaktivní zásilky je nyní uvedena v § 2 písm. c) vyhlášky č. 379/2016 Sb., o schválení typu některých výrobků v oblasti mírového využívání jaderné energie a ionizujícího záření a přepravě radioaktivní nebo štěpné látky. Její přesun do atomového zákona je navrhován z důvodu výhrady zákona a nezbytnosti respektování pravidla, že prováděcí právní předpis nemůže definovat právní pojem obsažený v zákoně.
K bodu 187 (§ 137 odst. 3)
Ustanovení § 137 odst. 3 atomového zákona v praxi dopadá především (nikoliv však pouze) na výrobky
- zdroje ionizujícího záření - používané ve výzkumu. Zdroje ionizujícího záření používané při výzkumu však nemusí být a priori nemožné podrobit schválení typu a není také vyloučeno, aby výrobek užívaný k testování nebo předvádění byl následně vyráběn a distribuován v dalších kopiích až sériích a vyžadoval tedy posouzení z hlediska kvality. Proto je navrženo odstranění tohoto omezení.
Do způsobů nakládání s těmito zdroji se navrhuje doplnit také vývoz, v praxi se s vývozy takovýchto výrobků lze setkat, např. u ozářených uranových terčů.
K bodu 188 (§ 137 odst. 4)
Novela z doložky vzájemného uznávání vylučuje obalový soubor pro přepravu štěpné látky, neboť v jeho případě musí podle mezinárodních závazků České republiky (mj. Evropská dohoda o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí - ADR) probíhat schválení typu obalového souboru ve všech zemích, v nichž je soubor k přepravě užíván. Dochází tím k vyšší kontrole států nad kvalitou a bezpečností přepravy.
Dále je mezi státy, u kterých je vzájemné uznávání připuštěno, doplňována řada mimoevropských zemí, u nichž je zajištěna kvalita posouzení srovnatelná s kvalitou v EU, takže opakované posuzování přestavuje zbytečnou zátěž.
K bodu 189 (§ 138 odst. 3 písm. e))
Je navrženo nahradit termín „příkony dávek“ terminologicky správným pojmem „příkon prostorového dávkového ekvivalentu“.
K bodu 190 (§ 138 odst. 3 písm. j))
Navrhuje se nahradit pojem „radionuklid“ terminologicky správným pojmem „uzavřený radionuklidový zdroj“.
K bodům 191 a 192 (§ 138 odst. 3 písm. k) a m))
Jednou z povinných náležitostí rozhodnutí o schválení typu zdroje ionizujícího záření je dle § 139 odst. 1 písm. e) bodu 8 uvedení četnosti a minimálního rozsahu přejímací zkoušky, zkoušek dlouhodobé stability a zkoušek provozní stálosti zdroje ionizujícího záření. Ustanovení § 138 odst. 3 atomového zákona upravující náležitosti žádosti o schválení typu výrobku však požadavek na dodání nezbytných podkladů (tj. návrhu četnosti a nutného rozsahu přejímací zkoušky, zkoušek dlouhodobé stability a zkoušek provozní stálosti zdroje ionizujícího záření) pro tento bod neobsahoval. Navrženou úpravou se tento nedostatek napravuje.
K bodům 193 až 195 (§ 139 odst. 1 písm. a) bod 1, bod 12, body 14 až 17, § 139 odst. 1 písm. d) bod 1)
Navrhované změny cílí na uvedení české právní úpravy náležitostí rozhodnutí o schválení typu výrobku do souladu s mezinárodní úpravou obsaženou v doporučení MAAE SSR-6 rev.1. Je žádoucí, aby rozhodnutí o schválení typu výrobku měla jednotnou strukturu, byla jednoznačně identifikovatelná a obsahovala všechny nezbytné informace. Usnadní to nejen vzájemné uznávání výrobků, ale také vícestranné schválení výrobků vyžadované pro určité typy výrobků mezinárodními předpisy v oblasti přeprav.
Nově navržené náležitosti rozhodnutí o schválení typu obalového souboru, radioaktivní látky zvláštní formy a radioaktivní látky s malou rozptýlitelností odpovídají úpravě obsažené v doporučení MAAE SSR-6 rev.1.
K bodu 196 (§ 139 odst. 1 písm. e) bod 7)
Nahrazení pojmu „klasifikace“ terminologicky správným pojmem „kategorie“.
K bodu 197 (§ 139 odst. 2)
Navrženou úpravou dojde k prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí o schválení typu výrobku, který je zdrojem ionizujícího záření, na 90 dnů od zahájení řízení. V současné době se na vydání tohoto typu rozhodnutí aplikuje úprava dle § 71 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Řízení o schválení typu výrobku je náročné na odborné posouzení dodaných podkladů a obecně stanovená lhůta pro vydání rozhodnutí se v praxi ukázala jako nedostačující.
Zároveň je navrženo zachovat lhůtu 12 měsíců od zahájení řízení pro rozhodnutí o schválení typu obalového souboru, protože toto posuzování je obzvláště technicky a odborně náročné a praxe dlouhodobě ukazuje, že takto dlouhá lhůta je jedině možná.
K bodu 198 (§ 140 nadpis)
V důsledku doplnění nově navrženého odstavce 5 do § 140 již původní název paragrafu „Ověřování a dokladování shody vlastností výrobku se schváleným typem výrobku“ neplní svou funkci, nevyjadřuje výstižně obsah celého paragrafu. Nově navržený nadpis „Povinnosti při dodávání výrobku podléhajícího schválení typu výrobku na trh“ tento stav napravuje.
K bodu 199 (§ 140 odst. 5)
Nově navržený § 140 odst. 5 stanoví povinnost distributora typově schváleného spotřebního výrobku s přidaným radionuklidem zajistit, aby součástí dokumentace předávané uživateli spotřebního výrobku s přidaným radionuklidem byly informace uvedené v písm. a) až f). Pro držitele povolení dle § 9 odst. 2 písm. g) atomového zákona, tedy pro osoby, které radioaktivní látku do spotřebního výrobku při jeho výrobě nebo přípravě přidávají, a osoby, které spotřební výrobek s přidanou radioaktivní látkou dovážejí nebo vyvážejí, je tato povinnost stanovena v § 68 odst. 1 písm. m) atomového zákona. Distributor spotřebních výrobků však nemusí být držitelem povolení, uvedená povinnost by se na něj však měla také vztahovat, aby bylo zabezpečeno, že se požadované informace k uživateli výrobku skutečně dostanou.
Tyto požadavky pramení mimo jiné z doporučení MAAE a jsou tedy pro Českou republiku závazná.
K bodům 200 a 201 (§ 141 odst. 1 písm. l) a n))
Do právního řádu je přebírán odpovídající požadavek předpisu MAAE SSR-6 rev.1. Plní se tím mezinárodní závazek ČR plynoucí z členství ČR v MAAE. Členy MAAE jsou všechny členské státy Euratomu, právní úprava přeprav povrchově kontaminovaných předmětů skupiny SCO-III by tak měla být v celé EU shodná.
Důvodem této úpravy je nezbytnost právně reagovat na vyřazování jaderných zařízení z provozu a nutnost umožnit bezpečnou přepravu velkých povrchově kontaminovaných předmětů vzniklých při tomto vyřazování. Současná pravidla pro přepravy povrchově kontaminovaných předmětů tyto situace nepokrývala. Proto byl předpis MAAE SSR-6 rev. 1 doplněn o úpravu, která stanovila podmínky těchto přeprav. Je nutné zajistit bezpečnost přeprav těchto předmětů, ochranu zdraví a životního prostředí. ČR převzetím této úpravy do právního řádu plní mezinárodní závazek plynoucí z členství v MAAE. Bez této úpravy by bylo nutné každou přepravu povrchově kontaminovaného předmětu naplňující definiční znaky SCO – III uskutečňovat v souladu s ustanoveními pro „special arrangements transport“ předpisu MAAE SSR-6 rev.1 (§ 9 odst. 4 písm. c) atomového zákona – povolení za zvláštních podmínek). Jednotná koncepce přeprav těchto předmětů s vymezením, na jaké aspekty bezpečnosti přeprav se má regulátor zaměřit, situaci zpřehledňuje.
Možnost regulovat přepravu nebezpečných věcí (kam spadají i radioaktivní a štěpné látky) - tj. přijmout přísnější pravidla pro její uskutečnění nebo ji zcela zakázat - umožňuje členským státům i čl. 5 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/68/ES ze dne 24. září 2008 o pozemní přepravě nebezpečných věcí.
K bodu 202 (§ 141 odst. 3 písm. b))
Doplňuje se zmocňovací ustanovení tak, aby bylo umožněno v prováděcím právním předpise, tj. ve vyhlášce č. 379/2016 Sb., stanovit klasifikaci všech přepravovaných radioaktivních a štěpných látek, jak je předpokládáno v hlavě VI, dílu 3 atomového zákona (tj. nejen těch radioaktivních a štěpných látek, jejich přeprava podléhá povolení).
K bodu 203 (§ 144 odst. 2 písm. f))
Navržená úprava doplňuje do § 144 odst. 2 písm. f) povinnost vydávat rozhodnutí o zamítnutí žádosti o povolení přepravy z České republiky do jiného členského státu Euratomu formou stanovenou právním předpisem Euratomu, tedy Rozhodnutím Komise č. 2008/312/Euratom. Prováděcí právní předpis – vyhláška č. 379/2016 Sb. již potřebný formulář A-3 obsahuje, nyní se pouze upřesňuje odpovídající ustanovení atomového zákona.
K bodu 204 (§ 149 odst. 2)
Novelizační bod opravuje chybu v zákoně. Účast na monitorování při havarijním cvičení, nácviku a porovnávacím měření je povinná pro všechny osoby, které se podílejí na monitorování radiační situace, což ostatně plyne z jiných ustanovení zákona, takže formulovaná výjimka není relevantní. Podrobnosti a upřesnění postupů při monitorování jsou stanoveny ve vyhlášce č. 360/2016 Sb. a v Národním programu monitorování.
K bodu 205 (§ 149 odst. 4)
Účelem změny je zdůraznění strategické funkce Národního programu monitorování, jakožto základního a strategického dokumentu pro monitorování. Program stanovuje role a úkoly jednotlivých resortů a dalších institucí a vytváří tak rámec, který zajišťuje potřebnou kvalitu a úroveň monitorování (odhalování stavu radiační situace).
Od pravomocí a úkolů v Národním programu monitorování se odvíjejí i rozpočtové prostředky, které mají resorty na tuto činnost čerpat ze státního rozpočtu.
K bodu 206 (§ 149 odst. 6)
Bod provádí doplnění zmocnění pro vydání, resp. úpravu, vyhlášky. Vyhláška bude v souladu s Národním programem monitorování podrobně upravovat role a úkoly orgánů státní správy při provádění monitorování. Z praktických zkušeností se jeví nezbytné zahrnout tuto úpravu do obecně závazného právního předpisu, úprava ve strategickém dokumentu se ukázala jako nedostatečná.
K bodu 207 (§ 152a)
Novelizací je doplňováno nové ustanovení upravující otázky havarijního plánování a zvládání radiační mimořádné události v případech, kdy se ve stejném území nachází vícero relevantních zařízení. Tato úprava je nezbytná nejen v současné době, kdy v areálech jaderných elektráren existuje více jaderných zařízení (reaktorů, resp. provozních bloků), ale zejména do budoucna, v souvislosti s plánovanou výstavbou nových jaderných bloků či SMR.
U nich se v řadě případů předpokládá, že budou umístěny v bezprostřední blízkosti již existujících zdrojů. Nelze přitom vyloučit, že jejich provozovatelem, zodpovědným za zajištění zvládání radiační mimořádné události, bude jiný subjekt. V takovém případě je z bezpečnostního hlediska nezbytné, aby byly jasně stanoveny odpovědnosti za konkrétní činnosti vedoucí ke zvládání havárií, např. za systém varování, evakuace, provádění jódové profylaxe atd. Současně nelze klást odpovědnost pouze na jednoho z dotčených provozovatelů.
Zákon tedy výslovně připouští, aby péči o tuto oblast sdíleli (dle jiných ustanovení zákona by totiž museli zajistit zvládání radiační mimořádné události individuálně a v plném rozsahu). Takový postup je účelnější a odpovídá také mezinárodně užívané praxi. Zároveň tím dojde k vyloučení konfliktních přístupů, které by mohly zvládání radiační mimořádné události narušit.
Zákon také tímto ustanovením výslovně připouští, že se zóny havarijního plánování mohou překrývat či splývat, což rovněž vyhovuje praktickým potřebám. Přitom nevylučuje různé modely vzájemného fungování a stanovování zón, od plného překrytí až po různé formy průniku, v závislosti na příslušných bezpečnostních analýzách. Rovněž podíl spoluúčasti při zvládání radiační mimořádné události, resp. dělbu odpovědnosti záměrně nestanovuje preskriptivní, neboť je nezbytné, aby byly zohledněny výsledky bezpečnostních hodnocení, parametry zařízení a předpokládané dopady možných radiačních mimořádných událostí.
K bodům 208 až 210 (§ 154 odst. 1, § 155 odst. 2, § 156 odst. 1 úvodní část ustanovení a § 157 odst. 2 úvodní část ustanovení)
Dotčené body provádějí následující změny zákona:
formální úpravu v návaznosti na změnu§ 9 odst. 1, tzn. vypuštění odkazu na typy povolení, které již zákon dále obsahovat nebude, stanovení výjimky pro některé povinnosti v oblasti zvládání radiační mimořádné události pro „pracoviště s rentgenovým zařízením používaným pro lékařské nebo nelékařské ozáření nebo pro veterinární účely v radiodiagnostice, intervenční radiologii, nukleární medicíně nebo pro zobrazovací účely v radioterapii“. U těchto pracovišť praktické zkušenosti odhalily, že riziko vzniku radiační mimořádné události je zanedbatelné a povinnosti v této oblasti, které na ně byly dosud kladeny, se jeví jako zbytečné. Navrženou změnou dojde k výraznému snížení regulatorní zátěže těchto pracovišť, aniž by byla snížena jejich bezpečnost nebo míra naplnění mezinárodních požadavků.
K bodu 211 (§ 156 odst. 1 písm. g))
Novelizační bod navrhuje terminologické zpřesnění textu zákona. Z praktického hlediska není potřebné rozlišovat dva druhy programů monitorování, neboť údaje z obou mohou být (a v praxi také jsou) zahrnuty do jediného dokumentu – programu monitorování. Na tomto a jiných místech zákona, zejména v jeho příloze č. 1, tak dochází ke zjednodušení dikce, která bude nadále hovořit o jediném programu monitorování.
Fakticky se tím rovněž snižuje zátěž adresátů, neboť ti byli dosud zákonem nuceni zpracovávat dva dokumenty (byť SÚJB připouštěl jejich sloučení). Mimoto změnou nikterak netrpí transpozice předpisů Euratomu nebo EU, neboť ty výslovně nevyžadují takto specifikované druhy dokumentů.
K bodu 212 (§ 156 odst. 2 písm. g))
Hlasový modul u koncových prvků jednotného systému varování a vyrozumění je vhodný k upřesnění varovné informace obyvatelstvu, a to z důvodu zamezení záměny s jiným signálem a možností podání dalších instrukcí obyvatelstvu v zóně havarijního plánování.
K bodu 213 (§ 157 odst. 2 písm. a))
Návrh odstraňuje nedostatek v textaci zákona, který omezuje zahájení odezvy na radiační mimořádnou událost pouze na situace, kdy je překročena nejvyšší monitorovací úroveň. Přestože toto překročení zpravidla bude indikátorem, že událost nastala, k jejímu odhalení v praxi mohou vést i jiné okolnosti či zdroje informací. Ty byly až dosud z ranku zákonné úpravy výslovně vyloučeny, přestože prakticky ignorovány být nemohou a adresáty také nejsou. Navrhovaná změna tedy pouze uvádí zákon do souladu s faktickým stavem věci.
K bodu 214 (§ 159a)
V návaznosti na úpravu § 30 odst. 7, kterou se vyškrtlo zabezpečení z všezahrnujícího pojmu kultury bezpečnosti, se zavádí samostatně stojící institut kultury zabezpečení. Cílem je posílit koncept kultury zabezpečení v atomovém zákoně, který vychází z mezinárodně závazné revidované Úmluvy o fyzické ochraně jaderných materiálů a jaderných zařízení, která stanoví, že všechny organizace, které se podílejí na implementaci fyzické ochrany, by měly dávat patřičnou přednost kultuře zabezpečení potřebné k její účinné implementaci v rámci celé organizace, jejímu rozvoji a udržování. Kultura zabezpečení musí být dále provázána s kulturou bezpečnosti, ale z toho důvodu, že právní regulace zabezpečení je založena na jiných základech, než je úprava jaderné bezpečnosti či radiační ochrany a aby se kultuře zabezpečení přidělil dostatečný význam, který je vyžadován mezinárodními dokumenty, vyčleňuje se výslovně z pojmu kultura bezpečnosti a její regulace je upravena v této části zákona, která pojednává o zabezpečení.
V rámci tohoto ustanovení se nejprve definuje, co se myslí kulturou zabezpečení. Definice a jednotlivé povinnosti v rámci kultury zabezpečení, které je povinen dodržovat každý, kdo provádí zabezpečení, jsou založeny na doporučeních Mezinárodní agentury pro atomovou energii Nuclear Security Recommendations on Physical Protection of Nuclear Material and Nuclear Facilities (INFCIRC/225/Revision 5), Code of Conduct on the Safety and Security of Radioactive Sources a IAEA Nuclear Security Series No. 7 - Nuclear Security Culture. Kulturou zabezpečení se myslí soubor vlastností, postojů a způsobů jednání osob a institucí zajišťující udržení, podporu a posílení zabezpečení. Nejedná se tedy o statický prvek, ale o proces, který musí být neustále udržován a rozvíjen a jeho cílem je rozvoj a podpora celého konceptu zabezpečení. Cílem dobře nastavené kultury zabezpečení je zajistit, aby definovaným regulatorním opatřením zabezpečení byla věnována náležitá pozornost, která odpovídá jejich významu. Kultura zabezpečení se tedy zaměřuje převážně na lidský faktor při provádění zabezpečení, protože potenciální hrozbou pro jaderné materiály, jaderná zařízení a radionuklidové zdroje, mohou být jak osoby, které na tyto prvky útočí zvnějšku, tak ale i osoby, které fungují v rámci organizace oprávněné k nakládání s nimi – tzv. osoby znalé/insideři.
Povinnost zavést, trvale rozvíjet, udržovat a pravidelně hodnotit kulturu zabezpečení a zajistit její zavedení mezi svými organizačními jednotkami, pracovníky a jinými osobami podílejícími se na zabezpečení mají tedy všechny osoby, které jsou držiteli povolení k provozu jaderných zařízení, nakládání s jaderným materiálem i příslušným držitelem povolení k nakládání se zdrojem ionizujícího záření, na který spadá povinnost provést zabezpečení.
Kultura zabezpečení musí odpovídat v případě jaderného materiálu a jaderného zařízení nebezpečí plynoucímu z projektové základní hrozby, což je utajovaný dokument vydávaný Státním úřadem pro jadernou bezpečnost na základě stanovisek relevantních orgánů státní správy, který stanoví potenciální hrozby pro jaderná zařízení a jaderné materiály v České republice, a podle kterého musí držitelé jednotlivých dotčených povolení upravit svůj systém zabezpečení, tudíž jej bude muset reflektovat i zavedený systém kultury zabezpečení těchto držitelů povolení. Projektová základní hrozba se však týká jen jaderných materiálů a jaderných zařízení, a tudíž je dále v odstavci 3 stanoveno, že v případě radionuklidového zdroje musí být kultura zabezpečení vystavěna na skutečně existující známé hrozbě spojené s radionuklidovým zdrojem. Tato skutečnost je tedy založena na odstupňovaném přístupu, kdy kultura zabezpečení musí reflektovat reálné a pro držitele povolení potenciálně známé nebezpečí, které by mohlo hrozit v případě úmyslného zlovolného jednání vůči radionuklidovému zdroji.
Jednotlivé povinnosti v odstavci 4 jsou založeny na mezinárodně uznávaných principech vztahujících se k zabezpečení, které spočívají v tom, že je důležitá role každého jednotlivce v rámci organizace, kde se nakládá s jadernými materiály či radionuklidovými zdroji, protože každý jednotlivý pracovník i jiná externí osoba může ve výsledku znamenat hrozbu z hlediska zabezpečení. Úspěch konceptu kultury zabezpečení v konečném důsledku závisí vždy na jednotlivcích. Proto se stanoví povinnost adekvátně informovat a pravidelně proškolovat všechny pracovníky i jiné osoby, které se podílí na zabezpečení.
Klíčovou roli zde pak sehrávají vedoucí pracovníci, kteří ze své podstaty svým přístupem a znalostmi mohou nejefektivněji ovlivnit úroveň kultury zabezpečení v rámci organizace. Okruh osob, které se podílejí na zabezpečení, je cíleně stanoven velmi široce, protože potenciální hrozbou pro jaderný materiál, jaderné zařízení i radionuklidový zdroj může být kterákoliv osoba, která je znalá fungování dané organizace, umístění zdrojů, nastavených mechanismů apod.
Podrobnosti k jednotlivým povinnostem budou dále rozpracovány v novele vyhlášky č. 361/2016 Sb., o zabezpečení jaderného zařízení a jaderného materiálu, a vyhlášky č. 422/2016 Sb., o radiační ochraně a zabezpečení radionuklidového zdroje. Tyto podrobnosti budou založeny zejména na dokumentu Nuclear Security Series No. 7 - Nuclear Security Culture.
K bodům 215 a 216 (§ 160 odst. 3, 4 a 6)
Termín „zabezpečení“ v sobě zahrnuje, kromě fyzické ochrany, rovněž zabezpečení počítačových systémů nezbytných k řízení jaderné bezpečnosti, evidenci jaderných materiálů, fyzické ochrany a zvládání radiační mimořádné události proti jejich neoprávněnému použití, dále oblast citlivých činností a utajovaných informací. Pojem fyzické ochrany, jak je definován v § 4 odst. 4 písm. a) atomového zákona, je tedy jeho podmnožinou. Projektová základní hrozba by tudíž měla být reflektována u jednotlivých držitelů povolení nejen v rámci jejich zajišťování fyzické ochrany, ale v rámci celého jejich zabezpečení jaderných materiálů a jaderných zařízení. Ostatně projektová základní hrozba v současné době obsahuje kapitolu, která pokrývá oblast zabezpečení počítačových systémů nezbytných k řízení jaderné bezpečnosti, evidenci jaderných materiálů, fyzické ochrany a zvládání radiační mimořádné události, tudíž je nutné povinnost v tomto odstavci vztáhnout na celou oblast zabezpečení.
K bodu 217 (§ 160 odst. 5)
Projektová základní hrozba je utajovaný dokument vydávaný ve formě správního rozhodnutí Státního úřadu pro jadernu bezpečnost, kterým se stanoví osobě zajišťující zabezpečení práva a povinnosti při zajišťování tohoto zabezpečení, a která stanoví cíle, které není možno definovat preskriptivními ustanoveními atomového zákona a vyhlášky o zabezpečení jaderného zařízení a jaderného materiálu. Projektovou základní hrozbu lze stanovit jen na základě závazného stanoviska vyjmenovaných ministerstev. Tím je zajištěno, že projektová základní hrozba je založena na informacích, kterými disponují všechna dotčená ministerstva. Navrhovaným rozšířením se mezi orgány, která vydávají stanoviska k projektové základní hrozbě, přidává i Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost. Informace od tohoto úřadu jsou důležité pro to, aby projektová základní hrozba byla založena na informacích týkajících se kybernetické bezpečnosti, kterými disponuje Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost. Zejména kybernetické hrozby u jaderných zařízení jsou oblastí, která je potenciálně do budoucna největší výzvou pro zabezpečení jaderných zařízení a jaderných materiálů, což dokládá i zvyšující se počet obdobných útoků vůči těmto, ale i jiným bezpečnostně citlivým zařízením v České republice i ve světě.
K bodu 218 (§ 161 odst. 3)
Z praktické aplikace tohoto ustanovení se ukázalo (zejména pak z hlediska držitelů povolení provozujících jaderné elektrárny), že pro případy vstupu na jaderné zařízení a přístupu k jadernému materiálu je nutné nastolit přísnější režim, nežli je běžný režim bezúhonnosti nutný pro získání povolení k činnosti, jak je upraven v § 14 atomového zákona. Ochrana těchto entit před nežádoucími zásahy vyžaduje, aby byli ze styku s nimi vyloučeni také jedinci, u nichž existuje potenciální možnost, že způsobí, byť z nedbalosti, jakékoliv ohrožení.
U osob, které byly odsouzeny pro úmyslný trestný čin, existuje důvodná obava, že jejich morálně-volní vlastnosti a osobnostní charakteristiky mohou a priori přispívat k takovému riziku. Z toho důvodu se stanoví, že samostatně vstupovat do střeženého prostoru jaderného zařízení (definován v § 4 odst. 1 písm. i) a dále rozveden ve vyhlášce č. 361/2016 Sb., o zabezpečení jaderného zařízení a jaderného materiálu, v § 6 či 17) a samostatně přistupovat k jadernému materiálu I. až III. kategorie (kategorizaci jaderného materiálu stanoví příloha k vyhlášce č. 361/2016 Sb.) je oprávněna jen fyzická osoba, která nebyla pravomocně odsouzena pro trestný čin spáchaný z nedbalosti, jehož skutková podstata souvisí se zajišťováním jaderné bezpečnosti, radiační ochrany, technické bezpečnosti, monitorování radiační situace, zvládání radiační mimořádné události a zabezpečení jaderného zařízení, nebo pro trestný čin spáchaný úmyslně, nebo na níž se hledí, jako by nebyla odsouzena.
Jedná se tedy o kvalifikovaný typ bezúhonnosti, který se liší (je přísnější) od obecně zavedeného institutu bezúhonnosti v § 14 atomového zákona, proto byl tento pojem pro tyto specifické účely opuštěn.
K bodu 219 (§ 162 odst. 2 písm. d))
Na základě praktických problémů s výkladem atomového zákona v oblasti vykonávání tzv. citlivých činností se navrhuje tato úprava, která má za cíl vyjasnit, že dané ustanovení se týká pouze osob, které provádějí řízení odezvy na radiační mimořádnou událost podle vnitřního havarijního plánu jaderného zařízení. Vnitřní havarijní plán totiž musí být vypracován i na jiných zařízeních, než jsou jaderná zařízení, jak je definuje § 3 odst. 2 písm. e) atomového zákona. V jejich případech se však řízení odezvy na radiační mimořádnou událost nepovažuje za citlivou činnost ve smyslu tohoto ustanovení a ustanovení § 80 zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti. Není totiž možné, aby řízení odezvy na radiační mimořádnou událost podle vnitřního havarijního plánu bylo pro všechna pracoviště, např. nemocnice, zařazeno mezi citlivé činnosti. Dle § 80 odst. 2 zákona č. 412/2005 Sb. platí, že: „Citlivou činnost může vykonávat fyzická osoba, která je bezpečnostně způsobilá (držitel platného dokladu o bezpečnostní způsobilosti) nebo která je držitelem platného osvědčení fyzické osoby.“ Trvání na tom, že by i osoby provádějící řízení odezvy na radiační mimořádnou událost podle vnitřního havarijního plánu mimo jaderná zařízení musely být držitelem tohoto osvědčení je zbytečně svazující a nebylo cílem tohoto ustanovení.
K bodu 220 (§ 163 odst. 2 písm. c))
Na základě analýzy zmocňovacích ustanovení a prováděcích ustanovení ve vyhláškách vydaných Státním úřadem pro jadernou bezpečnost se jeví jako nutné rozšířit zmocnění v tomto ustanovení o zmocnění k rozsahu a způsobu zabezpečení počítačového systému nezbytného k řízení jaderné bezpečnosti, evidence jaderných materiálů, fyzické ochrany a zvládání radiační mimořádné události. S ohledem i na možný budoucí vývoj, kdy oblast zabezpečení počítačových systémů je nejdynamičtěji se vyvíjející oblastí zabezpečení, která musí být regulována, je rozšířeno zmocnění pro zabezpečení počítačových systémů, což umožní Státnímu úřadu pro jadernou bezpečnost efektivně stanovit podrobnosti k jejich zabezpečení na základě vydávaných mezinárodních doporučení Mezinárodní agentury pro atomovou energii a technologického vývoje.
K bodům 221 a 222 (§ 166 odst. 6 a 7)
Jedná se o zohlednění požadavku „Safeguards by Design“ do projektu zárukového zařízení tak, aby na implementaci zárukových opatření bylo myšleno již od začátku projektu a nedocházelo k dodatečným nákladům nebo problémům v pozdější fázi projektu. Osoba projektující zárukové zařízení musí začít zohledňovat provádění zárukových opatření tak, aby to neohrozilo, nezbytně neprodloužilo nebo neprodražilo jejich implementaci.
Tato povinnost plyne mj. z doporučení Mezinárodní agentury pro atomovou energii. Prakticky se jedná o technické požadavky na zajištění nezávislého napájení a osvětlení a na stavbu. Podstatné je, aby bylo možné efektivně zajistit soustavné monitorování přítomnosti položek v zárukových zařízeních. Konkrétní požadavky na záruková opatření budou uvedeny v prováděcím právním předpisu.
V návaznosti na koncept „Safeguards by Design“ je do přílohy atomového zákona doplňován rovněž licenční dokument „Zárukový plán“ (povolení k umístění, výstavbě, uvádění do provozu a provozu jaderného zařízení), kterým má žadatel o povolení demonstrovat SÚJB svoji schopnost implementovat adekvátním způsobem záruková opatření.
K bodu 223 (§ 173)
V souladu se změnou provedenou v § 11 písm. b), tzn. zrušením požadavku na ohlášení transferu položek dvojího použití v jaderné oblasti, jsou prováděny víceré změny v § 173. Z důvodu většího množství těchto technických a formálních změn a v zájmu zachování srozumitelnosti je nahrazováno celé znění tohoto paragrafu.
K bodům 224 až 251
Novelizační body uvádějí přestupkovou část atomového zákona do souladu s formálními změnami provedenými v předchozích částech zákona, tzn. reagují na vypuštěná ustanovení nebo změněnou systematiku textu.
Nově je také doplňován odpovídající přestupek z oblasti kultury zabezpečení (dříve pokryto přestupky v oblasti systému řízení) a v § 189 je posouvána horní mez ukládané pokuty za přestupek podle odstavce 5. Přestupky podle odstavce 5 patří svojí závažností spíše k významnějším a týkají se procesů a kvality jejich provádění a výstupů, takže zpravidla zasahují regulované činnosti komplexně a mívají dalekosáhlé dopady. Povinnosti v § 29 a 30 se také týkají těch nejrizikovějších činností, souvisejících s jadernými zařízeními. Proto je nezbytné zvýšit horní mez možné sankce, aby měla patřičný vynucovací účinek.
Dále jsou zaváděny některé přestupky odpovídající nově zaváděným povinnostem. Skutkové podstaty jsou vždy formulovány s ohledem na standardní pravidla formulování zákonných úprav v tomto směru a výše sankcí je stanovena tak, aby byl zajištěn potřebný vynucovací účinek a rovněž s ohledem na skutečnost, že jde ve všech případech o činnosti s vyšší mírou rizika a tím i přestupky s vyšší mírou apriorní závažnosti.
V souladu s poznatky z praxe je zaváděn nový přestupek spočívající v tom, že povinný subjekt nevede evidenci o uskutečněných transferech podle § 173 písm. a) nebo neuchovává evidenci, obchodní dokumenty a záznamy o uskutečněných transferech podle § 173 písm. d) atomového zákona. Tyto informace jsou nezbytné ke sledovatelnosti nakládání s položkami a dosavadní absence přestupku znemožňovala vynucovat dodržování této povinnosti.
K bodu 252 (§ 201 odst. 3)
Novela doplňuje znění zákona na základě praktických zkušeností, kdy nebylo jasné, zda inspektoři SÚJB jsou tzv. externími pracovníky. Externí pracovníci jsou osoby vykonávající radiační činnosti na pracovišti (v kontrolovaném pásmu) provozovatele, který není jejich zaměstnavatelem. Typicky se jedná o pracovníky jejich dodavatelů nebo OSVČ, které poskytují takovému provozovateli služby. Přestože povaha práce inspektorů je jiná, z určitého hlediska i oni vykonávají práci (státní službu) v cizím kontrolovaném pásmu a jsou vystavováni z tohoto důvodu ionizujícímu záření.
Protože režim inspektorů není standardní a jejich práce je současně výkonem státní moci, vznikaly v praxi pochybnosti, kdo má zajistit v příslušném kontrolovaném pásmu jejich radiační ochranu. SÚJB, jakožto jejich zaměstnavatel, tak vždy činil, ale někteří provozovatelé kontrolovaných pásem pociťovali z tohoto hlediska právní nejistotu. Novela tedy staví na jisto, že výkon kontroly není prací vykonávanou externím pracovníkem. Provozovatel kontrolovaného pásma tedy neodpovídá za zajištění radiační ochrany inspektorů, neboť tu zajišťuje SÚJB.
K bodu 243 (§ 204 odst. 1)
V případě ukládání opatření k nápravě rozšiřuje novela dosavadní možnosti užití tohoto institutu také na případy, kdy je identifikováno riziko vzniku nedostatku v činnosti regulované osoby. Až doposud bylo možné tento nástroj použít tehdy, pokud nějaký nedostatek již vznikl. V řadě případů však může být vznikem nedostatku způsobena značná škoda na zdraví nebo životním prostředí a takové škodě bylo možno předejít, pokud by příslušné opatření bylo přijato dříve. Záměrem novely je tedy svěřit tomuto nástroji také preventivní funkci.
V praxi se často stává, že SÚJB odhalí v činnosti regulovaných osob trendy v chování, které jistě povedou ke vzniku nedostatku. Jsou již např. známy příčiny, které v minulosti k určitým nedostatkům vedly, a ty se v chování osoby opět objevují. Bez možnosti zakročit preventivně nezbývá nežli použít pouhé metodické, nezávazné nástroje, jako vyjádření či stanovisko, jež nemusejí být adresátem respektovány. Posunem institutu do preventivní roviny bude mít stát (SÚJB) možnost adekvátně autoritativně zareagovat a závazně uložit adresátovi, aby upravil své chování tak, aby ke vzniku nedostatku, a tím i škody, vůbec nedošlo. Budou přitom respektovány ústavní premisy a principy dobré správy, a zohledněna preventivní povaha dostupných informací o riziku.
Navržená změna vychází mj. z požadavků Mezinárodní agentury pro atomovou energii.
K bodům 254 a 258 (§ 206 a 223)
Do výčtu orgánů majících gesci v působnosti atomového zákona a dále ve vymezení pravomocí jednotlivých orgánů je doplňován Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost. Je tomu tak pro jeho roli při rozhodování o projektové základní hrozbě. Ta slouží pro stanovení východisek k zajištění zabezpečení jaderných materiálů a jaderných zařízení před škodlivými aktivitami (krádež, sabotáž atp.). V současné době dochází k výraznému posílení informačních a kybernetických hrozeb, které je nutné v zabezpečení zohlednit. Podklady (stanoviska) od tohoto orgánu hrají z tohoto hlediska klíčovou roli.
Naopak není nutné v zákoně výslovně uvádět Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci, neboť ta plní svoji roli, obdobně jako jiné podřízené organizace, v rámci resortu Ministerstva zemědělství, které zmiňuje atomový zákon v této souvislosti již na jiném místě.
K bodu 255 (§ 208 písm. p))
Pravomoc SÚJB vydávat vyjádření pro řízení o záměru podle stavebního zákona se rozšiřuje vedle pozemku, kde je umístěno uzavřené úložiště radioaktivního odpadu i na pozemky, kde je umístěno uzavřené úložné místo těžebního odpadu vzniklého při činnosti související se získáváním radioaktivního nerostu. Uzavřené úložné místo těžebního odpadu navazuje svou terminologií na zákon č. 157/2009 Sb., o nakládání s těžebním odpadem a o změně některých zákonů. Ustanovení však míří jen na ty pozemky, kde se nachází těžební odpad (například ve formě odkaliště), který souvisí s těžbou radioaktivních nerostů (například bývalé uranové doly). Tato místa stále existují a představují potenciální nebezpečí pro budoucí výstavbu obdobnou jako je tomu i u uzavřených úložišť radioaktivních odpadů. Stanoví se tudíž pravomoc pro vydávání vyjádření SÚJB, ve kterém SÚJB posoudí, zda je zamýšlený záměr z hlediska zájmu na zajišťování radiační ochrany nebo monitorování radiační situace přípustný a uvede podmínky zajištění radiační ochrany nebo monitorování radiační situace, za kterých lze tento záměr provést.
K bodu 256 (§ 209 písm. a))
Novelou je najisto stanoveno, kdo nese pravomoc ke schválení Národního programu monitorování. Tento dokument upravuje vzájemné působení a koordinaci institucí v oblasti monitorování radiační situace na celorepublikové úrovni. Klíčovou roli však již tradičně hraje SÚJB, který zároveň disponuje nejkomplexnějšími odbornými kapacitami v této věci. Pro posouzení a schválení dokumentu se tedy jeví nejpovolanějším statutár SÚJB. V praxi se již tento postup v současnosti používá, je však nutné odstranit pochybnosti, které se v tomto směru u takto významného koncepčního materiálu objevují.
K bodu 257 (§ 216 odst. 1 písm. b))
Dlouhodobá praxe ukazuje, že dosavadní dělba kompetencí mezi Ministerstvo obrany a SÚJB není jednoznačná. Provedená úprava má do budoucna umožnit jasné vymezení pravomocí dle typu pracovišť a také zohlednit rozsah majoritního poskytování služeb těmito pracovišti a potřebnou míru radiační ochrany a dozoru nad ní. V případě pracovišť poskytujících zdravotní služby také civilnímu obyvatelstvu, jimiž jsou právě příspěvkové organizace, které jsou poskytovateli zdravotní služby (např. vojenské nemocnice), je nutné zajistit rozsah správní a dozorové činnosti v širší míře, než je tomu u pracovišť čistě vojenských. Svěření státní správy nad těmito příspěvkovými organizacemi výlučně SÚJB přispěje ke standardizaci radiační ochrany pacientů a zdravotnických pracovníků a lépe naplní také mezinárodní standardy MAAE a požadavky Euratomu.
K bodu 259 (§ 225 odst. 1)
Doplnění povinnosti obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností k zabezpečení spolupráce při distribuci antidot k jodové profylaxi obyvatelstvu, a to za účelem zajištění dostupnosti antidot k jodové profylaxi přímo v domácnostech a dalších cílových místech, a doplnění povinnosti obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností k zabezpečení spolupráce při distribuci Základních informací pro případ radiační havárie, za účelem zajištění co největší dostupnosti Základních informací pro případ radiační havárie přímo v domácnostech a dalších cílových místech. Obě potřeby vyplynuly z poznatků aplikační praxe k atomovému zákonu.
K bodu 260 (§ 228 odst. 1)
Náprava gramatické nesprávnosti.
K bodu 261 (§ 228a a 228b)
Nová ustanovení zavádějí dva nové instituty, které jsou klíčové pro budoucí nasazování nových jaderných technologií – předběžnou informaci (§ 228a) a možnost schválení výjimky z požadavků zákona rozhodnutím SÚJB (§ 228b).
Institut předběžné informace je zaváděn v návaznosti na aktuální potřeby praxe, zejména v oblasti využívání jaderné energie a zvažovaného uvedení nových jaderných zdrojů. Nové technologie a relativně rychlý postup jejich nasazení přinášejí řadu odborných a technologických nejistot na straně budoucího provozovatel i státu. Řadu faktických kroků je přitom nezbytné učinit s předstihem, nežli je k dispozici komplexní suma informací umožňující v plném rozsahu ze strany státu posoudit, zda je možné a bezpečné dané zařízení umístit, vystavět a provozovat. Jedná se například o zajišťování komponent s dlouhou dobou výroby, jejichž obstarávání je nutné zahájit řadu let před zahájením výstavby in situ, neboť v opačném případě by se celý postup výstavby a uvádění do provozu značně prodlužoval. Za tímto účelem je potřebné před provedením příslušných řízení provést konzultace k vyjasnění, zda informace a podklady pro příslušné řízení, resp. i technologie, zařízení nebo lokalita, které jsou v informacích zachyceny, mohou být dostačující a odborně vyhovující.
Podání předběžné informace vychází z § 139 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Ten se uplatní obecně, pokud text atomového zákona nestanoví jinak. Obdobný institut lze nalézt např. v § 174 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon.
Podstatou tohoto institutu je možnost obrátit se na orgán, který je příslušný vydat rozhodnutí nebo podmiňující úkon, aby v písemné formě poskytl předběžnou informaci o tom,
a) zda lze určitý záměr uskutečnit jen za předpokladu vydání rozhodnutí nebo
podmiňujícího úkonu a
b) podle jakých hledisek bude posuzovat žádost o vydání rozhodnutí, nebo podmiňujícího
úkonu popřípadě za jakých předpokladů lze žádosti vyhovět.
V dané otázce lze předběžnou informaci požadovat jen jednou. Předběžnou informaci lze požadovat i po zahájení řízení v dané věci. Doba platnosti předběžné informace může být správním orgánem omezena. Předběžná informace přestává platit, dostala-li se do rozporu s právním předpisem, který nabyl účinnosti po jejím vydání, nebo došlo-li ke změně okolností rozhodných pro její obsah.
Smyslem institutu tedy není vydat samotné rozhodnutí nebo závazné stanovisko, ale poskytnout vysvětlení či konzultaci. Ta má však povahu oficiálního výstupu a ani orgán, který ji vydal, by se od ní neměl odchýlit, pokud se podmínky nezmění (v duchu obecných principů správních). Předběžná informace poskytuje oběma stranám možnost si oficiální cestou ujasnit, co by mělo být v následujících procesech realizováno. Oproti běžnému vyjádření se jedná o institut formálnější a oficiálnější. Žadatel získá oficiální výstup, se kterým může operovat pro své potřeby i navenek a vycházet z něj v následujícím řízení, správní orgán oficiálně stanoví vstupy a mantinely pro nadcházející řízení a je do značné míry tímto svým výstupem vázán.
Zvláště písmeno b) výše nabízí široké možnosti využití („za jakých předpokladů lze žádosti vyhovět“)
– vysvětlení ohledně náležitostí žádosti o povolení, forma a obsah dokumentace pro povolovanou činnost, konkrétní požadavky na systémy, konstrukce a komponenty, resp. projekt budoucího zařízení nebo jeho částí, akceptovatelné parametry změny podle § 9 odst. 1 písm. h) atomového zákona atd. Předběžná informace se přitom nebude týkat jen jaderné bezpečnosti, ale i všech ostatních oblastí působnosti SÚJB – radiační ochrany, zvládání radiační mimořádné události, nešíření jaderných zbraní, přeprav, nakládání s radioaktivním odpadem atd. Také se netýká pouze konkrétních rozhodnutí (povolení), ale i dalších úkonů, např. posouzení neschvalované licenční dokumentace.
Míra detailu poskytnuté informace bude záviset na způsobu formulace žadatelem položených otázek a dostupnosti informací o dané věci v okamžiku zpracování předběžné informace správním orgánem. Účelem předběžné informace však není nahrazování činnosti žadatele o povolení regulátorem. Odpovědnost za úplné a správné zpracování dokumentace a jiných podkladů pro budoucí řízení vždy ponese žadatel o povolení, SÚJB v tomto směru smí poskytovat pouze metodickou a konzultační pomoc.
Institut předběžné informace nevylučuje dosavadní praxi pracovních konzultací a vyjádření v dalších věcech. Obecně dává institut předběžné informace smysl tam, kde je vyžadováno komplexní odborné posouzení a je nutné a priori znát hledisko státu v otázkách zvláště složitých a rizikových a získat potřebnou právní jistotu. Z praktického pohledu lze předpokládat, že předběžná informace bude vyžívána zejména u nejsložitějších a nejnáročnějších položek, zatímco v jednoduchých věcech bude praktičtější podávat běžnou stručnou informaci či vyjádření.
Institut schválení výjimky ze zákonného požadavku navazuje povahou na jiné specifické výjimky tohoto druhu, které již atomový zákon obsahuje (např. možnost změny kategorie pracoviště nebo zdroje ionizujícího záření). Aktuální globální snahy o nasazení nových jaderných technologií vyžadují velmi pružný přístup ke stanovování legálních požadavků na tyto technologie a jejich používání. Bohužel, vývoj v této oblasti probíhá velmi rychle a v současnosti nejsou známy přesné parametry zařízení, jejichž použití je zvažováno, protože tato zařízení jsou teprve vyvíjena (projektována). Lze předpokládat, že velmi rychle po dokončení jejich vývoje bude přistoupeno k jejich výrobě a umístění a aktuální odhady naznačují, že samotná výstavba a uvedení do provozu by měla zabrat pouhé jednotky let. Přitom se nebude jednat o zařízení kategoricky odlišná, nicméně budou přinášet řadu technologických novinek, s nimiž aktuální legislativa nemůže počítat. Z důvodu rychlého vývoje však není možné stejně rychle upravit legislativní požadavky, až taková potřeba vyvstane a tyto požadavky není ani možné adekvátně připravit předem, protože daná technologie dosud neexistuje. Prakticky se jedná zejména o malé modulární reaktory, tzv. SMR.
Je zřejmé, že úprava legislativy až po dokončení vývoje těchto zařízení by celý proces významně zdržela, což by ohrozilo energetickou bezpečnost České republiky, ale také negativně ovlivnilo plnění klimatických cílů. Atomová legislativa se tak v současnosti ocitá z těchto důvodů ve složité situaci a je nutné nalézt možnost, jak se v případě potřeby odchýlit od starších požadavků, platných pro tradiční technologie, aniž by přitom utrpěla úroveň bezpečnosti, která musí zůstat zajištěna.
Novela proto zavádí možnost výjimky ze zákonných požadavků vztahujících se k zajištění jaderné bezpečnosti, radiační ochrany, technické bezpečnosti, monitorování radiační situace, zvládání radiační mimořádné události, zabezpečení a nešíření jaderných zbraní. Výjimka se tedy netýká procesních ustanovení, sankčních mechanismů, ani vymezení působnosti a pravomocí, toliko materiálních předpokladů pro výkon regulovaných činností. Výjimka bude schvalována SÚJB, jakožto odborně nejpovolanějším ústředním správním úřadem, a to na žádost, která musí uvádět relevantní důvody a naplnění předpokladů stanovených zákonem.
Novela zároveň stanoví velmi přísné předpoklady pro uplatnění takové výjimky, které vylučují její nadužívání nebo obcházení zákona v případech, kdy to není na místě. Kromě obvyklých legálních mantinelů pro takové výjimky především musí žadatel předložit průkazy zajištění bezpečnosti a respektování správné praxe, za kterou se považují mj. požadavky Mezinárodní agentury pro atomovou energii.
Dále je také zaváděn mechanismus pro možnost (nikoliv povinnost) zrušení takové výjimky Úřadem, včetně možnosti zrušení na žádost. V praxi mohou nastat situace, kdy technologickým vývojem nebo praktickými změnami v provozované činnosti se udělená výjimka může stát obsoletní a možnost postupovat standardně podle požadavků legislativy bude opět otevřena. V takovém případě není důvod výjimku nadále udržovat v platnosti, neboť, i při splnění výše uvedených požadavků, se stále jedná o odchylku od standardu. Ke zrušení výjimky přitom Úřad smí přistoupit i jako k sankčnímu nástroji sui generis v případě, že nositel výjimky neplní své povinnosti stanovení atomovou legislativou, a to i povinnosti, které přímo s udělením výjimky nesouvisejí. Důvodem je předběžná opatrnost, neboť porušování legální požadavků může být indikátorem obecně nedostatečné připravenosti nositele výjimky plnit své povinnosti. Výjimka může danou situaci ještě zhoršovat.
K bodu 262 (§ 236)
Úprava zmocňovacího ustanovení v návaznosti na změny provedené v rozsahu celého zákona. V zájmu jednodušší novelizace a přehlednosti je nahrazováno celé ustanovení.
K bodu 263 (Příloha č. 1)
V příloze č. 1 atomového zákona, která stanovuje výčet dokumentace pro povolovanou činnost, předkládané spolu se žádostí o povolení a dále aplikovanou a respektovanou v průběhu vykonávání povolované činnosti, dochází k většímu množství především legislativně technických změn, které reagují na změny provedené v předchozích částech zákona. Zejména se jedná o následující:
doplnění dokumentu „zárukový plán“ v návaznosti na zavedení konceptu „Safeguards by design“. Zárukový plán bude popisovat projekt zárukových opatření na zařízení a SÚJB jej bude posuzovat z hlediska toho, zda vyhovuje mezinárodním požadavkům a současně povaze a způsobu užití zařízení, zjednodušení dokumentu „program monitorování“, namísto dosud rozlišovaného programu monitorování okolí a výpustí, sloučení dokumentace v případě slučovaných povolení k prvnímu fyzikálnímu a prvnímu energetickému spouštění jaderného zařízení, stanovení některých logických výjimek u některých dokumentů, které plynou z povahy věci, ale z dřívějšího znění nebyly zřejmé (zejména vyloučení některých dokumentů pro některé typy výzkumných jaderných zařízení, u nichž prakticky nepřipadají v úvahu - experimentálního reaktoru nebo podkritického reaktoru), zjednodušení požadovaných dokumentů pro hodnocení vlastností zdroje ionizujícího záření, neboť dosavadně požadované dokumenty byly nadbytečně komplexní, doplnění dokumentace z důvodu doplnění specifického druhu přepravy, a to přepravy povrchově kontaminovaného předmětu skupiny SCO-III do § 136 odst. 1 písm. n) a § 141 odst. 1 písmena
n) atomového zákona (v souladu s ustanoveními MAAE SSR-6 rev.1).
Uvedené změny se v příloze projevují vícenásobně, pro různé typy činností se společnými rysy nebo různé životní fáze téhož typu zařízení nebo pracoviště. Z důvodu přehlednosti a srozumitelnosti je
K bodu 264 (Příloha č. 2 písm. a) bod 11.)
Doplňují se specifické požadavky na dokumentaci k žádosti o schválení typu obalového souboru, který je projektován k přepravě po skladování. Navržená úprava vychází z požadavků MAAE SSR-6 rev.1.
K bodu 265 (Příloha č. 2 písm. d) bod 7.)
Do přílohy č. 2 písm. d) bod 7. se doplňuje požadavek předložit Státnímu úřadu pro jadernou bezpečnost v rámci dokumentace k žádosti o schválení typu radioaktivní látky s nízkou rozptýlitelností a radioaktivní látky zvláštní formy rozhodnutí o schválení typu výrobku vydané příslušným orgánem jiného státu, bylo-li takové vydáno. Radioaktivní látka s nízkou rozptýlitelností podléhá vícestrannému schválení podle mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána. Na rozhodnutí o schválení typu radioaktivní látky zvláštní formy vydané v některém z členských států Euratomu, v Turecku nebo v některém ze států Evropského sdružení volného obchodu, který je současně smluvní stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru, by byl aplikován princip vzájemného uznávání. Je nezbytné, aby žadatel dodal Státnímu úřadu pro jadernou bezpečnost nejen podklady dle přílohy č. 2 atomového zákona a dle § 137 odst. 4 atomového zákona, ale také příslušné rozhodnutí o schválení typu výrobku.
K Čl. II
K přechodným ustanovením
Přechodná ustanovení reflektují novelou navržené změny atomového zákona a jím zavedených režimů. Jelikož dochází k určitým úpravám ve vztahu k zónám havarijního plánování, je nezbytné vyloučit pochybnosti ohledně dosud stanovených zón havarijního plánování. Přechodné ustanovení tedy výslovně uvádí, že rozhodnutí o nich zůstávají nadále v platnosti a, jelikož jde o právní akty vztahující se k delimitaci území s možnými dlouhodobými dopady (vybavení obyvatelstva, systémy varování, úkryty atd.), na dobu neurčitou. Tento přístup odpovídá běžné mezinárodní praxi.
Další přechodné ustanovení ponechává určitý prostor adresátům zákona (novely), kteří se věnují aktivitám zahrnujícím ionizující záření. V jejich případě dochází novelou k řadě změn (jiné postupy, provádění zkoušek, zavádění nových metodik atd.), které vyžadují určitý čas k relevantnímu provedení. Je tedy ponecháváno období 3 měsíců, které by mělo být k tomuto přechodu dostačující, neboť se nejedná o zcela nové instituty.
V případě nově zaváděného povolení pro vyhledávání opuštěných zdrojů je ponecháváno období 1 roku k získání tohoto povolení. Do této doby je možné vykonávat tuto činnost bez něj (jako dosud), na základě povolení k nakládání se zdrojem ionizujícího záření. Doba 1 roku je dostatečně dlouhá na to, aby se vykonavatelé této činnosti přizpůsobili novému právnímu režimu bez neadekvátně zvýšených nákladů. Předpokládá se, že takových subjektů budou jednotky až nižší desítky.
Poslední přechodné ustanovení reaguje na změnu v regulatorním režimu ve vztahu v příspěvkovým organizacím v gesci Ministerstva obrany, které poskytují zdravotní péči. V jejich případě byla starší rozhodnutí či registrace prováděny ministerstvem, je ovšem nezbytné je uvést plně do souladu s novým právním stavem, nyní již, v souladu s novelizací, v režii SÚJB. Proto jsou ex lege tyto akty rušeny a budou nahrazeny odpovídajícími akty SÚJB.
K Čl. III
Novela zákona, stejně jako sám atomový zákon, je technickým předpisem ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535 ze dne 9. září 2015 o postupu při poskytování informací v oblasti technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti, proto byla jako taková příslušně oznámena.
K Čl. IV
K účinnosti
Obecná účinnost zákona je stanovena na 1. ledna 2025. U vybraných ustanovení, která nelze k tomuto datu fakticky zrealizovat, konkrétně u bodů týkajících se omezení výkonu dohledu dohlížejícími osobami (z důvodu potřeby doplnění jejich počtu), je zavedena odložená účinnost na další rok.
V Praze dne 7. května 2024
Předseda vlády: prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M. podepsáno elektronicky
Předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost: Ing. Dana Drábová, Ph.D. podepsáno elektronicky