zákon č. 86/2015 Sb.

K části první – změna zákona o výkonu zajištění věcí a majetku v trestním řízení

K bodu 1 (nadpis části první)

V návaznosti na terminologické změny provedené v trestním řádu za účelem sladění pojmů s novým občanským zákoníkem, který opouští pojem „jiná majetková hodnota“, se upravuje nadpis části první.

K bodům 2, 4, 27 a 40 (označení a nadpisy nových hlav I až IV)

Za účelem větší přehlednosti a jasného oddělení obecných ustanovení, ustanovení týkajících se výkonu rozhodnutí o zajištění majetku v trestním řízení, ustanovení týkajících se správy majetku zajištěného v trestním řízení a závěrečných ustanovení se navrhuje rozčlenit zákon na hlavy.

K bodu 3 (§ 1)

K odstavcům 1 až 3

Navrhuje se zpřesnit vymezení rozsahu působnosti zákona. Ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí o zajištění majetku (§ 2 až 8) se užijí pouze na případy, kdy je v trestním řízení zajištěn legální majetek osoby, proti níž se řízení vede, a tento majetek se pak dohledává a dozajišťuje postupem podle zákona č. 279/2003 Sb. Jde o zajištění z důvodu, že jsou zajišťovány majetkoprávní nároky poškozeného nebo je majetek zajištěn pro účely výkonu určitého majetkového trestu (propadnutí majetku a peněžitý trest), a to bez ohledu na to, zda jde o zajištění v trestním řízení vedeném proti fyzické osobě nebo proti právnické osobě (v souladu s § 1 odst. 3 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim se pro účely jiných právních předpisů trestním řízením rozumí i řízení vedené proti právnické osobě podle citovaného zákona), a na to, zda se toto trestní řízení vede v České republice nebo v cizím státě, který Českou republiku požádal o zajištění v rámci mezinárodní justiční spolupráce.

Oproti tomu ustanovení o správě zajištěného majetku (§ 9 až 12) se užijí na všechen majetek zajištěný v trestním řízení nebo v rámci mezinárodní justiční spolupráce (s výjimkou majetku výslovně vyloučeného), bez ohledu na titul jeho zajištění (tj. kromě výše uváděného majetku půjde i o výnosy a nástroje trestné činnosti a náhradní hodnoty za ně). Z působnosti ustanovení upravujících správu zajištěného majetku jsou vyloučeny výslovně věci, které slouží dokazování, neboť povaha těchto věcí nevyžaduje, ba v některých případech dokonce vylučuje, jejich faktickou správu ve smyslu tohoto zákona. Za účelem zjednodušení terminologie se zavádí legislativní zkratka „majetek“, která v sobě zahrnuje jak majetek ve smyslu souhrnu všech věcí, nebo jeho část, tak i jednotlivé zajištěné věci, popř. náhradní hodnoty. Pojem „jiná majetková hodnota“, dříve vymezený v § 134 odst. 2 tr. zák. jako majetkové právo nebo jiná penězi ocenitelná hodnota, která není věcí a nevztahují se na ni ustanovení o věcech podle odstavce 1, se opouští v návaznosti na nový občanský zákoník, který již tento pojem neužívá (nově jde o věci nehmotné).

K odstavci 4

Navržená úprava staví najisto, že pro účely tohoto zákona se prodej považuje za úkon správy, byť specifický, a nejde o další samostatnou fázi následující po zajištění či správě.

K odstavci 5

Stávající právní úprava se doplňuje o další případ zákonného přechodu správy na soud, a to o případ, kdy je soudu podán samostatný návrh na zabrání věci nebo náhradní hodnoty podle § 178 odst. 2 tr. ř. ve spojení s ustanoveními § 101 až 103 tr. zák. Zároveň se zpřesňuje, že se soudu předají doklady o úkonech při správě učiněných v přípravném řízení jak státním zástupcem, tak i policejním orgánem. Odkaz na poznámku pod čarou se nahrazuje přímým odkazem na trestní řád.

K odstavci 6

Podle stávající právní úpravy se ke všem úkonům prováděným policejním orgánem v oblasti správy vyžaduje předchozí souhlas státního zástupce. Taková úprava se jeví být zatěžující a nadbytečná, neboť jde zejména o schvalování proplácení faktur za správu zajištěného majetku, kdy rozpočtovou odpovědnost nese policejní orgán a nikoli státní zástupce a v praxi pak dochází k značnému zpožďování plateb, neboť pověřený správce zajištěného majetku, který např. ještě o správě uzavřel smlouvu se smluvním správcem, předloží fakturu účtovanou smluvním správcem policejnímu orgánu k odsouhlasení a ten ji pak musí dále předložit ještě dozorovému státnímu zástupci, jenž přitom s platbami nemá nic společného. Vzhledem k uvedenému se navrhuje požadavek na takový předchozí souhlas státního zástupce vypustit. Jediným z pohledu státního zástupce významným úkonem správy je prodej zajištěného majetku, proto se stanoví, že o takovém prodeji musí policejní orgán státního zástupce v dostatečném předstihu informovat, aby tento mohl posoudit vhodnost prodeje z pohledu aktuálního stavu trestního řízení (důkazní situace, povaha zajištěného majetku a účel zajištění, dotčené osoby atd.) a v případě, že by s prodejem nesouhlasil, aby mohl využít svých dozorových oprávnění, jež má k dispozici podle trestního řádu. Uvedená informační povinnost policejního orgánu se netýká věcí rychle podléhajících zkáze, jež s ohledem na svou povahu musí být urychleně prodány bez dalšího. Jinak se přebírá dosavadní právní úprava beze změny.

K odstavci 7

Analogické užití ustanovení o obviněném i na jiné osoby je při předpokládaném umožnění zajištění nároků poškozeného i před zahájením trestního stíhání na majetku osoby podezřelé ze spáchání trestného činu zapotřebí připustit nejen u ustanovení upravujících správu zajištěného majetku, ale i u ustanovení upravujících výkon rozhodnutí o zajištění majetku. Ustanovení o správě zajištěného majetku se pak kromě obviněného a osoby podezřelé ze spáchání trestné činnosti vztahují i na zúčastněné osoby. Dosavadní odstavec 6 stanovící pravidlo, že věci, jež se podle zákona č. 279/2003 Sb. skládají do úschovy, se vždy složí do soudní úschovy (konkrétně jde o § 2 odst. 2 - předmět plnění, který je součástí zajištěného majetku, pokud bylo dlužníkovi uloženo, aby jej do úschovy složil, § 7 odst. 2 - cizozemské peníze, jiné devizové hodnoty nebo vyšší částka peněz v korunách českých, než která je ze zajištění vyloučena, § 7 odst. 3 - vkladní knížky, vkladní listy a jiné formy vkladů, akcie, směnky, šeky nebo jiné listinné cenné papíry anebo jiné listiny, jejichž předložení je nutné k uplatnění určitého práva, § 12 - peněžní prostředky získané z prodeje zajištěného majetku), se navrhuje vypustit, neboť se v praxi ukázalo být nevhodné zejména pro fázi přípravného řízení, kdy se taková věc dostává fyzicky do soudní úschovy, ačkoli trestní řízení v této fázi vede policejní orgán nebo státní zástupce, který také ohledně zajištěné věci činí všechny úkony. Kromě toho na soud spolu s úschovou věci přechází povinnosti správce. Důsledně se proto navrhuje dodržovat princip, že věc má v úschově ten orgán činný v trestním řízení, který ji zajistil, pokud ji zákonným způsobem nepředal jinému správci nebo pokud správa nepřešla na soud spolu s obžalobou či jiným návrhem.

K odstavci 8

Odkaz na poznámku pod čarou se nahrazuje přímým odkazem na trestní řád a jasně se stanoví, že trestní řád se užije podpůrně jak při výkonu rozhodnutí o zajištění, tak i při správě majetku zajištěného v trestním řízení.

K bodům 5, 8 a 12 (nadpisy § 2, 3 a 4)

Za účelem jednotnosti se doplňují nadpisy k těm paragrafům hlavy první zákona č. 279/2003 Sb., které je dosud neměly.

K bodu 6 (§ 2 odst. 2)

Příslušnému orgánu činnému v trestním řízení, který zajistil majetek, se za účelem zajištění jejich informovanosti stanoví povinnost vyrozumět o zajištění osoby, o nichž je mu známo, že mají k zajištěnému majetku určitá práva, jakož i osoby a orgány, o nichž je mu známo, že vedou řízení, pro jehož účely bylo omezeno právo osoby, vůči níž usnesení o zajištění směřuje, nakládat s takovým majetkem (např. exekutor, insolvenční správce, civilní soud). Po vzoru úpravy obsažené v § 79e tr. ř. se navrhuje výslovně stanovit, že v případě složení předmětu plnění do úschovy příslušného orgánu činného v trestním řízení nebo na jiné jím určené místo zanikne dlužníkův závazek v rozsahu poskytnutého plnění – jde tedy o specifický způsob zániku závazku. Úschovou se rozumí podle fáze trestního řízení buď soudní úschova (podle § 352 o. s. ř.) nebo úschova u příslušného státního zastupitelství (viz výkladové pravidlo uvedené v § 1 odst. 5 větě první zákona č. 279/2003 Sb.).

K bodu 7 (§ 2 odst. 3 a 4)

Z důvodu vhodnějšího systematického uspořádání se dosavadní úprava obsažená v § 5 odst. 5 a 6 navrhuje přesunout do § 2 (pro nástroje a výnosy z trestné činnosti a náhradní hodnoty za ně je obdobná úprava obsažena v příslušných ustanoveních trestního řádu). Kromě toho se navrhuje vypustit obecná informační povinnost ÚZSVM ve vztahu k zajištěnému majetku, neboť v případě, že není pověřen správou takového majetku, nemá vůči němu žádná specifická oprávnění ani povinnosti a nemá tak potřebné nástroje, jejichž prostřednictvím by tuto informační povinnost plnil.

Dále se v návaznosti na nový katastrální zákon a NOZ upravuje ustanovení o ztrátě účinků návrhu na vklad práva do katastru nemovitostí podaného před vydáním usnesení o zajištění dotčené nemovitosti v tom smyslu, že takový návrh ztrácí účinky pouze v tom případě, kdy je návrh podáván na základě právního jednání obviněného s nemovitostí podléhající zajištění v trestním řízení. Toto ustanovení tak již nebude dopadat na návrhy na vklad práva do katastru nemovitostí v případech, kdy je zapisováno právo již vzniklé a zápis do katastru nemovitostí má v tomto případě pouze deklaratorní účinky, například na základě rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci. V takovém případě skutečnost, že je nemovitost následně zajištěna, nemůže bránit provedení zápisu do katastru nemovitostí, neboť k přechodu či vzniku práva k nemovitosti již došlo v době před zajištěním. Obdobným způsobem a ze stejných důvodů se upravuje i ustanovení vyžadující předchozí souhlas orgánů činných v trestním řízení s provedením zápisu práva k zajištěné nemovitosti do katastru nemovitostí.

K bodům 9 a 10 (§ 3 odst. 1 a 2)

Terminologie užitá v písmenu a) se přizpůsobuje terminologii užívané v novém zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb.). Ustanovení o movitých věcech, jež jsou vyloučeny z výkonu rozhodnutí o zajištění z důvodu ponechání nezbytného minima obviněnému a osobám na něm závislým, se aktualizuje v návaznosti na občanskoprávní úpravu věcí nepodléhajících výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu (exekuci), neboť není dán důvod pro rozdílnou právní úpravu. Terminologie se dále přizpůsobuje změnám, jež nastaly v oblasti předpisů upravujících sociální problematiku. Nově se tak stanoví, že z výkonu rozhodnutí o zajištění v trestním řízení jsou vyloučena domácí zvířata, jež primárně nejsou určena k hospodářským účelům, ale k účelům společenským (pes, kočka aj.). Navržená právní úprava v návětí § 3 odst. 2 opouští pojem „dávky sociální péče“, který již v platných právních předpisech sociální legislativy není používán, neboť tyto dávky byly nahrazeny dávkami pro osoby se zdravotním postižením podle zákona č. 329/2011 Sb. a příspěvkem na péči. Dále se z výkonu rozhodnutí o zajištění vedle jednorázově vyplácených dávek státní sociální podpory vylučují jednorázové dávky pěstounské péče. Tato úprava navazuje na novelizaci § 299 odst. 1 občanského soudního řádu, která byla s účinností od 1. ledna 2013 provedena zákonem č. 401/2012 Sb. (část třetí) a podle které je možné provádět výkon rozhodnutí rovněž srážkami z dávek státní sociální podpory a dávek pěstounské péče, které nejsou vypláceny jednorázově. Navržená změna reflektuje skutečnost, že zmíněným zákonem č. 401/2012 Sb. došlo k vynětí dávek pěstounské péče z okruhu dávek státní sociální podpory podle zákona č. 117/1995 Sb. a k novému zakotvení jejich úpravy v části páté zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (§ 47e a násl.). Stejně tak pro opakovaně vyplácené dávky pěstounské péče (příspěvek na úhradu potřeb dítěte a odměna pěstouna) musí platit stejné omezení ohledně jejich zajištění jako pro opakující se dávky státní sociální podpory (s výjimkou příspěvku na bydlení), tj. že opakující se dávky je možné zajistit pouze do výše základní částky, která nesmí být povinnému sražena z měsíční mzdy (tzv. nezabavitelná částka) podle § 278 občanského soudního řádu.

K bodu 11 (§ 3 odst. 3)

Pro případy zajištění za účelem uspokojení majetkových nároků poškozeného se navrhuje vyloučit z výkonu rozhodnutí o zajištění také další majetek, který nepodléhá výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu, neboť jde o soukromoprávní pohledávky, jež jsou exekučně vymáhány, a není důvodné zajistit majetek, který by následně nemohl být exekuován.

K bodu 13 (§ 4 odst. 3)

Napravuje se legislativní pochybení a stížnosti proti rozhodnutí o vynětí majetku ze zajištění podle zákona č. 279/2003 Sb. se stejně jako v obdobných případech podle trestního řádu přiznává odkladný účinek.

K bodu 14 [§ 5 odst. 2 písm. a)]

Terminologie v daném ustanovení se dává do souladu s terminologií užitou v § 3 a uvedené ustanovení se rozšiřuje tak, aby v sobě zahrnovalo nejen pracovněprávní vztahy, ale i vztahy jim obdobné, např. služební poměry.

K bodu 15 (§ 5 odst. 5 a 6)

Z důvodu vhodnějšího systematického uspořádání se dosavadní úpravu obsaženou v § 5 odst. 5 a 6 navrhuje přesunout do § 2. Kromě toho se navrhuje vypustit obecná informační povinnost ÚZSVM ve vztahu k zajištěnému majetku, neboť v případě, že není pověřen správou takového majetku, nemá vůči němu žádná specifická oprávnění ani povinnosti a nemá tak potřebné nástroje, jejichž prostřednictvím by tuto informační povinnost plnil.

K bodu 16 (§ 6 odst. 7)

Ustanovení se analogicky k případům odnětí věci podle trestního řádu (§ 79 odst. 4 tr.ř.) zpřesňuje v tom směru, že nezúčastněnou osobu je třeba přibrat k provedení soupisu movitých věcí, pokud je to možné, nikoli pokud je to potřeba, neboť není zcela jasné, kdy taková potřeba nastává.

K bodu 17 (§ 6 odst. 9)

Odkaz na poznámku pod čarou se nahrazuje přímým odkazem na trestní řád.

K bodu 18 (nadpis § 7)

Navržená úprava reaguje na novou terminologii v novém občanském zákoníku, který důsledně rozlišuje mezi cenným papírem a zaknihovaným cenným papírem a opouští pojem „jiná majetková hodnota“.

K bodu 19 (§ 7 odst. 1)

Příslušné ustanovení upravující zajištění zaknihovaných cenných papírů se aktualizuje v návaznosti na zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož oprávnění vést evidenci investičních nástrojů přešlo ze Střediska cenných papírů na centrální depozitář cenných papírů (viz § 200 odst. 10 a § 202 citovaného zákona) a další osoby uvedené v citovaném zákoně. Evidence zaknihovaných cenných papírů může být navíc vedena i podle jiných právních předpisů než podle zákona o podnikání na kapitálovém trhu, např. evidenci dluhových cenných papírů vede, resp. může vést, Česká národní banka podle § 33 odst. 2 zákona č. 6/1993 Sb., evidenci státních dluhopisů vede, resp. může vést, Ministerstvo financí podle § 35 odst. 1 písm. d) zákona č. 218/2000 Sb. S ohledem na diverzitu úprav evidencí zaknihovaných cenných papírů a subjektů oprávněných k jejich vedení se volí obecnější formulace, jakým způsobem má být provedeno zajištění, než podle stávající právní úpravy, neboť ne vždy zajištění spočívá v registraci pozastavení výkonu práva se sepsanými cennými papíry nakládat. Jinak se přebírá dosavadní právní úprava.

K bodu 20 (§ 7 odst. 3 a 4)

V návaznosti na novou terminologii občanského zákoníku již není třeba uvádět, že se jedná o „listinné“ cenné papíry, neboť pokud není výslovně stanoveno, že jde o „zaknihované cenné papíry“, jde o listinné cenné papíry vždy.

K bodu 21 (§ 7 odst. 3)

Formulace o složení do úschovy soudu se přizpůsobuje formulacím obsaženým v jiných ustanoveních tak, aby nenavozovala dojem, že snad má jít výlučně o úschovu soudu podle § 352 os.ř., neboť v přípravném řízení jde o úschovu státním zastupitelstvím (viz výkladové pravidlo obsažené v § 1 odst. 5).

K bodu 22 (§ 7 odst. 4)

Ustanovení upravující režim nakládání se zajištěnými listinnými cennými papíry a jinými listinami, s jejichž předložením je spojeno uplatnění majetkového práva, se sjednocuje s obecným ustanovením § 2 odst. 2 upravujícím obecně nakládání s pohledávkami.

K bodu 23 (§ 7 odst. 5)

Navržená úprava reaguje na novou terminologii v novém občanském zákoníku, který důsledně rozlišuje mezi cenným papírem a zaknihovaným cenným papírem a opouští pojem „jiná majetková hodnota“. Odkaz na poznámku pod čarou se nahrazuje přímým odkazem na trestní řád.

K bodu 24 (§ 8 odst. 1 věta první)

Navržené ustanovení zohledňuje skutečnost, že orgány činné v trestním řízení již mají zřízen bezplatný dálkový přístup do katastru nemovitostí, a proto není důvod, aby si skutečnosti dostupné v katastru nemovitostí ověřovaly u katastrálního úřadu.

K bodu 25 (§ 8 odst. 1 věta třetí)

Uvedenou větu se navrhuje zrušit bez náhrady jednak pro její nadbytečnost (příslušnou úpravu obsahují katastrální předpisy), jednak pro její nepřesnost (katastrální úřad nezapisuje do katastru obsah sdělení soudu, ale to, že nemovitost byla zajištěna v trestním řízení).

K bodu 26 (§ 8 odst. 3)

Navrhuje se vypustit povinnost vyrozumět o zajištění nemovitosti osoby, o nichž je orgánu činnému v trestním řízení známo, že mají k nemovitosti určitá práva, s ohledem na zařazení této povinnosti do obecného ustanovení § 2. Dále se navrhuje vypustit povinnost orgánů činných v trestním řízení doručit usnesení o zajištění nemovitosti finančnímu a obecnímu úřadu, v jejichž obvodu má osoba, jíž byla nemovitost zajištěna, trvalý nebo jiný pobyt, neboť není zřejmé, k čemu má taková informační povinnost sloužit, když povinnosti spojené s danou nemovitostí mají být plněny typicky u úřadů, v jejichž obvodu se nemovitost nachází, a nikoli u úřadů příslušných podle místa pobytu povinné osoby. Pouze za účelem vzájemné informovanosti státních orgánů se tak navrhuje zachovat informační povinnost o zajištění nemovitosti vůči finančnímu a obecnímu úřadu, v jejichž obvodu se zajištěná nemovitost nachází, aby o této skutečnosti byly zpraveny, a v případě, že by pro nesplnění některé povinnosti vlastníka nemovitosti měla být vedena exekuce na tuto nemovitost, byl vyžádán potřebný souhlas příslušného orgánu činného v trestním řízení (přitom se již striktně nepožaduje, aby těmto orgánům byl zaslán opis usnesení, postačí vyrozumění). Je třeba zdůraznit, že na správce zajištěné nemovitosti nepřecházejí povinnosti jejího vlastníka, zajištěním se jejímu vlastníkovi omezují pouze některá práva, jejichž využití by vedlo k zmaření zajištění (zejména oprávnění ji zatížit nebo převést na jinou osobu), jeho povinnosti k nemovitosti mu však zůstávají zachovány, tj. zejména povinnost platit daň a poplatky s ní spojené. Zajištění nemovitosti v katastru nemovitostí přitom účelně brání převodu vlastnického práva k zajištěné nemovitosti nebo zřízení služebnosti k ní a příslušný katastrální úřad má podle § 2 odst. 3 povinnost informovat orgán činný v trestním řízení, pokud jsou činěny úkony vedoucí k zmaření účelu zajištění.

K bodu 28 (§ 8a)

Navrhuje se doplnit obecné ustanovení, jež vymezuje podmínky, při jejichž splnění je zapotřebí majetek zajištěný v trestním řízení aktivně spravovat podle tohoto zákona, a jež rámcově vymezuje postavení správce a rozsah jeho činnosti. Ke správě podle tohoto zákona je zapotřebí přikročit pouze tehdy, jestliže nepostačí administrativní zajištění podle trestního řádu a za účelem zabránění snížení hodnoty zajištěného majetku nebo jeho zmenšení anebo za účelem jeho očekávaného zvýšení je třeba provést některý úkon správy (tak např. v případě peněžních prostředků na účtu postačí jejich zajištění příslušnou bankou, stejně tak v případě pohledávky postačí její zajištění podle trestního řádu a ke správě je třeba přikročit pouze v případě, že dlužník řádně a včas neplní na místo určené orgánem činným v trestním řízení a je zapotřebí plnění na dlužníkovi vymoci, stejně tak u nemovitostí postačí jejich administrativní zajištění v katastru nemovitostí a z úkonů správy by v úvahu přicházelo pouze zahájení soudních či jiných řízení, např. pokud by vlastník v rozporu se zákazem převedl nemovitost na jinou osobu a katastrální úřad by mu takový postup v rozporu se zákonem umožnil). Snížením hodnoty zajištěného majetku se přitom nerozumí běžné opotřebení způsobené jeho užíváním, ale jde o výraznější pokles na jeho hodnotě. Ke zmenšení zajištěného majetku pak může dojít např. v případě jeho zcizení v rozporu se zákazem uvedeným v usnesení o zajištění. K očekávanému zvýšení majetku pak má dojít např. v případě uhrazení pohledávky. Správce přitom využívá pouze ty nástroje, které mu pro daný typ majetku tento zákon přiznává, tj. i pokud se vlastník nemovitosti o tuto nemovitost řádně nestará a tato chátrá, správce není povolán k výkonu faktické správy takové nemovitosti a neprovádí na ní opravy, nebo pokud v důsledku vývoje na kapitálovém trhu klesá hodnota zajištěných cenných papírů, správce neprovádí spekulace a neprodává zajištěné cenné papíry (takový prodej by přicházel v úvahu snad jedině v případě, kdy by došlo k významné krizi na kapitálovém trhu a hodnota cenných papírů by se rapidně propadala). Při správě tak správce vykonává pouze práva a povinnosti, jež mu přiznává tento zákon, nebo do nichž vstoupil v rozsahu, v jakém byl jejich výkon zakázán osobě, jíž byl majetek zajištěn (pokud nepostačí zákaz výkonu těchto práv a je zapotřebí, aby je správce vykonával namísto dotčené osoby – může jít např. o výkon nemajetkových práv spojených s podílem v obchodní korporaci). Správce přitom činí ta právní jednání, popř. u hmotných movitých věcí i faktické úkony, jež je zapotřebí činit u daného typu majetku za dané situace (např. vymáhá pohledávku, žaluje na neplatnost právního jednání, kterým byl zajištěný majetek zcizen, skladuje, zabezpečuje a vykonává údržbu vydaných nebo odňatých hmotných movitých věcí, jejichž povaha údržbu vyžaduje, vykonává práva k podílu společníka obchodní společnosti). Při správě se správce řídí tímto zákonem a případně jinými předpisy týkajícími se zajištěného majetku (např. zákonem o obchodních korporacích v případě výkonu práv majitele podílu v obchodní korporaci). Pověřený správce se řídí též pověřením ke správě a smluvní správce smlouvou. Správce je povinen při správě postupovat řádně a svědomitě, podle svých sil, znalostí a schopností. Dále jsou v tomto ustanovení obsažena pravidla týkající se odpovědnosti za nemajetkovou újmu nebo škodu způsobenou při výkonu správy. Pokud takovou nemajetkovou újmu nebo škodu způsobí svým nesprávným postupem orgán činný v trestním řízení, územní pracoviště ÚZSVM nebo organizační složka státu či státní organizace příslušná hospodařit s určitým majetkem státu, bude se odpovědnost řídit zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., notářích a jejich činnosti (notářský řád). S ohledem na skutečnost, že správu majetku zajištěného v trestním řízení mohou vykonávat i soukromé osoby, je zapotřebí upravit pravidla pro jejich odpovědnost. Při konstruování odpovědnosti se navrhuje vycházet z úpravy odpovědnosti v nejvíce podobných případech, tj. zejména z konstrukce odpovědnosti insolvenčního správce při řešení úpadku dlužníka reorganizací, případně též z odpovědnosti exekutora při výkonu exekuční činnosti a odpovědnosti nuceného správce a likvidátora. Správce je povinen při výkonu své funkce postupovat řádně a svědomitě. Pokud tuto povinnost poruší, odpovídá za škodu či jinou újmu, kterou způsobil tím, že při výkonu správy porušil zákonem uložené povinnosti; za způsobenou škodu či nemajetkovou újmu odpovídá i v případě, že ji způsobily osoby, které k výkonu správy použil. Odpovědnosti za škodu či nemajetkovou újmu se správce zprostí, pokud prokáže, že jí nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které po něm bylo možné spravedlivě požadovat. Uvedená konstrukce odpovědnosti se uplatní pouze v případě, že není dána zvláštní odpovědnost podle jiných právních předpisů. Tak např. insolvenční správce, který na základě zajištěných práv k podílu v obchodní korporaci docílí odvolání dosavadních členů statutárního orgánu a vykonává funkci statutárního orgánu obchodní korporace, nese odpovědnost statutárního orgánu podle občanského zákoníku, tj. má povinnost postupovat s péčí řádného hospodáře, tj. jednat odpovědně a svědomitě a pečovat o zajištěný majetek, jako kdyby šlo o jeho vlastní majetek. Postup s péčí řádného hospodáře však nepožaduje, aby byl člen statutárního orgánu vybaven odbornými znalostmi, které souvisejí s uvedenou funkcí ve statutárním orgánu, ale k jeho odpovědnosti postačí základní znalosti umožňující rozeznat hrozící škodu a zabránit jejímu způsobení na spravovaném majetku. Statutární orgán je povinen jednat loajálně, v zájmu obchodní korporace. Při porušení těchto povinností nastupuje odpovědnost za způsobenou škodu či újmu podle občanskoprávních předpisů. Správce, který je soukromou osobou, nicméně v každém případě nese vlastní odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu správy v důsledku porušení svých povinností, proto se mu stanoví povinnost mít po dobu výkonu správy pojištěnou odpovědnost za škodu nebo nemajetkovou újmu způsobenou při výkonu správy (smlouvu o pojištění je povinen uzavřít do 5 dnů od pověření správou nebo od sjednání smlouvy o výkonu správy a na výzvu tuto smlouvu orgánu činnému v trestním řízení, popř. ÚZSVM či exekutorovi, doložit), přičemž zákon stanoví minimální limit, který musí pojistné plnění sjednané v pojistné smlouvě dosahovat. Minimální limit pojistného plnění je pak zvýšen pro správce zajištěného podílu v obchodní korporaci, který vykonává funkci člena statutárního orgánu v takové korporaci a tato korporace má zákonem stanovený roční obrat nebo počet zaměstnanců. V tomto případě stát neodpovídá za škodu způsobenou porušením povinnosti správce, ale nese samostatnou majetkovou odpovědnost za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem při výběru

Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR 5 Tdo 1143/2005 ze dne 23. listopadu 2005 představenstvo akciové společnosti, stejně jako jiné obdobné orgány, při svém rozhodování musí zohlednit celou řadu různých okolností. Za běžného stavu věcí tedy nelze požadovat stoprocentní správnost a bezchybnost jakéhokoli rozhodnutí. Z tohoto pohledu je tedy zapotřebí chápat i pojem péče řádného hospodáře, kdy v rámci podnikatelské činnosti v zájmu dosažení zisku je zapotřebí činit i rozhodnutí, která sebou nesou i jistou míru podnikatelského rizika.

takové osoby s ohledem na její odborné schopnosti, znalosti a způsobilost plnit řádně svěřené úkoly, popř. při zanedbání jiných svých povinností, a to podle zákona č. 82/1998 Sb.

K bodu 29 (nadpis § 9)

Nadpis § 9 se upravuje v návaznosti na nadpis nové hlavy III.

K bodu 30 (§ 9 odst. 1)

V předmětném ustanovení se v zájmu posílení právní jistoty navrhuje výslovně upravit to, co je nyní dovozováno systematickým výkladem, tj. že ke správě je příslušný v zásadě orgán činný v trestním řízení, který majetek zajistil, nicméně zároveň je třeba respektovat rozdělení trestního řízení na fázi přípravného řízení a řízení před soudem, kdy ve fázi soudního řízení je ke správě příslušný soud. Vymezení příslušnosti ke správě zajištěného majetku se tak uvádí do souladu s § 1 odst. 5 upravujícím přechod příslušnosti ke správě v návaznosti na role orgánů činných v trestním řízení v průběhu trestního řízení, tj. správu majetku zajištěného v trestním řízení vykonává během přípravného řízení policejní orgán nebo státní zástupce, který rozhodl o zajištění či vyzval k vydání věci nebo vydal příkaz k jejímu odnětí, přičemž podáním obžaloby, návrhu na potrestání nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu přechází správa majetku zajištěného v trestním řízení na soud. Vzhledem k vyskytujícím se postupům v praxi, jež nemají oporu v zákoně, kdy soudy odmítají fakticky přebírat zajištěný majetek a v některých případech dokonce hradit náklady spojené se správou majetku zajištěného v přípravném řízení, je třeba zdůraznit, že v soudním řízení je ke správě majetku zajištěného v trestním řízení zásadně příslušný soud, který řízení vede (bez ohledu na to, zda byl majetek zajištěn v přípravném řízení nebo až v řízení před soudem), který je povinen hradit náklady správy a tento majetek také fakticky do správy od policejního orgánu či státního zástupce převzít, pokud tento majetek nebyl předán do správy pověřenému nebo smluvnímu správci, nebo jej nespravuje zvláštní správce podle § 9 odst. 2, anebo se soud se státním zástupcem či policejním orgánem nedohodne jinak (tj. že majetek bude ponechán na místě, kde se nachází a soud bude pouze hradit náklady s tím spojené, přičemž ovšem samozřejmě nese za správu odpovědnost – takový postup lze s ohledem na omezené skladovací možnosti soudu jen doporučit zejména u motorových vozidel – samozřejmě bude záležet na volné skladovací kapacitě příslušných policejních orgánů).

K bodu 31 (§ 9 odst. 2)

V tomto ustanovení se stanoví zvláštní příslušnost správce k výkonu nemajetkových práv spojených s podílem v obchodní korporaci, jež umožňují podílet se na řízení obchodní korporace podle zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“), tj. v případě obchodní společnosti půjde zejména o právo svolat valnou hromadu (§ 183 a 187 odst. 2 ZOK) a hlasovat na valné hromadě i mimo ni (§ 175, § 353 a § 418 ZOK), a v případě družstva o právo účastnit se řízení a rozhodování družstva (§ 575 a § 755 ZOK), především účastnit se a hlasovat na členské schůzi (§ 635 a 650 ZOK) i mimo ni (§ 652 ZOK). S ohledem na skutečnost, že výkon těchto práv může ovlivnit chod obchodní korporace, ba jejich prostřednictvím může správce docílit výměny členů statutárního orgánu a sám vykonávat činnost statutárního orgánu, je zapotřebí, aby tato práva vykonávala osoba k tomu dostatečně odborně způsobilá, s potřebnými znalostmi a zkušenostmi. Jako nejvhodnější osoba se jeví být osoba zapsaná v seznamu insolvenčních správců, jíž bylo vydáno zvláštní povolení podle § 6 odst. 2 zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů (dříve tzv. zvláštní insolvenční správce - může působit kromě činnosti při řešení úpadku reorganizací také jako likvidátor, nucený správce, správce závodu apod.). Vzhledem k tomu, že těchto osob je aktuálně jen několik desítek, je zapotřebí upravit postup pro případ, kdy nebude možné z kapacitních důvodů jmenovat správcem podílu insolvenčního správce se zvláštním povolením. V takovém případě se jmenuje správcem jiný insolvenční správce. S ohledem na to, že jiné zákony mohou stanovit určitá omezení, pokud jde o osoby, jež mohou být vlastníkem podílu v obchodní korporaci nebo členem jejího statutárního orgánu, výslovně se stanoví, že tyto podmínky nemusí správce podílu splňovat, aby nedošlo v některých případech k znemožnění výkonu správy podílu, nicméně pokud některý insolvenční správce tyto podmínky splňuje, měl by být správou pověřen přednostně. Jde přitom o určitá specifická ustanovení jiných zákonů, nikoli o obecné předpoklady typu dostatečného věku, svéprávnosti, bezúhonnosti apod., neboť splnění těchto podmínek je dostatečně upraveno zákonem o insolvenčních správcích. Např. jde o ustanovení § 15 odst. 2 zákona o advokacii, podle kterého statutárním orgánem (nebo jeho členem) advokátní obchodní společnosti může být pouze advokát, který je společníkem společnosti (v případě veřejné obchodní společnosti to vyplývá z ustanovení § 106 odst. 2 ZOK). Pověření správou podílu může insolvenční správce odmítnout jen z vážných důvodů, např. z důvodu vážných zdravotních nebo osobních problémů nebo z důvodu možné podjatosti v řízení. O těchto důvodech je insolvenční správce povinen orgán činný v trestním řízení informovat neprodleně poté, co se dozví o tom, že má být nebo byl pověřen správou, přitom musí tyto důvody dostatečně konkretizovat, aby orgán činný v trestním řízení mohl posoudit důvodnost takového odmítnutí. Důvodem pro odmítnutí funkce správce podílu může být případně i prohlášení insolvenčního správce o jeho plné vytíženosti v insolvenčních řízeních či jiných funkcích, jež může vykonávat. Nelze vyloučit, že osoba, jež má být pověřena správou podílu, může být předpojatá pro poměr k věci nebo osobám, případně může být dán důvod k pochybnostem o její nepředpojatosti. Takovou skutečnost může oznámit správce, osoba, jíž byl podíl zajištěn, obchodní korporace či jiná osoba, nebo ji může zjistit sám orgán činný v trestním řízení. Pokud námitku o podjatosti osoby správce uplatňuje jiná osoba, vyžádá si orgán činný v trestním řízení zpravidla vyjádření správce. Shledá-li orgán činný v trestním řízení, že pochybnosti o nepodjatosti správce jsou důvodné, nepověří jej výkonem správy. Jestliže orgán činný v trestním řízení zjistí důvody podjatosti správce v průběhu výkonu správy, zruší mu pověření správou a neprodleně pověří jiného správce, aby nedošlo k ohrožení činnosti obchodní korporace.

K bodu 32 (§ 9 odst. 3 a 4)

K odstavci 3

Zvláštní příslušnost určitých organizačních složek státu ke správě vymezeného druhu majetku v § 9 odst. 3 je upravena v návaznosti na § 11 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, v němž jsou uvedeny organizační složky státu, které mají výlučnou působnost nakládat s takovým druhem majetku ve vlastnictví státu. Zatímco však § 11 zákona č. 219/2000 Sb. byl od roku 2003 několikrát novelizován, § 9 odst. 3 zákona č. 279/2003 Sb. zůstal beze změny. Proto je zapotřebí uvést tato ustanovení do souladu v těch případech, kdy je to důvodné a možné. Ustanovení § 9 odst. 3 upravuje případy, kdy je příslušnost ke správě stanovena přímo zákonem, tj. zvláštní správci uvedení v tomto ustanovení nejsou orgánem činným v trestním řízení správou pověřováni, ale tato povinnost jim vyplývá přímo ze zákona, neboť povaha věci vyžaduje specifický způsob správy. Při správě pak tento zvláštní správce postupuje v souladu s předpisy upravujícími jeho činnost. Orgán činný v trestním řízení v takovém případě zajistí předání věci zvláštnímu správci.

K písmenu a)

Navržená změna reaguje na novelu provedenou zákonem č. 407/2012 Sb. (účinná k 1. 1. 2013), jež změnila zákon o spotřebních daních a některé další zákony, mimo jiné zákon č. 219/2000 Sb., v němž nově stanovila příslušnost Generálního ředitelství cel k hospodaření s majetkem státu, který byl získán v souvislosti s porušením právních předpisů upravujících správu spotřebních daní anebo na základě těchto předpisů.

K písmenu b)

Reaguje se na změnu ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, k níž dochází v návaznosti na nový atomový zákon, který byl předložen do legislativního procesu. V novelizovaném § 11 odst. 1 písm. b) citovaného zákona se v návaznosti na atomový zákon rozšiřuje předmět hospodaření Správy úložišť radioaktivního odpadu jako organizační složky státu o nakládání (včetně vlastnictví) se zdroji ionizujícího záření, s nimiž není nakládáno v souladu se zákonem. V návaznosti na uvedenou změnu je zapotřebí odpovídajícím způsobem rozšířit předmět činnosti Správy úložišť radioaktivního odpadu i ohledně majetku zajištěného v trestním řízení. Dále se upravuje užitá terminologie v návaznosti na definice pojmů v zákonu č. 18/1997 Sb. (atomový zákon) a obdobně znějících definic v nově navrženém atomovém zákonu, podle něhož je radioaktivní látka podmnožinou zdrojů ionizujícího záření, a proto není terminologicky správné uvádět oba tyto pojmy vedle sebe.

K písmenu c)

Předmětné ustanovení určující příslušnost ke správě zajištěných neznačených cigaret bylo shodné s ustanovením § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 219/2000 Sb. do 31. 12. 2003, kterým se zakládala příslušnost Státní zemědělské a potravinářské inspekce nebo České obchodní inspekce k hospodaření s propadlými nebo zabranými cigaretami, které nebyly označeny v souladu s § 4 zákona č. 303/1993 Sb., o zrušení státního tabákového monopolu a o opatřeních s tím souvisejících. Zákon č. 354/2003 Sb. svěřil s účinností od 1. 1. 2004 hospodaření s propadlými nebo zabranými neznačenými tabákovými výrobky celním orgánům. Zákon č. 217/2005 Sb. s účinností k 1. 7. 2005 ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 219/2000 Sb. zrušil a nadále již není upravena zvláštní příslušnost k hospodaření s takovými tabákovými výrobky. Vzhledem k uvedenému se navrhuje z § 9 písmeno c) vypustit.

K nově označenému písmenu c)

Dikce předmětného ustanovení se upravuje tak, aby zohledňovala fázi, ve které se s majetkem nakládá, tj. že jde teprve o zajištěný majetek a nikoli již o majetek propadlý státu.

K nově označenému písmenu d)

V návaznosti na zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, bylo s účinností k 1. 1. 2009 novelizováno ustanovení § 11 odst. 1 písm. e) zákona č. 219/2000 Sb. tak, že podle aktuálního znění tohoto ustanovení již není k hospodaření se zbraněmi, střelivem a výbušninami příslušné Ministerstvo vnitra, ale krajské ředitelství Policie ČR, v jehož působnosti se nachází sídlo orgánu, jenž o propadnutí nebo zabrání rozhodl; není-li takového orgánu, přísluší tomu krajskému ředitelství Policie ČR, v jehož územní působnosti se věc nachází. Ve fázi probíhajícího trestního řízení se jako nejvhodnější jeví navázat příslušnost ke správě zajištěného majetku na územní obvod orgánu činného v trestním řízení, který aktuálně vede trestní řízení. Dále je reagováno na plánovanou novelu zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, a některých dalších zákonů (bývalý sněmovní tisk č. 934), která svěřuje hospodaření s návykovými látkami a prekursory, včetně zařízení k jejich výrobě, a s přípravky obsahujícími návykové látky a jinými nebezpečnými látkami propadlými nebo zabranými v trestním řízení příslušnému krajskému ředitelství Policie ČR.

K odstavci 4

Z praktických zkušeností vyplynulo, že je žádoucí zařadit mezi subjekty, jež je možné bezúplatně pověřit výkonem správy zajištěného majetku, také státní organizace příslušné hospodařit s majetkem státu, tj. pouze ty státní organizace, které jsou vymezeny v § 54 odst. 1 větě první a druhé zákona č. 219/2000 Sb., např. státní příspěvkové organizace, státní fondy a státní podniky v režimu zákona č. 111/1990 Sb. Jako příklad lze uvést Národní galerii, kterou je vhodné pověřit správou uměleckých děl, neboť je schopna zajistit potřebné podmínky pro jejich skladování a zabezpečení (vhodné klimatické podmínky, větrání, zabezpečení atd.). U státních organizací ve smyslu § 54 odst. 1 věty první a druhé zákona č. 219/2000 Sb. se předpokládá stejný režim jako u organizačních složek státu příslušných hospodařit s majetkem státu – tj. správu vykonávají bezúplatně [srov. znění § 9 odst. 3 písm. a) a písm. b)] na základě pověření, přičemž případné náklady se správou spojené jsou pak hrazeny orgány činnými v trestním řízení. Pověření má formu přípisu. Uvedené ustanovení nepředpokládá, že by podle něj bylo možné pověřit správou státní organizace, na které se zákon č. 219/2000 Sb. nevztahuje, tj. ty, které mají „právo hospodařit“ s majetkem státu a jsou uvedeny v § 54 odst. 1 větě čtvrté a páté zákona č. 219/2000 Sb., zejm. tedy státní podniky v režimu zákona č. 77/1997 Sb., státní organizace, které se tímto zákonem řídí, a Budějovický Budvar, národní podnik. Dále se ustanovení upravuje formulačně tak, aby bylo zřejmé, že organizační složka státu či státní organizace vykonává správu na základě pověření, zatímco smluvní správce se nepověřuje, ale správu vykonává na základě smlouvy. Organizační složka či státní organizace vykonává správu bezúplatně, smluvní správce ji vykonává za sjednanou úplatu, přičemž lze dojednat, že ji bude vykonávat i bezúplatně, pokud by k tomu byl některý subjekt ochoten.

K bodům 33 a 34 (§ 9 odst. 5)

S ohledem na skutečnost, že smluvní správce nese samostatnou odpovědnost za výkon správy, je obligatorní náležitostí smlouvy o správě ujednání o odpovědnosti správce za škodu způsobenou při výkonu správy (a to v souladu s § 8a). Zatímco v případech, kdy správu vykonává jiný než smluvní správce, se při stanovení kupní ceny a při prodeji samotném postupuje podle právních předpisů, jež při prodeji tento správce obvykle užívá, u smluvního správce není vždy zřejmé, jak bude kupní cena stanovena a jakým způsobem bude k prodeji přistoupeno, proto se navrhuje stanovit jako povinnou náležitost smlouvy o prodeji zajištěného majetku rovněž ujednání o způsobu určení kupní ceny a o postupu při prodeji. Dále se staví najisto, že smlouvu o správě lze uzavřít i pro výkon dílčího právního jednání či úkonu, např. za účelem zajištění běžné údržby motorových vozidel nebo prodeje zajištěného majetku.

K bodu 35 (§ 9 odst. 6)

Vzhledem k tomu, že originálním správcem zajištěného majetku je vždy orgán činný v trestním řízení, který také nese za tento majetek odpovědnost, navrhuje se doplnit do tohoto ustanovení povinnost ÚZSVM a soudního exekutora pověřených výkonem správy zajištěného majetku informovat orgán činný v trestním řízení také o tom, že správou zajištěného majetku pověřili jinou organizační složku státu nebo státní organizaci. Dále se toto ustanovení upravuje tak, aby příslušný orgán činný v trestním řízení již neuděloval souhlas se samotným uzavřením smlouvy o správě zajištěného majetku, ale až s předáním konkrétní věci do správy smluvnímu správci. Uvedené reaguje na skutečnost, že smluvní správce je vybírán v rámci řízení o veřejných zakázkách a s vítězem je uzavřena obecná smlouva o správě daného typu majetku, resp. o provedení určitých úkonů správy, na dobu neurčitou až do vyčerpání hodnoty veřejné zakázky, takže není prakticky možné uzavírat smlouvu na každou konkrétní zajištěnou věc. Pokud orgán činný v trestním řízení neudělí souhlas se správou zajištěného majetku podle dané smlouvy, nelze již uzavřenou smlouvu měnit či dokonce rušit a uzavřít ji s jiným subjektem. Jedinou možností tak je, že daný majetek, ohledně něhož nebyl souhlas k smluvní správě udělen, nebude smluvně spravován.

K bodu 36 (§ 9 odst. 7 a 8)

S ohledem na skutečnost, že pověření ke správě slouží pověřenému správci spolu s usnesením o zajištění majetku jako doklad prokazující jeho oprávnění ke správě zajištěného majetku, navrhuje se přímo zákonem stanovit alespoň minimální náležitosti, jež musí splňovat. Jednotlivá práva a povinnosti správce přitom nemusí být v pověření jednotlivě vyjmenována, postačí pouze rámcové vymezení rozsahu správy, vždy však musí být tento rozsah jasný a určitý. Kromě pověření správce správou v plném rozsahu (tj. v rozsahu práv zajištěných v usnesení a práv a povinností podle tohoto zákona) lze správce pověřit i výkonem pouze dílčího právního jednání nebo úkonu správy (např. zastupováním v řízení před soudem, prodejem zajištěného majetku, provedením údržby motorového vozidla). Pověření má formu opatření, nikoli rozhodnutí. Zdůrazňuje se, že orgánu činnému v trestním řízení jako originálnímu správci zajištěného majetku náleží právo zvolit si nejvhodnější způsob správy zajištěného majetku s ohledem na jeho povahu (při respektování zákonných podmínek). Územní pracoviště ÚZSVM a soudní exekutor tak mohou činit pouze v rozsahu, v jakém jim to umožňuje zákon (tj. pokud zruší pověření, mohou pověřit jiného správce nebo s ním uzavřít smlouvu o správě jen při splnění zákonných podmínek). Dále se výslovně zdůrazňuje, že pověření ke správě zajištěného majetku orgán činný v trestním řízení nevydává v případě, že je příslušnost ke správě stanovena přímo zákonem, tj. v případech uvedených v odstavci 3, kdy povaha věci vyžaduje správu zvláštním správcem určeným přímo ze zákona. Při správě pak tento zvláštní správce postupuje v souladu s předpisy upravujícími jeho činnost. V případě, že je správou pověřen soukromý subjekt, se nově orgánu, který vydal pověření, stanoví povinnost vyrozumět o takovém pověření osobu, jíž byl zajištěn majetek, který má být spravován na základě pověření. V případě, že je správce pověřen správou podílu v obchodní korporaci, se o pověření vyrozumí také obchodní korporace (podle trestního řádu se obchodní korporaci doručuje i usnesení o zajištění podílu). Z vyrozumění by mělo být patrné, kdo je správou pověřen a v jakém rozsahu. Tyto osoby se vyrozumí i o zrušení pověření a o jiném způsobu správy.

K bodu 37 (§ 10)

Jak již bylo uvedeno v obecné části, předmětné ustanovení vymezující práva a povinnosti správce je zapotřebí upravit tak, aby jednak jasně odráželo postavení správce vůči zajištěnému majetku a jednak rozlišovalo práva a povinnosti při správě podle typu majetku. Správcem se přitom alternativně rozumí:

- příslušný orgán činný v trestním řízení uvedený v § 9 odst. 1,

- pověřené územní pracoviště ÚZSVM nebo pověřený soudní exekutor uvedený v § 9 odst. 1,

- insolvenční správce uvedený v § 9 odst. 2,

- pověřená organizační složka státu nebo státní organizace příslušná hospodařit s určitým majetkem uvedená v § 9 odst. 4,

- smluvně pověřená osoba podnikající v určité oblasti nebo dostatečně odborně způsobilá k výkonu správy daného majetku (tzv. smluvní správce, práva a povinnosti vykonává v rozsahu upraveném ve smlouvě). Zvláštní správce, jehož příslušnost k specifickým typům věcí je založena § 9 odst. 3, se při správě řídí přednostně příslušnými zvláštními předpisy upravujícími nakládání s takovými věcmi. Zákon č. 279/2003 Sb. nepředpokládá provádění plné správy správcem zajištěného majetku, nepřecházejí na něj všechna práva a povinnosti spojené se zajištěným majetkem jako je tomu např. u insolvenčního správce, ale hlavním cílem správy je zajistit prostřednictvím provedení potřebných právních jednání, aby nedošlo ke snížení hodnoty zajištěného majetku či k jeho zmenšení, nebo aby naopak došlo k jeho očekávanému zvýšení (určitou výjimku tvoří hmotné movité věci fakticky převzaté do správy, u nichž je rozsah povinností správce větší - viz dále). Správce nevstupuje plně do postavení osoby, jíž byl majetek zajištěn, ale vykonává správu pouze v tom rozsahu, v jakém nemůže jednat dotčená osoba. Do určité míry se jeho postavení blíží postavení správce závodu, s výjimkou fakticky převzatých movitých věcí, kde vykonává tzv. plnou správu. Ustanoveními zákona č. 279/2003 Sb. se řídí v zásadě správa veškerého majetku zajištěného v trestním řízení nebo na základě mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních, s výjimkou věcí sloužících v trestním řízení jako důkaz, jež jsou v úschově příslušného orgánu činného v trestním řízení. Je však zřejmé, že rozsah práv a povinností správce nebude shodný u všech typů majetku, ale bude se lišit podle povahy zajištěných věcí. Práva a povinnosti správce budou zásadně odlišné u hmotných movitých věcí, které byly fakticky odebrány z dispozice dotčené osoby, a u nemovitostí a nehmotných věcí, u nichž dotčené osobě zůstávají zachována její práva a povinnosti k nim se vztahující, nicméně usnesením

Smyslem správy závodu je zajistit provozování prodávaného závodu tak, aby nedošlo bezdůvodně ke zmenšení jeho majetku, případně aby se majetek závodu očekávaným způsobem zvýšil. Za tím účelem je správce oprávněn informovat peněžní ústav o tom, že povinný může nakládat s prostředky na svém účtu, které se týkají provozování závodu, jen s jeho souhlasem, dále informovat katastrální úřad, že povinný nesmí bez jeho souhlasu nemovitost, jež je součástí závodu, převést na jiného, zatížit ji či jinak s ní nakládat a podle okolností vyzvat dlužníky povinného, aby plnili na účet povinného, který za tím účelem zřídil správce. Splnění dluhu je správce oprávněn v případě, že dlužníci povinného nerespektují jeho pokyny, jménem povinného vymáhat. Správce je též oprávněn provést jménem povinného úkony k odvrácení hrozící škody na majetku, neučiní-li to povinný. Nesouhlas správce s úkonem povinného lze nahradit rozhodnutím soudu, proti němuž není přípustné odvolání. Správce je vybaven i oprávněním zastupovat povinného ve sporech a v jiných řízeních, v nichž je povinný účastníkem a které se týkají závodu.

o zajištění jsou práva omezena v potřebném rozsahu tak, aby tato osoba nemohla provést právní jednání směřující k zmaření či ztížení účelu zajištění (převod vlastnictví na jinou osobu, zřízení služebnosti atd.). Smyslem správy každopádně není úsilí o zhodnocení věci (např. prováděním burzovních spekulací), ani úplatné využívání zajištěné věci (užívací práva zůstávají vlastníkovi zachována, formou zajištění pohledávky lze však zajistit příjmy plynoucí dotčené osobě z úplatného užívání majetku).

K odstavci 1

V tomto ustanovení jsou vymezeny obecné povinnosti správce vůči všem typům majetku s tím, že příslušná právní jednání samozřejmě činí v případech, kdy je jich zapotřebí. Je zřejmé, že např. u zajištěných peněžních prostředků na účtu je již pouhý akt jejich zajištění dostatečným úkonem a není zapotřebí činit jakékoli další úkony snad jedině s výjimkou případu, kdy by peněžní ústav nedopatřením peněžní prostředky řádně a včas nezajistil a osoba, jíž měly být zajištěny, je v rozporu se zákazem v usnesení o zajištění převedla z účtu jinam. Naopak v případě zajištěné pohledávky je zapotřebí sledovat, zda dlužník řádně a včas splní svou povinnost a v případě, že tak neučiní, je třeba zahájit soudní řízení za účelem jejího vymožení. S výjimkou odebraných hmotných movitých věcí (viz dále k odstavci 2) se úkony správce vůči zajištěnému majetku omezují na činění právních jednání směřujících k ochraně majetku před snížením jeho hodnoty, resp. na právní jednání zabraňující tomu, aby došlo k zmenšení zajištěného majetku či nedošlo k jeho očekávanému zvětšení. Správce tak zejména v potřebném rozsahu právně jedná za účelem vymožení majetkových práv spojených se zajištěným majetkem (např. právo na směnečný peníz, právo na výplatu dividendy, právo na smluvní peněžité plnění – právo na úhradu dluhu, úhradu ceny díla, úhradu nájemného), uplatňuje nárok na náhradu škody a na vydání předmětu bezdůvodného obohacení a dovolává se neplatnosti právního jednání učiněného osobou, jíž byl majetek zajištěn, v rozporu se zákazy, jež jí byly uloženy rozhodnutím o zajištění majetku podle trestního řádu (právní napadení smluv uzavřených o prodeji, darování či zatížení zajištěného majetku).

K odstavci 2

Ve vztahu k hmotným movitým věcem, jež byly odňaty z dispozice osoby, jíž byly zajištěny, se kromě tzv. právní ochrany uplatní i některé další povinnosti správce, zejména povinnost tyto věci řádně zabezpečit a skladovat a chránit je před neodbornou manipulací a úmyslnými zásahy ze strany třetích osob, ale i před nepříznivým působením klimatických podmínek (poškozením, ztrátou, odcizením či zničením), neboť v tomto případě tyto povinnosti nemůže plnit osoba, jíž byly věci odňaty, a je tak odpovědností správce zajištěné věci chránit. Vůči těmto věcem správce provádí i nezbytné faktické úkony směřující k tomu, aby nedošlo k znehodnocení věci, např. provádí běžnou údržbu zajištěných motorových vozidel, zajišťuje krmení pro zajištěná živá zvířata apod. Jak již bylo uvedeno, správce však není oprávněn tyto věci využívat (ať již úplatně nebo bezúplatně pro vnitřní potřeby, např. jezdit v zajištěných vozidlech při plnění úkolů) a nepřecházejí na něj ani poplatkové a jiné povinnosti s těmito věcmi spojené (např. platba povinného ručení u vozidel).

K odstavci 3

V řízeních směřujících k ochraně zajištěného majetku přecházejí procesní práva a povinnosti jinak náležející vlastníkovi nebo majiteli takového majetku na správce, v jiných řízeních však tato práva a povinnosti zůstávají zachována vlastníkovi nebo majiteli (např. daňové řízení, správní řízení vedená z důvodu nesplnění některé povinnosti k zajištěnému majetku). Pro případy, kdy zajištěný majetek nemá vlastníka (majetek ve svěřenském fondu), nebo takový vlastník ze zákona nemá oprávnění s majetkem nakládat (majetek v podílovém fondu), se stanoví, že správce má v řízenío takovém majetku stejné postavení jako osoba oprávněná s tímto majetkem nakládat (svěřenský správce, obhospodařovatel podílového fondu). Pověřený správce nově již nepotřebuje k činění potřebných jednání v soudním, správním či jiném řízení předchozí souhlas příslušného orgánu činného v trestním řízení, neboť smysl takového speciálního souhlasu není zřejmý, protože součástí správy zajištěného majetku je nepochybně i právní ochrana zajištěných věcí, přičemž pověřený správce vykonává správu v rozsahu stanoveném zákonem (popř. i pověřením či smlouvou). Požadavek souhlasu k zahájení řízení směřujícího k ochraně zajištěného majetku se tak jeví být nadbytečný, neboť je odpovědností správce, aby dostál své povinnosti, že nedojde k bezdůvodnému snížení hodnoty zajištěného majetku, přičemž způsob, jakým této povinnosti dostojí, je plně v jeho pravomoci a odpovědnosti. Vzhledem k tomu, že prodej zajištěného majetku je v zákonem předvídaných případech nejefektivnějším způsobem, jak zachovat hodnotu zajištěného majetku, nově se pověřenému správci stanoví povinnost navrhnout příslušnému orgánu činnému v trestním řízení takový prodej, má-li za to, že jsou splněny potřebné podmínky.

K odstavci 4

Navrhuje se nově upravit evidenční povinnost vůči zajištěnému majetku v tom smyslu, že již není stanoven povinný způsob evidence takového majetku a správci zajištěného majetku se ponechává na úvaze, jakým způsobem bude zajištěný majetek evidovat, zvolený způsob nicméně musí být dostatečně průkazný a přehledný. Přitom lze předpokládat, že správce využije postupů, které již má při své činnosti zavedeny, vždy je však zapotřebí důsledně odlišit majetek evidovaný podle tohoto zákona a majetek vedený v účetnictví či v evidenci podle jiných právních předpisů. Zároveň se výslovně stanoví, že zajištěný majetek se nevede v účetnictví, ani se na něj nevztahuje inventarizační povinnost.

K odstavci 5

Dané ustanovení odráží zásadu, že správce nemůže vykonávat více práv ani povinností, než kolik mu přiznává zákon nebo kolik na něj přešlo v důsledku znemožnění jejich výkonu osobě, jejíž majetek byl zajištěn. Zásadně platí, že správce vykonává práva a povinnosti k zajištěnému majetku v rozsahu uvedeném v odstavcích 1 až 4. Další povinnosti nad rámec uvedených správce nevykonává, další práva může vykonávat pouze v případě, že orgán činný v trestním řízení považuje za potřebné pro účely řádného zajištění majetku omezit nebo zakázat výkon některých dalších práv dotčené osoby nad obvyklý rámec a uvede tak při zajištění, popř. i dodatečně (typicky to přichází v úvahu v případě zajištění nehmotné věci, např. může jít o nemajetková práva spojená s podílem v obchodní korporaci). Pouze v takovém případě pak správce vstupuje do těchto práv v rozsahu jejich zákazu nebo omezení a je-li toho zapotřebí k zabránění snížení hodnoty zajištěného majetku, aktivně je vykonává. Správce vykonává pouze práva potřebná k řádnému výkonu správy, v žádném případě na něj nepřechází např. právo vlastníka zajištěný majetek zcizit, zničit, poškodit nebo zatížit. Stejně tak správce není oprávněn zajištěný majetek užívat, a to ani bezúplatně.

K odstavci 6

Správci zajištěného majetku se za účelem umožnění řádného výkonu správy přiznávají potřebná oprávnění, přičemž dotčené osoby jsou povinny mu poskytnout veškerou potřebnou součinnost. Zároveň se stanoví sankce pro případ neposkytnutí potřebné součinnosti, kterou je pořádková pokuta, jejíž výše odpovídá výši pořádkové pokuty, kterou lze uložit v trestním řízení fyzické nebo právnické osobě podle trestního řádua zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Při ukládání pořádkové pokuty se postupuje podle trestního řádu, jenž je podle § 1 odst. 8 tohoto zákona subsidiárně použitelný na otázky tímto zákonem neupravené.

K bodu 38 (§ 10a a § 10b) K § 10a

K odstavcům 1 a 2

S ohledem na specifičnost správy podílu v obchodní korporaci se do tohoto zákona navrhuje včlenit zvláštní ustanovení upravující některé další otázky nad rámec obecných ustanovení o správě, jež se samozřejmě užijí i na správce podílu. Postavení správce podílu v obchodní korporaci se odvíjí od velikosti tohoto podílu a od rozsahu zajištěných práv k podílu. Jak již bylo uvedeno, orgán činný v trestním řízení pověří správou podílu insolvenčního správce pouze v těch případech, kdy k uchování hodnoty podílu nepostačí zajištění odpovídajících práv k podílu a je zapotřebí jejich aktivní výkon. Zejména půjde o situace, kdy je majitel podílu zároveň členem statutárního orgánu, nebo je napojen na některého z členů statutárního orgánu, a je dáno riziko, že dojde k vyvedení majetku z obchodní korporace a tím ke snížení či ztrátě hodnoty zajištěného podílu. V takovém případě je pak nezbytné, aby správce využil nástrojů, jež mu dává ZOK, a docílil s využitím hlasovacích práv odvolání dotčených osob z funkce a nechal se do funkce člena statutárního orgánu jmenovat místo nich. Takový postup je samozřejmě možný pouze v případě, že správce disponuje většinou hlasovacích práv a nebrání tomu jiné překážky (např. není-li volba členů statutárního orgánu svěřena kontrolnímu orgánu). Potřeba pověřit správou podílu insolvenčního správce však může vyvstat i tehdy, když nebude zapotřebí zasahovat do činnosti statutárního orgánu, ale s ohledem na možná rizika nebude možné ponechat majiteli většinového podílu v obchodní korporaci výkon jeho nemajetkových práv k podílu, zejména hlasovacích práv, neboť jejich prostřednictvím by mohl snadno dosáhnout změny stavu a zmařit účel zajištění (v tomto případě je třeba vždy hodnotit, zda je skutečně dána důvodná obava, že majitel podílu bude svým jednáním usilovat o snížení hodnoty podílu, např. i s ohledem na hrozící trest, charakter jeho trestné činnosti aj.). Vzhledem k tomu, že poznatky o možném napojení společníka či člena družstva na statutární orgán obchodní korporace nebo o možném riziku, že využije svých práv k vyvedení majetku z obchodní korporace, disponuje orgán činný v trestním řízení, je zapotřebí, aby pověřeného správce informoval o těchto poznatcích, aby tento mohl vyhodnotit, jakým způsobem je třeba správu vykonávat. Pokud by správce nemohl zabránit vyvádění majetku z korporace výše uvedeným způsobem nebo by se takový postup nejevil být vhodný, přichází v úvahu prodej zajištěného podílu v důsledku hrozby rychlé ztráty na hodnotě. Vždy však platí, že správce podílu v obchodní korporaci je oprávněn činit pouze to, co mu umožňují zajištěná práva k podílu. Jeho postavení je odlišné od postavení např. nuceného správce, insolvenčního správce při řešení úpadku reorganizací nebo od postavení likvidátora obchodní korporace, neboť správce podle tohoto zákona není mocensky dosazen do obchodního vedení (řízení) obchodní korporace, ale pouze vstupuje do zajištěných práv vážících se k podílu. Může tak činit pouze to, co mu umožňují zajištěná práva k podílu, tj. je do značné míry v obdobném postavení jako společník či člen družstva, jemuž byl podíl zajištěn, byť s určitými odchylkami. Při své činnosti pak postupuje kromě tohoto zákona podle ZOK. Pokud by správce prostřednictvím výkonu zajištěných práv k podílu nebyl schopen zabránit výrazné ztrátě na hodnotě podílu (tj. zejména pokud by byl majetek vyváděn z obchodní korporace), má možnost navrhnout příslušnému orgánu činnému v trestním řízení prodej podílu a pak prodej realizovat formou veřejné dražby (podrobněji viz § 12).

Zároveň je však třeba upravit určité odchylky vyplývající ze skutečnosti, že správce je do postavení společníka či člena družstva ustanoven z moci veřejné a neuplatní se tak příslušné soukromoprávní mechanismy. Správce např. nebude v souladu se ZOK dokládat svou bezúhonnost, neboť podmínka bezúhonnosti je u něj zkoumána v rámci předpokladů pro udělení povolení k činnosti insolvenčního správce. Dále je zapotřebí správci přiznat právo svolat jednání nejvyššího orgánu, přičemž se vylučují příslušná ustanovení ZOK (§ 184 odst. 1, § 406 odst. 1 a § 636 odst. 1 ZOK) upravující minimální lhůty pro oznámení termínu jednání nejvyššího orgánu obchodní korporace (valná hromada, členská schůze), neboť za účelem zabránění vyvedení majetku z obchodní korporace a snížení hodnoty zajištěného podílu je nezbytné jednat neprodleně a docílit výměny člena (členů) statutárních orgánů. Jak již bylo uvedeno v obecné části důvodové zprávy, takový postup není na újmu práv menšinových společníků, neboť chrání i jejich zájmy. Vzhledem k tomu, že nelze vyloučit situaci, že všechny dosavadní členy statutárního orgánu obchodní korporace nahradí pouze jeden správce, je třeba vyloučit použitelnost ustanovení zákona o obchodních korporacích o minimálním počtu členů statutárního orgánu, např. § 439 zákona o obchodních korporacích.

K odstavci 3

S ohledem na to, že originálním správcem zajištěného majetku je orgán činný v trestním řízení, který také rozhoduje o odměně správce, má možnost si v případě potřeby vyžádat zprávu o činnosti pověřeného správce podílu. Taková zpráva mu může sloužit i jako podklad pro to, zda ponechá správce v jeho funkci či jej vymění. Správce má ze zákona povinnost takovou zprávu předložit orgánu činnému v trestním řízení vždy ve stanovené lhůtě po zrušení nebo zániku pověření.

K odstavcům 4 a 5

Uvedené ustanovení vymezuje případy, kdy zaniká ze zákona pověření správou podílu, neboť další výkon správy je s ohledem na důvod zániku pověření buď nemožný, nebo nežádoucí nebo již není zapotřebí. Tím není dotčeno právo, resp. povinnost, soudu zrušit pověření správou i v jiných případech, např. není-li spokojen s činností správce, vzniknou-li důvodné pochyby o jeho nepodjatosti, nebo dojde-li k zrušení zajištění podílu.

K odstavci 6

S ohledem na to, že správce podílu v obchodní korporaci může v době zániku či zrušení pověření vykonávat funkci ve statutárním, popř. jiném, orgánu obchodní korporace, je třeba upravit zánik této funkce přímo ze zákona, neboť soukromoprávní mechanismy ukončení výkonu této funkce nejsou vyhovující. Zároveň se správci stanoví povinnost poskytnout potřebnou součinnost v zákoně uvedeným osobám za účelem zajištění jejich informovanosti. Pro případ, že by orgán činný v trestním řízení zrušil správci pověření nebo toto pověření zaniklo, ale potřeba výkonu správy by trvala, je povinen neprodleně (nejpozději do 14 dnů od nastalé skutečnosti) pověřit správou nového správce, přičemž se stanoví, že na takového správce ze zákona přechází funkce člena orgánu, kterou vykonával předchozí správce, aby bylo zabráněno nežádoucím prodlevám, jež by nastaly, než by nový správce byl zvolen do této funkce. Zároveň se nastavuje mechanismus, aby jednání v mezidobí učiněná původním správcem mohla zůstat v platnosti.

K § 10b

K odstavcům 1 a 2

S ohledem na skutečnost, že správu podílu v obchodní korporaci vykonává soukromá osoba (insolvenční správce), je zapotřebí upravit základní zásady pro stanovení jeho odměny a náhrady hotových výdajů. Vychází se z koncepce, že odměnu a náhradu hotových výdajů správce, který vykonává práva společníka či člena družstva, hradí stát, nicméně pokud správce vykonává funkci statutárního orgánu obchodní korporace, hradí mu odměnu a hotové výdaje příslušná obchodní korporace, neboť správce vykonává činnost, kterou by jinak vykonávala jiná soukromá osoba placená touto korporací, přičemž důvodem pro výkon této funkce správcem je hrozba, že by mohlo dojít k vyvedení majetku z obchodní korporace a statutární orgán by jednal v rozporu s požadavkem na péči řádného hospodáře. Správce tak ve funkci působí ve prospěch obchodní korporace. Pouze v případě, kdy by majetek obchodní korporace nedostačoval k úhradě odměny a náhrady hotových výdajů správce, by je hradil rovněž stát, a to v rozsahu stanovém prováděcí vyhláškou.

K odstavci 3

Výši odměny správce stanoví příslušný orgán činný v trestním řízení usnesením v souladu s pravidly obsaženými v zákoně a prováděcí vyhlášce, a to jak v případě, kdy odměnu hradí stát, tak i v případě, že ji hradí obchodní korporace. Příslušný orgán činný v trestním řízení tak učiní na základě návrhu správce. O výši náhrady hotových výdajů správce orgán činný v trestním řízení rozhoduje pouze v případě, že je hradí stát. Hradí-li hotové výdaje obchodní korporace, vyplatí je v souladu s pravidly obsaženými v prováděcí vyhlášce a v souladu s pravidly uplatňujícími se v této obchodní korporaci, nejsou-li v rozporu s vyhláškou (v tomto případě se uplatní kontrolní mechanismy fungující v dané obchodní korporaci). Hotové výdaje jsou nezbytné výdaje vydávané správcem, jež nelze zahrnout pod jiné formy výdajů. Mezi hotové výdaje není možno účtovat takové položky, jako jsou výdaje na vedení kanceláře správce, na úhradu nákladů na jeho zaměstnance apod. Hotovými výdaji jsou typicky cestovní výlohy správce v souvislosti se správou podílu, poštovné, náklady na telefony apod. Proti rozhodnutí o výši odměny a náhrady hotových výdajů správce je přípustná stížnost s odkladným účinkem (kromě správce ji může podat i obchodní korporace).

K odstavci 4

V uvedeném ustanovení jsou vymezena kritéria, jakými se bude soud řídit při stanovení výše odměny správce podílu, přičemž podrobnosti bude upravovat prováděcí vyhláška (viz odstavec 7). Výše odměny by měla být odvozena jednak od skutečnosti, zda správce vykonává v obchodné korporaci funkci člena statutárního orgánu či nikoli (neboť rozsah a náročnost jeho činnosti jsou v kladném případě nesrovnatelně větší než v případě, kdy vykonává pouze práva majitele podílu), a jednak od výše obratu obchodní korporace. Provázání výše odměny správce podílu s ročním obratem obchodní korporace je využíváno i při určení odměny insolvenčního správce při reorganizaci podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, ve znění pozdějších předpisů, přičemž navázání výše odměny na obrat korporace poměrně věrohodně vypovídá o objemu podnikatelských aktivit korporace a může tak být zásadním vodítkem pro stanovení náročnosti správy, a tedy i odpovídající odměny správce za jím vykonávanou činnost. Pokud uvedená kritéria nelze použít, např. protože daná obchodní korporace nevykonává podnikatelskou činnost a nemá obrat (např. bytové družstvo), stanoví výši odměny správce soud podle předpokládané délky doby výkonu správy a rozsahu a náročnosti vykonávané činnosti správce. Pokud správce v obchodní korporaci vykonává funkci člena statutárního orgánu, přihlédne soud také k výši odměny ostatních členů statutárního orgánu nebo bývalých členů statutárního orgánu.

K odstavci 5

Výslovně se uvádí, kdo je plátcem odměny a náhrady hotových výdajů za stát.

K odstavci 6

V tomto ustanovení je upravena možnost správce požádat o čerpání zálohy na jeho odměnu nebo náhradu hotových výdajů, což bude relevantní zejména v případě, kdy je hradí stát, který tak činí až po skončení výkonu správy podílu.

K odstavci 7

V uvedeném ustanovení je upraven okruh otázek, jež by měl řešit prováděcí právní předpis - vyhláška Ministerstva spravedlnosti (viz zmocňovací ustanovení v § 12a).

K bodu 39 (§ 11 a 12)

K § 11

Ustanovení o úhradě nákladů na správu se zpřesňuje v tom smyslu, že jde o náklady, jež jsou vynaloženy na řádný výkon správy ve smyslu § 10, neboť původní dikce hovořící o „nákladech nutných k uchování zajištěného majetku ve stavu, v jakém byl v době jeho zajištění, které by jinak musel vynaložit obviněný,“ evokuje dojem, jako by bylo povinností správce učinit vše, aby majetek vůbec neztratil na hodnotě, což není možné už jen vzhledem k běžnému opotřebení majetku, a kromě toho u jiného majetku než movitých věcí správce majetek fakticky nespravuje a tudíž nemůže odpovídat za jeho faktický stav. Dále se odstraňuje dosavadní konstrukce přednostní úhrady nákladů z výnosů a přírůstků zajištěného majetku, neboť v praxi se tak stejně neděje, protože správci zajištěného majetku nemají rozpočtově umožněno úhradu tímto způsobem provést.

K § 12

Cílem navrženého ustanovení je rozšířit podmínky prodeje zajištěného majetku (viz obecná část důvodové zprávy), odstranit stávající výkladové nejasnosti a zpřesnit pravidla prodeje. Soud rozhodne o prodeji zajištěného majetku na návrh pověřeného nebo smluvního správce, na návrh obviněného nebo jiné osoby, která má na prodeji zájem, nebo i bez takového návrhu, má-li za to, že jsou splněny podmínky pro prodej.

K odstavci 1

Navržené ustanovení upravující možnost prodeje zajištěného majetku se souhlasem osoby, jíž byl zajištěn, se přebírá beze změny z dosavadní právní úpravy.

K odstavci 2

V tomto ustanovení se navrhuje oproti dosavadní právní úpravě rozšířit podmínky prodeje zajištěného majetku bez souhlasu osoby, jíž byl zajištěn, jsou-li pro takový postup dány určité objektivní důvody. Podle dosavadní právní úpravy lze zajištěný majetek bez souhlasu dotčené osoby prodat pouze, pokud

- hrozí nebezpečí zkázy majetku nebo jiné těžko odvratitelné škody (např. jde o rychle se kazící potraviny či jiné komodity),

- obviněný či zúčastněná osoba uprchli nebo se skrývají,

- majetek ztrácí přes řádný výkon správy výrazným způsobem svoji cenu. První důvod se týká jen specifického velmi omezeného okruhu věcí (zejména rychle se kazící potraviny) a dosud podle dostupných informací nebyl využit. Tento důvod se navrhuje převzít do nové právní úpravy. Pokud jde o druhý důvod, v praxi je sporné, zda je takovýto důvod sám o sobě dostačující k tomu, aby došlo k prodeji majetku, přičemž převažují spíše názory, že musí být splněny ještě další podmínky, aby bylo důvodné přistoupit k prodeji, tj. zejména musí být splněna podmínka, že nedosažitelnost dotčené osoby, jejíž majetek byl zajištěn, brání řádnému výkonu správy takového majetku. Uvedený důvod byl koncipován zejména s ohledem na opuštěné nemovitosti, které nebylo možno řádně spravovat - vzhledem k tomu, že v tomto návrhu se koncepce plné správy nemovitosti opouští, není již tento důvod prodeje relevantní, a proto již v nově navržené právní úpravě není obsažen. Většímu využití posledního důvodu prodeje brání nejasnosti týkající se výkladu pojmu „výrazná ztráta ceny“. Tento pojem dosud nebyl uspokojivě a jednoznačně vymezen a názory na jeho vymezení co do jeho obsahu a délky období, ve kterém by mělo k takovému poklesu ceny dojít, se liší (v praxi se vyskytly i názory, že musí jít o více než padesátiprocentní pokles ceny majetku a že k němu musí skutečně dojít). Proto navržená právní úprava tento pojem opouští a jako rozhodné hledisko volí hledisko časové, tj. že lze předpokládat, že zajištěný majetek bude rychle ztrácet na tržní hodnotě, což typicky nastává v případě běžných motorových vozidel a elektrozařízení (elektrospotřebičů), které jsou v zákoně příkladmo uvedeny. Motorová vozidla jsou definována v § 2 písm. g) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů, jako nekolejová vozidla poháněná vlastní pohonnou jednotkou a trolejbus. Samozřejmě se mají na mysli běžná motorová vozidla, zejména nová, nikoli vozidla např. s historickou hodnotou. Elektrozařízení jsou definována v § 37g zákona č. 186/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů, a zjednodušeně řečeno mezi ně spadá „vše, co lze zapojit do elektrické zásuvky nebo funguje na baterie“. Citovaný zákon elektrozařízení dělí do následujících deseti kategorií: velké domácí spotřebiče, malé domácí spotřebiče, zařízení informačních technologií a telekomunikační zařízení, spotřebitelské zařízení a solární panely, osvětlovací zařízení, elektrické a elektronické nástroje (s výjimkou velkých stacionárních průmyslových nástrojů), hračky, vybavení pro volný čas a sporty, lékařské přístroje, přístroje pro monitorování a kontrolu a výdejní automaty. U zajištěného majetku bude tento důvod prodeje využitelný zejména u běžných motorových vozidel a dále u mobilních telefonů, počítačů a hudebních přehrávačů, jež bývají nejčastěji zajišťovanými elektrozařízeními. Nepředpokládá se, že by z tohoto důvodu byly běžně prodávány investiční nástroje, neboť úlohou správce není provádět nějaké spekulace s investičními nástroji a prodávat je v návaznosti na výkyvy na kapitálovém trhu. I když se hodnota investičního nástroje v návaznosti na výkyvy na trhu může v čase měnit, nejde o případy naplňující pojem „rychlé ztráty na hodnotě“. K prodeji investičních nástrojů z tohoto důvodu by snad mohlo dojít jedině za situace, kdy by došlo k významné krizi na kapitálovém trhu a hodnota zajištěných investičních nástrojů by se zcela rapidně propadala. Z uvedeného důvodu by mohlo dojít také k prodeji podílu v obchodní korporaci, pokud by úmyslně docházelo k vyvádění majetku z obchodní korporace a správce podílu by takovému jednání nebyl schopen zabránit. V takovém případě je třeba při prodeji podílu respektovat ustanovení jiných zákonů omezujících převoditelnost podílu (např. podíl v advokátní korporaci je podílem s omezenou převoditelností – viz § 15 odst. 1 zákona o advokacii).

Dosavadní podmínky prodeje nijak nezohledňují skutečnost, že správa určitého typu majetku s sebou může přinášet náklady, které i několikanásobně převýší hodnotu takového majetku, nebo vyžaduje natolik specifické podmínky nakládání či odbornou způsobilost, že je lze zajistit jen za cenu nepřiměřených obtíží (např. zajištění závodních koní, letadla, pohonných hmot, lihu). Osoba, jíž byl majetek zajištěn, přitom není nijak motivována k udělení souhlasu s prodejem, neboť ví, že o majetek pravděpodobně přijde a nemá tak zájem o jeho další osud. Proto se nově navrhuje umožnit prodej zajištěného majetku také v těchto případech.

K odstavci 3

Vzhledem k tomu, že ten, kdo vykonává aktuálně správu zajištěného majetku, je schopen nejlépe posoudit, zda jsou dány podmínky pro prodej zajištěného majetku, stanoví se mu povinnost v případě, že má za to, že jsou splněny, navrhnout příslušnému orgánu činnému v trestním řízení jeho prodej. Orgán činný v trestním řízení je povinen o takovém návrhu neprodleně rozhodnout a v případě, že mu nevyhoví, musí v odůvodnění usnesení uvést skutečnosti, pro které tak učinil.

K odstavci 4

Za účelem odstranění výkladových nejasností se výslovně stanoví, podle kterých právních předpisů správce postupuje při prodeji zajištěného majetku. Soud postupuje podle příslušných ustanovení občanského soudního řádu o výkonu rozhodnutí prodejem věcí. Ostatní orgány činné v trestním řízení, územní pracoviště ÚZSVM, organizační složky státu a státní organizace postupují podle právních předpisů, jimiž se řídí hospodaření s majetkem státu, přičemž tyto předpisy použijí přiměřeně, pokud jde o stanovení kupní ceny a postup při prodeji. Primárně budou postupovat podle zákona č. 219/2000 Sb., popř. pak podle jiných právních předpisů upravujících speciální postupy, jež se mohou týkat některých organizačních složek státu nebo státních organizací, nebo vybraného majetku státu, s nímž hospodaří. V případě, že prodej realizuje organizační složka státu, vystupuje při prodeji na straně prodávajícího vždy jménem České republiky. Pokud by však prodej realizovala státní organizace příslušná k hospodaření s určitým majetkem, vystupovala by při prodeji vlastním jménem. Exekutor postupuje při prodeji přiměřeně podle exekučního řádu. U správce podílu v obchodní korporaci se považuje za nejvhodnější, aby při prodeji podílu postupoval podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejné dražbě, ve znění pozdějších předpisů, neboť to je jeden ze způsobů, kterým zpeněžuje majetkovou podstatu podle insolvenčního zákona, a jde tak o způsob mu známý a transparentní (jak již bylo uvedeno, při dražbě je třeba respektovat zákonná ustanovení o omezené převoditelnosti podílu, např. omezení uvedené v zákoně o advokacii). V případě smluvního správce je třeba způsob prodeje dohodnout ve smlouvě.

K odstavci 5

Z dosavadní právní úpravy se přebírá ustanovení o tom, že peněžní částka získaná prodejem se složí do úschovy, na rozdíl od ní se již však nemusí jednat pouze o soudní úschovu, ale peněžní částka je složena do úschovy toho orgánu činného v trestním řízení, který je aktuálně příslušný ke správě.

K odstavci 6

Oproti dosavadní právní úpravě, která výslovně neupravuje přípustnost opravného prostředku proti rozhodnutí o prodeji, se navrhuje připustit stížnost s odkladným účinkem proti rozhodnutí o prodeji se souhlasem osoby, jíž byl majetek zajištěn, a proti rozhodnutí o prodeji z důvodů, že s výkonem správy jsou spojeny nepřiměřené náklady, nebo výkon správy vyžaduje zvláštní podmínky nakládání nebo zvláštní odbornou způsobilost, které lze zajistit jen s nepřiměřenými obtížemi, přičemž v tomto případě rozhoduje o stížnosti vždy soud. Pokud jde o důvod prodeje, že majetek bude rychle ztrácet na tržní hodnotě, připouští se rovněž opravný prostředek v podobě stížnosti s odkladným účinkem (s ohledem na potřebu rychle jednat je nicméně namístě připustit o tohoto rozhodnutí fikci doručení), neboť při prodeji zajištěného majetku z tohoto důvodu je třeba zvážit i povahu majetku a vztah osoby, jejíž majetek byl zajištěn, k takovému majetku, tj. jistě je na místě jiný postup u standardního vozidla, které rychle ztrácí na hodnotě a je snadno nahraditelné, a jiný u vzácného veteránu, který naopak nahraditelný zpravidla není a pro svého vlastníka má i jinou než tržní hodnotu. K rozhodování o stížnosti nicméně není v tomto případě v přípravném řízení dána příslušnost soudu, a to z následujících důvodů: Ačkoli v případě prodeje majetku z důvodu „rychlé ztráty na hodnotě“ jde o dispozici, která ve svém důsledku ruší původní vlastnické právo k zajištěné věci a zbavuje tak vlastníka jeho vlastnictví věci in natura, není tato změna vlastníka primárním účelem, ale je odvozena z povinnosti zajistit náležitou správu majetku a zabránit snížení hodnoty spravovaného majetku. Prodej zajištěného majetku je tedy jedním ze způsobů, jak zachovat hodnotu zajištěného majetku pomocí jeho transformace z věci hmotné do jiné formy hodnoty

– do obecného hodnotového ekvivalentu – peněžních prostředků, které se následně složí do úschovy ve prospěch vlastníka, a tím je zachována hodnota majetku, byť za cenu změnu jeho formy. Nejde tu tedy o zbavení vlastnictví, ale o transformaci hodnoty majetku téhož vlastníka z jedné formy do formy jiné. Prodej zajištěného majetku z důvodu rychlé ztráty na hodnotě je tak jednáním vynuceným okolnostmi daného konkrétního případu, který činí správce majetku za účelem splnění povinností řádné správy majetku ve smyslu § 10 zákona č. 279/2003 Sb., kdy by jinak hrozilo nebezpečí, že za znehodnocení majetku ponese odpovědnost stát. Proti rozhodnutí o prodeji z důvodu nebezpečí, že majetek podlehne rychlé zkáze, se pak opravný prostředek nepřipouští vůbec, neboť s ohledem na riziko velmi rychlého znehodnocení zajištěného majetku je třeba jednat neprodleně a kromě toho jde o rozhodnutí, které jako takové nepředstavuje zásah do práv osoby, jíž byl majetek zajištěn (takovým zásahem je rozhodnutí o zajištění), ale jde o rozhodnutí v její prospěch, neboť umožňuje uchovat hodnotu zajištěného majetku a zabránit jeho znehodnocení. Uvedený důvod prodeje je ostatně téměř totožný s důvodem prodeje uvedeným v § 80 odst. 2 tr. ř. umožňujícím věc prodat v případě nebezpečí, že se zkazí, kdy trestní řád stížnost proti takovému rozhodnutí rovněž nepřipouští.

K bodu 41 (§ 12a)

Do zákona č. 279/2003 Sb. se doplňuje zmocňovací ustanovení pro Ministerstvo spravedlnosti k provedení § 10b odst. 7.

K článku II – přechodné ustanovení

V článku II je upraveno přechodné ustanovení, jež reaguje na skutečnost, že subjekty, s nimiž jsou podle stávající právní úpravy uzavřeny smlouvy o správě (typicky jde o smlouvy o údržbě motorových vozidel a o ustájení a péči o zvířata), jsou vybírány v zadávacím řízení podle zákona o veřejných zakázkách, a smlouvy jsou pak s nimi uzavírány rámcově na dobu do vyčerpání hodnoty zakázky (v současné době jde cca o 9 smluv). Tyto rámcové smlouvy mají specifická ustanovení týkající se odpovědnosti za způsobenou škodu nebo újmu a o jejím pojištění. Navrhuje se proto vztáhnout nové požadavky týkající

8 ) V podrobnostech viz Vondruška, F., Trešlová, L. Nad vybranými otázkami zajištění majetku a jeho správy. Státní zastupitelství č. 4/2008, s. 30.

se pojištění odpovědnosti za škodu nebo újmu způsobenou při výkonu správy až na nově uzavírané smlouvy.

K části druhé – změna trestního řádu

K bodu 1 (§ 42 odst. 1 a § 349b)

Terminologie se přizpůsobuje novému občanskému zákoníku, který již neužívá pojem „jiná majetková hodnota“, ale podřazuje tuto kategorii pod pojem věc, konkrétně věc nehmotnou.

K bodu 2 (§ 42 odst. 4)

Navržená změna reflektuje určité specifické případy, kdy práva nakládat s majetkem náležejí jiné osobě než jeho vlastníkovi. Takovým případem je institut svěřenského fondu v novém občanském zákoníku. Podstatou svěřenského fondu je, že jeho zakladatel vyčlení ze svého majetku určitou část a svěří ji nějakému účelu, přičemž tím vzniká oddělené vlastnictví a původní vlastník nemá žádná vlastnická práva k majetku v takovém fondu. Tato práva vykonává svěřenský správce, ale ani on není vlastníkem svěřenského fondu, tudíž jde o jakýsi účelově určený vyčleněný majetek, který nevlastní žádná osoba, pouze je stanoven určitý správce, který vykonává všechna práva a povinnosti spojené se správou majetku v takovém fondu. Svou povahou se svěřenský fond přibližuje nadaci, odlišuje se od ní však zejména nedostatkem právní osobnosti, dočasným trváním, větší variabilitou účelu a absencí veřejnoprávního dohledu. Svěřenský fond se také častěji zřizuje pouze na omezenou dobu. S ohledem na specifickou konstrukci svěřenského fondu, který není právnickou osobou a majetek v tomto fondu zároveň nemá žádného vlastníka, je zapotřebí umožnit, aby mohlo dojít k zajištění, správě a odčerpání majetku v takovém fondu v případě, že slouží k praní špinavých peněz (k čemuž jeho povaha přímo vybízí) a plyne do něj majetek mající původ v trestné činnosti. Za tímto účelem je třeba doplnit ustanovení o zúčastněné osobě v tom smyslu, že práva a povinnosti zúčastněné osoby v trestním řízení vykonává svěřenský správce, což odpovídá i konstrukci v občanskoprávním řízení, v němž je svěřenský správce nositelem procesních práv a povinností ve věcech týkajících se svěřenského fondu, který spravuje. Dalším, byť trochu odlišným případem, pak je majetek v podílovém fondu, který podle zákona č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, ve znění pozdějších předpisů, obhospodařuje investiční společnost svým jménem na účet podílníků, přičemž z právních jednání učiněných v souvislosti s obhospodařováním majetku v podílovém fondu je oprávněna a zavázána investiční společnost. Podílníkům majetek sice náleží, ale nemohou s ním nakládat. Zákon o investičních společnostech a fondech pak stanoví, že pokud jiný právní předpis nebo právní jednání vyžadují údaj o osobě vlastníka, nahradí se údaje o všech podílnících názvem podílového fondu a údaji o jeho obhospodařovateli. S ohledem na specifičnost uvedených fondů se navrhuje v trestním řízení přiznat postavení zúčastněné osoby se všemi jejími procesními právy a povinnostmi svěřenskému správci a obhospodařovateli podílového fondu. V případě majetku v podílovém fondu vlastníci sice formálně existují, ve vztahu k uvedenému majetku však mají v podstatě obdobné postavení jako např. akcionáři k majetku v akciové společnosti. Pokud tedy bude v trestním řízení rozhodnuto o zajištění či zabrání majetku ve svěřenském fondu nebo v podílovém fondu z důvodu podezření, že se jedná o nástroj nebo výnos z trestné činnosti (popř. jako náhradní hodnota), v rozhodnutí se uvede, které věci podléhají zajištění nebo zabrání, a uvede se označení svěřenského fondu nebo podílového fondu a osoba svěřenského správce či obhospodařovatele podílového fondu. Toto usnesení se doručí svěřenskému správci nebo obhospodařovateli podílového fondu, který může využít všech opravných prostředků a jiných nástrojů, jež zákon přiznává zúčastněné osobě.

K bodu 3 (§ 47 odst. 1 věta první)

Podle stávající právní úpravy lze majetkové nároky poškozeného v trestním řízení zajistit až ve fázi po zahájení trestního stíhání (tj. na majetku obviněného) a pouze v případě, že je dána důvodná obava, že uspokojení takových nároků bude mařeno nebo ztěžováno. Požadavek na prokázání „důvodné obavy“ limituje možnosti zajištění majetku pro tyto účely, neboť není vždy snadné takovou důvodnou obavu doložit, byť je zřejmé, že poškozenému majetkový nárok vznikl. V praxi je navíc mnohdy k naplnění takové důvodné obavy požadováno, aby se obviněný již dopustil úkonů směřujících k zmaření zajištění, což opět snižuje úspěšnost vymožení nároků poškozeného. Poškozený je tak, pokud jde o jeho majetkové nároky, do určité míry znevýhodněn, i když by zajištění uspokojení nároků poškozeného a jeho satisfakce měly být jedním z významných cílů trestního řízení. Navrhuje se proto upravit podmínky zajištění nároku poškozeného tak, že k zajištění nároků poškozeného již nadále nebude vyžadováno prokázání důvodné obavy, že uspokojení tohoto nároku bude mařeno nebo ztěžováno, ale postačí skutečnost, že trestným činem byla poškozenému způsobena škoda nebo nemajetková újma nebo se pachatel na jeho úkor bezdůvodně obohatil. Taková úprava přispěje k zlepšení postavení poškozeného v trestním řízení.

K bodu 4 (§ 47 odst. 1 - doplněné věty)

Dosavadní ustanovení o tom, že zajistit lze v trestním řízení pouze nárok poškozeného v tomto řízení uplatnitelný (tj. pouze nárok poškozeného, který je subjektem adhezního řízení a jako takový má majetkový nárok proti obviněnému, o kterém dosud nebylo rozhodnuto v jiném řízení), obsažené v odstavci 5 se přesouvá do odstavce 1 k podmínkám zajištění nároku poškozeného. Dále se uvádí, že k zajištění nemůže být užit majetek, který nepodléhá výkonu rozhodnutí o zajištění podle § 3 zákona č. 279/2003 Sb.

K bodu 5 (§ 47 odst. 4)

Navrhuje se zpřesnit a doplnit obsah usnesení o zajištění v tom smyslu, že se obviněnému zakazuje převést zajištěný majetek na jinou osobu nebo jej zatížit, přičemž kromě v zákoně vyjmenovaných jednání může příslušný orgán činný v trestním řízení výslovně omezit obviněnému i některá další práva, pokud by podle jeho názoru jejich výkon ohrozil účel zajištění, a to i dodatečně, vyvstane-li taková potřeba, např. na návrh pověřeného správce. Při zajištění těchto dalších práv se postupuje obdobně podle § 79e tr. ř. (k omezení výkonu dalších práv viz odůvodnění k § 79e tr. ř.). Výslovně se též stanoví, že právní jednání učiněné v rozporu se zákazy obsaženými v usnesení o zajištění nebo v dodatečném usnesení je neplatné, přičemž jde o neplatnost absolutní. K takové neplatnosti přihlédne trestní soud i bez návrhu. Kromě toho se v průběhu trestního řízení může takové neplatnosti dovolávat u civilního soudu buď přímo příslušný orgán činný v trestním řízení, nebo - což je vhodnější - na základě pověření podle zákona č. 279/2003 Sb. příslušné územní pracoviště ÚZSVM, jehož pracovníci mají s výkonem takové agendy zkušenosti (včasné dovolání se neplatnosti příslušného právního jednání má význam ve vztahu k dalším případným převodům vlastnického práva k zajištěnému majetku zejména s ohledem na nová ustanovení občanského zákoníku o nabytí od nevlastníka - § 1109 až 1113 OZ). Dále se obviněnému nově ukládá povinnost uvést kromě osob majících k zajištěnému majetku předkupní, nájemní nebo jiné právo, také jiná omezení vztahující se k zajištěnému majetku

- např. že je na něj vedena exekuce, nebo byl zahrnut do soupisu majetkové podstaty v insolvenčním řízení, což zajišťuje informační provázanost v rámci příslušných řízení.

K bodu 6 (§ 47 odst. 5 a 6)

Odstavec 5 se navrhuje zrušit s ohledem na jeho duplicitu k ustanovení § 3 zákona č. 279/2003 Sb., jež bylo odpovídajícím způsobem doplněno. Zároveň byl doplněn odkaz na § 3 zákona č. 279/2003 Sb. do § 47 odst. 1 tr. ř. Odstavec 6 se navrhuje zrušit s ohledem na novou úpravu neplatnosti právních jednání učiněných v rozporu se zákazy obsaženými v usnesení o zajištění v odstavci 4.

K bodu 7 (§ 47 nově označený odst. 5)

Za účelem odstranění případných výkladových nejasností, pokud jde o rozsah pojmu „výkon rozhodnutí“, a za účelem provázání úpravy s insolvenčním zákonem a občanským soudním řádem, se do příslušného ustanovení výslovně doplňuje, že také v rámci insolvenčního a exekučního řízení lze se zajištěným majetkem nakládat pouze s předchozím souhlasem soudu nebo státního zástupce (podle fáze trestního řízení). Uvedená právní úprava brání vyvedení majetku ze zajištění formou uplatnění fingovaných pohledávek ze strany třetích osob jednajících po domluvě s obviněným. Předmětná právní úprava navazuje na příslušná ustanovení insolvenčního zákona (§ 283 odst. 3 ve spojení s § 227), občanského soudního řádu (§ 265 odst. 2) a exekučního řádu (§ 47 odst. 3). Smyslem a cílem této právní úpravy je zabránit vyvádění majetku zajištěného pro účely trestního řízení ze zajištění s využitím civilních nástrojů, zejména uplatněním fingovaných pohledávek ze strany třetích osob spjatých s osobou, jíž byl majetek v trestním řízení zajištěn. Úkolem příslušného orgánu činného v trestním řízení při zvažování udělení souhlasu s uvolněním zajištěného majetku pro účely insolvenčního řízení, exekuce nebo výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu tak není zvažovat okolnosti rozhodné pro tato řízení (např. dosažení co nejvýhodnějšího uspokojení věřitelů, resp. co nejlepšího výsledku zpeněžení), ale vyhodnocení rizik z pohledu trestního řízení, tj. zejména skutečnosti, zda v insolvenčním nebo exekučním řízení či v rámci výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu není dáno riziko uplatnění fingované pohledávky (např. zda v těchto řízeních nevystupuje osoba, o níž jsou poznatky, že je ve spojení s osobou, jejíž majetek byl zajištěn v trestním řízení). Tato právní úprava tedy nepředpokládá a ani nepožaduje, aby předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce zajišťoval co nejúspěšnější uspokojení soukromoprávní pohledávky poškozeného v jiných řízeních, a neupřednostňuje poškozeného před jinými věřiteli, ale jejím cílem je, aby nedošlo k zmaření účelu zajištění v trestním řízení, ať už jde o zajištění nároku poškozeného nebo o zajištění pro jiné účely.

K bodu 8 (§ 48 odst. 2 věta druhá)

Ustanovení týkající se vynětí věci ze zajištění z důvodu, že vlastníkem takové věci je jiná osoba než obviněný, se navrhuje zrušit pro jeho duplicitu s § 4 odst. 2 zákona č. 279/2003 Sb.

K bodu 9 (§ 48 odst. 3 a 4)

Obviněnému se přiznává právo žádat z důležitých důvodů o povolení provedení úkonu týkajícího se zajištěného majetku, např. v případě obviněné právnické osoby o provedení platby zaměstnancům. Samozřejmě je zapotřebí vyhodnotit, zda takový úkon není fingovaný a nemá jím dojít k vyvedení majetku ze zajištění. Po vzoru právní úpravy zajištění nástrojů a výnosů z trestné činnosti (§ 78 až 79f tr. ř.) se dále navrhuje přiznat obviněnému právo žádat o zrušení či omezení zajištění, přičemž jako pojistka proti podávání nedůvodných žádostí za účelem průtahu řízení se stanoví, že takovou žádost, pokud se v ní neuvádějí nové důvody, může obviněný podat až po uplynutí 30 dnů od právní moci rozhodnutí o předchozí žádosti.

K bodu 10 (§ 49)

Navržená změna zohledňuje novou možnost obviněného žádat o povolení provedení úkonu se zajištěným majetkem s tím, že stanoví, že proti takovému rozhodnutí je přípustná stížnost s odkladným účinkem. Zároveň se vypouští ustanovení o opravném prostředku proti vynětí ze zajištění, neboť režim vynětí věci ze zajištění je nadále upraven pouze v zákoně č. 279/2003 Sb.

K bodu 11 (§ 49a)

Podle stávající právní úpravy lze majetkové nároky poškozeného v trestním řízení zajistit až ve fázi po zahájení trestního stíhání (tj. na majetku obviněného). Oproti tomu výnosy a nástroje z trestné činnosti, jakož i náhradní hodnotu za ně, lze pro účely trestního řízení zajistit již ve fázi před zahájením trestního stíhání (viz § 79a až 79f tr. ř.), a to přitom nejen osobě, proti níž se vede trestní řízení, ale i osobě třetí, tzv. zúčastněné osobě. Přitom je zřejmé, že právě na začátku trestního řízení je největší šance dohledat a zajistit majetek osoby, proti níž se vede trestní řízení, neboť mnohdy tato osoba ještě nestihne zmařit zajištění, a s postupem času tato šance rapidně klesá. Poškozený je tak, pokud jde o jeho majetkové nároky, do určité míry znevýhodněn, i když by zajištění uspokojení nároků poškozeného a jeho satisfakce měly být jedním z významných cílů trestního řízení. Navrhuje se proto rozšířit podmínky zajištění nároku poškozeného tak, aby bylo možné v trestním řízení zajistit majetkoprávní nároky poškozeného i ve fázi před zahájením trestního stíhání na majetku podezřelého (podezřelým se v tomto případě má na mysli osoba, o níž existují určité poznatky nasvědčující tomu, že jde o osobu, která spáchala trestný čin

- míra tohoto podezření je nicméně menší, než je uvedeno v § 160 odst. 1 tr. ř., tj. dosud nelze bezodkladně přistoupit k vydání usnesení o zahájení trestního stíhání

- na druhé straně nelze za podezřelého považovat jakoukoli osobu, která podala vysvětlení podle § 158 tr. ř. nebo jsou ohledně ní činěny jiné úkony v prověřování). S ohledem na skutečnost, že zajištění představuje výrazný zásah do vlastnického práva osoby v rané fázi řízení se však pro tuto fázi řízení jako nezbytná podmínka zajištění vyžaduje existence důvodné obavy, že uspokojení nároku poškozeného bude mařeno nebo ztěžováno. Taková úprava přispěje k zlepšení postavení poškozeného v trestním řízení a bude tím odbourána i praxe, kdy je majetek zajištěný před zahájením trestního stíhání jako náhradní hodnota podle § 79f tr. ř. po zahájení trestního stíhání přezajišťován podle 47 tr. ř.

K bodům 12 a 13 (nadpis hlavy čtvrté v části první, nadpis oddílu čtvrtého v části první hlavě čtvrté)

Nadpisy se přizpůsobují novému občanskému zákoníku, který již neužívá pojem „jiná majetková hodnota“, ale podřazuje tuto kategorii pod pojem věc, konkrétně věc nehmotnou.

K bodu 14 (§ 78 odst. 1)

V návaznosti na novou terminologii v občanském zákoníku se zpřesňuje, že institut vydání věci se týká pouze věcí hmotných, a to navíc jen movitých, neboť pro nemovitosti a věci nehmotné je upraven specifický postup při jejich zajištění v § 79d a 79e tr. ř.

K bodům 15, 21 a 22 (§ 78 odst. 4 až 8 a § 79 odst. 6 a 7)

K § 78 odst. 4 a § 79 odst. 7

S ohledem na skutečnost, že s vydanou nebo odňatou věcí mohou být spojena určitá práva, u nichž může vyvstat potřeba jejich zajištění (typicky u listinných cenných papírů), výslovně se stanoví, že při zajištění těchto práv se postupuje podle § 79e tr. ř.

K § 78 odst. 5 a § 79 odst. 6

S ohledem na právní úpravu obsaženou v § 1099 nového občanského zákoníku, podle níž se převádí vlastnické právo k movitým věcem již účinností smlouvy, nikoli až předáním věci, je zapotřebí i do ustanovení o vydání a odnětí věci zakotvit povinnost osoby, která věc vydala nebo které byla odňata, zdržet se právních jednání ohrožujících zajištění věci, a to pod sankcí absolutní neplatnosti jednání provedených v rozporu s tímto zákazem. O tom musí být tato osoba písemně poučena. Na rozdíl od dosavadní právní úpravy, kdy vlastnické právo přecházelo až faktickým předáním věci, totiž nelze do budoucna vyloučit, aby dotčená osoba smluvně převedla zajištěnou movitou věc na jinou osobu, popř. ji zatížila, i v době, kdy taková věc bude fakticky v úschově příslušného orgánu činného v trestním řízení či u pověřeného správce. K neplatnosti jednání přihlédne trestní soud i bez návrhu. Kromě toho se v průběhu trestního řízení může neplatnosti jednání dovolávat buď přímo příslušný orgán činný v trestním řízení, nebo - což je vhodnější - na základě pověření podle zákona č. 279/2003 Sb. příslušné územní pracoviště ÚZSVM, jehož pracovníci mají s výkonem takové agendy zkušenosti. V návaznosti na novou terminologii v občanském zákoníku se dále zpřesňuje, že instituty vydání a odnětí věci se týkají pouze věcí hmotných, a to navíc jen movitých, neboť pro nemovitosti a věci nehmotné je upraven specifický postup při jejich zajištění v § 79d a 79e tr. ř.

K § 78 odst. 6 až 8 a § 79 odst. 7

Navržená úprava reaguje na skutečnost, že byť jsou podle uvedených ustanovení zajišťovány zejména důkazy, se kterými je specificky nakládáno a nevztahují se na ně ustanovení zákona č. 279/2003 Sb., zároveň jsou podle nich zajišťovány i věci, ohledně nichž může být uložen trest propadnutí věci, nebo ochranné opatření zabrání věci. U těchto typů věcí není dán věcný důvod, aby s nimi bylo v rámci výkonu zajištění nakládáno odlišně než s movitými věcmi zajištěnými pro účely uvedené v § 47 a 347 tr. ř., proto se navrhuje po vzoru zákona č. 279/2003 Sb. převzít ustanovení upravující informační povinnost vůči orgánu, který vede evidenci daného typu věci, jež byla zajištěna, a dále se výslovně stanoví, že na správu těchto věcí se užijí příslušná ustanovení zákona č. 279/2003 Sb. (s výjimkou věcí převzatých do úschovy orgánu činného v trestním řízení za účelem provedení důkazu). Dále se osobě, která vydala movitou věc, nově ukládá povinnost uvést kromě osob majících k vydané věci předkupní, nájemní nebo jiné právo, také jiná omezení vztahující se k této věci - např. že na ni bude vedena exekuce, nebo byla zahrnuta do soupisu majetkové podstaty v insolvenčním řízení, což zajišťuje informační provázanost v rámci příslušných řízení. V návaznosti na novou terminologii v občanském zákoníku se dále zpřesňuje, že instituty vydání a odnětí věci se týkají pouze věcí hmotných, a to navíc jen movitých, neboť pro nemovitosti a věci nehmotné je upraven specifický postup při jejich zajištění v § 79d a 79e tr. ř.

K bodům 16 až 20 (§ 79 odst. 1 až 6)

V návaznosti na novou terminologii v občanském zákoníku se zpřesňuje, že institut odnětí věci se týká pouze věcí hmotných, a to navíc jen movitých, neboť pro nemovitosti a věci nehmotné je upraven specifický postup při jejich zajištění v § 79d a 79e tr. ř.

K bodu 23 (§ 79a odst. 2 věta druhá)

Jde o zpřesnění terminologie v návaznosti na skutečnost, že pojem „bankovní spojení“, který byl užíván ve vyhlášce č. 62/2004 Sb., již neodpovídá platné právní úpravě, neboť předmětná vyhláška byla zrušena vyhláškou č. 169/2011 Sb. a tento pojem již v bankovních předpisech užíván není. Pojem „číslo účtu“ v sobě přitom zahrnuje i kód banky.

K bodu 24 (§ 79a odst. 2 věta šestá)

Nově se výslovně stanoví, že právní jednání učiněné v rozporu se zákazem obsaženým v usnesení o zajištění je neplatné, přičemž jde o neplatnost absolutní. K takové neplatnosti přihlédne trestní soud i bez návrhu. Kromě toho se v průběhu trestního řízení může takové neplatnosti dovolávat u civilního soudu buď přímo příslušný orgán činný v trestním řízení, nebo - což je vhodnější - na základě pověření podle zákona č. 279/2003 Sb. příslušné územní pracoviště ÚZSVM, jehož pracovníci mají s výkonem takové agendy zkušenosti.

K bodům 25 a 26 (§ 79a odst. 2 věta sedmá a osmá)

Za účelem odstranění případných výkladových nejasností, pokud jde o rozsah pojmu „výkon rozhodnutí“, a za účelem provázání úpravy s insolvenčním zákonem a občanským soudním řádem, se výslovně doplňuje, že také v rámci insolvenčního a exekučního řízení má být na úhradu pohledávek v nich řešených přednostně užito majetku nedotčeného zajištěním a že i v jejich rámci lze se zajištěnými peněžními prostředky na účtu nakládat pouze s předchozím souhlasem předsedy senátu nebo státního zástupce (podle fáze trestního řízení). Uvedená právní úprava brání vyvedení majetku ze zajištění formou uplatnění fingovaných pohledávek ze strany třetích osob jednajících po domluvě s osobou, jejíž majetek byl zajištěn.

K bodu 27 (§ 79a odst. 5)

V souladu s jinými zajišťovacími instituty zpřesňuje, že stížnost proti rozhodnutím, kterými se zajištěné peněžní prostředky uvolňují ze zajištění, má odkladný účinek, aby nedošlo ke zmaření účelu zajištění. Na rozhodování o takové stížnosti se užije režim § 146a tr. ř.

K bodu 28 (§ 79a odst. 6)

Byť u zajištěných peněžních prostředků na účtu nebude zpravidla přicházet v úvahu, že by byly spravovány, neboť postačí jejich blokace na účtu, přesto výjimečně nelze vyloučit postup podle zákona č. 279/2003 Sb., a to v případě, kdy by ten, komu byly peněžní prostředky zajištěny, tyto peněžní prostředky v rozporu se zákazem zcizil, a bylo by zapotřebí dovolat se neplatnosti takového jednání. Pro tento případ se jeví být žádoucí připustit možnost, aby se neplatnosti takového jednání dovolával Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových a byl pověřen provedením tohoto dílčího úkonu ve smyslu § 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 279/2003 Sb. Z tohoto důvodu je i do tohoto ustanovení doplněn odkaz na zákon č. 279/2003 Sb.

K bodu 29 (§ 79b věta první)

Do příslušného zajišťovacího institutu se navrhuje doplnit možnost blokovat kromě prostředků penzijního připojištění se státním příspěvkem také prostředky doplňkového penzijního spoření podle zákona č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření, ve znění pozdějších předpisů, neboť doplňkové penzijní spoření je produktem, který se svou podstatou od penzijního připojištění neliší. Jedná se rovněž o produkt umožňující dobrovolné spoření na stáří, který je podporován státem, a je konstruován na obdobných principech jako penzijní připojištění. Není proto důvod, aby s ním bylo z trestněprávního hlediska zacházeno jinak.

K bodu 30 (§ 79b věta druhá)

Navrhuje se zpřesnit stávající odkaz na § 79a tr. ř., který nezahrnuje všechnu problematiku, jíž je třeba analogicky řešit podle § 79a tr. ř.

K bodu 31 (§ 79c odst. 1)

Příslušné ustanovení upravující zajištění zaknihovaných cenných papírů se aktualizuje v návaznosti na zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož oprávnění vést evidenci investičních nástrojů přešlo ze Střediska cenných papírů na centrální depozitář cenných papírů (viz § 200 odst. 10 a § 202 citovaného zákona) a další osoby uvedené v citovaném zákoně. Evidence zaknihovaných cenných papírů může být navíc vedena i podle jiných právních předpisů než podle zákona o podnikání na kapitálovém trhu, např. evidenci dluhových cenných papírů vede, resp. může vést, Česká národní banka podle § 33 odst. 2 zákona č. 6/1993 Sb., evidenci státních dluhopisů vede, resp. může vést, Ministerstvo financí podle § 35 odst. 1 písm. d) zákona č. 218/2000 Sb. Ustanovení pak reaguje na skutečnost, že v určitých případech vykonává práva k zaknihovaným cenným papírům jiná osoba než majitel a výslovně této osobě přiznává postavení srovnatelné s postavením osoby, jíž byly zajištěny zaknihované cenné papíry (tj. postavení zúčastněné osoby, v podrobnostech viz odůvodnění k § 42 tr. ř.). Tak např. pokud by zaknihované cenné papíry byly součástí majetku ve svěřenském fondu, tento majetek nemá vlastníka a vlastnická práva k majetku ve svěřenském fondu vykonává svěřenský správce. Stejně tak majetek v podílovém fondu sice náleží všem vlastníkům podílových listů, nicméně tito nejsou oprávněni s takovým majetkem nakládat a toto oprávnění vykonává obhospodařovatel svým jménem na účet podílníků. Podílníci tak mají v podstatě stejné postavení jako např. akcionáři v akciové společnosti, s tím rozdílem, že majetek v podílovém fondu nenáleží investiční společnosti, která fond obhospodařuje, ale v pravém slova smyslu nejsou plnohodnotnými spoluvlastníky takového majetku ani samotní podílníci.

K bodu 32 (§ 79c odst. 3 a 4)

Navrhuje se zpřesnit a doplnit obsah usnesení o zajištění zaknihovaných cenných papírů v tom smyslu, že se dotčené osobě zakazuje je převést na jinou osobu nebo je zatížit, přičemž kromě v zákoně vyjmenovaných jednání může příslušný orgán činný v trestním řízení výslovně omezit takové osobě i některá další práva, pokud by podle jeho názoru jejich výkon ohrozil účel zajištění, a to i dodatečně, vyvstane-li taková potřeba, např. na návrh pověřeného správce. Zároveň se stanoví, že při zajištění těchto dalších práv se postupuje podle § 79e tr. ř. (k omezení výkonu dalších práv viz odůvodnění k § 79e tr. ř.). Výslovně se též stanoví, že právní jednání učiněné v rozporu se zákazy obsaženými v usnesení o zajištění nebo v dodatečném usnesení je neplatné, přičemž jde o neplatnost absolutní. K takové neplatnosti přihlédne trestní soud i bez návrhu. Kromě toho se v průběhu trestního řízení může takové neplatnosti dovolávat u civilního soudu buď přímo příslušný orgán činný v trestním řízení, nebo - což je vhodnější - na základě pověření podle zákona č. 279/2003 Sb. příslušné územní pracoviště ÚZSVM, jehož pracovníci mají s výkonem takové agendy zkušenosti (včasné dovolání se neplatnosti příslušného právního jednání má význam ve vztahu k dalším případným převodům vlastnického práva k zajištěným zaknihovaným cenným papírům zejména s ohledem na nová ustanovení občanského zákoníku o nabytí od nevlastníka - § 1109 až 1113 OZ). Dále se osobě, jíž byly zajištěny zaknihované cenné papíry, ukládá povinnost uvést osoby, jež mají k těmto papírům práva, a uvést jiná omezení vztahující se k nakládání s nimi

- např. že je na ně vedena exekuce, nebo byly zahrnuty do soupisu majetkové podstaty v insolvenčním řízení, což zajišťuje informační provázanost v rámci příslušných řízení (byť jsou takové informace zpravidla zjistitelné z příslušné evidence, nelze vyloučit, že v ní nedopatřením nebudou uvedeny).

Příslušnému orgánu činnému v trestním řízení se dále za účelem zajištění jejich informovanosti a posílení právní jistoty stanoví povinnost vyrozumět o zajištění zaknihovaných cenných papírů osoby, o nichž je mu známo, že k nim mají určitá práva, nebo orgány a osoby, o nichž je mu známo, že vedou řízení, pro jehož účely bylo omezeno právo osoby, vůči níž usnesení o zajištění směřuje, s nimi nakládat (např. exekutor, insolvenční správce, civilní soud).

K bodu 33 (§ 79c odst. 5)

Nahrazuje se stávající odkaz na § 79a tr. ř., který je nepřesný, neboť nezahrnuje všechnu problematiku, jíž je třeba analogicky řešit podle § 79a tr.ř.

K bodu 34 (§ 79d odst. 2)

Navrhuje se zpřesnit a doplnit obsah usnesení o zajištění nemovitosti v tom smyslu, že se dotčené osobě zakazuje nemovitost převést na jinou osobu nebo ji zatížit a záměrně činit faktické úkony směřující k jejímu poškození nebo zničení. Na rozdíl od jiných typů majetku se v tomto případě nepředpokládá možnost zajistit další práva související s nemovitostí, neboť při absenci výkonu faktické správy je dostačující zajistit výše uvedená práva a nejeví se být potřebné zajišťovat nějaká další. Výslovně se též stanoví, že právní jednání učiněné v rozporu se zákazy obsaženými v usnesení o zajištění nebo v dodatečném usnesení je neplatné, přičemž jde o neplatnost absolutní. K takové neplatnosti přihlédne trestní soud i bez návrhu. Kromě toho se v průběhu trestního řízení může takové neplatnosti dovolávat u civilního soudu buď přímo příslušný orgán činný v trestním řízení, nebo - což je vhodnější - na základě pověření podle zákona č. 279/2003 Sb. příslušné územní pracoviště ÚZSVM, jehož pracovníci mají s výkonem takové agendy zkušenosti (včasné dovolání se neplatnosti příslušného právního jednání má význam ve vztahu k dalším případným převodům vlastnického práva k zajištěné nemovitosti zejména s ohledem na nová ustanovení občanského zákoníku o nabytí od nevlastníka - § 1109 až 1113 OZ). Dále se osobě, jíž byla zajištěna nemovitost, nově ukládá povinnost uvést kromě osob majících k nemovitosti předkupní, nájemní nebo jiné právo, také jiná omezení vztahující se k zajištěné nemovitosti - např. že je na ni vedena exekuce, nebo byla zahrnuta do soupisu majetkové podstaty v insolvenčním řízení, což zajišťuje informační provázanost v rámci příslušných řízení (byť by takové skutečnosti měly být zjistitelné z katastru nemovitostí, nelze vyloučit, že v něm nebudou nedopatřením uvedeny). Katastrálnímu úřadu se shodně s ustanovením § 2 odst. 3 zákona č. 279/2003 Sb. (jež se týká pouze nemovitosti zajištěné podle § 47, 344a a 347 tr. ř., popř. v rámci mezinárodní justiční spolupráce z týchž důvodů) ukládá povinnost vyrozumět orgán činný v trestním řízení o každé skutečnosti, o níž se dozví a jež má vliv na zajištění nemovitosti (např. že došlo k deklaratornímu zápisu vlastnického práva jiné osoby k zajištěné nemovitosti). V souvislosti s přijetím nového občanského zákoníku je třeba uvést, že ustanovením § 79d tr. ř. se bude řídit i zajištění práva stavby, neboť podle § 1242 NOZ je právo stavby věcí nemovitou (nikoli věcí nehmotnou) a stavba vyhovující právu stavby je jeho součástí, přičemž rovněž podléhá ustanovení o věcech nemovitých. Právo stavby se zapisuje do katastru nemovitostí.

K bodům 35 a 39 (§ 79d odst. 3 a 8)

Jedná se o terminologické změny, které reflektují skutečnost, že osoba, která získala zajišťovanou nemovitost trestnou činností, není jejím vlastníkem, neboť v souladu s občanskoprávními předpisy nelze vlastnické právo nabýt trestnou činností. Kromě toho může být zajištěna i nemovitost, jež nemá vlastníka, ale ze zákona přísluší právo s ní nakládat určité osobě (např. svěřenský správce, obhospodařovatel podílového fondu).

K bodu 36 (§ 79d odst. 4 věta první)

Příslušnému orgánu činnému v trestním řízení se za účelem zajištění jejich informovanosti stanoví povinnost vyrozumět o zajištění nemovitosti osoby, o nichž je mu známo, že mají k takové nemovitosti určitá práva, nebo osoby a orgány, o nichž je mu známo, že vedou řízení, ve kterém bylo omezeno právo osoby, vůči níž usnesení o zajištění směřuje, nakládat se zajištěnou nemovitostí (např. exekutor, insolvenční správce, civilní soud). Stejně jako v zákoně č. 279/2003 Sb. se navrhuje vypustit povinnost orgánů činných v trestním řízení doručit usnesení o zajištění nemovitosti finančnímu a obecnímu úřadu, v jejichž obvodu má osoba, jíž byla nemovitost zajištěna, trvalý nebo jiný pobyt, neboť není zřejmé, k čemu má taková informační povinnost sloužit. Zajištěním nemovitosti se jejímu vlastníkovi omezují pouze některá práva, jejichž využití by vedlo k zmaření zajištění (zejména oprávnění ji zatížit nebo převést na jinou osobu), jeho povinnosti k nemovitosti mu však zůstávají zachovány, tj. zejména povinnost platit daň a poplatky s ní spojené. Zajištění nemovitosti v katastru nemovitostí přitom účelně brání převodu vlastnického práva k zajištěné nemovitosti nebo zřízení věcného břemene k ní, přičemž katastrální úřad může provést vklad vlastnického nebo jiného práva k zajištěné nemovitosti jen po předchozím souhlasu příslušného orgánu činného v trestním řízení. Dále se již striktně nestanoví, že je obecnímu úřadu a finančnímu úřadu, v jejichž obvodu se nachází zajištěná nemovitost, zapotřebí doručit opis usnesení, ale postačí je o této skutečnosti vyrozumět.

K bodu 37 (§ 79d odst. 5)

V návaznosti na nový katastrální zákon a NOZ se ustanovení vyžadující předchozí souhlas orgánů činných v trestním řízení s provedením zápisu práva k zajištěné nemovitosti do katastru nemovitostí zpřesňuje v tom smyslu, že takový souhlas je vyžadován pouze v případě, kdy je zápis činěn na základě právního jednání osoby, jíž byla nemovitost zajištěna, s takovou nemovitostí. Naopak se takový souhlas nevyžaduje pro případy, kdy je zápis činěn z jiného důvodu, typicky je-li zapisováno právo na základě rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci právo a zápis do katastru nemovitostí má v tomto případě pouze deklaratorní účinky. V takovém případě skutečnost, že je nemovitost zajištěna, nemůže bránit provedení zápisu do katastru nemovitostí, neboť k přechodu či vzniku práva k nemovitosti již došlo v době před zajištěním. Obdobným způsobem se ze stejných důvodů upravuje i ustanovení o ztrátě účinků návrhu na vklad práva do katastru nemovitostí podaného před vydáním usnesení o zajištění dotčené nemovitosti.

K bodu 38 (§ 79d odst. 6 věta druhá)

Za účelem odstranění případných výkladových nejasností, pokud jde o rozsah pojmu „výkon rozhodnutí“, a za účelem provázání úpravy s insolvenčním zákonem a občanským soudním řádem, se výslovně doplňuje, že také v rámci insolvenčního a exekučního řízení lze se zajištěnou nemovitostí nakládat pouze s předchozím souhlasem předsedy senátu nebo státního zástupce (podle fáze trestního řízení). Uvedená právní úprava brání vyvedení majetku ze zajištění formou uplatnění fingovaných pohledávek ze strany třetích osob jednajících po domluvě s osobou, jejíž majetek byl zajištěn.

K bodům 40 a 41 (nadpis § 79e, § 79e odst. 1, odst. 7 a odst. 8)

Terminologie institutu zajištění jiné majetkové hodnoty se přizpůsobuje nové terminologii v občanském zákoníku, který opouští pojem „jiná majetková hodnota“ a nově užívá pouze pojem „věc“, přičemž věci dělí podle povahy na hmotné a nehmotné.

K bodu 42 (§ 79e odst. 2)

Navrhuje se zpřesnit obsah usnesení o zajištění nehmotné věci v tom smyslu, že se dotčené osobě zakazuje činit právní jednání směřující k zmaření nebo ztížení účelu zajištění, přičemž kromě v zákoně výslovně vyjmenovaných jednání (zákaz převodu a zatížení), může příslušný orgán činný v trestním řízení výslovně omezit takové osobě i některá další práva, pokud by podle jeho názoru jejich výkon ohrozil účel zajištění. Taková práva může zajistit buď přímo v usnesení o zajištění, nebo dodatečně, např. na návrh pověřeného správce, který zjistí při výkonu své činnosti takovou potřebu. Uvedené ustanovení je použitelné zejména při zajištění pohledávek vzniklých z nejrůznějších právních titulů, kdy postačí zajistit příslušné majetkové právo a pouze v případě, že ze strany dlužníka nebude včas a řádně plněno, je pak žádoucí pověřit příslušné územní pracoviště ÚZSVM, aby adekvátní plnění vymohlo soudní cestou. V souvislosti s přijetím nového občanského zákoníku je třeba uvést, že zajištění práva stavby se bude řídit § 79d tr. ř., nikoli § 79e tr. ř., neboť podle § 1242 NOZ je právo stavby věcí nemovitou (nikoli věcí nehmotnou) a stavba vyhovující právu stavby je jeho součástí, přičemž rovněž podléhá ustanovení o věcech nemovitých. Právo stavby se zapisuje do katastru nemovitostí. Dále bude toto ustanovení využitelné při zajišťování práv spojených s podílem v obchodní korporaci v návaznosti na ZOK. Pokud jde o podíl v obchodní korporaci, vždy se tedy zajistí právo převést podíl na jinou osobu nebo jej zatížit (§ 32, § 207 a § 600 ZOK). Dále je třeba vždy zajistit majetková práva s podílem spojená, tj. právo na podíl na zisku (§ 34, § 161, § 348 a § 586 ZOK), právo na vypořádací podíl (§ 36, § 623 a § 748 ZOK) a právo na podíl na likvidačním zůstatku (§ 37 ZOK). Vzhledem k tomu, že tato práva v době zajištění nemusí ještě reálně existovat, zákon výslovně stanoví, že je lze zajistit i do budoucna pro případ jejich vzniku. Při zvažování zajištění dalších (tzv. nemajetkových a ostatních) práv k podílu a rozsahu takového zajištění by měl orgán činný v trestním řízení vycházet ze všech známých skutečností a důsledně hodnotit, zda je skutečně nezbytné zajišťovat i tato jiná práva spojená s podílem, neboť v případě většinových podílů zajištění takových práv může vést i k nezbytnosti zasahovat do řízení obchodní korporace, což znamená podstatný zásah do jejího chodu. Na druhou stranu, je-li zajišťován většinový podíl v obchodní korporaci a orgán činný v trestním řízení má poznatky, že majitel podílu je napojen na členy statutárního orgánu nebo jiné osoby řídící obchodní korporaci a je tak dáno riziko, že majetek obchodní korporace bude vyveden a tím dojde k snížení nebo k úplné ztrátě hodnoty zajištěného podílu, bylo by v rozporu se smyslem a účelem zajištění na takovou situaci nereagovat zajištěním dalších práv majiteli většinového podílu. V případě obchodní společnosti půjde zejména o právo svolat valnou hromadu (§ 183 a § 187 odst. 2 ZOK) a hlasovat na valné hromadě i mimo ni (§ 175, § 353 a § 418 ZOK), popř. též i o právo dovolat se neplatnosti usnesení valné hromady (§ 191 a § 428 ZOK), pokud by bylo třeba zpětně napadat již přijaté usnesení valné hromady. V případě družstva pak půjde o právo účastnit se řízení a rozhodování družstva (§ 575 a § 755 ZOK), především účastnit se a hlasovat na členské schůzi (§ 635 a 650 ZOK) i mimo ni (§ 652 ZOK) a případně o právo dovolávat se neplatnosti usnesení členské schůze pro rozpor s právními předpisy nebo stanovami (§ 663 ZOK). Pokud jsou zajištěna jiná než majetková práva spojená s podílem a je zapotřebí zajistit jejich aktivní výkon (tj. nestačí pouze zakázat jejich výkon majiteli podílu), postupuje pak orgán činný v trestním řízení podle zákona č. 279/2003 Sb., tj. v souladu s tímto zákonem pověří správou podílu příslušného insolvenčního správce, který se ujme správy v rozsahu zajištěných práv. Pokud jde o tato jiná práva k podílu v obchodní korporaci, jde zejména o následující práva:  Práva společníků/akcionářů:

- právo na informace (SRO - § 155 a násl. ZOK) a vysvětlení (AS - § 357 a násl. ZOK)

- právo podat společnickou žalobu (domáhat se za společnost náhrady újmy proti jednateli nebo splnění jeho případné povinnosti plynoucí z dohody podle § 53 odst. 3 ZOK a v těchto řízeních společnost zastupovat - § 157 ZOK)

- právo kvalifikovaného akcionáře podat akcionářskou žalobu (za společnost se domáhat náhrady újmy proti členu představenstva nebo dozorčí rady, nebo splnění jejich případné povinnosti plynoucí z dohody podle § 53 odst. 3 ZOK, anebo splacení emisního kursu proti akcionáři, který je v prodlení s jeho splácením, a v tomto řízení společnost zastupovat - § 371 ZOK)

- právo podílet se na řízení společnosti (SRO - § 167 ZOK), především právo hlasovat na valné hromadě (AS - § 353 ZOK) i mimo valnou hromadu (SRO - § 175 ZOK, AS § 418 ZOK) a právo uplatňovat návrhy a protinávrhy (AS

- § 361 a § 369 ZOK)

- právo svolat valnou hromadu (SRO - § 183 ZOK, § 187 odst. 2 ZOK),

- právo kvalifikovaného akcionáře žádat soud o svolání valné hromady (AS - § 368 ZOK)

- právo kvalifikovaného společníka žádat jednatele, aby svolal valnou hromadu (SRO

- § 187 ZOK) či stejné právo kvalifikovaného akcionáře (AS - § 366 ZOK)

- právo dovolat se neplatnosti usnesení valné hromady (SRO - § 191 ZOK, AS - § 428 ZOK)

- právo vystoupit ze společnosti (SRO - § 164 a 202 ZOK)

- právo ukončit účast společníka dohodou (SRO - § 203 ZOK)

- předkupní právo k prodávanému uvolněnému obchodnímu podílu (SRO - § 213 ZOK)

- přednostní právo k účasti na zvýšení základního kapitálu převzetím vkladové povinnosti a právo takového práva se vzdát (SRO - § 220 a § 221 ZOK, AS - § 484 a § 490 ZOK)

- právo uzavřít dohodu společníků o zrušení společnosti (SRO - § 241 odst. 1 ZOK)

- právo domáhat se zrušení společnosti u soudu (SRO - § 241 ZOK)

- právo na nucený přechod účastnických cenných papírů (squeeze out, AS - § 375 ZOK) a tomu odpovídající právo vytlačených akcionářů na přiměřené protiplnění (AS

- § 376 ZOK)

- právo vzdát se práva na včasné a řádné svolání valné hromady (SRO § 184/3)

- právo seznámit se se zprávou o vztazích (§ 84 ZOK)

- právo navrhnout soudu aby pro účely přezkoumání zprávy o vztazích jmenoval znalce (§85 a násl. ZOK)

- právo požadovat, aby ovládající osoba odkoupila podíl společníka (§ 89 ZOK)

- právo žádat výměnu akcií (AS - § 543 ZOK)

 práva členů družstva:

- právo volit a být volen do orgánů družstva (§ 575 ZOK)

- právo účastnit se řízení a rozhodování družstva (§ 575 a § 755 ZOK), především účastnit se a hlasovat na členské schůzi (§ 635 a 650 ZOK) i mimo ni (§ 652 ZOK)

- právo dovolávat se neplatnosti usnesení členské schůze pro rozpor s právními předpisy nebo stanovami (§ 663 ZOK)

- právo dovolávat se neplatnosti usnesení shromáždění delegátů pro rozpor s právními předpisy nebo stanovami (§ 702 ZOK)

- právo podílet se na výhodách poskytovaných družstvem (§ 575 ZOK)

- právo podat členskou žalobu (domáhat se za družstvo náhrady újmy proti členovi orgánu družstva nebo splnění jejich případné povinnosti plynoucí z dohody podle § 53 odst. 3 ZOK - § 584 ZOK)

- právo disponovat s podílem (§ 599 a násl. ZOK)

- právo na vypořádací podíl (§ 623 a § 748 ZOK)

- právo vystoupit z družstva (§ 612 ZOK)

- právo uzavřít smlouvu o nájmu družstevního bytu (bytové družstvo - § 742 ZOK)

U této skupiny práv musí orgán činný v trestním řízení s ohledem na okolnosti zvážit, zda je třeba je pro dosažení účelu zajištění zajistit či nikoli, přitom má i možnost tato práva zajistit a povolovat jejich výkon na základě žádosti majitele podle odstavce 8. Pokud bude orgán činný v trestním řízení pověřovat správou podílu insolvenčního správce, pak je třeba zajistit všechna nemajetková práva, jež správce potřebuje k výkonu správy (tj. v podstatě všechna výše uvedená, až na případná předkupní a přednostní práva a popř. právo na informace). Pokud jde o právo vystoupit z obchodní korporace nebo v ní jinak ukončit svou účast, jako nejvhodnější se jeví výkon těchto práv zajistit, s tím, že může být v konkrétním případě povolen podle odstavce 8, nehrozí-li nebezpečí, že takovým postupem dojde ke zmaření účelu zajištění (pak musí být zajištěna adekvátní hodnota podílu v peněžních prostředcích). Zajištění těchto dalších práv k podílu bude přicházet v úvahu zejména v případě, kdy majitel zajištěného většinového podílu (nebo majitelé zajištěných podílů, jež dohromady tvoří většinu) bude zároveň statutárním orgánem obchodní korporace, nebo bude existovat důvodné podezření o jeho napojení na členy statutárního orgánu a bude tak zapotřebí zasáhnout do řízení obchodní korporace a vyměnit členy statutárního orgánu. Nelze však vyloučit potřebu zajistit tato další práva i v případě, že nebude prokázáno napojení majitele většinového podílu na statutární orgán, a to pokud by s ohledem na charakter spáchané trestné činnosti nebo na jiné okolnosti bylo zapotřebí zajistit, aby prostřednictvím práv, jimiž majitel zajištěného podílu disponuje, tento neovlivnil chod korporace ve svůj prospěch a nezmařil tak účel zajištění. V takovém případě nebude nutné měnit členy statutárního orgánu obchodní korporace, ale správce bude pouze v potřebném rozsahu vykonávat zajištěná práva namísto majitele podílu. Při zajištění minoritních podílů, kdy prostřednictvím těchto podílů při standardní situaci nelze významně ovlivňovat řízení obchodní korporace, by v zásadě mělo postačovat zajištění majetkových práv spojených s podílem, dispozičních práv majitele podílu s tímto podílem, včetně práva zastavit podíl, a případně též práva vystoupit z korporace či v ní jinak ukončit účast (v režimu odstavce 8). Oproti tomu povinnosti spojené s podílem v obchodní korporaci zůstávají majiteli podílu a nejsou předmětem zajištění a správy. Jde zejména o následující povinnosti:  povinnosti společníků/akcionářů:

- vkladová povinnost (§ 150 a 344ZOK)

- povinnost uhradit společnosti úrok z prodlení při prodlení se splácením peněžitého vkladu (§ 151 a 344 odst. 2 ZOK)

- příplatková povinnost (§ 162 ZOK)

- povinnost odevzdat kmenový list (§ 152 ZOK)

 povinnosti členů družstva:

- dodržovat stanovy (§ 575 ZOK)

- dodržovat rozhodnutí orgánů družstva (§ 575 ZOK)

- vkladová povinnost (§ 563 ZOK)

- přispět na úhradu ztráty družstva (§ 587 ZOK) V usnesení o zajištění vždy musí být jednoznačně vymezeno, která práva spojená s podílem jsou jeho majiteli zajištěna (lze tak učinit i formou negativního výčtu, tj. „všechna práva spojená s podílem, s výjimkou…“), neboť od toho se odvíjí i rozsah činnosti insolvenčního správce, je-li pověřen správou podílu. Stejně tak vůči majiteli podílu musí být postaveno najisto, jaká práva spojená s podílem nemůže vykonávat, přičemž je žádoucí jej poučit i o možnosti postupu podle odstavce 8, který v rozsahu, v jakém není ohrožen účel zajištění, umožňuje majiteli podílu provést určitá potřebná právní jednání. Výslovně se též stanoví, že právní jednání učiněné v rozporu se zákazy obsaženými v usnesení o zajištění nebo i v dodatečném usnesení je neplatné, přičemž jde o neplatnost absolutní. K takové neplatnosti přihlédne trestní soud i bez návrhu. Kromě toho se v průběhu trestního řízení může takové neplatnosti dovolávat u civilního soudu buď přímo příslušný orgán činný v trestním řízení, nebo - což je vhodnější - na základě pověření podle zákona č. 279/2003 Sb. příslušné územní pracoviště ÚZSVM, jehož pracovníci mají s výkonem takové agendy zkušenosti (včasné dovolání se neplatnosti příslušného právního jednání má význam ve vztahu k dalším případným převodům vlastnického práva k zajištěné nehmotné věci zejména s ohledem na nová ustanovení občanského zákoníku o nabytí od nevlastníka - § 1109 až 1113 OZ).

K bodu 43 (§ 79e odst. 3)

Ze systematických důvodů se další povinnosti, jež jsou usnesením o zajištění nehmotné věci ukládány dotčené osobě, vyčleňují do samostatného odstavce, přičemž oproti stávající právní úpravě jsou doplněny o povinnost osoby, jíž byla nehmotná věc zajištěna, označit osoby, které mají poskytnout určitá plnění vztahující se k zajištěné nehmotné věci (pohledávce, podílu v obchodní společnosti apod.). Označení těchto osob je důležité z toho důvodu, aby příslušný orgán činný v trestním řízení mohl následně vyzvat tyto osoby, aby příslušné plnění odevzdaly jemu namísto osoby, jíž byla nehmotná věc zajištěna. Dále se osobě, jíž byla zajištěna nehmotná věc, ukládá povinnost uvést jiná omezení vztahující se k zajištěné nehmotné věci - např. že je na ni vedena exekuce, nebo byla zahrnuta do soupisu majetkové podstaty v insolvenčním řízení, což zajišťuje informační provázanost v rámci příslušných řízení.

K bodu 44 (§ 79e odst. 4 a 5)

K odstavci 4

Příslušnému orgánu činnému v trestním řízení se za účelem zajištění jejich informovanosti stanoví povinnost vyrozumět o zajištění nehmotné věci osoby, o nichž je mu známo, že mají k takové věci určitá práva, nebo osoby a orgány, o nichž je mu známo, že vedou řízení, v němž bylo omezeno právo osoby, vůči níž usnesení o zajištění směřuje, nakládat s takovou nehmotnou věcí (např. exekutor, insolvenční správce, civilní soud). Dále orgán činný v trestním řízení oznámí usnesení o zajištění nehmotné věci osobám, jež jsou povinny poskytnout určitá plnění spojená se zajištěnou nehmotnou věcí a vyzve je, aby plnění složily jemu do úschovy nebo na jiné určené místo (např. pověřenému správci). V odstavci 4 jsou také provedeny terminologické změny, které reflektují skutečnost, že osoba, která získala zajišťovanou nehmotnou věc trestnou činností, není jejím majitelem, neboť v souladu s občanskoprávními předpisy nelze vlastnické právo nabýt trestnou činností. Kromě toho může být zajištěna i nehmotná věc, jež nemá vlastníka, ale ze zákona přísluší právo s ní nakládat určité osobě (svěřenský správce, obhospodařovatel podílového fondu). Předmětné ustanovení dále reaguje na skutečnost, že v době oznamování usnesení zpravidla příslušný orgán činný v trestním řízení nebude znát všechny dlužníky osoby, jíž byla zajištěna nehmotná věc (dozví se o nich až na základě sdělení osoby, vůči níž usnesení o zajištění směřuje, na jeho výzvu), a proto může usnesení o zajištění nehmotné věci přednostně oznámit jen těm dlužníkům, o nichž ví. Vzhledem k tomu, že informace o zajištění podílu v obchodní korporaci je významnou informací pro tuto obchodní korporaci, výslovně se uvádí, že orgán činný v trestním řízení oznámí usnesení o zajištění podílu i obchodní korporaci, v níž byl podíl zajištěn.

K odstavci 5

Navrhuje se vypustit informační povinnost orgánů činných v trestním řízení o zajištění nehmotné věci vůči územnímu pracovišti ÚZSVM, v jehož obvodu má majitel nehmotné věci trvalý nebo jiný pobyt, neboť není zřejmé, k čemu má taková informace sloužit. V případě, že ÚZSVM není pověřen správou zajištěné nehmotné věci, nemá k ní žádný vztah, ani oprávnění, jež by mohl vykonávat. Jinak se přebírá dosavadní právní úprava.

K bodu 45 (§ 79e odst. 6 věta první a odst. 7)

Terminologie se přizpůsobuje nové terminologii v občanském zákoníku, který opouští pojem „jiná majetková hodnota“ a nově užívá pouze pojem „věc“, přičemž věci dělí podle povahy na hmotné a nehmotné.

K bodu 46 (§ 79e odst. 6 věta druhá)

Za účelem odstranění případných výkladových nejasností, pokud jde o rozsah pojmu „výkon rozhodnutí“, a za účelem provázání úpravy s insolvenčním zákonem a občanským soudním řádem, se výslovně doplňuje, že také v rámci insolvenčního a exekučního řízení lze se zajištěnou nehmotnou věcí nakládat pouze s předchozím souhlasem předsedy senátu nebo státního zástupce (podle fáze trestního řízení). Uvedená právní úprava brání vyvedení majetku ze zajištění formou uplatnění fingovaných pohledávek ze strany třetích osob jednajících po domluvě s osobou, jejíž majetek byl zajištěn.

K bodům 47, 50 a 51 (§ 79f, 80 a 81a)

Terminologie se přizpůsobuje nové terminologii v občanském zákoníku, který opouští pojem „jiná majetková hodnota“ a nově užívá pouze pojem „věc“, přičemž věci dělí podle povahy na hmotné a nehmotné a movité či nemovité.

K bodu 48 (§ 79f odst. 2)

S ohledem na skutečnost, že náhradní hodnota již není nástrojem nebo výnosem z trestné činnosti, ale ekvivalentní hodnotou za ně, přiznává se osobě, jíž byla náhradní hodnota zajištěna, právo žádat z důležitých důvodů o povolení provedení úkonu týkajícího se zajištěné náhradní hodnoty, např. v případě obviněné právnické osoby o provedení platby zaměstnancům. Mělo by jít spíše o výjimečný postup odůvodněný např. humanitárními důvody. Samozřejmě je zapotřebí vyhodnotit, zda takový úkon není fingovaný a nemá jím dojít k vyvedení majetku ze zajištění. Proti rozhodnutí o povolení provedení úkonu je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.

K bodu 49 (§ 79g)

Za účelem odstranění výkladových nejasností se výslovně upravuje, že v průběhu trestního řízení lze změnit důvod zajištění věci usnesením, přičemž proti takovému usnesení lze podat stížnost bez odkladného účinku. Tato úprava tak umožňuje přezajištění majetku např. pro účely zajištění majetkového nároku poškozeného.

K bodu 52 (nadpis § 146a)

Terminologie se přizpůsobuje nové terminologii v občanském zákoníku, který opouští pojem „jiná majetková hodnota“ a nově užívá pouze pojem „věc“, přičemž věci dělí podle povahy na hmotné a nehmotné a movité či nemovité, a pojem „majetek“ jako souhrn věcí.

K bodu 53 [§ 146a odst. 1 písm. c)]

Navržená úprava reaguje na novou možnost rozhodnout o zajištění doplňkového penzijního spoření podle § 79b tr. ř. a upravuje příslušnost k rozhodování o stížnosti proti takovému rozhodnutí.

K bodu 54 [§ 146a odst. 1 písm. d)]

V návaznosti na změnu systematiky § 79c se opravuje odkaz na toto ustanovení.

K bodu 55 [§ 146a odst. 1 písm. f)]

Provádějí se terminologické změny v návaznosti na terminologické změny institutu zajištění nehmotné věci.

K bodu 56 [§ 146a odst. 1 písm. g)]

V návaznosti na novou úpravu obsaženou v § 79f odst. 2 tr. ř., která přiznává tomu, komu byla zajištěna náhradní hodnota, právo žádat o povolení provedení úkonu týkajícího se zajištěné náhradní hodnoty, se (obdobně jako při rozhodování o žádosti o zrušení nebo omezení zajištění) upravuje příslušnost soudu k rozhodování o stížnosti proti rozhodnutí státního zástupce, kterým nepovolil provedení požadovaného úkonu.

K bodu 57 [§ 146a odst. 1 písm. h) až j)]

S ohledem na skutečnost, že úprava mezinárodní justiční spolupráce dosud obsažená v hlavě XXV. trestního řádu byla vyčleněna do samostatného zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, je třeba úpravu nedopatřením dosud obsaženou v písmenu h) ustanovení přesunout do citovaného zákona.

V novém písmenu h) je pak v návaznosti na novou úpravu v § 79g tr. ř. upravena příslušnost soudu k rozhodování o stížnosti proti rozhodnutí státního zástupce, kterým změnil důvod zajištění.

V návaznosti na novou úpravu obsaženou v § 48 odst. 3 a 4 tr. ř., která přiznává obviněnému právo žádat o povolení provedení úkonu týkajícího se zajištěného majetku a žádat o zrušení či omezení zajištění pro účely uspokojení nároku poškozeného, se (obdobně jako v jiných případech rozhodování o žádosti o zrušení nebo omezení zajištění) upravuje v písmenu i) příslušnost soudu k rozhodování o stížnosti proti rozhodnutí státního zástupce, kterým nepovolil provedení požadovaného úkonu nebo nevyhověl žádosti obviněného o zrušení nebo omezení zajištění. Dále se reaguje na možnost zajistit majetek pro účely zajištění nároku poškozeného i před zahájením trestního stíhání na majetku osoby podezřelé, kdy je zapotřebí poskytnout podezřelému stejné právní nástroje obrany jako obviněnému.

V návaznosti na novou úpravu zajištění pro účely výkonu peněžitého trestu (§ 344a tr. ř.) a novou úpravu, která přiznává obviněnému právo žádat o povolení provedení úkonu týkajícího se zajištěného majetku a žádat o zrušení nebo omezení zajištění pro účely výkonu peněžitého trestu a trestu propadnutí majetku (§ 344b tr. ř. a § 349 tr. ř.) se stejně jako v jiných obdobných případech upravuje v písmenu j) příslušnost soudu k rozhodování o stížnosti proti rozhodnutí státního zástupce, kterým zajistil majetek obviněného pro účely výkonu peněžitého trestu, nepovolil provedení požadovaného úkonu, rozhodl o omezení zajištění nebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení takového zajištění.

K bodu 58 (§ 146a odst. 2)

Jedná se o legislativně technickou opravu odkazů v návaznosti na navržené změny příslušných zajišťovacích institutů.

K bodům 59 a 60 [§ 239, § 314e odst. 2 písm. f), § 349b a § 358]

Terminologie se přizpůsobuje nové terminologii v občanském zákoníku, který opouští pojem „jiná majetková hodnota“ a nově užívá pouze pojem „věc“, přičemž věci dělí podle povahy na hmotné a nehmotné a movité či nemovité.

K bodům 61 a 62 (§ 343 odst. 2 a § 344 odst. 3)

Novou úpravu umožňující zajistit majetek obviněného již v průběhu trestního řízení pro účely výkonu peněžitého trestu je zapotřebí promítnout také do fáze výkonu peněžitého trestu, resp. jeho vymáhání.

K bodu 63 (§ 344a a § 344b)

K § 344a

Dosavadní právní úprava neumožňuje zajistit majetek obviněného pro účely zajištění výkonu peněžitého trestu, i když je zřejmé, že v konečné fázi trestního řízení, kdy je peněžitý trest vymáhán, je poměrně malá šance, že dojde k jeho úspěšnému vymožení, neboť obviněný měl dostatek času na to, aby svůj majetek převedl na jiné osoby nebo jej schoval, spotřeboval či jinak zmařil úspěšné vymožení tohoto trestu. O tom ostatně svědčí nízká vymahatelnost uložených peněžitých trestů. Navržená právní úprava umožňuje zajistit majetek obviněného již v průběhu trestního řízení pro účely výkonu peněžitého trestu, což by mělo zlepšit vymahatelnost tohoto trestu a zefektivnit jeho výkon. Je třeba uvést, že podle stávající právní úpravy je možné zajistit majetek pro účely trestu propadnutí majetku i pro účely trestu propadnutí věci, takže peněžitý trest je jediným majetkovým trestem, pro jehož účely takové zajištění možné není. Při stanovení rozsahu zajištění je třeba vycházet zejména z povahy a závažnosti trestného činu, okolností jeho spáchání a poměrů obviněného. Dále se uvádí, že k zajištění nemůže být užit majetek, který nepodléhá výkonu rozhodnutí o zajištění podle § 3 zákona č. 279/2003 Sb.

K § 344b

Po vzoru zajištění majetku z jiných důvodů se upravuje rozhodování o zrušení a omezení zajištění pro účely výkonu peněžitého trestu. Obviněnému se přiznává právo žádat z důležitých důvodů o povolení provedení úkonu týkajícího se zajištěného majetku, např. v případě obviněné právnické osoby o provedení platby zaměstnancům. Samozřejmě je zapotřebí vyhodnotit, zda takový úkon není fingovaný a nemá jím dojít k vyvedení majetku ze zajištění. Obviněnému se dále přiznává právo žádat o zrušení či omezení zajištění, přičemž jako pojistka proti podávání nedůvodných žádostí za účelem průtahu řízení se stanoví, že takovou žádost, pokud se v ní neuvádějí nové důvody, může obviněný podat až po uplynutí 30 dnů od právní moci rozhodnutí o předchozí žádosti.

K bodu 64 (§ 347 věta první)

Stejně jako u zajištění majetku pro účely uspokojení nároku poškozeného podle § 47 tr. ř. se navrhuje vypustit omezující podmínku zajištění výkonu trestu propadnutí majetku spočívající v nutnosti prokázat obavu, že výkon trestu bude zmařen nebo ztížen. Požadavek na prokázání takové obavy limituje možnosti zajištění majetku pro tento účel, neboť není vždy snadné takovou obavu doložit, byť lze s ohledem na povahu a závažnost trestného činu, okolnosti jeho spáchání a poměry obviněného očekávat uložení trestu propadnutí majetku. V praxi je navíc mnohdy k naplnění takové obavy požadováno, aby se obviněný již dopustil úkonů směřujících k zmaření zajištění, což opět snižuje úspěšnost výkonu tohoto trestu.

K bodu 65 (§ 347 věta první a druhá)

Byť § 66 tr. zák. umožňuje vedle trestu propadnutí celého majetku uložit i propadnutí jen jeho vymezené části, právní úprava zajištění majetku pro účely výkonu tohoto trestu tomu neodpovídá, neboť § 347 tr. ř. umožňuje zajistit pouze celý majetek obviněného a nikoli jen jeho určitou část. Mnohdy je tak zbytečně po dlouhou dobu zajištěn celý majetek obviněného, byť by postačilo zajištění jen určité části majetku, kromě toho do zajištění spadají i věci bezcenné či malé hodnoty nebo věci, jejichž správa je nákladná a obtížná, a zbytečně tak dochází k nárůstu nákladů státu, neboť orgány činné v trestním řízení jsou podle stávající právní úpravy v podstatě povinny zajistit všechen majetek obviněného, o kterém se dozvědí. Taková právní úprava pak vede v některých případech k zbytečnému nadměrnému omezení práv obviněného a naopak v některých případech k zbytečným vysokým nákladům státu na správu zajištěného majetku (a to i např. na likvidaci bezcenných věcí). Cílem navržené změny je tak umožnit, aby mohla být obviněnému zajištěna pouze určitá část jeho majetku pro účely výkonu trestu propadnutí majetku, nikoli pouze celý majetek jako je tomu podle stávající právní úpravy. Tím budou jednak šetřena práva obviněného a jednak dojde k určité úspoře nákladů spojených se správou určitého typu majetku (jakož i nákladů na likvidaci propadlých bezcenných věcí).

K bodu 66 (§ 347 odst. 1 poslední věta)

S ohledem na změny provedené v § 348 odst. 1 tr. ř. se výslovně uvádí, že k zajištění nemůže být užit majetek, který nepodléhá výkonu rozhodnutí o zajištění podle § 3 zákona č. 279/2003 Sb.

K bodu 67 (§ 348 odst. 1)

Dikce předmětného ustanovení se upravuje v návaznosti na novou možnost zajistit pouze určenou část majetku, terminologicky se též přizpůsobuje novému občanskému zákoníku. Dále se vypouští ustanovení o věcech, na které se zajištění nevztahuje, z důvodu jeho duplicity s ustanovením § 3 zákona č. 279/2003 Sb., jež bylo odpovídajícím způsobem aktualizováno. Zároveň byl doplněn odkaz na ustanovení § 3 zákona č. 279/2003 Sb. do § 347 odst. 1 tr. ř.

K bodu 68 (§ 348 odst. 2)

Aktualizuje se odkaz na § 47 tr. ř. s ohledem na změny v něm provedené.

K bodu 69 (§ 349)

Zrušení a omezení zajištění z úřední povinnosti i na žádost se sjednocuje s úpravou této problematiky u jiných typů zajištění. Obviněnému se přiznává právo žádat o zrušení či omezení zajištění, přičemž jako pojistka proti podávání nedůvodných žádostí za účelem průtahu řízení se stanoví, že takovou žádost, pokud se v ní neuvádějí nové důvody, může obviněný podat až po uplynutí 30 dnů od právní moci rozhodnutí o předchozí žádosti. Obviněnému se dále přiznává právo žádat z důležitých důvodů o povolení provedení úkonu týkajícího se zajištěného majetku, např. v případě obviněné právnické osoby o provedení platby zaměstnancům. Samozřejmě je zapotřebí vyhodnotit, zda takový úkon není fingovaný a nemá jím dojít k vyvedení majetku ze zajištění.

K části třetí – změna zákona o soudnictví ve věcech mládeže

Aktualizují se názvy trestního opatření propadnutí věci a ochranného opatření zabrání věci v návaznosti na terminologické změny provedené v trestním zákoníku za účelem sladění pojmů s novým občanským zákoníkem, který opouští pojem „jiná majetková hodnota“.

K části čtvrté – změna trestního zákoníku

K bodům 1 a 2 (terminologické změny)

Terminologie v trestním zákoníku se přizpůsobuje nové terminologii v občanském zákoníku, který opouští pojem „jiná majetková hodnota“ a nově užívá pouze pojem „věc“, přičemž věci dělí podle povahy na hmotné a nehmotné a movité či nemovité.

K bodům 3 a 4 (§ 70 odst. 1 a 2)

Ve vztahu k přímým výnosům z trestné činnosti získaným pachatelem se navrhuje trest propadnutí věci koncipovat jako obligatorní, což by mělo vést k důslednému odčerpání výnosů z trestné činnosti ve všech případech, kdy jsou takové výnosy zjištěny a zajištěny a nelze je vrátit jejich vlastníkovi ani se na nich nemůže hojit poškozený (tj. nepostupuje se podle § 80 či 81 tr. ř., ani nejde o věci, vůči nimž by byl uplatněn nárok na vydání bezdůvodného obohacení). Navržená úprava koresponduje i s vybranými zahraničními právními úpravami, které mají odčerpání výnosů pachateli trestného činu koncipováno jako obligatorní. Koncepční východiska navržené úpravy jsou podrobně popsána v obecné části důvodové zprávy, na kterou lze odkázat.

Povinné ukládání trestu propadnutí věci není novinkou, neboť s takovou koncepcí se počítá již ve stávajícím § 70 odst. 3 tr. zák. ve vztahu k věcem, které pachatel drží v rozporu s právními předpisy (např. nelegální zbraně).

K bodům 5 a 7 (terminologické změny)

Terminologie v trestním zákoníku se přizpůsobuje nové terminologii v občanském zákoníku, který opouští pojem „jiná majetková hodnota“ a nově užívá pouze pojem „věc“, přičemž věci dělí podle povahy na hmotné a nehmotné a movité či nemovité.

K bodu 6 (§ 70 odst. 4)

S ohledem na změnu systematiky ustanovení § 70 tr. zák. se upravuje odkaz (přímé výnosy z trestné činnosti nabyté pachatelem propadají obligatorně bez ohledu na to, zda jsou drženy v rozporu s právními předpisy či nikoli).

K bodům 8 a 9, 12 a 13 (§ 71 odst. 1 a 2, § 101 odst. 1, § 102 a § 104 odst. 2)

Jde o úpravu odkazů v návaznosti na změnu systematiky § 70 tr. zák.

K bodům 10 a 12 (§ 101 odst. 2 a § 102)

Ustanovení upravující ochranné opatření zabrání věci a ustanovení upravující zabrání náhradní hodnoty se navrhují doplnit tak, aby bylo možné zabrat i věci, jež jsou součástí majetku svěřenského fondu a jsou nástrojem nebo výnosem z trestné činnosti nebo náhradní hodnotou za ně. Taková úprava je nezbytná, aby bylo zabráněno praní špinavých peněz prostřednictvím svěřenských fondů. V rozhodnutí o zabrání majetku ve svěřenském fondu se uvede, které věci podléhají zabrání, a uvede se označení svěřenského fondu a osoba svěřenského správce. Opravný prostředek proti takovému rozhodnutí má právo podat svěřenský správce, který je v postavení zúčastněné osoby. Dalším, byť trochu odlišným případem pak je majetek v podílovém fondu, který podle zákona č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, ve znění pozdějších předpisů, obhospodařuje investiční společnost svým jménem na účet podílníků, přičemž z právních jednání učiněných v souvislosti s obhospodařováním majetku v podílovém fondu je oprávněna a zavázána investiční společnost. Podílníkům majetek sice náleží, ale nemohou s ním nakládat. Zákon o investičních společnostech a investičních fondech pak stanoví, že pokud jiný právní předpis nebo právní jednání vyžadují údaj o osobě vlastníka, nahradí se údaje o všech podílnících názvem podílového fondu a údaji o jeho obhospodařovateli. V tomto případě tak není zapotřebí přímo doplňovat ustanovení § 101 odst. 2 upravující zabrání majetku osobám odlišným od pachatele, neboť na rozdíl od svěřenského fondu má majetek v podílovém fondu vlastníky, kterými je nabyt, a to vlastníky podílových listů daného fondu. Proto postačuje pouze úprava § 102 a navazující procesní úprava, která přiznává postavení zúčastněné osoby obhospodařovateli podílového fondu (srov. odůvodnění k § 42 tr. ř.). Usnesení o zabrání věci je pak koncipováno obdobně jako v případě majetku ve svěřenském fondu, tj. uvede se v něm věc, jež podléhá zabrání, označení podílového fondu a údaje o jeho obhospodařovateli.

K bodu 11 (§ 101 odst. 4)

Terminologie v daném ustanovení se přizpůsobuje nové terminologii v občanském zákoníku, který opouští pojem „jiná majetková hodnota“ a nově užívá pouze pojem „věc“, přičemž věci dělí podle povahy na hmotné a nehmotné a movité či nemovité.

K bodům 14 a 17 až 19 (nadpisy § 134, 135 a 138, § 137 věta třetí a § 138 odst. 2)

Terminologie v trestním zákoníku se přizpůsobuje nové terminologii v občanském zákoníku, který opouští pojem „jiná majetková hodnota“ a nově užívá pouze pojem „věc“, přičemž věci dělí podle povahy na hmotné a nehmotné a movité či nemovité.

K bodům 15 a 16 (§ 134 odst. 1 a 2)

Výkladové ustanovení trestního zákoníku zabývající se vymezením pojmů „věc“ a „jiná majetková hodnota“ je zapotřebí aktualizovat v návaznosti na nové vymezení pojmu „věc“ v občanském zákoníku s tím, že pro účely trestněprávních předpisů zůstávají zachovány určité odchylky. Předně již není zapotřebí uvádět, že ustanovení o věcech se vztahuje i na peněžní prostředky na účtu a na cenné papíry, neboť podle občanského zákoníku (§ 489 až 544) jsou považovány za věc. Dále není zapotřebí vymezovat pojem „jiná majetková hodnota“, neboť občanský zákoník tento pojem opustil a nově spadají tyto hodnoty do kategorie věcí nehmotných (§ 496 odst. 2 NOZ - „nehmotné věci jsou práva, jejichž povaha to připouští, a jiné věci bez hmotné podstaty“). Oproti občanskému zákoníku však zůstávají odchylky v tom směru, že ustanovení o věcech se i nadále užijí na živá zvířata a oddělené zpracované části lidského těla, neplyne-li z konkrétních ustanovení něco jiného. Beze změny zůstává zachováno i ustanovení o ovladatelné přírodní síle, neboť občanský zákoník považuje za věc v právním slova smyslu pouze ovladatelné přírodní síly, se kterými se obchoduje, což je užší vymezení.

K bodu 20 (terminologické změny)

Terminologie v trestním zákoníku se přizpůsobuje nové terminologii v občanském zákoníku, který opouští pojem „jiná majetková hodnota“ a nově užívá pouze pojem „věc“, přičemž věci dělí podle povahy na hmotné a nehmotné a movité či nemovité.

K části páté - změna zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim

K bodům 1 až 3 (§ 15, 19 a 26)

Aktualizují se názvy trestu propadnutí věci a ochranného opatření zabrání věci v návaznosti na terminologické změny provedené v trestním zákoníku za účelem sladění pojmů s novým občanským zákoníkem, který opouští pojem „jiná majetková hodnota“.

K bodu 4 (§ 30 odst. 1)

Navržená změna má za cíl napravit legislativní pochybení, neboť zahajovat trestní stíhání nemusí jen policejní orgán, ale i státní zástupce, který podle § 174 odst. 2 písm. c) trestního řádu nebo podle § 10 odst. 2 jednacího řádu státního zastupitelství koná vyšetřování, popřípadě i kapitán lodi podle § 161 odst. 6 trestního řádu.

K bodům 5 a 9 (§ 33 dosavadní odst. 2 a nově označený odst. 6)

Vzhledem k zavedení nového zajišťovacího institutu do trestního řádu, který umožňuje zajistit majetek obviněného pro účely výkonu peněžitého trestu, již není důvod, aby zákon o trestní odpovědnosti právnických osob upravoval obdobný institut omezující nakládání s majetkem právnické osoby pro účely zajištění výkonu peněžitého trestu, neboť tento zákon obsahuje pouze odchylky od procesní úpravy obsažené v trestním řádu, která se jinak subsidiárně užije i na právnické osoby. Proto se navrhuje tento zajišťovací institut ze zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim vypustit pro nadbytečnost.

K bodům 6, 7 a 8 (§ 33 nové odst. 2, 3 a 5)

Navržená úprava vychází z toho, že je plně na místě, aby v přípravném řízení namísto soudce povoloval provedení úkonu, který se týká majetku, na nějž se vztahuje zajišťovací opatření podle ustanovení § 33 odst. 1, státní zástupce, neboť v tomto případě nedochází k zásahu do práv právnické osoby, ale naopak, omezuje se již uložené zajišťovací opatření. Pokud by státní zástupce nevyhověl návrhu, věc bude předložena k rozhodnutí soudci (jedná se o obdobný režim jako u § 73b odst. 2 tr. ř.). Podle stávající právní úpravy musí i o omezení či zrušení zajišťovacího opatření v přípravném řízení rozhodnout soudce. Taková úprava je zbytečně zatěžující, a proto se navrhuje, aby v takovém případě (tedy při rozhodování z vlastního podnětu - je třeba odlišit od postupu podle § 33 odst. 5) rozhodoval v přípravném řízení státní zástupce. Pokud je v přípravném řízení rozhodováno o žádosti právnické osoby o zrušení nebo omezení zajištění, může státní zástupce takové žádosti vyhovět. Pokud by státní zástupce žádosti nevyhověl, věc bude předložena k rozhodnutí soudci (srov. již uváděný § 73b odst. 2 tr. ř.).

Délku lhůty, po jejímž uplynutí může právnická osoba opětovně žádat o zrušení nebo omezení zajišťovacích opatření, se navrhuje přizpůsobit délkám lhůt stanoveným pro stejné účely u zajišťovacích institutů obsažených v trestním řádu, tj. prodloužit ji na 30 dnů.

K části šesté – změna zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních

K bodům 1 a 5 (§ 11 odst. 4 a § 132 odst. 4)

Po vzoru trestního řádu, v němž byl sjednocen postup při správě placení pohledávek vzniklých v trestním řízení, se navrhuje i v případě vymáhání nákladů vzniklých při provádění úkonů mezinárodní justiční spolupráce, pokud má povinnost tyto náklady uhradit osoba, vůči níž úkon směřuje, postupovat podle daňového řádu, kdy lze mimo jiné aplikovat princip procesního režimu dělené správy, upraveného v § 161 a násl. daňového řádu. Pohledávky vzniklé z neuhrazených nákladů tak získají z hlediska vybírání a vymáhání povahu daňových pohledávek. Uvedený režim je třeba upravit přímo v zákoně o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, neboť byť je řízení podle tohoto zákona považováno za trestní řízení, ustanovení § 152a tr.ř. upravující režim správy placení nákladů trestního řízení odkazuje výslovně pouze na pohledávky vzniklé z neuhrazených nákladů uvedených v § 152 odst. 1 tr. ř., kam nelze všechny náklady mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních podřadit.

K bodům 2 až 4, 6, 7 a 9 až 13 (terminologické změny)

Aktualizuje se terminologie institutů upravujících zajištění, propadnutí a zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty v návaznosti na terminologické změny provedené v trestním zákoníku a trestním řádu za účelem sladění pojmů s novým občanským zákoníkem, který opouští pojem „jiná majetková hodnota“.

K bodu 8 (§ 233 odst. 7)

V návaznosti na vypuštění úpravy obsažené v § 146a odst. 1 písm. h) tr. ř., která stanovila příslušnost soudu k rozhodování o stížnosti proti rozhodnutí státního zástupce, který vydal příkaz k zajištění majetku v jiném členském státě EU, rozhodl o uznání příkazu k zajištění majetku nacházejícího se na území České republiky, anebo rozhodl o omezení takového zajištění, je zapotřebí tuto úpravu včlenit do zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, kam věcně náleží. S ohledem na § 227 písm. a) zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (ZMJS) je příslušnost k rozhodování o stížnosti proti příkazům k zajištění vydaným státními zástupci a proti rozhodnutí o omezení zajištění určena podle § 146a odst. 1 tr. ř., proto je třeba v ZMJS speciálně upravit pouze příslušnost soudu k rozhodování o stížnosti proti rozhodnutí o uznání příkazu k zajištění vydaného jiným členským státem EU (§ 233 odst. 7 ZMJS).

K části sedmé - změna katastrálního zákona

Do katastrálního zákona se navrhuje výslovně doplnit, že katastrální úřad zapíše a vymaže poznámku také na základě rozhodnutí policejního orgánu nebo státního zástupce, neboť zejména ti v trestním řízení rozhodují o zajištění nemovitosti, přičemž je nelze podřadit mezi osoby či orgány uvedené v § 22 a 27 katastrálního zákona, a jen velmi obtížně by je bylo možno podřadit pod „osoby, v jejichž prospěch má být poznámka zapsána či v jejichž zájmu má být vymazána“.

K části osmé – účinnost

Datum nabytí účinnosti je stanoveno s ohledem na potřebu, aby navržená úprava byla aplikovatelná co nejdříve, nicméně se zachováním minimální legisvakační doby.

V Praze dne 3. září 2014

Mgr. Bohuslav Sobotka, v.r. předseda vlády

Prof. JUDr. Helena Válková, CSc., v.r. ministryně spravedlnosti