zákon č. 87/2025 Sb.

ČÁST PRVNÍ

změna zákona č. 458/2000 Sb.

K Čl. I

K bodu 1 (poznámky pod čarou)

Aktualizuje se výčet poznámek pod čarou.

K bodu 2 (§ 2 odst. 1 písm. c)

Navrhuje se zrušení definice certifikace provedené § 2 odst. 1 písm. c), neboť se nejedná o definici certifikace jako takové, nýbrž o definici správního řízení, během něhož je udělována certifikace – definice jako taková je v tomto případě zcela zbytná.

K bodu 3 (§ 2 odst. 1)

Navrhované ustanovení zavádí do energetického zákona nové pojmy „index zajištění obchodníka“ a „smlouva s pevnou cenou dodávky elektřiny nebo plynu“ a upravuje se stávající pojem „certifikace“. Index zajištění obchodníka. Zajištění spolehlivosti dodávek elektřiny je primárním cílem evropské právní úpravy v oblasti energetiky. Energetický zákon za tím účelem zavádí nový institut indexu zajištění obchodníka. Pojem index zajištění obchodníka je vymezen jako procentní podíl množství elektřiny nebo plynu, jejichž dodávku má obchodník s elektřinou nebo plynem smluvně zajištěnu pro období následujících 36 kalendářních měsíců, ve vztahu k množství elektřiny nebo plynu, které má daný obchodník s elektřinou či plynem dodat spotřebitelům a podnikajícím fyzickým osobám v tomto období na základě sjednaných smluv s pevnou cenou dodávky elektřiny nebo plynu. Smyslem daného ustanovení je získat přehled o tom, jaké množství dané komodity má obchodník dopředu na stanovené období smluvně zajištěno za účelem zajištění dodávky této komodity těm spotřebitelům a podnikajícím fyzickým osobám, s nimiž obchodník s elektřinou či plynem sjednal dodávku energie za pevnou (fixní) cenu, resp. a contrario jaký objem elektřiny či plynu daný obchodník pro své zasmluvněné zákazníky s pevnou cenu v postavení spotřebitele nebo podnikající fyzické osoby pro dané období dodávky zajištěný nemá a do jakého obchodního rizika tedy vstupuje. Cílem tedy je, aby z časového úseku 36 kalendářních měsíců bylo indexem zjevné, nakolik má obchodník s elektřinou nebo plynem zajištěnu dodávku elektřiny nebo plynu pro tu část svého portfolia zákazníků, s nimiž má uzavřenu smlouvu pevnou cenou dodávky elektřiny nebo plynu, a kteří jsou spotřebiteli nebo podnikajícími fyzickými osobami. Smlouva s pevnou cenou dodávky elektřiny nebo plynu. Navrhuje se v odstavci 1 písm. l) upravit pojem smlouva s pevnou cenou dodávky elektřiny nebo plynu, protože se s ním pracuje v § 11cc a u indexu zajištění obchodníka [srov. § 2 odst. 1 písm. k)]. Smlouva s pevnou cenou dodávky elektřiny nebo plynu se definuje v návaznosti na vymezení fixní ceny podle § 2 písm.

a) nařízení vlády č. 5/2023, o kompenzacích poskytovaných na dodávku elektřiny a plynu za stanovené ceny. Smlouvou s pevnou cenou dodávky elektřiny nebo plynu se rozumí smlouva, v níž je jednotková cena silové elektřiny nebo jednotková komoditní složka ceny plynu jako komodity sjednána pro určitou dobu jako neměnná. Navrhuje se upravit stávající pojem „certifikace“, který byl do energetického zákona zaveden zákonem č. 211/2011 Sb. v návaznosti na transpozici směrnice 2009/72/ES a směrnice 2009/73/ES, které upravovaly proces certifikace PPS a provozovatelů přepravních soustav v jednotlivých státech EU. Protože nařízení (ES) č. 715/2009 po novele provedené nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/1032 ze dne 29. června 2022, kterým se mění nařízení (EU) 2017/1938 a (ES) č. 715/2009, pokud jde o uskladňování zemního plynu (dále

jen „nařízení (EU) 2022/1032“), nově upravuje i certifikaci provozovatele zásobníku plynu, je

třeba doplnit stávající pojem certifikace podle § 2 odst. 1 písm. c) energetického zákona tak, aby zahrnoval rovněž řízení (certifikaci) týkající se provozovatele zásobníku plynu.

K bodům 4–14 (§ 2 odst. 2)

Navrhovaná novela zavádí mezi dosavadní definice pojmů v elektroenergetice nové pojmy, a to zejména v návaznosti na transpozici směrnice (EU) 2019/944, která přináší významné změny dosavadního uspořádání trhu s elektřinou, zavádí nové účastníky trhu s elektřinou a vymezuje nové činnosti a s tím související nová či upravená pravidla fungování vnitřního trhu s elektřinou. Z nově zaváděných pojmů se jedná o pojmy agregátor a agregace, zařízení pro ukládání elektřiny a ukládání elektřiny, nově jsou dále definovány podpůrné služby a nefrekvenční podpůrné služby či flexibilita. Nově bylo třeba dále definovat inteligentní měřicí zařízení, podružné měřicí zařízení, plně integrovaný prvek soustavy, interoperabilitu a výchozí diagram dodávky nebo odběru elektřiny. V návaznosti na celkový redesign stávajícího trhu s elektřinou je v souladu se směrnicí (EU) 2019/944 nově definován také samotný pojem trh s elektřinou. Dále byla provedena změna v definici termínu „předávací místo“ tak, aby nově zahrnovala i zohlednění zařízení pro ukládání elektřiny. Dále se ruší definice vyrovnávacího trhu s regulační energií v dosavadním § 2 odst. 2 písm. a) bodě 16 energetického zákona, neboť tento trh již zanikl. Podpůrné služby. Stávající definice v § 2 odst. 2 písm. a) bodě 8 energetického zákona se nahrazuje definicí v souladu se směrnicí (EU) 2019/944. Podle čl. 2 bodu 48 směrnice (EU) 2019/944 se podpůrnou službou rozumí služba potřebná pro provoz přenosové nebo distribuční soustavy, včetně služeb výkonové rovnováhy a nefrekvenčních podpůrných služeb, která však nezahrnuje řízení přetížení. Podle navržené zákonné definice se proto podpůrnými službami rozumí služby obstarávané PPS k zajištění systémových služeb, které zahrnují služby výkonové rovnováhy a nefrekvenční podpůrné služby, nebo nefrekvenční podpůrné služby obstarávané PDS. Podpůrné služby zajišťované PPS slouží k zajištění systémových služeb, což však neplatí o podpůrných službách zajišťovaných PDS, protože PDS není odpovědný za zajišťování systémových služeb. Naopak do podpůrných služeb podle této definice nepatří takové podporné služby, které jsou obstarávané k řízení přetížení v přenosové nebo distribuční soustavě – toto vyloučení a contrario vyplývá již z první části definice, ale výslovné vyloučení lépe odpovídá požadavkům směrnice (EU) 2019/944. Nefrekvenční podpůrné služby. Doplňuje se nová definice do § 2 odst. 2 písm. a) bodu 9 energetického zákona. Podle čl. 2 bodu 49 směrnice (EU) 2019/944 se rozumí nefrekvenční podpůrnou službou služba využívaná PPS nebo PDS k regulaci napětí v ustáleném stavu, dodávkám rychlého jalového proudu, zajištění setrvačnosti kvůli stabilitě místní sítě, zkratového proudu, schopnosti startu ze tmy a schopnosti ostrovního provozu. Podle navržené definice se proto nefrekvenčními podpůrnými službami rozumí služby obstarávané PPS nebo PDS k regulaci napětí v ustáleném stavu, dodávkám jalového proudu, zajištění setrvačnosti distribuční soustavy, řízení zkratového proudu, startu ze tmy nebo zajištění ostrovního provozu distribuční soustavy. Unijní definice je v tomto případě transponována prakticky v nezměněném znění. Regulační energie. Navrhuje se zrušit stávající definici regulační energie, a to nejenom v souvislosti se zrušením definice vyrovnávacího trhu s regulační energií (na kterém byla regulační energie obchodovaná a který zanikl), ale rovněž proto, že pojem regulační energie je nově definovaný přímo použitelným nařízením (EU) 2019/943 v čl. 2 bodě 11. Trh s elektřinou. Navrhuje se doplnit pojem „trh s elektřinou“, který transponuje tento pojem z čl. 2 bodu 9 směrnice (EU) 2019/944. Podle tohoto ustanovení směrnice (EU) 2019/944 jsou trhy s elektřinou definované jako trhy s elektřinou, včetně mimoburzovních trhů a burz pro obchodování s elektřinou, trhů pro obchodování s energií, kapacitou, službami výkonové rovnováhy a podpůrnými službami ve všech časových rámcích včetně termínovaných, krátkodobých trhů (v současné době např. denních a vnitrodenních trhů, do budoucna však tento pojem může zahrnovat i jiné trhy) a trhů s flexibilitou, kde poskytovatelé flexibility nabízejí svoji flexibilitu ostatním účastníkům trhu s elektřinou. Konkrétně trh s flexibilitou je jedním z trhů, který je zahrnut pod pojmem „trh s elektřinou“. V tomto smyslu byla zavedena také definice trhu s elektřinou do energetického zákona. Flexibilita. Směrnice (EU) 2019/944 požaduje, aby všechny skupiny zákazníků (podniky, obchodníci a domácnosti) měly přístup na trhy s energií za účelem obchodování se svou flexibilitou a elektřinou vyrobenou z vlastních zdrojů. Flexibilita jako taková není definovaným pojmem v unijních právních předpisech. Flexibilita na straně spotřeby elektřiny je odvozována od pojmu „odezva strany poptávky“ (demand side response) podle čl. 2 bodu 20 směrnice (EU) 2019/944. Tou se rozumí změna elektrického zatížení ze strany konečných zákazníků oproti jejich běžným nebo aktuálním spotřebním návykům v reakci na tržní signály, včetně cen za elektřinu měnících se v čase nebo motivačních plateb, nebo v reakci na přijetí nabídky konečného zákazníka, individuálně nebo prostřednictvím agregace, na prodej snížení či zvýšení poptávky za určitou cenu na organizovaných trzích. Protože naprosto shodně je třeba vnímat i flexibilitu na straně výroby a ukládání elektřiny, navrhuje se pracovat s obecnějším pojmem „flexibilita“, který zahrnuje jak odezvu strany poptávky po elektřině, tak rovněž flexibilitu výroben elektřiny a zařízení pro ukládání elektřiny. Ten, kdo odebírá elektřinu v odběrném místě (nebo popř. kdo provozuje výrobnu elektřiny), je tím, kdo je schopen přizpůsobovat svoje spotřebitelské nebo výrobní chování tržním podnětům. Tato schopnost, tedy v případě potřeby snížit nebo naopak zvýšit spotřebu elektřiny (či výrobu elektřiny) je onou flexibilitou, která je jako služba využitelná na trhu s elektřinou. Pokud tedy takový subjekt poskytuje svoji schopnost reagovat na tržní nebo jiné podněty na trhu, je poskytovatelem flexibility, či případně poskytovatelem služby flexibility. Jestliže poskytovatel flexibility splní podmínky přístupu na konkrétní organizovaný trh (např. podmínky pro poskytování služeb výkonové rovnováhy), může poskytovat svoji flexibilitu na daném trhu přímo, tedy nikoli prostřednictvím další profesionální osoby. Pokud takové podmínky nesplní nebo k tomu má jiné (např. ekonomické nebo časové) důvody, může vstupovat na daný trh prostřednictvím jiné osoby, v tomto případě především prostřednictvím tzv. agregátora. Agregátor kombinuje (či sdružuje) flexibilitu poskytovanou jednotlivými poskytovateli flexibility (např. velkého počtu zákazníků, kteří jsou ochotni podřizovat své spotřebitelské chování pokynům agregátora) a flexibilitu od těchto poskytovatelů (projevuje se např. tím že dojde k vytvoření tzv. agregačního bloku, což je v zásadě virtuální kumulace flexibility od více poskytovatelů) poskytuje na příslušném trhu, ve formě agregované (kumulované) flexibility. Vztah mezi poskytovatelem flexibility a agregátorem je závazkovým vztahem založeným smlouvou o agregaci. Poskytnutí flexibility není navázáno na dynamickou cenu, resp. není zde přímá závislost mezi poskytováním flexibility a sjednáním smlouvy s dynamickým určením ceny. Zejména v počáteční fázi rozvoje trhu s flexibilitou bude zcela běžné, že poskytovatel flexibility bude poskytovat flexibilitu bez ohledu na to, že se svým dodavatelem bude mít sjednanou dodávku elektřiny např. za pevnou cenu. Aby byl dopad na dodávkové vztahy elektřiny (tedy vztah dodavatele elektřiny a zákazníka) relativně nezávislý na poskytování flexibility (tedy vztah např. zákazníka a agregátora), je nastaven pro vyhodnocení poskytování agregované flexibility korekční model vypořádání. Skutečná míra zmíněné nezávislosti bude závislá a podmíněná správným nastavením tzv. výchozích diagramů (baselines), které se budou používat pro náhradní vyhodnocování dodávky/odběru elektřiny v hodinách, kdy bude poskytována flexibilita. Postupný rozvoj trhu s flexibilitou, především v kontextu rozvoje decentrální výroby elektřiny zejména z proměnlivých obnovitelných zdrojů a dále využívání bateriových systému v odběrných místech, které budou využívány k řízení odběru, popř. dodávky vyrobené elektřiny v odběrném místě do soustavy v závislosti na tržních signálech, povede nicméně v praxi k tomu, že dodávky elektřiny za fixní cenu na sjednanou určitou dobu dodávky elektřiny budou čím dál nákladnější (resp. bude čím dál dražší odchylka, kterou si bude muset každý dodavatel zahrnovat do ceny dodávky elektřiny) a převažující produkty dodávek elektřiny budou odvozeny od tržních cen na krátkodobých (spotových) trzích. Jinými slovy, decentralizace energetiky povede k rozvoji krátkodobých produktů dodávek elektřiny (smluv s dynamickým určením ceny), které právě z důvodu přiblížení ceny dodávky elektřiny cenám elektřiny obchodovaným v době dodávky zákazníkovi budou cenově dostupnější, a tedy levnější než fixní ceny dodávek elektřiny (ve kterých bude nákladově promítnuto riziko nerovnoměrného odběru zákazníka). Agregace. Jak již bylo uvedeno v souvislosti s flexibilitou, zákazníci by měli mít podle směrnice (EU) 2019/944 možnost plně využívat výhod agregace flexibility odběru a dodávek elektřiny ve větších regionech, případně mít dokonce užitek z přeshraniční hospodářské soutěže. Členské státy by měly mít možnost zvolit si pro účely agregace nejvhodnější model. Problematika agregace je jedním z pilířů navrhované právní úpravy a definice agregace je zařazena mezi vymezené právní pojmy v návaznosti na čl. 2 bod 18 směrnice (EU) 2019/944. Jedná se tedy o transpozici čl. 2 bodu 18 směrnice (EU) 2019/944. Podle definice pojmu agregace podle čl. 2 bodu 18 směrnice (EU) 2019/944 se agregací rozumí funkce vykonávaná fyzickou nebo právnickou osobou, která kombinuje zatížení či vyrobenou elektřinu od více zákazníků za účelem prodeje, nákupu nebo aukce na jakémkoli trhu s elektřinou. Osoba, která kombinuje zatížení či vyrobenou elektřinu od více zákazníků, tedy agreguje zatížení nebo výrobu elektřiny, je tzv. agregátorem. Ve smyslu definice agregace podle čl. 2 bodu 18 směrnice (EU) 2019/944 se potom navrhuje zavedení nového pojmu agregace v § 2 odst. 2 písm. a) bodě 26 energetického zákona, podle kterého by se agregací rozuměla činnost, při které agregátor sdružuje flexibilitu poskytovanou účastníky trhu s elektřinou v předávacích místech za účelem nabízení flexibility na trhu s elektřinou nebo pro její využití k řízení odchylky subjektu zúčtování, který má odpovědnost za odchylku za aktivovanou agregovanou flexibilitu. Směrnice (EU) 2019/944 upravuje i definici pojmu nezávislý agregátor, se kterou návrh zákona nepracuje a tento pojem do § 2 energetického zákona nezavádí. Není to tím, že by snad bylo záměrem neumožnit vznik nezávislých agregátorů nebo netransponovat požadavky směrnice (EU) 2019/944 na činnost nezávislých agregátorů, ale záměrem navrhovatele je (i s ohledem na funkcionality zřizovaného EDC) přistupovat k nezávislému agregátorovi zcela rovnocenně jako k tzv. integrovanému agregátorovi, a tedy nevytvářet odlišné procesní postupy registrace a poskytování flexibility těmito dvěma druhy agregátorů, vystupujících přitom na stejném trhu flexibility. Energetický zákon koncipuje jednotlivé skupiny podnikatelů jako určité právní role, které lze až na výjimky dané unbundlingem volně kombinovat. Ukládání energie, zařízení pro ukládání energie a zařízení pro ukládání elektřiny. Ukládání energie, zařízení pro ukládání energie a zařízení pro ukládání elektřiny jsou vedle flexibility a agregace hlavními pojmy navrhované novely. Na rozdíl od dvou dříve definovaných existuje pro anglický protějšek „energy storage“ a „energy storage facility“ vhodný český výraz. Oba pojmy jsou definovány v čl. 2 bodě 59 a 60 směrnice (EU) 2019/944. Ukládáním energie v elektrizační soustavě se podle unijní definice rozumí odložení spotřeby elektřiny na pozdější okamžik, než byla vyrobena nebo přeměna elektřiny na takovou formu energie, kterou lze ukládat, ukládání takové energie, a následná zpětná přeměna takové energie na elektřinu nebo použití jako jiný nosič energie. Zařízením pro ukládání energie je zařízení, v němž probíhá ukládání energie, včetně všech nezbytných zařízení. Uvedené unijní definice se navrhuje transponovat v § 2 odst. 2 písm. a) bodě 27 a 28 energetického zákona. Zásadním prvkem návrhu zákona je jasný status zařízení umožňující uložení elektřiny a její zpětné navrácení ve formě elektřiny. Proto je pojem zařízení pro ukládání elektřiny definován jako zařízení pro ukládání energie, které umožňuje odložení konečného užití elektřiny na pozdější okamžik, než byla elektřina vyrobena, nebo přeměnu elektřiny na takovou formu energie, kterou lze ukládat, uložení takové energie a následnou zpětnou přeměnu uložené energie na elektřinu, a to v jednom předávacím místě nebo více předávacích místech jednoho odběrného místa, výrobny elektřiny nebo zařízení pro ukládání energie. Definice specifikuje, jak je s elektřinou nakládáno po jejím uložení – k odložení spotřeby elektřiny na pozdější okamžik, nebo přeměně uložené elektřiny, ve formě energie, kterou lze ukládat, zpět na elektřinu musí dojít ve stejném místě připojeném k přenosové soustavě nebo distribuční soustavě, ve kterém byla elektřina vyrobena nebo odebrána z přenosové soustavy nebo distribuční soustavy k jejímu uložení, a to bez ohledu na to, kolika předávacími místy je místo, kde byla elektřina uložena, k přenosové soustavě nebo distribuční soustavě připojeno. Pro vyloučení všech pochybností vzešlých z vypořádání připomínek se uvádí, že ukládáním energie není činnost spadající pod definici odezvy strany poptávky, jak je definována v čl. 2 bodu 20 směrnice (EU) 2019/944. Směrnice (EU) 2019/944 upravuje pojmy „ukládání energie“ a „odezva strany poptávky“ jako dva různé pojmy, které se nepřekrývají. Definice ukládání energie v první části „odložení spotřeby elektřiny na pozdější okamžik, než byla vyrobena“ upravuje odložení spotřeby elektřiny oproti okamžiku kdy byla vyrobena. Je tedy patrně nezbytné vyrobenou elektřinu uložit a použít později, a to rovněž ve formě elektřiny. Pokud by se tedy jednalo o stav, kdy je nejprve spotřebována elektrická energie (např. ohřev vody v boileru) a teprve posléze užita (přímo teplá voda), tak nejde o odložení spotřeby elektřiny na pozdější okamžik, než byla vyrobena, ale o odezvu strany poptávky (a tedy poskytování flexibility). Pro vyloučení pochybností se výslovně upravuje režim tzv. přečerpávacích vodních elektráren, které by formálně mohly splňovat jak definiční znaky výrobny elektřiny, tak definiční znaky zařízení pro ukládání elektřiny. Protože však podle dosavadní právní úpravy včetně definice výrobny elektřiny podle § 2 odst. 2 písm. a) bodu 18 energetického zákona nedošlo k žádné významové úpravě, a přesto byla přečerpávací vodní elektrárna bez zásadnějších výkladových problémů považovaná za jeden z typů výroben elektřiny splňující tuto zákonnou definici, navrhuje se možný výkladový střet řešit tím způsobem, že v definici pojmu zařízení pro ukládání elektřiny je doplněno negativní definování, podle kterého není přečerpávací vodní elektrárna zařízením pro ukládání elektřiny. Tomuto řešení by měla či mohla odpovídat i úprava vymezení výrobny elektřiny a přečerpávací vodní elektrárny podle čl. 2 bodu 6 a 21 nařízení Komise (EU) 2016/631 ze dne 14. dubna 2016, kterým se stanoví kodex sítě pro požadavky na připojení výroben k elektrizační soustavě, podle kterého se přečerpávací vodní elektrárny zařazují mezi výrobny elektřiny. Dalším z možných řešení by bylo přijmout právní úpravu, která by ponechávala na záměru a vůli samotného vlastníka či provozovatele, zda by hodlal provozovat přečerpávací vodní elektrárnu v režimu výrobny elektřiny s právy a povinnostmi z toho plynoucími, či v režimu zařízení pro ukládání elektřiny. Obdobné řešení bylo přijato na Slovensku při implementaci směrnice (EU) 2019/944, nicméně reálný stav věci je takový, že přečerpávací vodní elektrárny jsou nadále provozovány v právním režimu výroben elektřiny. Proto se navrhuje výše uvedené negativní vymezení přečerpávacích vodních elektráren jako zařízení, které nejsou zařízeními pro ukládání elektřiny, z čehož vyplývá, že je třeba je i po přijetí navrhované novely energetického zákona považovat za výrobny elektřiny. Podružné měření. Jde o pojem, který není definován v unijních právních předpisech, ale je třeba s ním pracovat na národní úrovni. Podle stávající definice v § 2 odst. 2 písm. a) bodě 5 energetického zákona se rozumí měřicím zařízením veškerá zařízení pro měření, přenos a zpracování naměřených hodnot. Podružným měřicím zařízením se nadto rozumí zařízení umístěné za měřicím zařízením PPS nebo PDS, kterým se měří výroba elektřiny, dodávka nebo odběr elektřiny jedné nebo více výroben elektřiny, zařízení pro ukládání elektřiny nebo jednoho nebo více elektrických zařízení (záměrně se zde pracuje s pojmem „elektrické zařízení“, a nikoliv „odběrné elektrické zařízení“, neboť s ohledem na definici „odběrného plynového zařízení“, která by se měla analogicky uplatnit při výkladu pojmu „odběrné elektrické zařízení“, by se „odběrným elektrickým zařízením“ měly na mysli všechny spotřebiče v předávacím místě, zatímco zde je záměrem uvádět jednotlivé spotřebiče jako takové – které se případně osazují podružným měřicím zařízením – a nikoliv jejich souhrn), výroben elektřiny nebo zařízení pro ukládání elektřiny. V praxi se bude jednat o měřicí zařízení instalovaná a provozovaná výrobcem elektřiny, provozovatelem zařízení pro ukládání elektřiny nebo zákazníkem podle toho, zda se tyto osoby budou hodlat účastnit např. trhu s podpůrnými službami nebo budou chtít vyhodnocovat ukládání elektřiny. V takovém případě je třeba, aby zákon ukládal povinnost instalace a provozování těchto podružných měřicích zařízení, a protože údaje z nich budou sloužit k vyhodnocování a následně placení určitých plateb mezi účastníky trhu, je třeba na tato měřicí zařízení následně klást obdobné požadavky jako na měřicí zařízení provozovaná PPS nebo PDS (např. povinnost ověřování měření podle zákona č. 505/1990 Sb.,

o metrologii – dále jen „zákon o metrologii“). Podružné měření již nyní v praxi slouží k měření

vyrobené elektřiny podle § 11a odst. 1 zákona č. 165/2012 Sb. – „stanoveným měřidlem“ uvedeným v § 11a odst. 1 tohoto zákona se má na mysli právě podružné měřicí zařízení ve smyslu předkládaného návrhu zákona. Inteligentní měřicí zařízení. Podle směrnice (EU) 2019/944 inteligentní měřicí systémy posilují postavení spotřebitelů, neboť jim umožňují v téměř reálném čase získávat přesnou zpětnou vazbu o jejich spotřebě nebo výrobě energie, díky čemuž spotřebitelé mohou svou spotřebu nebo výrobu energie lépe řídit, mohou se účastnit programů odezvy strany poptávky a dalších služeb a mít z nich užitek a mohou snížit své účty za elektřinu. Kromě toho inteligentní měřicí systémy umožňují PDS získat lepší přehled o jejich soustavách, a snížit tak jejich náklady na provoz a údržbu a následně tyto úspory promítnout do nižších distribučních sazeb pro zákazníky. Směrnice (EU) 2019/944 obsahuje v čl. 2 bodě 23 definici inteligentního měřicího systému. Tím se rozumí elektronický systém, který dokáže měřit množství elektřiny dodané do sítě nebo spotřebu elektřiny ze sítě, poskytuje více informací než běžný elektroměr a je schopný vysílat a přijímat údaje pro účely informování, sledování a kontroly za použití určité formy elektronické komunikace. Inteligentním měřicím zařízením (měřidlem) se podle zákonné definice rozumí měřicí zařízení s elektronickým systémem, které umožňuje měření dodávky a odběru elektřiny, poskytuje více informací než měřicí zřízení bez průběhového měření nebo měřicí zařízení s průběhovým měřením bez schopnosti obousměrné komunikace a umožňuje předávání a přijímání údajů pro informování, sledování a kontrolu naměřených údajů ve stanoveném formátu elektronické komunikace. Definované výrazy jsou ve směrnici (EU) 2019/944 a energetickém zákoně částečně odlišné (měřicí systém vs. měřicí zařízení), nicméně vyjadřují v principu stejný význam a označují stejné technické zařízení.

Plně integrovaný prvek soustavy. Daný pojem hraje poměrně významnou roli při právní regulaci ukládání elektřiny. Směrnice (EU) 2019/944 obsahuje definici tohoto pojmu v čl. 2 odst. 51 („plně integrované komponenty sítě“). Podle této definice se plně integrovanými komponenty sítě rozumí komponenty sítě, které jsou integrovány do přenosové soustavy nebo distribuční soustavy, včetně zařízení pro ukládání energie, a které se používají pouze za účelem zajištění bezpečného a spolehlivého provozu přenosové soustavy nebo distribuční soustavy, ale nikoli pro účely zajišťování výkonové rovnováhy nebo řízení přetížení. Zatímco definice ve směrnici (EU) 2019/944 je svým charakterem definicí intenzionální (směřující ke smyslu výrazu), pro její transpozici je použita definice extenzionální, která je spíše výčtem energetických zařízení, které pod definici spadají. To je z hlediska právní jistoty vhodnější, neboť osoby případně provozující uvedená zařízení budou vědět najisto, zda se na ně vztahuje definice plně integrovaného prvku soustavy (nebudou muset tento závěr dovozovat na základě účelu a smyslu takového provozu). Interoperabilita. Pojem interoperability v souvislosti s inteligentním měřením definuje směrnice (EU) 2019/944 ve svém čl. 2 bodu 24 jako schopnost dvou nebo více energetických či komunikačních síti, systémů, zařízení, aplikací či komponent spolupracovat, vyměňovat si a používat informace za účelem provádění požadovaných funkcí. Energetický zákon nově používá tento pojem v § 49, kdy PDS ukládá povinnost informovat zákazníka před instalací inteligentního měřicího zařízení mj. o funkcích a možnostech interoperability inteligentního měřicího zařízení. Z uvedeného důvodu je nezbytné tento pojem definovat i na úrovni zákona, a to tak, aby odpovídal směrnicové definici. Výchozí diagram dodávky nebo odběru. Pojem výchozí diagram dodávky nebo odběru není definován na úrovni směrnice (EU) 2019/944 ani v jiných právních předpisech EU, nicméně energetický zákon ho nově užívá na více místech (navrhuje se např. povinnost EDC registrovat nebo evidovat registrované přiřazení výchozího diagramu dodávky nebo odběru elektřiny k předávacímu místu nebo k elektrickému zařízení s možností poskytování flexibility, výrobně elektřiny nebo zařízení pro ukládání elektřiny), je proto nezbytné ho současně definovat. Výchozí diagramy dodávky nebo odběru (tzv. baselines) se budou primárně používat pro náhradní vyhodnocování dodávky elektřiny v hodinách, kdy bude v odběrném místě poskytována flexibilita. Podrobnosti ohledně jeho zpracování, přiřazení apod. bude upravovat vyhláška ERÚ o pravidlech trhu s elektřinou.

K bodům 15–18 (§ 3)

Ustanovení § 3 energetického zákona vymezují předmět podnikání v energetických odvětvích a stanoví další podmínky pro vznik oprávnění podnikatelskou činnost v energetických odvětvích vykonávat. V odstavci 1 dochází k doplnění výčtu nových podnikatelských činností v energetice, tj. ukládání elektřiny a agregace. Jedná se o činnosti, které dosud nebyly energetickým zákonem nijak upravovány z hlediska regulace výkonu jejich činností. Navrhované změny se dále týkají odstavce 3 a nově doplňovaného odstavce 5 a souvisejí s vymezením nových účastníků trhu s elektřinou a jejich vstupem na trh a s vymezením jimi vykonávaných nových činností, které energetický zákon doposud explicitně neupravoval. Navrhované ustanovení v odstavci 3 stanoví, že na činnost agregace se vyžaduje licence na obchod s elektřinou. Oprávnění vykonávat podnikatelsky činnost agregace má tedy vyplývat z udělené licence na obchod s elektřinou, jinými slovy právní úprava stanoví, že činnost agregace nebude vykonávána na základě „speciální“ licence na činnost agregace, ale vždy na základě skutečnosti, že danému subjektu byla udělena licence na obchod s elektřinou. Vychází se z četných analogií mezi obchodováním s komoditou a obchodováním s flexibilitou. Tuto činnost bude ve velké části případů realizovat sám obchodník s elektřinou jako držitel licence na obchod s elektřinou. Z tohoto úhlu pohledu se proto jeví zejména administrativně jako jednodušší, aby oprávnění k výkonu činnosti agregace vznikalo v důsledku udělení licence na obchod s elektřinou a energetický zákon neupravoval další druh licence samostatně pro činnost agregace. S tímto řešením je potom spojen ten důsledek, že ten, kdo bude chtít vykonávat činnost agregace, bude muset splňovat stejné zákonné předpoklady jako obchodník s elektřinou. Pokud jde o činnost ukládání elektřiny, navrhovaný zákon upravuje nový druh licence na tuto činnost, tedy ukládání elektřiny, nicméně totéž oprávnění může vznikat i výrobci elektřiny podle licence na výrobu elektřiny. Licence na ukládání elektřiny je bez ohledu na povahu činnosti vyžadována na ukládání elektřiny ve výrobnách elektřiny a zařízeních pro ukládání elektřiny s instalovaným výkonem nad 50 kW, pokud je výrobna elektřiny nebo zařízení pro ukládání elektřiny propojeno s přenosovou nebo s distribuční soustavou. Nicméně současně se stanoví, že držitel licence na výrobu elektřiny je oprávněn rovněž ukládat elektřinu v zařízení pro ukládání elektřiny připojeném do přenosové nebo distribuční soustavy prostřednictvím výrobny elektřiny, na jejíž provoz je udělena licence na výrobu elektřiny, pokud je instalovaný výkon jednoho nebo více zařízení pro ukládání elektřiny nejvýše 1,2násobkem instalovaného výkonu výrobny elektřiny. K ukládání elektřiny za popsaných podmínek bude tedy výrobce elektřiny oprávněn, aniž by byl současně držitelem licence na ukládání elektřiny. Uvedené doplnění odstavce 4 má opět snižovat administrativní zátěž a nepovinovat provozovatele zařízení pro ukládání elektřiny, aby ke své činnosti (byť podnikatelské) měl udělenu licenci na ukládání elektřiny, jestliže by jeho zařízení pro ukládání elektřiny bylo připojeno do výrobny elektřiny a jako její provozovatel by již měl udělenu licenci na výrobu elektřiny. Z hlediska systému má v takovém případě ukládání elektřiny nebo dodávka uložené elektřiny obdobný důsledek jako snižování či zvyšování výkonu výrobny elektřiny, pro jejíž provoz je již licence na výrobu elektřiny udělena. Poměr instalovaného výkonu (jednoho nebo více) zařízení pro ukládání elektřiny ve výši 1,2násobku instalovaného výkonu výrobny elektřiny byl zvolen proto, aby nedocházelo k obcházení pravidel pro udělování licence na výrobu elektřiny. Jde o to, aby nebyla zařízení pro ukládání elektřiny s vyšším instalovaným výkonem připojována a provozována bez licence na ukládání elektřiny v případě, kdy by takové zařízení bylo připojeno do výrobny elektřiny, ale v případě výrobny elektřiny by se jednalo o natolik zanedbatelný výkon, kdy energetický zákon jako podmínku pro udělení licence na výrobu elektřiny nestanoví např. ani odbornou způsobilost.

K bodu 19 (§ 4 odst. 1)

V návaznosti na zákonem nově zakotvenou činnost ukládání elektřiny je doplněno stávající ustanovení § 4 odst. 1 energetického zákona, které vymezuje dobu, na kterou je licence pro výkon jednotlivých činností v energetických odvětvích udělena, o činnost ukládání elektřiny. Licence na činnost ukládání elektřiny má být udělena na dobu 25 let, obdobně jako je tomu v případě licence na výrobu elektřiny, plynu či tepelné energie.

K bodům 20–26 (§ 5)

Ustanovení § 5 energetického zákona upravují podmínky udělení licence. Navrhované úpravy opět představují dílčí doplnění v souvislosti s explicitním zavedením činnosti ukládání elektřiny do energetického zákona. Pokud jde o doložení odborné způsobilosti jako jedné z podmínek pro udělení licence na ukládání elektřiny, navrhuje se, aby u ukládání elektřiny do instalovaného výkonu zařízení pro ukládání elektřiny 1 MW včetně postačilo vyučení v oboru a 3 roky praxe v oboru nebo osvědčení o rekvalifikaci k provozování malých energetických zdrojů nebo obdobné osvědčení vydané v jiném státě, obdobně jako je tomu v případě licence na výrobu nebo distribuci elektřiny a výrobu nebo rozvod tepelné energie. V případě ukládání elektřiny do instalovaného výkonu zařízení pro ukládání elektřiny 50 kW se navrhuje, aby povinnost prokazovat odbornou způsobilost nebyla uložena vůbec. Navrhuje se tedy doplnění stávající úpravy analogicky jako v případě výroby elektřiny, přestože při zpracování nového energetického zákona bude spíše třeba tuto problematiku upravit odlišným způsobem. Ve skutečnosti by nemělo jít o to, že se nevyžaduje prokazování odborné způsobilosti, ale o to, že není stanoven požadavek odborné způsobilosti jako předpokladu pro udělení licence. Obdobně je doplněn rovněž odstavec 11, tj. navrhuje se stanovit, že se licence na činnost ukládání elektřiny nevyžaduje v případě, že se jedná o provoz pro ověření technologie. V důsledku doplnění nového procesu certifikace provozovatele zásobníku plynu v rámci adaptace českého právního řádu na nařízení (ES) č. 715/2009 se vkládá nový odstavec 9, podle něhož je předpokladem pro udělení licence na uskladňování plynu vydání certifikátu příslušného provozovatele zásobníku plynu. Navrhují se upřesnit pravidla týkající se finančních předpokladů žadatele o udělení licence a odstavec přehledněji strukturovat. Negativně jsou vymezeny případy, ve kterých platí, že žadatel o udělení licence podmínky pro její udělení nesplňuje. Zrcadlově k tomuto pravidlu jsou upraveny případy zrušení licence v § 10 odst. 2 a 3. Případy nesplnění finančních předpokladů lze rozdělit do tří skupin. Pouze v případech podle § 10 odst. 2 písm. d) je Energetický regulační úřad povinen licenci zrušit. V případě rozhodnutí o úpadku držitele licence a v jiných případech nesplnění finančních předpokladů se mu ponechává na uvážení, zda licenci zruší nebo zvolí s ohledem na okolnosti jiné vhodné opatření [§ 10 odst. 3 písm. b) a c)]. K § 5 odst. 6 písm. a). Jeli rozhodnuto o úpadku žadatele, je nepochybné, že nesplňuje finanční předpoklady podle věty první. Tato překážka trvá jen po dobu insolvenčního řízení. Po jeho skončení se může uplatnit jiný z důvodů vyjmenovaných v písm. b) až d). K § 5 odst. 6 písm. b). Nejde o novou úpravu. Tento případ je obsažen již ve stávajícím znění § 5 odst. 6. K § 5 odst. 6 písm. c). Nejde o novou úpravu. Tento případ je obsažen již ve stávajícím znění § 5 odst. 6. K § 5 odst. 6 písm. d). Jde o případy, které jsou svou povahou rovnocenné případům podle písm. c). Ustanovení § 396, 405 a 418 insolvenčního zákona upravují případy obligatorního zastavení insolvenčního řízení, jestliže úpadek dlužníka nemůže být řešen oddlužením a majetek pro uspokojení věřitelů je zcela nepostačující, a proto nemá smysl, aby soud rozhodl o řešení dlužníkova úpadku konkursem. K § 5 odst. 6 písm. e). Nejde o novou úpravu. Tento případ je obsažen již ve stávajícím znění § 5 odst. 6.

K bodu 27 (§ 5a)

Vkládá se nový § 5a, který vymezuje překážky výkonu činnosti obchodníka s elektřinou nebo plynem, při kterých ERÚ neudělí licenci žadateli o udělení licence na obchod s elektřinou nebo obchod s plynem (viz § 8 odst. 1) – jedná se o zpřísnění podmínek udělování licencí na obchod s elektřinou nebo obchod s plynem. Smyslem je zabránit účasti na trhu subjektům, které se v minulosti profilovaly na trhu jako problematické. S ohledem na potřebu větší ochrany odběratelů před neseriózními dodavateli jsou zaváděna ustanovení, která by měla zamezit udělení licence na obchod s elektřinou nebo obchod s plynem subjektům, u nichž nastaly skutečnosti, které vzbuzují důvodné pochybnosti o možnosti takového subjektu zabezpečit bezpečnou a spolehlivou dodávku.

Odstavec 1 navazuje na překážku udělení licence upravenou v § 7 odst. 8 dopadající na všechny žadatele o licence. Pro případ licence na obchod s elektřinou a plynem se stanoví delší doba 5 let oproti obecné tříleté době podle § 7 odst. 8 a rozšiřuje se okruh případů o případy zrušení licence podle § 10 odst. 3 písm. b). Dále se po vzoru § 8 odst. 6 písm. b) a c) živnostenského zákona rozšiřuje okruh osob, u nichž se má tato překážka uplatnit. Odstavec 2 míří na další případ selhání obchodníka s elektřinou nebo plynem, který se nemusí projevit zrušením licence, nýbrž zahájením dodávky poslední instance podle § 12a odst. 2. Obdobně jako v odstavci 1 se rozšiřuje okruh osob, ohledně nichž se má překážka uplatnit. V odstavci 3 se jedná o případy kvalifikovaných úpadkových situací, které jsou obecně vymezeny v upraveném § 5 odst. 6 písm. b) až d) pro všechny držitele licence, u nichž se vyžaduje splnění finančních předpokladů. Na rozdíl od této obecné úpravy se stanoví delší doba 5 let, po níž platí, že žadatel nesplňuje podmínky pro udělení licence na obchod s elektřinou nebo plynem. Jelikož se mají překážky podle odstavce 1 a 2 uplatnit i ve vztahu k osobám, které byly členy statutárního orgánu právnické osoby, jíž byla ze stanovených důvodů zrušena licence, nebo u níž nastala některá ze skutečností vedoucí k zahájení dodávky poslední instance, zakotvují se v odstavci 4 podmínky, za nichž Energetický regulační úřad promine překážku. Tím je zajištěna souladnost s ústavním pořádkem a ochrana členů statutárních orgánů řádně vykonávajících svou funkci. Konkrétní okolnosti Energetický regulační úřad posoudí v řízení o udělení licence, nebo v řízení o zrušení licence a na základě nich rozhodne, zda překážku promíjí. Odstavcem 5 je zajištěn soulad se směrnicí 2019/1023 ze dne 20. června 2019 o rámcích preventivní restrukturalizace, o oddlužení a zákazech činnosti a opatřeních ke zvýšení účinnosti postupů restrukturalizace, insolvence a oddlužení a o změně směrnice (EU) 2017/1132 (směrnice o restrukturalizaci a insolvenci), především s čl. 22 odst. 1. Pokud byla obchodníkovi s elektřinou nebo plynem, v případě, že je fyzickou osobou, po vydání rozhodnutí o jeho úpadku zrušena licence na činnost obchodu s elektřinou nebo plynem podle § 10 odst. 3 písm. b), bude po vydání rozhodnutí o splnění oddlužení podle § 413 insolvenčního zákona moci opět požádat o udělení licence na tutéž činnost. Konkrétně se pak jedná o případy kvalifikovaných úpadkových situací, tj. případy žadatelů, na jejichž majetek byl prohlášen konkurs, a v některých případech zrušení konkursu či zastavení insolvenčního řízení (zde nemožnost udělení licence trvá po dobu 5 let od rozhodnutí zrušení konkursu či zastavení insolvenčního řízení). Dále se jedná o případy zákonem vymezených osob, v souvislosti s jejichž činností došlo ke zrušení licence podle § 10 odst. 3 písm. b), případně odst. 2 písm. b) energetického zákona, nebo u nichž nastala některá ze skutečností vedoucích k zahájení dodávky poslední instance podle § 12a odst. 2 energetického zákona. Obdobně se pak postupuje v případě žadatele, který byl statutárním orgánem dotčené právnické osoby v době, kdy u této osoby takové skutečnosti nastaly, nebo jejímž statutárním orgánem je taková osoba. V takových případech je neudělení licence omezeno na dobu 5 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o zrušení licence na stejnou činnost. Tato úprava je částečně analogická k ustanovení § 8 živnostenského zákona. Odstavcem 6 je zajištěn soulad se směrnicí 2019/1023 ze dne 20. června 2019 o rámcích preventivní restrukturalizace, o oddlužení a zákazech činnosti a opatřeních ke zvýšení účinnosti postupů restrukturalizace, insolvence a oddlužení a o změně směrnice (EU) 2017/1132 (směrnice o restrukturalizaci a insolvenci), především s čl. 22 odst. 1. Pokud byla obchodníkovi s elektřinou nebo plynem, v případě, že je fyzickou osobou, po vydání rozhodnutí o jeho úpadku zrušena licence na činnost obchodu s elektřinou nebo plynem podle § 10 odst. 3 písm. b), bude po vydání rozhodnutí o splnění oddlužení podle § 413 insolvenčního zákona moci opět požádat o udělení licence na tutéž činnost.

K bodu 28 (§ 7 odst. 8)

Navrhovaný bod sjednocuje dobu, po kterou nelze udělit licenci osobě, u níž byla zrušena licence podle § 10 odst. 2 písm. b) nebo c), tak aby byla shodná s dobou uvedenou v nově vkládaném § 5a odst. 2 energetického zákona.

K bodu 29 (§ 7a odst. 3)

Navrhovaný bod upravuje odkaz v § 7a odst. 3 v návaznosti na vložení nových ustanovení do § 10 odst. 2.

K bodům 30 a 31 (§ 8)

Ustanovení § 8 energetického zákona upravují procesní otázky spojené s udělením licence. V odstavci 1 se první věta mění tak, že ERÚ rozhodne o udělení licence na základě splnění podmínek pro její udělení podle § 5, pokud však současně není dána žádná z překážek pro udělení licence mj. i podle nového § 5a energetického zákona. Jedná se tedy o úpravu v návaznosti na nově upravené překážky udělení licence pro obchod s elektřinou nebo plynem vymezené v § 5a energetického zákona (blíže viz odůvodnění k tomuto ustanovení). V § 8 odst. 3 energetického zákona se doplňuje do výčtu energetických zařízení, pro které lze udělit pouze jednu licenci, zařízení pro ukládání elektřiny. Jedná se o dílčí doplnění v souvislosti s explicitním zavedením činnosti ukládání elektřiny do energetického zákona, kdy i v tomto případě bude platit, že pro každé zařízení pro ukládání elektřiny lze udělit pouze jednu licenci. Ustanovení § 8 odst. 3 energetického zákona, a tedy i nově navrhované doplnění tohoto ustanovení o zařízení pro ukládání elektřiny, vychází z principu, že energetická zařízení může provozovat fakticky jediný subjekt, neboť vykonávat na jednom energetickém zařízení či infrastruktuře podnikatelskou činnost dvěma subjekty nezávisle na sobě není technicky představitelné.

K bodům 32–38 (§ 10)

Ve stávajícím § 10 energetického zákona, který upravuje podmínky zániku licence a postup Energetického regulačního úřadu při zrušení licence, se navrhuje do ustanovení odstavce 1 písm. b) doplnit, že licence zaniká mj. zánikem nebo přeměnou právnické osoby, nejde-li o změnu formy právnické osoby. Jinými slovy změna právní formy právnické osoby by neměla být sama o sobě důvodem k zániku licence. Jádrem navrhovaných změn § 10 jsou pak úpravy odstavců 2 a 3. Ty navazují na úpravy v § 5 odst. 6 a nově vkládaného § 5a. Případy nesplnění finančních předpokladů podle § 5a odst. 6 lze rozdělit do tří skupin. Pouze v případech podle § 10 odst. 2 písm. d) je Energetický regulační úřad povinen licenci zrušit. V případě rozhodnutí o úpadku držitele licence a v jiných případech nesplnění finančních předpokladů se mu ponechává na uvážení, zda licenci zruší nebo zvolí s ohledem na okolnosti jiné vhodné opatření [§ 10 odst. 3 písm. b) a c)]. Do § 10 odst. 2 písm. a) se doplňuje i absence překážek podle nového § 5a. Stávající § 10 odst. 3 písm. b) se rozděluje na dvě písmena a tím se odděluje režim zrušení licence v důsledku rozhodnutí o úpadku a zrušení licence v důsledku vstupu právnické osoby do likvidace. Nově se do nového písmene v odstavci 3 zakotvuje i případ fakultativního zrušení licence pro nesplnění jiných finančních předpokladů než podle odstavce 2 písm. d) nebo odstavce 3 písm. b). I když ve všech případech podle odstavce 3 má Energetický regulační úřad na uvážení, zda licenci zruší nebo zvolí jiné vhodné opatření, jedná se o odlišné situace a je nezbytné mezi nimi diferencovat. Např. pouze případ zrušení licence z důvodu rozhodnutí o úpadku zakládá překážku podle nového § 5a. Navrhuje se zrušit stávající ustanovení odstavce 4 a nahradit ho novým zněním, podle kterého v případech obligatorního rozhodnutí o zrušení licence ze strany ERÚ může ERÚ stanovit odložení nabytí účinků zrušení licence až o dobu 12 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o zrušení licence. Jinými slovy, oprávnění k výkonu licencované činnosti po dobu odložení nabytí účinků nezanikne, a dotyčný držitel licence bude nadále povinen plnit všechny zákonem stanovené povinnosti spojené s výkonem licencované činnosti a stejně tak všechny povinnosti ze sjednaných smluv. Oprávnění k licencované činnosti pak zanikne uplynutím stanovené doby. Zákonnou podmínkou pro odložení nabytí účinků zrušení oprávnění je, že existuje naléhavá potřeba zachování výkonu licencované činnosti a výkon licencované činnosti nelze zajistit jiným způsobem. Pokud by např. Měla být rušena licence na činnost obchodu s elektřinou nebo plynem, tak vzhledem k tržnímu fungování trhu s energií velmi pravděpodobně nebude možné dovodit, že by výkon takové licencované činnosti nebylo možné zajistit jiným způsobem. Naproti tomu např. V případě infrastrukturních činností, jako je distribuce elektřiny nebo rozvod tepelné energie, bude podle okolností dovoditelné, že bude naléhavá potřeba zachování výkonu takové činnosti (např. nemožnost v krátkém časovém období nahradit vytápění jiným způsobem) a výkon licencované činnosti nebude možné zajistit jiným způsobem (např. proto, že jiná osoba nebude mít zaměstnance znalé provozu daného tepelného zařízení atd.). Zákon dále stanoví, že odložení nabytí účinků zrušení oprávnění nelze stanovit, prokáže-li držitel licence, že není schopen plnit své závazky vyplývající z licence pro překážky, které není s to vlastními silami překonat. To tedy předpokládá, že ERÚ v řízení bude muset informovat účastník řízení o záměru stanovit odložení nabytí účinků zrušení oprávnění, protože v opačném případě by neměl držitel licence ani reálnou možnost důvody, pro které není možné odložení nabytí účinků zrušení oprávnění stanovit, v řízení prokazovat. V tomto případě je ale aktivita v zásadě na držiteli licence, proto o záměru ERÚ musí být informovaný. ERÚ na žádost držitele licence případně odložení nabytí účinků zkrátí, pokud zákonné důvody, pro které takové odložení nabytí účinků zrušení licence ERÚ nemůže stanovit, nastane až v průběhu stanovené doby. . V tomto případě se bude jednat sice o konstitutivní rozhodnutí, ale reagující na již vzniklé skutečnosti, a proto tímto zkrácením stanovené doby ERÚ ve skutečnosti pouze deklaruje, že zákonné skutečnosti již v minulosti nastaly.

K bodu 39 (§ 10c)

Jedná se o legislativně technickou úpravu, kdy je sousloví „způsobem umožňujícím dálkový přístup“ nahrazeno zveřejněním na internetových stránkách, neboť stanovení způsobu zveřejnění „způsobem umožňujícím dálkový přístup“ fakticky znamená kdekoliv na internetu, proto se v zájmu právní jistoty od užívání této formulace v právním řádu postupně upouští.

K bodu 40 (§ 10d)

Nově vkládaný § 10d energetického zákona adaptuje český právní řád na nařízení (ES) č. 715/2009 po novele provedené nařízením (EU) 2022/1032. Nařízení (ES) č. 715/2009 nově obsahuje čl. 3a, který upravuje certifikaci provozovatelů skladovacích zařízení. Adaptace je provedena především co do procesu certifikace, a tedy ve vazbě na obecnou úpravu správního

řízení podle zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), a to z hlediska

zahájení správního řízení, dokazování v řízení a předkládání požadovaných dokladů, a případně stavení lhůty pro vydání rozhodnutí.

Podle bodu 29 preambule nařízení (EU) 2022/1032 by členské státy měly zajistit, aby každý provozovatel skladovacího zařízení, včetně provozovatelů, kteří jsou kontrolováni provozovateli přepravní soustavy, byl certifikován národním regulačním orgánem nebo jiným příslušným orgánem určeným členským státem, aby bylo zajištěno, že vliv na provozovatele skladovacího zařízení neohrožuje bezpečnost zásobování energií ani jiné zásadní bezpečnostní zájmy v EU nebo v jednotlivých členských státech EU. Ve smyslu tohoto ustanovení a následně čl. 3a odst. 1 je ERÚ příslušným správním orgánem pro certifikaci (vedení certifikace ve smyslu definice podle navrhovaného znění § 2 odst. 1 písm. c) energetického zákona, tj. certifikačního řízení) a rozhodování o udělení certifikátu provozovateli zásobníku plynu. Nařízení (ES) č. 715/2009 přímo výslovně nestanoví, jak by procesně mělo docházet k zahájení řízení. Nicméně čl. 3a odst. 10 nařízení (ES) č. 715/2009 stanoví, že by měl certifikační orgán průběžně monitorovat dodržování požadavků na certifikaci stanovených v odstavcích 1 až 4 ze strany provozovatelů skladovacích zařízení a zahájit certifikační řízení, aby nově posoudil soulad s požadavky v případech:

a) po obdržení oznámení provozovatele skladovacího zařízení podle odstavce 8 nebo 9,

b) vlastního podnětu, pokud se dozvěděl, že by plánovaná změna práv nebo vlivu na provozovatele skladovacího zařízení mohla vést k nedodržení požadavků uvedených v odstavcích 1, 2 a 3,

c) na odůvodněnou žádost Evropské komise. V těchto případech tedy bude ERÚ zahajovat řízení z moci úřední. Stejně tak by měl ale zahájit řízení z moci úřední při prvotní certifikaci, jak je předvídána v čl. 3a odst. 1 nařízení (ES) č. 715/2009, bohužel v tomto případě už ale uplynuly lhůty pro zahájení řízení, resp. vydání rozhodnutí podle čl. 3a odst. 1 nařízení (ES) č. 715/2009, a proto je třeba stanovit lhůtu pro zahájení řízení z moci úřední na národní úrovni, jak je upraveno v bodě 3 přechodných ustanoveních předkládaného návrhu. V ostatních případech by se měla certifikace zahajovat na návrh (žádost) provozovatele zásobníku plynu, popř. toho, kdo zásobník plynu hodlá provozovat (zejména v případě nově budovaných zásobníků plynu). Proto návrh stanoví, že v ostatních případech se zahajuje certifikace na žádost. Národní regulační orgány nebo jiný příslušný orgán určený dotčeným členským státem (podle návrhu ERÚ) by měly certifikaci zamítnout, pokud dospějí k závěru, že by osoba, která přímo či nepřímo kontroluje provozovatele skladovacího zařízení nebo vykonává ve vztahu k tomuto provozovateli jakékoli právo, mohla ohrozit bezpečnost zásobování energií nebo jiný zásadní bezpečnostní zájem na celostátní, regionální nebo unijní úrovni. Tyto předpoklady pro zamítnutí vydání certifikátu vyplývají přímo z nařízení (ES) č. 715/2009 a není třeba (není možné) je transponovat do energetického zákona. Nicméně je třeba na vnitrostátní úrovni upravit zvláštní procesní ustanovení a úpravu dokazování v takovém řízení, kdy by měl být účastník řízení povinen na výzvu ERÚ navrhnout důkazy k prokázání skutečností, že provozování zásobníku plynu nepředstavuje riziko pro bezpečnost dodávek plynu podle čl. 3a odst. 3 nařízení (ES) č. 715/2009 nebo že osoba nebo osoby vykonávající kontrolu nad provozovatelem zásobníku plynu nebo vykonávající ve vztahu k němu jakékoliv právo nemohou představovat ohrožení bezpečnosti dodávek plynu nebo bezpečnostních zájmů Evropské unie nebo jakéhokoliv členského státu Evropské unie podle čl. 3a odst. 4 nařízení (ES) č. 715/2009. Důsledkem nenavrhnutí takových důkazů by potom bylo to, že by ERÚ mohl bez dalšího považovat předpoklady pro certifikování provozovatele zásobníku plynu za nesplněné, a proto by certifikát provozovateli zásobníku neudělil, resp. by již udělený certifikát provozovatele zásobníku zrušil.

Při zvažování, zda jsou splněny předpoklady pro certifikování provozovatele zásobníku plynu, by měl ERÚ vzít v úvahu jak obchodní vztahy, které by mohly negativně ovlivnit motivaci a schopnost provozovatele zásobníku plynu, pokud jde o naplňování podzemního zásobníku plynu, tak i mezinárodní závazky EU a jakékoli jiné konkrétní skutečnosti a okolnosti případu. Aby se zajistilo jednotné uplatňování pravidel certifikace v celé EU, dodržování mezinárodních závazků EU a solidarita a energetická bezpečnost v rámci EU, měl by certifikační orgán při přijímání rozhodnutí o certifikaci v nejvyšší možné míře zohlednit stanovisko Evropské komise, včetně toho, že v příslušném případě upraví návrh svého rozhodnutí. Pokud certifikační orgán certifikaci zamítne, měl by mít pravomoc požadovat po jakékoli osobě, aby se vzdala podílu nebo práv, které má ve vztahu k vlastníkovi či provozovateli zásobníku plynu, a stanovit pro to lhůtu, nařídit jakákoli jiná vhodná opatření k zajištění toho, aby uvedená osoba nemohla daného vlastníka nebo provozovatele zásobníku plynu kontrolovat ani ve vztahu k němu vykonávat práva, a rozhodnout o vhodných kompenzačních opatřeních. Opatření přijatá v rozhodnutí o certifikaci k řešení rizik v oblasti bezpečnosti dodávek plynu nebo jiných zásadních bezpečnostních zájmů by měla být nezbytná, jasně vymezená, transparentní, přiměřená a nediskriminační. Certifikát uděluje ERÚ v rámci certifikačního řízení, jehož předmětem je ověření toho, že provozování zásobníku plynu nepředstavuje riziko pro bezpečnost dodávek plynu podle čl. 3a odst. 3 nařízení (ES) č. 715/2009 nebo že osoba nebo osoby vykonávající kontrolu nad provozovatelem zásobníku plynu nebo uplatňující ve vztahu k němu jakékoliv právo nemohou představovat ohrožení bezpečnosti dodávek plynu nebo bezpečnostních zájmů EU nebo jakéhokoliv členského státu EU. V certifikaci zahájené z moci úřední ERÚ certifikát provozovatele zásobníku plynu obligatorně zruší, pokud se prokáže, že provozovatel zásobníku plynu nesplňuje některou z podmínek pro udělení certifikátu. Místo zrušení certifikátu provozovatele zásobníku plynu nicméně může ERÚ uložit opatření podle čl. 3a odst. 4 nařízení (ES) č. 715/2009, lze-li důvody, pro které by bylo možné certifikát zrušit, odstranit splněním uložených opatření. Jedná se o opatření, která zajistí dostatečné zmírnění rizik, jež by mohla negativně ovlivnit naplnění podzemních zásobníků plynu, pokud lze faktické splnění takto stanovených podmínek plně zajistit účinným prováděním a monitorováním ze strany ERÚ. Výčet opatření, k jejichž uložení je ERÚ příslušný, stanoví čl. 3a odst. 4 nařízení (ES) č. 715/2009. Tyto podmínky mohou zahrnovat např. požadavek, aby vlastník nebo provozovatel skladovacího zařízení převedl správu skladovacího zařízení. Jedná se o velmi významnou pravomoc ERÚ, která ve svém důsledku může vést až k omezení vlastnictví provozovatele zásobníku plynu, resp. výkonu některých složek vlastnického práva. Obdobně, jako je tomu v případě certifikace PPS a provozovatele přepravní soustavy podle § 10a až 10c energetického zákona, právní úprava podmiňuje certifikaci provozovatele zásobníku plynu stanoviskem MPO (jedná se o závazné stanovisko ve smyslu § 149 správního řádu) a přezkumem záměru vnitrostátního orgánu ze strany Evropské komise. Podle čl. 3a odst. 6 nařízení (ES) č. 715/2009 je certifikační orgán povinen návrh rozhodnutí o certifikaci neprodleně oznámit Evropské komisi spolu se všemi relevantními informacemi. Evropská komise předloží k návrhu rozhodnutí o certifikaci stanovisko certifikačnímu orgánu do 25 pracovních dnů od uvedeného oznámení. Certifikační orgán stanovisko Evropské komise zohlední v nejvyšší míře. Ve smyslu vnitrostátní procesní úpravy certifikace se nebude jednat formálně o návrh rozhodnutí, protože jej Evropská komise neschvaluje, ale sděluje k němu stanovisko, a příslušným k vydání rozhodnutí je nadále ERÚ. Proto návrh (obdobně jako v případě certifikace PPS a provozovatele přepravní soustavy) stanoví, že ERÚ předkládá Evropské komisi koncept výrokové části rozhodnutí a jeho odůvodnění a po dobu, kdy Evropská komise přezkoumává záměr certifikace provozovatele zásobníku plynu, neběží lhůta pro vydání rozhodnutí podle správního řádu. Lhůta, ve které je ERÚ povinen vydat rozhodnutí po obdržení stanoviska Evropské komise, je upravena v čl. 3a odst. 7 nařízení (ES) č. 715/2009 a činí 25 pracovních dnů od obdržení stanoviska Evropské komise. Čl. 3a odst. 4 nařízení (ES) č. 715/2009 po novele provedené nařízením (EU) 2022/1032 stanoví, že certifikační orgán posuzuje bezpečnostní riziko spojené s uskladněním plynu ve vztahu k osobě vykonávající kontrolu nebo jiné právo ve smyslu čl. 9 odst. 2 směrnice 2009/72. Z tohoto ustanovení směrnice vychází i § 24a odst. 6 a § 58n odst. 6. Směrnice 2009/72 byla nahrazena směrnicí 2019/944, jejíž čl. 43 odst. 1 a 2 zcela odpovídá původní dikci čl. 9. V čl. 43 odst. 1 a 2 je jiné právo vymezeno jako jakékoli jiné právo, přičemž odstavec 2 obsahuje pouze demonstrativní výčet. Stávající znění § 24a odst. 6 a § 58n odst. 6 neodpovídá zcela směrnici, a proto se navrhuje, aby jejich znění bylo dáno se zněním směrnice do souladu. Pokud jde o certifikaci podle § 10d, certifikační orgán má posoudit bezpečnostní rizika u všech osob, které vykonávají jakékoli jiné právo. V odstavci 7 se výčet v souladu se směrnicí formuluje jako demonstrativní. V odstavci 7 písm. a) se vymezuje, že jiným právem se rozumí právo vykonávat hlasovací právo. Postačí, má-li člen obchodní korporace jen jeden hlas, aby byl posuzován, zda nepředstavuje bezpečnostní riziko. Jinými slovy, každým členem obchodní korporace, který má hlasovací právo, se má certifikační úřad zabývat z hlediska jeho rizikovosti. V odstavci 7 písm. b) se v souladu se směrnicí, která vymezuje, že jiným právem se rozumí držení většinového podílu na obchodní korporaci (nemusí jít jen o akce, natož o účastnické cenné papíry, srov. nesprávnou stávající dikci § 24a odst. 6 a § 58n odst. 6). S ohledem na § 15

odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích a družstvech (dále jen „ZOK“) se

navrhuje vymezit většinový podíl prostřednictvím podílu na základním kapitálu a pracuje se s pojmem vklad jako pojmem nadřazeným i jmenovité či účetní hodnotě akcie. V odstavci 7 písm. c) se vymezuje jiné právo jako právo ustanovit či odvolat z funkce jen jediného člena voleného orgánu nebo tato opatření prosadit. I když lze předpokládat, že konkrétní osoba může současně naplnit všechny tři případy vyjmenované v odstavci 7, mohou nastat situace, kdy je naplněn jen jeden z nich. Není totiž vyloučené, že člen obchodní korporace má většinový podíl na obchodní korporaci, s nímž není spojeno hlasovací právo, nebo že člen obchodní korporace vlastní podíl, s nímž je spojeno vysílací právo (právo ustanovit do funkce člena voleného orgánu), nemá však většinový podíl na obchodní korporaci, ani s podílem není spojeno hlasovací právo. S uvedeným ustanovením souvisí bod 3 přechodných ustanovení, podle kterého ERÚ zahájí certifikaci provozovatele zásobníku plynu, kterému byla udělena licence na uskladňování plynu přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti předkládané novely zákona, a pravomoc MPO vydávat závazné stanovisko pro udělení certifikátu provozovatele zásobníku plynu podle navrhovaného § 16 odst. 2 písm. i) energetického zákona.

K bodům 41–51 (§ 11)

Navrhované body novelizují § 11 energetického zákona, který upravuje práva a povinnosti držitelů licence. Většina úprav provedených v § 11 souvisí s doplněním nových druhů podnikatelských činností v energetickém zákoně. Podstatnější úpravu představuje rozšíření informační povinnosti držitelů licence vůči ERÚ v odstavci 1 písm. n) energetického zákona. ERÚ v současnosti nemá odpovídající pravomoc, která by umožňovala efektivní výkon jeho působnosti v oblasti monitorování trhu, což se v praxi projevilo zejména v průběhu nedávné energetické krize a po krachu množství obchodníků s elektřinou a s plynem na podzim roku 2021. Monitorování trhu je přitom jednou z klíčových rolí vnitrostátních regulačních orgánů již od vydání tzv. třetího liberalizačního balíčku (mj. směrnice 2009/72/ES a nařízení (ES) č. 714/2009 o podmínkách přístupu do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou a o zrušení nařízení (ES) č. 1228/2003). Monitorovací povinnosti byly ve směrnici (EU) 2019/944 ještě rozšířeny a zpřesněny, navíc lze v dohledné době očekávat obdobnou úpravu i pro oblast plynárenství na základě směrnice připravované v rámci tzv. dekarbonizačního plynárenského balíčku. Rozšíření pravomocí ERÚ v oblasti monitorování trhu rovněž přispěje k důslednější a efektivnější ochraně zákazníka, resp. spotřebitele jakožto jednomu z klíčových aspektů fungování energetického regulátora. Nezbytnost předávání některých údajů v navrhovaném rozsahu rovněž plyne z nutnosti zajistit fungování srovnávacího nástroje v navrhované podobě, kdy musí být zabezpečeno předávání nezbytných údajů tak, aby srovnávací nástroj mohl řádně fungovat podle zákonného nastavení. Navrhovaná úprava tak zajistí jednotný sběr informací o cenách a produktech jak pro účely monitorování trhu, tak pro účely srovnávacího nástroje. Držitelé licencí, zejména obchodníci, tak nebudou zatěžováni stejnou nebo obdobnou povinností dvakrát. Informační povinnost držitelů licence podle stávajícího znění § 11 odst. 1 písm. n) energetického zákona je omezena pouze na podklady nezbytné ke zpracování čtvrtletních zpráv o provozu, dané ustanovení je tedy pro účely efektivního a důsledného monitorování trhu nedostačující. Oprávnění ERÚ vyžádat si informace podle současného znění § 15a energetického zákona nepostačuje a ani není vhodné a efektivní pro účely pravidelného sběru dat, který je pro systematický monitoring nezbytný. Navrhované povinnosti držitelů licence se odráží v nově navrhovaných oprávněních ERÚ v oblasti monitorování. Pro monitorování stavu hospodářské soutěže na maloobchodním trhu s elektřinou a plynem je klíčové znát uplatňované ceny; jedná se o kruciální parametr fungování trhu. Hospodářská soutěž se pak netýká pouze ceny, ale i ostatních smluvních ujednání, kdy důležitými parametry jsou např. délka trvání závazku, fixace ceny a možnost její změny, výše a četnost smluvních pokut a další smluvní podmínky. Povinnost sledování uplatňování omezujících nebo nepřiměřených podmínek ve smlouvách na trhu s elektřinou stejně jako sledování úrovně maloobchodních cen plynou pro ERÚ ze směrnice (EU) 2019/944, jedná se tedy o implementaci příslušných ustanovení směrnice (EU) 2019/944. V případě nabízení smluv s dynamickým určením ceny nebo jiným způsobem určení ceny přímo závislým na změnách ceny elektřiny nebo plynu na organizovaných trzích s elektřinou nebo plynem, jejich rizik a vlivu na vývoj cen dodávek elektřiny a plynu se pak jedná o nové produkty na trhu, které pro nepoučené zákazníky představují výrazně vyšší riziko než standardní produkty, proto je vhodné jim věnovat zvýšenou pozornost a na základě zjištěných údajů a aktivního monitoringu pružně navrhovat úpravu legislativy tak, aby byla rizika mezi dodavateli a spotřebiteli, resp. zákazníky spravedlivě rozložena. Navrhovaná úprava § 11 odst. 1 písm. n) energetického zákona souvisí s úpravou § 17 odst. 7 písm. j), § 30 odst. 4 a § 61 odst. 3 energetického zákona. V § 11 odst. 3 se napravuje původní legislativní vada, která vznikla již v roce 2011 při přijímání zákona č. 211/2011 Sb. Podle tohoto ustanovení je držitel licence povinen uchovávat po dobu 5 let údaje o plnění podle smluv uzavřených s účastníky velkoobchodního trhu s elektřinou nebo plynem, s PPS, provozovatelem přepravní soustavy nebo s provozovateli zásobníků plynu, jejichž předmětem je dodávka elektřiny nebo plynu nebo deriváty vztažené k elektřině nebo plynu, a na vyžádání těchto orgánů uchovávané údaje poskytovat. Z uvedeného ustanovení však vypadlo, které jsou ony „orgány“, které mohou poskytnutí takových údajů vyžadovat. Jednalo se přitom o transpoziční ustanovení k čl. 40 odst. 1 směrnice 2009/72/ES (a analogickému ustanovení čl. 44 směrnice 2009/73/ES) o vedení záznamů, které je v nynější směrnici (EU)

2019/944 upraveno v čl. 64. Podle toho ustanovení jsou členské státy povinny vyžadovat, aby dodavatelé uchovávali pro potřeby vnitrostátních orgánů, včetně regulačního orgánu, vnitrostátních orgánů pro ochranu hospodářské soutěže a Evropské komise, pro plnění jejich úkolů alespoň po dobu pěti let náležité údaje týkající se všech transakcí podle smluv na dodávky elektřiny a transakcí s deriváty na elektřinu s velkoobchodními zákazníky a PPS. V souladu s tímto ustanovením jsou proto do § 11 odst. 3 energetického zákona doplněny jako orgány oprávněné vyžadovat poskytnutí uchovávaných údajů ERÚ, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a Evropská komise. Nadto je mezi povinné subjekty doplněn držitel licence na ukládání elektřiny. V § 11 odst. 5 se navrhuje vrátit k původnímu textu, který byl do 31. 12. 2021 v § 11a odst. 8. Ten lépe odpovídá požadavkům čl. 18 odst. 3 směrnice (EU) 2019/944. Z navrhovaného ustanovení plyne, že dodavatel má poskytnout více způsobů plateb, které mají reflektovat složení zákazníků. Konečně z něj plyne, že zákazník může způsob plateb flexibilně měnit. V § 11 odst. 7, 10 a 13 se navrhuje vztáhnout pravidla pro vyúčtování a poskytování vyúčtování dodávek elektřiny nebo plynu zákazníkům také na vyúčtování a poskytování vyúčtování poskytnuté flexibility ze strany agregátora. Směrnice (EU) 2019/944 totiž v čl. 13 odst. 3 požaduje, aby koneční zákazníci měli nárok alespoň jednou za každé zúčtovací období bezplatně obdržet všechny relevantní údaje týkající se odezvy strany poptávky nebo údaje o dodané a prodané elektřině, pokud o to požádají. Navrhuje se nové ustanovení § 11 odst. 14, podle kterého by v případě, že by držitel licence neposkytnul vyúčtování dodávky elektřiny nebo plynu ve lhůtě stanovené zákonem, byl povinen zaplatit spotřebiteli pokutu, přičemž výše pokuty by činila 50 Kč za každý den prodlení počínaje patnáctým dnem prodlení, ledaže je pro případ porušení povinnosti vyúčtovat včas a řádně dodávku elektřiny nebo plynu povinen zaplatit spotřebiteli smluvní pokutu ve stejné nebo vyšší výši na základě smluvního ujednání. Jedná se o inspiraci § 13 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, který upravuje institut pokuty a právo příjemce služby na zaplacení stanovené pokuty pro případ nesplnění povinnosti stanovené tímto zákonem. Dodatečných čtrnáct dní představuje určitou ochrannou dobu pro dodavatele pro případ, že tento není schopen z jakéhokoliv důvodu vyúčtování poskytnout. V kombinaci se zákonnou povinností uhradit spotřebiteli penále pro případ prodlení delšího než čtrnáct dní se zavedení ochranné doby pro dodavatele jeví jako přiměřené z hlediska vyváženosti práv a povinností obou smluvních stran. V odvětví elektroenergetiky a plynárenství se nikoli výjimečně vyskytují případy, kdy dodavatel elektřiny nebo plynu buď nevyúčtuje dodávky elektřiny nebo plynu vůbec, nebo je vyúčtuje s velkým časovým zpožděním. Je přitom podezření, že tak dodavatelé činí zcela záměrně, protože si tímto způsobem vylepšují cash-flow svého podnikání, kdy zpravidla zákazníci hradí na zálohách na dodávky elektřiny nebo plynu vyšší platby, než jak následně vyplývá z vyúčtování (což nemusí být důsledek nesprávně nastavených záloh, ale např. snahy o dosažení úspor při aktuálně vysokých cenách energií). Přestože jsou od 1. ledna 2022 stanoveny relativně přesné termíny pro poskytnutí vyúčtování dodávek elektřiny nebo plynu (prostřednictvím vyhlášky č. 207/2021 Sb., o vyúčtování dodávek a souvisejících služeb v energetických odvětvích) a přijetím zákona č. 469/2023 Sb. (tzv. Lex OZE II) jsou termíny pro vyúčtování dodávek elektřiny a plynu upraveny přímo v § 11 energetického zákona, a případné nedodržení stanovených lhůt pro vyúčtování je stíhatelné jako přestupek s možností uložení pokuty, spotřebitel, kterému se takového vyúčtování nedostane, není oprávněn k jakékoliv kompenzaci, protože žádný systém kompenzací za pozdní vyúčtování není v ČR nastaven. Případné porušení lhůty pro vyúčtování ani nelze zahrnout mezi standardy kvality dodávek elektřiny s možností stanovení náhrady ve smyslu § 11 odst. 1 písm. h) energetického zákona, protože se nejedná o úroveň kvality dodávky elektřiny, ale plnění zákonné povinnosti. Přesto však mají být nastaveny systémy odškodnění zákazníků pro případ nevyúčtování dodávky elektřiny, protože nutnost existence takového systému přímo vyplývá z čl. 10 odst. 3 písm. f) směrnice (EU) 2019/944, podle kterého mají existovat náhrady a odškodnění, které se uplatňují v případě, že není dodržena dohodnutá úroveň kvality služby, včetně nesprávného nebo zpožděného vyúčtování. Z dosavadní judikatury (NS 26 Cdo 4074/2019, NS 26 Cdo 1105/2020) vyplývá, že na pokutu podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, se použijí obecná ustanovení o smluvní pokutě obsažená v § 2048 až 2051 zákona č. 89/2012 Sb.,

občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“). Jde o jeden z případů pokuty stanovené

pro porušení smluvní povinnosti právním předpisem, tzv. penále ve smyslu § 2052 občanského zákoníku. Obdobné by potom platilo i pro pokutu ve smyslu navrhovaného § 11 odst. 14 energetického zákona. Cílem navrhovaného ustanovení je zlepšit postavení spotřebitele a motivovat dodavatele k včasnému a řádnému vyhotovení vyúčtování. Byť energetický zákon stanoví podrobná pravidla o vyúčtování, povinnost vyúčtovat dodávku elektřiny nebo plynu je povinností vztahující se ke smlouvě, jejímž předmětem je dodávka elektřiny nebo plynu, a proto jde o smluvní povinnost. Aby se nesměšovala povaha smluvní pokuty podle § 2048 a násl. občanského zákoníku a penále podle § 2052 občanského zákoníku, navrhuje se, aby povinnost platit penále ze zákona vznikla jen tehdy, není-li pro případ porušení povinnosti řádně a včas vyúčtovat dodávku elektřiny a plynu sjednána smluvní pokuta. Není-li sjednána smluvní pokuta alespoň ve stejné nebo vyšší výši jako penále, prosadí se vedle ní i penále. Opačně, je-li sjednána smluvní pokuta ve stejné nebo vyšší výši než penále, tak povinnost platit penále nevznikne. Navrhuje se stanovit, že právo spotřebitele na náhradu škody není sjednáním smluvní pokuty ani vznikem práva na pokutu dotčeno. Pokuta (penále) i smluvní pokuta má tak mít nikoli reparační, nýbrž sankční charakter. Důvodem je ochrana spotřebitele. V důsledku prodlení s vyúčtováním mu mohou být zadržovány významné peněžní částky a může mu tak vzniknout škoda ve větším rozsahu, než který je kryt pokutou (penále) nebo smluvní pokutou. Funkce motivační je zachována, je povinností dodavatele jako profesionála učinit vše, aby se do prodlení nedostal. Případných variant k řešení je více – např. stanovit jako obligatorní náležitost smlouvy smluvní pokutu pro případ nevystavení vyúčtování dodávek v zákonem stanovené lhůtě (potom se ale předpokládá, že by i povinnost vyúčtování měla být povinností smluvní, což není) nebo např. stanovit výši náhrady za nedodržení lhůty pro vyúčtování dodávky elektřiny nebo plynu zákonem, resp. rozšířit zmocnění ERÚ pro stanovení náhrad a jejich výše i v případě nesplnění zákonem uložené povinnosti vyúčtování dodávek elektřiny nebo plynu ve stanovené lhůtě. Tato druhá varianta je však v zásadě rovnocenná právě variantě stanovení výše pokuty v případě prodlení s poskytnutím vyúčtování dodávky elektřiny nebo plynu. Je třeba současně dodat, že lhůty pro poskytnutí vyúčtování jsou v § 11 energetického zákona stanoveny od obdržení údajů o spotřebě pro poskytnutí vyúčtování za zúčtovací období. Dodavatel tedy nebude povinný k úhradě pokuty spotřebiteli např. v případě, kdy by neobdržel údaje z měření pro vyúčtování dodávek elektřiny nebo plynu. Smyslem navrhované úpravy tedy je zavést určitý mechanismus odškodnění (zde ve smyslu práva na pokutu od dodavatele) pro případ neposkytnutí vyúčtování dodávek elektřiny nebo plynu bez toho, aby zákazník musel prokazovat výši reálně vzniklé škody z důvodu protiprávního jednání dodavatele elektřiny nebo plynu (kdy by případně mohl vystupovat jako poškozený v přestupkovém řízení). Podle doporučení ERÚ se dále navrhuje doplnění nového odstavce 15, který upravuje povinnost držitelů licence vyřizovat reklamace vyúčtování dodávek elektřiny nebo plynu. Jedná se o obdobnou právní úpravu, jaká je zavedena např. v případě poskytovatele služby elektronických komunikací podle § 66 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. V praxi absence jakékoliv zákonné úpravy práva zákazníka uplatňovat reklamace vyúčtování a povinnosti držitele licence takové reklamace vyřizovat způsobuje určité aplikační problémy. Např. ERÚ prostřednictvím vyhlášky č. 540/2005 Sb., o kvalitě dodávek elektřiny a souvisejících služeb v elektroenergetice, stanoví v § 20 standard dodržení lhůty pro vyřízení reklamace vyúčtování dodávky elektřiny jako jeden ze standardů kvality dodávek elektřiny. Je však sporné, do jaké míry je možné stanovit jako standard závazné lhůty pro vyřízení reklamace dodávek elektřiny, jestliže současně není dodavateli uložena povinnost samotného vyřizování reklamace postupem podle předpisů v oblasti energetiky. Především pro vyloučení těchto výkladových problémů se navrhuje doplnění odstavce 15 upravujícího povinnosti držitele licence při vyřizování uplatněných reklamací. Navrhovaná úprava potom souvisí rovněž s čl. 10 odst. 9 směrnice (EU) 2019/944, podle kterého musejí mít zákazníci právo mj. na vyřizování stížností ze strany jejich dodavatelů elektřiny (přičemž dodavatelé jsou povinni vyřizovat stížnosti nekomplikovaným způsobem, spravedlivě a rychle). Aby bylo možné mít prospěch z takového oprávnění, musí být upravena povinnost vyřizování reklamací (v tomto případě vyúčtování dodávek elektřiny), a to v zákonem stanovené lhůtě.

K bodům 52–55 (§ 11a)

Navrhované body novelizují některá opatření na ochranu zákazníka v § 11a energetického zákona. V odstavci 2 dochází k rozšíření oznamovací povinnosti držitele licence vůči spotřebiteli nebo podnikající fyzické osobě odebírající elektřinu z hladiny nízkého napětí nebo s roční spotřebou plynu do 630 MWh též o snížení ceny za dodávku elektřiny nebo plynu. Doposud byl dodavatel elektřiny či plynu povinen oznamovat zákazníkům pouze zvýšení ceny za dodávku elektřiny či plynu (resp. změnu jiných smluvních podmínek). Z důvodu co nejvyšší transparentnosti změn smluvních podmínek a lepší informovanosti zákazníka je namístě, aby dodavatel adresně oznamoval nejen zvýšení, ale jakoukoliv změnu ceny za dodávku, což je v souladu s čl. 10 odst. 4 směrnice (EU) 2019/944. Článek 10 odst. 4 směrnice (EU) 2019/944 stanoví, že: „Koneční zákazníci musí být přiměřené informováni o každém úmyslu změnit smluvní podmínky a zároveň musí být informováni o svém právu smlouvu ukončit v okamžiku obdržení informace o změně smluvních podmínek. Dodavatelé svým konečným zákazníkům přímo, transparentním a srozumitelným způsobem oznamují každou změnu cen za dodávky i důvody a podmínky změny a její rozsah, a to ve vhodnou dobu, nejpozději dva týdny, a v případě zákazníků v domácnostech jeden měsíc, před tím, než změna nabude účinku. Členské státy zajistí, aby koneční zákazníci mohli svobodně smlouvu ukončit, pokud neakceptují nové smluvní podmínky nebo změny cen za dodávky, které jim oznámil jejich dodavatel.“. Z uvedeného ustanovení směrnice (EU) 2019/944 vyplývá, že vnitrostátní právní úprava musí založit zákazníkovi právo vypovědět závazek nejenom v případě obdržení oznámení o zvýšení změny, ale jakékoliv oznámené změny, tedy i snížení. Zákonná „sankce“ za neoznámení změny ceny dodávky elektřiny nebo plynu nebo jiných smluvních podmínek postupem a v termínech podle odstavce 2 je nevyvolání právních účinků, pokud se takových změn, byť neprovedených zákonným způsobem, spotřebitel nedovolá. Důvodem takové právní úpravy je, aby nemohlo být následně zpochybňováno, pokud by spotřebitel postupoval například podle oznámené změny smluvních podmínek, při kterém by nebyla dodržena (z nejrůznějších důvodů) zákonná lhůta, avšak spotřebiteli by z takové změny smluvních podmínek vyplývalo určité oprávnění. Bude-li tomu tak, je na spotřebiteli, aby se případné změny ceny nebo jiných smluvních podmínek vůči dodavateli dovolal. Rozšíření možnosti uplatnit právo vypovědět závazek i na případy snížení ceny je reakcí na velmi turbulentní vývoj cen elektřiny a plynu, kdy tyto komodity mohou svoji cenu nejen rychle zvyšovat nebo i snižovat. Tato možnost je ochranou zákazníka v situaci, kdy dodavatelé elektřiny či plynu ceny energie snižují, avšak snížení daného dodavatele přesto vede k vyšší ceně, než je na trhu běžná. Dodavatelé jsou tak motivováni držet ceny co nejvíce konkurenceschopné. V § 11a se dále doplňuje nový odstavec 6, který představuje transpozici čl. 10 odst. 3 pododstavce 3 směrnice (EU) 2019/944, který upravuje základní smluvní práva. Toto ustanovení směrnice (EU) 2019/944 stanoví, že koneční zákazníci obdrží stručný přehled základních smluvních podmínek v přehledné, výstižné a srozumitelné podobě. Národní právní úprava tedy musí založit povinnost dodavatele elektřiny poskytovat zákazníkovi, a to zejména spotřebitelům, před uzavřením smlouvy v přehledné, výstižné a srozumitelné podobě, rozsah informací, který je považovaný za „základní smluvní podmínky“. V uvedeném ustanovení je tedy rozsah těchto vyžadovaných informací konkretizován, a to tak, že se údaji tvořícími základní smluvní podmínky rozumí

a) jméno a sídlo dodavatele elektřiny,

b) název produktu dodávky elektřiny nebo plynu a jeho charakteristiku,

c) výše ceny za dodávku elektřiny nebo plynu nebo způsob jejího stanovení nebo určení, jedná-li se o smlouvu s dynamickým určením ceny, a platebních podmínkách,

d) údaj o době trvání závazku ze smlouvy a podmínky ukončení závazku, má-li být smlouva uzavřena na dobu neurčitou nebo má-li být závazek automaticky prodlužován,

e) informace o výši smluvní pokuty, jiného finančního plnění nebo jakéhokoliv jiného smluvně založeného způsobu ujištění nebo utvrzení povinnosti zákazníka odebírat od dodavatele elektřinu nebo plyn po sjednanou dobu. Obdobná povinnost potom bude platit ve vztahu k zákazníkovi, který nemusí být spotřebitelem, ale se kterým je sjednávána smlouva adhezním způsobem, a tedy v zásadě bez možnosti jednat o obsahu předkládané smlouvy. Charakteristikou produktu dodávky elektřiny nebo plynu je především doba trvání dodávky elektřiny nebo plynu a případné specifické podmínky, které tento produkt odlišují od jiných produktů dodavatele elektřiny nebo plynu. Pokud by se jednalo o dodávku elektřiny nebo plynu, který v sobě zahrnuje možnost prolongace nebo např. jinou cenu dodávky elektřiny či plynu po některé z období trvání dodávky elektřiny či plynu, je tuto skutečnost třeba považovat za charakteristiku produktu a sdělovat ji zákazníkovi v tomto výčtu informací. Platebními podmínkami je třeba rozumět především podmínky splatnosti plateb za dodávku elektřiny či plynu a je-li ujednáno placení záloh, tak rovněž informace o tom, že na dodávku elektřiny či plynu bude zákazníkovi vznikat povinnost placení záloh a v jaké pravidelnosti (nemusí být informace o přesné výši zálohy, ale je nezbytná informace o tom, že je na dodávku elektřiny nebo plynu sjednána povinnost placení záloh). Aby současně nedocházelo k přílišnému „zdvojování“ informačních povinností dodavatelů elektřiny či plynu, navrhuje se, aby v případě, že je uzavírána smlouva se spotřebitelem a dodavatel elektřiny či plynu poskytne spotřebiteli sdělení před sjednáním spotřebitelské smlouvy podle občanského zákoníku, tak v takovém případě bylo povinnost stanovená v novém § 11a odst. 6 považovaná za splněnou.

V případě nového odstavce 7 se jedná o úpravu, která reaguje na stále se v praxi opakující neochotu některých dodavatelů energií poskytnout konečným zákazníkům obsah smlouvy, a tím jim znemožnit uplatnění jejich práv. Ustanovení zakotvuje jednoznačnou povinnost dodavatelů elektřiny či plynu text smlouvy zákazníkovi, který je spotřebitelem nebo podnikající fyzickou osobou poskytnout, a to buď v listinné nebo elektronické podobě (podle výběru zákazníka). Náklady na vyhotovení obsahu smlouvy a její případné doručení prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb jdou nicméně k tíži žadatele.

K bodům 56–57 (§ 11c)

Legislativně technické úpravy

K bodu 58 (§ 11cb–11cc)

§ 11cb Navrhuje se vložení nového § 11cb, který transponuje čl. 13 odst. 2 směrnice (EU) 2019/944 a podle kterého má agregátor ve vztahu ke spotřebiteli nebo podnikající fyzické osobě před samotným uzavřením smlouvy o agregaci oznamovací povinnost, a to po vzoru obdobných povinností dodavatele elektřiny nebo plynu. Navrhovaný nový paragraf tedy doplňuje ochranu zákazníka v energetickém zákoně o ochranu týkající se uzavírání smluv o agregaci. Podobně jako u ostatních smluv v oblasti energetiky je zde explicitně stanoveno, které informace je agregátor před uzavřením smlouvy o agregaci povinen spotřebiteli nebo podnikající fyzické osobě poskytnout, a důsledky nesplnění této povinnosti spočívající v možnosti výpovědi smlouvy ve stanovené době druhou smluvní stranou. Spotřebitel a podnikající fyzická osoba bude mít ze zákona možnost vypovědět smlouvu o agregaci v případě nesplnění stanovené oznamovací povinnosti agregátorem ve lhůtě 3 měsíců ode dne, kdy se dozví o registraci agregátora u předávacího místa operátorem trhu. Proces registrace přiřazení předávacích míst (za účelem zohlednění aktivované flexibility) zajišťuje u operátora trhu sám poskytovatel flexibility nebo agregátor – detaily procesu registrace budou předmětem prováděcího právního předpisu, k jehož vydání je zmocněn ERÚ podle § 98a odst. 2 písm. h) bod 8. V zásadě se bude jednat o velmi obdobnou právní úpravu jako je právní úprava procesu volby nebo změny dodavatele elektřiny, jen s tím rozdílem, že v něm nebude probíhat sjednávání poskytování služby distribuční soustavy. Protože v tomto procesu bude samotný zákazník jako poskytovatel flexibility pasivním účastníkem a nebude přímo informovaný o úkonech v procesu změny agregátora, navrhuje se uvedená právní úprava možnosti výpovědi smlouvy při nesplnění oznamovací povinnosti agregátora, která je koncipovaná jako subjektivní, tedy od okamžiku, kdy se zákazník (spotřebitel nebo podnikající fyzická osoba) o registraci agregátora dozví. Mezi informacemi, které je agregátor povinen spotřebiteli a podnikající fyzické osobě poskytnout, jsou informace o důsledcích aktivace flexibility. Aktivaci flexibility je nutné vykládat v souladu a v kontextu vysvětlení pojmu „flexibility“ výše a lze si pod ní představit podrobení se pokynu agregátora ke změně odběru nebo dodávky elektřiny z/do soustavy (resp. dodávky ze/do soustavy). Prakticky tedy smluvní strana smlouvy o agregaci strpí příslušné omezení odběru elektřiny nebo dodávky elektřiny v konkrétní časové úseky na své straně a agregátor získanou flexibilitu využije buď k řízení odchylky nebo ji prodá na trhu (např. trhu s podpůrnými službami).

§ 11cc Navrhuje se vložení nového § 11cc, jehož předmětem jsou podmínky ujednání smluvní pokuty utvrzující povinnost spotřebitele nebo malého podniku odebírat po sjednanou dobu nebo po dobu trvání závazku ze smlouvy elektřinu nebo plyn plynoucí ze smlouvy s pevně sjednanou cenou. Úprava limitace nároků na zaplacení smluvních pokut utvrzujících závazky ze smluv se spotřebitelem nebo malým podnikem vychází z úpravy v čl. 12 odst. 2 a 3 směrnice (EU) 2019/944. Podle čl. 12 odst. 2 směrnice (EU) 2019/944 by členské státy měly zajistit, aby alespoň zákazníkům v domácnostech a malým podnikům nebyly účtovány žádné poplatky související se změnou dodavatele. Čl. 12 odst. 3 směrnice (EU) 2019/944 navazuje na odstavec 2 a upravuje poplatky za ukončení smlouvy a dává členským státům možnost se odchýlit od tohoto zákazu a povolit účtování poplatků za ukončení smlouvy zákazníkům, kteří z vlastní vůle ukončí smlouvu o dodávce elektřiny, resp. smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny za pevnou cenu sjednanou na dobu určitou před uplynutím sjednané doby, pokud jsou tyto poplatky součástí smlouvy, již zákazník z vlastní vůle uzavřel, a zákazník je před uzavřením smlouvy o těchto poplatcích jasně informován. V takovém případě musí být tyto poplatky přiměřené a nesmějí přesáhnout přímou hospodářskou ztrátu, kterou dodavatel nebo účastník trhu vykonávající služby agregace utrpěl v důsledku vypovězení smlouvy zákazníkem. Poplatky účtované na základě smlouvy a ve vztahu k jejímu ukončení podle čl. 12 odst. 3 mají soukromoprávní povahu (k tomu v podrobnostech viz stanovisko Generálního advokáta a rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C–371/22). Zákazníky ve smyslu odstavce 3 se v návaznosti na odstavec 2 rozumí zákazníci v domácnosti, tj. spotřebitelé, a malé podniky ve smyslu doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků a malých a středních podniků, jehož české znění bylo vyhlášeno sdělením Ministerstva průmyslu a obchodu č. 7/2023 Sb. Charakter smlouvy podle statusu zákazníka, tj. zda jde o spotřebitele nebo malý podnik, se určí ke dni uzavření smlouvy. Při určení statusu zákazníka se uplatní obecná úprava výkladu právních jednání (§ 555 a násl. občanského zákoníku). Je na malém podniku, aby dodavateli sdělil a případně i doložil, že je malým podnikem, ledaže je z okolností případu pro dodavatele zřejmé, že jde o malý podnik. Tak tomu ale většinou nebude, protože dodavatel si nemusí být z okolností případu vědom, zda zákazník je malým podnikem nebo ne, protože z nich nebude zřejmé, zda zákazník je nezávislým podnikem nebo ne, kolik má zaměstnanců a jaký je jeho roční obrat. Naplněním požadavku podle čl. 12 odst. 2 směrnice (EU) 2019/944 by bylo zejména, pokud by se v energetickém zákoně stanovil zákaz sjednávat smluvní pokuty utvrzující povinnost odebírat elektřinu po sjednanou dobu nebo povinnost poskytovat po sjednanou dobu flexibilitu přímo nebo prostřednictvím agregace jednomu agregátorovi. Předkladatel má však za to, že je vhodné možnost odchýlení se od absolutního zákazu využít, neboť sjednání smluvní pokuty je praktickým nástrojem na utvrzení povinnosti zákazníka odebírat elektřinu či plyn od dodavatele, se kterým sjednal smlouvu, a že absolutní zákaz by byl i v neprospěch zákazníků, protože by nemotivoval dodavatele nabízet produkty s garantovanou cenou na určitou dobu, resp. tyto produkty by v sobě musely odrážet vyšší riziko nedodržení odběru elektřiny po sjednanou dobu dodávky elektřiny. V takovém případě je však třeba ex lege upravit, v jaké výši má dodavateli elektřiny nebo plynu vzniknout právo na zaplacení smluvní pokuty, aby transpoziční právní úprava byla v souladu s požadavky směrnice (EU) 2019/944. Výslovná limitace výše smluvní pokuty, na kterou má dodavatel nárok v případě porušení smluvní pokutou utvrzené povinnosti ze strany spotřebitele nebo malého podniku, nicméně nikterak nezasahuje do hodnocení přiměřenosti smluvní pokuty sjednané se spotřebitelem v kontextu zneužívajících ujednání podle § 1813 občanského zákoníku. Posouzení přiměřenosti smluvní pokuty není v tomto smyslu nijak dotčeno, projde-li smluvní pokuta jako taková tímto testem a spotřebitel poruší jí utvrzenou povinnost, má dodavatel nicméně nárok na zaplacení smluvní pokuty maximálně ve výši 30 % součinu ceny elektřiny nebo ceny plynu bez nepřímých daní a průměrné denní spotřeby. Zákonodárce se vydal cestou regulace nároku na zaplacení smluvní pokuty, nikoli cestou regulace přiměřenosti smluvní pokuty při jejím sjednání z důvodu velkého množství existujících smluv s pevnou cenou dodávky elektřiny nebo plynu. Tento přístup totiž zajišťuje s ohledem na přechodné ustanovení v čl. II bod 4, že stávající smlouvy nebudou muset být měněny. U nově sjednaných smluvních pokuty se spotřebiteli by se s ohledem na argument a fortiori měl prosadit výklad, že nepřiměřenou smluvní pokutou je pokuta, jejíž způsob určení překračuje meze podle odstavce 2. Navrhované řešení je tedy z pohledu předkladatele legitimní a spravedlivé, pokud nárokovatelná výše smluvní pokuty vychází z možné výše újmy vzniklé dodavateli v případě porušení utvrzeného závazku ze strany spotřebitele nebo malého podniku. V opačném případě by se zvyšovalo riziko spojené s nabízením a sjednáváním produktů fixovaných dodávek elektřiny a plynu, což by vedlo minimálně ke zvyšování nabízených cen tak, aby toto dodatečné riziko bylo v nabízených cenách fixovaných produktů pokryto. Záměrem ale nepochybně není přispívat ke zvyšování rizika spojeného se sjednáváním fixovaných produktů, zejména když jsou rizika na trhu s energiemi v případě spotřebitelů spatřována spíše v tzv. spotových produktech (a proto se navrhuje jejich striktní zákonná regulace). Z těchto důvodů předkladatel využil možnosti zachovat možnost sjednávat smluvní pokutu, to však jen pro případy smluv s pevnou cenou dodávky elektřiny a plynu, nikoli též pro případy agregace, a zároveň zákonně omezit maximální výši smluvní pokuty, kterou může dodavatel vůči spotřebiteli nebo malému podniku nárokovat. Důvodem je obtížné nastavení způsobu maximální výše smluvní pokuty u agregace. V souladu s čl. 12 odst. 3 směrnice (EU) 2019/944 je proto omezeno, že smluvní pokuta může být sjednána pouze ve smlouvě s pevně sjednanou cenou. Smluvní pokuta jakožto způsob utvrzení smluvní povinnosti zákazníka odebírat po určitou dobu elektřinu nebo plyn, plní-li funkci tzv. paušalizované náhrady škody, dává v principu smysl pouze u závazků ze smlouvy na dobu určitou s pevně sjednanou cenou, ve kterých je její funkční úlohou kompenzace vzniklé přímé hospodářské ztráty dodavatele, který již má pro dotčeného zákazníka elektřinu nebo plynu nakoupeny. Podmínky obsažené v čl. 12 odst. 3 směrnice (EU) 2019/944 jsou transponovány do § 11cc. Požadavek směrnice (EU) 2019/944, aby nebylo možné sjednávat poplatky (myšleno smluvní platby, pokuty atd.) za předčasné ukončení smlouvy, je transponován v § 11cc odst. 1, v němž se zakazuje sjednat smluvní pokutu pro případ porušení povinnosti po ujednanou určitou dobu poskytovat službu flexibility přímo nebo prostřednictvím agregace jednomu agregátorovi nebo pro případ porušení povinnosti po ujednanou určitou dobu odebírat od dodavatele elektřinu nebo plyn, ledaže je pro danou dobu sjednána pevná a neměnná cena. Jinými slovy, toliko v případě, že dodavatel po určitou dobu spotřebiteli nebo malému podniku garantuje dodávku elektřiny nebo plynu za pevnou cenu, která bez dohody s ním nemůže být změněna, je přípustné, aby pro případ předčasného ukončení odběru elektřiny ze strany spotřebitele nebo malého podniku bez dohody s dodavatelem a v rozporu se sjednanou smlouvou byla sjednána smluvní pokuta. V případě smlouvy o agregaci sjednávané se spotřebitelem nebo malým podnikem se navrhuje absolutní zákaz sjednávání smluvní pokuty utvrzující povinnost spotřebitele nebo malého podniku poskytovat flexibilitu v jeho odběrném místě agregátorovi. V tomto případě by bylo velmi obtížné splnit možnosti odchylné národní úpravy, jak členské státy opravňuje čl. 12 odst. 3 směrnice (EU) 2019/944, protože v případě poskytování flexibility by se jen velmi obtížně, resp. nemožně v době sjednání smluvní pokuty, určovala případná, byť jen potenciální újma agregátora, která by měla být kritériem pro nejvyšší přípustnou výši sjednávané smluvní pokuty. Na rozdíl od dodávky elektřiny dodávané dodavatelem neprobíhá nejdříve nákup elektřiny, kterou následně dodavatel dodává zákazníkovi, a proto ani není možné případnou limitaci výše smluvní pokuty odvodit (obdobně) od sjednané ceny dodávky elektřiny zajištěné pro spotřebitele. Podle spotřebitelského práva se vyžaduje, aby smluvní pokuta byla přiměřená. Podle § 1814 odst. 1 písm. l) občanského zákoníku zneužívajícím je vždy ujednání, které ukládá spotřebiteli pro případ porušení povinnosti nepřiměřenou sankci. Nepřiměřenou sankcí je nepřiměřená smluvní pokuta. Nepřiměřenost smluvní pokuty vůči spotřebiteli způsobuje, že ujednání je absolutně neplatné, ledaže by se jí spotřebitel dovolal (§ 1815 obč. zák.). Pro ochranu spotřebitele s ohledem na právní jistotu se navrhuje určit maximální výši smluvní pokuty, kterou může dodavatel elektřiny nebo plynu po spotřebiteli požadovat. Tím dodavatel není nijak omezen, je totiž jen na něm, zda se rozhodne, že bude sjednávat smluvní pokutu nebo ji sjednávat nebude a následně bude po spotřebiteli požadovat náhradu škody způsobené mu spotřebitelem porušením povinností. Požadavek směrnice, aby případná smluvní pokuta kryla jen hospodářskou ztrátu na straně dodavatele, je zajištěn právem soudu moderovat smluvní pokutu podle § 2051 občanského zákoníku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. ledna 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022). Odstavcem 2 není dotčeno právo soudu moderovat podle § 2051 občanského zákoníku smluvní pokutu, která vyhovuje kritériím podle odstavce 2, ale překračuje skutečnou škodu, která dodavateli vznikla. Pro vyloučení pochybností se toto pravidlo zakotvuje v odstavci 4. Při stanovení maximální přípustné výše smluvní pokuty se vychází z ceny elektřiny nebo ceny plynu bez nepřímých daní. Cenou elektřiny energetický zákon rozumí jednotkovou cenu silové elektřiny, tj. cenu v níž není zahrnuta cena související služby v elektroenergetice [§ 2 odst. 1 písm. h) nebo § 19d]. Cenou plynu energetický zákon rozumí komoditní složku ceny plynu, v níž není zahrnuta cena související služby v plynárenství [§ 2 odst. 1 písm. h) nebo § 19d]. Maximální výše smluvní pokuty se stanoví jako 30 % z této částky. Je zcela nevhodné vycházet z celkových měsíčních plateb, protože ty zahrnují i položky, s nimiž není spojeno obchodní riziko (např. cena za službu distribuce). Z měsíčních plateb je rovněž nevhodné vycházet proto, že jsou jako zálohy jednostranně stanovené dodavatelem, a i když zákon stanoví podrobnější pravidla, jak má být jejich výše stanovena, nelze vyloučit, že dodavatel při jejich stanovení bude postupovat v rozporu se zákonem. Za účelem zvýšení právní jistoty účastníků trhu s elektřinou a plynem, resp. zejména dodavatelů elektřiny či plynu, kteří budou se zákazníky ve smlouvách, jejichž předmětem je dodávka elektřiny či plynu, sjednávat smluvní pokutu za účelem utvrzení povinnosti zákazníka setrvat ve smluvním vztahu založeném takovou smlouvou po určitou předem sjednanou dobu, uvádí předkladatel několik konkrétních modelových příkladů s výpočtem nejvyšší přípustné výše smluvní pokuty v případě, kdy v okamžiku porušení smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny nebo plynu do konce doby trvání smluvního závazku zbývá 1 rok. Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny: 1. Běžná spotřeba (jednotarifní distribuční sazba D02D, obvyklá roční spotřeba 3 MWh)

– domácnosti, které používají běžné elektrické spotřebiče (3–4 osoby)

a) Cenový strop (5 000 Kč/MWh) – V případě, že zákazník má cenu silové elektřiny ve výši „stropu“ stanoveného pro rok 2023 vládou, by celkové roční náklady za neregulovanou složku činily 15 000 Kč, přičemž nejvyšší přípustná výše smluvní pokuty by činila 5 000 Kč/rok.

b) Obvyklá nabídková cena na rok 2024 (3 700–4 000 Kč/MWh) – V případě, že zákazník má cenu silové elektřiny ve výši 4 000 Kč/MWh by celkové náklady činily 11 100– 12 000 Kč, tj. nejvyšší výše smluvní pokuty by činila 3 320–3 600 Kč/rok.

2. Domácnosti, které využívají elektřinu pro ohřev vody (dvoutarifní distribuční sazba D25D, obvyklá spotřeba 6 MWh) – ohřev vody boilerem (3–4 osoby)

a) Cenový strop (5000 Kč/MWh) – V případě, že zákazník má cenu silové elektřiny ve výši „stropu“ stanoveného pro rok 2023 vládou, byly by celkové roční náklady za neregulovanou složku činily 30 000Kč, tj. výše pokuty by mohla být 10 000 Kč/rok.

b) Obvyklá nabídková cena na rok 2024 (3 700–4 000 Kč/MWh) – V případě, že zákazník má cenu silové elektřiny ve výši 3700–4000 Kč/MWh by celkové náklady činily 22 000 Kč–24 000 Kč, tj. nejvyšší výše smluvní pokuty by činila 66 00–72 00 Kč/rok. 3. Domácnosti, které používají elektřinu k vytápění (dvoutarifní distribuční sazby D45D/D57D (sazbu D45D bylo možné přiznat pouze do 1. 4. 2017, nově již není možné tuto sazbu získat), obvyklá spotřeba 10–18 MWh /počítáno s 10 MWh – odpovídá vytápění tepelným čerpadlem v energeticky úsporném rodinném domě/) – typicky vytápění přímotopy, elektrokotlem či tepelným čerpadlem

a) Cenový strop (5 000 Kč/MWh) – V případě ceny ve výši cenového stropu by náklady činily 50 000 Kč, tj. smluvní pokuta by mohla být 15 000 Kč/rok.

b) Obvyklá nabídková cena na rok 2024 (3 700–4 000 Kč/MWh) – Zákazník s cenou ve výši obvyklé nabídkové ceny na konci roku 2023 by mohl mít náklady ve výši zhruba 37 000– 40 000 Kč, přičemž smluvní pokuta by mohla činit 1 1100–12 000 Kč/rok.

c) Obvyklá cena před účinností zastropování cen elektřiny (8 000–1 1000 Kč/MWh) – Zákazník se smlouvou uzavřenou před zastropováním by mohl mít náklady ve výši 80 000–110 000 Kč, tj. smluvní pokuta by se mohla vyšplhat až na 24 000–33 000 Kč/rok. Smlouva o sdružených službách dodávky plynu: 1. Domácnosti, které využívají plyn k vaření (pásmo spotřeby do 1,89 MWh, obvyklá roční spotřeba plynu 600 KWh)

a) Cenový strop (2 500 Kč/MWh) – Zákazníci, kteří mají cenu plynu ve výši cenového stropu, by mohli mít náklady ve výši 1 500 Kč. Tj. smluvní pokuta by mohla být 500 Kč/rok.

b) Obvyklá nabídková cena na rok 2024 (1 500–2 000 Kč/MWh) – V případě, že zákazník má cenu plynu ve výši 1500–2000 Kč/MWh by celkové náklady činily 900–1 200 Kč, tj. nejvyšší výše smluvní pokuty by činila 270–360 Kč/rok. 2. Domácnosti, které plyn využívají k vaření a k ohřevu vody (pásmo spotřeby nad 1,89 do 7,56, obvyklá spotřeba 8 MWh)

a) Cenový strop (2 500 Kč/MWh) – Domácnosti s cenou ve výši cenového stropu v takovém případě platí za plyn ročně 20 000, tzn. smluvní pokuta může být 6 000 Kč/rok.

b) Obvyklá nabídková cena na rok 2024 (1 500–2 000 Kč/MWh) – Náklady dle současných nabídkových cen činí cca 12 000–16 000, tj. smluvní pokuta by mohla být 3 600–4 800 Kč/rok. 3. Domácnosti, které plyn využívají k vytápění (pásmo spotřeby nad 25 do 45, obvyklá spotřeba – úspornější objekty 20–30 MWh, objekty bez zateplení 25–60 MWh) – počítáno se spotřebou 30 MWh).

a) Cenový strop (2 500 Kč/MWh) – Zákazníci, kteří mají cenu plynu ve výši cenového stropu, by mohli mít náklady ve výši 75 000 Kč, tzn. že smluvní pokuta by mohla činit 22 500 Kč/rok.

b) Obvyklá nabídková cena na rok 2024 (1 500–2 000 Kč/MWh) – V případě, že zákazník má cenu plynu ve výši aktuálních nabídkových cen plynu, může mít náklady zhruba 45 000–60 000 Kč, tj. smluvní pokuta by mohla být 13 5000–18 000 Kč/rok. Pro úplnost je třeba k výše uvedeným modelovým výpočtům přiměřené výše smluvní pokuty uvést, že výše nákladů (a v důsledku toho i konkrétní přípustná výše smluvní pokuty podle navrhovaného rozsahu § 11cc odst. 2) je velmi individuální a může se u jednotlivých zákazníků, resp. jejich obchodníků s elektřinou či plynem, výrazně lišit, např. v závislosti na charakteru odběru, resp. spotřeby daného zákazníka, a jednak v závislosti na tom, jakou má zákazník sjednanou cenu. Jak již bylo uvedeno výše, uvedené modelové příklady vycházejí z toho, že v okamžiku porušení závazku ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny nebo plynu do konce doby trvání závazku zbývá 1 rok. Vzhledem k tomu, že je navrhováno omezení doby trvání smluv na dobu určitou na 36 měsíců, může v okamžiku porušení smlouvy zbývat do konce jejího trvání delší období, což by samozřejmě znamenalo riziko vyšší smluvní pokuty, a rovněž tak i obráceně, tedy bude-li zbývat kratší doba do konce trvání závazku, výše smluvní pokuty vyčíslená v uvedených modelových příkladech bude nižší v poměru, který odpovídá poměrnému zkrácení doby, která zbývá do konce trvání původně sjednané doby trvání smluvního závazku. V odstavci 2 in fine se zakotvuje pravidlo, že zaplacením smluvní pokuty zaniká s účinky do budoucna závazek. Tím je stanoveno, že smluvní pokuta podle odstavce 2 má charakter nepravé smluvní pokuty, jejíž dobrovolné sjednání je obecně v soukromém právu připuštěno a jejíž přípustnost plyne z dispozitivnosti § 2049 občanského zákoníku. Podle obecné úpravy smluvní pokuty obsažené v § 2049 občanského zákoníku by zaplacením smluvní pokuty nedocházelo k zániku utvrzené smluvní povinnosti, a spotřebitel nebo malý podnik by tak i po zaplacení smluvní pokuty byl povinen odebírat elektřinu či plyn od dodavatele, se kterým sjednal smlouvu, ze které vyplývala jeho povinnost odběru elektřiny či plynu po dohodnutou dobu. Jestliže má být ale smluvní pokutou nahrazena újma vzniklá v důsledku porušení takového závazku ze strany spotřebitele nebo malého podniku, je legitimní upravit důsledek zaplacení smluvní pokuty. Nicméně vzhledem k tomu, že smluvní pokutou je utvrzena povinnost odebírat elektřinu nebo plyn, tedy povinnost, která má nepřetržitý charakter, stanoví se v návaznosti na § 2004 odst. 3 občanského zákoníku, že zánik závazku má účinky do budoucna, nikoli zpětně. Dluží-li tedy spotřebitel např. za již dodanou elektřinu nebo plyn, tyto dluhy v důsledku zaplacení smluvní pokuty nezaniknou. Toto řešení je vhodné i pro ochranu dodavatele. Podle odstavce 3 je zakázáno sjednat, aby dodavatel mohl požadovat po spotřebiteli vedle pokuty i náhradu škody, která se doposud, byla-li dodavatelem požadována, typicky vyčíslila jako část očekávané spotřeby, kterou již zákazník nevyčerpá, což někteří dodavatelé činili díky dispozitivnímu ustanovení § 2050 občanského zákoníku vylučujícímu náhradu škody vzniklé porušením povinnosti utvrzené smluvní pokutou. Je totiž na dodavateli, zda využije možnost sjednat smluvní pokutu nebo si ponechá možnost požadovat náhradu škody. Sjedná-li si smluvní pokutu, má jako profesionál při určení její výše zohlednit předvídatelnou skutečnou škodu, která mu v případě porušení utvrzené povinnosti odebírat elektřinu nebo plyn může vzniknout. V odstavci 4 se stanoví, že odstavcem 2 není dotčeno právo soudu moderovat nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu podle § 2051 občanského zákoníku. V odstavci 5 se zakotvuje pravidlo, podle kterého je dodavatel povinen v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy (nebo před učiněním závazné nabídky na její uzavření) informovat spotřebitele nebo malý podnik o tom, že součástí obsahu navrhované smlouvy je ujednání o smluvní pokutě a její výši nebo o způsobu jejího určení. Důvodem je skutečnost, že právě výše případné smluvní pokuty může být důležitým kritériem pro rozhodování o tom, zda do závazkového vztahu s dodavatelem vstoupit, a není žádného reálného důvodu, proč by dodavatel elektřiny či plynu neměl o této skutečnosti informovat před samotným sjednáním smlouvy (případně problematická může být forma, resp. rozsah poskytnuté informace). Důsledkem nesplnění této informační povinnosti je relativní neplatnost, kdy se takové neplatnosti může oprávněná strana dovolat. Protože pro spotřebitele nebo malý podnik může být obtížně určitelná výše smluvní pokuty podle způsobu, jaký byl sjednán (smlouva ve většině případů má charakter smlouvy uzavírané adhezním způsobem, jejíž obsah je určen dodavatelem), navrhuje se v odstavci 6 stanovit informační povinnost dodavatele, podle které by dodavatel elektřiny nebo plynu byl povinen na žádost spotřebitele nebo malého podniku mu bez zbytečného odkladu sdělit výši smluvní pokuty pro případ, že by spotřebitel nebo malý podnik k určenému dni porušil utvrzenou povinnost. Uvedené pravidlo bude dopadat zejména na taková ujednání o výši smluvní pokuty, kdy není smluvní pokuta ve smlouvě se spotřebitelem nebo malým podnikem sjednaná ve formě přesné částky ani jednoduchým výpočtem (přesná částka násobená počtem měsíců), ale složitějším způsobem. Informace o výši smluvní pokuty je pro spotřebitele nebo malý podnik důležitou informací pro rozhodnutí, zda změní dodavatele nebo ne, resp. pro zjištění konkrétních možných následků svého jednání, kdy by změnil dodavatele elektřiny či plynu v rozporu se sjednanou smlouvou. Na druhou stranu by se ale nemělo jednat o případy, kdy by byla sjednaná smluvní pokuta např. jako konkrétní určitá částka za každý měsíc zbývající do konce trvání závazku. V takovém případě by mělo být pro průměrného spotřebitele bezproblémové učinit si představu o výši smluvní pokuty. Dále se pro zvýšení právní jistoty v odstavci 7 navrhuje doplnit zákaz sjednat se spotřebitelem nebo malým podnikem jiné způsoby, které utvrzují nebo zajišťují jeho povinnost po určitou dobu poskytovat flexibilitu přímo nebo prostřednictvím agregace jednomu agregátorovi nebo povinnost po určitou dobu odebírat od dodavatele elektřinu nebo plyn, než podle odstavce 1. Jde primárně o to, aby zákaz sjednání smluvní pokuty (s výjimkou uvedenou v odstavci 1) nebyl obcházen jinými ujednáními, které by ale mohly vést k podobným důsledkům jako v případě smluvní pokuty, protože z principu autonomie vůle a smluvní volnosti v soukromém právu vyplývá, že si smluvní strany mohou sjednat v zásadě cokoliv, co není zákonem zakázáno, a třeba i úpravu práv a povinností, kterou zákon ani nijak neupravuje. V odstavci 8 jsou zakotvena pravidla týkající se práva spotřebitele nebo malého podniku zrušit závazek s účinky do budoucna zaplacením odstupného. Nepravá smluvní pokuta, která je regulována v předchozích odstavcích, totiž plní funkci odstupného při zachování vlastností smluvní pokuty (např. možnosti soudu moderovat nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu podle § 2049 občanského zákoníku). Připouští se, že je přípustné sjednat právo zrušit závazek zaplacením odstupného v případě smluv s pevnou cenou. Od obecné úpravy obsažené v § 1992 občanského zákoníku se však zakotvuje několik odchylek. Důvodem je, že i odstupné musí vyhovět požadavkům čl. 12 odst. 3 směrnice 2019/944 a že je třeba některé aspekty odstupného sladit se smluvní pokutou, jinak by nebyla zajištěna spotřebitelům stejná úroveň ochrany.

K bodům 59 a 60 (§ 11e)

Dochází k úpravě ustanovení § 11e, neboť by toto ustanovení, stejně jako další obdobná ustanovení v energetickém zákoně, mělo chránit primárně spotřebitele a podnikající fyzickou osobu (odebírající elektřinu z hladiny nízkého napětí nebo s roční spotřebou plynu do 630 MWh). V případě zániku vlastnického nebo užívacího práva k odběrnému místu je tato osoba oprávněna bez postihu vypovědět závazek ze smlouvy, na jejímž základě je jí dodávána elektřina nebo plyn do tohoto odběrného místa. Nový odstavec pak zakládá stejné právo i v případě smlouvy o agregaci, protože se z hlediska osob, které pozbydou vlastnické nebo užívací právo k odběrnému místu, jedná v zásadě o obdobnou situaci. U ostatních osob (zejména právnických osob) se předpokládá vyšší míra profesionality a možnosti uspořádat si svoje provozní a podnikatelské poměry tak, aby nesjednávaly smlouvy reálně se vztahující k možnosti odběru elektřiny či plynu nebo poskytování flexibility v jiném trvání, než v jakém mají možnost využívat odběrných míst, ke kterým odběr elektřiny nebo poskytování flexibility sjednaly.

K bodu 61 (§ 13)

Navrhuje se přeformulování úpravy přijaté v rámci zákona č. 469/2023 Sb. (Lex OZE II), z toho důvodu, že tato úprava vcelku nelogicky spojuje možnost vzniku a náhrady prokazatelné ztráty a přiměřeného zisku s povinností zdržet se ukončení smlouvy (nejedná se navíc o ukončení smlouvy) a situaci, kdy by se nejednalo o stanovenou cenu dodávky, ale obecně pokud by cena dodávky nepokrývala oprávněné náklady. Náhrada prokazatelné ztráty a přiměřeného zisku může nastávat pouze v případě, kdy je jednak uložena povinnost dodávek, jednak ale cena, za kterou je povinnost dodávky, byla autoritativně stanovena podnákladově, nikoli v případech, kdy si dodavatel vykalkuloval a sjednal podnákladovou cenu dodávky. Navrhovaná právní úprava by měla tyto nelogičnosti odstranit.

K bodům 62–64 (§ 15a)

Navrhuje se doplnění podmínek poskytování podkladů a informací MPO a ERÚ ze strany povinných subjektů, kterými jsou držitel licence nebo jiná právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba. Z důvodu, že MPO i ERÚ přibývají nové působnosti nejen prostřednictvím novel energetického zákona, ale i prostřednictvím přímo účinných předpisů EU (např. v plynárenství se jedná o povinnost zajistit naplnění zásobníků připojených v daném státě na přepravní soustavu na 90 % jejich kapacity k 1. listopadu daného roku či zajistit minimální agregaci ve výši 15 % uskladňovací povinnosti pro společné nákupy plynu za příslušný členský stát), je nezbytné přizpůsobit těmto novým působnostem i povinnosti dotčených subjektů, v tomto případě povinnost poskytovat podklady a informace nezbytné pro výkon působnosti MPO a ERÚ podle energetického nebo jiného zákona a podle přímo použitelných předpisů EU (tj. unijních nařízení). V odstavci 5 se doplňuje úprava povinnosti poskytování informací a podkladů regionálním koordinačním centrem. Podle návrhu má být regionální koordinační centrum povinno poskytnout ERÚ na jeho písemnou žádost ve stanovené přiměřené lhůtě (tedy obdobně jako ostatní povinné osoby podle dosavadního § 15a energetického zákona) úplné, správné a pravdivé podklady a informace nezbytné pro výkon působnosti ERÚ. Protože podle čl. 62 odst. 2 směrnice (EU) 2019/944 jsou členské státy povinny zajistit, aby regulačním orgánům byly uděleny pravomoci, které umožní účinně a rychle plnit povinnosti podle čl. 62 odst. 1 směrnice (EU) 2019/944 a za tím účelem mají mít regulační orgány mj. pravomoc vyžadovat od regionálních koordinačních center nezbytné informace, navrhuje se, aby v případě regionálního koordinačního centra, které by mělo sídlo v České republice a podléhalo tak jurisdikci českého právního řádu, byl požadavek směrnice (EU) 2019/944 naplněn prostřednictvím vyžádání si nezbytných informací zahraničního regulačního orgánu ze strany ERÚ, pokud jej o takový postup regulační orgán jiného členského státu EU požádá (a alespoň rámcově doloží nezbytnost poskytnutí vyžadovaných informací). Jedná se tedy o úpravu zajišťující transpozici čl. 62 odst. 2 písm. a) směrnice (EU) 2019/944 (v detailu viz odůvodnění k § 17k). Regionální koordinační centrum je právnická osoba zřízená podle čl. 35 nařízení (EU) 2019/943 v rámci regionu pro provoz přenosových soustav (v tomto článku nařízení (EU) 2019/943 je upraven i proces a předpoklady pro založení a schválení vzniku regionálních koordinačních center, včetně role regulačních orgánů v tomto procesu). Příslušné ustanovení by mělo význam v situaci, kdy by regionální koordinační centrum v regionu, kam spadá i ČR (resp. kam spadá vymezené území českého provozovatele přenosové soustavy), bylo zřízeno na území ČR. Tak tomu v současnosti není – regionální koordinační centrum týkající se českého PPS je obchodní korporací se sídlem v Mnichově, a tedy nepodléhající českému právnímu řádu – nicméně za účelem řádné transpozice směrnice (EU) 2019/944 je nezbytné doplnit český právní řád o ustanovení, která směrnice (EU) 2019/944 transponovat požaduje a která jsou koncipovaná bez ohledu na to, jaká je aktuální skutková situace. Pokud by tedy došlo k tomu, že by regionální koordinační centrum v regionu pro provoz přenosových soustav změnilo sídlo a podléhalo české právní úpravě, použije se pro případné vyžadování informací a podkladů nezbytných pro výkon pravomocí ERÚ (a případně dožadovaných jinými regulačními orgány stejného regionu pro provoz přenosových soustav) úprava podle nově doplněného odstavce 5 v § 15a energetického zákona.

K bodům 65–71 (§ 16)

Navrhovaná doplnění § 16 aktualizují působnost MPO především s ohledem na požadavky na členské státy vyplývající z právních předpisů EU. V odstavci 1 je písmeno d) doplněno o bod 14 a celý odstavec o písmeno i), které se vztahují k povinnosti MPO zpracování analýzy nákladů a přínosů (tzv. cost-benefit analysis – CBA) zavedení inteligentních měřicích zařízení v odvětví elektroenergetiky a plynárenství a aktualizace této analýzy. Jedná se přitom o požadavky vyplývající v sektoru elektroenergetiky z čl. 19 odst. 2, 4 a 5 a přílohy II bodu 1 směrnice (EU) 2019/944. V odstavci 2 se doplňují nová písmena g) až j), která určují MPO jako příslušný orgán:

- při mezinárodní pomoci v krizových situacích v plynárenství podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1938 ze dne 25. října 2017 o opatřeních na zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu a o zrušení nařízení (EU) č. 994/2010 (dále jen

„nařízení (EU) 2017/1938“),

- pro oblast zdrojové přiměřenosti podle nařízení (EU) 2019/943,

- k vydání závazného stanoviska pro udělení certifikátu nezávislosti PPS a provozovatele přepravní soustavy podle § 10a a násl. energetického zákona (podmínka vydání závazného stanoviska ze strany MPO v rámci certifikačního řízení je již upravena v současném § 10c energetického zákona, avšak toto chybí ve vymezení působnosti MPO v § 16 energetického zákona, a jedná se tak pouze o nápravu současné legislativní chyby) a závazného stanoviska pro udělení certifikátu provozovatele zásobníku plynu podle nového § 10d energetického zákona v řízení vedeném ERÚ a

- který monitoruje postup zavádění inteligentních měřicích zařízení a vývoj výše nákladů souvisejících s jejich instalací a zveřejňuje vyhodnocení vývoje výše těchto nákladů (tento bod transponuje požadavek čl. 19 odst. 4 a čl. 21 odst. 2 písm. c) shora uvedené směrnice). Ostatní změny jsou čistě legislativně-technického charakteru.

K bodu 72 (§ 16a)

V novém § 16a se doplňuje povinnost neposkytovat chráněné informace pro zaměstnance MPO, která jediná chybí v řetězci neposkytování chráněných informací v rámci energetického zákona. Tuto povinnost mají držitelé licencí a ERÚ. Tím, že tuto povinnost nemají zaměstnanci MPO, pak dochází k tomu, že žádosti o poskytnutí chráněných informací držitelé licencí a zaměstnanci ERÚ odmítají poskytnout, zatímco zaměstnanci MPO je poskytnout musí. Jedná se často o ty samé informace, které si například navzájem vyměňuje operátor trhu, ERÚ a MPO. Přes MPO je tak možné dostat se k informacím jiných subjektů, což je nesystematické a nežádoucí. Upravují se rovněž výjimky z povinnosti zachovávat mlčenlivost pro účely nezbytné pro udržování veřejného pořádku a zprostředkování spolupráce v rámci Evropské unie.

K bodům 73–91 (§ 17)

Navrhované body upravují a konkretizují vymezení působnosti ERÚ v § 17 energetického zákona na aktuální právní úpravu EU, která vychází především z transpozice čl. 58 a 59 směrnice (EU) 2019/944. Čl. 58 směrnice (EU) 2019/944 upravuje cíle regulačních orgánů. Přestože se jedná o vymezení cílů, tedy záměrů, které má regulační orgán brát v potaz při výkonu jednotlivých pravomocí v rámci zákonem upravené působnosti, a v zásadě by tedy nebylo nezbytné takové ustanovení v podmínkách právního řádu ČR transponovat, skutečností je, že čl. 58 směrnice (EU) 2019/944 je uveden v čl. 71 mezi ustanoveními, které je členský stát povinen provést a o způsobu provedení informovat Evropskou komisi. Současně je známa rozhodovací praxe Evropské komise, která i nepřesné provedení ustanovení čl. 58 směrnice (EU) 2019/944 o obecných cílech regulačních orgánů následně stíhá v rámci dohledu nad řádnou transpozicí směrnic v jednotlivých členských státech (např. odůvodněné stanovisko C(2023)4210 ze dne 14. června 2023 v případě Slovenska). V odstavci 4 jsou proto promítnuty cíle národního regulačního orgánu podle čl. 58 písm. d), g) a h) a dále se v souladu s § 10d energetického zákona doplňuje, že ERÚ je certifikačním orgánem podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího podmínky přístupu k plynárenským přepravním soustavám. Podle čl. 3a odst. 1 nařízení (ES) č. 715/2009 může být certifikačním orgánem pro certifikaci provozovatelů zásobníků plynu buď národní regulační orgán nebo jiný příslušný orgán členského státu. V souladu s čl. 59 odst. 1 písm. e) směrnice (EU) 2019/944, který stanoví, že regulační orgány mají povinnost provádět kodexy sítě a rámcové pokyny přijaté podle článků 59, 60 a 61 nařízení (EU) 2019/943 prostřednictvím vnitrostátních opatření nebo, je-li to zapotřebí, koordinovaných regionálních nebo celounijních opatření, se potom v odstavci 4 doplňuje, že ERÚ postupuje podle přímo použitelných předpisů vydaných na základě nebo k provedení přímo použitelného předpisu EU upravujícího vnitřní trh s elektřinou a přímo použitelného předpisu EU upravujícího podmínky přístupu k plynárenským přepravním soustavám. V odstavci 5 se následně transponují některé ze zbývajících cílů národních regulačních orgánů podle čl. 58 směrnice (EU) 2019/944 a povinnosti regulačního orgánu podle čl. 59 odst. 1 písm.

t) a x) směrnice (EU) 2019/944. Doplnění v odstavci 6 souvisejí s novými pravomocemi ERÚ týkajícími se certifikace provozovatele zásobníku plynu podle nově navrhovaného § 10d energetického zákona, vlastnění, vyvíjení, správy nebo provozu zařízení pro ukládání energie podle nově navrhovaného § 25b energetického zákona a nákupu nefrekvenčních podpůrných služeb ze strany PPS podle nově navrhovaných ustanovení § 24 odst. 13 a nefrekvenčních podpůrných služeb a flexibility ze strany PDS podle nově navrhovaného ustanovení § 25 odst. 15 energetického zákona. V souladu s nově vkládaným ustanovením § 25 odst. 14 je mezi pravomocemi ERÚ nově uvedena i pravomoc rozhodovat o nařízení změny nebo odstranění vad plánu rozvoje regionální distribuční soustavy, včetně stanovení přiměřené lhůty k provedení odstranění vad.

V odstavci 7 se transponují další ze zbývajících cílů národních regulačních orgánů podle čl. 58 směrnice (EU) 2019/944 a povinností regulačního orgánu podle čl. 59 odst. 1 směrnice (EU) 2019/944 a vzhledem k úpravě písm. r) rovněž podle čl. 63 odst. 1 a 4 směrnice (EU) 2019/944, přičemž některé z monitorovacích povinností vyplývají také z čl. 11 odst. 2 a 4, čl. 12 odst. 3, čl. 19 odst. 4 a čl. 21 odst. 2 písm. c) směrnice (EU) 2019/944. V písm. f) jsou pravomoci ERÚ doplněny o výkon dozoru nad dodržováním povinností Evropské sítě provozovatelů

přenosových soustav elektřiny (dále jen „ENTSO-E“) a Evropským subjektem pro

provozování distribučních soustav v Unii stanovených zejména nařízením (EU) č. 2019/943, ale rovněž rozhodnutím Agentury pro spolupráci energetických regulačních orgánů (dále jen

„ACER“). V tomto bodě se jedná konkrétně o transpozici čl. 59 odst. 1 písm. b), c), m), o) a r)

směrnice (EU) 2019/944. Vzhledem k teritoriálnímu přesahu činností regulačních orgánů podle zmiňovaných ustanovení směrnice je zřejmé, že ERÚ bude (obdobně jako u regionálních koordinačních center) moci dostát doplňované pravomoci jen ve spolupráci s ostatními dotčenými orgány členských států EU, přičemž v mnoha případech bude patrně plnit jen poradní funkci směrem k vnitrostátnímu orgánu jiného členského státu příslušnému k rozhodování. Písmeno O) se v odstavci 7 zrušuje, protože v něm obsažená úprava je součástí nově navrženého § 17k odst. 1 energetického zákona, kam i z hlediska systematiky patří. Nově navrhované ustanovení odstavce 7 písm. y) je potom transpozicí čl. 16 odst. 3 druhého pododstavce směrnice (EU) 2019/944 a čl. 22 odst. 4 písm. d) směrnice (EU) 2018/2001 a ustanovení odstavce 7 písm. z) zohledňuje požadavky čl. 25 směrnice (EU) 2019/944. V odstavci 7 písm. y) se doplňuje pravomoc ERÚ vykonávat činnost jednotného kontaktního místa v souladu s čl. 25 směrnice (EU) 2019/944, které poskytuje zákazníkům veškeré potřebné informace o jejich právech, příslušných právních předpisech a mechanismech urovnávání sporů, které mají v případě sporu k dispozici. Pověření jiného subjektu výkonem této činnosti by znamenalo zavádět dvojkolejnost v ochraně spotřebitelů v energetice. Úprava v odstavci 10 je jen legislativně-technická za účelem sjednocení odkazu na dané unijní nařízení v celém energetickém zákoně, stejně jako ostatní změny provedené v § 17.

K bodům 92-99 (§ 17b)

Navrhované body novelizují ustanovení o organizaci ERÚ v § 17b zákona. Z hlediska organizace ERÚ je zvolena kombinace monokratického a kolektivního principu. Monokratický způsob rozhodování (řízení sekcí) je vhodný u řešení standardní agendy úřadu. Stejným způsobem jsou řízena i ministerstva. Část svých pravomocí může předseda přenést podle svého uvážení na jiné členy rady, což mu umožní proporčně rozdělit agendu i na další dva členy rady. Kolektivní způsob rozhodování je příhodný pro schvalování nejdůležitějších právních dokumentů úřadu (metodika cenové regulace, cenová rozhodnutí, vyhlášky). Počet členů rady se snižuje ze současných pěti na tři, což se jeví z hlediska svěřené agendy radě jako počet dostatečný a efektivní. Běžně se s ním setkáváme například v soudnictví při řešení složitějších případů. Funkční období členů rady bude šestileté. Jmenování členů bude probíhat jednou za dva roky. Tím se zajistí stabilnější postavení členů rady a odpadne administrativní zátěž vybírat každoročně nového člena rady. Další úpravy v odstavci 17b jsou vesměs terminologické a souvisí s úpravou v odstavcích 1 až 4.

K bodům 100 a 101 (§ 17e)

Navrhovaný bod aktualizuje působnost ERÚ v § 17e energetického zákona při zveřejňování a konzultaci dokumentů, konkrétně se jedná o doplnění konzultační povinnosti ERÚ v případě plánů rozvoje distribuční soustavy (vedle dosavadní konzultační povinnosti desetiletého plánu rozvoje přenosové soustavy a desetiletého plánu rozvoje přepravní soustavy), jejichž povinnost vypracování a zveřejňování ze strany PDS je v případě elektroenergetiky upravena v § 25 odst. 10 písm. j) a nově také v § 25 odst. 14 energetického zákona. Ostatní změny jsou legislativně- technického charakteru.

K bodu 102 (§ 17f)

Legislativně technická úprava

K bodu 103 (§ 17j a § 17k)

Navrhovaný bod obsahuje nový § 17j energetického zákona a je transpozicí požadavků čl. 14 směrnice (EU) 2019/944. Tímto bodem se upravuje nástroj pro srovnání cen a jiných podmínek dodávek elektřiny a plynu včetně nabídek smluv s dynamickým určením ceny na maloobchodním trhu s elektřinou a plynem určených pro zákazníky odebírající elektřinu na hladině nízkého napětí a zákazníky s roční spotřebou plynu do 630 MWh. Směrnice (EU) 2019/944 ve svém čl. 14 odst. 1 stanoví, že alespoň zákazníci v domácnostech a mikropodniky s předpokládanou roční spotřebou nižší než 100 000 kWh musí mít bezplatný přístup alespoň k jednomu nástroji pro srovnávání nabídek dodavatelů. V podmínkách tuzemského energetického trhu je zcela výjimečně roční spotřeba zákazníků v elektroenergetice s odběrnými místy připojenými na VN (VVN) vyšší než 100 000 kWh, proto transpoziční zákonné ustanovení vůči uvedenému článku směrnice (EU) 2019/944 vymezuje zákazníky, kterých se týkají nabídky, jež jsou předmětem srovnání, prostřednictvím připojení k síti. V oblasti plynárenství množina zákazníků s roční spotřebou do 630 MWh zcela jistě zahrne i všechny zákazníky s roční spotřebou do 100 000 kWh. Srovnávací nástroje představují účinný prostředek, pomocí něhož mohou zákazníci posuzovat kvalitu různých nabídek na trhu s energií. Takové nástroje mohou pomoci snižovat náklady zákazníků na vyhledávání nabídek a zajistit dosažení optimální rovnováhy, pokud jde o potřebu, aby informace byly jasné a stručné, avšak současně úplné. Informace poskytované prostřednictvím srovnávacích nástrojů musí být důvěryhodné, nestranné a transparentní. Za tímto účelem je nutné, aby provoz takového srovnávacího nástroje zajišťoval subjekt nezávislý na jakémkoliv účastníkovi trhu. Jako zřizovatel a provozovatel srovnávacího nástroje je navrhován ERÚ, který jakožto nezávislý orgán státní správy nejlépe zajistí, aby srovnávací nástroj naplňoval požadavky směrnice (EU) 2019/944 na srovnávací nástroje (vedle nezávislosti na účastnících trhu např. nediskriminační přístup, pokrytí celého trhu, stanovení jasných a objektivních kritérií, z nichž bude srovnání vycházet, a jejich zveřejnění, používání jednoduchého a jednoznačného jazyka), a plnil tedy svoje funkce objektivně a nestranně. Provozování srovnávacího nástroje regulátorem je v evropském srovnání běžnou praxí (např. rakouský energetický regulátor E- Control) a je běžný i v ČR v jiných odvětvích (viz např. Srovnávací nástroj cen a kvality Českého telekomunikačního úřadu). Lze předpokládat, že srovnávací nástroj provozovaný nezávislou státní institucí bude mít mezi spotřebiteli, resp. zákazníky vysokou míru důvěry, čímž výrazně přispěje k větší transparentnosti na maloobchodním trhu, větší aktivitě spotřebitelů při vyhledávání nabídek dodavatelů a jejich změnách a ke zefektivnění hospodářské soutěže, a tedy i ke zkvalitnění služeb poskytovaných dodavateli. Navrhovaný srovnávací nástroj bude informačním systémem veřejné správy, s Energetickým regulačním úřadem coby jeho správcem a pořizovatelem databáze, pro zaručení jeho nezávislosti a plného využití jeho navrhovaných funkcionalit. Srovnávací nástroj by měl pokrývat nabídky dodávky elektřiny nebo plynu nabízené dodavatelem elektřiny nebo plynu neurčitému počtu zákazníků zveřejněním nabídky na jeho internetových stránkách, a to bez zohlednění případných individuálně poskytovaných slev nebo podmínek odchylujících se od obecných podmínek nabídky dodávky elektřiny nebo plynu. K zajištění provozu srovnávacího nástroje tedy nebude třeba, aby dodavatelé předávali ERÚ konkrétní údaje o svých nabídkách dodávek elektřiny nebo plynu, ale pouze sdělení konkrétní adresy internetových stránek, na nichž jsou takové nabídky veřejně přístupné (v tomto ohledu se doplňuje povinnost obchodníků s elektřinou a plynem v § 30 odst. 4, resp. § 61 odst. 3 energetického zákona). Tímto ustanovením není dotčena možnost jakéhokoliv subjektu provozovat vlastní srovnávací nástroje. Vkládá se nový § 17k, který komplexním způsobem upravuje působnost ERÚ v oblasti spolupráce s regulačními orgány jiných členských států EU v záležitostech provozu přenosových soustav náležejících do stejného regionu jako ČR a v návaznosti na čl. 35 nařízení (EU) 2019/943 transponuje čl. 61 a 62 směrnice (EU) 2019/944. Ustanovení odstavce 1 je obecným transpozičním ustanovením upravujícím spolupráci regulačních orgánů mezi sebou. Jedná se o transpozici čl. 61 odst. 1 směrnice (EU) 2019/944, podle kterého jsou povinny regulační orgány úzce spolupracovat a vzájemně konzultovat, zejména v rámci ACER, a poskytovat si navzájem i ACER jakékoliv informace nezbytné pro plnění svých úkolů podle směrnice (EU) 2019/944. V současném znění energetického zákona je obdobné transpoziční ustanovení upraveno v § 17 odst. 7 písm. o), které je zrušeno a místo něho je upravena předmětná úprava v novém paragrafu o spolupráci regulačních orgánů v § 17k odst. 1. Návrhy odstavců 2 a 3 jsou transpoziční k čl. 62 odst. 1 a 2 písm. c) směrnice (EU) 2019/944, které upravují rozsah pravomocí regulačních orgánů v oblasti zřízení a fungování regionálního koordinačního centra. Směrnice (EU) 2019/944 upravuje pravomoci regulačních orgánů členských států, pokud jde o zřízení regionálních koordinačních center, úpravu vnitřních poměrů a postupů přijímání rozhodnutí orgánů regionálních koordinačních center a společného výkonu dohledu nad plněním povinností regionálním koordinačním centrem, a přijímání společných rozhodnutí regulačních orgánů v těchto záležitostech. Z toho důvodu je nezbytné doplnit energetický zákon o úpravu pravomocí ERÚ ve vztahu k regionálnímu koordinačnímu centru a úpravu spolupráce a přijímání společných rozhodnutí v rámci regionu pro provoz přenosových soustav, jehož členem je i ČR (byť nebude regionální koordinační centrum založeno se sídlem na území ČR). Podle odstavce 2, který je transpozicí čl. 62 odst. 1 písm. a) směrnice (EU) 2019/944, tak rozhoduje ERÚ o schvalování návrhu na zřízení regionálního koordinačního centra v součinnosti s příslušnými orgány ostatních členských států postupem a za podmínek upravených v čl. 35 nařízení (EU) 2019/943. Odstavec 3 je transpozici čl. 62 odst. 1 písm. b), c), d), e), f) a g) a upravuje pravomoci ERÚ pro případ, že má být podle návrhu provozovatelů přenosových soustav, které spadají do stejného regionu pro provoz přenosových soustav jako ČR, rozhodováno o schválení zřízení regionálního koordinačního centra, nebo pro případ, že již takové regionální koordinační centrum je zřízeno. Ve smyslu čl. 62 odst. 1 písm. b), c), d), f) a g) směrnice (EU) 2019/944 se tak navrhuje, aby byl ERÚ příslušný k/ke

a) stanovení rozsahu nákladů nebo způsobu jejich stanovení, v jakém se PPS podílí na úhradě nákladů na činnost regionálního koordinačního centra, tak, aby regionální koordinační centrum mělo přiměřené finanční zdroje na zajištění potřebných lidských, technických a materiálních zdrojů a mohlo vykonávat činnost regionálního koordinačního centra nezávisle a nestranně na ostatních účastnících trhu – rozsah těchto nákladů nebo způsob jejich stanovení bude ERÚ upravovat v metodice cenové regulace podle § 19b energetického zákona,

b) rozhodování o schválení pravidel pro rozhodování regionálního koordinačního centra,

c) výkonu dozoru nad dodržováním povinností stanovených regionálnímu koordinačnímu centru předpisy EU,

d) monitorování zajišťování koordinace provozovaných přenosových soustav a o výsledku tohoto monitorování postupem podle čl. 46 nařízení (EU) 2019/943 každoročně informuje ACER. Vedle toho mají podle čl. 62 odst. 1 písm. e) směrnice (EU) 2019/944 regulační orgány spolu s dalšími regulačními orgány operačního regionu soustavy navrhovat další úkoly a další pravomoci, které by členské státy operačního regionu soustavy mohly regionálním koordinačním centrům přiznat. Proto navrhovaný § 17k odst. 3 písm. c) stanoví, že má ERÚ navrhovat, které další práva a povinnosti (nejedná se o doslovně o „pravomoci“, protože regionální koordinační centrum není orgánem veřejné moci ani mu není výkon veřejné moci svěřen) by měly být regionálnímu koordinačnímu centru přiznány nebo uloženy, a to postupem podle čl. 38 odst. 2 nařízení (EU) 2019/943.Navrhovaný odstavec 4 je transpozicí čl. 61 odst. 2 směrnice (EU) 2019/944, který upravuje rozsah spolupráce regulačních orgánů na regionální úrovni. Podle tohoto odstavce spolupracuje ERÚ s ostatními regulačními orgány členských států regionu pro provoz přenosových soustav, do něhož spadá i ČR (což je vyjádřením regionality spolupráce regulačních orgánů), ve věcech podpory provozních opatření zaměřených na umožnění efektivního řízení přenosových soustav, fungování společných organizovaných trhů s elektřinou, přidělování přeshraniční přenosové kapacity a dosažení přiměřené úrovně kapacity propojení přenosové soustavy s jinými soustavami. ERÚ dále společně s dotčenými regulačními orgány členských států koordinuje dohled nad osobami vykonávajícími úkoly na regionální úrovni, dohled nad prováděním posouzení zdrojové přiměřenosti, koordinuje vypracování záměrů a konceptů přímo použitelných předpisů Evropské unie vydávaných na základě nebo k provedení nařízení (EU) 2019/943 a vypracování pravidel upravujících řízení přetížení v přenosových soustavách. Pro účely provozování srovnávacího nástroje byla do § 30 odst. 4 u obchodníka s elektřinou a § 61 odst. 3 u obchodníka s plynem doplněna povinnost sdělovat Energetickému regulačnímu úřadu přesnou adresu internetových stránek, na kterých jsou uveřejňovány nabídky elektřiny nebo plynu, které jsou předmětem porovnávání srovnávacím nástrojem a zároveň sdělovat Energetickému regulačnímu úřadu jakékoliv změny v adrese těchto internetových stránek. S provozem srovnávacího nástroje souvisí rovněž i doplnění zmocnění pro Energetický regulační úřad obsaženého v § 98a odst. 2 písm. s) stanovit vyhláškou termíny, rozsah a způsob poskytování informací o nabídkách dodávek elektřiny nebo plynu porovnávaných srovnávacím nástrojem a jejich změnách. Podle navrhovaného § 17k odst. 5 má platit, že je-li to účelné a předmět spolupráce podle odstavce 4 souvisí rovněž s věcnou příslušností jiného správního orgánu, spolupracuje ERÚ při plnění úkolů podle odstavce 4 s tímto správním orgánem. Navrhované ustanovení má transponovat čl. 61 odst. 4 směrnice (EU) 2019/944, podle kterého mají regulační orgány provádět opatření uvedená v čl. 61 odst. 2 směrnice (EU) 2019/944 „podle potřeby v úzké konzultaci s dalšími příslušnými vnitrostátními orgány, a aniž jsou dotčeny konkrétní pravomoci těchto vnitrostátních orgánů“. Přestože by v obecné rovině patrně mohl být požadavek směrnice (EU) 2019/944 považovaný za transponovaný např. prostřednictvím § 8 odst. 2 správního řádu, v zájmu pokud možno řádné transpozice se navrhuje doplnit do energetického zákona předmětný § 17k odst. 5. Podoba spolupráce ERÚ s jiným věcně příslušným orgánem bude závislá na rozsahu opatření přijímaného ERÚ ve smyslu čl. 61 odst. 2 směrnice (EU) 2019/944. Obvykle se bude jednat o vzájemné poskytování podnětů, informací, vyžadování stanovisek či jiné formy součinnosti potřebné k plnění úkolů, které jim stanoví právní předpisy. Navzdory výše uvedenému se však nenavrhuje žádným způsobem transponovat čl. 61 odst. 3 směrnice (EU) 2019/944, podle kterého mají být regulační orgány oprávněny uzavírat dohody o vzájemné spolupráci za účelem rozvoje spolupráce v oblasti regulace. ERÚ jako správní orgán nemá pravomoc za ČR sjednávat mezinárodní smlouvu ani taková pravomoc nemůže být upravena zákonem. Ve skutečnosti se v případech předvídaných čl. 61 odst. 3 směrnice (EU) 2019/944 jedná např. o memoranda o spolupráci mezi regulačními orgány, což je však neprávní forma spolupráce, kterou mohou (za dodržení např. požadavků na zajištění mlčenlivosti zaměstnanců zařazených do ERÚ) realizovat správní orgány bez toho, aby taková forma spolupráce byla normativně upravena zákonem.

K bodům 104–108 (§ 18 a 18b)

Primárně se jedná o legislativně technickou úpravu, kdy namísto legislativní zkratky je použita jiná forma odkazu na přímo použitelný předpis EU, na nějž je již v předchozím textu energetického zákona zaveden odkaz v poznámce pod čarou, a to za účelem sjednocení odkazu na dané nařízení v celém zákoně. V § 18b odstavci 2 se doplňuje povinnost regionálního koordinačního centra podrobit se šetření ERÚ v jeho obchodních prostorách. Jedná se o transpozici čl. 62 odst. 2 písm. b) směrnice (EU) 2019/944. Obdobně jako u některých ostatních ustanovení návrhu zákona týkajících se regionálních koordinačních center nabude tato úprava na významu a bude prakticky aplikovatelná v situaci, pokud by regionální koordinační centrum bylo zřízeno na území ČR.

K bodu 109–110 (§ 19a)

Navrhovaná úprava v § 19a odst. 1 vymezujícím regulaci cen doplňuje požadavek, aby regulované ceny nezvýhodňovaly bez objektivního důvodu určité účastníky trhu na úkor jiných účastníků trhu. V případě existence objektivního důvodu by tak a contrario regulované ceny mohly určitou skupinu účastníků trhu na úkor jiných účastníků trhu zvýhodnit. Jedná se o transpozici požadavku nediskriminace aktivních zákazníků a energetických společenství z hlediska aplikace síťových poplatků podle čl. 15 odst. 2 písm. e) a odst. 5 písm. b) a čl. 16 odst. 1 písm. e) směrnice (EU) 2019/944. V ostatním se jedná o legislativně technické změny.

K bodu 111 (§ 19b odst. 3)

Jedná se o transpozici čl. 27 odst. 5, resp. přílohy XIII směrnice (EU) 2023/1791.

K bodu 112 (§ 19c)

V uvedeném ustanovení dochází pouze ke změnám legislativně-technického charakteru (sjednocení odkazů na přímo použitelný předpis EU).

K bodům 113–122 (§ 20a)

Navrhované body aktualizují úpravu povinností operátora trhu v § 20a energetického zákona ve vztahu k novým druhům podnikatelských činností (agregátor, EDC). Dále se v § 20a odst. 4 písm. a) upřesňuje, že povinností operátora trhu je provozovat organizovaný krátkodobý trh s elektřinou a plynem, nikoliv jeho samotná organizace. V odstavci 4 písm. f) téhož paragrafu je povinnost operátora trhu směrem k sektorové zprávě PPS a provozovatele přepravní soustavy zpracované podle nově vkládaných § 24 odst. 11 písm. h) a § 58 odst. 9 písm. i) upřesněna jako koordinace zpracování uvedené zprávy o budoucí očekávané spotřebě elektřiny a plynu a o způsobu zabezpečení rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou elektřiny a plynu a její předání alespoň jednou ročně MPO a ERÚ. V odstavci 6 v písm. i) energetického zákona, které do něho bylo vložené v rámci tzv. Lex OZE II, se v důsledku zavedení institutu poskytování flexibility upřesňují data, na jejichž poskytnutí od EDC má operátor trhu právo.

K bodu 123 (§ 20c)

Jedná se o opravu nesprávného odkazu.

K bodům 124–128 (§ 20i)

Navrhované body doplňují ustanovení o právech a povinnostech energetických společenství v § 20i energetického zákona, a to s ohledem na nově zaváděné instituty ukládání elektřiny, flexibility a agregace. Ve všech případech jde o oprávnění odpovídající požadavkům směrnice (EU) 2019/944. Zatímco předchozí novela energetického zákona (zákon č. 469/2023 Sb., tzv. Lex OZE II) umožnila společenstvím, stejně jako aktivním zákazníkům, zejména elektřinu vyrábět a sdílet, nyní se doplňují oprávnění ukládat elektřinu v zařízení pro ukládání elektřiny provozovaném společenstvím nebo sdílet i tu elektřinu uloženou v takovém zařízení pro ukládání elektřiny a oprávnění k poskytování flexibility v předávacích místech společenství, a to přímo, nebo prostřednictvím agregace. S ohledem na fakt, že v odstavci 1 se nejedná o taxativní výčet činností, které je energetické společenství oprávněno vykonávat, ale pouze o výčet činností, které vykonává bez oprávnění nebo se vůbec nejedná o podnikatelskou činnost, je pro odstranění případných pochybností tento demonstrativní výčet zdůrazněn užitím slova „zejména“. Energetické společenství jako každý jiný subjekt může vykonávat i další činnosti, pokud k takové činnosti získá příslušné oprávnění, a jinými slovy může činit vše, co mu zákon nezakazuje, samozřejmě za splnění zákonem stanovených podmínek. V odstavci 2 se do hypotézy právní normy doplňuje k provozování výrobny elektřiny také provozování zařízení pro ukládání elektřiny. Vedle toho návrh zákona počítá s možností prodeje vyrobené nebo uskladněné elektřiny, a to nejenom obchodníkovi s elektřinou, ale také na organizovaných trzích s elektřinou. Jedná se o požadavek směrnice (EU) 2019/944, která v čl. 16 odst. 3 písm. a) stanoví, že energetickým společenstvím musí být zajištěn nediskriminační přístup na všechny trhy s elektřinou. V novém uspořádání trhu s elektřinou s rostoucím podílem intermitentních zdrojů je pro efektivní a bezpečný provoz elektrizační soustavy nezbytné motivovat provozovatele i těch nejmenších výrobních zdrojů a zařízení pro ukládání elektřiny k maximálně flexibilnímu chování (a to zejména co se týče motivace odstavovat výrobu i malých fotovoltaických elektráren, pokud budou naplněny instalované výkony v době nedostatečné spotřeby). Zároveň rozvoj v oblasti možnosti měření a řízení jak výroby, tak i spotřeby umožní i těm energetickým společenstvím, resp. výrobcům nebo provozovatelům zařízení pro ukládání elektřiny (s narůstajícím využitím umělé inteligence) aktivně řídit svoji výrobu a spotřebu. Lze tedy očekávat, že do jisté míry bude takové energetické společenství schopno aktivně (v zásadě automaticky) řídit svoji výrobu nebo ukládání elektřiny včetně nákupu a prodeje elektřiny, a to s využitím nákupů a prodejů na organizovaných trzích. Podmínkou samozřejmě vždy bude, aby energetické společenství splnilo podmínky účasti na příslušném organizovaném trhu. Rovněž na úrovni vlastních zdrojů provozovaných společenstvím může být efektivní se rozhodovat, zda „nevysdílené přebytky“ elektřiny podle aktuální tržní situace prodat na organizovaných trzích nebo snížit výrobu. Pokud by takový prodej mohl být realizován jen prostřednictvím obchodníka s elektřinou, mohla by se část takové flexibility stát pro systém efektivně nevyužitelná, ať nevhodně nastavenými podmínkami obchodníka (i vzhledem k rychlému vývoji řídících softwarů) nebo zpožděním daným nutností komunikovat s dalším subjektem. Pokud je možné zvýšit flexibilitu přímo od daného subjektu, půjde vždy o nejrychlejší a optimální řešení. Z tohoto důvodu se navrhuje, aby společenství mohlo prodávat i prostřednictvím organizovaných trhů s elektřinou. Navrhovaný odstavec 4 opravňuje společenství k vlastnění, vyvíjení, správě nebo provozování zařízení pro ukládání elektřiny a veřejně přístupné dobíjecí stanice pro elektrická vozidla i v případě, že provozuje lokální distribuční soustavu. Tato výjimka je transpozicí čl. 16 odst. 2 písm. c) směrnice (EU) 2019/944, podle kterého společenství mohou podléhat výjimkám podle čl. 38 odst. 2 této směrnice, tedy výjimkám mj. právě ze zákazu vlastnění a provozování zařízení pro ukládání elektřiny a dobíjecí stanice pro elektrická vozidla v případě, že provozují současně lokální distribuční soustavu. V případě distribuční soustavy provozované společenstvím nemusí být splněn (resp. nemůže být splněn) požadavek na to, aby se jednalo o uzavřenou distribuční soustavu. Proto se navrhuje ustanovení, podle kterého provozuje-li společenství za podmínek stanovených energetickým zákonem distribuční soustavu, nevztahuje se na něho omezení vlastnit, vyvíjet, spravovat nebo provozovat zařízení pro ukládání elektřiny a dobíjecí stanici pro elektrická vozidla podle navrhovaných ustanovení § 25b odst. 1 a 5. Ustanovení odstavce 4 současně není možné vnímat a vykládat tak, že by opravňovalo společenství k provozování distribuční soustavy ex lege, popř. za jiných podmínek než ostatní subjekty. Pouze stanoví, že pokud společenství provozuje distribuční soustavu (za podmínek stanovených energetickým zákonem, tedy obdobně jako ostatní PDS po splnění podmínek pro udělení licence na distribuci elektřiny), tak mu vzniká výjimka ze zákazu vlastnění, vyvíjení, správy nebo provozování zařízení pro ukládání elektřiny a dobíjecí stanice pro elektrická vozidla.

K bodu 129 (§ 22)

Navrhovaný bod doplňuje taxativní výčet účastníků trhu s elektřinou v § 22 energetického zákona o nové subjekty zavedené navrhovanou novelou energetického zákona, konkrétně se jedná o agregátora a provozovatele zařízení pro ukládání elektřiny.

K bodům 130–138 (§ 23)

Navrhované body novelizují práva a povinnosti výrobce elektřiny v § 23 energetického zákona. Práva výrobce elektřiny v odstavci 1 jsou doplněna v souvislosti s právní regulací nových činností v energetickém zákoně (akumulace, agregace, flexibilita). Doplňuje se právo výrobce elektřiny poskytovat flexibilitu, a to přímo (tj. bez agregátora), nebo prostřednictvím agregace jednomu agregátorovi, a to za podmínky, že je dané předávací místo vybaveno průběhovým měřením. S tím souvisí nově doplňované oprávnění výrobce elektřiny uzavřít smlouvu o agregaci, a to i bez souhlasu dodavatele elektřiny (obdobné právo se navrhuje přiznat provozovateli zařízení pro ukládání elektřiny a zákazníkovi jakožto dalším možným poskytovatelům flexibility vedle výrobce elektřiny). V odstavci 1 písm. h) se doplňuje, že právo výrobce elektřiny sdílet elektřinu vyrobenou výrobcem elektřiny v jím provozované výrobně se týká zákazníků, neboť právě zákazníci figurují v další části věty, když je stanoveno, že musejí mít předávací místa připojená k distribuční soustavě prostřednictvím jedné společné hlavní domovní pojistkové skříně nebo hlavní domovní kabelové skříně. Explicitně je také zakotveno právo na naměřené a vyhodnocené údaje o dodávkách a odběrech elektřiny se zohledněním agregované flexibility a sdílené elektřiny od nového subjektu na trhu s elektřinou, tedy od EDC. Jedná se o transpoziční ustanovení k čl. 17 odst. 3 písm. c) směrnice (EU) 2019/944, který v souvislosti se se zakotvením odezvy strany poptávky prostřednictvím agregace stanoví povinnost členského státu zajistit, aby byla v právní úpravě zakotvena nediskriminační a transparentní pravidla a postupy pro výměnu údajů mezi účastníky trhu vykonávajícími služby agregace a dalšími elektroenergetickými podniky, které zajišťují snadný přístup k údajům za rovných a nediskriminačních podmínek, avšak zároveň plně chrání obchodní údaje a osobní údaje. Nové povinnosti výrobce elektřiny upravené v odstavci 3 jsou transpozičními ustanoveními k čl. 17 odst. 3 písm. b) směrnice (EU) 2019/944, podle kterého je členský stát v souvislosti s právním zakotvením odezvy strany poptávky prostřednictvím agregace povinen v právní úpravě stanovit nediskriminační a transparentní pravidla, která jasně určují úlohy a odpovědnost všech elektroenergetických podniků a zákazníků. V odstavci 3 se tedy doplňuje nová povinnost výrobce řídit se při poskytování flexibility informacemi o možnostech její aktivace zpřístupňovanými EDC. Pro řešení situací ohrožení bezpečnosti a spolehlivosti provozu elektrizační soustavy je rovněž explicitně zakotvena povinnost strpět omezení aktivace flexibility v předávacím místě ze strany PPS nebo PDS. Dále se nově upravuje povinnost výrobce elektřiny předávat EDC údaje z podružného měřicího zařízení, pokud je výrobci elektřiny energetickým zákonem uložena povinnost podružné měřicí zařízení instalovat a provozovat (případy, kdy výrobce elektřiny takovou povinnost má, jsou upraveny v nově navrhovaném § 49a). Nově se doplňuje povinnost výrobce elektřiny předávat datovému centru údaje pro koordinaci zpracování přípravy provozu elektrizační soustavy České republiky. Navrhované doplnění navazuje na povinnost EDC ukládanou v § 27c odst. 3 písm. b) koordinovat zpracování přípravy provozu elektrizační soustavy České republiky a zpřístupňovat účastníkům trhu s elektřinou s přístupem do systému datového centra údaje z přípravy provozu elektrizační soustavy. Aby tedy EDC mohlo vykonávat a plnit tuto povinnost, musí být uložena všem příslušným osobám povinnost předávání údajů pro koordinaci zpracování přípravy provozu elektrizační soustavy. Zpracovávat přípravu provozu elektrizační soustavy je povinností provozovatele přenosové soustavy. Podle nově doplňovaného odstavce 5 se na výrobce elektřiny vztahují rovněž práva a povinnosti provozovatele zařízení pro ukládání elektřiny, provozuje-li v předávacím místě výrobny elektřiny zařízení pro ukládání elektřiny. Obdobně se právo na poskytnutí přenosu nebo distribuce elektřiny podle § 30 odst. 1 písm. a) a povinnosti obchodníka s elektřinou podle § 30 odst. 2 vztáhnou rovněž na výrobce elektřiny, pokud tento dodává vyrobenou elektřinu zákazníkům.

K bodu 139-141 (§ 23a)

V § 23a je do stávající struktury energetického zákona (zákon v zásadě nepopisuje činnosti na trhu s elektřinou, ale subjekty, jejich práva a povinnosti, na trhu s elektřinou) ukotven nový subjekt na trhu s elektřinou, provozovatel zařízení pro ukládání elektřiny. Navrhovaná ustanovení jsou transpozicí k čl. 3 odst. 1, čl. 15 odst. 5 písm. d) a čl. 17 odst. 3 písm. b) a c) směrnice (EU) 2019/944. Navrhovaná právní úprava má vztah k navrhované zákonné definici ukládání elektřiny a zařízení pro ukládání elektřiny v § 2 odst. 2 písm. a). Směrnice (EU) 2019/944 neobsahuje samostatný článek upravující problematiku ukládání energie (elektřiny). Úprava směrnice (EU) 2019/944 je zaměřena pouze na omezení možnosti ukládat elektřinu ze strany PPS a PDS (k tomu viz nový § 25b energetického zákona). Navrhovaná právní úprava práv a povinností subjektu, který provozuje zařízení pro ukládání elektřiny, je analogická úpravě práv a povinností výrobce elektřiny v § 23. Většina ustanovení má svoji analogii v tomto ustanovení.

Odstavec 1 se zabývá právy provozovatele zařízení pro ukládání elektřiny a odstavec 2 potom jeho povinnostmi. Vzhledem k tomu, že v případě zařízení pro ukládání elektřiny se jedná o zařízení se schopností dodávat elektřinu do přenosové či distribuční soustavy, obdobně, jako je to mu u výrobny elektřiny, tak značná část práv a povinností provozovatele zařízení pro ukládání elektřiny je stejná či velmi podobná právům a povinnostem výrobce elektřiny. Co se týká práv, tak práva uvedená v odstavci 1 pod písmeny a), b), c), e), f), h) a i) jsou stejná práva, jako mají již podle dosavadního znění energetického zákona výrobci elektřiny. V odstavci 1 písm. b) je však právo provozovatele zařízení pro ukládání elektřiny prodávat jím uloženou elektřinu obdobně jako u zákazníka a společenství jen na dodávku elektřiny obchodníkovi s elektřinou nebo na organizované trhy s elektřinou. Ustanovení odstavce 1 písm. c) je z podstatné části stejným právem, jako mají již podle dosavadního znění energetického zákona výrobci elektřiny. Nicméně nad rámec uvedeného je toto právo rozšířeno, stejně jako u výrobce elektřiny, o právo poskytovat flexibilitu, a to přímo, nebo prostřednictvím agregace jednomu agregátorovi, je-li předávací místo vybaveno průběhovým měřením. V případě, že by se jednalo o poskytování flexibility přímo, tak provozovatel zařízení pro ukládání elektřiny může flexibilitu poskytovat na jakýkoliv trh s elektřinou, ale za předpokladu, že splní všechny nezbytné podmínky přístupu na daný trh s elektřinou. Vedle možnosti poskytovat flexibilitu přímo má provozovatel zařízení pro ukládání elektřiny možnost poskytovat flexibilitu prostřednictvím agregátora, což bude v praxi relevantní především v situacích, kdy provozovatel zařízení pro ukládání elektřiny nechce či nemůže plnit všechny nezbytné podmínky přístupu na daný trh s elektřinou, kde by chtěl flexibilitu uplatňovat. Pokud se provozovatel zařízení pro ukládání elektřiny rozhodne poskytovat flexibilitu agregátorovi, může ji poskytovat v daném čase jen jednomu agregátorovi, a to současně ve všech předávacích místech odběrného místa nebo výrobny elektřiny, ve kterých flexibilitu poskytuje. Nezbytnou podmínkou při poskytování flexibility, a to jak přímo, nebo prostřednictvím agregace je instalace průběhového měření ve všech předávacích místech, ve kterých je flexibilita poskytována. Ustanovení odstavce 1 písm. d) dává provozovateli zařízení pro ukládání elektřiny právo nakupovat elektřinu, a to přímo od jiných účastníků trhu s elektřinou nebo na všech trzích elektřinou, obdobně jako má právo nakupovat elektřinu obchodník nebo zákazník, pro ukládání elektřiny v jím provozovaném zařízení pro ukládání elektřiny. Ustanovení odstavce 1 písm. e) dává provozovateli zařízení pro ukládání elektřiny právo sdílet elektřinu uloženou v jím provozovaném zařízení pro ukládání elektřiny za využití distribuční nebo přenosové soustavy do jiného předávacího místa provozovatele zařízení pro ukládání elektřiny. Podle následujícího ustanovení odstavce 1 písm. f) má provozovatel zařízení pro ukládání elektřiny právo rovněž sdílet uloženou elektřinu zákazníkům, za podmínky, že mají předávací místa připojená k distribuční soustavě prostřednictvím jedné společné hlavní domovní pojistkové skříně nebo hlavní domovní kabelové skříně, nebo sdílet uloženou elektřinu do předávacích míst zákazníků za využití distribuční nebo přenosové soustavy. V obou případech se jedná o obdobná práva, jaká má i výrobce elektřiny – záměrem je proto dát provozovatelům zařízení pro ukládání elektřiny stejná oprávnění, jaká mají výrobci elektřiny, neboť neexistuje legitimní důvod, proč by rovněž provozovatelé zařízení pro ukládání elektřiny neměli mít možnost sdílet za stanovených podmínek elektřinu uloženou v jimi provozovaném zařízení pro ukládání elektřiny. Ustanovení odstavce 1 písm. g) dává provozovateli zařízení pro ukládání elektřiny možnost požádat o zohlednění ukládání elektřiny. Zohledněním ukládání elektřiny se rozumí primárně úprava naměřených hodnot odběru elektřiny z přenosové nebo distribuční soustavy použité pro její uložení v zařízení pro ukládání elektřiny s ohledem na stanovení množství elektřiny, za které provozovatel zařízení pro ukládání elektřiny hradí regulované platby za poskytnutí služby přenosové nebo distribuční soustavy, když uložení elektřiny je jen odložením spotřeby elektřiny v čase (tedy oddělení souběžné výroby a spotřeby elektřiny ve stejném okamžiku) a při stanovení množství elektřiny, za které provozovatel zařízení pro ukládání elektřiny hradí regulované platby za poskytnutí služby přenosové nebo distribuční soustavy, musí být respektována zásada, že uživatel přenosové nebo distribuční soustavy by se měl podílet na pokrytí těch nákladů spojených s jejich provozem, které svým konáním vyvolal. Jako příklad, kdy by se za elektřinu odebranou z přenosové nebo distribuční soustavy, uloženou v zařízení pro ukládání elektřiny a následně uvolněnou ze zařízení pro ukládání elektřiny a dodanou zpět do přenosové nebo distribuční soustavy neměly hradit některé regulované platby za poskytnutí služby přenosové nebo distribuční soustavy, jsou platby, které se hradí za elektřinu odebranou z přenosové nebo distribuční soustavy pro její konečnou spotřebu. O zohlednění ukládání elektřiny si může provozovatel zařízení pro ukládání elektřiny požádat u EDC, které zaregistruje k předávacímu místu, prostřednictvím kterého je zařízení pro ukládání elektřiny propojeno s přenosovou nebo distribuční soustavou, a jeho registračním číslům registrovaným u EDC zohlednění ukládání elektřiny. Nezbytnou podmínkou pro zohlednění ukládání elektřiny je ve všech předávacích místech, prostřednictvím kterých je zařízení pro ukládání elektřiny propojeno s přenosovou nebo distribuční soustavou, instalace průběhového měření, které měří jak uložení elektřiny přímo v zařízení nebo souboru zařízení pro ukládání elektřiny, tak i její následné uvolnění z tohoto zařízení pro její další použití, a průběhového měření výroby elektřiny ve výrobně elektřiny připojené k přenosové nebo distribuční soustavě prostřednictvím shodného či shodných předávacích míst, jako je připojeno zařízení pro ukládání elektřiny. Ustanovení odstavce 1 písm. h) dává provozovateli zařízení pro ukládání elektřiny právo získávat naměřená a vyhodnocená data o dodávkách a odběrech elektřiny a naměřené a vyhodnocené údaje o dodávkách a odběrech elektřiny se zohledněním ukládání elektřiny, aktivace flexibility a sdílené elektřiny. Existují dva důvody, proč je provozovateli zařízení pro ukládání elektřiny toto právo dáno. Jednak pro situace, kdy provozovatel zařízení pro ukládání elektřiny využije svého jiného práva, práva dodávat elektřinu jiným účastníkům trhu s elektřinou, především zákazníkům. Dále také proto, aby provozovatel zařízení pro ukládání elektřiny měl k dispozici uvedená data za svoje vlastní předávací místa. Poskytovatelem všech uvedených dat pro provozovatele zařízení pro ukládání elektřiny bude EDC. Ustanovení odstavce 1 písm. i) explicitně uvádí, že pokud bude provozovatel zařízení pro ukládání elektřiny poskytovat flexibilitu agregátorovi, může uzavřít smlouvu o agregaci, aniž by k tomu potřeboval souhlas svého dodavatele elektřiny nebo mu v tom jeho dodavatel elektřiny mohl bránit. Co se týká povinností, tak povinnosti uvedené v odstavci 2 pod písmeny a) až g) jsou stejné povinnosti, jako mají již podle dosavadního znění energetického zákona výrobci elektřiny. Ustanovení odstavce 1 písm. n) ukládá provozovateli zařízení pro ukládání elektřiny, aby si před zamýšlenou aktivací flexibility zkontroloval v informačním systému EDC, že poskytování flexibility v místě a čase, kde a kdy provozovatel zařízení pro ukládání elektřiny zamýšlí flexibilitu poskytnout a aktivovat, není omezeno, a to především z „provozních“ důvodů (nezbytnost zajištění bezpečného a spolehlivého provozu elektrizační soustavy) na straně PPS nebo PDS. Pokud by takové omezení v informačním systému EDC uvedené bylo, provozovatel zařízení pro ukládání elektřiny je povinný se jím řídit, a případně i strpět omezení aktivace flexibility ze strany PPS nebo PDS v daném předávacím místě. Ustanovení odstavce 2 písm. m) ukládá provozovateli zařízení pro ukládání elektřiny předávat EDC údaje z podružného měřicího zařízení, je-li podle energetického zákona povinen jej instalovat a provozovat. Situace, kdy je provozovatel zařízení pro ukládání elektřiny povinen instalovat a provozovat podružné měřicí zařízení, mohou nastat v zásadě prakticky dvě. První je případ, kdy provozovatel zařízení pro ukládání elektřiny poskytuje flexibilitu zařízením pro ukládání elektřiny a pro vyhodnocení aktivované flexibility využívá přiřazení výchozího diagramu dodávky nebo odběru elektřiny k zařízení pro ukládání elektřiny. Druhým případem je situace, kdy provozovatel zařízení pro ukládání elektřiny registroval v informačním systému EDC zohlednění ukládání elektřiny v předávacím místě (u registračního čísla odběru elektřiny z přenosové nebo distribuční soustavy v předávacím místě). V takovém případě provozovatel zařízení pro ukládání elektřiny má povinnost instalovat a provozovat podružné měřicí zařízení měřící dodávku elektřiny ze zařízení pro ukládání elektřiny a odběr elektřiny zařízením pro ukládání elektřiny. Pokud současně se zařízením pro ukládání elektřiny provozuje provozovatel zařízení pro ukládání elektřiny v místě připojeném prostřednictvím registrovaného předávacího místa i výrobnu elektřiny, je provozovatel zařízení pro ukládání elektřiny povinen instalovat a provozovat i podružné měřicí zařízení měřící výrobu elektřiny. Tato pravidla upravuje nově navrhovaný § 49a energetického zákona. Navrhuje se stanovit povinnost provozovatele zařízení pro ukládání elektřiny předávat datovému centru údaje pro koordinaci zpracování přípravy provozu elektrizační soustavy České republiky. Navrhovaná povinnost navazuje na povinnost EDC ukládanou v § 27c odst. 3 písm.

b) koordinovat zpracování přípravy provozu elektrizační soustavy České republiky a zpřístupňovat účastníkům trhu s elektřinou s přístupem do systému datového centra údaje z přípravy provozu elektrizační soustavy. Aby tedy EDC mohlo vykonávat a plnit tuto povinnost, musí být uložena všem příslušným osobám povinnost předávání údajů pro koordinaci zpracování přípravy provozu elektrizační soustavy. Zpracovávat přípravu provozu elektrizační soustavy je povinností provozovatele přenosové soustavy.

K bodům 142–158 (§ 24)

Navrhované body novelizují práva a povinnosti PPS v § 24 energetického zákona. V odstavci 1 se upřesňuje, že PPS zajišťuje bezpečný, spolehlivý a efektivní provoz soustavy „se zřetelem k využití energeticky účinných technologií“. Důvodem je transpozice ustanovení čl. 27 odst. 3 směrnice 2023/1791 ve vztahu k povinnosti provozovatele zvyšovat účinnost soustav.

Pokud jde o práva PPS, rozšiřují se některá stávající ustanovení tak, aby nově dopadala také na právní vztahy s provozovateli zařízení na ukládání soustavy. Současně se odstraňuje dlouho pociťovaná absence práva nabízet a prodávat nevyužitelnou elektřinu přesahující aktuální výši ztrát elektřiny v přenosové soustavě na vnitrodenním trhu s elektřinou, která je logickým doplňkem oprávnění tuto elektřinu nakupovat. V souvislosti s nově zaváděnou úpravou poskytování flexibility a agregace se PPS přiznává právo omezit aktivaci flexibility v předávacích místech v případě ohrožení bezpečného a spolehlivého provozu elektrizační soustavy, čemuž odpovídá povinnost poskytovatelů flexibility (tj. výrobce elektřiny, provozovatele zařízení pro ukládání elektřiny a zákazníka, poskytují-li flexibilitu přímo) nebo agregátora omezení flexibility ze strany PPS (a obdobně i PDS) strpět. Co se týká povinností, v odstavci 10 je zpřesněna stávající povinnost PPS stanovit podmínky a termín připojení každému, kdo požádá o připojení k přenosové soustavě, a poskytnout přenos každému, kdo o to požádá, je připojen a splňuje zákonné podmínky, resp. zpřesňuje se postup PPS pro případy, kdy tak není oprávněn učinit z důvodu nedostatku kapacity zařízení pro přenos. Do ustanovení § 24 odst. 10 písm. a) se tedy doplňuje povinnost PPS lépe odůvodnit odmítnutí připojení k přenosové soustavě – tento požadavek vyplývá z čl. 6 odst. 2 směrnice (EU) 2019/944. Obdobně, jako je v § 25 odst. 10 písm. a) u PDS ve znění zákona č. 469/2023 Sb. doplněna povinnost PDS v případě nedostatku kapacity jako důvodu pro odmítnutí připojení, je u PPS doplněno, že nedostatek kapacity zařízení pro přenos elektřiny nebo ohrožení spolehlivého a bezpečného provozu přenosové soustavy musí PPS žadateli písemně zdůvodnit a uvést předběžný termín a předběžné podmínky budoucího připojení. Tato povinnost znamená, že PPS (potažmo i PDS) nebude moci jen konstatovat nedostatek kapacity, ale bude muset konkretizovat, jak k tomuto závěru dospěl. V ustanovení odstavce 10 se dále doplňuje stávající písmeno g) o povinnost PPS spolupracovat s PDS při zajišťování rozvoje trhu s nefrekvenčními podpůrnými službami. Jedná se o transpoziční ustanovení k čl. 40 odst. 1 písm. e) směrnice (EU) 2019/944, který mezi úkoly PPS uvádí i povinnost poskytovat dostatečné informace provozovatelům jiných soustav, s nimiž je jeho soustava propojena, aby zajistil bezpečný a efektivní provoz, koordinovaný rozvoj a interoperabilitu propojené soustavy. V odstavci 10 písm. j) se nově stanoví analogie, že pro předmět desetiletého plánu rozvoje přenosové soustavy se § 58k odst. 3 použije obdobně. Cíl zpracování desetiletého plánu rozvoje přepravní soustavy podle ustanovení § 58k odst. 3 bude proto aplikovatelný rovněž pro desetiletý plán rozvoje přenosové soustavy. V odstavci 10 písm. y) se dále stávající povinnost PPS registrovat u operátora trhu jednotlivá předávací místa výroben elektřiny, odběrných míst a distribučních soustav připojených k přenosové soustavě a odběrná místa zákazníků připojená k přenosové soustavě nově nahrazuje povinností PPS registrovat předávací místa výroben elektřiny, zařízení pro ukládání elektřiny, distribučních soustav a odběrných míst připojených k přenosové soustavě u nově zřizovaného EDC. Tato změna s ohledem na potřebu úpravy IT systémů a migrace dat nabývá účinnosti až ke dni 1. ledna 2026. V odstavci 11 se doplňují povinnosti PPS mj. v souvislosti s instituty nařízení (EU) 2019/943 (na které je energetický zákon adaptován), kterými jsou kapacitní mechanismy (PPS bude stanovovat a zveřejňovat normu spolehlivosti) a regionální koordinační centra. Dané povinnosti jsou zformulovány podle požadavků dotčeného nařízení. Dále se do ustanovení odstavce 11 doplňuje nové písmeno e), které je transpozičním ustanovením k čl. 17 odst. 3 písm. b) směrnice (EU) 2019/944, jenž ukládá členskému státu povinnost zajistit, aby jeho právní úprava nediskriminační a transparentní pravidla, která jasně určují úlohy a odpovědnost všech elektroenergetických podniků a zákazníků. Energetický zákon tedy nově stanoví povinnost PPS předávat datovému centru informace o možnostech aktivace flexibility, kterými je poskytovatel flexibility (poskytuje-li flexibilitu přímo) nebo agregátor povinen se řídit. Podle nově doplňovaného písm. h) téhož odstavce pak mezi povinnosti PPS bude patřit povinnost zpracovávat ve spolupráci s provozovatelem přepravní soustavy zprávu o budoucí očekávané spotřebě elektřiny a plynu a o způsobu zabezpečení rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou elektřiny a plynu. Nové odstavce 13 a 14 transponují ustanovení směrnice (EU) 2019/944 o podpůrných službách. Jedná se zejména o ustanovení čl. 17 a 40, která podrobněji upravují, jak má PPS při zajišťování nákupu podpůrných služeb postupovat. Podle čl. 17 odst. 2 směrnice (EU) 2019/944 je členský stát povinen zajistit, aby PPS při obstarávání podpůrných služeb jednali s účastníky trhu vykonávajícími služby odezvy strany poptávky prostřednictvím agregace bez diskriminace jako s výrobci elektřiny na základě jejich technických možností. Podle čl. 17 odst. 5 směrnice (EU) 2019/944 potom platí, že PPS jsou povinni v úzké spolupráci s účastníky trhu a konečnými zákazníky stanovit technické požadavky pro účast odezvy strany poptávky na všech trzích s elektřinou včetně agregovaných zatížení, a to na základě technických charakteristik těchto trhů a schopností odezvy strany poptávky.

Podle čl. 40 odst. 1 písm. i) směrnice (EU) 2019/944, který upravuje úkoly PPS, každý PPS mj. obstarává podpůrné služby, aby zajistil bezpečnost provozu elektroenergetické soustavy. Podle čl. 40 odst. 4 prvního pododstavce písm. b) a druhého pododstavce směrnice (EU) 2019/944 pak je PPS povinen obstarávat služby výkonové rovnováhy způsobem, který zajišťuje zapojení všech elektroenergetických podniků a kvalifikovaných účastníků trhu, včetně účastníků trhu nabízejících energii z OZE, účastníků trhu vykonávajících služby odezvy strany poptávky, provozovatelů zařízení pro ukládání energie a účastníků trhu vykonávajících služby agregace, a za tímto účelem je PPS povinen vymezit v úzké spolupráci se všemi účastníky trhu a na základě technických charakteristik těchto trhů technické požadavky pro účast na těchto trzích. Transpozice výše uvedených ustanovení směrnice (EU) 2019/944 je promítnuta právě do nově navrhovaného § 24 odst. 13 energetického zákona, podle kterého je PPS povinen zpracovávat technické požadavky a podmínky obstarávání podpůrných služeb, které musí umožnit nabízení těchto služeb neznevýhodňujícím způsobem výrobci elektřiny, provozovateli zařízení pro ukládání elektřiny, zákazníky a agregátory při využití dostupných technických možností. Jedná se tedy o požadavky na produkty podpůrných služeb, které musí být navrhovány tak, aby bez objektivního důvodu nevylučovaly z trhu určité technologie nebo způsoby poskytování takových služeb. Technické požadavky a podmínky následně schvaluje ERÚ. Tento postup se samozřejmě uplatní pro případ, že by konkrétní potřeba, která by byla jinak uspokojována obstaráním podpůrných služeb, nebyla zajištěna funkcí/činností integrovaných prvků přenosové soustavy. Před předložením návrhu technických požadavků a podmínek obstarávání podpůrných služeb ERÚ na schválení je PPS povinen jej projednat s účastníky trhu s elektřinou a po jejich schválení ze strany ERÚ je povinen je zveřejnit na internetových stránkách a při obstarávání podpůrných služeb se jimi řídit. Postup konzultace technických požadavků a podmínek obstarávání podpůrných služeb s účastníky trhu upravuje nově navrhovaný § 97aa. Na schvalování technických požadavků a podmínek obstarávání podpůrných služeb podle odstavce 13 se použije ustanovení § 97a, protože jde podle § 97a odst. 1 o jiné obdobné podmínky či postup, které má ERÚ schválit podle nového odstavce 13. Technické požadavky a podmínky obstarávání podpůrných služeb tak budou schvalovány obdobným postupem jako Pravidla provozování přenosové soustavy. PPS má však také možnost zpracovat technické požadavky a podmínky obstarávání podpůrných služeb přímo jako součást Pravidel provozování přenosové soustavy, které jsou schvalovány postupem podle § 97a energetického zákona. V obou případech je tak zajištěna možnost obrany účastníků trhu proti jednostrannému návrhu ze strany PPS. PPS za obstarávání podpůrných služeb podle odstavce 14 náleží přiměřená odměna, aby získal zpět alespoň přiměřeně odpovídající náklady, včetně výdajů na potřebné informační a komunikační technologie a nákladů na infrastrukturu. Dále je do § 24 doplněn odstavec 15, který doplňuje odstavec 12 a spolu s ním transponuje ustanovení čl. 42 odst. 2 a 3 směrnice (EU) 2019/944. V odstavci 12 je nicméně doplněno zařízení pro ukládání elektřiny, neboť povinnost umožnit připojení podle tohoto odstavce se vedle výrobny elektřiny týká i zařízení pro ukládání elektřiny. Tento článek směrnice (EU) 2019/944 upravuje pravomoc PPS přijímat rozhodnutí ohledně připojení nových výrobních zařízení a zařízení pro ukládání energie k přenosové soustavě. Čl. 42 odst. 2 (EU) 2019/944 stanoví, že PPS nesmí odmítnout připojení nového výrobního zařízení nebo zařízení pro ukládání energie na základě možných budoucích omezení týkajících se dostupné kapacity přenosové soustavy (například přetížení v odlehlých částech přenosové soustavy). I když je tento závěr možné dovodit výkladem z § 24 odst. 10 písm. a) energetického zákona, s ohledem na směrnici (EU) 2019/944 a právní jistotu se doplňuje výslovné ustanovení. Důvodem pro odmítnutí připojení tak nemůže být možný nedostatek kapacity v budoucnu, který je odstranitelný včas provedenými opatřeními ze strany PPS, ani vznik dodatečných nákladů na nezbytné zvyšování kapacity zařízení pro přenos elektřiny. V prvním případě se jedná v zásadě o deklaratorní ustanovení, neboť z § 24 odst. 10 písm. a) energetického zákona výslovně nevyplývá, že by v případě teprve v budoucnu vzniklého nedostatku přenosové kapacity měl být PPS oprávněn odmítnout žádost výrobce elektřiny (či nově provozovatele zařízení pro ukládání elektřiny) o připojení do soustavy, protože důvodem pro odmítnutí žádosti o připojení by měl být stav aktuálního prokazatelného nedostatku kapacity zařízení přenosové soustavy. Výše uvedeným není obecně dotčena možnost, aby PPS omezil připojovací kapacitu nebo nabízel připojení v závislosti na provozních omezeních, pokud tato omezení schválil regulační orgán, který je povinen zajistit, aby byla veškerá taková omezení připojovací kapacity nebo provozní omezení byla činěna na základě transparentních a nediskriminačních postupů a nevytvářely se jimi neodůvodněné překážky pro vstup na trh. PPS dále podle čl. 42 odst. 3 směrnice (EU) 2019/944 nesmí odmítnout nové místo připojení s odůvodněním, že by to vedlo k dodatečným nákladům v důsledku nutného zvyšování kapacity soustavy. Odstavec 12, který byl do § 24 doplněn v rámci zákona č. 469/2023 Sb. (tzv. Lex OZE II), upravuje tzv. „podmíněné připojení“ a stanoví, že v případě, že nelze připojit výrobnu elektřiny nebo zařízení pro ukládání elektřiny pro nedostatek kapacity, je PPS povinen umožnit připojení výrobny elektřiny nebo zařízení pro ukládání elektřiny se smluvně sjednanými podmínkami nebo rozsahem omezení využití rezervovaného výkonu při předcházení nebo řešení přetížení v přenosové soustavě. Tzv. podmíněné připojení je za stávající právní úpravy v zásadě přípustné, protože toto tzv. podmíněné připojení žádné kogentní ustanovení jakéhokoliv právního předpisu nezakazuje. Účelem nového odstavce 15 tak je nastavit zákonný rámec této možnosti. V případě, že nelze připojit výrobnu elektřiny nebo zařízení pro ukládání elektřiny pro nedostatek kapacity, má tedy PPS nově možnost omezovat tzv. zaručenou připojovací kapacitu nebo připojení v závislosti na provozních omezeních a umožnit připojení výrobny elektřiny nebo zařízení pro ukládání elektřiny se smluvně sjednaným postupem nebo rozsahem omezení využití rezervovaného výkonu při předcházení nebo řešení přetížení v přenosové soustavě. PPS by měl umožnit toto podmíněné připojení v případě nedostatku kapacity (pro připojení výrobny elektřiny nebo zařízení pro ukládání elektřiny), z čehož vyplývají dva zákonné předpoklady: umožnění znamená, že o takové připojení musí žadatel o připojení požádat, tedy musí být v souladu s jeho žádostí o připojení, a současně takové připojení umožňuje PPS pouze v případě nedostatku připojovací kapacity zařízení přenosové soustavy. Účelem, za kterým PPS umožní tzv. podmíněné připojení, je potom předcházení vzniku nebo řešení přetížení v přenosové soustavě, kdy by v případě potřeby byl PPS oprávněn ve smluvně dohodnutém rozsahu omezovat využití sjednaného rezervovaného výkonu či příkonu připojených energetických zařízení a následně v případě potřeby využít nástrojů pro řešení tzv. redispečinku podle čl. 13 nařízení (EU) 2019/943 (s tím, že subjekty s tzv. podmíněným připojením by neměly právo na náhradu při redispečinku). Podle čl. 42 odst. 2 směrnice (EU) 2019/944 má být omezení zaručené připojovací kapacity nebo nabízení připojení v závislosti na provozních omezeních podmíněné tím, že takové omezení schválil regulační orgán. Návrh § 24 odst. 15 energetického zákona je v tomto směru přísnější než směrnice (EU) 2019/944 v tom, že podmínky omezení nenavrhuje PPS ke schválení ERÚ, ale podmínky omezení připojovací kapacity (v podmínkách ČR tedy využití rezervovaného výkonu výrobny elektřiny či zařízení pro ukládání elektřiny) bude upravovat vyhláška ERÚ vydávaná podle § 98a odst. 2 písm. g) energetického zákona.

K bodům 159–166 (§ 24a)

Navrhované body aktualizují úpravu vlastnického oddělení PPS v § 24a energetického zákona. Podmínky nezávislosti PPS na výrobě elektřiny se aplikují nově ve stejném rozsahu také na ukládání elektřiny. Ustanovení § 24a odst. 6 upravuje jiné právo v návaznosti na čl. 9 odst. 2 směrnice 2009/72. Směrnice 2009/72 byla nahrazena směrnicí 2019/944, jejíž čl. 43 odst. 1 a 2 zcela odpovídá původní dikci čl. 9. V čl. 43 odst. 1 a 2 je jiné právo vymezeno jako jakékoli jiné právo, přičemž odstavec 2 obsahuje pouze demonstrativní výčet. Stávající znění § 24a odst. 6 a § 58n odst. 6 neodpovídá zcela směrnici, a proto se navrhuje, aby jejich znění bylo dáno do souladu se zněním směrnice. Podrobnější odůvodnění je obsaženo u odůvodnění § 10d odst. 7.

K bodům 167–186 (§ 25)

Navrhované body novelizují úpravu práv a povinností PDS v § 25 energetického zákona. V odstavci 1 písm. a) se specifikuje, že PDS zajišťuje spolehlivé provozování, obnovu a rozvoj distribuční soustavy „se zřetelem k využití energeticky účinných technologií“.

Důvodem je transpozice ustanovení čl. 27 odst. 3 směrnice 2023/1791 ve vztahu k povinnosti provozovatele zvyšovat účinnost soustav.

Pokud jde o práva PDS, rozšiřují se pouze některá stávající ustanovení tak, aby nově dopadala také na právní vztahy s provozovateli zařízení na ukládání elektřiny. V souvislosti s nově zaváděnou úpravou poskytování flexibility a agregace se PDS přiznává právo omezit aktivaci flexibility v předávacích místech v případě ohrožení bezpečného a spolehlivého provozu elektrizační soustavy, čemuž odpovídá povinnost poskytovatelů flexibility (tj. výrobce elektřiny, provozovatele zařízení pro ukládání elektřiny a zákazníka, poskytují-li flexibilitu přímo) nebo agregátora omezení flexibility ze strany PDS (a obdobně i PPS) strpět. Vedle toho se doplňuje povinnost PDS odstraňovat ve spolupráci s PPS překážky pro účast účastníků trhu s elektřinou na trzích s elektřinou. Co se týče povinností, je v odstavci 10 v souvislosti s právní regulací agregace a flexibility zavedena nová povinnost PDS předávat EDC informace o možnostech aktivace agregované flexibility – těmito informacemi mají poskytovatelé flexibility a agregátor povinnost se řídit. Nová povinnost PDS spolupracovat v nezbytném rozsahu s osobami, které vlastní, vyvíjejí, provozují nebo spravují dobíjecí stanice pro elektrická vozidla, je transpozičním ustanovením k čl. 33 odst. 1 směrnice (EU) 2019/944, který upravuje integraci elektromobility do elektroenergetické sítě a stanoví povinnost členského státu zajistit, aby právní předpisy usnadnily připojení veřejné přístupných a soukromých dobíjecích stanic k distribučním soustavám a aby PDS spolupracovali nediskriminačně se všemi podniky, které vlastní, vyvíjí, provozují nebo spravují dobíjecí stanice pro elektrická vozidla, a to i pokud jde o připojení k síti. V souladu s písm. j) téhož odstavce je PDS povinen zpracovat plán rozvoje regionální distribuční soustavy, a to na období příštích 5 až 10 let, a předložit ERÚ vždy do 30. června každé 2 roky, poprvé však do 30. června kalendářního roku následujícího po roce, kdy předkládaná novela energetického zákona nabude účinnosti. Doplňuje se dále ustanovení § 25 odst. 10 písm. w), kterým se transponuje čl. 20 a 21 směrnice (EU) 2019/944, přičemž výraz ze směrnice „v téměř reálném čase“ je transponován tak, že se tím rozumí nejpozději 15 minut od naměření údajů, které se zákazníkovi poskytují prostřednictvím internetových stránek nebo komunikačního rozhraní měřicího zařízení. Tento časový úsek odpovídá aktuální délce intervalu zúčtování odchylek (čl. 2 odst. 26 směrnice (EU) 2019/1944). Naměřené hodnoty mohou být zákazníkovi k dispozici dříve, nikoli však později. Podle čl. 33 odst. 1 směrnice (EU) 2019/944 mají členské státy zajistit, že bude v nezbytném rozsahu probíhat spolupráce mezi držiteli licence na distribuci elektřiny s osobami, které vlastní, vyvíjejí, provozují nebo spravují dobíjecí stanice pro elektrická vozidla. Předkladatel nemá ambici podrobně regulovat podmínky této spolupráce, a to zejména s ohledem na skutečnost, že se trh s dobíjecími stanicemi pro elektrická vozidla vyvíjí, v důsledku čehož se proměňuje. Do § 25 odst. 10 písm.

w) se tedy přenáší povinnost ze směrnice (EU) 2019/944 bez podrobnější regulace. Je na držiteli licence na distribuci elektřiny, aby podle vývoje nastavil podmínky možné spolupráce. Ke splnění povinnosti lze přistoupit tak, že držitel licence na distribuci elektřiny zpracuje ve spolupráci s vybranými zástupci osob, které vlastní, vyvíjejí, provozují a spravují dobíjecí stanice pro elektrická vozidla koncepci vzájemné spolupráce, tu pravidelně vyhodnocuje, mění a postupuje podle ní v jednotlivých případech. Závěrem se PDS výslovně ukládá povinnost poskytování služeb výkonové rovnováhy z elektrických zařízení připojených k distribuční soustavě, a to v zájmu naplnění cíle směrnice (EU) 2019/944, jímž je mj. umožnění poskytování flexibility z decentrálních zdrojů, což se projeví právě v rozšíření subjektů poskytujících SVR či šířeji podpůrné služby provozovateli. V odstavci 11 se stávající povinnost PDS registrovat u operátora trhu jednotlivá předávací místa výroben elektřiny, odběrných míst a distribučních soustav připojených k distribuční soustavě a odběrná místa zákazníků připojená k distribuční soustavě nově nahrazuje povinností PDS registrovat předávací místa výroben elektřiny, zařízení pro ukládání elektřiny, distribučních soustav a odběrných míst připojených k distribuční soustavě u nově zřizovaného EDC. Tato změna s ohledem na potřebu úpravy IT systémů a migrace dat nabývá účinnosti ke dni 1. ledna 2026. Navrhuje se stanovit povinnost PDS předávat datovému centru údaje pro koordinaci zpracování přípravy provozu elektrizační soustavy České republiky. Navrhovaná povinnost navazuje na povinnost EDC ukládanou v § 27c odst. 3 písm. b) koordinovat zpracování přípravy provozu elektrizační soustavy České republiky a zpřístupňovat účastníkům trhu s elektřinou s přístupem do systému datového centra údaje z přípravy provozu elektrizační soustavy. Aby tedy EDC mohlo vykonávat a plnit tuto povinnost, musí být uložena všem příslušným osobám povinnost předávání údajů pro koordinaci zpracování přípravy provozu elektrizační soustavy. Zpracovávat přípravu provozu elektrizační soustavy je povinností provozovatele přenosové soustavy. Nový odstavec 14 transponuje ustanovení směrnice (EU) 2019/944 o plánech rozvoje distribuční soustavy. Podle směrnice (EU) 2019/944 by členské státy měly pro distribuční soustavy zavést plány rozvoje, aby podpořily integraci výrobních zařízení využívajících OZE, usnadnily rozvoj zařízení pro ukládání energie a elektrifikaci odvětví dopravy a poskytly uživatelům soustav dostatečné informace ohledně plánovaných rozšíření či modernizací sítě, neboť ve většině členských států takové postupy v současné době neexistují. Podle čl. 32 odst. 3 směrnice (EU) 2019/944 vychází rozvoj distribuční soustavy z transparentního plánu rozvoje sítě, který PDS alespoň každé dva roky zveřejní a předloží regulačnímu orgánu. Plán rozvoje sítě musí zajistit transparentnost ohledně služeb flexibility, které budou ve střednědobém a dlouhodobém horizontu zapotřebí, a obsahovat plánované investice v příštích pěti až deseti letech se zvláštním důrazem na hlavní distribuční infrastrukturu, která je nezbytná k připojení nových výrobních kapacit a nových spotřebičů, včetně dobíjecích stanic pro elektrická vozidla. Plán rozvoje sítě musí rovněž zahrnovat využití odezvy strany poptávky, energetické účinnosti, zařízení pro ukládání energie nebo jiných zdrojů, které PDS používá jako alternativu k rozšiřování soustavy. Podle čl. 32 odst. 4 směrnice (EU) 2019/944 PDS konzultuje plán rozvoje sítě se všemi relevantními uživateli soustavy a relevantními PPS. PDS zveřejní výsledky konzultačního procesu a plán rozvoje sítě a předloží je regulačnímu orgánu. Regulační orgán může požadovat změny plánu. V souladu s uvedenými ustanoveními směrnice (EU) 2019/944 se proto také upravuje stávající ustanovení § 25 odst. 10 písm. j) energetického zákona, jak již bylo zmíněno výše, a to tak, že se stávající povinnost PDS každoročně zpracovávat a zveřejňovat předpokládaný rozvoj distribuční soustavy mění na povinnost PDS každé dva roky zpracovávat plán rozvoje regionální distribuční soustavy a předkládat jej do 30. června ERÚ společně s vyhodnocením plnění plánu rozvoje regionální distribuční soustavy za předchozí období. Současně se doplňuje nové ustanovení odstavce 14, které stanoví, že PDS je povinen plán rozvoje regionální distribuční soustavy podle odstavce 10 před jeho předložením ERÚ projednat s účastníky trhu s elektřinou. Postup projednání s účastníky trhu se bude řídit podle nově navrhovaného § 97aa energetického zákona, který upravuje proces projednání návrhu řádu (přičemž podle § 97aa odst. 5 se tato pravidla pro projednání návrhu řádu použijí obdobně pro projednání návrhu rozvoje distribuční soustavy). ERÚ zveřejní plán rozvoje regionální distribuční soustavy společně se zprávou o jeho projednání na internetových stránkách. Obsahové náležitosti plánu rozvoje distribuční soustavy bude upravovat prováděcí právní předpis vydávaný ERÚ podle nově upraveného zmocnění podle § 98a odst. 2 písm. b) energetického zákona. Pokud by plán rozvoje regionální distribuční soustavy neobsahoval stanovené náležitosti, PDS řádně nevypořádá uplatněné připomínky nebo plán rozvoje regionální distribuční soustavy má jiné vady, bude mít ERÚ pravomoc uložit PDS povinnost změny plánu rozvoje regionální distribuční soustavy nebo odstranění vad a určí mu k tomu přiměřenou lhůtu. Nezahájí-li ERÚ řízení o změně plánu rozvoje regionální distribuční soustavy nebo odstranění vad do dvou měsíců od předložení plánu rozvoje regionální distribuční soustavy ERÚ, platí, že plán rozvoje regionální distribuční soustavy je úplný a bez vad. ERÚ tedy plán rozvoje distribuční soustavy neschvaluje, pouze ukládá opatření k nápravě při zjištění vad plánu. ERÚ postupuje podle § 97c energetického zákona (srov. § 97aa odst. 5). Nové znění § 25 odst. 11 písm. b) je navrhováno ve dvou bodech pro účely vyřešení intertemporálního problému povinnosti PDS zpracovávat a předávat údaje z měření pro potřeby tvorby typových diagramů dodávek a potřebné údaje k uplatnění ceny za systémové služby a ceny za činnost operátora trhu/datového centra. Znění obsažené v bodě 175 je cíleno na období před 1. červencem 2026 (tzn. před plným uvedením Elektroenergetického datového centra do provozu), kdy údaje z měření PDS předává operátorovi trhu spolu s údaji potřebnými k uplatnění ceny za systémové služby, přičemž datovému centru předává pouze údaje potřebné k uplatnění ceny za činnosti datového centra. V bodě 176 je obsaženo znění, které upravuje stav po plném zprovoznění Elektroenergetického datového centra, kdy bude PDS údaje z měření předávat datovému centru, spolu s údaji potřebnými pro uplatnění ceny za činnost datového centra, a operátorovi trhu bude předávat údaje potřebné k uplatnění ceny za systémové služby a za činnosti operátora trhu. S tímto intertemporálním řešením souvisí i odložená účinnost bodu 176. PDS je již podle stávajícího právního stavu podle § 25 odst. 3 písm. b) oprávněn nakupovat podpůrné služby (s nejnižšími náklady). Směrnice (EU) 2019/944 však nově podrobněji upravuje, jak PDS při zajišťování nákupu podpůrných služeb má postupovat. Podle čl. 31 odst. 6 směrnice (EU) 2019/944 platí, že je-li PDS odpovědný za obstarávání produktů a služeb nezbytných pro efektivní, spolehlivý a bezpečný provoz distribuční soustavy, musí být pravidla přijatá PDS za tímto účelem objektivní, transparentní a nediskriminační a vypracují se ve spolupráci s PPS a dalšími relevantními účastníky trhu. Podmínky poskytování těchto produktů a služeb PDS, případně včetně pravidel a sazeb, se stanoví v souladu s čl. 59 odst. 7 směrnice (EU) 2019/944 nediskriminačním způsobem odrážejícím náklady a zveřejní se. Podle čl. 31 odst. 7 směrnice (EU) 2019/944 potom platí, že při provádění uvedených úkolů obstarává PDS nefrekvenční podpůrné služby nezbytné pro jeho soustavu transparentními, nediskriminačními a tržními postupy, pokud regulační orgán nedospěl k závěru, že tržní poskytování nefrekvenčních podpůrných služeb je ekonomicky neefektivní, a neudělil výjimku. Je na správním uvážení ERÚ, aby posoudil, zda není možné obstarat nefrekvenční podpůrné služby tržním postupem (o takovou situaci může jít např tehdy, existuje-li v určité oblasti pouze jeden poskytovatel služby). Povinnost obstarávat nefrekvenční podpůrné služby se nevztahuje na plně integrované komponenty sítě. PDS je současně podle čl. 31 odst. 8 směrnice (EU) 2019/944 povinen zajistit účinné zapojení všech kvalifikovaných účastníků trhu, včetně účastníků trhu nabízejících energii z OZE, účastníků trhu vykonávajících služby odezvy strany poptávky, provozovatelů zařízení pro ukládání energie a účastníků trhu vykonávajících služby agregace, a to zejména tím, že se bude od regulačních orgánů a PDS v úzké spolupráci se všemi účastníky trhu, jakož i PPS, vyžadovat, aby na základě technických charakteristik těchto trhů a schopností všech účastníků trhu vymezili technické požadavky pro účast na těchto trzích. Podle čl. 32 odst. 1 směrnice (EU) 2019/944 se podobné požadavky uplatní pro nákup služeb flexibility ze strany PDS. Členské státy mají stanovit nezbytný regulační rámec, jenž PDS umožní obstarávat služby flexibility, včetně řízení přetížení ve své oblasti, za účelem zlepšování efektivity provozu a rozvoje distribuční soustavy. Regulační rámec má zejména zajistit, aby PDS získávali služby ze zdrojů, jako jsou distribuovaná výroba, odezva strany poptávky nebo ukládání energie, a podpoří přijímání opatření v oblasti energetické účinnosti, pokud tyto služby nákladově efektivně snižují potřebu modernizovat nebo nahradit elektroenergetické kapacity a podporují efektivní a bezpečný provoz distribuční soustavy. PDS obstarávají tyto služby transparentními, nediskriminačními a tržními postupy, pokud regulační orgány nestanoví, že obstarávání takových služeb není ekonomicky efektivní, nebo že by vedlo k závažnému narušení trhu nebo k vyšším přetížením. V souladu s uvedenými ustanoveními směrnice (EU) 2019/944 se proto v odstavci 15 navrhuje, aby byl PDS povinen zpracovávat ve spolupráci s PPS a provozovateli propojených distribuční soustav technické požadavky a podmínky obstarávání nefrekvenčních podpůrných služeb a současně služeb flexibility pro řízení distribuční soustavy. Jedná se tedy o požadavky na produkty nefrekvenčních podpůrných služeb, které musí být navrhovány tak, aby bez objektivního důvodu nevylučovaly z trhu určité technologie nebo způsoby poskytování takových služeb. Služby flexibility mohou být při provozování distribuční soustavy využívány především pro účely řízení přetížení v určité uzlové oblasti distribuční soustavy. To odlišuje tuto službu od nefrekvenčních podpůrných služeb, protože nefrekvenční podpůrné služby zajišťované PDS neslouží primárně právě k řešení přetížení (viz definici pojmu nefrekvenční podpůrné služby). Návrh dále stanoví, že technické požadavky a podmínky obstarávání nefrekvenčních podpůrných služeb a flexibility musí umožnit nabízení těchto služeb výrobci elektřiny, provozovateli zařízení pro ukládání elektřiny, zákazníky a agregátory neznevýhodňujícím způsobem při využití dostupných technických možností. Tento postup se samozřejmě uplatní pro případ, že by konkrétní potřeba, která by byla jinak uspokojována obstaráním nefrekvenčních podpůrných služeb, nebyla zajištěna funkcí/činností integrovaných prvků distribuční soustavy. Před předložením návrhu technických požadavků a podmínek obstarávání nefrekvenčních podpůrných služeb a flexibility ERÚ na schválení je PDS povinný jej projednat s účastníky trhu s elektřinou, čímž se transponuje požadavek na zapojení účastníků trhu do přípravy a tvorby podmínek pro obstarávání nefrekvenčních podpůrných služeb. Postup konzultace technických požadavků a podmínek obstarávání nefrekvenčních podpůrných služeb a flexibility s účastníky trhu upravuje nově navrhovaný § 97aa. Na schvalování technických požadavků a podmínek obstarávání podpůrných služeb se použije ustanovení § 97a, protože jde podle § 97a odst. 1 o jiné obdobné podmínky či postup, které má ERÚ schválit podle nového odstavce 15. Technické požadavky a podmínky obstarávání podpůrných služeb tak budou projednávány obdobným postupem jako Pravidla provozování distribuční soustavy. PDS má však také možnost zpracovat technické požadavky a podmínky obstarávání nefrekvenčních podpůrných služeb a flexibility jako součást Pravidel provozování distribuční soustavy, které jsou samy o sobě schvalovány postupem podle § 97a energetického zákona. V obou případech je tak zajištěna možnost obrany účastníků trhu proti jednostrannému návrhu ze strany PDS. PDS je dále povinen technické požadavky a podmínky obstarávání nefrekvenčních podpůrných služeb a flexibility po jejich schválení ERÚ zveřejnit na internetových stránkách a při obstarávání nefrekvenčních podpůrných služeb a flexibility se jimi řídit. Dále je do § 25 doplněno ustanovení odstavce 17, které je analogickým ustanovením k navrhovanému § 24 odst. 15 energetického zákona a které je spolu s odstavcem 13, jenž byl do energetického zákona vložen zákonem č. 469/2023 Sb. (tzv. Lex OZE II), ve své většině transpozičními ustanoveními k čl. 42 odst. 2 a 3 směrnice (EU) 2019/944. V odstavci 13 je nicméně doplněno zařízení pro ukládání elektřiny, neboť povinnost umožnit připojení podle tohoto odstavce se vedle výrobny elektřiny týká i zařízení pro ukládání elektřiny. Navrhované doplnění § 25 stanoví, že PDS nesmí odmítnout připojení výrobny elektřiny nebo zařízení pro ukládání elektřiny z důvodu možného nedostatku kapacity zařízení pro distribuci elektřiny, který by teprve mohl vzniknout, nebo z důvodu vzniku dodatečných nákladů na nezbytné zvyšování kapacity zařízení pro distribuci elektřiny. V prvním případě se jedná v zásadě o deklaratorní ustanovení, neboť z § 25 odst. 10 písm. a) energetického zákona výslovně nevyplývá, že by v případě teprve v budoucnu vzniklého nedostatku distribuční kapacity měl být PDS oprávněn odmítnout žádost výrobce elektřiny (či nově provozovatele zařízení pro ukládání elektřiny) o připojení do soustavy, protože důvodem pro odmítnutí žádosti o připojení by měl být stav aktuálního prokazatelného nedostatku kapacity zařízení distribuční soustavy. Pro vyloučení pochybností ohledně výkladu této podmínky se navrhuje doplnění analogické právní úpravy jako v případě PPS, u kterého směrnice (EU) 2019/944 výslovně požaduje transponování tohoto požadavku do národní právní úpravy. Zákaz odmítnutí připojení z důvodu vzniku dodatečných nákladů na nezbytné zvyšování kapacity zařízení pro distribuci elektřiny sice ve vztahu k PDS ze směrnice (EU) 2019/944 neplyne, ovšem za účelem jednotného přístupu k žadatelům o připojení byl vztažen (vedle PPS) i na PDS (v podrobnostech níže). Jedná se nicméně spíše o ustanovení ujišťující, jak vykládat důvody pro odmítnutí připojení podle § 25 odst. 10 písm. a), na který odstavec 17 odkazuje, aby bylo zřejmé, že jediným důvodem pro odmítnutí je nedostatek kapacity, nikoliv dodatečné náklady na straně PDS. Smyslem pravidla je, aby v případě hrozícího nedostatku kapacity držitel licence na distribuci elektřiny při rozvoji soustavy na tuto hrozbu adekvátně zareagoval příslušnými opatřeními, kterými nemůže být odmítnutí připojení, je-li dostatek času na realizaci technického nebo provozního opatření. Přestože se čl. 42 směrnice (EU) 2019/944 týká výslovně „pouze“ PPS, navrhuje se, aby se přijala obdobná právní úprava i v případě PDS, protože problém s tzv. vybookováním připojovacích kapacit reálně (minimálně v případě ČR) vzniká především u PDS, protože žadatelé o připojení výroben elektřiny typu fotovoltaických elektráren, případně větrných elektráren, žádají standardně o připojení jejich projektů do VN sítě distribuční soustavy. Obdobně jako v případě PPS se tak v návaznosti na čl. 42 směrnice (EU) 2019/944 navrhuje výslovná úprava možnosti PDS omezovat tzv. zaručenou připojovací kapacitu nebo připojení v závislosti na provozních omezeních. Požadavek na schvalování takových podmínek omezení regulačním orgánem, jak stanoví v případě PPS čl. 42 odst. 2 směrnice (EU) 2019/944, se v tomto případě naplňovat nemusí. V návaznosti na uvedené se proto navrhuje, aby byl PDS povinen v případě, že nelze připojit výrobnu elektřiny nebo zařízení pro ukládání elektřiny pro nedostatek kapacity, umožnit připojení výrobny elektřiny nebo zařízení pro ukládání elektřiny se smluvně sjednanými podmínkami omezení využití rezervovaného výkonu při předcházení nebo řešení přetížení v distribuční soustavě. Jedná se tedy o návrh úpravy tzv. podmíněného připojení, které je i za stávající právní úpravy v zásadě přípustné, protože toto tzv. podmíněné připojení žádné kogentní ustanovení jakéhokoliv právního předpisu nezakazuje. Nicméně právě z důvodu, že tato problematika není výslovně žádným způsobem upravena, navrhuje se upravit alespoň základní právní rámec. Podle návrhu by měl být PDS povinen umožnit toto podmíněné připojení v případě nedostatku kapacity (pro připojení výrobny elektřiny nebo zařízení pro ukládání elektřiny), z čehož vyplývají dva zákonné předpoklady: umožnění znamená, že o takové připojení musí žadatel o připojení požádat, tedy musí být v souladu s jeho žádostí o připojení, a současně takové připojení umožňuje PDS pouze v případě nedostatku připojovací kapacity zařízení distribuční soustavy. Návrh totiž předpokládá, že v případě podmíněného připojení bude stanovena odlišná výše podílu na nákladech na připojení žadatele o připojení, a jde tedy o to, aby právní úpravou podmíněného připojení nebyl vytvořen prostor pro obcházení podmínky hrazení podílu na nákladech na připojení v plné výši a tím omezováno spolupodílení se žadatelů o připojení na nákladech PDS spojených s investicemi vyvolanými požadavky výrobců elektřiny a provozovatelů zařízení pro ukládání elektřiny na připojení. Účelem, za kterým PDS umožní tzv. podmíněné připojení, je potom předcházení vzniku nebo řešení přetížení v distribuční soustavě, kdy by v případě potřeby byl PDS oprávněn se smluvně sjednanými podmínkami omezovat využití rezervovaného příkonu nebo výkonu při předcházení nebo řešení přetížení v distribuční soustavě a následně v případě potřeby využít nástrojů pro řešení tzv. redispečinku podle čl. 13 nařízení (EU) 2019/943 (s tím, že subjekty s tzv. podmíněným připojením by neměly právo na náhradu při redispečinku). Podmínky omezení využití rezervovaného výkonu nebo příkonu výrobny elektřiny či zařízení pro ukládání elektřiny a postup (PDS) při tomto omezování využití výkonu nebo příkonu bude následně upravovat vyhláška ERÚ vydávaná podle § 98a odst. 2 písm. g) energetického zákona. Prováděcí právní předpis bude tedy upravovat např. to, zda by měl PDS omezovat využití rezervovaného výkonu nebo příkonu na principu pro rata, nebo podle toho, který výrobce nebo provozovatel zařízení pro ukládání elektřiny se připojoval jako poslední v řadě v dané lokalitě, rozsah omezování využití výkonu a další postupy PDS. S ohledem na znění směrnice (EU) 2019/944 se do § 25 energetického zákona do odstavce 16 doplňuje výslovné pravidlo, které je však dovoditelné již z platného zákonného znění. V ostatním se jedná o legislativně technické úpravy.

K bodům 187–189 (§ 25a)

Navrhované body, kromě legislativně-technických úprav, aktualizují úpravu vlastnického oddělení provozovatele distribuční soustavy v § 25a energetického zákona. Kritéria nezávislosti na výrobě elektřiny se aplikují podle navrhované právní úpravy stejně také na ukládání elektřiny.

K bodu 190 (§ 25b)

Navrhovaný bod doplňuje energetický zákon o nové ustanovení § 25b upravující vlastnictví zařízení pro ukládání energie a dobíjecích stanic pro elektrická vozidla, tedy transformuje čl. 36 (upravující vlastnění zařízení pro ukládání energie ze strany PDS), čl. 54 (upravující vlastnění zařízení pro ukládání energie ze strany PPS) a čl. 33 (upravující integraci elektromobility do elektroenergetické sítě) směrnice (EU) 2019/944.

Podle směrnice (EU) 2019/944 by provozovatelé soustav neměli vlastnit, vyvíjet, spravovat ani provozovat zařízení pro ukládání energie. V rámci nového uspořádání trhu s elektřinou by služby ukládání energie měly být tržně orientované a konkurenceschopné. Mělo by se proto zamezit křížovým dotacím mezi ukládáním energie a regulovanou funkcí distribuce nebo přenosu. Toto omezení týkající se vlastnictví zařízení pro ukládání energie má zabránit narušení hospodářské soutěže, odstranit riziko diskriminace, zajistit všem účastníkům trhu spravedlivý přístup ke službám ukládání energie a podpořit účinné a účelné využívání zařízení pro ukládání energie nad rámec provozování distribuční nebo přenosové soustavy. Z tohoto zákazu jsou ale možné některé výjimky. Podle čl. 36 odst. 2 směrnice (EU) 2019/944 mohou členské státy PDS povolit vlastnit, vyvíjet, spravovat nebo provozovat zařízení pro ukládání energie, která jsou plně integrovanými komponenty sítě a v jejichž případě regulační orgán udělil svůj souhlas, nebo pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

a) po otevřeném, transparentním a nediskriminačním výběrovém řízení, které přezkoumal a schválil regulační orgán nebylo právo vlastnit, vyvíjet, spravovat, nebo provozovat taková zařízení uděleno jiným osobám, nebo jiné osoby nemohly tyto služby poskytnout za přijatelnou cenu a včas,

b) taková zařízení jsou nezbytná k tomu, aby PDS mohli plnit své povinnosti podle směrnice (EU) 2019/944, pokud jde o efektivní, spolehlivý a bezpečný provoz distribuční soustavy, a nepoužívají se pro nákup nebo prodej elektřiny na trzích s elektřinou, a

c) regulační orgán posoudil nezbytnost takové odchylky a provedl posouzení výběrového řízení, včetně podmínek výběrového řízení, a udělil svůj souhlas. Velmi obdobné podmínky pro vlastnění, provozování a spravování zařízení pro ukládání energie upravuje čl. 54 směrnice (EU) 2019/944, pokud jde o PPS. Nejpodstatnější rozdíl spočívá ve stanovení odlišného rozhodného dne, kdy bylo učiněno finální investiční rozhodnutí ohledně pořízení a provozu zařízení pro ukládání energie a z toho vyplývající možné důsledky (u PPS podle čl. 54 odst. 5 směrnice (EU) 2019/944 do konce roku 2024, v případě PDS podle čl. 36 odst. 4 směrnice (EU) 2019/944 do 4. července 2019). Z uvedených možností omezení zákazu vlastnit, vyvíjet, spravovat nebo provozovat zařízení pro ukládání energie ze strany PPS nebo PDS se navrhuje využít pouze tu, která umožňuje PPS a PDS vlastnit, vyvíjet, spravovat nebo provozovat zařízení pro ukládání energie, která jsou plně integrovanými prvky soustavy (sítě). V tomto případě není nutné (směrnice (EU) 2019/944 nevyžaduje) splnit jiné podmínky pro udělení souhlasu ERÚ, než je prokázání skutečnosti, že dané zařízení pro ukládání energie bude právě a jen plně integrovaným prvkem soustavy. Co je plně integrovaným prvek soustavy, je upraveno v nově navrhovaném § 2 odst. 2 písm. a) bodě 31 energetického zákona. Jako příklad lze uvést externí baterie pro UPS v transformovnách provozovaných PPS nebo PDS. Nenavrhuje se rozšíření výjimek ze zákazu vlastnit, vyvíjet, spravovat nebo provozovat zařízení pro ukládání energie ze strany PPS nebo PDS pro další případy, kdy směrnice (EU) 2019/944 členské státy k takovým výjimkám opravňuje (za stanovených podmínek), protože s ohledem na situaci na trhu se službami flexibility, podpůrnými službami a případně možnostmi řešení přetížení soustavy se předpokládá, že nabídka využívání zařízení pro ukládání energie ze strany PPS nebo PDS bude v případě potřeby dostupná volně na trhu od provozovatelů takových zařízení za tržní ceny. Obdobná omezení, pokud jde o vlastnění, vyvíjení, správu či provoz zařízení pro ukládání energie, platí podle směrnice (EU) 2019/944 ve vztahu k dobíjecím stanicím pro elektromobily, to však jen co se PDS týče. I v tomto případě je cílem směrnice (EU) 2019/944 rozvoj trhu s elektromobilitou, přičemž umožnění vstupu PDS na trh s dobíjením elektromobilů by v zásadě narušovalo podmínky pro unbundling PDS, neboť se v důsledku jedná o prodej elektřiny. Rovněž by tak potenciálně hrozilo znevýhodňování investorů do projektů veřejně přístupných dobíjecích stanic, pokud by sám PDS byl oprávněn instalovat a provozovat dobíjecí stanice. Proto směrnice (EU) 2019/944 ukládá členským státům nejenom povinnost zavést rámec, aby PDS usnadnily připojení veřejně přístupných a soukromých dobíjecích stanic k distribučním sítím, ale současně omezuje PDS ve vlastnění, vyvíjení, správě nebo provozování dobíjecích stanic pro elektrická vozidla, s výjimkou případů, kdy PDS vlastní soukromé dobíjecí stanice výlučně pro své vlastní použití. S ohledem na výklad příslušného čl. 33 odst. 2 směrnice (EU) 2019/944 v souladu s jeho smyslem, nesmí PDS provozovat nejen takové nabíjecí zařízení, které má striktně ve svém vlastnictví, ale obecně nabíjecí stanice, přičemž prvek vlastnického práva provozovatele distribuční soustavy nemůže být rozhodující. Sledovaným účelem je nezasahovat do trhu s nabíjením, aby PDS nemohl jakkoli využívat vnitřních informací např. o dostupnosti připojovací kapacity či ve svůj prospěch realizovat nezbytné úpravy distribuční soustavy, aby bylo připojení jeho nabíjecích stanic možné, a tím získával výhodu před ostatními subjekty na trhu, který je v zásadě trhem s prodejem elektřiny. V tomto smyslu není žádného rozdílu mezi vlastněním nabíjecích stanic nebo provozováním jinak vlastnicky uspořádaných nabíjecích stanic. Dále směrnice (EU) 2019/944 umožňuje vlastnit, vyvíjet, spravovat či provozovat dobíjecí stanice pro elektrická vozidla v případech uvedených v čl. 33 odst. 3 směrnice (EU) 2019/944. Protože se však nepředpokládá, že by rozvoj dobíjecích stanic nebyl možný bez toho, aby se PDS udělilo právo vlastnit, vyvíjet či provozovat dobíjecí stanice pro elektrická vozidla, a o poskytování služeb dobíjení elektromobilů je již nyní na trhu dostatečný zájem, navrhuje se, aby provozovatelé jiné než regionální distribuční soustavy byli oprávněni vlastnit, vyvíjet, spravovat nebo provozovat dobíjecí stanici pro elektrická vozidla pouze tehdy, pokud se nebude jednat o veřejně přístupnou dobíjecí stanici pro elektrická vozidla podle zákona č. 311/2016 Sb., o pohonných hmotách. Tím bude splněna podmínka, že se nebude jednat o dobíjecí stanice využívané veřejností, ale budou sloužit pouze pro potřeby PDS, a ti tím tak nebudou zasahovat do trhu s dobíjením elektrických vozidel. Ve vztahu k možnosti PDS vyvíjet, spravovat a provozovat zařízení pro ukládání energie a dobíjecí stanice pro elektrická vozidla je dále důležitý čl. 38 směrnice (EU) 2019/944, který upravuje možnost odlišné právní úpravy v případě tzv. uzavřených distribučních soustav. Podle tohoto článku směrnice (EU) 2019/944 je možné v případě tzv. uzavřených distribučních soustav stanovit výjimku mj. ze zákazu vlastnit, vyvíjet, spravovat nebo provozovat dobíjecí stanice pro elektrická vozidla podle čl. 33 odst. 2 a ze zákazu vlastnit, vyvíjet, spravovat nebo provozovat zařízení pro ukládání energie podle čl. 36 odst. 1 směrnice (EU) 2019/944. Uzavřenými distribučními soustavami se přitom podle čl. 38 odst. 1 směrnice (EU) 2019/944 rozumí takové distribuční soustavy, které slouží k distribuci elektřiny v rámci geograficky vymezené průmyslové či obchodní zóny nebo zóny sdílených služeb a (s určitými výjimkami) nezajišťují dodávky elektřiny pro zákazníky v domácnostech a u kterých jsou provoz či výrobní proces uživatelů této soustavy ze zvláštních technických či bezpečnostních důvodů integrovány nebo taková distribuční soustava distribuuje elektřinu zejména vlastníkovi či provozovateli této soustavy nebo podnikům ve skupině s nimi. V podmínkách ČR by tak tyto definiční znaky splňovaly zejména tzv. areálové distribuční soustavy vznikající v prostorách různých průmyslových areálů, kde distribuční soustava slouží primárně k distribuci elektřiny do provozů vlastníka areálu nebo do např. pronajatých výrobních či skladových hal atd. Navrhuje se proto využít možnosti dané v tomto směru směrnicí (EU) 2019/944, neboť není racionálního důvodu vyžadovat po provozovateli takové uzavřené distribuční soustavy např.

právní oddělení pro zajištění činností provozu zařízení pro ukládání energie či zákaz provozu dobíjecí stanice, jestliže z hlediska geograficky velmi omezeného provozování takové distribuční soustavy nelze objektivně dosáhnout žádné tržní výhody spočívající v souběžném výkonu takových činností. Aby nebyla zaváděna další kategorie či skupina distribučních soustav, přičemž pro účely energetického zákona by se taková uzavřená distribuční soustava definovala pouze pro tento jeden účel, umožňuje se v navrhovaném § 25b odst. 6 energetického zákona vlastnit, vyvíjet, spravovat nebo provozovat dobíjecí stanice pro elektrická vozidla nebo zařízení pro ukládání energie, které není plně integrovaným prvkem soustavy, provozovateli lokální distribuční soustavy, která současně splňuje popsané definiční znaky uzavřené distribuční soustavy podle čl. 38 odst. 1 směrnice (EU) 2019/944. Splnění těchto definičních znaků bude předmětem posuzování ze strany ERÚ v řízení o udělení souhlasu s vlastněním, vyvíjením, spravováním nebo provozováním dobíjecí stanice pro elektrická vozidla nebo zařízení pro ukládání energie.

K bodům 191–196 (§ 26)

Navrhované body novelizují úpravu technických dispečinků v § 26 energetického zákona. Úprava je rozšířena o nový typ energetického zařízení, kterým je zařízení pro ukládání elektřiny.

K bodům 197–201 (§ 27c)

Navrhované body novelizují úpravu práv a povinnosti EDC v § 27c energetického zákona. EDC bude účastníkům trhu umožňovat a zajišťovat zejména přístup ke všem oblastem „nové energetiky“ (sdílení, akumulace, agregace, flexibilita, disponibilita soustavy, data z měření a podobně) a bude zohledňovat (vyhodnocovat) jednotlivé činnosti a poskytování služeb na centrální úrovni. Zároveň bude platforma sloužit jako jednotné místo přístupu. Komunikační kanály a datová architektura budou pro všechny účastníky trhu s elektřinou stejné, bez ohledu na příslušnost k distribučnímu území či dodavateli elektřiny jako komodity. Tím budou zajištěny transparentní a nediskriminační přístupy všech účastníků trhu s elektřinou k potřebným informacím a datům. Specificky je EDC významné zejména pro oblast poskytování flexibility z decentralizovaných zdrojů, která může být PPS nabídnuta jako SVR nebo obecněji jako podpůrné služby (přičemž nefrekvenční podpůrné služby může poptávat i PDS). EDC umožní zapojení decentrálních zdrojů a OZE do trhu SVR a trhu s nefrekvenčními podpůrnými službami. Vstup nových poskytovatelů podpůrných služeb zvýší konkurenci na trhu, sníží riziko nedostatečné nabídky a přispěje ke stabilizaci cen. EDC tedy bude představovat klíčový prvek pro implementaci nového modelu trhu zahrnujícího poskytování flexibility a její agregaci, vyhodnocení akumulace či sdílení elektřiny. Společně s operátorem trhu bude klíčové pro datovou výměnu na elektroenergetickém trhu a mezi provozovateli soustav. V § 27c jsou uvedena obecná práva a povinnosti, které má EDC bez ohledu na to, o jakou činnost, kterou EDC zajišťuje, se jedná. Specifická práva a povinnosti EDC, které se vztahují jen k některým vybraným činnostem, jsou potom uvedené v § 27d a § 27da. V odstavci 1 se doplňuje písmeno d), které poskytuje EDC právo na hodnoty z měřicích zařízení ve všech předávacích místech v elektrizační soustavě ČR instalovaných a provozovaných PPS i PDS. Primárně se bude jednat o hodnoty z průběhových měřicích zařízení. Současně bude mít EDC právo na hodnoty z podružných měřicích zařízení instalovaných a provozovaných provozovatelem podružného měřicího zařízení (tj. výrobcem elektřiny, provozovatelem zařízení pro ukládání elektřiny nebo zákazníkem – případy, kdy mají tito účastníci trhu s elektřinou povinnost instalovat a provozovat podružné měřicí zařízení, jsou upraveny v nově navrhovaném § 49a). I v tomto případě se bude primárně jednat o hodnoty z průběhových měřicích zařízení. Dále se v odstavci 1 doplňuje písmeno e), které poskytuje EDC právo získat od operátora trhu ke všem v informačním systému EDC evidovaným předávacím místům odběrných míst, výroben elektřiny, zařízení pro ukládání elektřiny, přenosové soustavy a distribučních soustav informaci o registrovaném dodavateli elektřiny, agregátorovi a subjektu zúčtování. Registrace dodavatele elektřiny, agregátora a subjektu zúčtování jako taková bude nadále probíhat u operátora trhu. Doplněný odstavec 3 dále s účinností od 1. ledna 2026 rozšiřuje již existující (navrhované v rámci tzv. Lex OZE II) povinnosti EDC. Ustanovení odstavce 3 písm. a) ukládá EDC evidovat registrovaná předávací místa odběrných míst, výroben elektřiny, zařízení pro ukládání elektřiny, přenosové soustavy a distribučních soustav. Registraci u EDC, které vede primární centrální evidenci předávacích míst, zajišťují PPS a PDS. V evidenci EDC shromažďuje i technické údaje k jednotlivým evidovaným předávacím místům, které v rámci registrace předávacích míst zadávají PPS a PDS. Údaje o předávacích místech z evidence poskytuje EDC operátorovi trhu. Ustanovení odstavce 3 písm. b) ukládá EDC zajišťovat koordinaci zpracování přípravy provozu elektrizační soustavy ČR. Bude se jednat zejména o zajištění výměny informací nezbytných pro vytvoření přípravy provozu. EDC bude jednotným místem pro předávání dat mezi všemi provozovateli energetických zařízení, jež se zahrnují do přípravy provozu, a všemi provozovateli sítí. Provozovatel s povinností předávat podklady pro přípravu provozu bude moci pověřit plněním této povinnosti jiného účastníka trhu s elektřinou s přístupem do informačního systému EDC. Ustanovení odstavce 3 písm. c) ukládá EDC v návaznosti na povinnost EDC uvedenou pod písmenem b) poskytovat PPS a PDS údaje nezbytné pro zpracování přípravy provozu elektrizační soustavy. Ustanovení odstavce 3 písm. d) ukládá EDC evidovat naměřené a vyhodnocené údaje o dodávkách a odběrech elektřiny z měřicích zařízení ve všech předávacích místech v elektrizační soustavě ČR instalovaných a PPS soustavy i PDS. Primárně se bude jednat o naměřené a vyhodnocené údaje o dodávkách a odběrech elektřiny z průběhových měřicích zařízení. Současně bude mít EDC povinnost evidovat naměřené a vyhodnocené údaje o dodávkách a odběrech elektřiny z podružných měřicích zařízení instalovaných a provozovaných provozovatelem podružného měřicího zařízení. I v tomto případě se bude primárně jednat o naměřené a vyhodnocené údaje o dodávkách a odběrech elektřiny z průběhových měřicích zařízení. Ustanovení odstavce 3 písm. e) ukládá EDC v návaznosti na povinnost EDC uvedenou pod písmenem d) poskytovat ze své evidence operátorovi trhu naměřené a vyhodnocené údaje o dodávkách a odběrech elektřiny předané PPS a PDS z měřicích zařízení ve všech předávacích místech v elektrizační soustavě ČR instalovaných a provozovaných PPS i PDS. Primárně se bude jednat o naměřené a vyhodnocené údaje o dodávkách a odběrech elektřiny z průběhových měřicích zařízení. Ustanovení odstavce 3 písm. f) ukládá EDC zpřístupňovat účastníkům trhu s elektřinou s přístupem do systému EDC naměřené a vyhodnocené údaje o dodávkách a odběrech elektřiny. Jedná se o naměřené a vyhodnocené údaje o dodávkách a odběrech elektřiny z měřicích zařízení, které EDC eviduje. EDC zpřístupňuje účastníkům trhu s elektřinou údaje pouze v návaznosti na oprávnění („vlastní“ předávací místo účastníka trhu s elektřinou, smluvní vztah účastníka trhu s elektřinou k předávacímu místu, smluvní zajištění přístupu k datům evidovaným v informačním systému EDC za jiného účastníka trhu s elektřinou) příslušného účastníka trhu s elektřinou k daným datům. Ustanovení odstavce 3 písm. g) ukládá EDC zpracovávat typové diagramy dodávek elektřiny, když EDC bude disponovat všemi potřebnými daty, a po jejich zpracování předávat operátorovi trhu normalizované typové diagramy dodávek elektřiny pro jednotlivé třídy. Pro zpracování typových diagramů dodávek elektřiny EDC využívá naměřené a vyhodnocené údaje z měřicích zařízení ze své evidence a další nezbytné údaje, které EDC pro zpracování typových diagramů dodávek elektřiny poskytují v rámci součinnosti při zpracování typových diagramů dodávek elektřiny PDS. Ustanovení odstavce 3 písm. h) ukládá EDC poskytovat PPS naměřené a vyhodnocené údaje o dodávkách a odběrech elektřiny z měřicích zařízení, které EDC eviduje, pro vyhodnocení regulační energie. Jedná se o údaje z průběhových měření v předávacích místech, z nichž je regulační energie poskytována, a z průběhových měření měřících dodávku a odběr elektřiny energetického zařízení poskytujícího regulační energii. Ustanovení odstavce 3 písm. i) ukládá EDC zajišťovat a organizovat obchodní platformu, která umožní podávání nabídek a poptávek na využití flexibility pro zajištění nefrekvenčních podpůrných služeb pro potřeby provozovatelů sítí, především PDS. EDC organizuje obchodní platformu v součinnosti s provozovateli sítí tak, aby splňovala potřeby provozovatelů sítí na nákup nefrekvenčních podpůrných služeb. Ustanovení odstavce 3 písm. j) ukládá EDC zpracovávat informace o možnostech aktivace flexibility a řízení výroben elektřiny, zařízení pro ukládání elektřiny a odběrných elektrických zařízení, které EDC poskytují PPS a PDS. EDC informace z evidence o možnostech aktivace flexibility a řízení výroben elektřiny, zařízení pro ukládání elektřiny a odběrných elektrických zařízení zpřístupňuje oprávněným účastníkům trhu s elektřinou s právním vztahem k danému předávacímu místu (registrovaný agregátor, PPS, PDS, subjekt zúčtování, který převzal odpovědnost za odchylku dodávky nebo odběru elektřiny, nebo poskytovatel flexibility) a s přístupem do systému EDC. V odstavci 4 se ve větě druhé pro odstranění jakýchkoliv pochybností doplňuje dovětek „a to přímo, nebo prostřednictvím účastníka trhu s elektřinou s přístupem do informačního systému datového centra, se kterým účastník trhu s elektřinou uzavřel smlouvu o dodávce elektřiny nebo smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny“, obdobně jako je ve větě první. EDC poskytuje údaje ze systému EDC bezplatně, protože na ceně za činnost EDC se ostatní účastníci trhu podílejí prostřednictvím ceny za související služby podle § 19ac odst. 3. Proto není EDC oprávněno za přístup do systému EDC požadovat jakékoli další platby. Financování EDC bylo a je zamýšleno výlučně prostřednictvím ceny za nesíťovou infrastrukturu podle § 19 ca energetického zákona.

K bodům 202–207 (§ 27d)

Navrhované body novelizují úpravu práv a povinnosti datového centra v § 27d energetického zákona. S účinností od 1. ledna 2026 se vypouští úprava práv, která se přenáší do obecněji formulovaného § 27c. V § 27d, který upravuje roli EDC toliko při sdílení elektřiny, se s účinností od 1. ledna 2026 ponechávají pouze povinnosti EDC v souvislosti se sdílením elektřiny. Povinnosti EDC při sdílení elektřiny jsou aktualizovány s ohledem na nově upravovanou činnost v energetice – ukládání elektřiny.

K bodu 208 (§ 27da)

Navrhovaný bod doplňuje úpravu práv a povinností EDC o nový § 27da, který specifikuje povinnosti EDC při zohledňování aktivace flexibility (ať poskytované přímo, nebo prostřednictvím agregátora) a ukládání elektřiny. Tím doplňuje předchozí§ 27d zaměřený na povinnosti EDC při sdílení elektřiny a § 27c s obecnými právy a povinnostmi EDC. Ustanovení písmene a) ukládá EDC evidovat registrovaná předávací místa pro zohlednění ukládání elektřiny (a implicitně tedy i vést jejich evidenci). Registraci předávacích míst pro zohlednění ukládání elektřiny si budou v EDC provádět provozovatelé zařízení pro ukládání elektřiny. EDC bude z evidence registrovaných předávacích míst pro zohlednění ukládání elektřiny předávat informace o registracích operátorovi trhu, PDS a provozovateli zařízení pro ukládání elektřiny, jehož předávací místo je registrované pro zohlednění ukládání elektřiny. Ustanovení písmene b) ukládá EDC evidovat registrované technické údaje odběrných elektrických zařízení s možností poskytování flexibility, výroben elektřiny a zařízení pro ukládání elektřiny připojených v předávacích místech, jejichž evidenci EDC také vede. Registraci uvedených údajů budou v EDC zajišťovat PPS a PDS. Ustanovení písmene c) ukládá EDC evidovat registrované přiřazení plánované aktivace flexibility k předávacím místům odběrných míst, výroben elektřiny a zařízení pro ukládání elektřiny. Registrovat v informačním systému EDC přiřazení plánované aktivace flexibility mají povinnost poskytovatelé flexibility a agregátoři, a to ex-ante před aktivací flexibility. Ustanovení písmene d) ukládá EDC zpracovávat výchozí diagramy dodávek a odběrů elektřiny pro zohlednění aktivace flexibility v předávacím místě. Výchozí diagramy budou zpracovávány jak pro jejich přiřazení k předávacím místům, ve kterých bude aktivována flexibilita, tak i pro jejich přiřazení přímo k výrobně elektřiny, zařízení pro ukládání elektřiny nebo elektrickému zařízení (spotřebiči) poskytujícímu flexibilitu v předávacích místech. Ustanovení písmene e) ukládá EDC registrovat (pokud tak bude činit samo EDC) nebo evidovat registrované přiřazení výchozího diagramu dodávky nebo odběru elektřiny k předávacímu místu nebo k elektrickému zařízení s možností poskytování flexibility, výrobně elektřiny nebo zařízení pro ukládání elektřiny. Registrace přiřazení výchozího diagramu dodávky nebo odběru elektřiny navazuje na proces registrace přiřazení předávacích míst pro zohlednění aktivované flexibility, který si poskytovatel flexibility nebo agregátor zajišťuje u operátora trhu. Současně toto ustanovení také ukládá EDC registrovat přiřazení výchozího diagramu dodávky nebo odběru elektřiny k předávacímu místu nebo k elektrickému zařízení s možností poskytování flexibility výrobně elektřiny nebo zařízení pro ukládání elektřiny, a to pro situace, kdy přiřazení bude probíhat automaticky na základě pravidel nastavených prováděcím právním předpisem. Ustanovení písmene f) ukládá EDC zpracovávat naměřené a vyhodnocené (vyhodnocení provádí PPS nebo PDS) údaje o dodávkách a odběrech elektřiny pro zohlednění aktivace flexibility a pro zohlednění ukládání elektřiny. Výsledky zohlednění následně bude EDC poskytovat všem relevantním účastníkům trhu s elektřinou, když rozsah poskytovaných údajů a informací stanovuje písmeno g). Ustanovení písmene g) ukládá EDC poskytovat údaje a informace příslušným účastníkům trhu s elektřinou a specifikuje rozsah poskytovaných údajů a informací jednotlivým účastníkům trhu s elektřinou, konkrétně:

a) agregátorovi,

b) výrobci, provozovateli zařízení pro ukládání elektřiny a zákazníkovi, pokud neposkytuje flexibilitu prostřednictvím agregátora,

c) operátorovi trhu,

d) účastníkům trhu s elektřinou s přístupem do systému datového centra,

e) dodavateli elektřiny,

f) subjektu zúčtování,

g) PPS a

h) PDS.

K bodům 209–212 (§ 27f)

V ustanovení § 27f je reflektována navržená úprava zejm. podle § 23a energetického zákona, podle níž má právo sdílet elektřinu uloženou v zařízení pro ukládání elektřiny také provozovatel zařízení pro ukládání elektřiny.

K bodům 213–226 (§ 28)

Navrhované body novelizují ustanovení o právech a povinnostech zákazníka v § 28 energetického zákona tak, aby byl v plném rozsahu transponován čl. 15 směrnice (EU) 2019/944 o aktivním zákazníkovi. Ustanovení o právech a povinnostech zákazníka se novelizují s ohledem na zavedení všech tří nových právně regulovaných činností, tedy ukládání elektřiny, poskytování flexibility a její agregace. Vychází se přitom z analogií mezi pořízením elektřiny a pořízením služby agregace. Pro právní vztah mezi konečným zákazníkem a obchodníkem, resp. agregátorem platí v principu stejné podmínky jak z hlediska uzavření smlouvy, tak jejího ukončení i vyúčtování. Záleží na rozhodnutí zákazníka, zda si bude zajišťovat dodávky elektřiny, a případně poskytovat flexibilitu v odběrném místě prostřednictvím jednoho smluvního subjektu, tedy obchodníka s elektřinou, který by v takovém případě plnil i roli tzv. integrovaného agregátora (z hlediska pojmového), nebo prostřednictvím dvou smluvních subjektů, kdy by jeden subjekt byl dodavatelem elektřiny a druhý tzv. nezávislým agregátorem. To samozřejmě pouze v případě, že se zákazník rozhodne využít svoje oprávnění poskytovat flexibilitu v odběrném místě prostřednictvím agregátora, resp. že se rozhodne vůbec takovou flexibilitu poskytovat. Žádné ustanovení energetického zákona nenutí zákazníka poskytovat flexibilitu ve svém odběrném místě, naopak je to jeho oprávnění. A s oprávněním podle § 28 odst. 1 písm. f) energetického zákona, tedy nabízet a poskytovat podpůrné služby k zajištění provozu elektrizační soustavy a poskytovat flexibilitu, je-li odběrné místo vybaveno průběhovým měřením, se váže rovněž na jeho oprávnění zvolit si, zda takové oprávnění využije přímo, nebo prostřednictvím agregace s jedním agregátorem. Přímé poskytování flexibility je možné zejména v případě větších průmyslových zákazníků, kteří jsou schopni splnit podmínky poskytování takových služeb stanovené Pravidly provozování přenosové soustavy nebo Pravidly provozování distribuční soustavy (např. požadavky na certifikaci zařízení pro poskytování takové služby nebo minimální velikost výkonu zařízení pro poskytování takových služeb). Pokud se zákazník rozhodne poskytovat flexibilitu odběrného místa, bude tak zpravidla činit prostřednictvím agregátora, tedy sjedná smlouvu o agregaci, tomu poskytne flexibilitu odběrného místa a následně nabízení takové flexibility na trhu bude činností agregátora. Využije-li zákazník některého ze svých oprávnění jako tzv. aktivní zákazník, tedy buď že vyrábí elektřinu, účastní se sdílení elektřiny, poskytuje flexibilitu nebo ukládá elektřinu v zařízení pro ukládání elektřiny ve svém odběrném místě, má následně podle nově doplňovaného § 28 odst. 1 písm. i) právo na naměřené a vyhodnocené údaje o dodávkách a odběrech elektřiny a naměřené a vyhodnocené údaje o dodávkách a odběrech elektřiny se zohledněním ukládání elektřiny, aktivace flexibility a sdílené elektřiny od EDC.

Dále se doplňuje nové ustanovení § 28 odst. 1 písm. k) energetického zákona, podle kterého má mít zákazník právo uzavřít smlouvu o agregaci i bez souhlasu dodavatele elektřiny. Jedná se o transpozici čl. 13 odst. 1 směrnice (EU) 2019/944, podle kterého jsou členské státy povinny zabezpečit, aby všichni zákazníci nezávisle na své smlouvě na dodávky elektřiny mohli u elektroenergetického podniku dle vlastního výběru svobodně nakupovat a prodávat elektroenergetické služby, včetně agregace, a především čl. 13 odst. 2 směrnice (EU) 2019/944, podle kterého členské státy zajistí, aby zákazník mohl uzavřít smlouvu o agregaci, pokud si to přeje, i bez souhlasu svého elektroenergetického podniku. Jedná se do jisté míry spíše o deklaratorní ustanovení s cílem řádně a úplně transponovat požadavky směrnice (EU) 2019/944, nicméně žádné ustanovení energetického zákona neupravuje opačnou podmínku, tedy že by ke sjednání takové smlouvy byl vyžadován souhlas dodavatele elektřiny, a v této smluvní volnosti by tak zákazník nebyl omezen, ani pokud by takové ustanovení nebylo do zákona doplňované. Oprávnění zákazníka sjednat smlouvu, prostřednictvím které se bude účastnit (nepřímo) trhu s elektřinou ve formě poskytované flexibility, bez souhlasu jeho dodavatele elektřiny, je třeba vnímat především v souvislosti s navrhovaným doplněním § 30 odst. 2 o nové písmeno u), podle kterého je obchodník s elektřinou povinen zdržet se jednání, kterým by omezoval zákazníka v jeho právu na uzavření smlouvy o agregaci s agregátorem, nebo cenovými nebo jinými podmínkami dodávky elektřiny zákazníkovi znemožňoval poskytovat flexibilitu podle smlouvy o agregaci s agregátorem nebo takového zákazníka znevýhodňoval oproti zákazníkům, kteří flexibilitu neposkytují nebo ji poskytují obchodníkovi s elektřinou. Jedná se tedy o jinak vyjádřený zákaz jednání, kterým by dodavatel elektřiny např. znevýhodňoval zákazníky, kteří se rozhodnou poskytovat flexibilitu odběrného místa prostřednictvím jiného subjektu než právě dodavatele elektřiny, uplatňoval by prostřednictvím podmínek ve smlouvě o dodávce elektřiny smluvní zákazy poskytování flexibility v odběrném místě zákazníka a sankce za porušení takového smluvního zákazu nebo by např. vázal dodávku elektřiny za sjednaných cenových podmínek na podmínku neposkytování flexibility v odběrném místě zákazníka, do kterého dodává elektřinu, pokud by takové jednání nebylo objektivně ospravedlnitelné důsledkem poskytování flexibility v takovém odběrném místě. V souvislosti s flexibilitou je nutné uložit zákazníkovi povinnost řídit se při přímém poskytování flexibility informacemi o možnostech její aktivace zpřístupňovaných EDC a strpět omezení aktivace flexibility v předávacím místě ze strany PPS nebo PDS v případě ohrožení bezpečného a spolehlivého provozu elektrizační soustavy. Zapojení zákazníků do poskytování flexibility je pro celou sít pozitivním rysem, na druhé straně musí toto zapojení podléhat pravidlům bezpečnosti celé sítě z hlediska přetížení nebo jiných negativních vlivů jako u ostatních účastníků trhu s elektřinou. Navrhuje se doplnit povinnost zákazníka předávat datovému centru údaje pro koordinaci zpracování přípravy provozu elektrizační soustavy České republiky. Navrhovaná povinnost navazuje na povinnost EDC ukládanou v § 27c odst. 3 písm. b) koordinovat zpracování přípravy provozu elektrizační soustavy České republiky a zpřístupňovat účastníkům trhu s elektřinou s přístupem do systému datového centra údaje z přípravy provozu elektrizační soustavy. Aby tedy EDC mohlo vykonávat a plnit tuto povinnost, musí být uložena všem příslušným osobám povinnost předávání údajů pro koordinaci zpracování přípravy provozu elektrizační soustavy. Zpracovávat přípravu provozu elektrizační soustavy je povinností provozovatele přenosové soustavy. Doplnění odstavce 5 a nově koncipovaný odstavec 6 představují doplnění základu právní úpravy tzv. aktivního zákazníka v užším slova smyslu v české právní úpravě, který je do energetického zákona doplňovaný zákonem č. 469/2023 Sb. (Lex OZE II). Podle nově doplněného odstavce 5 (a ve vazbě na § 3 odst. 3 energetického zákona) je zákazník oprávněn v odběrném místě provozovat výrobnu elektřiny, aniž by se k této činnosti vyžadovalo veřejnoprávní oprávnění ve formě licence na výrobu elektřiny. K tomu se předkládaným zákonem doplňuje možnost za stejných podmínek provozovat zařízení pro ukládání elektřiny, protože dosavadní energetický zákon podmínky provozování zařízení pro ukládání elektřiny neupravoval. To je nově upravováno až předkládaným návrhem zákona. Obdobně jako v případě výrobny elektřiny bude zákazník oprávněn provozovat v odběrném místě zařízení pro ukládání elektřiny, je-li propojeno s přenosovou soustavou nebo distribuční soustavou a není-li ve stejném odběrném místě připojeno jiné zařízení pro ukládání elektřiny, v případě, že se se jedná o zařízení pro ukládání elektřiny s instalovaným výkonem do 50 kW a pro jejich připojení byla uzavřena smlouva o připojení. V tomto případě se jedná o provozování zařízení pro ukládání elektřiny výlučně pro potřebu zákazníka v odběrném místě. Dále (tedy vedle oprávnění upraveného podle věty první) bude mít zákazník právo v odběrném místě na základě oznámení uplatnění práva na připojení PDS připojit a provozovat zařízení pro ukládání elektřiny s instalovaným výkonem do 10,8 kW, pokud zákazník záměr připojit zařízení pro ukládání elektřiny oznámí PDS na elektronický kontakt určený PDS pro připojení zařízení pro ukládání elektřiny, splní technické podmínky připojení stanovené PDS, splnění těchto podmínek doloží a PDS do 30 dnů od oznámení připojení neodmítne z důvodů, pro které je oprávněn odmítnout připojení výrobny elektřiny nebo zařízení pro ukládání elektřiny do distribuční soustavy podle § 25 odst. 10 písm. a).. Podmínky pro vznik takového oprávnění na připojení a instalaci zařízení pro ukládání elektřiny na základě prostého oznámení jsou tedy stanoveny kumulativně a jsou jimi:

a) samotné oznámení ve vztahu k PDS – tedy sdělení PDS, že zákazník hodlá v odběrném místě instalovat zařízení pro ukládání elektřiny o stanovených parametrech,

b) splnění technických podmínek připojení stanovených PDS – bude se jednat především o podmínky připojení zařízení pro ukládání elektřiny stanovené PDS v Pravidlech provozování distribuční soustavy,

c) doložení splnění těchto podmínek připojení PDS – tedy jednak zamezení technického zamezení dodávce elektřiny do distribuční soustavy z odběrného místa, jednak ostatních podmínek připojení stanovených PDS, a to v závislosti na tom, o jaké podmínky připojení se bude jednat; nejčastěji se bude splnění podmínek dokládat revizní zprávou, zprávou instalační společnosti o technickém provedení připojení atd.,

d) PDS do 30 dnů od oznámení připojení zařízení pro ukládání elektřiny zákazníka neodmítne z důvodů, pro které je oprávněn odmítnout zařízení pro ukládání elektřiny do distribuční soustavy – důvody, pro které je možné odmítnout připojení do distribuční soustavy, jsou upraveny v § 25 odst. 10 písm. a) energetického zákona a v zásadě jde buď o nedostatek kapacity zařízení pro distribuci elektřiny nebo ohrožení spolehlivého nebo bezpečného provozu distribuční soustavy; v případě zařízení pro ukládání elektřiny s výkonem do 10,8 kW se jedná spíše o teoretickou možnost ohrožení bezpečnosti nebo spolehlivosti distribuční soustavy, nicméně je nezbytné, aby takovou možnost zamezení připojení PDS měl a mj. tím byl i řádně transponovaný požadavek čl. 17 odst. 1 druhého pododstavce směrnice (EU) 2018/2001. Splní-li zákazník podmínky pro připojení a provozování zařízení pro ukládání elektřiny podle odstavce 5 věty druhé, platí, že marným uplynutím doby podle odstavce 5 věty druhé se mění obsah závazku ze smlouvy o připojení odběrného místa zákazníka tak, že předmětem závazku ze smlouvy o připojení je také připojení zařízení pro ukládání elektřiny s rezervovaným výkonem ve výši uvedené v oznámení, nejvýše však do hodnoty instalovaného výkonu. Aby mohl zákazník provozující zařízení pro ukládání elektřiny realizovat oprávnění aktivního zákazníka z toho vyplývající, stanoví nový odstavec 6, že má takový zákazník právo na registraci předávacího místa pro zohlednění ukládání elektřiny u EDC. Jinými slovy, tímto ustanovením se zákazník opravňuje k tomu, aby mohl zařízení pro ukládání elektřiny využívat i ve vztahu k soustavě (nejen pro ukládání např. vlastní vyrobené elektřiny nebo případně odebrané ze soustavy v dobách nízkých cen pro pozdější spotřebu v odběrném místě), ale také poskytovat další služby prostřednictvím zařízení pro ukládání elektřiny, kdy je předpokladem vyhodnocování ukládání elektřiny. V odstavcích 8 a 9 se dosavadní úprava doplňuje tak, aby bylo zohledněno právo zákazníka sdílet nejen jím vyrobenou elektřinu, ale rovněž elektřinu uloženou v jím provozovaném zařízení pro ukládání elektřiny. Podstatnější úprava se navrhuje v odstavci 10, který upravuje právo zákazníka prodávat elektřinu (ať jím vyrobenou elektřinu nebo uloženou v jím provozovaném zařízení pro ukládání elektřiny) nejenom bilaterálně obchodníkovi s elektřinou, ale obdobně jako u energetických společenství a provozovatele zařízení pro ukládání elektřiny také na organizované trhy s elektřinou. I v případě aktivního zákazníka zcela analogicky jako u energetického společenství platí, že v novém uspořádání trhu s elektřinou s rostoucím podílem intermitentních zdrojů je pro efektivní a bezpečný provoz elektrizační soustavy nezbytné motivovat provozovatele i těch nejmenších výrobních zdrojů a zařízení pro ukládání elektřiny k maximálně flexibilnímu chování (a to zejména co se týče motivace odstavovat výrobu i malých fotovoltaických elektráren, pokud budou naplněny instalované výkony v době nedostatečné spotřeby). Zároveň rozvoj v oblasti možnosti měření a řízení jak výroby, tak i spotřeby umožní i zákazníkům (s narůstajícím využitím umělé inteligence) aktivně řídit svoji výrobu a spotřebu. Lze tedy očekávat, že do jisté míry bude takový zákazník schopen aktivně (v zásadě automaticky) řídit svoji výrobu nebo ukládání elektřiny včetně nákupu a prodeje elektřiny, a to s využitím nákupů a prodejů na organizovaných trzích. Podmínkou samozřejmě vždy bude, aby zákazník splnil podmínky účasti na příslušném organizovaném trhu s elektřinou. Rovněž na úrovni vlastních zdrojů provozovaných zákazníkem může být efektivní se rozhodovat, zda „nevysdílené přebytky“ elektřiny podle aktuální tržní situace prodat na organizovaných trzích nebo snížit výrobu. Pokud by takový prodej mohl být realizován jen prostřednictvím obchodníka s elektřinou, mohla by se část takové flexibility stát pro systém efektivně nevyužitelná, ať nevhodně nastavenými podmínkami obchodníka (i vzhledem k rychlému vývoji řídících softwarů) nebo zpožděním daným nutností komunikovat s dalším subjektem. Pokud je možné zvýšit flexibilitu přímo od daného subjektu, půjde vždy o nejrychlejší a optimální řešení. Z tohoto důvodu se navrhuje, aby zákazník mohl prodávat i prostřednictvím organizovaných trhů s elektřinou.

K bodu 227 (§ 29d)

Legislativně technická úprava.

K bodům 228–236 (§ 30)

Navrhované body novelizují ustanovení o právech a povinnostech obchodníka s elektřinou v § 30 energetického zákona. Pokud jde o práva obchodníka s elektřinou uvedená v odstavci 1, rozšiřuje se právní úprava pouze tak, aby odpovídala zaváděné právní úpravě ukládání elektřiny a agregace a s tí spojenému rozšíření účastníků trhu s elektřinou. Z hlediska povinností obchodníka s elektřinou v odstavci 2 jde jednak o nutné úpravy z hlediska celkového obsahu předkládaného návrhu novely energetického zákona a zavedení nových činností. Nad rámec toho je zavedena povinnost stanovit hodnotu indexu zajištění obchodníka ke dni 31. března a 30. září kalendářního roku, oznámit ji ERÚ a zveřejnit způsobem umožňujícím dálkový přístup. V případě indexu zajištění obchodníka jde o nový institut, který vyplývá z obecných požadavků směrnice (EU) 2019/944 na stabilitu trhu s energiemi a na dlouhodobé zajištění obchodních kontraktů. Současně jde o reakci na energetickou krizi a s ní související krach velkých obchodníků s energiemi v ČR (blíže k indexu zajištění obchodníka viz odůvodnění k § 2 odst. 1 návrhu novely energetického zákona). V návrhu ustanovení § 98a odst. 2 písm. r) energetického zákona je pak obsaženo zmocňovací ustanovení pro ERÚ stanovit vyhláškou způsob stanovení predikce množství elektřiny nebo plynu pro stanovení indexu zajištění obchodníka a způsob stanovení hodnoty indexu zajištění obchodníka. Navrhované ustanovení odstavce 2 písm. s) cílí na bezproblémové fungování EDC a ukládá obchodníkovi s elektřinou zajistit předávání údajů mezi datovým centrem a účastníkem trhu s elektřinou, se kterým má uzavřenou smlouvu o dodávce elektřiny nebo smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny. Navrhovaná povinnost podle odstavce 2 písm. u) transponuje čl. 13 odst. 4 směrnice (EU) 2019/944. Povinnost obchodníka s elektřinou oznámit ERÚ přesnou adresu internetové stránky, na které zveřejňuje nabídky dodávky elektřiny, které jsou předmětem porovnání srovnávacím nástrojem podle § 17j odst. 1 a 2, je nezbytným předpokladem fungování srovnávacího nástroje, který má podle nově navrženého § 17j provozovat ERÚ.

K bodu 237-239 (§ 32–34)

§ 32 Definice a vysvětlení pojmu agregace, ze něhož je patrné, kdo je to agregátor a co je předmětem jeho činnosti, je obsahem navrhovaného ustanovení § 2 odst. 2 písm. a) bodu 26 energetického zákona. Činnost agregace bude v souladu s navrhovaným doplněním § 3 odst. 3 energetického zákona vykonávána na základě licence na obchod s elektřinou. Držitel lince na obchod s elektřinou se bude moci specializovat na jednu z obou činností, nebo vykonávat obě činnosti. Vychází se z četných analogií mezi obchodováním s komoditou a obchodováním s agregovanou flexibilitou. Odstavec 1 nově navrhovaného § 32 se zabývá právy agregátora a odstavec 2 potom jeho povinnostmi. Vzhledem k tomu, že k výkonu činnosti agregátora bude nezbytná licence na obchod s elektřinou, tak práva a povinnosti agregátora jsou de facto určitou nadstavbou či doplňkem k právům obchodníka s elektřinou pro situace, kdy držitel licence na obchod s elektřinou bude na základě této licence vykonávat činnost agregace. Co se týká práv uvedených v odstavci 1, tak ustanovení písmene a) umožňuje agregátorovi nabízet ostatním účastníkům trhu s elektřinou službu agregace flexibility. Tato služba je účastníkům trhu s elektřinou, poskytovatelům flexibility (tj. výrobci elektřiny, provozovateli zařízení pro ukládání elektřiny a zákazníkovi), poskytována na základě samostatné smlouvy o agregaci, která je nově vymezena v § 50 odst. 10 energetického zákona, anebo bude závazek poskytovatele flexibility poskytovat flexibilitu a závazek agregátora zaplatit za poskytnutí flexibility cenu součástí smlouvy o dodávce elektřiny nebo smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny. Podmínkou pro poskytování služby agregace je instalace průběhového měření v předávacích místech, ve kterých je flexibilita poskytována.

Ustanovení odstavce 1 písm. b) umožňuje agregátorovi nabízet agregovanou flexibilitu na trhu s elektřinou, tedy na jakémkoliv trhu pro obchodování s elektřinou, pro obchodování se službami výkonové rovnováhy a ostatními podpůrnými službami. Tyto možnosti zahrnují obchodování na vnitrodenních nebo denních trzích nebo obchodování na jakékoliv jiné časové úseky, včetně mimoburzovních trhů a burz pro obchodování s elektřinou, a rovněž trh s regulačním výkonem, je-li zaveden kapacitní mechanismus. Ustanovení odstavce 1 písm. c) dává agregátorovi právo získat z informačního systému EDC a od operátora trhu všechny údaje nezbytné pro výkon jeho práv a povinností souvisejících s agregací a výkonem činností agregátora, kterými EDC a operátor trhu disponují. Jedná se především o údaje nezbytné pro registraci požadavků agregátora na zohlednění aktivace agregované flexibility v předávacích místech, pro která agregátor sjednal poskytování flexibility, údaje nezbytné pro samotnou aktivaci agregované flexibility a v neposlední řadě také údaje nezbytné pro vypořádání aktivované flexibility mezi agregátorem a poskytovatelem flexibility. Co se týká povinností uvedených v odstavci 2, tak ustanovení písmene a) ukládá agregátorovi povinnost zaregistrovat se před zahájením výkonu licencované činnosti u operátora trhu a EDC. V zásadě se jedná o stejnou povinnost, jakou již má podle současného znění energetického zákona obchodník s elektřinou. Ustanovení odstavce 2 písm. b) ukládá agregátorovi povinnost oznámit EDC, kdy plánuje využít flexibilitu v předávacích místech odběrných míst, výroben elektřiny a zařízení pro ukládání elektřiny účastníků strhu s elektřinou, se kterými sjednal poskytování flexibility. Oznámení musí proběhnout ex-ante, tedy ještě před aktivací flexibility. Ustanovení odstavce 2 písm. c) ukládá agregátorovi, obdobně jako EDC a operátorovi trhu vůči agregátorovi, poskytovat operátorovi trhu a EDC údaje a informace nezbytné pro plnění jejich povinností souvisejících s agregací a zohledněním aktivace agregované flexibility v předávacích místech, pro která agregátor registroval zohlednění aktivace agregované flexibility u operátora trhu. Ustanovení odstavce 2 písm. d) ukládá agregátorovi, aby si před zamýšlenou aktivací agregované flexibility zkontroloval v informačním systému EDC, že poskytování flexibility v místě a čase, kde a kdy agregátor zamýšlí agregovanou flexibilitu využívat a aktivovat, není omezeno, a to především z „provozních“ důvodů (nezbytnost zajištění bezpečného a spolehlivého provozu elektrizační soustavy) na straně PPS a PDS. Pokud by takové omezení v informačním systému EDC uvedené bylo, agregátor je povinný se těmito informacemi řídit, a případně strpět omezení aktivace agregované flexibility v daném předávacím místě ze strany PPS nebo PDS. Ustanovení odstavce 2 písm. e) ukládá agregátorovi, aby při provádění úkonů nezbytných k uskutečnění volby nebo změny agregátora prostřednictvím informačního systému operátora trhu uváděl pravdivé a úplné informace. Jedná se jak o informace komunikované vůči poskytovateli flexibility před a při sjednávání poskytování flexibility a při vypořádání aktivované flexibility mezi agregátorem a poskytovatelem flexibility, tak i o informace poskytované ostatním účastníkům trhu s elektřinou, především EDC a operátorovi trhu při registraci požadavků agregátora na zohlednění aktivace agregované flexibility v předávacích místech, pro která agregátor uzavřel smlouvu o agregaci, poskytování údajů nezbytných pro samotnou aktivaci agregované flexibility a v neposlední řadě také údajů nezbytných pro zohlednění aktivované agregované flexibility.

§ 33 a § 34 Energetický zákon se navrhuje doplnit o nové § 33 a 34, které transponují do energetického zákona čl. 40 odst. 1 písm. k) směrnice (EU) 2019/944 a adaptují český právní řád na nařízení (EU) 2019/943. Jedná se tedy transpozici povinnosti PPS podílet se na vypracovávání evropských a vnitrostátních posouzení zdrojové přiměřenosti podle kapitoly IV nařízení (EU) 2019/943 a o zákonné zakotvení institutu vnitrostátního posouzení zdrojové přiměřenosti a kapacitních mechanismů podle kapitoly IV. nařízení (EU) 2019/943. Nové paragrafy adaptují český právní řád na tuto unijní právní úpravu. Evropské posouzení zdrojové přiměřenosti provádí v souladu s čl. 23 nařízení (EU) 2019/943 ENTSO-E, přičemž toto posouzení se vypracovává každoročně a pokrývá vždy období příštích deseti let. Cílem evropského posouzení zdrojové přiměřenosti je zjistit případné potíže se zdrojovou přiměřeností na úrovní EU, členských států, a případně nabídkových zón. Vzhledem k charakteru evropského posouzení zdrojové přiměřenosti a jeho komplexní úpravě přímo použitelným unijním předpisem se na úrovni energetického zákona navrhuje blíže specifikovat jen povinnost PPS poskytnout ENTSO-E údaje potřebné pro provedení evropského posouzení zdrojové přiměřenosti, jak je zakotvena v čl. 23 odst. 4 nařízení (EU) 2019/944. Metodika pro dlouhodobé evropské posouzení zdrojové přiměřenosti (prováděné na deset let dopředu) stanovené v nařízení (EU) 2019/944 má odlišný účel než posouzení sezónní přiměřenosti (prováděné na šest měsíců dopředu) podle čl. 9 nařízení (EU) 2019/941 o rizikové připravenosti v odvětví elektroenergetiky. Střednědobá až dlouhodobá posouzení jsou většinou využívána pro zjištění potíží se zdrojovou přiměřeností a pro vyhodnocení potřeby zavedení kapacitních mechanismů, zatímco posouzení sezónní přiměřenosti slouží k upozornění na krátkodobá rizika, která se mohou vyskytnout v průběhu následujících šesti měsíců a která mohou vést ke značnému zhoršení situace v oblasti dodávek elektřiny. Kromě toho provádějí posouzení regionální přiměřenosti provozu elektroenergetických přenosových soustav také regionální koordinační centra. Jedná se o posouzení velmi krátkodobé přiměřenosti (na jeden týden až jeden den dopředu) využívané v souvislosti s provozem soustav. Za účelem doplnění evropského posouzení zdrojové přiměřenosti mohou členské státy provést i vnitrostátní posouzení zdrojové přiměřenosti podle čl. 24 nařízení (EU) 2019/943. Vzhledem k tomu, že nařízení (EU) 2019/943 dává tuto možnost obecně „členským státům“, je na národní úrovni nezbytné určit konkrétní státní orgán, kterému bude tato pravomoc svěřena. Pravomoc vypracovat vnitrostátní posouzení zdrojové přiměřenosti se proto navrhuje přiznat MPO, nicméně vzhledem k tomu, že v současnosti PPS zpracovává hodnocení zdrojové (výrobní) přiměřenosti elektrizační soustavy ČR, které obsahem odpovídá vnitrostátnímu posouzení zdrojové přiměřenosti ve smyslu čl. 24 nařízení (EU) 2019/943, a vzhledem k tomu, že je to právě PPS, který disponuje nezbytnými daty pro vypracování vnitrostátního posouzení zdrojové přiměřenosti, bude PPS povinen na žádost MPO připravit podklady potřebné pro vypracování vnitrostátního posouzení zdrojové přiměřenosti. Současně každý účastník trhu s elektřinou bude povinen PPS na žádost poskytnout údaje potřebné pro přípravu podkladů pro vypracování vnitrostátního posouzení zdrojové přiměřenosti a také údaje požadované ENTSO-E pro vypracování evropského posouzení zdrojové přiměřenosti. Na úpravu evropského a vnitrostátní posouzení zdrojové přiměřenosti navazuje úprava kapacitních mechanismů jakožto řešení případných potíží se zdrojovou přiměřeností zjištěných evropským nebo vnitrostátním posouzením zdrojové přiměřenosti. O zavedení kapacitního mechanismu může při splnění podmínek stanovených nařízením (EU) 2019/943 rozhodnout MPO, a to formou opatření obecné povahy, kterým současně (v součinnosti s PPS) stanoví podmínky jeho zavedení včetně podmínek účasti v kapacitním mechanismu a doby trvání kapacitního mechanismu. Konkrétní rozsah potřebné disponibility regulačního výkonu výroben elektřiny nebo jiných energetických zařízení, který PPS potřebuje v rámci kapacitního mechanismu nakoupit na zajištění zdrojové přiměřenosti, však za podmínek stanovených opatřením obecné povahy vydaným MPO určuje sám PPS. PPS také vypracovává návrh postupu a podmínek zajištění potřebné disponibility regulačního výkonu, který podléhá schválení MPO.

K bodům 240–246 (§ 46)

Navrhované body novelizují úpravu ochranných pásem v § 46 energetického zákona. Úprava ochranných pásem výroben elektřiny je rozšířena i na ochranná pásma zařízení pro ukládání elektřiny.

K bodům 247–250 (§ 49)

Navrhované body novelizují úpravu měření v elektrizační soustavě v § 49 energetického zákona. Většina navrhovaných úprav stávajícího § 49 energetického zákona představuje rozšíření právní úpravy měření i na provozovatele zařízení pro ukládání elektřiny. Určitou výjimku představuje nově vložený odstavec 9, který je transpozičním ustanovením k čl. 20 prvnímu pododstavci písm. f) a čl. 21 odst. 2 písm. a) směrnice (EU) 2019/944. Směrnice (EU) 2019/944 v těchto ustanoveních stanoví informační povinnost před instalací inteligentního elektroměru konečnému zákazníkovi a dále vymezuje podmínky pro instalaci inteligentního elektroměru na žádost zákazníka. V případě, že jsou inteligentní měřicí systémy zaváděny na základě pozitivní analýzy nákladů a přínosů, popř. jsou zaváděny systematicky, musí být zákazníkům před instalací inteligentního elektroměru poskytnuty relevantní rady a informace o potenciálu elektroměru, správě odečtů a sledování spotřeby či zpracování osobních údajů. V případě, že o instalaci inteligentního měřicího systému žádá zákazník, musí nabídka výslovně uvádět a jasně popisovat funkce a interoperabilitu inteligentního elektroměru a služby, které jsou realizovatelné, jakož i přínosy, kterých lze díky danému inteligentnímu elektroměru v dané době reálně dosáhnout a dále případné související náklady, které by hradil konečný zákazník. Proto navrhované ustanovení odstavce 9 stanoví povinnost PDS informovat zákazníka v dostatečném předstihu před instalací inteligentního měřicího zařízení o funkcích a možnostech interoperability inteligentního měřicího zařízení, možnostech využití inteligentního měřicího zařízení zákazníkem, o získávání a rozsahu zpracování osobních údajů při využívání inteligentního měřicího zařízení a jedná-li se o instalaci inteligentního měřicího zařízení na žádost zákazníka, dále o nákladech, které je zákazník v souvislosti s instalací inteligentního měřicího zařízení povinen uhradit.

K bodu 251 (§ 49a)

Vzhledem k tomu, že pro řadu nových aktivit, které předkládaná novela energetického zákona do trhu s elektřinou nově zavádí, bude nezbytné nejen měření v předávacích místech provozované PPS nebo PDS, ale i měření výroby elektřiny, měření dodávek a odběrů elektřiny zařízením pro ukládání elektřiny a měření elektrických zařízení (ve smyslu spotřebičů) poskytujících flexibilitu, definuje energetický zákon nově podmínky instalace a provozu podružných měřicích zařízení. V odstavci 1 jsou uvedeny situace, kdy je zákazník povinen instalovat a provozovat podružné měřicí zařízení. V případě písmene a) se jedná o případ, kdy zákazník (jakožto poskytovatel flexibility) poskytuje flexibilitu se svým spotřebním elektrickým zařízením a pro vyhodnocení aktivované flexibility využívá přiřazení výchozího diagramu dodávky nebo odběru elektřiny ke spotřebnímu elektrickému zařízení. V případě písmene b) a c) se jedná o situace, kdy je povinen instalovat a provozovat podružné měřicí zařízení zákazník provozující výrobnu elektřiny nebo zařízení pro ukládání elektřiny. Prakticky v zásadě mohou nastat dvě takové situace. Prvním je případ, kdy zákazník provozující zařízení pro ukládání elektřiny nebo výrobnu elektřiny poskytuje flexibilitu zařízením pro ukládání elektřiny nebo výrobnou elektřiny a pro vyhodnocení aktivované flexibility využívá přiřazení výchozího diagramu dodávky nebo odběru elektřiny k zařízení pro ukládání elektřiny nebo výrobně elektřiny. Druhým případem je situace, kdy zákazník provozující zařízení pro ukládání elektřiny registroval v informačním systému EDC zohlednění ukládání elektřiny v předávacím místě (u registračního čísla odběru elektřiny z přenosové nebo distribuční soustavy v předávacím místě). V takovém případě zákazník provozující zařízení pro ukládání elektřiny má povinnost instalovat a provozovat podružné měřicí zařízení měřící dodávku elektřiny ze zařízení pro ukládání elektřiny a odběr elektřiny zařízením pro ukládání elektřiny. Pokud současně se zařízením pro ukládání elektřiny provozuje zákazník provozující zařízení pro ukládání elektřiny v místě připojeném prostřednictvím registrovaného předávacího místa i výrobnu elektřiny, je povinen instalovat a provozovat i podružné měřicí zařízení měřící výrobu elektřiny. V odstavci 2 jsou uvedeny situace, kdy je výrobce elektřiny nebo provozovatel zařízení pro ukládání elektřiny povinen instalovat a provozovat podružné měřicí zařízení. V případě písmene a) se jedná o případ, kdy výrobce elektřiny nebo provozovatel zařízení pro ukládání elektřiny (jakožto poskytovatel flexibility) poskytuje flexibilitu zařízením pro ukládání elektřiny nebo výrobnou elektřiny a pro vyhodnocení aktivované flexibility využívá přiřazení výchozího diagramu dodávky nebo odběru elektřiny k zařízení pro ukládání elektřiny nebo výrobně elektřiny. V případě písmene b) se jedná o situaci, kdy provozovatel zařízení pro ukládání elektřiny provozující zařízení pro ukládání elektřiny, a případně současně výrobnu elektřiny, registroval v informačním systému EDC zohlednění ukládání elektřiny v předávacím místě (u registračního čísla odběru elektřiny z přenosové nebo distribuční soustavy v předávacím místě). V takovém případě provozovatel zařízení pro ukládání elektřiny provozující zařízení pro ukládání elektřiny, a případně současně výrobnu elektřiny, má povinnost instalovat a provozovat podružné měřicí zařízení měřící dodávku elektřiny ze zařízení pro ukládání elektřiny a odběr elektřiny zařízením pro ukládání elektřiny. Pokud současně se zařízením pro ukládání elektřiny provozuje provozovatel zařízení pro ukládání elektřiny v místě připojeném prostřednictvím registrovaného předávacího místa i výrobnu elektřiny, je provozovatel zařízení pro ukládání elektřiny povinen instalovat a provozovat i podružné měřicí zařízení měřící výrobu elektřiny Odstavec 3 stanoví, že podružně měřit lze pouze měřicím zařízením, které je stanoveným měřidlem podle zákona o metrologii. Prakticky to znamená, že podružné měřicí zařízení musí splňovat stejné podmínky (technické, kvalitativní, přesnost měření atd.) jako měřicí zařízení instalovaná a provozovaná ze strany PPS nebo PDS v předávacích místech. Odstavec 4 ukládá provozovateli podružného měřicího zařízení povinnost zajistit ověření podružného měřicího zařízení podle zákona o metrologii. Prakticky to znamená, že musí zajišťovat ověřování podružného měřicího zařízení stejně jako PPS nebo PDS v případě měřicích zařízení instalovaných a provozovaných v předávacích místech.

K bodům 252–260 (§ 50)

Navrhované body aktualizují úpravu smluv v elektroenergetice v § 50 energetického zákona. V odstavci 1 a 2 dochází k přeformulování textu ke smlouvě o dodávce elektřiny a smlouvě o sdružených službách dodávky elektřiny. Náležitosti smlouvy o dodávce elektřiny, které jsou shodné i u smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, jsou z odstavce 1 a 2 vyňaty a jsou přeneseny do nového odstavce 3, který je společný pro oba typy smluv podle odstavce 1 a 2. V původním odstavci 3 a 6, nyní 4 a 7 (smlouva o připojení a smlouva o zajištění služby distribuční soustavy), je právní úprava aktualizována tak, aby zahrnovala nové podnikatelské činnosti v energetickém zákoně, tedy zejména činnost ukládání elektřiny. Navrhované úpravy v podstatných náležitostech smlouvy o dodávce elektřiny, resp. smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny, jsou přímo vyvolané potřebou transpozice čl. 10 odst. 3 směrnice (EU) 2019/944, který stanoví, že konečný zákazník musí mít právo uzavřít se svým dodavatelem smlouvu, která obsahuje:

a) totožnost a adresu dodavatele,

b) poskytované služby, nabízenou úroveň kvality služeb, jakož i lhůtu pro počáteční připojení,

c) druhy nabízených služeb údržby,

d) prostředky, kterými lze získávat aktuální informace o všech uplatňovaných sazbách, poplatcích za údržbu a balíčcích produktů nebo služeb,

e) dobu platnosti smlouvy, podmínky, za nichž je možné služby, včetně produktů nebo služeb, které jsou s těmito službami v balíčku, nebo smlouvu obnovit či zrušit, a informaci o tom, zda je možné smlouvu bezplatně vypovědět,

f) všechny náhrady a odškodnění, které se uplatňují v případě, že není dodržena dohodnutá úroveň kvality služby, včetně nesprávného nebo zpožděného vyúčtování,

g) způsob zahájení postupu mimosoudního urovnávání sporů v souladu s čl. 26 směrnice (EU) 2019/944,

h) informace o právech spotřebitele, včetně informací o vyřizování stížností a všech informací podle tohoto odstavce, jasně sdělené prostřednictvím vyúčtování nebo internetové stránky elektroenergetického podniku. Nad rámec stávající právní úpravy obsahových náležitostí smluv podle § 50 odst. 1 a 2 energetického zákona se navrhuje doplnit jako náležitost smlouvy úroveň kvality dodávky elektřiny nebo souvisejících služeb v elektroenergetice, pokud strany sjednaly vyšší úroveň kvality, než kterou stanovují právní předpisy. Jedná se o transpozici požadavku čl. 10 odst. 3 písm. b) směrnice (EU) 2019/944, podle kterého má být nezbytnou náležitostí smlouvy sjednané s dodavatelem elektřiny mj. nabízená úroveň kvality služeb. Protože je v podmínkách českého právního řádu kvalita služeb dodávky elektřiny stanovena právními předpisy (např. stávající vyhláškou č. 540/2005 Sb., o kvalitě dodávek ) a jedná se o vymezení kvality dodávek prostřednictvím tzv. standardů kvality, které platí bez ohledu na to, co si strany sjednaly ve smlouvě, navrhuje se, aby tento požadavek směrnice (EU) 2019/944 byl transponován uvedeným způsobem, tedy pouze pro případ, že si strany vyšší úroveň kvality poskytovaných služeb, než kterou stanovují právní předpisy. Protože směrnice (EU) 2019/944 v čl. 10 odst. 3 písm. c) požaduje, aby byly náležitostí smlouvy sjednávané s dodavatelem i druhy nabízených služeb údržby, navrhuje se doplnění nové obsahové náležitosti – uvedení služeb údržby odběrných elektrických zařízení nebo elektrické přípojky nebo jiných obdobných poskytovaných služeb, pokud dodavatel elektřiny nabízí poskytování takových služeb společně s dodávkou elektřiny. Podmíněné vymezení této obsahové náležitosti bylo zvoleno právě z důvodu, že na trhu s elektřinou se ve smlouvách sjednávaných se zákazníky služby údržby nesjednávají, protože ani s hlavním závazkem ze smlouvy nesouvisejí. V souladu s čl. 10 odst. 3 písm. d) směrnice (EU) 2019/944 jsou jako další náležitost smlouvy o dodávce elektřiny, resp. smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, stanoveny způsoby získávání aktuálních informací o ceně za dodávku elektřiny nebo jiné plnění poskytované společně s dodávkou elektřiny. Podle čl. 10 odst. 3 písm. f) směrnice (EU) 2019/944 musí smlouva s dodavatelem elektřiny obsahovat všechny náhrady a odškodnění, které se uplatňují v případě, že není dodržena dohodnutá úroveň kvality služby, včetně nesprávného nebo zpožděného vyúčtování. Protože podle energetického zákona vzniká zákazníkům právo na náhradu v případě porušení stanovených standardů dodávek elektřiny ze zákona (ex lege) a stejně tak také právo na pokutu v případě neposkytnutí vyúčtování dodávek elektřiny v zákonem stanovené lhůtě, není možné splnit transpoziční povinnost jinak než stanovením obsahové náležitosti smlouvy o dodávce elektřiny, kterou bude informace o právu na náhradu za nedodržení kvality dodávky elektřiny a související služby v elektroenergetice a o právu na pokutu v případě prodlení s poskytnutím vyúčtování dodávky elektřiny (nikoli tedy ujednání zakládající právo zákazníka na náhradu za nedodržení kvality dodávky elektřiny a pokuty v případě prodlení s poskytnutím vyúčtování dodávky elektřiny). Dále se v souladu s čl. 10 odst. 3 písm. g) směrnice (EU) 2019/944 navrhuje stanovit jako obsahová náležitost smlouvy informace o právu na mimosoudní řešení sporu u ERÚ, je-li zákazníkem spotřebitel nebo podnikající fyzická osoba. Protože je pravomoc ERÚ rozhodovat spory podle § 17 odst. 7 písm. e) energetického zákona omezena pouze na spory iniciované spotřebitelem nebo podnikající fyzickou osobou, je rovněž navrhovaná obsahová náležitost smlouvy omezena pouze na smlouvy sjednávané se zákazníky, kteří jsou spotřebiteli nebo podnikajícími fyzickými osobami. Dále se navrhuje úprava stávajícího § 50 odst. 1 písm. d) energetického zákona tak, aby se povinné ujednání zakládající oprávnění zákazníka odstoupit od smlouvy vztahovalo „pouze“ k neplnění smluvních povinností ze strany dodavatele elektřiny. Záměrem není snížit úroveň ochrany zákazníků, zejména spotřebitelů, ale narovnat stávající právní stav, kdy by podle stávající zákonné úpravy musely smluvní strany sjednávat i oprávnění zákazníka odstupovat od smluv v případě změny ceny elektřiny nebo změny smluvních podmínek. Takové oprávnění ale zákazníkovi, který je spotřebitelem nebo podnikající fyzickou osobou, vzniká přímo ze zákona, a to z § 11a energetického zákona. V tomto případě tedy nemají smluvní strany co sjednávat, jestliže je takové oprávnění založeno zákonem. Poslední z doplňovaných obsahových náležitostí je poněkud problematická, protože v zásadě neodpovídá rozsahu plnění poskytovaného dodavatelem elektřiny ze závazku založeného smlouvou o dodávce elektřiny. Jedná se o sjednání dne počátečního připojení. Směrnice (EU) 2019/944 v čl. 10 odst. 3 písm. b) stanoví, že součástí smlouvy sjednávané s dodavatelem elektřiny musí být i lhůta pro počáteční připojení. Lhůta pro počáteční připojení (nebo jinak termín připojení) je ale náležitostí smlouvy o připojení, protože připojení k distribuční soustavě neposkytuje dodavatel elektřiny (ten zajišťuje obchodně dodávku elektřiny, případně související službu distribuční soustavy, ale nikoli realizaci připojení). Proto je snaha se s tímto požadavkem směrnice (EU) 2019/944 vypořádat alespoň tak, že nejzazší termín připojení je předmětem ujednání ve smlouvě o dodávkách elektřiny (sdružených dodávkách elektřiny) pouze v případech, kdy se jedná o smlouvu o dodávkách do nově vznikajícího odběrného místa, které ještě není připojené z distribuční soustavě (proto lhůta pro počáteční připojení, jak požaduje směrnice (EU) 2019/944), a dodavatel elektřiny pro účastníka trhu s elektřinou, s nímž uzavírá smlouvu o dodávce elektřiny nebo smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, zajištuje uzavření smlouvy o připojení. V praxi se bude jednat spíše o ojedinělé případy, protože zpravidla zákazník sjednává smlouvu o dodávce elektřiny po připojení odběrného místa k distribuční soustavě. Oproti stávajícímu znění odstavce 2 již není upraveno, že by k přenesení odpovědnosti za odchylku na dodavatele došlo automaticky zahájením dodávky elektřiny podle smlouvy. Stávající právní úprava je totiž nepřesná, resp. nadbytečná v tom, že k přenesení odpovědnosti za odchylku dochází smluvně, protože se na tom strany dohodnou, a v případě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny je ujednání o přenesení odpovědnosti za odchylku vždy, tedy smluvní strany se nemohou dohodnout jinak. Nicméně účinek přenesení odpovědnosti za odchylku není dán ujednáním stran, ale právní úpravou přenášení odpovědnosti za odchylku a registrace subjektu zúčtování podle právní úpravy, která je dána prováděcím právním předpisem vydávaným ERÚ podle § 98a odst. 2 písm. h) bod energetického zákona. A aktuální právní úprava je taková, že bez registrace subjektu zúčtování v odběrném místě nedojde k registraci dodavatele v odběrném místě a umožnění zahájení dodávek elektřiny. Z těchto důvodů předkladatel přistoupil k reformulaci náležitosti smlouvy o dodávkách elektřiny, resp. o sdružených službách dodávek elektřiny. V původním odstavci 9 se ruší smlouva o přístupu na vyrovnávací trh s regulační energií, neboť tento trh již zanikl. V souvislosti se zavedením právní úpravy agregace je upraven v odstavci 10 nový typ úplatné smlouvy o agregaci. Kromě vymezení subjektů a obsahu smlouvy je upraven také požadavek na písemnou formy smlouvy, která zajistí vyšší právní jistotu zejména zákazníkům v postavení spotřebitele. Smlouvou o agregaci se poskytovatel flexibility (ten, který poskytuje svoji schopnost reagovat na tržní nebo jiné podněty na trhu, tj. např. výrobce nebo zákazník) poskytnout agregátorovi flexibilitu v předávacím místě za účelem její agregace (tj. sdružování flexibility poskytované jednotlivými poskytovateli flexibility) a nabídky na trhu s elektřinou (finálně ve formě agregované flexibility, prostřednictvím agregačního bloku) a agregátor se zavazuje zaplatit cenu za poskytnutí flexibility. Nový odstavec 14 zavádí fikci zániku závazku poskytovat údržbu odběrných elektrických zařízení nebo elektrické přípojky nebo jiné obdobné služby ukončením závazku dodávat elektřinu ze smlouvy o dodávce elektřiny nebo smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny. Tato fikce nenastane, pokud se strany dohodnou jinak. Závěrem ustanovení se doplňuje odstavec, podle něhož má právo namítat nedostatek písemné formy u smlouvy, na jejímž základě je mu dodávána elektřina, jen spotřebitel. Cílem je vyšší ochrana spotřebitele, neboť v případě nedostatku písemné formy u uvedených smluv by nemuselo být v jeho zájmu, pokud by tento nedostatek a v důsledku neplatnost smlouvy namítala druhá smluvní strana.

K bodu 261 (§ 51)

Navrhovaný bod novelizuje úpravu neoprávněného odběru elektřiny z elektrizační soustavy. Jde o doplnění právní skutečnosti, která v platném znění energetického zákona absentuje. Pokud v odběrném místě probíhá odběr elektřiny po dobu kratší než 10 pracovních dní bez smluvního subjektu zúčtování a v takovém případě za odchylku dle energetického zákona nese odpovědnost budoucí subjekt zúčtování, mělo by být rovněž výslovně stanoveno, kdo zajišťuje dodávku elektřiny do daného odběrného místa (z logiky věci by to měl být budoucí dodavatel, který přenesl odpovědnost na budoucí subjekt zúčtování).

K bodům 262 a 263 (§ 52)

Navrhované body novelizují úpravu neoprávněné dodávky elektřiny do elektrizační soustavy v § 52 energetického zákona. Při neoprávněné dodávce je kromě výrobce elektřiny povinen uhradit vzniklou škodu nově také provozovatel zařízení pro ukládání elektřiny. Mezi dodávkou elektřiny do elektrizační soustavy z výrobny elektřiny a zařízení pro ukládání elektřiny není z technického hlediska rozdíl, tedy není odůvodněna ani odchylná právní úprava, resp. úprava, kdy by provozovatel zařízení pro ukládání elektřiny neměl být stejně jako výrobce elektřiny odpovědný za náhradu škody vzniklé v souvislosti s neoprávněnou dodávkou elektřiny, které se provozovatel zařízení pro ukládání elektřiny dopustil. Vedle toho se bude mezi situace posuzované jako neoprávněná dodávka řadit nově i dodávka elektřiny bez smlouvy o zúčtování odchylek nebo bez přenesení odpovědnosti za odchylku na jiný subjekt zúčtování.

K bodům 264 a 267 (§ 58)

V odstavci 8 písm. a) se výslovně doplňuje, že provozovatel přepravní soustavy má povinnost zajistit bezpečný, spolehlivý a hospodárný provoz, údržbu, obnovu a rozvoj přepravní soustavy „se zřetelem na k využití energeticky účinných technologií“. Důvodem doplnění je transpozice ustanovení čl. 27 odst. 3 směrnice 2023/1791 ve vztahu k povinnosti provozovatele zvyšovat účinnost soustav. Doplňuje se povinnost pro provozovatele přepravní soustavy předávat operátorovi trhu údaje o přepravní soustavě a další nezbytné informace pro plnění povinnosti operátora trhu, která v zákoně absentuje, ovšem je nezbytná k plnění stanovených úkolů operátorem trhu. Mezi povinnostmi provozovatele přepravní soustavy bude nově také povinnost zpracovávat ve spolupráci s PPS zprávu o budoucí očekávané spotřebě elektřiny a plynu a o způsobu zabezpečení rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou elektřiny a plynu. Do odstavce 9 se doplňují nová písmena h) a i), ukládající provozovateli přepravní soustavy povinnost předávat operátorovi trhu údaje o přepravní soustavě a další nezbytné informace pro plnění povinností operátora trhu a ve spolupráci s provozovatelem přenosové soustavy zpracovávat zprávu o budoucí očekávané spotřebě elektřiny a plynu a o způsobu zabezpečení rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou elektřiny a plynu. V ostatním se jedná i legislativně technické úpravy.

K bodům 268 (§ 58i a další)

Jedná se o legislativně technickou úpravu spočívající v nahrazení zastaralého a nepřesného označení „způsobem umožňujícím dálkový přístup“ přesnější specifikací způsobu zveřejnění „na internetových stránkách“ v celém zákoně.

K bodu 269 (§ 58k)

Předmětem desetiletého plánu rozvoje přepravní soustavy je rovněž plán investic do zvyšování energetické účinnosti přepravní soustavy, přičemž důvodem jsou požadavky směrnice 2023/1791.

K bodům 270-271 (§ 58n)

Navrhované body aktualizují úpravu vlastnického oddělení provozovatele přepravní soustavy v § 58n energetického zákona. Kritéria nezávislosti provozovatele přepravní soustavy mj. na činnosti výroby elektřiny nebo plynu se aplikují nově v podobném rozsahu také na činnost ukládání elektřiny. Ustanovení § 58n odst. 6 upravuje jiné právo v návaznosti na čl. 9 odst. 2 směrnice 2009/72. Směrnice 2009/72 byla nahrazena směrnicí 2019/944, jejíž čl. 43 odst. 1 a 2 zcela odpovídá původní dikci čl. 9. V čl. 43 odst. 1 a 2 je jiné právo vymezeno jako jakékoli jiné právo, přičemž odstavec 2 obsahuje pouze demonstrativní výčet. Stávající znění § 24a odst. 6 a § 58n odst. 6 neodpovídá zcela směrnici, a proto se navrhuje, aby jejich znění bylo dáno se zněním směrnice do souladu. Podrobnější odůvodnění je obsaženo u odůvodnění § 10d odst. 7.

K bodům 272 (§ 60)

Jedná se o legislativně technickou úpravu spočívající v nahrazení zastaralého a nepřesného označení „způsobem umožňujícím dálkový přístup“ přesnější specifikací způsobu zveřejnění „na internetových stránkách“ v celém zákoně.

K bodům 273 a 274 (§ 61)

Navrhovaný bod novelizuje úpravu povinností obchodníka s plynem v § 61 energetického zákona. Jedná se částečně o analogické úpravy jako v § 30 odst. 2 energetického zákona, které nevyplývají z požadavků směrnice (EU) 2019/944. Stejně jako v § 30 odst. 2 písm. r) je zavedena povinnost obchodníka s plynem stanovit hodnotu indexu zajištění obchodníka ke dni 31. března a 30. září kalendářního roku, oznámit ji ERÚ a zveřejnit na svých internetových stránkách. Zajištění spolehlivosti dodávek elektřiny je primárním cílem evropské právní úpravy v oblasti energetiky. V případě indexu zajištění obchodníka jde o nový institut, který vyplývá z obecných požadavků směrnice 2009/73/ES na stabilitu trhu s energiemi a na dlouhodobé zajištění obchodních kontraktů. Současně jde o reakci na energetickou krizi a s ní související krach velkých obchodníků s energiemi v ČR (blíže k indexu zajištění obchodníka viz odůvodnění k § 2 odst. 1 a § 11a odst. 6 návrhu novely energetického zákona). V návrhu ustanovení § 98a odst. 2 písm. r) energetického zákona je pak obsaženo zmocňovací ustanovení pro ERÚ stanovit vyhláškou způsob stanovení predikce množství elektřiny nebo plynu pro stanovení indexu zajištění obchodníka a způsob stanovení hodnoty indexu zajištění obchodníka. Nad rámec toho se v souvislosti s úpravou bezpečnostního standardu dodávek plynu výslovně zakotvuje povinnost obchodníka s plynem předkládat ERÚ údaje o rozsahu bezpečnostního standardu dodávky plynu a o způsobu jeho zajištění. Do § 61 se také doplňuje odstavec 3 zakládající povinnost obchodníka s plynem oznámit ERÚ přesnou adresu internetové stránky, na které tento obchodník zveřejňuje nabídky dodávky plynu, které jsou předmětem porovnání srovnávacím nástrojem podle § 17j odst. 1 a 2. Doplnění této povinnosti je nezbytným předpokladem fungování srovnávacího nástroje, který má podle nově navrženého § 17j ERÚ provozovat. V ostatním se jedná o legislativně technické úpravy.

K bodu 275 (§ 72)

V ustanovení § 72 se obdobně jako v odvětví elektroenergetiky doplňuje odstavec, podle něhož má právo namítat nedostatek písemné formy u smlouvy, na jejímž základě je mu dodáván plyn, jen spotřebitel. Cílem je vyšší ochrana spotřebitele, neboť v případě nedostatku písemné formy u uvedených smluv by nemuselo být v jeho zájmu, pokud by tento nedostatek a v důsledku neplatnost smlouvy namítala druhá smluvní strana.

K bodu 276 (§ 72a)

Účelem vkládaného ustanovení je podchytit na úrovni zákona obchod s přepravní kapacitou na sekundárním trhu v návaznosti na čl. 16 a 22 nařízení (ES) č. 715/2009. Stanovuje se, za jakých podmínek se vyžaduje souhlas provozovatele přepravní soustavy s převodem práva na přepravní kapacitu. Jde o objektivně odůvodněné případy, které mají bránit zneužití postavení převodce a mají zajistit stabilitu na trhu s přepravou plynu. Je-li udělení souhlasu provozovatele přepravní soustavy vyžadováno, převod přepravní kapacity bez jeho udělení nenabude účinnosti. Neudělení souhlasu by nemělo být neodůvodněné, tj. bude-li dluh zanedbatelný, tak to nemůže být důvodem k odmítnutí udělení souhlasu.

K bodu 277 (§ 73)

Jedná se o legislativně technickou úpravu spočívající v nahrazení zastaralého a nepřesného označení „způsobem umožňujícím dálkový přístup“ přesnější specifikací způsobu zveřejnění „na internetových stránkách“ v celém zákoně.

K bodům 278-280 (§ 73a)

Navrhované body aktualizují bezpečnostní standard dodávky plynu v § 73a ve vztahu k nařízení (EU) 2017/1938 novelizovanému nařízením (EU) 2022/1032. Novelizace nařízení (EU) 2017/1938 je velmi rozsáhlá a národní právní úprava na ni již byla částečně adaptována prostřednictvím předchozích novelizací energetického zákona. Úprava bezpečnostního standardu dodávky plynu v navrhované podobě tedy dovršuje adaptaci českého právního řádu na tyto unijní požadavky. V odstavci 1 se krom sjednocení odkazu na přímo použitelný předpis s ostatními ustanoveními zákona zpřesňuje označení zákazníků, pro které má obchodník s plynem nebo výrobce plynu povinnost zajišťovat bezpečnostní standard dodávky. Návrhem nedochází k faktické změně, teoreticky je nicméně vhodné odlišit chráněné zákazníky ve smyslu nařízení (EU) 2017/1938 a energetického zákona, resp. prováděcího předpisu (vyhlášky č. 344/2012 Sb., o stavu nouze v plynárenství a o způsobu zajištění bezpečnostního standardu dodávky plynu – dále jen

„vyhláška č. 344/2012 Sb.“).

V odstavci 2 se navrhuje nastavení jednotného termínu pro předávání všech údajů, které souvisejí s povinností dodavatele plynu doložit ERÚ zajištění bezpečnostního standardu dodávky plynu. V současné době je dán určitý časový rozpor mezi povinností dodavatele plynu prokazovat splnění bezpečnostního standardu a předkládat údaje o jeho rozsahu a o způsobu jeho zajištění na daný měsíc vždy do patnáctého dne následujícího měsíce podle ustanovení § 73a odst. 2 energetického zákona a dílčím prokazováním zajištění podílu bezpečnostního standardu podle vyhlášky č. 344/2012 Sb. Vyhláška č. 344/2012 Sb. totiž v ustanovení § 11 odst. 11 uvádí, že obchodník s plynem, který prokazuje zajištění bezpečnostního standardu plynu uskladněním v zásobnících mimo území ČR, si zajistí od provozovatele zásobníku plynu mimo území ČR údaje o aktuálním denním množství uskladněného plynu za předcházející měsíc a poskytne je ERÚ podle přílohy č. 9 k vyhlášce č. 344/2012 Sb., a to nejpozději do patnáctého dne daného kalendářního měsíce. Smyslem navrhované úpravy v § 73a odst. 2 energetického zákona je tedy sjednotit předávání všech relevantních údajů vztahujících se k zajištění bezpečnostního standardu dodávky plynu operátorovi trhu a ERÚ vždy nejpozději do patnáctého dne daného kalendářního měsíce. Nově navrhovaný odstavec 5 výslovně stanoví, že při určení rozsahu bezpečnostního standardu dodávky plynu pro obchodníka s plynem nebo výrobce plynu se vychází z údajů evidovaných v informačním systému operátora trhu, který je povinen tyto údaje předávat ERÚ a obchodníkovi s plynem nebo výrobci plynu do pátého dne daného kalendářního měsíce. V informačním systému operátora trhu jsou totiž registrována odběrná místa zákazníků včetně informace o tom, o jakého zákazníka se jedná, resp. zda se jedná o chráněného zákazníka, kterému je dodavatel plynu (nebo jiný účastník trhu, který na sebe povinnost zajistit bezpečnostní standard dodávky plynu převzal) povinen zajistit bezpečnostní standard dodávky plynu. Od celkového počtu takových zákazníků v portfoliu daného dodavatele plynu, resp. od objemu dodaného plynu do odběrných míst těchto zákazníků se následně odvozuje rozsah povinného bezpečnostního standardu dodávky plynu.

K bodům 281-285 (§ 73b, § 73c, § 73e)

Jedná se o legislativně technické úpravy formy odkazu na unijní nařízení za účelem sjednocení v celém zákoně.

K bodu 286 (§ 73h)

Navrhovaná úprava uvádí tuto úpravu oznamování do souladu se zbývající úpravou oznamování tak, aby nevznikaly pochybnosti o tom, že veškeré oznamování podle energetického zákona musí být činěno podle stejných kritérií.

K bodu 287 (§ 74)

Jedná se o obdobnou úpravu, jaká je navržena pro odvětví elektroenergetiky v § 51 energetického zákona. Pokud v odběrném místě probíhá odběr plynu po dobu kratší než 10 pracovních dní bez smluvního subjektu zúčtování a v takovém případě za odchylku dle energetického zákona nese odpovědnost budoucí subjekt zúčtování, mělo by být rovněž výslovně stanoveno, kdo zajišťuje dodávku plynu do daného odběrného místa (z logiky věci by to měl být budoucí dodavatel, který přenesl odpovědnost na budoucí subjekt zúčtování).

K bodům 288 a 289 (§ 76)

V odstavci 1 se jedná o změnu vyvolanou navrženým doplněním v § 11. V odstavci 9 jsou pak navrženy legislativně technické změny.

K bodům 290–344 (§ 90–91a)

Návrhem zákona nově vkládaná nebo upravovaná materie vyžaduje rovněž odpovídající doplnění a úpravu výčtu přestupků v § 90 až § 91a energetického zákona.

K bodu 345 (§ 91ca)

Doplňuje se ustanovení, které specifikuje jednání regionálního koordinačního centra, která jsou přestupkem, a maximální výši pokuty, kterou za ně lze uložit. Krom naplnění zásad správního trestání je doplnění takového ustanovení nezbytné i kvůli požadavku čl. 62 odst. 3 směrnice (EU) 2019/944 na zajištění účinných, přiměřených a odrazujících sankcí ukládaných regionálnímu koordinačnímu centru v případě porušení jeho povinností podle uvedené směrnice, nařízení (EU) č. 2019/943 nebo pro něj závazných rozhodnutí. Vkládané ustanovení bude však samozřejmě aplikovatelné jen tehdy, bude-li mít regionální koordinační centrum sídlo na území ČR.

K bodům 346-348 ((§ 92, § 93, § 94, § 95c, § 96c)

Jedná se o legislativně technickou úpravu formy odkazu na unijní nařízení za účelem sjednocení v celém zákoně.

K bodům 349–352 (§ 96d)

Návrhem zákona vkládaná nebo upravovaná materie vyžaduje rovněž odpovídající úpravu donucovacích pokut v § 96d energetického zákona. Kromě toho ERÚ získává novou pravomoc vymáhat ukládáním donucovacích pokut splnění povinnosti držitele licence uzavřít smlouvu v souladu s pravomocným rozhodnutím ERÚ podle § 17 odst. 7 písm. a) energetického zákona. Ustanovení § 17 odst. 7 písm. a) energetického zákona se předkládaným návrhem zákona nijak nemění, jen se v § 96d energetického zákona doplňuje chybějící pravomoc ERÚ ukládat donucovací pokuty v popsaných případech.

K bodu 353-355 (§ 97a)

V § 97a odst. 6, 7 a 8 je sousloví „způsobem umožňujícím dálkový přístup“ nahrazeno zveřejněním na internetových stránkách, neboť stanovení způsobu zveřejnění „způsobem umožňujícím dálkový přístup“ fakticky znamená kdekoliv na internetu, proto se v zájmu právní jistoty od užívání této formulace v právním řádu postupně upouští. V § 97a odst. 6 se navrhuje s ohledem na právní jistotu výslovně stanovit, že vyloučení veřejné konzultace prováděné ERÚ podle odstavce 6 a násl. z důvodu provedení ze zákona povinné konzultace držitelem licence se neuplatní, jestliže je ERÚ povinen veřejné konzultace podle § 17 odst. 2 provést. Jinými slovy, v takovém případě budou probíhat dvě konzultace, jedna prováděná držitelem licence, druhá prováděná ERÚ. Skutečnost, že konzultaci provedl držitel licence, není důvodem, proč by neměla být provedena veřejná konzultace ze strany ERÚ.

K bodu 356 (§ 97aa)

Navrhuje se doplnění energetického zákona o nový § 97aa upravující proces projednání návrhu řádu s dotčenými osobami (účastníky trhu), který v aktuálním znění energetického zákona absentuje, a tím vzniká právní nejistota, jak v daném případě procesně postupovat. Navrhuje se nové ustanovení doplnit za § 97a, na který toto ustanovení věcně navazuje. Vzhledem k tomu, že legislativní zkratka „řád“ je v § 97a odst. 1 zavedena pro pravidla, řády a jiné obdobné podmínky či postupy (a jejich změny), jejichž schválení ze strany ERÚ ukládá právní předpis, je zapotřebí postup navrhovaný v § 97aa odst. 1 až 4 vztáhnout i na projednání návrhu plánu rozvoje distribuční soustavy, který ERÚ neschvaluje, ale u něhož povinnost projednání s účastníky trhu s elektřinou požaduje čl. 32 odst. 4 směrnice (EU) 2019/944. Pravidla je rovněž nezbytné vztáhnout i na jiné obdobné podmínky a postupy, u nichž právní předpis vyžaduje projednání, ale které ERÚ neschvaluje. V zájmu zajištění dostatečného informování o zahájení projednávání držitelem licence se ukládá v § 97aa odst. 1 uveřejnění informace o zahájení projednávání i na internetových stránkách ERÚ. Účelem je, aby dotčené osoby měly reálnou příležitost se o zahájení projednávání dozvědět. Současně se v odstavci 4 stanovuje, že zpráva, kterou držitel licence o projednávání zpracovává, má být natolik detailní, aby si ERÚ mohl zkontrolovat, zda projednávání proběhlo správně.

K bodům 357–360 (§ 98a odst. 1)

Navrhuje se úprava zmocňovacích ustanovení v § 98a odst. 1 energetického zákona týkajících se MPO. Činnosti předkládaným návrhem zákona do energetického zákona doplňované mají největší dopad na problematiku měření, tedy větších změn doznává zejména zmocnění pro MPO k vydání prováděcího právního předpisu podle § 98a odst. 1 písm. a) energetického zákona. Z hlediska doplnění na konci písmene a) jde o úpravu zmocnění, které má za cíl dát do souladu v současnosti platný obsah vyhlášky č. 108/2011 Sb., o měření plynu a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném uskladňování, neoprávněné přepravě nebo neoprávněné distribuci plynu, se zmocněním k jejímu vydání. Současný stav generuje různé právní interpretace na různých úrovních užití vyhlášky a výsledkem je právní nejistota na straně dotčených účastníků trhu s plynem ve vztahu k určení, který právní předpis a pro které situace definuje kvalitativní parametry plynu. Tato nejistota se mimo jiné projevuje při schvalování řádů provozovatelů soustav, kontrole a vykazování kvality plynu nebo řešení neshod mezi účastníky trhu s plynem.

Navrhovaná úprava upravuje možnost na úrovni podzákonného právního předpisu stanovit parametry kvality plynu dováženého do ČR prostřednictvím plynárenské přepravní soustavy, které jsou v dnešní době stanovené pouze v Řádu provozovatele přepravní soustavy. Výsledkem úpravy bude především posílení právní jistoty a legitimních očekávaní účastníků trhu s plynem. Rovněž dojde k vytvoření předpokladu pro stanovení kvalitativních parametrů dalších druhů obnovitelných plynů směrem do budoucna, stejně tak parametrů kvality plynu předávaného mezi jednotlivými dílčími prvky plynárenské soustavy ČR. Nové činnosti v energetice jsou dále výslovně promítnuty i do zmocňovacího ustanovení k vydání vyhlášky podle písmene b) a e). Krom uvedeného se v případě dalších změn jedná o legislativně technické úpravy

K bodům 361–372 (§ 98a odst. 2)

Navrhuje se doplnění zmocňovacích ustanovení v § 98a odst. 2 energetického zákona týkajících se ERÚ. Z důvodů právní regulace nových činností v elektroenergetice se zejména rozšiřuje zmocnění pro vydání vyhlášky upravující připojení výroben elektřiny také o podmínky připojení zařízení pro ukládání elektřiny. Zmocnění k vydání vyhlášky upravující vyúčtování se rozšiřuje o požadavky na vyúčtování poskytnuté flexibility. V rámci zmocnění pro vydání Pravidel trhu s elektřinou se zrušuje zmocnění týkající se již neexistujícího trhu s vyrovnávací elektřinou a za účelem sjednocení nově používané terminologie v energetickém zákoně se stanoví, že Pravidla trhu s elektřinou obsahují „pravidla provozování organizovaného krátkodobého trhu s elektřinou“, nikoliv „pravidla organizace“ takového trhu. Přidává se naproti tomu zmocnění pro zpracování výchozích diagramů dodávek a odběrů elektřiny a zmocnění pro stanovení detailů registrace předávacích míst pro zohlednění ukládání elektřiny a aktivace flexibility, technických údajů elektrických zařízení s možností poskytování flexibility, výroben elektřiny, zařízení pro ukládání elektřiny, podružných měřicích zařízení, přiřazení plánované aktivace flexibility a přiřazení výchozího diagramu dodávky nebo odběru elektřiny. V rámci zmocnění pro vydání Pravidel trhu s plynem je jen upřesněno, že obsah podle písmene

i) bodu 4 zahrnuje i mimořádný stav nouze. Obdobně jako u Pravidel trhu s elektřinou pak dochází ke sjednocení terminologie, když se stanoví, že Pravidla trhu s plynem obsahují pravidla „provozování organizovaných“ krátkodobých trhů. Doplnění písmene m) představuje upřesnění obsahu dotčené vyhlášky. V souvislosti s rozšířením monitorovacích pravomocí ERÚ se navrhuje doplnění zmocnění o písmeno q), které nově zmocňuje ERÚ k vydání vyhlášky upravující náležitosti, rozsah a členění podkladů a informací, které mají povinné subjekty poskytovat ERÚ pro plnění jeho kompetencí v oblasti monitorování stavu hospodářské soutěže, monitorování trhu a v dalších oblastech týkajících se maloobchodních cen a ochrany zákazníků. Doplňuje se písmeno r) týkající se zmocnění ERÚ k vydání vyhlášky o způsobu stanovení predikce množství elektřiny nebo plynu pro stanovení indexu zajištění obchodníka a způsobu stanovení hodnoty indexu zajištění obchodníka. Aby aplikace a zveřejňování indexu zajištění obchodníka nebyla pro obchodníky s elektřinou a plynem administrativně náročná a nezasahovala do sféry chráněných informací, má se index zajištění obchodníka stanovit vzorcem, který je složen z množství energie nakoupené k danému dni pro všechny zákazníky z portfolia obchodníka na celý časový úsek, a z predikovaného množství energie, které v tomto úseku bude tímto obchodníkem dodáno už jen těm zákazníkům v jeho portfoliu, s nimiž má uzavřenu smlouvu s pevnou cenou, přičemž postup samotný bude předmětem prováděcí právní úpravy pro zajištění právní jistoty a jednotnosti při aplikaci.

K Čl. II

K bodu 1

Bod 1 přechodných ustanovení určuje operátorovi trhu lhůtu k předání údajů o předávacích místech registrovaných u operátora trhu a naměřených a vyhodnocených údajů, které mu v období posledních 5 let předali PPS a PDS, EDC, a to nejpozději do 30. června 2026. Jedná se o nezbytnou úpravu sloužící k zajištění efektivního fungování EDC, kdy 30. června 2026 je nejzazším datem, kdy EDC musí mít již uvedené údaje k dispozici.

K bodu 2

V bodě 2 přechodných ustanovení se zavádí přechodné ustanovení pro PPS a PDS, který uvedl do provozu zařízení pro ukládání elektřiny přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. V tomto případě jej může provozovat nejdéle po dobu 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud v této době nepodal žádost o udělení souhlasu s provozem zařízení pro ukládání elektřiny jakožto integrovaného prvku soustavy podle nově navrhovaného § 25b odst. 1 energetického zákona. Navrhovaným přechodným ustanovením bude zabezpečeno, že PPS a PDS nebudou obcházet zákaz vlastnictví, vývoje, správy a provozu zařízení pro ukládání elektřiny tím, že tato zařízení pořídí před krátce před nabytím účinnosti navrhovaného zákona. Rovněž se stanoví, že podá-li PPS nebo PDS žádost o udělení souhlasu, je oprávněn provozovat zařízení pro ukládání elektřiny po dobu trvání řízení o udělení souhlasu. Pokud však ERÚ souhlas s provozováním zařízení pro ukládání elektřiny neudělí, je PPS nebo PDS povinný ukončit provoz zařízení pro ukládání elektřiny nejpozději do 6 měsíců od pravomocného skončení řízení o udělení souhlasu.

K bodu 3

Přechodné ustanovení podle navrhovaného bodu 3 souvisí s nově navrhovanou úpravou oprávnění provozování zařízení pro ukládání elektřiny. Již za stávající právní úpravy, která v režimu energetického zákona nijak neregulovala oprávnění k provozování zařízení pro ukládání elektřiny, byla zprovozněna některá tato zařízení, pro která by podle nové právní úpravy již byla třeba licence na provozování těchto zařízení. Aby se umožnil stávajícím provozovatelům zařízení pro ukládání elektřiny dostatečný prostor pro přizpůsobení se nové zákonné úpravě a dosažení podmínek pro udělení nově zaváděné licence na ukládání elektřiny, je jim dávána doba šesti měsíců ode dne účinnosti tohoto návrhu na provoz zařízení pro ukládání elektřiny, aniž by byli držiteli této licence. Pokud si o licenci na ukládání elektřiny během těchto šesti měsíců zažádají, tato šestiměsíční doba se jim ex lege prodlužuje o dobu vyřizování jejich žádosti o udělení licence na ukládání elektřiny ze strany ERÚ.

K bodu 4

Přechodné ustanovení podle navrhovaného bodu 3 souvisí s nově navrhovaným zněním § 11cc, které upravuje limity uplatňování nároků na smluvní pokutu se spotřebitelem ve smlouvách o dodávce elektřiny nebo plynu a ve smlouvách o sdružených službách elektřiny nebo plynu. V návaznosti na to se v přechodném ustanovení stanovuje, že výše všech nároků na zaplacení smluvní pokuty spotřebitelem, i pokud byla smlouva se spotřebitelem uzavřena přede dnem účinnosti tohoto zákona, bude ex lege limitována podle nově navrhovaného ustanovení § 11cc. Byla-li smluvní pokuta sjednána ve smlouvě na dobu neurčitou, bude se v případě porušení utvrzené povinnosti odvozovat výše smluvní pokuty od zákonné výpovědní doby (tj. za dobu tří měsíců) nebo za období kratší, byla-li ve smlouvě se spotřebitelem sjednaná výpovědní doba kratší než 3 měsíce.

K bodu 5

PDS je povinen zpracovat a zveřejnit plán rozvoje regionální distribuční soustavy podle § 25 odst. 10 písm. j) ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona a předložit jej ERÚ společně s vyhodnocením plnění plánu rozvoje regionální distribuční soustavy za předchozí období do 30. června kalendářního roku následujícího po roce, ve kterém tento zákon nabude účinnosti.

K bodu 6

Navrhované přechodné ustanovení se vztahuje k nově vkládanému § 10d energetického zákona, který upravuje certifikaci provozovatele zásobníku plynu, a stanoví, že ERÚ je povinen zahájit certifikaci provozovatele zásobníku plynu, kterému byla udělena licence na uskladňování plynu přede dnem nabytí účinnosti navrhované novely energetického zákona, nejpozději do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Přechodné ustanovení tak stanoví nejzazší termín, ve kterém je ERÚ povinen certifikaci provozovatele zásobníku plynu zahájit, a to vzhledem k tomu, že lhůta pro zahájení prvotní certifikace držitele licence na uskladňování plynu, resp. vydání rozhodnutí podle čl. 3a odst. 1 nařízení (ES) č. 715/2009, jak je upravena přímo použitelným nařízení (ES) č. 715/2009, již uplynula.

K bodu 7

Bod 6 přechodných ustanovení navazuje na nový § 72a energetického zákona, který upravuje podmínky převodu práva na přepravní kapacitu sjednaného ve smlouvě o poskytnutí služby přepravy plynu. Vzhledem k tomu, že energetický zákon dosud žádné takové podmínky neupravoval, a tedy strany smlouvy o poskytnutí služby přepravy plynu si mohly podmínky převodu práva na přepravní kapacitu sjednat ve smlouvě libovolně, je zapotřebí, aby nově navrhovaná úprava § 72a energetického zákona, která adaptuje energetický zákon na nařízení (ES) č. 715/2009, dopadala kogentně i na smlouvy uzavřené přede dnem nabytí účinnosti předkládaného návrhu zákona, a tedy aby se případná stávající (i budoucí) smluvní ujednání v rozporu s § 72a energetického zákona stala neplatnými.

K bodům 8–10

Přechodná ustanovení navrhovaná v bodech 8-10 obsahují úpravu přechodného režimu fungování Rady ERÚ v návaznosti na změny v § 17b, zejména ve vztahu ke snížení počtu členů rady a úpravu délky jejich funkčního období. Pro plynulý přechod na novou úpravu tato přechodná ustanovení určují datumy jmenování členů rady ERÚ.

K bodu 11

Přechodné ustanovení upravující jednání právnické osoby v souvislost s novými podmínkami a požadavky podle § 5a, tj. uvést složení statutárního orgánu do souladu do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

ČÁST DRUHÁ

Změna zákona o hospodaření energií

K Čl. III

K bodu 1 (§ 2)

Upravuje se definice datového centra tak, jak je zaváděna zákonem č. 469/2023 Sb. (Lex OZE II), aby obsahovala předpokládanou podobu datového centra. Za tímto účelem se opravuje vymezení datového centra jako budovy (ve smyslu současné definice v zákoně č. 406/2000 Sb.), ve které je umístěná a provozovaná výpočetní technika za účelem provádění informační činnosti, a to například ukládání dat.

K bodu 2 (§ 5)

Jedná se o legislativně technickou úpravu, kdy je sousloví „způsobem umožňujícím dálkový přístup“ nahrazeno zveřejněním na internetových stránkách, neboť stanovení způsobu zveřejnění „způsobem umožňujícím dálkový přístup“ fakticky znamená kdekoliv na internetu, proto se v zájmu právní jistoty od užívání této formulace v právním řádu postupně upouští.

K bodům 3-8 (§ 9c)

Ustanovení § 9c bylo do energetického zákona vloženo zákonem č. 469/2023 Sb. (Lex OZE II), přičemž má provést zejm. čl. 12 a 26 odst. 6 až 9 směrnice (EU) 2023/1791. Podle čl. 12 uvedené směrnice musí členské státy vyžadovat od provozovatelů datových center každoroční zveřejnění údajů v rozsahu přílohy VII směrnice (EU) 2023/1791. Shromažďování a zveřejňování údajů o datových centrech s významnou stopou, u nichž mohou vhodné zásahy týkající se návrhu nebo účinnosti nových nebo stávajících zařízení vést ke značnému snížení spotřeby energie a vody, cílí na zvýšení účinnosti systémů podporujících dekarbonizaci sítě nebo k opětovnému využívání odpadního tepla v blízkých zařízeních a tepelných sítích. Čl. 26 odst. 6 až 9 směrnice (EU) 2023/1791 pak stanovuje požadavky na analýzu potenciálu využití odpadního tepla z datových center a jeho skutečného využití za předpokladu technické a ekonomické proveditelnosti. Ustanovení § 9c týkající se využití energie datovými centry ve smyslu směrnice (EU) 2023/1791 je navrženo upravit v odst. 1 tak, aby lépe odpovídalo označování osob v českém právním řádu. V odst. 1 a 3 jsou nadto činěny legislativně technické úpravy zohledňující jednak postupné opouštění používání termínu „způsobem umožňujícím dálkový přístup“ a také legislativní pravidla vlády, podle nichž se nižší čísla píšou číslovkou a nikoliv slovy.

K Čl. IV

K přechodnému ustanovení

Navrhuje se, aby vlastník datového centra, jehož celkový příkon je ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona vyšší než 1 MW, splnil povinnost podle § 9c odstavce 6 do 31. prosince 2026, tj. ve lhůtě přiměřené této povinnosti.

ČÁST TŘETÍ

Změna zákona o podporovaných zdrojích energie

K Čl. V

K bodu 1 (§ 3, § 3a, § 10c, § 25, § 26d, § 31, § 49 odst. 14)

Jedná se o legislativně technickou úpravu, kdy je sousloví „způsobem umožňujícím dálkový přístup“ nahrazeno zveřejněním na internetových stránkách, neboť stanovení způsobu zveřejnění „způsobem umožňujícím dálkový přístup“ fakticky znamená kdekoliv na internetu, proto se v zájmu právní jistoty od užívání této formulace v právním řádu postupně upouští.

K bodům 2-3 (§ 8 a 11a)

V § 8 je nezbytné omezit na úrovni zákona možnost volby podpory formou výkupní ceny v případě, že je ve výrobě elektřiny, která je provozně podporovaná podle zákona o podporovaných zdrojích energie, instalováno zařízení pro ukládání elektřiny. Cílem je zajistit, aby provozně podporovaná byla výlučně vyrobená a naměřená elektřina z provozně podporované výrobny elektřiny, a nikoliv elektřina odebraná z elektrizační soustavy.

V § 11a je nezbytné definovat místo instalace (zapojení) zařízení pro ukládání elektřiny ve výrobně elektřiny, která je provozně podporovaná. Cílem je zajistit, aby provozně podporovaná byla výlučně elektřina vyrobená a naměřená z provozně podporované výrobny elektřiny, a nikoliv elektřina odebraná z elektrizační soustavy.

K bodům 4-5 (§ 28a)

Změny v § 28a zákona č. 165/2012 Sb. vychází z principu, že akumulace není konečnou spotřebou elektřiny, pouze ovlivňuje její posun v čase. Platí obecný princip – když dochází k použití elektrizační soustavy, měly by být fixní náklady placené pouze jednou, zatímco variabilní náklady (např. náklady na ztráty) by měly být placené tolikrát, kolikrát daná elektřina prochází elektrizační soustavou. Když nedochází ke zpětné dodávce elektřiny do elektrizační soustavy, nedochází k použití distribuční soustavy, a proto by elektřina vyrobená, uskladněná a spotřebovaná v jednom odběrném místě neměla být zatížena platbami, které jsou z povahy věci vázány na použití distribuční soustavy. Když dochází ke zpětné dodávce elektřiny do elektrizační soustavy, dochází k využívání elektrizační soustavy, a proto by některé platby hrazeny být měly – základním principem však je, aby nedocházelo k dvojím platbám (double- counting) za některé služby, jejichž úhrady jsou vázány na množství elektřiny v MWh a hradí je spotřebitel této elektřiny (např. platby vztahující se k podpoře elektřiny, které jsou součástí ceny za službu distribuční soustavy). Stávající právní úprava placení složky ceny za distribuci elektřiny na podporu elektřiny je postavena na principu nižší z plateb odvozené buď od velikosti rezervovaného příkonu v předávacím místě na hladině VVN nebo NN nebo jmenovité proudové hodnoty hlavního jističe před elektroměrem v předávacím místě v případě odběrných míst připojených na hladině NN, nebo odvozené od množství spotřebované (odebrané) elektřiny z elektrizační soustavy, s výjimkami upravenými v § 28a odst. 5 zákona č. 165/2012 Sb. Podle dosavadního znění § 28a odst. 5 zákona č. 165/2012 Sb. platí, že celkové množství elektřiny (pro účely vypočtu právě určujícího platby na podporu elektřiny) nezahrnuje množství elektřiny odebrané přečerpávacími vodními elektrárnami, odebrané pro technologickou vlastní spotřebu elektřiny pro výrobu elektřiny nebo pro výrobu elektřiny a tepla, dodané prostřednictvím distribuční soustavy do distribuční soustavy umístěné v jiném členském státě EU, spotřebované PPS nebo PDS na krytí ztrát v jím provozované soustavě a množství trakční elektrické energie spotřebované při provozování drážní dopravy na dráze železniční, tramvajové, trolejbusové a lanové. Jedná se tedy vždy o množství elektřiny spotřebované v odběrném místě s tím, že prioritizované odběry elektřiny v rozsahu, jak jsou upraveny v § 28a odst. 5 zákona č. 165/2012 Sb., se do tohoto množství nezapočítávají. Aby byl zachován stávající zákonný rámec a současně nedocházelo k nedůvodnému dvojímu zpoplatnění odebírané elektřiny, navrhuje se rozšířit výčet v § 28a odst. 5 zákona č. 165/2012 Sb. o případ odběru elektřiny v (přesněji dodávky elektřiny do) zařízení pro ukládání elektřiny. V tomto případě totiž, jedná-li se o elektřinu, která je dodaná k uložení do zařízení pro ukládání elektřiny a následně dodaná zpět do distribuční soustavy, se nejedná o konečnou spotřebu elektřiny v odběrném místě, a následně by se taková zpětně dodaná elektřina projevila v množství elektřiny spotřebované zákazníkem v jiném odběrném místě, a byla by tedy předmětem dvojího zpoplatnění. Zohlednění ukládání elektřiny bude provádět EDC. Proto se navrhuje doplnění nového odstavce 7, podle kterého bude platit, že hodnotu množství elektřiny, které bylo provozovatelem zařízení pro ukládání elektřiny odebráno z přenosové soustavy nebo distribuční soustavy pro ukládání elektřiny a zpětně dodáno do přenosové soustavy nebo distribuční soustavy ze zařízení pro ukládání elektřiny, poskytne EDC po zohlednění ukládání elektřiny podle energetického zákona PDS a zpřístupní ji provozovateli zařízení pro ukládání elektřiny. Jiná hodnota než sdělená ze strany EDC, nebude právně relevantní. Prakticky to tedy bude znamenat, že aby provozovatel takového zařízení mohl „uplatnit“ výhodu spočívající v odlišování elektřiny dodané např. do baterie a následně z baterie dodané zpět do soustavy, bude muset učinit následující kroky. Především bude povinen zaregistrovat předávací místo zařízení pro ukládání elektřiny u EDC jako předávací místo, ve kterém má probíhat zohledňování ukládání elektřiny, což znamená zohledňování ukládané a dodávané elektřiny v hodnotách z měření poskytovaných EDC provozovatelem příslušné soustavy. Pokud by se jednalo o zařízení pro ukládání elektřiny nikoli stand-alone, ale připojené do odběrného místa nebo zařízení, do kterého by zároveň pracovala výrobna elektřiny nebo by z ní byla dodávána elektřina ke spotřebě v odběrném místě, bude muset provozovatel zařízení pro ukládání elektřiny zaregistrovat i podružné měření toků elektřiny do a ze zařízení pro ukládání elektřiny tzv. na svorkách tohoto zařízení, tedy uvnitř odběrného místa, a předávat údaje z takového měření EDC. Podmínky a požadavky na provoz podružných měření bude upravovat § 49a energetického zákona. Pokud tedy provozovatel zařízení pro ukládání elektřiny nebude registrovat předávací místo takového zařízení pro ukládání u EDC s požadavkem na zohledňování ukládání elektřiny, a případně nebude předávat údaje z tzv. podružného měření, nebude ukládání elektřiny vyhodnocované, a v důsledku se toho se bude veškerá elektřina dodávaná do zařízení pro ukládání elektřiny z distribuční soustavy považovat za elektřinu spotřebovanou v odběrném místě s povinností platby složky ceny na podporu elektřiny.

K bodu 6-7 (§ 45)

Jedná se o legislativně-technickou úpravu, kde je prováděna terminologická změna z původního zveřejňování „způsobem umožňujícím dálkový přistup“ na požadavek zveřejňování na internetových stránkách povinné osoby s tím, že u tohoto ustanovení byla vzata v potaz faktická proveditelnost tohoto požadavku a fakt, že databáze nelze provozovat stricto sensu na internetových stránkách – v ustanovení je tedy stanoveno, že databáze musí být na internetových stránkách pouze zpřístupněna, nikoliv provozována.

K bodu 8 (§ 47c)

Jedná se o legislativně-technickou úpravu, kde je prováděna terminologická změna z původního zveřejňování „způsobem umožňujícím dálkový přistup“ na požadavek zveřejňování na internetových stránkách povinné osoby s tím, že u tohoto ustanovení byla vzata v potaz faktická proveditelnost tohoto požadavku a fakt, že databáze nelze provozovat stricto sensu na internetových stránkách – v ustanovení je tedy stanoveno, že databáze musí být na internetových stránkách pouze zpřístupněna, nikoliv provozována.

K bodu 9 (§ 53)

Navrhuje se doplnění zmocnění pro ERÚ stanovit vyhláškou postup určení množství elektřiny odebrané z přenosové soustavy nebo distribuční soustavy pro ukládání elektřiny a zpětně dodané do přenosové soustavy nebo distribuční soustavy ze zařízení pro ukládání elektřiny.

Jedná se o zmocnění, které předvídá přechodné ustanovení k návrhu zákona ohledně vyhodnocování množství elektřiny, za které se nebude hradit složka ceny na podporu elektřiny uložené v zařízení pro ukládání elektřiny, a které má do 30. června 2026 vyhodnocovat provozovatel distribuční soustavy, ke které je zařízení pro ukládání elektřiny připojeno. Po 30. červnu 2026, kdy by měl být již plně funkční EDC, bude toto vyhodnocování provádět EDC podle energetického zákona. Základní principy vyhodnocování elektřiny ukládané v zařízení pro ukládání elektřiny v době do 30. června 2026 upravuje přechodné ustanovení k návrhu zákona.

K Čl. VI

K přechodnému ustanovení

Navrhuje se neodkládat vyhodnocování ukládání elektřiny, jehož cílem je odstranění dvojího zpoplatnění ukládané elektřiny složkou ceny související služby v elektroenergetice na podporu elektřiny z podporovaných zdrojů energie podle zákona o podporovaných zdrojích energie, až na období, kdy bude k dispozici vyhodnocování ukládání elektřiny zajišťované EDC. Pro splnění uvedeného cíle je nezbytné stanovit množství elektřiny odebrané z přenosové nebo distribuční soustavy uložené v zařízení pro ukládání elektřiny a následně dodané zpět do přenosové nebo distribuční soustavy, které se nebude zahrnovat do výpočtu maximální platby na podporu elektřiny podle § 28a odst. 2 a 3 zákona. Dalším, neméně významným cílem je podpořit rozvoj ukládání elektřiny, bez kterého se moderní decentralizovaná elektroenergetika neobejde, a zajistit implementaci souvisejících ustanovení Zimního energetického balíčku v nejbližším možném termínu. Po přechodnou dobu, do 30. června 2026 se navrhuje, aby vyhodnocení ukládání elektřiny ve zjednodušené podobě zajišťovali PPS a PDS. Zjednodušená podoba byla zvolena proto, aby aktivity nezbytné pro vyhodnocení ukládání elektřiny zatěžovaly provozovatele soustav co nejméně. Zjednodušená podoba vyhodnocování ukládání je do té míry, že se vyhodnocení provádí pouze na saldu měsíčních hodnot a algoritmus navrženého výpočtu je jednoduchý. Spočívá v porovnání dvou a dvou hodnot a následného porovnání výsledku z porovnání těch dvou a dvou hodnot. Aby bylo možné na saldu měsíčních hodnot vyhodnotit ukládání elektřiny, bude nezbytné množství odebrané elektřiny z přenosové nebo distribuční soustavy porovnat s množstvím elektřiny uložené do zařízení pro ukládání elektřiny. Dále se bude porovnávat množství elektřiny vystupující ze zařízení pro ukládání elektřiny s množstvím elektřiny dodané do přenosové nebo distribuční soustavy. Ve výsledku bude nejnižší z uvedených čtyř hodnot označena jako množství elektřiny odebrané z přenosové nebo distribuční soustavy uložené v zařízení pro ukládání elektřiny a následně dodané zpět do přenosové nebo distribuční soustavy. Podrobný postup určení množství elektřiny odebrané z přenosové nebo distribuční soustavy uložené v zařízení pro ukládání elektřiny a následně dodané zpět do přenosové nebo distribuční soustavy v rozsahu uvedeném v tomto odůvodnění stanoví Energetický regulační úřad prováděcím právním předpisem. V tomto podrobnějším postupu bude nezbytné detailnější upravit specifika např. je-li do zařízení pro ukládání elektřiny v daném měsíci dodávaná elektřina vyrobená v předávacím místě, kde je zařízení pro ukládání elektřiny, a v jakém rozsahu takto vyrobená elektřina bude do určení množství uložené elektřiny vstupovat a jakým způsobem. Jedním z podkladů pro vyhodnocení budou údaje z měření v přenosové nebo distribuční soustavě zajišťovaného provozovateli soustav, tedy hodnoty, které provozovatelé soustav mají již v současné době standardně k dispozici. Druhým podkladem pro vyhodnocení potom budou údaje o dodávce a odběru elektřiny zařízení pro ukládání elektřiny získané z podružného měřicího zařízení, které měří uvedenou dodávku. Tyto údaje předají provozovatelům soustav provozovatelé zařízení pro ukládání elektřiny. Pro předávání údajů provozovatelem zařízení pro ukládání elektřiny provozovatelům soustav je stanoven termín do pátého pracovního dne následujícího kalendářního měsíce po měsíci, za které se vyhodnocení provádí. Pro odstranění pochybností, co se stane, když provozovatel zařízení pro ukládání elektřiny předá údaje z podružného měřicího zařízení později nebo je vůbec nepředá, tedy v takovém případě prakticky právo na vyhodnocení ukládání elektřiny provozovateli zařízení pro ukládání elektřiny zaniká bez náhrady.

ČÁST ČTVRTÁ

Změna zákona č. 382/2021 Sb.

K Čl. VII Přechodné ustanovení se týká mimo jiné ustanovení § 38 odst. 2 zákona, podle kterého se podpora elektřiny nevztahuje na elektřinu vyrobenou výrobcem v období, kdy je na denním trhu s elektřinou organizovaném operátorem trhu dosaženo záporné hodinové ceny. Přechodné ustanovení však nepřesně uvádí, na jaké výrobny se nevztahuje omezení podpory, že není nárok na provozní podporu v době, kdy jsou záporné ceny na trhu, a proto je nezbytné je upravit. Omezení provozní podpory v případě záporné hodinové ceny se vztahuje na nová schémata provozních podpor pro výrobny elektřiny uvedené do provozu, případně modernizované od 1. 1. 2016 do konce roku 2021, ale i na nová schémata provozních podpor od 1. 1. 2022. Tato podmínka je zakotvena v příslušných notifikačních oznámeních (MVE 2016+, KVET 2016+ na základě CEEAG) a také v článku 42 a 43 GBER, pod který jsou podřazena nová schémata provozní podpory ve výrobnách uvedených do provozu, modernizovaných od roku 2022, nebo pro udržení v provozu od roku 2022 až 2030 (elektřina z OZE). Zákon POZE (účinný do konce roku 2021) na základě ustanovení § 12 definoval, že modernizace je nové uvedení do provozu. Zákon POZE účinný od 1. 1. 2022 však v případě modernizace i udržení výroben v provozu ponechává původní datum uvedení do provozu, resp. na datum uvedení do provozu nemá změna provozní podpory vliv.

ČÁST PÁTÁ

Účinnost

K Čl. VIII

Obecná účinnost návrhu zákona je stanovena na 1. ledna 2025. U vybraných ustanovení, které nelze k tomuto datu fakticky zrealizovat, je stanovena odložená účinnost na 1. července 2026, protože od 1. července 2026 se předpokládá zprovoznění této funkcionality EDC. Jedná se zejména o vyhodnocování poskytování flexibility a ukládání elektřiny ze strany EDC. Prozatímní řešení vyhodnocení ukládání elektřiny v zařízeních pro ukládání elektřiny je řešeno vyhodnocováním ukládání elektřiny ze strany PDS, do jehož distribuční soustavy bude zařízení pro ukládání elektřiny připojeno, a to z hlediska stanovení výše složky na podporu elektřiny podle zákona č. 165/2012 Sb. Počátek vyhodnocování ukládání elektřiny ze strany EDC je upraven přechodnými ustanoveními k části třetí, tedy ke změně zákona č. 165/2012 Sb., nikoli odložením nabytí účinnosti příslušných ustanovení. Přechodná ustanovení čl. II bod 9 a 10 nabývají účinnosti dnem následujícím po dni vyhlášení zákona z naléhavého obecného zájmu, kterým je zajištění funkčnosti řízení ERÚ jako ústředního orgánu státní správy. Bod 9 řeší situaci, kdy by v průběhu roku 2024 došlo ke jmenování dalšího člena rady ERÚ, neboť ta má v současnosti mít podle stávající právní úpravy pět členů, ale jmenováni jsou pouze tři. Jmenování dalšího člena rady se nepředpokládá, nicméně to nelze vyloučit. Pokud by došlo ke jmenování člena rady ERÚ během roku 2024 („v období 12 měsíců přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona“), je nutné, aby jeho funkce zanikla ke dni 31. prosince 2024, jinak by došlo ke kolizi členství s členy jmenovanými podle principu zakotveného v bodu 10 přechodných ustanovení. Pokud má funkční období skončit k 31. 12. 2024, tj. před začátkem obecné účinnosti zákona, musí být účinnost této právní úpravy předsunuta. Bod 10 upravuje princip přechodu funkčních období stávajících členů na nové. Předsunutá účinnost je u tohoto bodu nutná k tomu, aby procedura výběru a jmenování nového člena rady mohla započít ještě před obecnou účinností zákona (například v prosinci 2024) a vlastní jmenování mohlo proběhnout k 1. lednu 2025.

V Praze dne 20. března 2024

Předseda vlády:

prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.

podepsáno elektronicky

Ministr průmyslu a obchodu:

Ing. Jozef Síkela

podepsáno elektronicky