zákon č. 91/2022 Sb.

K části první (panevropský osobní penzijní produkt)

K § 1

Navržená úprava adaptuje český právní řád na nařízení o PEPP. Návrh upravuje zejména působnost České národní banky a přestupky v návaznosti na tento přímo použitelný předpis Evropské unie, dále využití některých diskrečních oprávnění nebo některá práva a povinnosti poskytovatelů, distributorů a účastníků panevropského osobního penzijního produktu.

Panevropský osobní penzijní produkt bude moci nabízet široká škála finančních institucí, např. pojišťovny, banky, investiční společnosti nebo obchodníci s cennými papíry (srov. čl. 6 odst. 1 nařízení o PEPP). Při splnění podmínek nařízení o PEPP se tak bude jednat o jeden z již v současnosti poskytovaných finančních produktů podle typu příslušného poskytovatele. Může se tedy jednat o pojistný produkt, vklad nebo investiční produkt, a to s určitými specifickými vlastnostmi danými nařízením o PEPP. Činnost poskytovatele a distributora panevropského osobního penzijního produktu při poskytování nebo distribuci panevropského osobního penzijního produktu se tedy bude řídit, nestanoví-li navrhovaný zákon, nařízení o PEPP nebo přímo použitelný předpis Evropské unie vydaný na jeho základě nebo k jeho provedení jinak, jednotlivými sektorovými předpisy upravujícími činnost poskytovatelů a distributorů této finanční služby a dohled nad touto činností. Těmito zákony jsou zejména zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, zákon č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech, zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, zákon č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, a zákon č. 170/2018 Sb., o distribuci pojištění a zajištění.

Přímo použitelnými předpisy vydanými na základě nařízení o PEPP jsou pak nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2021/473 ze dne 18. prosince 2020, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1238, pokud jde o regulační technické normy upřesňující požadavky na sdělení informací, na náklady a poplatky zahrnované do maximální výše nákladů a na techniky snižování rizik v souvislosti s panevropským osobním penzijním produktem (dále jen „nařízení 2021/473“); dále nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2021/895 ze dne 24. února 2021, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1238, pokud jde o zasahování do produktů; nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2021/896 ze dne 24. února 2021, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1238 s ohledem na dodatečné informace pro účely sbližování, pokud jde o oznamování orgánům dohledu a prováděcí nařízení Komise (EU) 2021/897 ze dne 4. března 2021, kterým se stanoví prováděcí technické normy pro uplatňování nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1238, pokud jde o formát oznamování příslušným orgánům dohledu a o spolupráci a výměnu informací mezi příslušnými orgány a s Evropským orgánem pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění.

K § 2

Nařízení o PEPP vyžaduje, aby členské státy určily ze svých vnitrostátních orgánů tzv. příslušný orgán jako orgán, který bude vykonávat pravomoci, které nařízení o PEPP příslušným orgánům svěřuje. Tímto orgánem se navrhuje určit Českou národní banku. Česká národní banka je v České republice od 1. dubna 2006 integrovaným orgánem dohledu nad finančním trhem, je tzv. příslušným orgánem podle řady jiných nařízení EU v oblasti finančního trhu, a proto je její určení jako příslušného orgánu zcela logické. Česká národní banka bude tedy vykonávat veškeré pravomoci příslušného orgánu ve smyslu nařízení, a to nejen v oblasti dohledu, ale obecně. V tomto kontextu pak není nezbytné, aby navrhovaná úprava vymezila veškeré pravomoci, které jsou nařízením o PEPP svěřeny vnitrostátním orgánům (v případě České republiky České národní bance). V návrhu zákona je ovšem nezbytné výslovně upravit ty pravomoci svěřené do působnosti České národní banky, které nejsou v nařízení o PEPP upraveny dostatečně určitě, konkrétně se jedná o pravomoc požadovat informace, ukládat opatření k nápravě a správní tresty. Zároveň však platí, v souladu s pravidlem zakotveným v § 1 odst. 2, že se Česká národní banka při výkonu dohledu řídí nejen nařízením o PEPP, předpisy EU vydanými na jeho základě a tímto zákonem, ale i příslušnými sektorovými právními předpisy.

K § 3

Proces registrace PEPP je upraven samotným nařízením o PEPP (srov. zejména čl. 6 nařízení o PEPP). Přesto je vhodné jednoznačně vymezit, kdo může být, v souladu s čl. 6 odst. 1 nařízení o PEPP, žadatelem o registraci PEPP, a dále stanovit základní požadavky na formu žádosti o registraci PEPP a upravit zmocnění k vydání vyhlášky, kterou se stanoví podrobnosti náležitostí žádosti, což je obvyklý postup i v ostatních sektorech finančního trhu.

Z čl. 6 odst. 4 nařízení o PEPP vyplývá, že v rámci řízení o registraci příslušný orgán posuzuje dvě skutečnosti. První posuzovanou skutečností je ta, zda žadatel je „způsobilý k poskytování PEPP“, a to ve smyslu toho, zda žadatel patří do okruhu osob uvedených v čl. 6 odst. 1 nařízení o PEPP. Druhou posuzovanou skutečností je ta, zda jsou informace a dokumenty předložené v žádosti o registraci PEPP v souladu s nařízením. Právě za účelem jednotného doložení této obecně formulované podmínky je České národní bance svěřena pravomoc k vydání vyhlášky upravující podrobnosti náležitostí žádosti. Stanovení podrobností náležitostí žádosti ve vyhlášce přispěje k posílení právní jistoty žadatelů.

Rozhodnutí České národní banky o registraci PEPP je rozhodnutím, jímž se v určité věci zakládají, mění nebo ruší práva a povinnosti jmenovitě určené osoby ve smyslu § 9 správního řádu, a proto se vydává ve správním řízení podle části druhé správního řádu. Proti rozhodnutí je přípustný opravný prostředek v podobě rozkladu (srov. § 152 odst. 1 správního řádu).

K § 4

Nařízení o PEPP vyjmenovává určité kategorie osob, které jsou oprávněny distribuovat PEPP, aniž k distribuci PEPP vyžaduje zvláštní oprávnění (srov. čl. 10 nařízení o PEPP). Česká národní banka však pro výkon dohledu potřebuje informaci o tom, které osoby v České republice PEPP skutečně distribuují. Stanovuje se proto oznamovací povinnosti o úmyslu distribuovat cizí PEPP, případně i o úmyslu ukončit distribuci cizího PEPP. Splnění oznamovací povinnosti se následně promítne do seznamu distributorů PEPP, který Česká národní banka povede podle § 21 odst. 1 písm. c). Údaj o distribuci PEPP nebude konstitutivní, ale pouze deklaratorní. Primární funkcí těchto údajů bude usnadnit výkon dohledu nad dodržováním práv a povinností vyplývajících z regulace distribuce PEPP a informování veřejnosti o osobách, které mají zájem distribuovat PEPP.

Splnění uvedené povinnosti však zároveň nemůže být podmínkou pro distribuci PEPP, neboť právo určených kategorií subjektů distribuovat PEPP vyplývá bez dalšího přímo z nařízení o PEPP.

Stejně tak oznámení o ukončení distribuce PEPP na základě této informační povinnosti nemá vliv na podnikatelské oprávnění distributora PEPP. V případě závažného nebo soustavného porušování pravidel stanovených v nařízení pro distribuci PEPP tedy neexistuje žádné specifické oprávnění, které by bylo možno v uvedené situaci odejmout nebo zrušit. Řešením je uložení správního trestu v podobě zákazu činnosti spočívající v distribuci PEPP podle § 16 odst. 3. Tím však není nijak dotčen možný postup ve vztahu ke konkrétním produktům podle příslušných sektorových právních předpisů, které umožňují v případě porušení povinností omezit nebo zrušit oprávnění k činnosti vydaná podle těchto zákonů (viz § 145 zákona o podnikání na kapitálovém trhu nebo § 105 zákona o distribuci pojištění a zajištění), případně dočasně omezit činnost prostřednictvím opatření k nápravě.

K § 5

Podle nařízení o PEPP mají poskytovatelé a distributoři PEPP zajistit a na žádost příslušných orgánů (v případě České republiky tedy České národní banky) prokázat, že fyzické osoby poskytující poradenství týkající se PEPP mají odpovídající znalosti a dovednosti nezbytné pro to, aby mohly plnit své povinnosti dané nařízením o PEPP (srov. čl. 34 odst. 6 nařízení o PEPP). Stanovení kritérií, která se pro hodnocení odborné způsobilosti těchto fyzických osob použijí, je pak v kompetenci jednotlivých členských států.

PEPP může být vytvářen a distribuován širokou škálou finančních institucí, kterými jsou banky, životní pojišťovny, obchodníci s cennými papíry, investiční společnosti nebo pojišťovací zprostředkovatelé. PEPP poskytovaný a distribuovaný těmito subjekty bude vždy produktem, který dané finanční instituce mohou již nyní vytvářet a distribuovat podle svého stávajícího veřejnoprávního oprávnění (např. životní pojišťovna může vytvářet a distribuovat PEPP-životní pojištění). Na tuto činnost se tak i nadále aplikuje příslušná sektorová právní úprava.

PEPP tedy nebude představovat svým charakterem typově nový finanční produkt, nepůjde o novou finanční službu. Vždy se bude jednat o již existující a právním řádem regulovanou finanční službu, resp. její poskytování a distribuci. Typově se tedy bude jednat o vkladové produkty, životní pojištění a investiční služby.

Požadavky na odbornou způsobilost osob jednajících se zákazníky tak primárně vycházejí ze sektorové právní úpravy. Jednotlivé zákony upravující činnost na finančním trhu obsahují především obecný požadavek na odbornost vykonávaných činností, včetně jednání se zákazníkem, a jejich zajištění prostřednictvím systémů řízení (srov. § 12 odst. 3 zákona o bankách, § 7af odst. 1 zákona o spořitelních a úvěrních družstvech, § 6 odst. 1 písm. h), § 12a odst. 1 písm. m), § 14, § 14a zákona o podnikání na kapitálovém trhu, § 18, § 20 odst. 2 písm. g), § 21, § 33 odst. 1 písm. c), § 45, § 47 odst. 2 písm. h), § 48 zákona o investičních společnostech a investičních fondech, § 55 a násl. zákona o distribuci pojištění a zajištění). V sektoru investičních služeb a pojištění je pak tento požadavek dále konkretizován, podle zákona o podnikání na kapitálovém trhu a zákona o distribuci pojištění a zajištění je potřeba, aby osoby jednající se zákazníkem a osoby odpovědné za tuto činnost měly potřebné odborné znalosti a dovednosti, které se prokazují osvědčením o úspěšném absolvování odborné zkoušky.

Vzhledem k tomu, že se v případě PEPP nejedná o žádnou zvláštní finanční službu a že bude distribuován prostřednictvím stejných subjektů, jako obdobné produkty bez označení PEPP, je nutné, aby tyto osoby plnily požadavky na odbornou způsobilost stejným způsobem, tedy bez ohledu na to, zda distribuovaná finanční služba je současně PEPP či nikoli. V opačném případě by došlo k neodůvodněnému rozdílu v regulaci stejné činnosti.

Pro oblast investičních služeb a pojistných produktů lze tak využít stávající systém získávání a prokazování odborné způsobilosti upravený v § 14b až § 14h zákona o podnikání na kapitálovém trhu a § 56 až 69 zákona o distribuci pojištění a zajištění, včetně souvisejících prováděcích předpisů. V návaznosti na existenci nových povinností stanovených nařízením o PEPP se tyto zákony doplňují o výslovnou zmínku o PEPP ve výčtu požadovaných znalostí a dovedností tak, aby nevznikaly pochybnosti o způsobu jejich prokazování při distribuci těchto finančních služeb s označením PEPP.

Pro distribuci investičních produktů s označením PEPP bude třeba odborné znalosti a dovednosti prokázat složením odborné zkoušky podle zákona o podnikání na kapitálovém trhu v rozsahu podle § 14b odst. 4. Podrobnosti stanoví navazující vyhláška ČNB č. 319/2017 Sb., o odborné způsobilosti pro distribuci na kapitálovém trhu. Vyhláška upravuje tematické oblasti potřebných znalostí pro jednání se zákazníkem v rámci poskytování investičních služeb podle rozsahu investičních nástrojů, jichž se poskytování investičních služeb týká, a rozeznává tak v podstatě dva druhy odborných zkoušek, a to zkoušku týkající se pouze některých investičních nástrojů (v rozsahu odborných znalostí podle bodu I. přílohy vyhlášky) a zkoušku všeobecnou týkající se všech investičních nástrojů (v rozsahu podle bodu II. přílohy vyhlášky). Vzhledem ke skutečnosti, že v oblasti PEPP budou moci být činní pouze obchodníci s cennými papíry, nepředpokládá se, že by pro účely prokazování odborné způsobilosti byla využívána zkouška v rozsahu podle bodu I. přílohy vyhlášky, která je vzhledem k omezené skupině investičních nástrojů, na které dopadá, primárně určena pro investiční zprostředkovatele. V praxi tak bude záviset především na povaze a obsahu příslušného produktu PEPP a celkovém rozsahu činnosti daného obchodníka s cennými papíry.

Pro distribuci pojištění s označením PEPP bude třeba prokázat odborné znalosti a dovednosti složením odborné zkoušky podle zákona o distribuci pojištění a zajištění v rozsahu podle § 57 odst. 1 písm. a), tedy pro skupinu odbornosti pro distribuci životního pojištění. Podrobnosti stanoví navazující vyhláška ČNB č. 195/2018 Sb., o odborné způsobilosti pro distribuci pojištění.

Pro oblast ostatních finančních služeb, na které nedopadá úprava odborné způsobilosti podle zákona o podnikání na kapitálovém trhu a zákona o distribuci pojištění a zajištění, tedy zejména bankovních vkladových produktů, se v souvislosti s nařízením o PEPP upravuje základní požadavek na odbornou způsobilost pro distribuci panevropského osobního penzijního produktu přímo v zákoně o PEPP. Obsahem odborné způsobilosti jsou, obdobně jako v sektoru investičních služeb a pojištění, znalosti v oblasti regulace PEPP (tedy zejména znalost nařízení o PEPP a zákona o PEPP) a schopnost tento produkt zákazníkovi vysvětlit a poskytnout mu doporučení. Požadavek na odbornou způsobilost bude dopadat na všechny zaměstnance a jiné pracovníky finanční instituce, kteří budou přímo jednat se zákazníkem, a také na osoby, které budou za distribuci panevropského osobního penzijního produktu odpovědné.

Tato právní úprava odborné způsobilosti tak doplňuje obsah obecného požadavku na odbornost vykonávaných činností (viz výše) tak, aby znalosti a dovednosti osob jednajících se zákazníkem, které se týkají specifických vlastností PEPP, byly napříč finančním trhem stejné bez ohledu na konkrétní typ distribuované finanční služby. Konkrétní rozsah odborných znalostí a dovedností bude jako v ostatních sektorech upraven vyhláškou České národní banky.

Co se týče distribuce bankovních vkladových produktů, vzhledem k jejich povaze není třeba pro účely distribuce PEPP zavádět obdobné robustní systémy ověřování odborné způsobilosti prostřednictvím odborných zkoušek, jako je tomu v oblasti investičních služeb a pojištění. Naopak se předpokládá využívání stávajících systémů vzdělávání zaměstnanců a dalších pracovníků bank a spořitelních a úvěrních družstev.

Tato kombinace právní úpravy pro uvedené sektory finančního trhu zajistí, že osoby, které se budou přímo podílet na distribuci PEPP a které budou za tuto činnost odpovědné, získají potřebné znalosti a dovednosti pro plnění povinností, které jsou stanoveny nařízením o PEPP, a to podle druhu finanční služby prostřednictvím interních systémů vzdělávání nebo odpovídajících odborných zkoušek.

K § 6

Cílem ustanovení je postavit na jisto, že vzdání se registrace, s nímž počítá čl. 8 odst. 1 písm. a) nařízení o PEPP, se v podmínkách českého práva děje podáním žádosti o zrušení registrace PEPP. Nejde tedy o jednání poskytovatele, které by mělo za následek automatické zrušení registrace PEPP, ani o jednání poskytovatele, na něž by Česká národní banka reagovala zahájením řízení z moci úřední, ale o žádost, jejímž podáním je zahájeno řízení o žádosti. Tento postup je předpokladem pro zajištění ochrany zájmů účastníků při zrušení registrace PEPP, jak předpokládá čl. 8 odst. 7 nařízení o PEPP.

Rozhodnutí České národní banky o zrušení registrace PEPP je rozhodnutím, jímž se v určité věci zakládají, mění nebo ruší práva a povinnosti jmenovitě určené osoby ve smyslu § 9 správního řádu, a proto se vydává ve správním řízení podle části druhé správního řádu. Proti rozhodnutí je přípustný opravný prostředek v podobě rozkladu (srov. § 152 odst. 1 správního řádu).

Navrhované ustanovení dále upravuje institut plánu zabezpečení ochrany zájmů účastníků. Samotný plán sice nemá žádné bezprostřední právní účinky, ale jeho cílem je, aby si Česká národní banka mohla vytvořit představu o možnostech zabezpečení ochrany zájmů účastníků a zahájit s poskytovatelem PEPP na toto téma další diskusi. Obsahem tohoto plánu je alespoň popis postupu směřujícího k zabezpečení trvání závazků ze smluv o panevropském osobním penzijním produktu u jiného poskytovatele. Je možné, že již v okamžiku předložení plánu bude mít poskytovatel PEPP vyjednaný návrh smlouvy s jiným poskytovatelem, kterou na něj portfolio smluv převede, proto je žádoucí, aby zároveň s předložením plánu bylo možno podat žádost o schválení tohoto právního jednání.

V rámci řízení o zrušení registrace PEPP je plán zabezpečení ochrany zájmů účastníků vyžadován vždy, tedy jak v řízení na žádost, tak v řízení vedeném z moci úřední.

K § 7

Navrhované ustanovení obsahuje obecné pravidlo spočívající v tom, že poskytovatel PEPP je povinen v souvislosti s řízením o zrušení registrace PEPP postupovat tak, aby byly ochráněny zájmy účastníků a příjemců plnění z PEPP.

Nejen v průběhu řízení o zrušení registrace panevropského penzijního produktu, ale i v dostatečném předstihu před jeho zahájením tedy vyvine poskytovatel panevropského osobního penzijního produktu veškeré úsilí, které na něm lze spravedlivě požadovat, aby v případě zrušení registrace byly ochráněny zájmy účastníků a příjemců plnění z panevropského osobního penzijního produktu. Zejména je povinen učinit vše, co nesnese odkladu, aby tyto osoby neutrpěly na svých právech majetkovou nebo jinou újmu. Zájmu těchto osob je poskytovatel panevropského penzijního produktu povinen dát přednost před zájmy vlastními.

Různorodost situací, které mohou v souvislosti se zrušením registrace PEPP nastat, nelze zcela předvídat. Případy, které nebude možno řešit podle zvláštních pravidel obsažených v zákoně nebo v sektorové právní úpravě, bude třeba řešit alespoň podle tohoto obecného pravidla. Jde v podstatě o specifikaci pravidla jednání obsaženého v čl. 22 nařízení o PEPP (jednání v nejlepším zájmu zákazníků).

K § 8

Z hlediska soukromého práva může poskytovatel PEPP nakládat s portfoliem smluv podle obecné právní úpravy. Nejspíše připadá v úvahu institut postoupení smlouvy podle občanského zákoníku. K tomu se však vyžaduje souhlas všech účastníků PEPP jako postoupených stran. Z hlediska veřejného práva naráží tento postup na skutečnost, že nový poskytovatel, i kdyby byl osobou oprávněnou poskytovat PEPP, nebude mít registraci PEPP ve vztahu k postoupeným smlouvám, protože registrace PEPP se vždy uděluje ve vztahu ke konkrétnímu poskytovateli a konkrétním smluvním podmínkám, které se v řízení o registraci posuzují.

Navržené ustanovení proto upravuje zvláštní způsob nakládání s portfoliem smluv, jehož použitelnost je omezena pouze na situaci, kdy probíhá řízení o zrušení registrace, protože v této situaci je zvýšený veřejný zájem na tom, aby na místo dosavadního poskytovatele PEPP mohl vstoupit nový poskytovatel. Z hlediska soukromého práva jde i zde o postoupení smlouvy. Na rozdíl od obecné právní úpravy se nevyžaduje souhlas účastníků PEPP jako postoupených stran; tento souhlas je nahrazen souhlasem České národní banky. V navrženém ustanovení je pak výslovně stanoveno, že účastník PEPP není účastníkem řízení o udělení tohoto souhlasu.

Řízení o udělení souhlasu je závislé na výsledku řízení o žádosti nového poskytovatele o registraci PEPP ve vztahu ke smlouvám, které mu mají být postoupeny; pokud o žádosti nového poskytovatele o registraci PEPP není dosud rozhodnuto, Česká národní banka řízení o udělení souhlasu přeruší. Česká národní banka v souvislosti s udělením souhlasu k právnímu jednání podle § 8 odst. 3 postupuje při posuzování způsobilosti poskytovatele PEPP vůči smlouvám, které mu mají být postoupeny, obdobně, jako je tomu při posuzování poskytovatelů PEPP v řízení o udělení registrace podle § 3.

Speciální úpravou postoupení smluv jinému poskytovateli není dotčena možnost účastníka PEPP najít si a změnit jeho poskytovatele PEPP za jiného individuální cestou, v souladu s čl. 52 a násl. nařízení o PEPP.

K § 9

Navržené ustanovení upravuje situaci, kdy se nedaří postoupit smlouvy jinému poskytovateli soukromoprávním jednáním se souhlasem České národní banky. V takovém případě se jako ultima ratio navrhuje možnost, aby Česká národní banka mohla rozhodnout o postoupení smluv svým rozhodnutím. V takovém případě rozhodnutí České národní banky nahradí jako právní skutečnost soukromoprávní jednání, jímž by jinak došlo k postoupení smluv. V ostatním je postup obdobný jako v případě, kdy Česká národní banka dává souhlas k soukromoprávnímu jednání. I zde se vyžaduje, aby nový poskytovatel s postoupením souhlasil, a paralelně s řízením o postoupení smluv probíhá řízení o žádosti nového poskytovatele o registraci PEPP ve vztahu ke smlouvám, které mu mají být postoupeny.

K § 10

Navržené ustanovení obsahuje společná pravidla použitelná pro oba způsoby postoupení smluv, upravené v § 8 a 9. Jednak se stanoví, že po dobu řízení, v nichž se řeší postoupení smluv novému poskytovateli, neběží lhůta pro vydání rozhodnutí v řízení o zrušení registrace PEPP. Tím má být dosaženo toho, že Česká národní banka bude mít dostatečný časový prostor k vyřešení otázky postoupení smluv, přičemž teprve poté rozhodne o zrušení registrace PEPP. Dále se upravuje informační povinnost nového poskytovatele vůči účastníkům a příjemcům plnění z PEPP. Konečně se stanoví výjimka z režimu postoupení smluv podle tohoto zákona pro případ, že poskytovatelem PEPP je pojišťovna; v takovém případě je totiž na místě použít právní úpravu převodu pojistného kmene podle zákona o pojišťovnictví.

K § 11

Nařízení o PEPP v rámci služby změny poskytovatele panevropského osobního penzijního produktu mj. stanoví, že žádost účastníka o službu změny poskytovatele je napsána v úředním jazyce členského státu, v němž je tato služba změny poskytovatele zahajována, nebo v jakémkoli jiném jazyce, na němž se strany dohodnou. Členské státy pak mají možnost využít diskrečního oprávnění, aby žádost od účastníka byla vždy písemná a aby byla účastníkovi poskytnuta kopie této přijaté žádosti (srov. čl. 53 odst. 2 třetí pododstavec nařízení o PEPP). Z hlediska dodržování písemné formy je pak vhodné odkázat na § 561 a 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

Navrhuje se využití této diskrece, neboť písemná forma žádosti o službu změny poskytovatele je vhodnější a průkaznější pro účastníka i poskytovatele panevropského osobního penzijního produktu z hlediska eventuálních sporů týkajících se využití této služby. Je nutné brát v potaz, že uvedená služba může mít na účastníka (resp. na jeho nastřádané prostředky) významný dopad, přičemž náklady na povinně písemnou formu budou naopak zcela zanedbatelné. Tato zákonem daná povinnost pak nijak smluvním stranám nebrání využívání i dalších forem uchovávání dat nad rámec povinné písemné formy.

K § 12

Navržené ustanovení navazuje na § 2, v němž je určena České národní banka jako příslušný orgán ve smyslu nařízení. Výslovně se stanovuje, že dohled nad dodržováním povinností poskytovatele PEPP, distributora PEPP a depozitáře stanovených tímto zákonem, nařízením o PEPP a přímo použitelnými předpisy Evropské unie vydanými na jeho základě nebo k jeho provedení vykonává Česká národní banka.

Pro vymezení depozitáře a plnění jeho hlavních úkolů odkazuje nařízení na kapitolu IV směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/65/ES ze dne 13. července 2009 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů. V souladu s touto směrnicí je osoba depozitáře vymezena v § 69 zákona č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, ve znění pozdějších předpisů.

V souladu s aplikačním pravidlem zakotveným v § 1 odst. 2 se Česká národní banka při výkonu dohledu řídí nařízením o PEPP, předpisy EU vydanými na jeho základě nebo k jeho provedení, tímto zákonem a příslušnými sektorovými právními předpisy.

K § 13

Nařízení o PEPP vyžaduje, aby poskytovatelé PEPP poskytovali příslušnému orgánu informace potřebné pro výkon jeho pravomocí (srov. zejména čl. 40 nařízení o PEPP). Jde jednak o pravidelnou informační povinnost a jednak o poskytování informací po výzvě příslušného orgánu. Nad rámec nařízení o PEPP je vhodné rozšířit tuto informační povinnost i na distributory PEPP a depozitáře a v případě poskytování informací po přechozí výzvě i na další kategorie osob. Pokud jde o pravidelné poskytování informací, České národní bance se dává zákonné zmocnění k vydání vyhlášky, prostřednictvím které bude oprávněna určit rozsah, formu, lhůty a způsob předkládání informací poskytovateli a distributory panevropského osobního penzijního produktu v návaznosti na přímo účinné předpisy EU vydané k nařízení, což je obvyklý postup i v ostatních sektorech finančního trhu.

K § 14

Efektivní dohled zahrnuje ukládání opatření k nápravě a správních trestů. Opatření k nápravě se navrhuje upravit obdobně jako v některých jiných zákonech upravujících podnikání na finančním trhu. Jde o správní akt orgánu dohledu ve formě správního rozhodnutí, jímž orgán dohledu reaguje na existující nedostatek v činnosti osoby podléhající dohledu, který je v rozporu s požadavky právního řádu. Oba typy opatření k nápravě uvedené v odstavci 1 lze uložit i současně. V návaznosti na ukládání opatření k nápravě se v odstavci 2 navrhuje upravit rovněž informační povinnost osoby podléhající dohledu vůči orgánu dohledu, pokud jde o odstranění nedostatku a způsobu zjednání nápravy.

Možností uložit opatření k nápravě podle tohoto zákona není dotčeno právo České národní banky případně uložit opatření k nápravě podle příslušné sektorové právní úpravy regulující poskytovatele nebo distributora panevropského osobního penzijního produktu.

K § 15 až 18

Nařízení o PEPP v čl. 67 upravuje jednak obecnou povinnost členských států upravit sankce za porušení nařízení a jednak vyjmenovává určitá porušení nařízení, za která stanoví povinnost zavést sankce, jež samo harmonizuje.

Jednotlivé skutkové podstaty uvedené v § 15 až 18 vymezují formální stránku příslušných přestupků. Zároveň však musí být naplněna i materiální stránka přestupku, tedy společenská škodlivost určitého jednání, což vyplývá z definice přestupku v § 5 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. To odpovídá zásadě, že správní trestání má ve vztahu k soukromoprávním možnostem nápravy fungovat jako skutečná ultima ratio.

Přestupky jsou v zákoně upraveny podle jednotlivých subjektů, které se jich mohou dopustit.

Tam, kde to nařízení o PEPP vyžaduje, je maximální výše sankce stanovena podle požadavku tohoto nařízení. Při stanovení výše sankce se vychází z Úředního věstníku EU (2019/C 276/04), podle kterého byl směnný kurz ke dni 14. 8. 2019 ve výši 25,884 Kč/1 EUR. Přepočet částky 5 000 000 EUR odpovídá částce 129 420 000 Kč. Přepočet částky 700 000 EUR odpovídá částce 18 118 800 Kč, po zaokrouhlení na celé desetitisíce nahoru částce 18 120 000 Kč. Tím však není nijak vyloučena možnost uložit pokutu i v symbolické výši, pokud pro to budou splněny zákonné podmínky, případně za podmínek stanovených v § 42 a 43 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich lze od uložení správního trestu upustit. Je třeba přiznat, že uvedené horní hranice pokut se zcela vymykají tomu, jak jsou obdobně typově závažná jednání na finančním trhu postihována v případech, kdy výše pokut není harmonizována právem Evropské unie. Jde však o požadavek vyplývající z nařízení, který vnitrostátní zákonodárce musí respektovat.

K přestupku podle § 15 odst. 3 je vhodné uvést, že znak „nejmenuje depozitáře podle čl. 48“ zahrnuje i situaci, kdy poskytovatel PEPP sice jmenuje depozitáře, ale nedodrží při tom podmínky uvedené v čl. 48 odst. 2 nařízení o PEPP.

Nařízení o PEPP v čl. 67 upravuje mj. přestupky depozitáře pro nesplnění jeho povinností podle čl. 48, přičemž uvedený čl. 48 však nelze z hlediska vymezení přestupků depozitáře považovat za dostatečný, neboť odkazuje na povinnosti, které má depozitář plnit podle kapitoly IV směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/65/ES ze dne 13. července 2009 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů. Uvedená kapitola je transponována do českého právního řádu prostřednictvím ustanovení týkajících se depozitáře v zákoně č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, ve znění pozdějších předpisů. Konkrétní přestupky depozitáře podle nařízení o PEPP, které jsou uvedeny v § 17 návrhu zákona, je tak nutné vymezit vůči těmto ustanovením zákona o investičních společnostech a investičních fondech. Zároveň platí, že úprava přestupků depozitáře v § 17 návrhu zákona je lex specialis ve vztahu k ustanovením upravujícím přestupky depozitáře v zákoně o investičních společnostech a investičních fondech.

K přestupku podle § 15 odst. 5 je vhodné uvést, že daná úprava reaguje výhradně na činnost úvěrových institucí, které budou poskytovat panevropský osobní penzijní produkt pouze jakožto vkladový produkt, zároveň nebudou poskytovat investiční služby, v rámci nichž jsou přestupky odpovídajícím způsobem již upraveny v zákonu o podnikání na kapitálovém trhu. V případě ostatních poskytovatelů PEPP jsou přestupky vyplývající z porušení uvedených článků nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2019/2088 ze dne 27. listopadu 2019 o zveřejňování informací souvisejících s udržitelností v odvětví finančních služeb, v platném znění, upraveny v příslušných sektorových právních předpisech.

Přestupek podle § 18 odst. 1 je formulován šířeji, než vyžaduje nařízení o PEPP, neboť nevyžaduje, aby registrace PEPP byla v důsledku uvedení nesprávného údaje nebo zatajení některé skutečnosti opravdu získána. Přísnější postih je však odůvodněn snahou o konzistentní úpravu s ostatními sektory finančního trhu.

Samotné nařízení o PEPP nevyžaduje sankcionovat porušení povinnosti provést změnu formy vyplácení dávek pro účastníky podle čl. 59, včetně poskytnutí informací účastníkovi o finančních dopadech této změny, nebo porušení některé z povinností týkající se plánování odchodu do důchodu podle čl. 60. Vzhledem k charakteru těchto povinností je žádoucí jejich porušení sankcionovat.

Jako přestupek podle tohoto zákona se nepostihuje neoprávněné poskytování nebo distribuování PEPP ve smyslu neoprávněného podnikání vzhledem k tomu, že PEPP je pouze označení již existujících produktů podle sektorové právní úpravy. Proto i postih neoprávněného poskytování nebo distribuování PEPP bude probíhat podle sektorové právní úpravy. Jako přestupek podle tohoto zákona se však postihuje porušení podmínek pro použití označení PEPP.

Přestupky distributora PEPP lze vedle uložení pokuty sankcionovat i uložením zákazu činnosti spočívající v distribuci PEPP, a to až na 5 let. Cílem této sankce je zamezit takové distribuci PEPP, která nesplňuje požadavky na tuto činnost stanovené nařízením o PEPP a tímto zákonem, současně však umožňuje zachovat podnikatelské oprávnění k činnosti distributora PEPP při distribuci jiných produktů, které nejsou PEPP, je-li tato činnost vykonávána v souladu s příslušnou právní úpravou.

K § 19

Prostřednictvím § 19 navrhované úpravy je příslušnost k projednání přestupků dána České národní bance, která je zároveň dohledovým orgánem příslušným k projednání přestupků podle jednotlivých sektorových právních předpisů. Zároveň platí, že podle § 46e odst. 6 zákona o ČNB je příjem z pokut uložených Českou národní bankou příjmem státního rozpočtu.

Podle § 8 odst. 2 zákona č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky, platí, že obecným správcem daně podle správního řádu, který vykonává správu placení peněžitých plnění v rámci dělené správy, která jsou příjmem státního rozpočtu, státních fondů nebo rozpočtů územních samosprávných celků, je celní úřad. Příslušnost celního úřadu k vybírání a vymáhání pokut není důvodné stanovit odlišně od obecné právní úpravy, v případě navrhované právní úpravy tedy uložené pokuty vybírá a vymáhá celní úřad. Z hlediska rozpočtového určení příjmů z pokut platí obdobně nedůvodnost jeho stanovení odlišně od obecné právní úpravy, v případě navrhované právní úpravy tedy platí, že vybrané pokuty tvoří příjem státního rozpočtu, přičemž uvedené skutečnosti není nutno podle zásad tvorby právní úpravy přestupků výslovně uvádět.

Z hlediska dopadů na výkon agendy a rozpočet Celní správy České republiky nelze zcela vyloučit eventuální navýšení personálních nákladů v souvislosti s nutností navýšení pracovních (civilních) míst pro zajištění výběru a vymáhání této kompetence. V tuto chvílí však není možné odhadnout počet pokut, které by měly celní úřady v této souvislosti vybírat a vymáhat.

K § 20

Ustanovení zakotvuje obdobně jako v ostatních sektorech finančního trhu povinnost České národní banky uveřejňovat svá rozhodnutí v návaznosti na povinnost zveřejňování správních sankcí a jiných opatření podle čl. 69 nařízení. Tato povinnost přispívá k vyšší transparentnosti a vyšší právní jistotě pro adresáty právní úpravy. Povinné zveřejňování zároveň zajišťuje vyšší míru legitimního očekávání účastníků (správních) řízení před Českou národní bankou. Ustanovení zároveň pamatuje na ochranu třetích osob a na ochranu utajovaných informací.

K § 21

České národní bance se za účelem dohledu a pro informovanost účastníků finančního trhu stanovuje povinnost uveřejnit a pravidelně aktualizovat seznam poskytovatelů s registrovaným PEPP a notifikovaných poskytovatelů PEPP, a dále též distributorů PEPP, kteří České národní bance oznámili zahájení distribuce panevropského osobního penzijního produktu v České republice podle § 4.

K § 22

Jedná se o souhrnné zmocňovací ustanovení. Zmocnění k vydání prováděcích právních předpisů vyplývá z příslušných ustanovení zákona (§ 3 odst. 3, § 4 odst. 2, § 5 odst. 3, § 6 odst. 2, § 8 odst. 6 a § 13 odst. 2). Ustanovení tak pouze zpřesňuje formu těchto prováděcích předpisů a stanoví orgán, který je bude vydávat (Česká národní banka).

K části druhé (změna zákona o finančním arbitrovi)

K § 23

Upravuje se působnost finančního arbitra v oblasti řešení sporů při poskytování a distribuci panevropského osobního penzijního produktu.

Panevropský osobní penzijní produkt nepředstavuje svým charakterem typově žádný nový produkt, nejedná se o žádnou novou finanční službu. PEPP představuje tedy jen označení již existujících produktů. Působnost finančního arbitra je v oblasti finančního trhu dána poměrně široce, většina produktů s označením PEPP je tak pokryta současnou právní úpravou.

Ve výjimečných případech však nelze vyloučit, že charakter PEPP bude mít i produkt, který současná právní úprava působnosti finančního arbitra nepokrývá. Mohlo by se jednat zejména o panevropský osobní penzijní produkt nabízený zahraniční institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění. Produkty poskytované institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění do působnosti finančního arbitra nespadají, směrnice o činnosti institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění s povinným zavedením mechanismů na alternativní řešení sporů v této oblasti nepočítá. Panevropský osobní penzijní produkt poskytovaný institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění však není zaměstnaneckým penzijním pojištěním.

Podle čl. 51 nařízení o PEPP je však třeba zajistit možnost alternativního řešení sporů tykajících se výkonu práv a plnění povinností vyplývajících z nařízení o PEPP pro všechny druhy panevropského osobního penzijního produktu. Do zákona o finančním arbitrovi se proto doplňuje písm. o), podle kterého bude moci finanční arbitr řešit všechny spory vzniklé při poskytování nebo distribuci panevropského osobního penzijního produktu, tedy jak spory, u nichž je finanční arbitr příslušný již podle stávající právní úpravy, tak spory, u nichž není jeho působnost podle dosavadní právní úpravy dána.

Současně zákon rozšiřuje působnost finančního arbitra na řešení sporů z individuálních penzijních produktů tzv. III. penzijního pilíře, které vzhledem k jejich neharmonizované podobě sice nemohou mít podobu PEPP, ale plní obdobnou funkci. Konkrétně jde o penzijní připojištění se státním příspěvkem a doplňkové penzijní spoření.

K části třetí (změna zákona o podnikání na kapitálovém trhu)

K § 24

Do ustanovení upravujícího základní rozsah odborných znalostí a dovedností pro jednání se zákazníkem v rámci poskytování investičních služeb se v návaznosti na nové povinnosti týkající se poskytování investičních služeb s označením PEPP doplňuje výslovná zmínka o panevropském osobním penzijním produktu tak, aby nevznikaly žádné pochybnosti o tom, jaké všechny znalosti a dovednosti poskytovatel PEPP a distributor PEPP ve vztahu k distribuci PEPP, který je investiční službou, má mít.

Poskytovatel PEPP a distributor PEPP budou muset mít při poskytování investiční služby týkající se PEPP nejenom znalosti v oblasti regulace distribuce PEPP a souvisejících skutečností uvedených v § 14b odst. 4 písm. a), ale současně i schopnost takový produkt zákazníkovi vysvětlit a nabídnout mu takový, který odpovídá jeho potřebám. Konkrétní rozsah odborných znalostí a dovedností pak stanoví navazující vyhláška ČNB č. 319/2017 Sb., o odborné způsobilosti pro distribuci na kapitálovém trhu. V návaznosti na změnu rozsahu odborných znalostí a dovedností dojde k úpravě zkouškových otázek, včetně případových studií.

Poskytovatel PEPP a distributor PEPP tedy budou prokazovat odbornou způsobilost pro distribuci investičních produktů s označením PEPP odbornou zkouškou podle zákona o podnikání na kapitálovém trhu v rozsahu podle § 14b odst. 4 ZPKT a navazující vyhlášky.

Vyhláška upravuje tematické oblasti potřebných znalostí pro jednání se zákazníkem v rámci poskytování investičních služeb podle rozsahu investičních nástrojů, jichž se poskytování investičních služeb týká. Podle § 8 vyhláška v zásadě rozeznává dva druhy odborných zkoušek, a to zkoušku týkající se pouze některých investičních nástrojů (v rozsahu odborných znalostí podle bodu I. přílohy vyhlášky) a zkoušku všeobecnou týkající se všech investičních nástrojů (v rozsahu odborných znalostí podle bodu II. přílohy vyhlášky). Vzhledem ke skutečnosti, že v oblasti PEPP budou moci být činní pouze obchodníci s cennými papíry, nepředpokládá se, že by pro účely prokazování odborné způsobilosti byla využívána zkouška v rozsahu podle bodu I. přílohy vyhlášky, která je vzhledem k omezené skupině investičních nástrojů, na které dopadá, primárně určena pro investiční zprostředkovatele. V praxi tak bude záviset především na povaze a obsahu příslušného produktu PEPP a celkovém rozsahu činnosti daného obchodníka s cennými papíry.

K § 25

V souvislosti s rozšířením rozsahu odborných znalostí a dovedností pro jednání se zákazníkem nebo potenciálním zákazníkem v rámci poskytování investičních služeb o znalosti a dovednosti v oblasti distribuce PEPP se zavádí zvláštní způsob prokazování získání těchto znalostí a dovedností tak, aby byl zajištěn plynulý přechod k prokazování získání odborných znalostí a dovedností v tomto novém rozsahu.

Osoby, které vykonaly odbornou zkoušku v rozsahu znalostí podle § 14b odst. 4 ZPKT ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, tedy bez znalostí a dovedností týkajících se PEPP, se mohou pro účely plnění podmínky odborné způsobilosti podle ZPKT i nadále prokazovat takto získaným osvědčením o úspěšném vykonání odborné zkoušky. Není potřeba absolvovat znovu odbornou zkoušku v rozsahu odborných znalostí a dovedností včetně PEPP.

Dobu, ve které bude možné vykonávat zkoušku v původním rozsahu odborných znalostí a dovedností, není potřeba výslovně stanovit. Akreditované osoby provádí odborné zkoušky na základě souboru zkouškových otázek, jejichž přípravu zajišťuje Česká národní banka společně s Ministerstvem financí. Soubor zkouškových otázek se podle § 9 vyhlášky č. 319/2017 Sb. pravidelně aktualizuje, alespoň jednou za každý rok. Na základě změny právní úpravy rozsahu odborných znalostí a dovedností bude připravena aktualizace souboru zkouškových otázek, který bude doplněn o otázky z oblasti regulace distribuce PEPP a případové studie týkající se distribuce PEPP. Po zveřejnění aktualizovaného souboru zkouškových otázek, resp. po uplynutí jednoho měsíce od jeho zveřejnění, již nebude možné pořádat odborné zkoušky podle znění souboru otázek před jeho aktualizací, tedy v rozsahu odborných znalostí a dovedností podle dosavadní právní úpravy bez PEPP. Proces aktualizace souboru zkouškových otázek tak zajistí, že možnost získat osvědčení o absolvování odborné zkoušky v původním rozsahu odborných znalostí a dovedností bude časově omezena.

Vyhláška v zásadě rozeznává dva druhy odborných zkoušek, a to zkoušku týkající se pouze některých investičních nástrojů (v rozsahu odborných znalostí podle bodu I. přílohy vyhlášky) a zkoušku všeobecnou týkající se všech investičních nástrojů (v rozsahu odborných znalostí podle bodu II. přílohy vyhlášky). Vzhledem ke skutečnosti, že v oblasti PEPP budou moci být činní pouze obchodníci s cennými papíry, nepředpokládá se, že by pro účely prokazování odborné způsobilosti byla využívána zkouška v rozsahu podle bodu I. přílohy vyhlášky, která je vzhledem k omezené skupině investičních nástrojů, na které dopadá, primárně určena pro investiční zprostředkovatele. V praxi tak bude záviset především na povaze a obsahu příslušného produktu PEPP a celkovém rozsahu činnosti daného obchodníka s cennými papíry.

Přechodné ustanovení nijak nedopadá na povinnost poskytovatele PEPP a distributora PEPP v oblasti investičních služeb zajistit, aby příslušné osoby měly odpovídající odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro jednání se zákazníkem při distribuci PEPP. Stanoví se pouze zvláštní způsob jejich prokazování. Příslušné znalosti a dovednosti pro distribuci PEPP pak lze doplňovat zejména prostřednictvím interních systémů vzdělávání.

K části čtvrté (změna zákona o správních poplatcích)

K § 26

Prostřednictvím novely zákona o správních poplatcích dochází ke zpoplatnění přijetí žádosti o registraci PEPP.

K části páté (změna zákona o distribuci pojištění a zajištění)

K § 27

Do ustanovení upravujícího základní rozsah odborných znalostí a dovedností pro distribuci pojištění se v návaznosti na nové povinnosti týkající se distribuce pojištění s označením PEPP doplňuje výslovná zmínka o panevropském osobním penzijním produktu tak, aby nevznikaly žádné pochybnosti o tom, jaké všechny znalosti a dovednosti distributor pojištění ve vztahu k distribuci panevropského osobního penzijního produktu má mít.

Jakýkoliv distributor životního pojištění, tedy i poskytovatel PEPP a distributor PEPP, tak bude muset mít nejen znalosti regulace distribuce PEPP-životního pojištění, ale též znalosti uvedené v ostatních bodech § 57 odst. 1 písm. a) ZDPZ souvisejících s PEPP-životním pojištěním a současně i schopnost takový produkt zákazníkovi vysvětlit a poskytnout mu radu. Vzhledem k tomu, že PEPP distribuovaný životními pojišťovnami a pojišťovacími zprostředkovateli bude svou povahou vždy životním pojištěním, vztahují se tyto povinnosti na PEPP-životní pojištění již z povahy tohoto produktu, aniž by bylo potřeba to výslovně upravovat. Konkrétní rozsah odborných znalostí a dovedností pak stanoví navazující vyhláška ČNB č. 195/2018 Sb., o odborné způsobilosti pro distribuci pojištění. V návaznosti na změnu rozsahu odborných znalostí a dovedností dojde k úpravě zkouškových otázek, včetně případových studií.

Poskytovatel PEPP a distributor PEPP tedy budou prokazovat odbornou způsobilost ve vztahu k distribuci pojištění s označením PEPP odbornou zkouškou pro skupinu odbornosti pro distribuci životního pojištění.

K § 28

V souvislosti s rozšířením rozsahu odborných znalostí a dovedností pro distribuci životního pojištění o znalosti a dovednosti v oblasti distribuce PEPP se zavádí zvláštní způsob prokazování získání těchto znalostí a dovedností tak, aby byl zajištěn plynulý přechod k prokazování získání odborných znalostí a dovedností v tomto novém rozsahu.

Osoby, které vykonaly odbornou zkoušku v rozsahu znalostí a dovedností podle § 57 odst. 1 písm. a) ZDPZ ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, tedy bez znalostí a dovedností týkajících se PEPP, se mohou pro účely plnění podmínky odborné způsobilosti podle ZDPZ i nadále prokazovat takto získaným osvědčením o úspěšném vykonání odborné zkoušky. Není potřeba absolvovat znovu odbornou zkoušku v rozsahu odborných znalostí a dovedností včetně PEPP.

Dobu, ve které bude možné vykonávat zkoušku v původním rozsahu odborných znalostí a dovedností, není potřeba výslovně stanovit. Akreditované osoby provádí odborné zkoušky na základě souboru zkouškových otázek, jejichž přípravu zajišťuje Česká národní banka společně s Ministerstvem financí. Soubor zkouškových otázek se podle § 10 vyhlášky č. 195/2018 Sb. pravidelně aktualizuje, alespoň jednou za každý rok. Na základě změny právní úpravy rozsahu odborných znalostí a dovedností bude připravena aktualizace souboru zkouškových otázek, který bude doplněn o otázky z oblasti regulace distribuce PEPP a případové studie týkající se distribuce PEPP. Po zveřejnění aktualizovaného souboru zkouškových otázek, resp. po uplynutí jednoho měsíce od jeho zveřejnění, již nebude možné pořádat odborné zkoušky podle znění souboru otázek před jeho aktualizací, tedy v rozsahu odborných znalostí a dovedností podle dosavadní právní úpravy bez PEPP. Proces aktualizace souboru zkouškových otázek tak zajistí, že možnost získat osvědčení o vykonání odborné zkoušky v původním rozsahu odborných znalostí a dovedností bude časově omezena.

Úprava prokazování získání odborných znalostí a dovedností podle tohoto ustanovení však nemá dopad na omezení možnosti prokazovat se v minulosti získaným osvědčením, které upravuje ustanovení § 56 odst. 7 ZDPZ. Pro osobu, která alespoň po 3 roky od získání osvědčení nevykonávala činnost, i nadále platí, že musí odbornou zkoušku vykonat znovu.

Přechodné ustanovení nijak nedopadá na povinnost poskytovatele PEPP a distributora PEPP v oblasti pojištění, tedy pojišťovny a pojišťovací zprostředkovatele, zajistit, aby příslušné osoby měly odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro distribuci PEPP. Stanoví se pouze zvláštní způsob prokazování jejich získání. Příslušné znalosti a dovednosti pro distribuci PEPP pak lze doplňovat (a prokazovat) zejména prostřednictvím následného vzdělávání (§ 56 odst. 5 a § 59 ZDPZ).

K části šesté (účinnost)

K § 29

Účinnost zákona se stanovuje na den, kdy nabývá účinnosti nařízení o PEPP, tedy k 22. březnu 2022, přičemž účinnost nařízení o PEPP se odvíjí od data zveřejnění nařízení 2021/473 (12 měsíců po jeho zveřejnění).

Podle zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, platí, že právní předpisy nabývají účinnosti k 1. lednu nebo k 1. červenci kalendářního roku. Vyžaduje-li to naléhavý obecný zájem, lze ve zvlášť výjimečných případech stanovit dřívější den nabytí účinnosti, nejdříve však počátkem dne následujícího po dni vyhlášení právního předpisu. Lze konstatovat, že v daném případě se jedná o naléhavý veřejný zájem, neboť stanovená účinnost zákona vyplývá přímo z nařízení EU.

V Praze dne 12. listopadu 2021

Předseda vlády:

Ing. Andrej Babiš v. r.

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí:

JUDr. Alena Schillerová, Ph.D., v. r.