zákon č. 92/2017 Sb.

K části první K čl. I K bodu 1 (poznámka pod čarou č. 1)

Poznámka pod čarou č. 1 obsahuje odkaz na transponované směrnice DAC a DAC II. V návaznosti na transpozici směrnice DAC III se doplňuje odkaz na tuto směrnici.

K bodu 2 (Oddíl 1) K oddílu 1

Předložený zákon představuje již druhou novelu zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní, zavádějící nový typ automatické výměny informací. Lze očekávat, že se okruh automaticky vyměňovaných informací ještě rozšíří, v současné době je ve finální fázi příprav třetí novela směrnice DAC, označovaná též jako DAC IV, jejímž předmětem bude výměna zpráv podle zemí, obsahujících informace o nadnárodních skupinách podniků. Zároveň směrnice DAC III zpřesnila definici automatické výměny informací. Z těchto důvodů se jeví jako vhodné, zavést v zákoně definici automatické výměny informací a upravit společné otázky této výměny v samostatném oddílu, jehož ustanovení budou předcházet stávající § 13. Vedle nových ustanovení definujících automatickou výměnu informací a její předmět se do tohoto oddílu navrhují přesunout ustanovení upravující sdělování statistických informací a postup ústředního kontaktního orgánu při přijímání informací. S ohledem na to, že obecné má předcházet zvláštnímu, nebyl pro tyto účely využit stávající oddíl 3, obsahující společná ustanovení pro automatickou výměnu informací podle zákona o mezinárodní spolupráci. Namísto toho bylo zvoleno řešení, kdy bude stávající § 13t přesunut do nového oddílu 1. Stávající oddíl 3 bude přeměněn na pododdíl 3 oddílu 2 a bude obsahovat pouze ustanovení specifická pro automatickou výměnu informací oznamovaných finančními institucemi, tedy stávající § 13s a dále ohlašovací povinnost finančních institucí.

K § 12a

Navrhuje se definovat automatickou výměnu informací v souladu s článkem 3 bodu 9 písm. a) a b) směrnice DAC III. Na definici podle § 12a dále navazuje vymezení předmětu automatické výměny informací v § 12b a konečně konkrétní vymezení konkrétního obsahu automatické výměny informací v § 13, § 13a a § 13u, resp. v oddílech 2 až 4. Ustanovení článku 3 bodu 9 písm. c) směrnice DAC III nebylo provedeno, protože se nepodařilo nalézt situaci, na kterou by bylo přiléhavé toto ustanovení použít. Ustanovení § 12a stanovuje, že automatická výměna informací probíhá zásadně mezi ústředním kontaktním orgánem, kterým je Generální finanční ředitelství (srov. § 6) a kontaktním místem jiného státu. Jiným státem se rozumí jiný členský stát Evropské unie a dále smluvní stát či smluvní jurisdikce (srov. § 2). Automatická výměna informací je vymezena následujícími znaky, které musí být naplněny kumulativně:

• pravidelnost • systematičnost • předem určený okruh informací • absence předchozí výzvy • výměna probíhá v pravidelných obdobích Pravidelnost – automatická výměna informací není nahodilou či jednorázovou činností, ale jde o činnost povinnou, periodicky se opakující. Systematičnost – v rámci automatické výměny informací nemá ústřední kontaktní orgán možnost arbitrárně z vlastní vůle rozhodovat o tom, které informace poskytne či neposkytne, ale musí poskytovat zásadně všechny informace, které jsou předmětem takové výměny. Pouze výjimečně výměně podléhají pouze ty informace, které jsou správci daně dostupné (srov. § 13 odst. 2) Předem určený okruh informací – s ohledem na charakter automatické výměny informací je pro každý její typ přesně vymezeno, co je předmětem této výměny (srov. § 12b) a za jakých podmínek se informace vyměňují. Předmětem výměny však nejsou ty informace, jejichž poskytnutí zákon vylučuje (srov. § 21). Absence předchozí výzvy – ústřední kontaktní orgán poskytuje informace sám od sebe a nemůže poskytování informací podmínit tím, že by si kontaktního místo přijímajícího státu muselo informace vyžádat. Výměna probíhající v pravidelných obdobích – automatická výměna informací se vždy vztahuje k určitému období a informace jsou poskytovány ve stanovených lhůtách. Způsob předávání informací Generálním finančním ředitelstvím kontaktnímu místu jiného členského státu nebo Evropské komisi je upravujen v § 25 až § 28, přičemž v § 21 jsou uvedeny obecné podmínky odmítnutí poskytnutí mezinárodní spolupráce. Postup ústředního kontaktního orgánu při přijímání informací od jiného členského státu Evropské unie pak upravuje § 12d.

K § 12b

V § 12b je vymezen předmět automatické výměny informací, která probíhá na základě zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní. K odstavci 1: V odstavci 1 je uveden výčet okruhů informací, které jsou předmětem automatické výměny informací, tedy jsou pravidelně, systematicky a bez předchozí žádosti poskytovány kontaktním místům jiných států nebo jiným orgánům (srov. § 12a). Předmětem výměny tak jsou: • Informace podle druhů příjmu a majetku, na základě směrnice DAC I, které jsou vymezeny v oddíle 2. • Informace oznamované finančními institucemi, na základě směrnice DAC II, Globálního standardu OECD a dohody FATCA, které jsou vymezeny v oddíle 3. • Nově zaváděná výměna informací o daňových stanoviscích s přeshraničním prvkem, tedy o předběžných daňových rozhodnutích (§ 13v) a o předběžných posouzeních převodních cen (§ 13w), na základě směrnice DAC III, která jsou vymezena v oddíle 4. K odstavci 2: Podle stávajícího ustanovení § 13 odst. 1 písm. b) je možné na základě mezinárodní smlouvy provádět automatickou výměnu informací, jejímž předmětem mohou být zásadně libovolné informace. Toto ustanovení však bylo nesystémově zařazeno do paragrafu upravujícího automatickou výměnu informací podle druhu příjmu a majetku, a proto se navrhuje zařadit ho do oddílu společných ustanovení. Předpokládá se, že se v případě výměny informací, probíhající na základě mezinárodní smlouvy, bude postupovat zejména podle úpravy obsažené v oddílech 2 až 3 (stávající oddíly 1 a 2 a nově zaváděný typ automatické výměny). Na druhou stranu, lze si představit i okruh informací, který by bylo vhodné automaticky vyměňovat s cizí daňovou správou, ale který zákon nepředvídá. Proto navržené ustanovení § 12b odst. 2 poskytuje obecný rámec pro další typy automatické výměny informací na základě mezinárodní smlouvy, ať už by šlo o Štrasburskou úmluvu, smlouvu o zamezení dvojímu zdanění, o dohodu o výměně informací v daňových záležitostech (tzv. TIEA) nebo o specifickou smlouvu k danému účelu. Podrobné podmínky takové výměny budou upraveny buď přímo v takové mezinárodní smlouvě, v protokolu k ní nebo budou upraveny v dohodě kompetentních orgánů (což je technický dokument k provedení mezinárodní smlouvy), pokud mezinárodní smlouva takovou dohodu připouští.

K § 12c

Ustanovení stávajícího § 13 odst. 5, jehož předmětem je sdělování statistických informací o automatické výměně informací Evropské komisi, se má vztahovat na všechny typy automatické spolupráce, a proto se navrhuje přesunout jej jako § 12c do nového oddílu 1, obsahujícího společná ustanovení pro automatickou výměnu informací. S ohledem na vypuštění článku 8 odst. 4 a 5 ze směrnice DAC a jejich přesunutí do nového článku 8b směrnice DAC dochází k vypuštění lhůty šesti měsíců od konce zdaňovacího období. Lhůta byla vypuštěna, protože ustanovení již nadále nepokrývá pouze jeden druh automatické výměny. Různé druhy automatické výměny informací se vážou na navzájem různá oznamovací období, a proto pro každý druh výměny informací přichází v úvahu jinak určená lhůta. Sama směrnice DAC ve znění směrnice DAC III pak stanovuje, že informace o objemu automatických výměn se poskytují každoročně, ale nestanoví lhůtu přesněji.

K § 12d

V návaznosti na vložení oddílu 1 upravujícího obecná ustanovení pro automatickou výměnu informací se navrhuje přesunout stávající § 13t do tohoto oddílu jako § 12d.

K bodu 3 (§ 13 odst. 1)

Ustanovení § 13 odst. 1 se navrhuje reformulovat v návaznosti na zavedení obecné úpravy automatické výměny informací, které definuje, co se automatickou výměnou informací rozumí a mezi kým tato výměna pobíhá. Ustanovení § 13 odst. 1 tak bude na rozdíl od stávajícího znění obsahovat pouze vymezení předmětu výměny informací, protože navazuje na nově navržená ustanovení § 12a a § 12b. Druhou změnou je vypuštění odkazu na mezinárodní smlouvy, které bylo v § 13 odst. 1 písm.

b) v návaznosti na nový § 12b odst. 2 (srov. důvodovou zprávu k tomuto ustanovení).

K bodu 4 (§ 13 odst. 2 a 4)

Úprava odkazu na ustanovení v návaznosti na reformulaci § 13 odst. 1.

K bodu 5 (§ 13 odst. 5)

Jde o legislativně technickou změnu, na základě které dochází k přesunu ustanovení upravujícího sdělování informací Evropské komisi z § 13 odst. 5 do samostatného ustanovení § 12c v oddílu obecných ustanovení pro automatickou výměnu informací.

K bodu 6 (§ 13 odst. 5)

Úprava odkazu na ustanovení v návaznosti na reformulaci § 13 odst. 1.

K bodu 7 (§ 13a)

Obdobně jako v případě § 13 odst. 1 (srov. důvodovou zprávu k tomuto ustanovení) se navrhuje v případě automatické výměny informací oznamovaných finančními institucemi pozměnit ustanovení § 13a tak, aby toto ustanovení vymezovalo v návaznosti na § 12a a § 12b pouze předmět výměny, a nedefinovalo samu automatickou výměnu informací, ani nestanovovalo orgány, které tuto výměnu mají provádět.

K bodu 8 (§ 13d odst. 3 písm. c))

Jde o legislativně-technickou změnu, spočívající ve změně § 13d odst. 3 písm. c) na § 13d odst. 4. K důvodům změny srov. důvodovou zprávu k vložení odstavce 4 do § 13d.

K bodu 9 (§ 13d odst. 4)

Jde o legislativně-technickou opravu, napravující chybu vzniklou při schvalování zákona č. 105/2016 Sb., v jejímž důsledku byl § 13d odst. 4 chybně označen jako § 13d odst. 3 písm. c). V důsledku toho obsahuje stávající § 13d odst. 5 chybný odkaz a vyhláška č. 108/2016 Sb. provádí neexistující § 13d odst. 6. Z tohoto důvodu se navrhuje přesunout obsah stávajícího § 13d odst. 3 písm. c) do samostatného § 13d odst. 4. S ohledem na výše uvedené není třeba v návaznosti na toto přečíslování měnit odkazy obsažené ve stávajícím odstavci 5 a ve vyhlášce č. 108/2016 Sb.

K bodu 10 (§ 13q odst. 3)

V návaznosti na zavedení ohlašovací povinnosti (§ 13t) se navrhuje upravit lhůtu pro získání identifikačního čísla od kontaktního místa Spojených států amerických do souladu se lhůtou pro podání ohlášení.

K bodu 11 (§ 13q odst. 4)

V návaznosti na nový § 13t se navrhuje zrušit ustanovení § 13q odst. 4 (srov. důvodovou zprávu k § 13t).

K bodu 12 (Pododdíl 3)

V návaznosti na zavedení oddílu 1 obsahujícího obecná ustanovení pro automatickou výměnu informací, a s tím související přesun § 13t do § 12d, zůstanou v oddílu 4 (stávající oddíl 3) pouze ustanovení týkající se automatické výměny informací oznamovaných finančními institucemi (§ 13s a § 13t). Z toho důvodu se navrhuje jej systematicky zařadit do oddílu s tímto typem automatické výměny informací do zvláštního pododdílu.

K bodu 13 (§ 13t)

Obsah stávajícího § 13t upravujícího nakládání s přijatými informacemi z § 13u do samostatného ustanovení § 12d v oddílu obecných ustanovení pro automatickou výměnu informací.

V § 13t bude upravena povinnost finančních institucí ohlásit správci daně skutečnost, že jsou finančními institucemi a že vedou oznamované účty. Tuto povinnost měly doposud podle stávajícího § 13q odst. 4 pouze finanční instituce, které získaly identifikační číslo přidělené kontaktním místem Spojených států amerických. Informace o oznamovaných účtech jsou předávány formou specifického podání ve formátu XML ve struktuře uzpůsobené na míru tohoto podání. Pro zabezpečení příjmu těchto informací je nutný prvotní úkon finanční instituce, spočívající zejména v navázání konkrétní kontaktní osoby a jejího elektronického podpisu na systémy pro podání oznámení. Tato nutnost „navázat komunikaci“ mezi správcem daně a finanční institucí není specifická pouze pro výměnu informací se Spojenými státy americkými, ale platí také pro výměnu informací podle globálního standardu. Z tohoto důvodu se navrhuje stanovit povinnost podle stávajícího § 13q odst. 4 jednotně a bez ohledu na to, zda finanční instituce vede účty oznamované Spojeným státům americkým nebo zda vede účty oznamované jiným zúčastněným státům. Z důvodu možné záměny s oznámením podle 13k dochází k terminologickému posunu oproti § 13q odst. 4, a toto podání se nově bude nazývat ohlášení. Tato terminologická změna nemá vliv na vynutitelnost tohoto ustanovení, protože se pokuta za nesplnění nepeněžité povahy podle § 247a daňového řádu vztahuje jak na porušení oznamovací, tak na porušení ohlašovací povinnosti. K odstavci 1: Finanční instituce musí podat správci daně ohlášení, které je podáním ve smyslu § 70 daňového řádu, ve kterém uvede předepsané údaje. Pro ohlášení není stanovena forma, formulář, formát ani struktura, a tedy může být podáno libovolným způsobem, který připouští daňový řád. Obsah ohlášení vychází ze stávajícího § 13q odst. 4 a z výzvy, kterou finančním institucím zasílal správce daně na základě zásady vzájemné spolupráce správce daně a osob zúčastněných na správě daní (srov. důvodovou zprávu k odst. 3). Navrhuje se stávající postup správce daně formalizovat a stanovit jednotně pro všechny finanční instituce. Instituce, které již dříve podaly oznámení podle § 13q odst. 4, nebo podle § 6 odst. 4 zákona č. 330/2014 Sb., již nemusí ohlášení podávat (srov. přechodná ustanovení) a musí jej podat pouze v případě změny údajů. Lze tak předpokládat, že ohlašovací povinnost se většiny stávajících finančních institucí nedotkne. K odstavci 2: Ohlášení se podává, s výhradou změny okolností, pouze jednou, a to před prvním oznámením správci daně podle § 13k. Navrhuje se, aby ohlášení předcházelo o jeden kalendářní měsíc prvnímu oznámení. V tuto dobu by již finanční instituce měla zjistit, že vede alespoň jeden oznamovaný účet, a tedy že bude podávat oznámení. Nejde tedy o nepřiměřené zkrácení lhůty pro oznamování (a tedy v konečném důsledku i pro prověřování a zjišťování) stanovené v § 13l. Správce daně pak má jeden kalendářní měsíc pro zavedení údajů nutných k technickému zabezpečení oznamování do svých systémů tak, aby oznamování hladce proběhlo. K odstavci 3: V návaznosti na § 56 daňového řádu týkajícího se informační povinnosti správce daně se navrhuje, aby správce daně určil a zveřejnil údaje k technickému zabezpečení oznamování.

Půjde zejména o emailovou adresu určenou pro komunikaci se správcem daně a dále o identifikátor IKMPSV (identifikátor Ministerstva práce a sociálních věcí) obsažený v zaručeném elektronickém podpisu kontaktní osoby, případně identifikátor její datové schránky. Správce daně při zavádění oznamování podle tzv. Dohody FATCA informoval finanční instituce o obsahu okruhu údajů nutných k technickému zabezpečení oznamování dopisem, který jednorázově zaslal finančním institucím, o kterých předpokládal, že vedou oznamované americké účty. Ve výzvě tyto instituce informoval o tom, že jim pravděpodobně vznikne povinnost oznámit identifikační číslo přidělené kontaktním místem Spojených států amerických podle § 6 odst. 4 zákona č. 330/2014 Sb., informoval je, jakým způsobem mají toto oznámení podat a za užití § 6 odst. 2 daňového řádu, který zakotvuje zásadu spolupráce správce daně a osob zúčastněných na správě daní, je požádal o další údaje nutné k technickému zabezpečení oznamování. Popsaný způsob komunikace správce daně s adresáty zákona byl však výjimečný a v budoucnu se obdobné aktivní oslovování finančních institucí nepředpokládá. Proto se navrhuje informovat finanční instituce o obsahu pojmu „údaje nutné k technickému zabezpečení oznamování“ jiným způsobem. K odstavci 4: S ohledem na to, že ohlášení podle § 13t je obdobné registrační povinnosti podle § 125 daňového řádu, navrhuje se zakotvit povinnost ohlásit změny v nahlášených údajích. Navrhuje se stanovit lhůtu v délce 15 dní, obdobně jako v případě změn v údajích podléhajících registrační povinnosti (§ 127 daňového řádu). Lhůta také odpovídá stávající lhůtě pro oznámení údajů podle § 13q odst. 4.

K bodu 14 (oddíl 4)

Zavádí se nový druh automatické výměny informací, jehož předmětem budou předběžná daňová rozhodnutí (tzv. rulings, § 13v) a předběžná posouzení převodních cen (tzv. APA, § 13w). Tento druh automatické výměny bude upraven v samostatném oddílu, vedle automatické výměny informací podle druhů příjmu a majetku a automatické výměny informací oznamovaných finančními institucemi. Stávající oddíl 3, který upravuje společná ustanovení pro automatickou výměnu informací, bude označen nově jako oddíl 4.

K oddílu 4

Nový typ automatické výměny informací o daňových stanoviscích s přeshraničním prvkem, který je zaváděn směrnicí DAC III, bude upraven obdobně jako dosavadní dva druhy automatické výměny informací v samostatném oddílu.

K § 13u:

Ustanovení § 13u uvozuje právní úpravu automatické výměny informací o předběžných daňových rozhodnutích a o předběžných posouzeních převodních cen, a to obdobným způsobem jako § 13 odst. 1 pro automatickou výměnu informací podle druhů příjmu a majetku a § 13a pro automatickou výměnu informací oznamovaných finančními institucemi. K odstavci 1: Předmětem automatické výměny informací o daňových stanoviscích s přeshraničním prvkem jsou informace o předběžných daňových rozhodnutích (§13v) a o předběžných posouzeních převodních cen (§ 13w).

Při automatické výměně informací se poskytuje pouze shrnutí těchto instrumentů, a nikoliv jejich plné znění. O poskytnutí plného znění však může jiný členský stát požádat (§ 13z). K odstavci 2: Ústřední kontaktní orgán, kterým je Generální finanční ředitelství, poskytuje podle § 12a informace kontaktním místům jiných členských států. V souladu se směrnicí DAC III se tyto informace navíc poskytují Evropské komisi a dále Ministerstvu financí. Ministerstvo financí mí podle § 31, stejně jako Generální finanční ředitelství spolu s Evropskou komisí, povinnost vyhodnocovat provádění mezinárodní spolupráce a zajištovat její další rozvoj. K odstavci 3: Informace o daňovém stanovisku s přeshraničním prvkem, které nemá vztah k žádné právnické osobě nebo jednotce bez právní osobnosti (tedy svěřenskému fondu nebo obdobným právním uspořádáním podle zahraničního práva), tj. má vztah výlučně k fyzickým (bez ohledu na to, zda jsou podnikatelé, či nikoliv), nejsou předmětem automatické výměny informací podle tohoto oddílu. To však nevylučuje výměnu takových informací pomocí jiných nástrojů mezinárodní spolupráce při správě daní. Informace o takovém daňovém stanovisku s přeshraničním prvkem, ke kterému má nepřímý vztah (srov. § 13v odst. 5) nějaká právnická osoba, nebo jednotka bez právní osobnosti se však poskytnou. Z tohoto důvodu nemá na to, zda se konkrétní stanovisko bude automaticky vyměňovat nebo ne vliv to, komu je určeno (zjednodušeně řečeno, ten kdo je uveden v záhlaví), ale to, zda má ke stanovisku vztah nějaká právnická osoba či jednotka bez právní osobnosti.

K § 13v

V § 13v je zakotvena definice předběžného daňového rozhodnutí jako jednoho ze dvou typů rozhodnutí, které podléhají automatické výměně podle tohoto oddílu. Předběžná daňová rozhodnutí, tzv. rulings, v českém právním řádu odpovídají zejména závazným posouzením, vydaným na základě daňového řádu a příslušné hmotněprávní úpravy v jednotlivých daňových zákonech (hlavně v zákoně o daních z příjmů). Předběžné daňové rozhodnutí podle § 13v ale nezahrnuje závazné posouzení podle zákona o dani z přidané hodnoty, protože nepřímé daně jsou vyňaty z působnosti zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní. K odstavci 1: Předběžným daňovým rozhodnutím je zejména rozhodnutí o závazném posouzení, nezávisle na tom, na základě kterého zákona bylo vydáno. Předběžným daňovým rozhodnutím ale není závazné posouzení způsobu, jakým byla vytvořena cena sjednávaná mezi spojenými osobami podle § 38nc zákona o daních z příjmů, protože takovéto závazné posouzení je předběžným posouzením převodních cen (§ 13w). Aby rozhodnutí naplnilo definici předběžného daňového rozhodnutí, musí souviset s přeshraniční transakcí (odstavec 4). K odstavci 2: Vedle rozhodnutí podle odstavce 1, vymezených výčtem právních institutů, jsou předběžnými daňovými rozhodnutími další rozhodnutí, která mají obdobné účinky jako rozhodnutí podle odstavce 1. Cílem je podchytit jiná předběžná daňová rozhodnutí, která buď budou umožněna zákonodárcem v budoucnu, nebo která by byla vydaná na základě mezinárodních smluv. Tato obdobná rozhodnutí jsou vymezena těmito definičními znaky:

• jde o individuální správní akt správce daně, • který je vůči správci daně právně účinný, a to bez ohledu na to, zda byl skutečně vůči němu uplatněn, • týkající se přeshraniční transakce (odst. 4) nebo otázky, zda určitá činnost vytváří stálou provozovnu a • je předběžné, tedy je vydané před transakcí či podáním daňového přiznání. Výše uvedené definiční znaky musí být naplněny kumulativně. K odstavci 3: Za rozhodnutí podle odstavce 2 se považují i dohody, postupy nebo úkony správce daně splňující znaky uvedené v odstavci 2. Právní řád České republiky v současné době taková rozhodnutí nepředpokládá, avšak v jiných členských státech Evropské unie je tato forma předběžného daňového rozhodnutí možná. Tato kategorie tak byla vymezena zejména proto, že nelze předjímat, zda se tímto směrem nevydá v budoucnu i česká právní úprava. Na rozdíl od rozhodnutí se dohody, postupy a úkony správce daně nevydávají – dohoda se sjednává a postupy a úkony se činí. Pojmem „vydání rozhodnutí“ tak je třeba v případě předběžných daňových rozhodnutí podle odstavce 3 rozumět odpovídající pojmy pro dohody, postupy či úkony. K odstavci 4: Předběžné daňové rozhodnutí podle odstavců 1 až 3 musí obsahovat přeshraniční prvek, kterým je buď souvislost s přeshraniční transakcí, nebo otázka, zda určitá činnost vytváří stálou provozovnu. Odstavec 4 definuje přeshraniční transakci. Jde o transakci, nebo jejich řadu, které splňují alespoň jeden z těchto definičních znaků: • některá ze stran transakce v sobě má přeshraniční prvek:

o je daňovým rezidentem v jiném státě, než ve státě, který vydal předběžné

daňové rozhodnutí,

o je daňovým rezidentem ve více jurisdikcích nebo o podniká prostřednictvím stálé provozovny a tato transakce je součástí

podnikání této provozovny,

• jde o opatření, které je součástí podnikání stálé provozovny nebo • transakce sama o sobě má přeshraniční dopad, tedy má zejména vliv na stanovení základu daně v zahraničí. Výraz „daňový rezident“ užívaný ve směrnici DAC byl v § 13 odst. 1 transponován jako „osoba podléhající ve zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, sídla nebo místa vedení“. Tato definice je částečně odlišná od pojmu „daňový rezident“ podle zákona o daních z příjmů, který jej vymezuje pro své účely. Z toho důvodu se navrhuje zachovat řešení použité již v § 13 a neodchylovat se od něj. K odstavci 5: Odstavec 5 stanoví, že za přeshraniční prvek je nutno považovat i transakci, která se netýká přímo toho, komu je předběžné daňové rozhodnutí určeno, ale může se týkat jiné osoby, na kterou má adresát rozhodnutí pouze nepřímou vazbu a tato jiná osoba by mohla dané předběžné daňové rozhodnutí použít ve svůj prospěch.

K § 13w:

V § 13w je zakotvena definice předběžného posouzení převodních cen jako druhého typu rozhodnutí, které podléhají automatické výměně podle tohoto oddílu. Předběžná posouzení převodních cen, tzv. advance pricing agreement nebo advance pricing arrangement (APA), v českém právním řádu odpovídají závaznému posouzení způsobu, jakým byla vytvořena cena sjednávaná mezi spojenými osobami podle § 38nc zákona o daních z příjmů. Obdobně jako v případě předběžných daňových rozhodnutí (§ 13v) musí i předběžná posouzení převodních cen v sobě zahrnovat přeshraniční prvek. Ten je však přizpůsoben odlišnostem předběžných posouzení převodních cen (odstavec 4). Předběžná posouzení převodních cen se zásadně vydávají ve prospěch navzájem spojených osob. Směrnice DAC III pro tyto účely zavádí pojem „sdružené podniky“, přičemž podniky jsou sdružené, pokud se jeden podnik podílí přímo nebo nepřímo na řízení, kontrole nebo kapitálu jiného podniku nebo se tytéž osoby přímo nebo nepřímo podílejí na řízení, kontrole nebo kapitálu těchto podniků. Tomuto pojmu zásadně odpovídá pojem „spojené osoby“ definovaný v § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů, který se však zdánlivě liší v kritériu podílení se na kapitálu jiného podniku, protože se podle zákona o daních z příjmů podnik považuje za spojený až při 25% podílu na kapitálu jiného podniku. Smyslem a účelem daného ustanovení je postihnout skupiny podniků, ve kterých má jeden podnik nezanedbatelný vliv na chod jiného podniku. Hranice 25 % používaná v zákoně o dani z příjmů s tímto cílem není v rozporu. Je těžko představitelné, že by vliv na výši sjednaných cen mohla mít osoba, která má ve společnosti menší než 25% podíl a nenaplňovala by přitom žádné jiné kritérium, které je uvedené v § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů. Z tohoto důvodu je nevhodné zavádět novou kategorii spojených osob a pro účely transpozice pojmu „sdružené podniky“ ve smyslu směrnice postačí zavedený pojem „spojené osoby“ podle zákona o daních z příjmů. K odstavci 1: Podle odstavce 1 jsou předběžným posouzením převodních cen závazná posouzení způsobu, jakým byla vytvořena cena sjednávaná mezi spojenými osobami podle § 38nc zákona o daních z příjmů, která souvisí s přeshraniční transakcí (odstavec 4). K odstavci 2: Obdobně jako v případě předběžného daňového rozhodnutí jsou předběžná posouzení převodních cen definována nejen výčtem právních institutů, ale i těmito obecnými znaky: • jde o individuální správní akt, • který je vůči správci daně právně účinný, a to bez ohledu na to, zda byl skutečně vůči němu uplatněn, • související s přeshraniční transakcí, • jehož předmětem je buď posouzení převodních cen nebo přiřazení zisku stálé provozovně, • je předběžné, tedy je vydané před transakcí. Výše uvedené definiční znaky musí být naplněny kumulativně. Cílem je podchytit další typy předběžných posouzení převodních cen, které buď budou umožněny zákonodárcem v budoucnu, nebo které by byly vydané na základě mezinárodních smluv jiným způsobem, než formou závazného posouzení podle § 38nc zákona o daních z příjmů. K odstavci 3: Za rozhodnutí podle odstavce 2 se považují i dohody, postupy nebo úkony správce daně splňující znaky uvedené v odstavci 2. Právní řád České republiky taková rozhodnutí nepředpokládá, avšak v jiných členských státech Evropské unie je tato forma předběžného daňového rozhodnutí možná. Tato kategorie tak byla vymezena zejména proto, že taková rozhodnutí lze očekávat ze zahraničí. Na rozdíl od rozhodnutí se dohody, postupy a úkony správce daně nevydávají – dohoda se sjednává a postupy a úkony se činí. Pojmem „vydání rozhodnutí“ tak je třeba v případě předběžných posouzení převodních cen podle odstavce 3 rozumět odpovídající pojmy pro dohody, postupy či úkony. K odstavci 4: Předběžné posouzení převodních cen v sobě podobně jako předběžné daňové rozhodnutí musí zahrnovat přeshraniční prvek, kterým je souvislost s přeshraniční transakcí. Přeshraniční transakce je však definována odlišně. Podle odstavce 4 se přeshraniční transakcí rozumí transakce, nebo jejich řada, které splňují alespoň jeden z těchto definičních znaků: • některá ze stran transakce je daňovým rezidentem v jiném státě, než ostatní strany transakce nebo • transakce sama o sobě má přeshraniční dopad, tedy má zejména vliv na stanovení základu daně v zahraničí

K § 13x:

Ustanovení § 13x stanoví rozsah informací, které se budou o daňových stanoviscích s přeshraničním prvkem předávat jinému členskému státu, Ministerstvu financí nebo Evropské komisi. Evropské komisi se nebude předávat vymezený okruh údajů, jejichž předání by nepřiměřeně zasáhlo do daňové mlčenlivosti. Informace o daňovém stanovisku s přeshraničním prvkem obsahují ty údaje, které jsou, nebo by měly být, ústřednímu kontaktnímu orgánu známé, tedy údaje které jsou, nebo by měly být, obsaženy ve spisu. Ve vymezených případech se namísto informací o předběžném rozhodnutí s přeshraničním prvkem vyměňují informace o žádosti, která vedla k vydání tohoto rozhodnutí (srov. níže důvodovou zprávu k odstavci 3). K odstavci 1: V odstavci 1 je vymezen okruh informací o daňovém stanovisku s přeshraničním prvkem, které budou o tomto stanovisku předávány. Jde o následující informace: • identifikační údaje adresáta stanoviska, • shrnutí obsahu stanoviska, s vyloučením údajů ve stejném rozsahu jako podle § 21, který upravuje podmínky odmítnutí poskytnutí mezinárodní spolupráce, • den vydání, změnění nebo obnovení stanoviska, • den nabytí účinnosti stanoviska, pokud je v něm uvedeno, • den pozbytí účinnosti stanoviska, pokud je v něm uvedeno, • druh stanoviska podle číselníku, který dle předpokladů stanoví Evropská komise prováděcím nařízením, • hodnotu transakcí, kterých se stanovisko týká, pokud je v něm uvedena, • v případě předběžného posouzení převodních cen:

o popis souboru kritérií používaných ke stanovení převodní ceny nebo převodní

cenu samu

o identifikaci metody používané ke stanovení převodní ceny nebo převodní cenu

samu,

• identifikaci členských států Evropské unie, které by mohly být stanoviskem dotčeny • identifikační údaje právnických osob nebo jednotek bez právní osobnosti v jiných členských státech Evropské unie, které by mohly být stanoviskem dotčeny a • údaj o tom, zda informace vychází přímo ze stanoviska nebo ze žádosti která vedla k vydání předběžného posouzení převodních cen (odstavec 3). Rozsah identifikačních údajů o adresátech stanoviska stanoví v souladu s čl. 8a odst. 7 směrnice DAC III prováděcím nařízením Evropská komise. K odstavci 2: V odstavci 2 se výslovně stanovuje, že se o daňovém stanovisku s přeshraničním prvkem nesdělí Evropské komisi informace uvedené v odstavci 1 písm. a), b), h) a k). Vyloučené informace zahrnují: • identifikační údaje adresáta stanoviska, • shrnutí obsahu stanoviska, • popis souboru kritérií určených ke stanovení převodní ceny (pouze v případě předběžného posouzení převodních cen) a • identifikační údaje dalších právnických osob nebo jednotek s právní osobností dotčených stanoviskem v jiných členských státech Evropské unii. Důvodem pro výluku tohoto okruhu informací je skutečnost, že Evropská komise nemá obdobné postavení jako správce daně, a proto by neměla dostávat informace, které mohou podléhat povinnosti daňové mlčenlivosti. K odstavci 3: V případě předběžného posouzení převodních cen může být toto rozhodnutí vydáno v kontextu mezinárodní smlouvy ve spolupráci s dalšími státy jako dvou- nebo vícestranné předběžné posouzení převodních cen. Předběžné posouzení převodních cen má ale i v takovém případě formu rozhodnutí správce daně o závazném posouzení způsobu, jakým byla vytvořena cena sjednávaná mezi spojenými osobami podle § 38nc zákona o daních z příjmů. Formálně se tedy předběžné posouzení převodních cen, které bylo vydáno na základě spolupráce s jiným státem, neliší od čistě vnitrostátního předběžného posouzení cen. V případě, že tato mezinárodní smlouva s nečlenským státem zakazuje poskytnutí takového rozhodnutí třetím osobám, byla by výměna informací o takovém rozhodnutí porušením mezinárodněprávních závazků vůči tomuto státu. Z toho důvodu se v rámci automatické výměny informací podle tohoto oddílu nevyměňují informace o samotném rozhodnutí, ale pouze o žádosti, která vedla k jeho vydání. V případě, že by mezinárodní smlouva umožňovala předání informací o rozhodnutí jinému členskému státu Evropské unie se souhlasem třetího státu, sdělí se informace o takovém rozhodnutí v rámci výměny informací z vlastního podnětu podle § 14.

K § 13y:

V § 13y je upravena lhůta, ve které je Generální finanční ředitelství jako ústřední kontaktní orgán povinno předat informace o daňových rozhodnutích s přeshraničním prvkem. Generální finanční ředitelství je tak povinno učinit do 3 měsíců od konce kalendářního pololetí, ve kterém bylo toto stanovisko vydáno, změněno nebo obnoveno. Proti rozhodnutí o závazném posouzení podle daňového řádu nelze uplatnit opravné prostředky (§ 132 odst. 3 daňového řádu). To však neznamená, že nemohou být uplatněny prostředky dozorčí nebo že toto rozhodnutí nebude předmětem řízení ve správním soudnictví. V důsledku toho může být změněn obsah rozhodnutí. Rozhodnutí o závazném posouzení může být i zrušeno, přičemž samotné zrušovací rozhodnutí může být následně samo zrušeno, čímž může dojít k obnovení původního rozhodnutí o závazném posouzení. V důsledku výše uvedeného je nutné uvažovat nejen o vydání daňového stanoviska s přeshraničním prvkem, ale i o jejich změně a obnově. V obou případech pak musí být o nich znovu poskytnuty informace ve lhůtě tří měsíců od kalendářního pololetí, ve kterém byly změněny nebo obnoveny. Při určení konkrétního data se použije ustanovení § 33 daňového řádu pro běh lhůt. V případě informací o stanoviscích, která byla vydána, změněna nebo obnovena mezi 1. lednem a 30. červnem, musí tyto informace být předány do 1. října téhož kalendářního roku. V případě, že byla vydána, změněna nebo obnovena mezi 1. červencem a 31. prosincem pak musí být informace předány do 1. dubna následujícího kalendářního roku. Pokud tyto dny připadnou na sobotu, neděli nebo svátek, prodlužuje se lhůta do nejblíže následujícího pracovního dne (srov. § 33 daňového řádu).

K § 13z:

V rámci automatické výměny informací o daňových stanoviscích s přeshraničním prvkem se vyměňují pouze informace v rozsahu uvedeném v § 13x. Členský stát Evropské unie může požádat o doplňující údaje nebo o stanovisko v plném rozsahu. V takovém případě se ale užijí ustanovení o výměně informací na žádost. Primárně se bude postupovat podle § 9 až 12, které výměnu informací na žádost upravují. V praxi mohou například nastat situace, kdy vyvstane potřeba doplnit popis transakce nebo řady transakcí, které jsou do automatické výměny zařazeny jen v obecných rysech, či bude potřeba blíže identifkovat dotčené subjekty. Pro všechny formy výměny informací se dále uplatní také ustanovení o podmínkách provádění mezinárodní spolupráce, zejména § 21, 22, 25 až 28 a ustanovení společná, z nich zejména § 29 odst. 2.

K bodu 15 (Nadpis § 30)

Do § 30 se nově vkládá ustanovení upravující přístup k bezpečnému centrálnímu rejstříku členských států pro správní spolupráci v oblasti daní (srov. důvodovou zprávu k novelizaci § 30). Z tohoto důvodu je nutné upravit nadpis § 30 tak, aby korespondoval s novým obsahem tohoto ustanovení.

K bodu 16 (§ 30)

Do § 30 se vkládá odkaz na bezpečný centrální rejstřík členských států pro správní spolupráci v oblasti daní, který podle článku 21 odst. 5 směrnice DAC III do 31. prosince 2017 vyvine Evropská komise. V § 30 zákona o mezinárodní spolupráci je transponován článek 21 odst. 3 směrnice DAC, který se týká umožnění přístupu ke společné komunikační síti osobám, které k tomu zmocnil Bezpečnostní akreditační úřad. V návaznosti na vznik bezpečného rejstříku byl okruh systémů uvedených v článku 21 odst. 5 směrnice DAC III rozšířen i o tento bezpečný rejstřík.

K bodu 17 (příloha č. 2 oddíl VI)

Jde o legislativně-technickou změnu, kterou se vypouští nadbytečné synonymum slova vyhledání.

K čl. II

K bodu 1: Ustanovení bodu 1 písm. a) stanovuje povinnost zaslat informace o daňových stanoviscích s přeshraničním prvkem, která byla vydána, změněna nebo obnovena před účinností zákona, konkrétně v období mezi 1. lednem 2014 a 31. prosincem 2016 a stanovuje dále lhůtu pro sdělení těchto informací do 31. prosince 2017. Písmeno b) zakotvuje obdobnou povinnost jako písmeno a), pokud jde o stanoviska vydaná, změněná nebo obnovená v období mezi 1. lednem 2012 a 31. prosincem 2013, o kterých mají být poskytnuty informace také ve lhůtě do 31. prosince 2017. Na rozdíl od bodu 1 se však tato povinnost týká pouze stanovisek, která byla k 1. lednu 2014 účinná ve smyslu § 133 daňového řádu. K bodu 2: Ustanovení bodu 3 ukládá Generálnímu finančnímu ředitelství, jako ústřednímu kontaktnímu orgánu, povinnost, potvrdit ve lhůtě sedmi dnů přijetí informací o daňovém stanovisku s přeshraničním prvkem z jiného členského státu, pokud v těchto informacích byla Česká republika označena jako stát, který by tímto rozhodnutím mohl být dotčen. Tato povinnost zanikne po zprovoznění bezpečného centrálního rejstříku členských států pro správní spolupráci v oblasti daní, který podle článku 21 odst. 5 směrnice DAC III do 31. prosince 2017 vyvine Evropská komise. K bodu 3: Zákon o mezinárodní spolupráci při správě daní měl od 1. ledna 2016 stanovovat povinnost získat při založení účtu od klienta – fyzické osoby čestné prohlášení o daňovém rezidentství. V důsledku toho, že zákon č. 105/2016 Sb. nenabyl účinnosti v plánovaném termínu, došlo v období mezi 1. lednem 2016 a dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (6. dubna 2016) ke stavu, kdy zákon tuto povinnost v případě nových účtů nestanovoval. Zároveň však zákon nemá jiný mechanismus, kterým by bylo možné stanovit povinnost získat čestné prohlášení, aniž by došlo ke změně okolností u klienta. Z toho důvodu se navrhuje stanovit, aby finanční instituce získaly čestné prohlášení dodatečně, a to nejpozději před podáním prvního oznámení (tedy za rok 2016) podle § 13k. K bodu 4: Ohlášení podle § 13t má proběhnout, s výhradou změny okolností, pouze jednou. Lze předpokládat, že pokud finanční instituce nahlásily správci daně identifikační číslo přidělené kontaktním místem Spojených států amerických podle stávajících předpisů, tak spolu s tím správci daně oznámily i technické údaje nutné k zabezpečení oznamování, nebo k tomu byly správcem daně vyzvány. Proto se stanoví fikce, že v takovém případě byla ohlašovací povinnost podle § 13t splněna.

K části druhé

Zákon č. 105/2016 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti mezinárodní spolupráce při správě daní a zrušuje se zákon č. 330/2014 Sb., o výměně informací o finančních účtech se Spojenými státy americkými pro účely správy daní, mimo jiné zrušil automatickou výměnu informací o úrokových příjmech podle dosavadního § 38fa zákona o daních z příjmů. Tento zákon však byl přijat Parlamentem až v průběhu roku 2016, což vyvolává potřebu upravit přechodný režim týkající se výměny informací o úrokových příjmech za rok 2016 (srov. důvodovou zprávu k článku III). Z legislativně-technického hlediska však vyvstává problém, ve kterém zákoně tento přechodný režim upravit. Pojmově jde o přechodný režim k zákonu o daních z příjmů, který však v tomto návrhu zákona není novelizován. Z tohoto důvodu byla zvolena netradiční technika novelizace přechodných ustanovení novely zákona o daních z příjmů, která předmětné ustanovení vypustila, a sice přechodná ustanovení zákona č. 105/2016 Sb. Předkladatel si je vědom skutečnosti, že po nabytí účinnosti novela zákona pozbyde své samostatnosti a stane se integrální součástí novelizovaného předpisu, a tedy novelu po dni její účinnosti již není možné přímo novelizovat, avšak je nutné novelizovat přímo novelizovaný zákon. To však není případ přechodných ustanovení, byť jsou obsaženy ve stejném zákoně jako novela, ke které se vztahují, protože se tato přechodná ustanovení integrální součástí novelizovaného předpisu nestávají a sledují i nadále svůj vlastní osud a lze je tedy také výjimečně novelizovat.

K čl. III

Ze zákona o daních z příjmů bylo v návaznosti na zavedení automatické výměny informací oznamovaných finančními institucemi zákonem č. 105/2016 Sb. vypuštěno ustanovení § 38fa, podle kterého probíhala automatická výměna informací o úrokových příjmech. Podle přechodných ustanovení k novele měla poslední výměna informací podle § 38fa proběhnout v roce 2016 a zahrnovat údaje z roku 2015. V důsledku toho, že zákon č. 105/2016 Sb. nenabyl účinnosti v plánovaném termínu, ale dojde k posunu účinku přechodného ustanovení a poslední výměna informací, zahrnující údaje z roku 2016, proběhne v roce 2017. První automatická výměna informací oznamovaných finančními institucemi podle § 13k ale proběhne v každém případě v roce 2017. Vůči státům, se kterými by tato automatická výměna měla probíhat, by tak došlo k dvojímu oznamování, jednou podle zákona o mezinárodní spolupráci a jednou podle § 38fa zákona o daních z příjmů. Zároveň by tento stav znamenal zbytečné zatížení finančních institucí. To je nežádoucí a proto se navrhuje stanovit, že v roce 2017 již neproběhne výměna podle § 38fa zákona o daních. V případě států, se kterými trvá povinnost oznamovat úrokové příjmy i za rok 2016, budou jiným státům poskytnuty informace, které správce daně dovodí z oznámení podle § 13k. Přechodné ustanovení se týká oznamování, které proběhne v roce 2017 a je ve prospěch daňových subjektů (ruší se jejich povinnost), nejde tedy o nepřípustně retroaktivní ustanovení, i když se týká oznamování za současný rok 2016.

K části třetí K čl. IV

Účinnost zákona se v souladu s transpoziční lhůtou směrnice DAC III navrhuje stanovit na 1. ledna 2017. V návaznosti na opravu legislativně-technické chyby, která vznikla při schvalování zákona č. 105/2016 Sb. (srov. důvodovou zprávu k vložení § 13d odst. 4), se navrhuje stanovit účinnost příslušných novelizačních bodů dnem vyhlášení tohoto zákona ve Sbírce zákonů.

V Praze dne 27. června 2016

Předseda vlády: Mgr. Bohuslav Sobotka v. r.

1. místopředseda vlády a ministr financí: Ing. Andrej Babiš v. r.