zákon č. 92/2022 Sb.

1. Zhodnocení platného právního stavu

Současný zákon o státních svátcích stanoví 15 dnů významných z hlediska české státnosti, českých dějin a národního sebeurčení. Tyto dny jsou vyjmenovány v § 4 odst. 1 zákona.

2. Odůvodnění hlavních principů a vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku

Navrhuje se rozšíření významných dnů o dva nové – Den národního vzdoru a Den odchodu okupačních vojsk.

Pro Den národního vzdoru bylo zvoleno datum 27. květen. Útok československého odboje na Reinharda Heydricha byl jedním z největších odbojových činů v okupované Evropě. Provedli ho českoslovenští vojáci Jan Kubiš a Jozef Gabčík za pomoci stovek dalších statečných občanů, kteří často za své hrdinství zaplatili cenu nejvyšší. Proto je třeba 27. květen jakožto den úspěšného útoku na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha prohlásit za významný den, na památku všech.

Tento hrdinský čin měl i dalekosáhlé zahraničně politické důsledky, pomohl k oduznání mnichovské dohody a navrácení hranic Československa před 30. září 1938.

Každý národ by si měl uchovat vzpomínku na své hrdiny a významné okamžiky své historie. V České republice je někdy právě toto opomíjeno a zmíněný trend je třeba i touto novelizací zákona změnit. Městská část Praha 8 dala v roce 2009 na místě odbojového činu zbudovat památník všem hrdinům, kteří se na něm podíleli. V roce 2022 si připomeneme již 80. výročí tohoto velkého vlasteneckého činu. Proto by všichni, kterým nejsou naše dějiny lhostejné, vřele uvítali navrhovanou změnu zákona, aby 27. květen byl v kalendáři uveden jako významný den co nejdříve.

Uvedená změna zákona má velký symbolický význam pro posílení vlastenectví a historického vědomí českého národa.

Jako další významný den se navrhuje stanovit 25. červen – Den odchodu okupačních vojsk. Název významného dne byl zvolen úmyslně v rovině obecné, jako Den odchodu okupačních vojsk. Jen namátkou připomínáme mimo rok 1968 i okupaci během II. světové války, švédskou invazi během třicetileté války nebo ovládání Moravy Římany v markomanských válkách před dvěma tisíci lety. Je pravidlem, že jakoukoliv okupaci provází především utrpení většiny obyvatelstva. A také statečné činy, ale bohužel i zrada. Proto autoři návrhu zákona chtějí dedikovat tento významný den všem nadějím českého lidu v nový život po období nesvobody.

Československo bylo po roce 1945 jedinou zemí východního bloku, kde nebyla rozmístěna sovětská vojska. To se změnilo dne 21. srpna 1968 po okupaci země, tedy ozbrojené vojenské intervenci vojsky Varšavské smlouvy. Jednotky z Maďarska, Bulharska a Polska sice postupně československé území opustily, sovětská vojska však zůstala téměř 23 let. Na základě Smlouvy mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Svazu sovětských socialistických republik o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk na území Československé socialistické republiky a k ní připojeného protokolu ze dne 16. října 1968 se na území Československa mohlo nacházet až 75 tisíc sovětských vojáků. Československá armáda byla nucena na přelomu září a října 1968 vyklidit 33 posádek, 20 armádních skladů, 4 letiště a 3 nemocnice, ve kterých se do té doby nacházelo téměř 30 tisíc vojáků a občanských zaměstnanců. Ke společnému využívání bylo určeno pět vojenských výcvikových prostorů. Podle smlouvy z prosince 1965 měla sovětská armáda v Československu k dispozici také tři sklady jaderné munice, které převzala na přelomu let 1968–1969. Kromě toho na našem území disponovala i chemickými zbraněmi.

Střední skupina sovětských vojsk své útvary rozmístila nejprve ve středních, severních a východních Čechách, na severní Moravě a jihu Slovenska. Po krátké době začala v uvedených lokalitách intenzivní výstavba nových kasáren, skladů a dalších objektů, představovaných mimo jiné třemi tisícovkami nelegálně vybudovaných staveb. Postupem času se její jednotky usadily rovněž v západních a jižních Čechách. Na počátku roku 1990 byla dislokována v 83 posádkách. Po dílčím odsunu 1 500 vojáků v roce 1989 čítala přibližně 73 500 vojáků a 5 200 občanských pracovníků, které doprovázelo 39 900 rodinných příslušníků. Pro ubytování měla k dispozici téměř 19 700 bytů.

K odchodu posledního ze sovětských vojáků, velitele Střední skupiny sovětských vojsk, došlo až 27. června 1991. Formálně pobyt sovětských vojsk ukončila Dohoda mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Svazu sovětských socialistických republik o odchodu sovětských vojsk z území Československé socialistické republiky, která byla podepsána dne 26. února 1990, a prohlášení Federálního shromáždění ČSSR, že: „usnesení Národního shromáždění ČSSR ze dne 18. 10. 1968, kterým byl vysloven souhlas se smlouvou o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk na území ČSSR ze dne 16. 10. 1968, je od počátku neplatné“.

O rok později, dne 25. června 1991 byl podepsán Protokol zmocněnců vlády ČSFR a vlády SSSR o ukončení odchodu sovětských vojsk z území ČSSR, který v článku 1 konstatuje: „Dnem podpisu tohoto protokolu končí pobyt všech sovětských vojsk na území ČSFR“. Právě tento den se navrhuje ustanovit jako významný den. Dne 26. června 1991 je pak datován rozkaz prezidenta ČSFR Václava Havla č. 21: „Rozkaz k odchodu sovětských vojsk z území ČSFR“. Vrchní velitel v rozkaze zdůraznil obnovu suverenity a vlastní odpovědnosti za nově nabytou svobodu.

Za období od 21. srpna 1968 do 21. června 1991 zahynulo v souvislosti s vojenskou intervencí pěti armád Varšavské smlouvy a následným pobytem sovětských vojsk v Československu podle posledních závěrů výzkumu 425 lidí. Doloženo je 345 těžce zraněných za období 21. srpna až 17. prosince 1968. Odhad za roky 1968 až 1989 je cca 2 000 těžce zraněných.

Podle podkladu projednaného vládou ČSFR 8. května 1991 činil tehdy odhad škod za celou dobu dislokace sovětských vojsk na zdraví a majetku občanů, na propůjčených objektech, na komunikacích pro přesuny pásové techniky, na lesních porostech a zemědělské půdě, ceně za hydrogeologický průzkum a sanace ekologických škod, oprav historických památek, nákladech na účelovou výstavbu objektů pro Sovětskou armádu, dluhy sovětských útvarů, a náhrady škod na majetku a zdraví celkem 14,8 miliard korun. Do částky nebyly zahrnuty například škody na státním i soukromém majetku a na zdraví z období 21. srpna až 18. října 1968, vyčíslené v roce 1968 na hodnotu 1,408 miliardy korun. V úvahu je třeba brát i ztráty vyplývající z nevýhodného kurzu koruny vůči tzv. převoditelnému rublu, používaného k zúčtováním spojeným s pobytem sovětských vojsk (dodávky zboží, energií a služeb). Podle zprávy ministerstva financí z roku 1988 tato ztráta dosahovala v té době asi 600 milionů korun ročně, což by činilo za celé období minimálně dalších 10 miliard korun. Střízlivý odhad všech vyčíslitelných škod by tak činil za celé období minimálně 25 miliard tehdejších korun československých. Tyto škody nebyly nikdy nahrazeny a oba státy se veškerých vzájemných nároků dohodou z 1. dubna 1992 zřekly.

Předkladatelé zákona děkují za podklady vojenským historikům panu Prokopu Tomkovi, Pavlu Minaříkovi, Eduardu Stehlíkovi, také panu Michaelu Kocábovi a paní Ivaně Jeništové.

3. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní rozpočet, na rozpočty krajů a obcí (ostatní veřejné rozpočty)

Navržená právní úprava nemá hospodářský ani finanční dopad na státní rozpočet, na rozpočty krajů, obcí a ostatní veřejné rozpočty.

4. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky a s mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy, slučitelnost s právem Evropské unie

Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky, s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, jakož i s obecně uznávanými a dodržovanými zásadami mezinárodního práva. Navrhované změny nejsou v rozporu s právními akty Evropské unie.

5. Předpokládané sociální dopady, dopady na rovnost mužů a žen a dopady na životní prostředí, dopady ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

Navrhovaná právní úprava nebude mít negativní sociální dopady ani dopady na rovné postavení mužů a žen a rovněž nepředpokládá dopady na životní prostředí. Právní úprava nemá dopady ve vztahu k ochraně soukromí či osobních údajů.

6. Návrh na schválení návrhu zákona Poslaneckou sněmovnou v prvém čtení

Navrhovaná právní úprava zavádí pouze nové dva významné dny. S ohledem na jednoduchou právní úpravu se navrhuje, aby Poslanecká sněmovna vyslovila s návrhem zákona souhlas již v prvém čtení v souladu s § 90 odst. 2 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů.