zákon č. 93/2017 Sb.

A) Zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen

Z věcného hlediska je podle zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů (tzv. kompetenční zákon), Ministerstvo práce a sociálních věcí ústředním orgánem státní správy pro pracovněprávní vztahy, bezpečnost práce, zaměstnanost a rekvalifikaci, kolektivní vyjednávání, mzdy a jiné odměny za práci, důchodové zabezpečení, nemocenské pojištění, sociální péči, péči o pracovní podmínky žen a mladistvých, právní ochranu mateřství, péči o rodinu a děti, péči o občany, kteří potřebují zvláštní pomoc, a pro další otázky mzdové a sociální politiky. V okruhu této působnosti Ministerstvo práce a sociálních věcí mimo jiné zkoumá, analyzuje dosahované výsledky, činí opatření k řešení aktuálních otázek, pečuje o náležitou právní úpravu věcí patřících do působnosti České republiky a připravuje návrhy zákonů a jiných právních předpisů.

Důvodem zpracování návrhu zákona je implementace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/67/EU ze dne 15. května 2014, o prosazování směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb a o změně nařízení (EU) č. 1024/2012 o správní spolupráci prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu („nařízení o systému IMI“) [dále jen „prosazovací směrnice“], přičemž tato směrnice byla přijata na unijní úrovni zejména za účelem předcházení, zamezení a boje proti zneužívání a obcházení příslušných pravidel, kterého se dopouštějí zaměstnavatelé nekalým nebo podvodným způsobem využívající výhod volného pohybu služeb zakotveného ve Smlouvě o fungování EU a při provádění směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb (dále jen „směrnice o vysílání pracovníků“). Pokud se týká předcházení zneužívání a obcházení směrnice o vysílání pracovníků, pak v některých případech dochází k podvodným praktikám zaměstnavatelů, kteří tento institut vysílání pracovníků zneužívají. Jedná se např. o zakládání fiktivních sídel vysílajících zaměstnavatelů (nazývaných taktéž “letter box companies“), což pak vede k obcházení zejména čl. 3 směrnice o vysílání pracovníků. Prostřednictvím implementované směrnice proto má dojít k bližší identifikaci skutečného vyslání pracovníka.

Za účelem efektivnější a účinnější kontroly dodržování pravidel, které stanovuje směrnice o vysílání pracovníků, vytváří prosazovací směrnice rámec pro užší spolupráci členských států, které si mají poskytovat bez zbytečného odkladu vzájemnou pomoc, aby usnadnily provádění, uplatňování a prosazování implementované směrnice a směrnice o vysílání pracovníků v praxi. Současně jsou však členské státy povinny zajistit vhodný a účinný systém kontroly a sledovacích mechanismů a provádění účinných a odpovídajících inspekcí s cílem kontrolovat a sledovat dodržování předpisů a pravidel stanovených ve směrnici o vysílání pracovníků. Zároveň mohou členské státy stanovit pouze správní požadavky a přijmout kontrolní opatření, které jsou nezbytné pro zajištění účinného sledování dodržování povinností stanovených implementovanou směrnicí a směrnicí o vysílání pracovníků, za předpokladu, že jsou dané požadavky a opatření odůvodněné a přiměřené v souladu s právem Unie. V rámci boje proti podvodnému jednání a zneužívání předpisů stanoví implementovaná směrnice členským státům povinnost přijmout nediskriminační a přiměřená dodatečná opatření, aby bylo zajištěno, že v subdodavatelských řetězcích může vyslaný pracovník činit vedle nebo místo zaměstnavatele odpovědným i příjemce služby, jehož je zaměstnavatel (poskytovatel služby), na něhož se vztahuje čl. 1 odst. 3 směrnice o vysílání pracovníků, přímým poskytovatelem, za veškeré neproplacené čisté odměny odpovídající minimální mzdě nebo nezaplaceným příspěvkům do společných fondů nebo institucím sociálních partnerů, pokud se na ně vztahuje článek 3 směrnice o vysílání pracovníků. Prosazovací směrnice též zavádí povinnost členských států spolupracovat při přeshraničním vymáhání peněžitých správních sankcí nebo pokut.

V současnosti není předmětná oblast národní legislativou České republiky dostatečně regulována. Proto se navrhuje prostřednictvím tohoto zákona novelizovat zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o inspekci práce“), neboť se implementovaná oblast dotýká zejména oblasti kontroly dodržování pracovněprávních předpisů při vysílání zaměstnanců v rámci nadnárodního poskytování služeb a také oblasti zaměstnanosti, jejíž základní právní předpis představuje zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“).

Na rovnost mužů a žen nemá platná právní úprava přímé ani zprostředkované dopady, nevede k diskriminaci pohlaví, nerozlišuje ani nezvýhodňuje jedno z nich, nestanovuje pro ně odlišné podmínky, a rovněž ve vztahu k zákazu diskriminace z jakéhokoli jiného důvodu nemá jiný dopad.

V podrobnostech viz shrnutí závěrečné zprávy RIA.

B) Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, včetně dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen

Účelem návrhu zákona je provedení změn, které se týkají zejména

 identifikace a kontroly skutečného vyslání pracovníka  ukotvení odpovědnosti příjemce nadnárodně poskytované služby  pravidel správní spolupráce mezi příslušnými orgány dotčených členských států Evropské unie, včetně přeshraničního vymáhání peněžitých správních sankcí nebo pokut.

Za účelem identifikace a kontroly skutečného vyslání pracovníka se navrhuje legislativní

ukotvení skutečností, které musí být zejména posouzeny, aby došlo k identifikaci skutečného vyslání pracovníka a bylo tak zabráněno zneužívání a obcházení směrnice o vysílání pracovníků. Za tímto účelem se též nově stanoví povinnost poskytovatele nadnárodně poskytované služby mít v místě pracoviště kopie dokladů prokazujících existenci pracovněprávního vztahu zaměstnanců přeložených do českého jazyka, kteří byli vysláni na území České republiky v rámci směrnice o vysílání pracovníků.

Zásadní změnu představuje zavedení institutu ručení právnické nebo fyzické osoby

přijímající na území České republiky nadnárodně poskytovanou službu za úhradu vyslanému zaměstnanci dlužné mzdy nebo platu do výše minimální mzdy, příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy a příplatků za práci, a to za podmínek stanovených zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“).

V rámci stanovení pravidel správní spolupráce mezi příslušnými orgány dotčených členských států Evropské unie se navrhuje vložit celá nová část do zákona o inspekce práce.

Základním nástrojem pro tuto spolupráci je systém pro výměnu informací IMI. V rámci předmětné spolupráce, včetně provádění příslušných kontrol, jsou pak ukotvena příslušná pravidla, včetně stanovení lhůt.

Navrhovaná právní úprava se žádným způsobem nedotýká problematiky rovnosti mužů a žen, když mezi nimi nijak nerozlišuje. V podrobnostech viz shrnutí závěrečné zprávy RIA (zejména bod 8.7 Dopady navrhované úpravy ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu rovnosti mužů a žen).

C) Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku

Navrhovanou právní úpravu je nutné přijmout z důvodu řádné implementace prosazovací směrnice, z jejíhož znění vychází. V podrobnostech viz shrnutí závěrečné zprávy RIA (zejména bod 1 Důvod předložení a cíle).

D) Zhodnocení souladu návrhu zákona s ústavním pořádkem České republiky

Předkládaný návrh je v souladu s ústavním zákonem č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů, dále zejména s čl. 2 a čl. 4 ústavního zákona č. 23/1991 Sb., kterým se uvozuje jako ústavní zákon Listina základních práv a svobod (Usnesení předsednictva České národní rady ze dne 16. prosince 1992 - č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky). Vládní návrh zákona respektuje obecné zásady ústavního pořádku České republiky a není v rozporu s nálezy Ústavního soudu České republiky.

E) Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie a judikaturou soudních orgánů Evropské unie

Návrh zákona vychází na úrovni Evropské unie z nutnosti implementace prosazovací směrnice s cílem zabezpečit ochranu zaměstnanců, kteří jsou svými zaměstnavateli vysláni v rámci nadnárodního poskytování služeb a zamezení obcházení a zneužívání pravidel stanovených směrnicí o vysílání pracovníků.

Na předložený návrh zákona dopadá směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob při zpracování osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů, resp. nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), které rozvíjejí čl. 16 Smlouvy o fungování Evropské unie. Správní spolupráce dotčených orgánů členských států Evropské unie na základě předmětného návrhu je založena na využívání systému IMI, který je ukotven prostřednictvím nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1024/2012 ze dne 25. října 2012 o správní spolupráci prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu a o zrušení rozhodnutí Komise 2008/49/ES („nařízení o systému IMI“) a je přímo použitelným právním předpisem.

Jestliže návrh zákona počítá se zavedením institutu ručení příjemce nadnárodně poskytovaných služeb, pak tato navrhovaná konstrukce odpovídá čl. 12 prosazovací směrnice. V tomto směru lze taktéž poukázat na závěry Soudního dvora Evropské unie uvedené v rozsudku C- 60/03, Wolff & Müller GmbH & Co. KG, když tento soud konstatoval možnost členského státu zavést zákonné úpravy ručení zadavatele či objednavatele za dluhy vůči vyslanému zaměstnanci z důvodu nezaplacení minimální mzdy.

Návrh zákona je v souladu s právem Evropské unie.

F) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Návrh zákona je v souladu s Úmluvou č. 95 Mezinárodní organizace práce o ochraně mzdy, když posiluje mzdový nárok pracovníků vyslaných k výkonu práce v rámci směrnice o vysílání pracovníků.

Návrh zákona reflektuje Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle jejího dodatkového protokolu má každá fyzická nebo právnická osoba právo pokojně užívat svůj majetek a nikdo nemůže být zbaven svého majetku s výjimkou veřejného zájmu a za podmínek, které stanoví zákon a obecné zásady mezinárodního práva, což se v případě navrhované novely zákona nejvíce dotýká oblasti ručení příjemce nadnárodně poskytovaných služeb. Podle rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Ferrazzini proti Itálii, je vyhrazeno státům přijímat zákony, které považují za nezbytné, aby upravily užívání majetku v souladu s obecným zájmem a zajistily placení daní. Státy tedy mají možnost přijmout takové zákony, kterými jsou ukládány povinnosti platit daně, poplatky a jiná obdobná peněžitá plnění, avšak s určitým omezením vyplývajícím z požadavku na respektování podstaty vlastnického práva, do kterého je tímto zasahováno. Takový zásah do vlastnického práva musí odpovídat základním požadavkům zákonnosti, legitimity a proporcionality.

Požadavky na zákonnost takového zásahu do vlastnického práva jsou předně splněny, pokud

je navrhovaný právní předpis v souladu s ústavním pořádkem, přičemž z hlediska Úmluvy o lidských právech se zkoumá pouze zjevná neústavnost, případně neústavnost potvrzená Ústavním soudem. Dále právní předpis musí být dostupný, což je zajištěno prostřednictvím vyhlášení zákona ve Sbírce zákonů. Vzhledem ke skutečnosti, že zavedení ručení právnické nebo fyzické osoby přijímající na území České republiky nadnárodně poskytovanou službu za úhradu vyslanému zaměstnanci dlužné mzdy nebo platu do výše minimální mzdy, příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy a příplatků za práci se navrhuje zavést zákonem, požadavek na dostupnost je splněn.

Zákonnost navrhovaného ustanovení by nebyla naplněna, pokud by nebyla naplněna podmínka předvídatelnosti. Předvídatelností se rozumí, nakolik je navrhované ukotvení ručení příjemce nadnárodně poskytované služby jednoznačně formulováno. Zákonnost též vychází z dostatečných záruk proti svévoli a účinné obraně, kterou zejména představuje podání žaloby u příslušného soudu, které nabízí dotčeným subjektům zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Proto je i v tomto ohledu návrh zákona v souladu s Úmluvou o lidských právech.

Dalším krokem je posouzení, zda zavedení shora uvedené odpovědnosti příjemce nadnárodně

poskytované služby sleduje legitimní a nezbytný cíl v demokratické společnosti. Legitimní a

nezbytný cíl představuje snazší zajištění úhrady mezd zaměstnanců, kteří jsou vysláni na území České republiky k výkonu práce v rámci poskytování služeb.

G) Předpokládané dopady navrhované právní úpravy

Na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty bude mít navrhovaná právní úprava pouze

okrajový vliv na příjmovou stránku, kterou však nelze předem kvantifikovat. V rámci přeshraničního vymáhání pokut je úhrada pokuty uložené příslušným orgánem jiného členského státu Evropské unie vymáhána v České republice prostřednictvím dožádaného orgánu příjmem státního rozpočtu. Počet žádostí jiných členských států Evropské unie o vymáhání příslušných pokut nelze předem odhadovat.

Vliv na podnikatelské prostředí České republiky lze očekávat u zavedení institutu ručení

příjemce nadnárodně poskytovaných služeb za neposkytnutí mzdy nebo platu zaměstnavatelem vysílajícím své zaměstnance v rámci nadnárodního poskytování služeb ve výši minimální mzdy, příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy a příplatků za práci přesčas, za předpokladu, že zaměstnavateli usazenému v jiném členském státu EU vysílajícímu v rámci nadnárodního poskytování služeb své zaměstnance do České republiky (tj. poskytovateli služby) byla pravomocně uložena pokuta za přestupek podle § 13 odst. 1 písm. b) zákona o inspekci práce resp. správní delikt podle § 26 odst. 1 písm. b) téhož zákona, a jestliže o neposkytnutí odměny podle věty první příjemce služby věděl nebo při vynaložení náležité péče vědět měl a mohl.

Navrhovaná úprava nebude mít za následek žádné negativní sociální dopady, naopak

pozitivní vliv lze spatřovat hlavně na straně fyzických osob – pracovníků vyslaných svým zaměstnavatelem usazeným v jiném členském státu Evropské unie k výkonu práce na území České republiky v rámci směrnice o vysílání pracovníků, neboť předmětným návrhem dochází k posílení jejich mzdového nároku.

U navrhované právní úpravy se nepředpokládají dopady na životní prostředí

V podrobnostech viz shrnutí závěrečné zprávy RIA.

H) Zhodnocení dopadů navrhované právní úpravy ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

Navrhovaný zákon mění již existující způsoby zpracování osobních údajů. Z hlediska ochrany soukromí a osobních údajů však nebyly identifikovány žádné negativní dopady. V podrobnostech vizte část 8.8 Na ochranu soukromí a osobních údajů shrnutí závěrečné zprávy RIA.

I) Zhodnocení korupčních rizik

Navrhovaná právní úprava zasahuje do oblasti zaměstnanosti. Tato sféra práva je doménou rozhodování orgánů veřejné správy. Tato skutečnost přináší nebezpečí nárůstu případných korupčních rizik, nikoliv však v oblastech upravených návrhem zákona. V podrobnostech viz shrnutí závěrečné zprávy RIA.

J) Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu

Navrhovaná právní úprava nemá žádné dopady na bezpečnost a obranu státu.

K) Odůvodnění návrhu, aby Poslanecká sněmovna vyslovila s návrhem zákona souhlas již v prvém čtení

S ohledem na potřebu urychleně zajistit transpozici Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/67/EU, kdy transpoziční lhůta uplynula již 18. června 2016, se navrhuje Poslanecké

sněmovně Parlamentu České republiky, aby s návrhem zákona vyslovila souhlas již v prvém čtení.