zákon č. 93/2022 Sb.

Návrhem se předkládá novela zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebních daních“), a zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dani z přidané hodnoty“). Důvodem jeho předložení je povinnost České republiky provést implementaci nových právních předpisů Evropské unie v oblasti daní z alkoholu a alkoholických nápojů a osvobození od daně a navazující úpravu vztahující se na společné obranné úsilí v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky (dále rovněž „SBOP“) v rámci Evropské unie. Jmenovitě se v případě zákona o spotřebních daních jedná o směrnici Rady 2020/1151/EU, kterou se mění směrnice 92/83/EHS o harmonizaci struktury spotřebních daní z alkoholu a alkoholických nápojů (dále jen „alkoholová směrnice“) a směrnici Rady (EU) 2019/2235, kterou se mění směrnice Rady 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty a směrnice 2008/118/ES o obecné úpravě spotřebních daní, pokud jde o společné obranné úsilí v rámci Evropské unie (dále jen „směrnice o společném obranném úsilí“). Implementací posledně jmenované směrnice rovněž dochází k novelizaci zákona o dani z přidané hodnoty, která spočívá v zavedení možnosti osvobození zboží a služeb poskytnutých ozbrojeným silám členských států Evropské unie, pokud se tyto síly podílejí na SBOP Evropské unie, resp. vracení daně v těchto případech. Dále je potřeba do zákona o dani z přidané hodnoty implementovat směrnici Rady (EU) 2021/1159 ze dne 13. července 2021, kterou se mění směrnice 2006/112/ES, pokud jde o dočasná osvobození od daně při dovozu a některých dodáních v reakci na pandemii COVID 19 (dále jen „směrnice 2021/1159“).

1. Zhodnocení platného právního stavu

Spotřební daně lze charakterizovat jako opakující se nepřímé daně selektivní, tedy zaměřené na určitý okruh subjektů nakládajících se specifickými výrobky. Důležitou funkcí spotřebních daní je funkce fiskální, tedy zajištění přílivu finančních prostředků do veřejných rozpočtů při relativně nízkých administrativních nákladech. Další neméně významnou funkcí těchto daní je snaha ovlivnit spotřebu rizikových výrobků s negativním dopadem na zdraví obyvatel, popřípadě s negativním dopadem na životní prostředí. Oblast spotřebních daní je od 1. ledna 2004 upravena zákonem o spotřebních daních a je vysoce harmonizována v rámci Evropské unie. Mezi harmonizované spotřební daně se řadí • daň z minerálních olejů, • daň z lihu, • daň z piva, • daň z vína a meziproduktů a • daň z tabákových výrobků. Právní předpisy Evropské unie zakotvují jednak obecné podmínky pro aplikaci spotřební daně v členských státech, a to zejména v rámci směrnice o obecné úpravě spotřebních daní. Současně prostřednictvím separátních směrnic specifikují pravidla pro způsob a míru zdanění pro jednotlivé skupiny výrobků podléhající spotřební dani (dále také „vybrané výrobky“). Neharmonizovanou spotřební daní, která se na daňovém území České republiky uplatňuje, je daň ze surového tabáku a daň ze zahřívaných tabákových výrobků.

Přestože součástí zákona o spotřebních daních jsou i procesní ustanovení upravující správu spotřebních daní, subsidiárně se aplikuje zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), který představuje obecnou procesní normu pro správu daní v širším slova smyslu. V dalším textu se uvádí popis změn zákona o spotřebních daních a zákona o dani z přidané hodnoty k vybraným ustanovením dotčeným nutností provést transpozici změn právních předpisů Evropské unie, a to zejména z důvodu přijetí alkoholové směrnice, směrnice o společném obranném úsilí a směrnice 2021/1159. Současná právní úprava nemá dopad ve vztahu k zákazu diskriminace ani ve vztahu k rovnosti mužů a žen.

1.1. Transpozice alkoholové směrnice

Revizi alkoholové směrnice 92/83/EHS, která definuje pravidla pro aplikaci spotřebních daní v případě alkoholu a alkoholických výrobků, se podařilo úspěšně završit až po téměř třiceti letech jejího fungování, jelikož zdanění alkoholu a alkoholických nápojů je pro členské státy velmi citlivé. Schválené kompromisní znění proto nepřináší změny zásadního charakteru, ale spíše se snaží reflektovat nutnost přizpůsobení zastaralého textu směrnice současnému právnímu rámci Evropské unie, který se v mezidobí dále vyvíjel, a rovněž se snaží vyhovět některým zemím, aby mohly aplikovat národní specifika prostřednictvím fakultativních ustanovení. Z věcného hlediska revidovaná alkoholová směrnice zahrnuje zejména zpřesnění textu v případě stanovení postupu pro měření stupňů Plato u piva, do kterého jsou přidávány některé další látky (např. sladidla, aromata) a rovněž v případě nakládání s lihem obecně či zvláštně denaturovaným, a to včetně revize postupů členských států při zjištění jeho zneužití. Oproti předchozímu znění alkoholové směrnice se dále členským státům rozšiřuje možnost fakultativně aplikovat snížené sazby spotřební daně u některých kategorií výrobků (např. cider) v případě, že jsou vyráběny malými výrobci. Zavádí se rovněž jednotný formát osvědčení pro malé výrobce alkoholických nápojů, jejichž výrobky jsou dopravovány do členských států Evropské unie, které snížené sazby na některou skupinu výrobků aplikují. Náležitosti osvědčení pro malé výrobce stanoví prováděcí předpis Evropské komise. Alkoholová směrnice také dává možnost povolit v členském státě za přísně stanovených podmínek výrobu malého množství destilátu pro osobní spotřebu (Česká republika již na základě výjimky sjednané při vstupu do Evropské unie tuto možnost využívá, a to formou výroby destilátu v pěstitelských pálenicích).

1.2. Transpozice směrnice o společném obranném úsilí

Stávající znění zákona o dani z přidané hodnoty, který je základním implementačním předpisem pro unijně harmonizovanou oblast daně z přidané hodnoty, obsahuje úpravu vztahující se na dodání zboží, resp. poskytnutí služby ozbrojeným silám státu, jenž je smluvní stranou Severoatlantické smlouvy, pokud se tyto síly podílejí na společném obranném úsilí mimo území svého vlastního státu, resp. pro státy zúčastněné v Partnerství pro mír. Jedná se zejména o možnost osvobození od daně s nárokem na odpočet daně, osvobození dodání zboží nebo poskytnutí služby uskutečněné v tuzemsku a rovněž dodání zboží nebo poskytnutí služby určené pro použití civilními zaměstnanci, kteří tyto ozbrojené síly doprovázejí, nebo k zásobení jejich jídelen. V obdobných případech lze osvobodit od spotřební daně, resp. vrátit spotřební daň z vybraných výrobků v rámci současné právní úpravy zákona o spotřebních daních. V případě daně z přidané hodnoty se dále jedná o osvobození dovozu zboží ozbrojenými silami státu, který je stranou Severoatlantické smlouvy, popř. o vrácení daně z přidané hodnoty těmto ozbrojeným silám, samozřejmě pouze v případě, že splní zejména výše uvedené podmínky společného obranného úsilí. Jak v případě zákona o dani z přidané hodnoty, tak v případě zákona o spotřebních daních však nelze výše popsaný režim aplikovat na ozbrojené síly některého z členských států podílejícího na činnostech v rámci SOBP Evropské unie.

1.3. Transpozice směrnice 2021/1159

Dle aktuální Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty členské státy osvobodí od daně z přidané hodnoty dovoz zboží a dodání zboží a poskytnutí služby Evropské unii, Evropskému společenství pro atomovou energii, Evropské centrální bance nebo Evropské investiční bance nebo subjektům založeným Evropskou unií, na které se vztahuje Protokol o výsadách a imunitách Evropské unie připojený ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, a to v mezích a za podmínek upravených v uvedeném protokolu a v dohodách o jeho provádění nebo v dohodách o umístění sídla těchto subjektů, pokud tím není narušena hospodářská soutěž. Toto osvobození je však přísně omezeno na nákupy pro účely oficiálního použití a nevztahuje se na situace, kdy jsou zboží a služby subjekty Evropské unie nakupovány s cílem reagovat na mimořádnou situaci způsobenou pandemií COVID-19, zejména mají-li být bezplatně dány k dispozici členským státům nebo třetím stranám, jako jsou vnitrostátní orgány nebo instituce. Stávající znění zákona o dani z přidané hodnoty pak tuto oblast vůbec neupravuje, dovoz zboží či dodání zboží nebo poskytnutí služby orgánům a subjektům založeným podle práva Evropské unie tak zpravidla podléhá režimu zdanění a nikoliv režimu osvobození od daně. Z tohoto důvodu je potřeba rozšířit stávající osvobození od daně z přidané hodnoty (i) při dovozu zboží uskutečněném Evropskou komisí nebo agenturou či subjektem založenými podle práva Evropské unie za podmínky, že Evropská komise nebo tato agentura nebo tento subjekt dovážejí toto zboží v rámci plnění úkolů, které jim byly svěřeny právem Unie, a toto zboží nesmí být předmětem dalšího dodání za úplatu Evropskou komisí nebo touto agenturou či subjektem a dále (ii) při dodání zboží nebo poskytnutí služby Evropské komisi nebo agentuře či subjektu založeným podle práva Unie, za podmínky, že Evropská komise, agentura nebo subjekt pořizují nebo přijímají toto zboží nebo tyto služby v rámci plnění úkolů, které jim byly svěřeny právem Evropské unie, a toto zboží a tyto služby nesmí být předmětem dalšího dodání zboží či poskytnutí služby za úplatu. Rozsah tohoto osvobození se vztahuje pouze na dovoz zboží, dodání zboží či poskytnutí služby ve vztahu k reakci na pandemii COVID-19. Jako příklad agentur či subjektů, na které bude možné toto osvobození vztáhnout kromě Evropské komise, samozřejmě za podmínky, že budou naplněny podmínky tohoto osvobození (zejména mandát na reakci na pandemii COVID-19), lze uvést Evropskou agenturu pro léčivé přípravky (EMA), Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) nebo Evropský úřad připravenosti na mimořádné zdravotní situace (HERA).

2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy

Navrhovaná právní úprava nemá dopad ve vztahu k zákazu diskriminace ani ve vztahu k rovnosti mužů a žen.

2.1. Transpozice alkoholové směrnice

V zákoně o spotřebních daních budou upravena zejména ustanovení týkající se výpočtu stupňů Plato u piva, do kterého jsou přidávány některé další látky (např. sladidla, aromata).

Alkoholovou směrnicí je umožněno, aby členské státy, které ke dni 29. července 2020 nebraly pro účely měření stupňů Plato v potaz složky piva, jež byly přidány po kvašení, mohly v této praxi pokračovat do 31. prosince 2030. Vzhledem k tomu, že Česká republika na základě rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-30/17, podle něhož by složky přidané po skončení procesu kvašení neměly být zohledněny ve výpočtu metodou stupňů Plato, umožnila dotčeným subjektům postupovat ve smyslu tohoto rozsudku, rozhodlo Ministerstvo financí, že vyjde subjektům vstříc a do zákona zapracuje uplatnění přechodného ustanovení ze směrnice. Úprava týkající se výpočtu stupňů Plato u piva obsažená ve směrnici bude proto v České republice účinná až od 1. ledna 2031. Dále budou provedena zpřesnění příslušných ustanovení týkající se osvobození od daně u denaturovaného lihu. Zákonem bude také specifikován postup pro získání osvědčení za účelem uplatnění snížené sazby daně v jiném členském státě pro osoby dopravující alkoholické nápoje do členských států, které na ně aplikují snížené sazby spotřební daně. Analogicky budou zákonem specifikovány podmínky pro uznání osvědčení malého nezávislého výrobce piva z jiného členského státu, pokud je pivo dopravováno do České republiky. Jelikož je většina dalších změn ve směrnici fakultativního charakteru a týkají se oblastí, které nepředstavují pro Českou republiku prioritu (např. možnost snížené sazby daně pro malé výrobce cideru) a nejsou v souladu s dlouhodobou politikou cílenou na snížení konzumace alkoholických nápojů a odstraňování, resp. nezavádění daňových výjimek, nejsou v tomto ohledu navrhovány do zákona o spotřebních žádné změny vyplývající z těchto ustanovení alkoholové směrnice.

2.2. Transpozice směrnice o společném obranném úsilí

V zákoně o dani z přidané hodnoty a v zákoně o spotřebních daních se navrhuje rozšířit stávající ustanovení, která upravují režim pro ozbrojené síly Severoatlantické smlouvy a Partnerství pro mír o ozbrojené síly členského státu, které se podílí na obranném úsilí vynakládaném na provádění SOBP EU. Ke změnám dojde v následujících případech: • osvobození od daně (§ 68 odst. 10 a násl.), osvobození od daně s nárokem na odpočet daně při dovozu zboží (§ 71 odst. 4), vracení daně (§ 86) a přidělení zboží z jiného členského státu do tuzemska (§ 16 odst. 3 písm. c) v rámci zákona o dani z přidané hodnoty, • osvobození od daně (§ 11 odst. 1), vracení daně dle § 15a, doplnění ustanovení týkajících se dopravy vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně (§ 25 odst. 1, § 27 odst. 1 a 7, § 27a odst. 2 a § 28 odst. 1) v rámci zákona o spotřebních daních.

2.3. Transpozice směrnice 2021/1159

V zákoně o dani z přidané hodnoty se navrhuje rozšířit osvobození od daně, tak aby při nákupu zboží (ať již z jiného členského států, ze třetí země nebo v rámci tuzemska) nebo při přijetí služby s místem plnění v tuzemsku bylo toto umožněno Evropské komisi nebo agentuře nebo dalším subjektům založeným podle práva Evropské unie, čímž by mělo dojít k odstranění daně z přidané hodnoty jako nákladového faktoru pro programy Evropské unie, které jsou koncipovány jako pomoc členským státům. Ke změnám dojde v následujících případech: • osvobození od daně při dodání zboží nebo poskytnutí služby – nová úprava v § 68 odst. 18 až 21 zákona o dani z přidané hodnoty, • osvobození od daně při dovozu zboží – nová úprava v § 71 odst. 9 zákona o dani z přidané hodnoty.

3. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy

3.1. Transpozice alkoholové směrnice

Česká republika je zavázána transponovat schválené změny jednotlivých ustanovení alkoholové směrnice do zákona o spotřebních daních do konce roku 2021.

3.2. Transpozice směrnice o společném obranném úsilí

Transpozici směrnice o společném obranném úsilí je třeba provést do 1. července 2022.

3.3. Transpozice směrnice 2021/1159

Transpozici směrnice 2021/1159 je třeba provést do konce roku 2021.

4. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem

Základní meze pro uplatňování právních předpisů stanoví Ústava a Listina základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Podle čl. 2 odst. 3 Ústavy slouží státní moc všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Podle čl. 2 odst. 2 Listiny lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Povinnosti mohou být také ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod (čl. 4 odst. 1 Listiny). K tomu se v daňové oblasti uplatní ještě ustanovení čl. 11 odst. 5 Listiny, které stanovuje, že daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona. Přezkumu ústavnosti zákonné úpravy daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění se Ústavní soud věnoval již mnohokrát, např. v nálezech sp. zn. Pl. ÚS 3/02, Pl. ÚS 12/03 či Pl. ÚS 7/03 (vyhlášeném pod č. 512/2004 Sb.). Z této judikatury vyplývá, že: 1. Z ústavního principu dělby moci (čl. 2 odst. 1 Ústavy), jakož i z ústavního vymezení zákonodárné moci (čl. 15 odst. 1 Ústavy), plyne pro zákonodárce široký prostor pro rozhodování o předmětu, míře a rozsahu daní, poplatků a peněžitých sankcí. Zákonodárce přitom nese za důsledky tohoto rozhodování politickou odpovědnost. 2. Jakkoli je daň, poplatek, příp. peněžitá sankce veřejnoprávním povinným peněžitým plněním státu, a tedy zásahem do majetkového substrátu, a tudíž i vlastnického práva povinného subjektu, bez naplnění dalších podmínek nepředstavuje dotčení v, ústavním pořádkem chráněné, vlastnické pozici (čl. 11 Listiny, čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod). 3. Ústavní přezkum daní, poplatků a peněžitých sankcí zahrnuje posouzení z pohledu dodržení kautel plynoucích z ústavního principu rovnosti, a to jak neakcesorické (čl. 1 Listiny), tj. plynoucí z požadavku vyloučení svévole při odlišování subjektů a práv, tak i akcesorické v rozsahu vymezeném v čl. 3 odst. 1 Listiny. K principu rovnosti Ústavní soud ve své konstantní judikatuře uvádí, že se nejedná o kategorii absolutní, nýbrž relativní (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 22/92). 4. Je-li předmětem posouzení ústavnost akcesorické nerovnosti vzhledem k vyloučení majetkové diskriminace, případně toliko posouzení skutečnosti nepředstavuje-li daň, poplatek nebo jiná peněžitá sankce případný zásah do práva vlastnického (čl. 11 Listiny), je takový přezkum omezen na případy, v nichž hranice veřejnoprávního povinného peněžitého plnění jednotlivce státu, vůči majetkovému substrátu jednotlivce, nabývá škrtícího (rdousícího) působení. Jinými slovy ke škrtícímu (rdousícímu) působení dochází, má-li posuzovaná daň, poplatek nebo peněžitá sankce ve svých důsledcích konfiskační dopady ve vztahu k majetkové podstatě jednotlivce. Nad rámec výše uvedeného Ústavní soud zejména v novější judikatuře v určitých případech v daňové oblasti provádí test proporcionality (např. při zásahu do práva na ochranu soukromí), nebo test racionality (např. při zásahu do práva na podnikání). Navrhovaná právní úprava je z výše uvedených hledisek plně v souladu s ústavním pořádkem České republiky, a to i s judikaturou Ústavního soudu, vztahující se k této problematice.

5. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z jejího členství v Evropské unii

Navrhovaná právní úprava je plně slučitelná s právem Evropské unie a ustanovení navrhované právní úpravy nezakládají rozpor s primárním právem Evropské unie ve světle ustálené judikatury Soudního dvora Evropské unie. Předkládaný návrh zákona se v oblasti spotřebních daních týká následujících právních předpisů Evropské unie z oblasti spotřební daně: • směrnice Rady 2008/118/ES ze dne 16. prosince 2008 o obecné úpravě spotřebních daní a o zrušení směrnice 92/12/EHS, • směrnice Rady 2020/1151/EU ze dne 29. července 2020, kterou se mění směrnice 92/83/EHS o harmonizaci struktury spotřebních daní z alkoholu a alkoholických nápojů,

• směrnice Rady (EU) 2019/2235, kterou se mění směrnice Rady 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty a směrnice 2008/118/ES o obecné úpravě spotřebních daní, pokud jde o společné obranné úsilí v rámci Evropské unie,

• směrnice Rady (EU) 2021/1159 ze dne 13. července 2021, kterou se mění směrnice 2006/112/ES, pokud jde o dočasná osvobození od daně při dovozu a některých dodáních v reakci na pandemii COVID 19.

5.1. Transpozice alkoholové směrnice

Článek 2 alkoholové směrnice stanoví, že členské státy přijmou a zveřejní do 31. prosince 2021 právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí, přičemž Komisi neprodleně sdělí jejich znění. Tyto předpisy musí být podle stejného článku použitelné k 1. lednu 2022.

5.2. Transpozice směrnice o společném obranném úsilí

Předkládaný návrh v oblasti společného obranného úsilí je nutné promítnout do zákona o dani z přidané hodnoty a zákona o spotřebních daních a implementovat tak, aby provedené změny byly účinné od 1. července 2022.

5.3. Transpozice směrnice 2021/1159

Článek 3 směrnice 2021/1159 stanoví, že členské státy přijmou a zveřejní právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 31. prosince 2021. Tyto předpisy musí být použitelné zpětně, a to od 1. ledna 2021.

5.4. Listina základních práv Evropské unie

Součástí práva Evropské unie je od změn základních smluv provedených tzv. Lisabonskou smlouvou (publikovanou ve Sbírce mezinárodních smluv pod č. 111/2009 Sb. m s.) i Listina základních práv Evropské unie (dále jen „Listina práv EU“). Ta má podle čl. 6 Smlouvy o Evropské unii charakter primárního práva. Důvodem pro přijetí Listiny práv EU byla dlouhodobě kritizovaná absence nástroje práva Evropské unie, který by subjektům (adresátům) práva Evropské unie poskytoval jednoznačné garance jejich základních práv a svobod, a paradoxní situace, kdy členské státy Evropské unie byly při aplikaci a implementaci práva Evropské unie vázány lidskoprávními závazky vyplývajícími buď z jejich vlastního ústavního práva (v kontextu České republiky z Listiny základních práv a svobod) nebo z jejich mezinárodněprávních závazků (zejména z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, viz část 6.1 této důvodové zprávy), avšak samy instituce Evropské unie při vytváření a aplikaci práva Evropské unie podobným korektivem vázány nebyly.Ustanoveními Listiny práv EU jsou proto primárně vázány orgány a instituce Evropské unie (viz čl. 52 odst. 5 Listiny práv EU: [u]stanovení této [Listiny], která obsahují zásady, mohou být prováděna legislativními a exekutivními akty přijímanými orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a akty členských států, provádějí-li právo Unie, při výkonu jejich pravomocí. Před soudem se jich lze dovolávat pouze pro účely výkladu a kontroly zákonnosti těchto aktů.). Je nutné zdůraznit, že ustanovení Listiny práv EU jsou pro instituce a úřady členských států závazné pouze v rozsahu, ve které provádějí právo Evropské unie. S ohledem na stále větší provázanost právních řádů členských států včetně České republiky s právem Evropské unie je ovšem třeba při posuzování, zda konkrétním legislativním návrhem dochází k aplikaci práva Evropské unie, postupovat maximálně obezřetně, rovněž při vědomí toho, že Soudní dvůr Evropské unie to, co vše je prováděním práva Evropské unie, vykládá tradičně široce, a je rovněž třeba mít na paměti povinnost podpory uplatňování Listiny práv EU členskými státy podle jejího čl. 51 odst. 1, včetně aplikace v rámci legislativního procesu. Ustanovení Listiny práv EU je logicky třeba zohledňovat zejména při přípravě návrhů právních předpisů, které mají implementační charakter. V tomto smyslu je předloženou novelu třeba hodnotit jako implementační normu. Lze proto říci, že předložený návrh zákona nezakládá porušení Listiny práv EU, a to mimo jiné i s ohledem na to, že je konformní s lidskoprávními garancemi vyplývajícími pro ČR jak z ústavního, tak mezinárodního práva. Ke vztahu Listiny práv EU a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod lze říci obecně tolik, že Listina práv EU z Úmluvy ideově i obsahově vychází a že se oba instrumenty

Ohledně aplikace Listinou práv EU garantovaných práv v legislativním procesu na úrovni EU viz Svobodová, M., Scheu, H.C. & Grinc, J. (eds.): Listina základních práv Evropské unie: Deset let v praxi – hodnocení a výhled. Auditorium Praha 2019. Konkrétně ohledně doporučeného postupu při přípravě návrhu právního předpisu pro vnitrostátního předkladatele zákona viz např. příručka Agentury Evropské unie pro základní práva (Fundamental Rights Agency, FRA) Applying the Charter of Fundamental Rights of the European Union in law and policymaking at national level. Publications Office of the European Union Luxembourg 2018 (dostupná online na https://op.europa.eu/cs/publication-detail/-/publication/ed1f87aa-e244-11e8-b690-01aa75ed71a1/language- en).

materiálně do značné míry překrývají. Úmluva je klasickou lidskoprávní úmluvou, mezi jejíž nepopiratelné přednosti patří dlouhá historie aplikační praxe a zavedená judikatura; právě její stáří a stáří jejích ustanovení však znamená, že Evropský soud pro lidská práva musí, chce-li poskytovat účinnou ochranu stěžovatelům, ochranu řady „modernějších“ práv (např. práva na příznivé životní prostředí nebo práva na dobrou správu) dovozovat z původních článků jejich rozšířenou interpretací, což v mnoha ohledech ztěžuje aplikaci Úmluvy a/nebo je vnímáno jako kontroverzní. Naproti tomu Listina práv EU obsahuje celkem 50 materiálních článků poskytujících ochranu konkrétním právům nebo principům. Ke svému vztahu k Úmluvě Listina práv EU sama v čl. 52 odst. 3 konstatuje, že [p]okud tato [Listina] obsahuje práva odpovídající právům zaručeným Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, jsou smysl a rozsah těchto práv stejné jako ty, které jim přikládá uvedená Úmluva. Toto ustanovení nebrání tomu, aby právo Unie poskytovalo širší ochranu. Ve stejné věci tak může Evropský soud pro lidská práva, poskytující ochranu právům plynoucích z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a Soudní dvůr Evropské unie poskytující ochranu právům plynoucích z Listiny práv EU dojít k odlišným závěrům, jako se tomu stalo například při posuzování českých předpisů o důchodovém pojištění, které poskytovaly při stanovení důchodového věku zvýhodnění ženám (oproti mužům), a dále ženám vůči jiným ženám podle počtu dětí, resp. oproti ženám bezdětným. Zatímco Evropský soud pro lidská práva v případě Andrle proti České republice porušení zákazu diskriminace v rozsahu chráněném čl. 14 Úmluvy neshledal, Soudní dvůr Evropské unie v případě C-401/11 Soukupová proti Ministerstvu zemědělství shledal, že české právo coby nástroj implementující politiku Evropské unie podporující dřívější odchod do důchodu v sektoru zemědělství porušuje zákaz diskriminace v rozsahu čl. 21 Listiny práv EU ve smyslu rovného přístupu k dřívějšímu odchodu do důchodu bez ohledu na věk, pohlaví či množství vychovaných dětí. Z výše uvedeného plyne, že základní rozsah práv chráněných Listinou práv EU vyplývá primárně z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a Listina práv EU obsah některých z nich dále rozvíjí; na tato práva je třeba se v rámci testu souladu navrhované právní úpravy s Listinou práv EU soustředit především, neboť, jak bylo uvedeno výše, souladu navrhované právní úpravy s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod se věnuje část 6.2 této důvodové zprávy.

5.4.1. Konkrétní Listinou práv EU garantovaná práva

Ve vztahu k předloženému návrhu zákona je třeba se primárně soustředit na čl. 41 (právo na řádnou správu) a čl. 47 (právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces) Listiny práv EU. Listina práv EU na rozdíl od Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod výslovně v čl. 41 zakotvuje právo na řádnou správu, zahrnující primárně, že [k]aždý má právo na to, aby jeho záležitosti byly orgány, institucemi a jinými subjekty Unie řešeny nestranně, spravedlivě a v přiměřené lhůtě a dále právo na to být vyslechnut, přístup ke spisu, povinnost správních orgánů odůvodňovat rozhodnutí a rovněž právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem. Všechna tato práva jsou subjektům v České republice garantována v obecné rovině na ústavní úrovni a dále pak v ustanoveních správního a daňového řádu a též specificky zákonem č. 82/1992 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů. Zatímco čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod garantuje právo na přístup spravedlivý proces výslovně pouze v civilních a trestních věcech a jeho aplikace i na správní řízení včetně daňového vychází z rozsudku Ferrazzini (viz dále), čl. 47 Listiny práv EU se vztahuje obecně na všechny možné spory týkající se práv vyplývajících z Listiny práv EU a garantuje mj. právo na účinné prostředky nápravy před soudem. Přezkum rozhodnutí správce daně bude podle navržené úpravy probíhat obvyklým způsobem, tj. přezkumem ve správním soudnictví. Ochranu práv subjektů ve správním soudnictví garantuje zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů.

5.4.2. Celkové zhodnocení navržené právní úpravy

Předložený návrh zákona je v rozsahu implementační i neimplementační části v souladu s Listinou práv EU.

6. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána (tzv. prezidentské mezinárodní smlouvy), mají z hlediska hierarchie právních předpisů aplikační přednost před zákony a právními předpisy nižší právní síly. Vztah tzv. prezidentských mezinárodních smluv vůči vnitrostátním právním předpisům je vymezen v čl. 10 Ústavy, kde je princip aplikační přednosti těchto mezinárodních smluv výslovně stanoven. Stanoví-li tedy tzv. prezidentská mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se tato mezinárodní smlouva. Článek 10 Ústavy tak zaručuje, že při případném nesouladu vnitrostátního práva s tzv. prezidentskou mezinárodní smlouvou musí být respektována tzv. prezidentská mezinárodní smlouva. Mezinárodní smlouvy upravující daně přitom mají vždy povahu tzv. prezidentských mezinárodních smluv (čl. 49 písm. e) Ústavy ve spojení s čl. 11 odst. 5 Listiny). Ústavní soud navíc v nálezu publikovaném pod č. 403/2002 Sb. rozhodl, že si tehdy platné mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách zachovávají hierarchickou přednost před zákonem.

6.1. Problematika Partnerství pro mír

Úprava zákona o dani z přidané hodnoty a zákona o spotřebních daních obsahuje určitá osvobození či vracení daně pro ozbrojené síly státu zúčastněného v Partnerství pro mír. Tato úprava je založena na mezinárodním smluvním vztahu mezi státy Severoatlantické aliance a státy, které přistoupily k Partnerství pro mír na základě „Dohody mezi členskými státy Severoatlantické smlouvy a ostatními státy zúčastněnými v Partnerství pro mír o statutu jejich ozbrojených sil“ (sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 297/1996 Sb.), kde v článku I této dohody je stanoveno, že až na výjimky uvedené v této dohodě a kterémkoliv doplňkovém protokolu týkajícím se jejich smluvních stran budou všechny členské státy této dohody uplatňovat ustanovení této dohody mezi smluvními stranami Severoatlantické smlouvy týkající se statutu jejich ozbrojených sil, podepsané v Londýně 19. června 1951 (dále nazývané jen „NATO SOFA“), jako kdyby všechny členské státy této dohody byly smluvními stranami NATO SOFA. Dále podle článku XI bodu 11 této dohody přijímající stát učiní zvláštní opatření k tomu, aby bylo možné dodávat bez jakýchkoliv poplatků a daní palivo, olej a maziva pro služební vozidla, letadla a lodě ozbrojených sil nebo civilní složky. Režim daňového zvýhodnění pro ozbrojené síly státu zúčastněného v Partnerství pro mír na základě mezinárodních smluv je tak obdobný režimu pro ozbrojené síly státu, který je členem Severoatlantické smlouvy, vycházejícímu z unijního práva. Úprava obsažená v zákoně o dani z přidané hodnoty a zákoně o spotřebních daních je tak promítnutím závazku stanoveného výše uvedenou mezinárodní smlouvou, který není v rozporu s unijním právem.

6.2. Úmluva o ochraně lidských práv

Pokud jde o aplikaci Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (viz sdělení č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“) v oblasti daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění plynoucích do veřejných rozpočtů, je třeba zajistit soulad daňových předpisů s touto úmluvou hned v několika oblastech.

6.2.1. Právo na spravedlivý proces

Pokud jde o zajištění práva na spravedlivý proces, které je zaručeno ustanovením čl. 6 odst. 1 Úmluvy, lze poukázat na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Ferrazzini proti Itálii. Podle tohoto rozhodnutí daňové záležitosti dosud tvoří součást tvrdého jádra výsad veřejné moci, přičemž veřejný charakter vztahu mezi daňovým poplatníkem a daňovým úřadem nadále převládá. Ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy se tak podle názoru Evropského soudu pro lidská práva na samotné daňové řízení v rozsahu, v němž se týká zjištění a stanovení daně, nevztahuje, neboť se nejedná o řízení o občanských právech a závazcích. Jelikož však za nedodržení daňových povinností hrozí daňovému subjektu sankce, na hmotněprávní i procesní aspekty s ní související se použijí ustanovení Úmluvy, která se vztahují na trestní obvinění. Je proto třeba při posuzování souladu navrhované právní úpravy v oblasti daňových předpisů s Úmluvou přihlédnout i k trestním aspektům článku 6, ale i k článku 7 Úmluvy nebo k článku 2 a 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Tento přístup byl potvrzen i Evropským soudem pro lidská práva např. v rozsudku ve věci Jussila proti Finsku. Článek 6 odst. 1 Úmluvy sice hovoří o trestním obvinění, nikoliv o řízení o uložení sankce za nesplnění povinnosti, jde však o autonomní pojem práva Úmluvy, který může mít (a také má) jiný obsah než obdobný pojem vnitrostátního práva. Slučitelnost s tímto, ale i dalšími ustanoveními Úmluvy, zejména s požadavkem na uložení trestu (v tomto případě sankce) jen na základě zákona nebo na právo nebýt souzen nebo potrestán (sankciován) dvakrát v téže věci, je přitom zajištěna možností daňového subjektu bránit se takovému jednání jako nesprávnému postupu správce daně obdobně, jak je popsáno ve smyslu ochrany proti svévoli dle článku 1 Protokolu č. 1 Úmluvy. Jedná se tedy jak o využití řádných i mimořádných opravných prostředků, tak o možnost domoci se soudní ochrany ve správním soudnictví v případě, že dojde k vyčerpání všech opravných prostředků podle daňového řádu. Daňový subjekt se tedy může obrátit na soud s žalobou proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů. Takové soudní řízení přitom v zásadě respektuje základní principy uvedené v článku 6 Úmluvy. Přestože tedy na daňové řízení v rozsahu, v němž se týká zjištění a stanovení daně, není možno aplikovat ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy, v řízení o sankci za nesplnění daňové povinnosti naopak musí být všechny aspekty práva na spravedlivý proces zachovány. Navrhovaná právní úprava nijak neomezuje možnost domoci se soudní ochrany, která proto zůstává i v tomto případě zajištěna. Lze tedy říci, že navrhovaná právní úprava je v souladu s požadavkem Úmluvy na zajištění práva na spravedlivý proces.

6.2.2. Ochrana majetku

Z výše uvedeného rozhodnutí ve věci Ferrazzini proti Itálii dále vyplývá, že článek 1 Protokolu č. 1, týkající se ochrany majetku, vyhrazuje státům právo přijímat zákony, které považují za nezbytné, aby upravily užívání majetku v souladu s obecným zájmem a zajistily placení daní. Státům je tedy umožněno přijmout zákony, kterými ukládají povinnost platit daně, poplatky a jiná obdobná peněžitá plnění, avšak s určitým omezením vyplývajícím z požadavku na respektování samotné podstaty vlastnického práva, do kterého je uložením daně, poplatku nebo jiného obdobného peněžitého plnění zasahováno. Takový zásah do vlastnického práva proto musí odpovídat požadavkům zákonnosti, legitimity a proporcionality.

Požadavek zákonnosti je naplněn tehdy, pokud je zásah umožněn právním předpisem, který je

v souladu s ústavním pořádkem, je dostupný, předvídatelný a obsahuje záruky proti svévoli.

• Posouzení ústavnosti navrhované právní úpravy je provedeno v bodu 4. Z hlediska

Úmluvy přitom hraje roli jen zjevná neústavnost, případně neústavnost potvrzená příslušným orgánem (Ústavním soudem), jehož rozhodnutí nejsou právním předpisem respektována (viz rozsudek Evropského soudu pro lidská práva R & L, s. r. o., a ostatní proti České republice).

• Dostupnost daňových předpisů (v širokém slova smyslu) je zajištěna vyhlášením

ve Sbírce zákonů. Vzhledem ke skutečnosti, že daně a poplatky (resp. jiná obdobná peněžitá plnění) lze ukládat pouze na základě zákona, což je zaručeno i na ústavní úrovni čl. 11 odst. 5 Listiny, resp. čl. 4 odst. 1 Listiny, lze konstatovat, že všechny základní povinnosti daňového subjektu jsou dnes upraveny na zákonné úrovni, a požadavek dostupnosti je tudíž naplněn.

• Otázka předvídatelnosti tuzemských daňových předpisů (v širokém slova smyslu) byla

v minulosti opakovaně řešena Evropským soudem pro lidská práva (např. AGRO-B, spol. s r. o., proti České republice nebo CBC-Union, s. r. o., proti České republice), kde byla jejich předvídatelnost potvrzena. Předvídatelnost daňového předpisu souvisí s tím, nakolik je povinnost v právním textu jednoznačně formulována. Navrhovaná úprava formuluje požadavky na jednotlivé daňové subjekty jednoznačně, a tedy i požadavek předvídatelnosti je naplněn.

• Záruku proti svévoli a účinnou obranu proti nesprávnému postupu správce daně

představují primárně řádné opravné prostředky, tedy odvolání popř. rozklad podle ustanovení § 109 a násl. daňového řádu. Povinností správce daně je přitom v souladu s ustanovením § 102 odst. 1 písm. f) daňového řádu uvést ve svém rozhodnutí poučení o tom, zda je možné proti danému rozhodnutí podat odvolání, v jaké lhůtě je tak možno učinit, u kterého správce daně se odvolání podává a zároveň upozornit na případné vyloučení odkladného účinku. Pokud by toto poučení bylo nesprávné, neúplné nebo by zcela chybělo, je to spojeno s důsledky pro bono daného daňového subjektu (srov. § 261 daňového řádu). Vedle řádných opravných prostředků lze využít i mimořádných opravných prostředků dle daňového řádu, upravených v § 117 a násl. Kromě toho připouští daňový řád i jiné prostředky ochrany, kterými je třeba rozumět: námitku (srov. § 159 daňového řádu), stížnost (srov. § 261 daňového řádu) a podnět na nečinnost (srov. § 38 daňového řádu). Teprve tehdy, dojde-li k vyčerpání všech opravných prostředků podle daňového řádu, může se daňový subjekt obrátit na soud s žalobou proti rozhodnutí správního orgánu. Riziko svévole je tak díky existenci opravných prostředků, ale i díky možnosti obrátit se na soud eliminováno v nejvyšší možné míře, což platí obecně pro všechny daňové předpisy. Lze tedy konstatovat, že navrhovaná právní úprava nemění možnost daňových subjektů využít opravných prostředků, a tím je zajištěna slučitelnost návrhu úpravy s tímto požadavkem Úmluvy.

Požadavek legitimity znamená, že je nezbytné zajistit, aby zásah, ke kterému má na základě

právního předpisu dojít, sledoval legitimní cíle ve veřejném nebo obecném zájmu. Aby byl požadavek legitimity naplněn, je třeba tyto cíle specifikovat. Legitimním cílem je přitom každý cíl, který zákonodárce za cíl prohlásí, neboť neexistuje žádný, ani příkladný výčet takových cílů, jež by zákonodárce omezoval. Hlavním cílem návrhu zákona je povinná transpozice nových právních předpisů Evropské unie v oblasti spotřebních daní a daně z přidané hodnoty.

Proporcionalita (přiměřenost) jako poslední požadavek se na poli čl. 1 Protokolu č. 1 váže

k tomu, že jednotlivec nesmí být nucen nést nadměrné individuální břemeno, typicky takové, které ohrožuje samotnou jeho existenci v rovině majetkových poměrů (hrozba ukončení podnikání či úpadku u právnické nebo fyzické osoby), včetně zabezpečování obživy pro sebe a pro rodinu v případě fyzické osoby. Sazby daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění, stejně jako výše případných pokut, by proto neměly být likvidační (viz Mikrotechna, s. r. o., proti České republice, nebo ORION Břeclav, s. r. o., proti České republice). To, zda navrhovaná právní úprava nepovede k tzv. škrtícímu (rdousícímu) efektu, je přitom třeba posuzovat i ve vztahu k ústavnímu pořádku (viz bod 4). S ohledem na charakter navrhovaných opatření nelze ve vztahu k tomuto návrhu zákona hovořit o rdousícím účinku.

6.2.3. Další dotčená ustanovení

S požadavkem záruky proti svévoli, uvedeném v předchozím bodě, úzce souvisí ustanovení článku 13 Úmluvy, které deklaruje právo na účinný vnitrostátní prostředek nápravy v případě porušení práva zaručeného Úmluvou. Ten je při správě daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění zajištěn možností využít řádné i mimořádné opravné prostředky a kromě toho i další prostředky, jako jsou námitky, stížnost nebo podnět na nečinnost, popř. možností domáhat se soudní ochrany, a také právem domáhat se náhrady škody a nemajetkové újmy, která byla porušením základního práva chráněného Úmluvou způsobena. Z tohoto hlediska je tedy soulad navrhované úpravy s Úmluvou zajištěn.

Zákaz diskriminace vyjádřený v článku 14 Úmluvy směřuje proti takovému zacházení, kdy by

s osobami, které jsou ve stejném nebo obdobném postavení, bylo zacházeno nerovně, nebo naopak, kdy by s osobami, které se nacházejí v odlišném postavení, bylo zacházeno stejně. Pokud by tento přístup neměl žádné opodstatnění, tedy pokud by nebyl opřen o žádný legitimní a objektivní důvod, byl by diskriminační. I tento princip je v rámci návrhu předkládaného zákona plně respektován.

6.2.4. Závěr

S ohledem na to, že návrh zákona respektuje výše uvedené požadavky, lze jej považovat za slučitelný s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána.

7. Předpokládané hospodářské, finanční a další dopady navrhované právní úpravy

7.1. Transpozice alkoholové směrnice

7.1.1. Dopad na státní rozpočet

Vzhledem k charakteru změn v alkoholové směrnici, které je Česká republika povinna implementovat, se neočekává významný dopad do příjmové ani výdajové stránky státního rozpočtu.

7.1.2. Dopad na správce daně

Vzhledem k výše popsanému charakteru změn se nepředpokládají přímé hospodářské a finanční dopady na straně správce daně, jelikož k případnému přizpůsobení jeho procesů dojde standardními postupy v rámci běžné činnosti.

7.1.3. Dopad na daňové subjekty

Hospodářský a finanční dopad na daňové subjekty (podnikatelské prostředí) se předpokládá zanedbatelný vzhledem k již výše popsanému charakteru implementovaných změn. Konkrétně s ohledem na úpravy týkající se výpočtu stupňů Plato lze konstatovat, že změny nabydou účinnosti až k 1. lednu 2031, do té doby bude postupováno na základě stávající praxe vyplývající z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C-30/17. I v roce 2031 však bude dopad na podnikatelské prostředí zanedbatelný, neboť okruh dotčených výrobků na trhu s pivem je okrajový a podnikatelské subjekty zároveň před vydáním příslušného rozsudku dlouhodobě postupovaly podle této praxe. Určitý pozitivní dopad lze očekávat u opatření, které menším podnikatelským subjektům umožní v jiném členském státě, který ve svém daňovém systému aplikuje snížené sazby daně na některý druh alkoholických nápojů vyrobený malými výrobci, uplatnit své výrobky při snížených sazbách spotřební daně (oproti standardním sazbám aplikovaným předmětným členským státem na produkci „standardních“ výrobců). Toto může mít pozitivní dopad i na dopravce (obchodníky), kteří produkci tuzemských malých výrobců na předmětných zahraničních trzích nabízí. Sjednocení osvědčování rovněž povede k zvýšení právní jistoty a snížení administrativní zátěže dotčených subjektů. I v tomto případě však lze říci, že se jedná o marginální množství produktů na jednotlivých trzích.

7.1.4. Sociální dopady

Vzhledem k charakteru navrhovaných změn se neočekávají žádné sociální dopady, včetně dopadů na rodiny a dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny.

7.1.5. Dopady na životní prostředí

Vzhledem k charakteru navrhovaných změn se neočekávají žádné dopady na životní prostředí.

7.2. Transpozice směrnice o společném obranném úsilí

7.2.1. Dopad na státní rozpočet

Vzhledem k charakteru transpozičních změn, a to zejména z důvodu rozšíření osvobození, resp. vracení daně o další subjekty, lze očekávat mírný negativní rozpočtový dopad na příjmy veřejných rozpočtů (v řádech jednotek milionů Kč).

7.2.2. Dopad na správce daně

Dopad na správce daně se vzhledem k charakteru úpravy očekává minimální.

7.2.3. Dopad na daňové subjekty

Transponovaná úprava bude mít pozitivní finanční vliv na ozbrojené síly jiných členských států Evropské unie, jimž bude v případě, že se tyto síly podílejí na SOBP EU a splní další zákonem stanovené podmínky, umožněno nabývat zboží osvobozené od daně z přidané hodnoty a spotřební daně, služby osvobozené od daně z přidané hodnoty, resp. jim bude umožněno žádat o vracení daně.

7.2.4. Sociální dopady

Vzhledem k charakteru navrhovaných změn se neočekávají žádné sociální dopady, včetně dopadů na rodiny a dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny.

7.2.5. Dopady na životní prostředí

Vzhledem k charakteru navrhovaných změn se neočekávají žádné dopady na životní prostředí.

7.3. Transpozice směrnice 2021/1159

7.3.1. Dopad na státní rozpočet

Vzhledem k charakteru transpozičních změn, a to zejména z důvodu rozšíření osvobození, lze očekávat mírný negativní rozpočtový dopad na příjmy veřejných rozpočtů (v řádech maximálně jednotek milionů Kč).

7.3.2. Dopad na správce daně

Dopad na správce daně se vzhledem k charakteru úpravy očekává minimální.

7.3.3. Dopad na daňové subjekty

Transponovaná úprava může mít pozitivní vliv na poptávku po zboží a službách orgánů a subjektů založených podle práva Evropské unie, neboť odpadne zátěž v podobě daně z přidané hodnoty, která není pro příjemce plnění odpočitatelná. Lze očekávat, že zpětná účinnost může vyvolat jednorázové náklady na podání dodatečného daňového přiznání či jiné náklady na opravu, avšak jedná se o standardní postup, se kterým jsou daňové subjekty obeznámeny. Úrok z prodlení subjektům v tomto případě dle navrhované zákonné úpravy nevznikne.

7.3.4. Sociální dopady

Vzhledem k charakteru navrhovaných změn se neočekávají žádné sociální dopady, včetně dopadů na rodiny a dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny.

7.3.5. Dopady na životní prostředí

Vzhledem k charakteru navrhovaných změn se neočekávají žádné dopady na životní prostředí.

8. Zhodnocení dopadu navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

Navrhovaná úprava je v souladu s ochranou soukromí a osobních údajů. K tomuto lze uvést, že při správě daní se uplatňuje zásada neveřejnosti. Informace o poměrech daňových subjektů jsou tak chráněny povinností mlčenlivosti a nemohou být zpřístupněny veřejnosti. Porušení povinnosti mlčenlivosti, ať již úřední osobou správce daně nebo osobou zúčastněnou na správě daní, je přestupkem, za který lze uložit pokutu až do výše 500 000 Kč. Navrhovaná úprava oproti stávajícímu stavu nerozšiřuje okruh subjektů, které osobní údaje zpracovávají (tj. správce daně), stejně jako nerozšiřuje okruh osob povinných osobní údaje správci daně poskytovat.

V oblasti spotřebních daní vyvstává otázka zasahování do ochrany osobních údajů pouze s ohledem na stávající způsob identifikace plátců daně v případě fyzických osob podnikajících. V rámci získání a zpracování těchto osobních údajů jsou využívány stávající (totožné) systémy, které jsou plně kompatibilní s právní úpravou ochrany osobních údajů. Navržená právní úprava nijak nenarušuje stávající legitimní zákonný rámec pro zpracování osobních údajů správcem daně. Jde o přiměřené a relevantní zpracování osobních údajů omezené na nezbytný rozsah ve vztahu k účelu, pro který jsou zpracovávány, tedy především k zajištění pohybu vybraných výrobků na území EU a jejich kontrolu, která má zabránit daňovým únikům. V jiných ohledech návrh zákona nezasahuje do ochrany soukromí či osobních údajů. Návrh zákona žádným jiným způsobem nemění dosavadní praxi v této oblasti. Návrh zákona není v rozporu s Úmluvou o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat (vyhlášené pod č. 115/2001 Sb. m. s.), ani se zákonem č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů. Návrh zákona není v rozporu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), které je použitelné od 25. května 2018.

9. Zhodnocení korupčních rizik navrhovaného řešení (CIA)

Obecně lze k navrhované úpravě ve vztahu ke vzniku korupčních rizik uvést následující:

9.1. Přiměřenost

Pokud jde o rozsah působnosti správního orgánu, je rozhodující jak zákonný okruh působností jako takový, tak míra diskrece, kterou zákon při výkonu jednotlivých působností správnímu orgánu umožňuje, resp. jakou míru diskrece zákon předpokládá. Jakýkoli normativní text zakotvující určitou míru diskrece sám o sobě představuje potenciální korupční riziko. Proto se při přípravě takového ustanovení vždy poměřuje nutnost zavedení takové diskrece daného orgánu s mírou zásahu do individuální sféry subjektu, o jehož právech a povinnostech by se v rámci této diskrece rozhodovalo. Navržená právní úprava mění kompetence správních orgánů pouze způsobem, který zpřesňuje rozsah kompetencí stávajících, přičemž míra diskrece je vzhledem k vymezení povinností (ať už zákonem nebo mezinárodní smlouvou) minimální.

9.2. Efektivita

Z hlediska efektivity lze k předložené úpravě uvést, že k uložení i k vynucování splnění povinnosti při správě daní je věcně a místně příslušný správce daně. Správce daně obvykle disponuje podklady pro vydání daného rozhodnutí, ale i potřebnými odbornými znalostmi, čímž je zaručena efektivní implementace dané regulace i její efektivní kontrola, případně vynucování. Nástroje kontroly a vynucování jsou v oblasti správy daní upraveny jako obecné instituty daňového řádu.

9.3. Odpovědnost

Zvolená právní úprava vždy jasně reflektuje požadavek čl. 79 odst. 1 Ústavy, podle něhož musí být působnost správního orgánu stanovena zákonem. Odpovědnou osobou na straně správce daně, resp. jiného správního orgánu je v daňovém řízení vždy úřední osoba. Určení konkrétní úřední osoby je prováděno na základě vnitřních předpisů, resp. organizačního uspořádání konkrétního správního orgánu, přičemž popis své organizační struktury je správní orgán povinen zveřejnit na základě zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Totožnost konkrétní úřední osoby je přitom seznatelná zákonem předvídaným postupem (srov. § 12 odst. 4 daňového řádu); úřední osoba je povinna se při výkonu působnosti správního orgánu prokazovat příslušným služebním průkazem.

9.4. Opravné prostředky

Z hlediska opravných prostředků existuje možnost účinné obrany proti nesprávnému postupu správce daně v první řadě v podobě řádného opravného prostředku, kterým je odvolání, resp. rozklad (srov. § 109 a násl. daňového řádu). V souladu s § 102 odst. 1 písm. f) daňového řádu má správce daně povinnost v rozhodnutí uvést poučení, zda je možné proti rozhodnutí podat odvolání, v jaké lhůtě je tak možno učinit, u kterého správce daně se odvolání podává, spolu s upozorněním na případné vyloučení odkladného účinku. Neúplné, nesprávné nebo chybějící poučení je spojeno s důsledky pro bono daného subjektu uvedenými v § 110 odst. 1 daňového řádu. Existuje také možnost užití mimořádných opravných prostředků dle daňového řádu (srov. § 117 a násl. daňového řádu). Vedle opravných prostředků daňový řád připouští rovněž jiné prostředky ochrany, kterými je třeba rozumět: námitku (srov. § 159 daňového řádu), stížnost (srov. § 261 daňového řádu), podnět na nečinnost (srov. § 38 daňového řádu).

9.5. Kontrolní mechanismy

Z hlediska systému kontrolních mechanismů je nutno uvést, že oblast daňového práva se pohybuje v procesním režimu daňového řádu, jenž obsahuje úpravu kontroly a přezkumu přijatých rozhodnutí, a to primárně formou opravných prostředků. Proti rozhodnutím je možno podat odvolání anebo v určitých případech užít mimořádných opravných prostředků či jiných prostředků ochrany (viz předchozí bod). Vedle toho lze využít rovněž dozorčí prostředky, čímž je zaručena dostatečná kontrola správnosti a zákonnosti všech rozhodnutí vydávaných v režimu daňového řádu. Soustavy orgánů vykonávajících správu daní současně disponují interním systémem kontroly v rámci hierarchie nadřízenosti a podřízenosti včetně navazujícího systému personální odpovědnosti. V případě vydání nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu je s odpovědností konkrétní úřední osoby spojena eventuální povinnost regresní náhrady škody, za níž v důsledku nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu odpovídá stát. Z hlediska transparence a otevřenosti dat lze konstatovat, že navrhovaná úprava nemá vliv na dostupnost informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Při správě daní se uplatňuje zásada neveřejnosti. Informace o poměrech daňových subjektů jsou tak chráněny povinností mlčenlivosti pod hrozbou pokuty do výše 500 000 Kč a nemohou být zpřístupněny veřejnosti. Tím ovšem nemůže být dotčeno právo samotného daňového subjektu na informace o něm soustřeďované. Toto právo je realizováno prostřednictvím nahlížení do spisu a osobních daňových účtů. Získání informací je daňovým subjektům umožněno také prostřednictvím daňové informační schránky podle § 69 daňového řádu. Pokud dochází k zavedení nových kompetencí orgánů veřejné správy, jsou potenciální korupční rizika, jež nejsou popsána výše, zohledněna ve zvláštní části důvodové zprávy.

10. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu

Navrhovaná právní úprava nemá dopad na bezpečnost nebo obranu státu ve smyslu usnesení vlády č. 343/D z roku 2015.

11. Odůvodnění návrhu na vyslovení souhlasu Poslaneckou sněmovnou v prvém čtení

Navrhuje se požádat Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky o vyslovení souhlasu s návrhem již v prvém čtení podle § 90 odst. 2 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, a to z následujících důvodů. Návrh zákona představuje minimalistickou povinnou transpozici směrnic, neboť obsahuje jen takovou úpravu, kterou je nutné přijmout k řádnému promítnutí nových směrnic do českého právního řádu. Tento návrh zákona byl pod sněmovním tiskem č. 1190 dne 29. března 2021 předložen Poslanecké sněmovně, přičemž jeho legislativní proces nebyl v důsledku konce volebního období Poslanecké sněmovny dokončen. Vzhledem k této skutečnosti je vhodné ukončit legislativní proces tohoto návrhu zákona co nejrychleji tak, aby bylo zaručeno co nejrychlejší naplnění závazků České republiky vůči Evropské unii vyplývající z implementace unijních předpisů v oblasti spotřebních daní a daně z přidané hodnoty. Směrnice 2021/1159 z 13. července 2021 byla z důvodu podpory v boji s virovým onemocněním schválena i na úrovni Rady Evropské unie v nadstandardní rychlosti, aby byla použitelná dokonce zpětně od 1. ledna 2021. Nad rámec transpozice evropských předpisů a změn na ni přímo reagujících obsahuje tento návrh zákona pouze legislativně technické změny.