Krajské soudy (Sb. NSS)

9 Ca 64/2006

Pokud provozovatel taxislužby označil vozidlo informací o aktuální nabídce ceny uvedenou slovem "max.", porušil svou povinnost vyjádřit dílčí položku aktuální nabídky ceny za přepravní služby pouze numericky vyjádřenou sazbou. Takové vyjádření cenové informace je uvedením rozpětí ceny za nabízenou službu, nikoli ceny aktuální, jak požaduje § 11 odst. 2 a § 14 odst. 2 vyhlášky č. 478/2000 Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě.

22Ca 330/2006

Kraje mají dle § 15 odst. 3 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích, právo na bezúplatné poskytnutí údajů z katastru nemovitostí bez výjimky, tj. ve všech formách uvedených v § 3 vyhlášky č. 162/2001 Sb., o poskytování údajů z katastru nemovitostí České republiky.

22Ca 501/2006

Disciplinární řízení vedené Českou lékařskou komorou je správním řízením ve smyslu § 180 odst. 1 správního řádu z roku 2004.

62Ca 40/2007

Po občanském sdružení, hodlá-li být aktivně činným, lze požadovat, aby si materiální prostředky na svoji činnost (alespoň v základní a pro samotnou činnost nezbytné míře) zajistilo samo. Rezignuje-li sdružení na jejich zajištění, není možné odpovědnost za nevytvoření těchto prostředků bez dalšího převést na stát prostřednictvím osvobozování od soudních poplatků.

57Ca 62/2006

Pokud žalobce, který je vlastníkem pozemku, na němž je postavena nepovolená stavba, ale není vlastníkem stavby samotné, napadá rozhodnutí o zastavení řízení o odstranění takové stavby vedeného podle § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona (č. 50/1976 Sb.), není jeho žaloba nepřípustná ve smyslu § 68 písm. e) ve spojení s § 70 písm. a) nebo c) s. ř. s.

30Ca 258/2005

Nesouhlasí-li stavební úřad se závěry znaleckého posudku předloženého účastníkem řízení, musí v rozhodnutí dostatečným a srozumitelným způsobem vyložit, v čem konkrétně neodpovídají závěry znaleckého posudku faktickému provedení stavby a v čem závěry znaleckého posudku neodpovídají požadavkům stanoveným právními předpisy. Oproti závěrům, vyplývajícím ze znaleckého posudku, musí správní orgán také položit své vlastní zcela konkrétní hodnocení, zda došlo ke splnění veřejného zájmu (zde souladu se zájmem na protipožární ochraně), a to i za pomoci jiného znaleckého posudku. Pokud správní orgán nezpochybnil a nevyvrátil závěry znaleckého posudku předloženého žalobkyní, je jeho rozhodnutí v této části nepřezkoumatelné [§ 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.].

15Ca 94/2006

Pokud dohoda o poskytnutí dotace

15Ca 66/2005

Pojem „zásoby vlastní výroby

22Af 48/2010

I. Použití zvláštního režimu obchodníka s použitým zbožím (§ 90 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty) je závislé na vůli dodavatele, zda použije tento zvláštní režim nebo obecný režim DPH v přeshraničních vztazích. II. K mezinárodnímu dožádání podle unijních předpisů není správce daně povinen, má-li být takovým dožádáním toliko prokázáno tvrzení daňového subjektu, ohledně něhož jej tíží důkazní břemeno podle § 31 odst. 9 daňového řádu z roku 1992 (viz např. rozsudek Soudního dvora ze dne 27. 9. 2007, Twoh

62Ca 1/2007

I. K uskutečnění neohlášeného místního šetření v obchodních prostorách soutěžitelů podle § 21 odst. 4 a odst. 5 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, není třeba předchozího souhlasu soudu. II. V rámci neohlášeného místního šetření v obchodních prostorách soutěžitelů podle § 21 odst. 4 a odst. 5 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, se prolíná „vyžadování podkladů“ s „prověřováním podkladů“; mezi těmito instituty není třeba hledat přesnou hranici, a není tedy třeba nejprve vyzývat k předložení podkladů a teprve po uplynutí příslušné lhůty přistoupit k jejich prověřování, neboť takové pojetí by popřelo jeden ze základních znaků neohlášeného místního šetření, jímž je uplatnění „momentu překvapení“ vůči vyšetřovanému soutěžiteli. III. Argumentuje-li vyšetřovaný soutěžitel v rámci neohlášeného místního šetření v jeho obchodních prostorách podle § 21 odst. 4 a odst. 5 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, tím, že část podkladů, k jejichž předložení byl vyzván, má soukromou či jinak důvěrnou povahu, pak musí úředníkům provádějícím šetření umožnit, aby toto tvrzení ověřili a povahu podkladů sami alespoň prima facie IV. Součástí „podkladů rozhodnutí“, k nimž musí být účastníku správního řízení podle § 36 odst. 3 správního řádu z roku 2004 dána možnost vyjádřit se, není koncept správního rozhodnutí, jež má být správním orgánem teprve vydáváno; správní orgán nemá povinnost seznamovat účastníka správního řízení se závěry, k nimž na základě hodnocení podkladů, s nimiž účastníka řízení seznamuje, ve svém rozhodnutí teprve dospěje.

22Ca 401/2005

Pod pojem chemické a biologické přípravky na ochranu rostlin, který je vymezen v § 2 odst. 8 zákona č. 147/1996 Sb., o rostlinolékařské péči a o změnách některých souvisejících zákonů, lze podřadit přípravky vymezené písmeny a) až d) citovaného ustanovení. Přípravek sloužící k ničení nežádoucích rostlin je tak rovněž přípravkem sloužícím k ochraně rostlin. Z uvedeného vyplývá, že zařazení podnikatelské činnosti založené na používání přípravku k ničení nežádoucích rostlin pod vázanou živnost "Ošetřování rostlin, rostlinných produktů, objektů a půdy proti škodlivým organismům přípravky na ochranu rostlin" (příloha č. 2 živnostenského zákona) je správné.

19Cad 120/2006

Jestliže žalobkyně přerušila studium nikoli z důvodu nemoci, ale z důvodu rizikového těhotenství, které je ve svých důsledcích srovnatelné s nemocí, bylo i přesto třeba považovat žalobkyni i v době přerušení studia za nezaopatřené dítě ve smyslu § 20 odst. 3 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (nemůže se soustavně připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc nebo úraz), a proto jí nemohl být odňat sirotčí důchod podle § 56 odst. 1 písm. a) téhož zákona (zánik nároku na dávku).

29Ca 115/2006

Správce daně je při rozhodování ve věci vyměření daně z převodu nemovitostí povinen vymezit, co je předmětem této daně (§ 9 odst. 1 zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí). Jestliže dovodí, že došlo k převodu pouze součásti věci (§ 120 odst. 1 občanského zákoníku), není takový závěr o existenci předmětu daně z převodu nemovitostí vzhledem k platné právní úpravě obsažené v občanském zákoníku udržitelný. Podle § 120 odst. 1 občanského zákoníku platí, že součást věci není samostatným předmětem občanskoprávního vztahu a sdílí s věcí hlavní její právní režim. V případě správcem daně tvrzeného převodu pouhé součásti věci na základě kupní smlouvy by se jednalo o neplatný právní úkon (§ 39 občanského zákoníku), přičemž by šlo o tzv. absolutní neplatnost právního úkonu nastávající ze zákona, k níž jsou povinny státní orgány vždy přihlédnout.

10 Ca 225/2005

Rozdíl kladený na technické požadavky k zabezpečení oken zvláštního objektu (§ 3 nařízení vlády č. 338/2002 Sb.) a výloh prodejen (§ 4 citovaného nařízení) odráží skutečnost, že výloha je zpravidla umístěna směrem do ulice, zatímco okna zvláštního objektu mohou být přístupná např. i ze sousedních staveb. Jiným důvodem rozdílu v zabezpečení je fakt, že ve výloze jsou zbraně vystaveny pouze v provozní době prodejny a mimo tuto dobu se ukládají (§ 58 odst. 2, 4 a 5 zákona č. 119/2002 Sb., o zbraních) do technicky způsobilých zařízení podle § 2 nařízení vlády č. 338/2002 Sb.

9 Ca 296/2005

Za zvlášť závažné úmyslné porušení služební přísahy [§ 106 odst. 1 písm. d) zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie ČR, ve spojení s § 108 odst. 3 téhož zákona], je třeba považovat takové jednání policisty, který po spáchání dopravní nehody ovlivňoval přímé svědky této nehody ve svůj prospěch a po zjištění pravdivého stavu věci z místa nehody ujel, aby dalšímu šetření dopravní nehody zabránil.

9 Ca 308/2005

Příjem z úplatného převodu práv a povinností spojených s členstvím v družstvu (pokud v souvislosti s tímto převodem bude zrušena nájemní smlouva k bytu), je osvobozen od daně z příjmů dle § 4 odst. 1 písm. u) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, u poplatníka, který příjem použije na uspokojení své bytové potřeby, nikoli osob spolubydlících.

29Ca 211/2006

K okolnosti, která tvoří zákonný znak skutkové podstaty správního deliktu, nelze přihlédnout jako k okolnosti polehčující či přitěžující v úvaze při ukládání sankce (zásada zákazu dvojího přičítání).

22Ca 223/2006

Nutnost učinit prohlášení o tom, že občan bude užívat dvě jména, jak byla zapsána v matriční knize k 31. 12. 1949 (§ 86 odst. 1 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů), není v rozporu s čl. 10 Listiny základních práv a svobod, neboť jde o formalitu, která nepředstavuje pro občana neúnosné břemeno. Naopak ponechává na jeho vůli, v jaké podobě bude své jméno (jména) užívat.

1 Cad 98/2006

Rodič pečující o dvě nezletilé děti do čtyř let věku splňuje podmínku osobní, celodenní a řádné péče pro nárok na rodičovský příspěvek podle § 30 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, i tehdy, pokud jedno z dětí navštěvuje jesle, mateřskou školku či jiné obdobné zařízení v rozsahu větším než uvedeném v § 30 odst. 3 písm. a) citovaného zákona.

10Ca 49/2007

Daňově uznatelnými výdaji jsou podle § 24 odst. 2 písm. k) zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, náhrady za používání silničních motorových vozidel při pracovních cestách, vyplacené zaměstnavateli zaměstnancům v souladu s platnými právními předpisy. Pro posouzení nároků zaměstnanců a následnou uznatelnost poskytnutých náhrad jako nákladů daňových je pak rozhodující vymezení pravidelného pracoviště. Pokud je jako místo výkonu práce sjednáno širší území (okres, kraj), je nutné uzavřít dohody o pravidelném pracovišti vždy. U zaměstnanců s častou změnou pracoviště, vyplývající ze zvláštní povahy povolání, pak zákon připouští dohodnout jako pravidelné pracoviště místo pobytu (bydliště).

57Ca 69/2006

Rozhodnutí o zamítnutí reklamace proti postupu správce daně při doručování osvědčení o tom, že pominuly podmínky rozhodnutí o prominutí daňového nedoplatku vydaného dle § 65 odst. 2 věty druhé zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, není rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s., neboť takový úkon žalovaného sám o sobě nezaložil, nezměnil, nezrušil ani závazně neurčil právo nebo povinnost daňového subjektu. Takový úkon je ze soudního přezkumu vyloučen [§ 70 písm. a) s. ř. s.], a žaloba je proto nepřípustná [§ 68 písm. e) s. ř. s.].

57 Ca 61/2007

Volby i místní referendum

10 Ca 305/2005

Odnětí osobního příplatku, který byl za nadstandardní plnění služebních povinností dříve žalobci přiznán (§ 12 zákona č. 143/1992 Sb., o platu), je důsledkem poklesu výkonnosti policisty, přičemž tento pokles výkonu nemusí vždy nutně vést k postihu za kázeňský přestupek.

29Ca 162/2005

Obnova katastrálního operátu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, neřeší otázku, kdo je vlastníkem určité nemovitosti; účinek obnovy katastrálního operátu je pouze evidenční.

22Ca 393/2006

Samotné vydání osvědčení o registraci daňového subjektu k dani z přidané hodnoty nelze považovat za úkon směřující k vyměření daně nebo jejímu dodatečnému stanovení (§ 47 odst. 2 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků), když daňová povinnost i povinnost podat daňové přiznání vzniká u tzv. "nedobrovolných" plátců daně z přidané hodnoty přímo ze zákona a registrace k dani z přidané hodnoty má pak účinky čistě deklaratorní

15 Ca 184/2006

Všechny orgány členského státu Evropské unie, včetně správních orgánů, mají povinnost vykládat vnitrostátní právní předpisy v souladu se směrnicemi vydanými orgány Společenství a, v případě nesouladu vnitrostátních předpisů se směrnicí, jsou-li splněny podmínky přímého účinku směrnice, aplikovat směrnici přednostně před odlišnou úpravou vnitrostátními právními předpisy.

62Ca 30/2006

Pokud orgán dohledu nad zadáváním veřejných zakázek při přezkumu úkonů zadavatele při zadávání veřejné zakázky podle § 101 odst. 1 zákona č. 40/2004 Sb., veřejných zakázkách, shledá, že zadavatel svým úkonem sice nesplnit povinnost nebo porušil zákaz stanovený tímto zákonem, avšak takový úkon podstatně neovlivnil stanovení pořadí úspěšnosti nabídek a ani je ovlivnit nemohl, pak ve výroku svého rozhodnutí deklaruje toliko nesplnění povinnosti nebo porušení zákazu stanoveného tímto zákonem, aniž by se musel vyslovovat k otázce ovlivnění stanovení pořadí úspěšnosti nabídek. Tato úvaha má své místo toliko v odůvodnění rozhodnutí, a sice v té části, v níž orgán dohledu zdůvodňuje, proč neuložil opatření k nápravě.

9 Ca 154/2004

I. V již zahájeném vodoprávním řízení o vydání povolení k vypouštění odpadních vod provozovatelem z povolovaného zařízení nelze pokračovat po zahájení řízení o vydání integrovaného povolení, protože integrované povolení nahrazuje povolení vodoprávního úřadu vydávané podle § 8 odst. 1 písm. c) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) - vydává se namísto něj (§ 126 odst. 5 citovaného zákona). II. Nestanovení emisních limitů pro vypouštění znečišťujících látek do vod v integrovaném povolení, resp. vynětí problematiky nakládání s vodami z projednání v rámci řízení o vydání integrovaného povolení s poukazem na probíhající vodoprávní řízení ve věci vypouštění odpadních vod z povolovaného zařízení, je porušením § 13 odst. 4 písm. a), § 13 odst. 6 a § 14 odst. 1 zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci.

9 Ca 305/2005

I. Důsledkem nevydání dokladu o zaplacení jízdného z tiskárny taxametru cestujícímu je odebrání průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby [§ 21 odst. 9 ve spojení s § 21 odst. 13 písm. b) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě]. Správní úřad nemá možnost správní úvahy o tom, zda řidiči v případě nevydání dokladu o zaplacení průkaz o způsobilosti řidiče taxislužby odebere, či nikoliv - on tak učinit musí. II. K osobním a majetkovým poměrům řidiče taxislužby správní orgán nemůže při rozhodování o odebrání průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby přihlížet. Stejně tak k nim nepřihlíží ani soud při přezkumu zákonnosti takového rozhodnutí.

10 Ca 8/2006

Změna v osobě navrhovatele ani majitele ochranné známky v průběhu řízení o zrušení ochranné známky není sama o sobě skutečností (i kdyby nebyla oznámena dalším účastníkům řízení) rozhodnou pro meritum věci, neboť řízení o zrušení ochranné známky je řízením směřujícím k vydání rozhodnutí ad rem Nebylo-li majiteli ochranné známky doručeno oznámení o změně osoby navrhovatele, nejde o vadu řízení, která mohla mít vliv na věcnou správnost rozhodnutí. Je-li v průběhu řízení o ochranné známce podán návrh na zrušení stejného nebo podobného označení, které brání zápisu ochranné známky, může výsledek takového řízení mít vliv na posouzení relativní zápisné způsobilosti nově přihlašované ochranné známky, resp. na řízení o námitkách podaných proti této nově přihlašované známce. Posouzení návrhu na zrušení ochranné známky a rozhodnutí o něm se tak stává v tomto smyslu předběžnou otázkou, o které je potřeba rozhodnout dříve, než bude rozhodnuto o námitkách proti podané přihlášce. Tvrzení majitele ochranné známky, že užívání ochranné známky považuje za obchodní tajemství, je v naprostém rozporu s klíčovými funkcemi ochranné známky, které tato na trhu plní.

52 Ca 4/2007

Obecní policie byla i před 1. 7. 2006 (tj. i před nabytím účinnosti zákona č. 411/2005 Sb.) oprávněna na území své působnosti měřit rychlost vozidel pomocí silničních měřidel rychlosti (radarů), a to podle § 1 odst. 2 ve spojení s § 2 písm. c) a d), § 10 odst. 2 a 3 a § 24b odst. 1 zákona ČNR č. 553/1991 Sb., o obecní policii.

57Ca 33/2006

Vztah daňového dlužníka a státu je řadou zcela samostatných závazkových právních vztahů veřejnoprávní povahy, byť se všechny odvozují od jednoho druhu daně. Každý z těchto vztahů má svůj samostatný právní osud nejen co do svého vzniku a trvání, ale také do svého zániku. Použitím platby daně na úhradu určité daňové povinnosti správcem daně dle § 59 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, konkrétní závazek daňového dlužníka definitivně zaniká. Jestliže daňový dlužník uhradil určitou splatnou částku daně včas, a proto nebyla naplněna hypotéza § 63 odst. 1 citovaného zákona pro jeho penalizaci, nemůže pak mít zákonnou oporu předpis penále odůvodněný změnou v použití všech dosud přijatých plateb.

11 Ca 303/2005

Z § 18 zákona ČNR č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, vyplývá, že účastníky řízení o povolení hornické činnosti jsou občané, jejichž práva a právem chráněné zájmy nebo povinnosti mohou být povolením dotčeny. Účastenství v řízení tedy nelze odepřít pouze na základě skutečnosti, že osoba domáhající se účastenství nevlastní nemovitost v dobývacím prostoru. Hlediskem pro posouzení účastenství je možnost, že se práv a zájmů této osoby povolená činnost dotkne. Je totiž zřejmé, že důsledky povolené hornické činnosti nejsou omezeny jen na stanovený dobývací prostor, řada důsledků povolované činnosti dobývací prostor přesahuje (například hladina hluku).

30Ca 6/2005

K přijetí dotace I když žádost o poskytnutí dotace

9 Ca 186/2005

Ředitelství silnic a dálnic ČR bylo jakožto veřejná instituce hospodařící s veřejnými prostředky povinným subjektem ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění účinném do 22. 3. 2006, jehož stíhala povinnost poskytovat informace vztahující se k jeho působnosti.

5 Ca 126/2006

Od práva náležejícího vybrané skupině osob ve smyslu § 133 zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona, je třeba odlišit obecné právo vyplývající ze zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, tj. obecné právo na informace, které přísluší všem a podléhá omezením stanoveným pouze a jedině zákonem. Ustanovení § 133 stavebního zákona, podmiňující možnost přístupu k informacím obsaženým v územně plánovací dokumentaci a dokumentaci staveb tím, že žadatel o informaci správnímu orgánu prokáže odůvodněnost svého požadavku, nebylo možné chápat tak, že omezuje možnosti obecného poskytování informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Podle § 133 stavebního zákona byly chráněny pouze některé druhy informací, a to z důvodu ochrany zájmů tam uvedených.

62 Ca 20/2006

I. Soubor podkladů rozhodnutí opatřovaných za účelem zjištění skutečného stavu věci může zásadně vznikat ve všech stupních správního řízení, a tedy ve všech těchto stupních mohou být utvářena i jednotlivá skutková zjištění opírající se o tyto podklady (§ 59 odst. 1 správního řádu z roku 1967). Správní orgán vyšší instance však zejména v případech správního trestání musí dbát na to, aby skutková zjištění učiněná v průběhu správního řízení ve vyšší instanci a z nich pramenící závěry nevychýlily předmět řízení mimo rámec vymezený oznámením o zahájení správního řízení a mimo rámec rozhodnutí vydaného v předchozím stupni správního řízení. II. Dospěje-li správní orgán vyšší instance k závěru, že jednotlivá východiska dalších úvah správního orgánu nižší instance a nadto i jeho závěry vyplývající z těchto východisek jsou opodstatněné, nic mu nebrání, aby v té části, v níž se s rozhodnutím vydaným v nižší instanci ztotožní, na příslušné závěry odkázal, vyslovil s nimi souhlas, a tím je do svého rozhodnutí převzal. Takový postup sám o sobě nečiní rozhodnutí vydané ve vyšší instanci nepřezkoumatelným [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. III. Při vymezování relevantního trhu podle § 2 odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, se zkoumá jak, čím a kde jsou potřeby spotřebitelů uspokojovány, aniž by mohla být za klíčovou považována skutečnost, kolik spotřebitelů se při uspokojení své poptávky rozhodne pro konkrétní plnění. Je-li z hlediska věcného vymezení relevantního trhu stěžejní, zda jednotlivá nabízená plnění (zboží ve formě výrobků či služeb) jsou či mohou být dle konečných spotřebitelů využita ke stejnému účelu, zda plní stejnou funkci a zda je lze nahradit plněním, jež má z jejich pohledu týž význam a tutéž hodnotu, pak výsledek spotřebitelské volby ve prospěch jednoho plnění nevylučuje, aby jiná plnění, byť by byla preferována podstatně užším okruhem konečných spotřebitelů, byla plněními na samostatném relevantním trhu. IV. Je-li soutěžně právní úprava v oblasti zneužití dominantního postavení na komunitární úrovni (článek 82 Smlouvy o založení Evropského společenství) shodná s materií tuzemskou vnitrostátní (§ 11 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže) a odkazuje-li Úřad pro ochranu hospodářské soutěže při svém rozhodování na předchozí rozhodovací praxi Evropské komise či soudů rozhodujících na komunitární úrovni, pak nejde o „aplikaci komunitárního práva“, nýbrž o podpůrnou argumentaci k závěrům učiněným při aplikaci vnitrostátního práva směřující k doložení předvídatelnosti a konzistentnosti rozhodování na obou úrovních (komunitární i vnitrostátní).

7 Ca 223/2004

Skutečnost, že účastník uplatnil reklamaci proti vyúčtování cen za telekomunikační služby v provozovně provozovatele telekomunikačních služeb, a nikoli v jeho sídle, nezbavovala provozovatele povinnosti vyřídit reklamaci v souladu s § 82 odst. 8 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů.

4 Cad 50/2006

Pokud se žalobce opakovaně bez dostatečné omluvy nedostavil na rekvalifikační kurz, a v důsledku toho byl z kurzu vyloučen, lze jeho jednání hodnotit jako jiné jednání, kterým zmaří nástup do zaměstnání dle § 31 písm. f) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Takové jednání může být důvodem pro vyřazení žalobce z evidence uchazečů o zaměstnání podle § 30 odst. 2 písm. e) citovaného zákona.

31Ca 166/2005

I. V jednacím řízení s uveřejněním podle § 25 odst. 2 písm. c) zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, sice uchazeči podávají zadavateli nabídky, ty jsou však předmětem dalšího jednání mezi zadavatelem a uchazeči, a tedy konkrétní podmínky navrhované v nabídkách mohou být v průběhu jednacího řízení modifikovány v závislosti na průběhu a výsledcích těchto jednání. II. K porušení zásady transparentnosti zadávacího řízení podle § 25 odst. 1 zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, může dojít tehdy, pokud by v zadavatelově postupu byly shledány takové prvky, jež by zadávací řízení činily nekontrolovatelným, hůře kontrolovatelným, nečitelným nebo nepřehledným, případně jež by vzbuzovaly pochybnosti o pravých důvodech jednotlivých kroků zadavatele. III. K porušení zásady nediskriminace zadávacího řízení podle § 25 odst. 1 zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, může dojít tehdy, pokud by zadavatel v téže situaci a v týchž otázkách přistupoval k některým uchazečům o veřejnou zakázku procedurálně nebo obsahově jinak než ke zbylým, popř. pokud by v důsledku zadavatelova postupu bylo některým uchazečům objektivně znemožněno nebo ztíženo ucházet se o veřejnou zakázku za podmínek, za nichž se o ni mohou ucházet jiní uchazeči.

7 Ca 51/2006

Skutečnost, že platnost osvědčení pro příslušný stupeň utajení dle zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností, v době rozhodování soudu stejně zanikla uplynutím času, nemá na věcný přezkum rozhodnutí o zániku platnosti osvědčení vliv. Soud rozhodnutí i v takovém případě věcně přezkoumá a rozsudkem o něm rozhodne, jinak by účastníkovi upíral právo na soudní přezkum takového rozhodnutí.

15Ca 196/2006

Kraje prostřednictvím svých jednacích řádů nemohou omezovat právo občanů kraje vyjadřovat se k projednávaným věcem, které je jim přiznáno zákonem č. 129/2000 Sb., o krajích [§ 12 odst. 2 písm. b)]. Občané kraje tak mohou na zasedání zastupitelstva vyjadřovat svá stanoviska, která souvisejí s projednávanou problematikou.

9 Ca 270/2004

Není povinností žadatele o informace právně kvalifikovat, podle jaké zákonné normy se informací na povinném subjektu domáhá. Vzhledem k obecné zásadě správního řízení, podle níž rozhodující je obsah samotného podání účastníka řízení, nikoliv jeho (případně nesprávné) označení, nelze z hlediska postupu povinného subjektu při vyřízení předmětné žádosti považovat za závazný odkaz žalobce na zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, obsažený v označení jeho žádosti. I přes tento odkaz je úkolem žalovaného posoudit, o jaké informace se ve skutečnosti jedná a podle kterého právního předpisu má při jejich poskytnutí, event. odepření jejich zpřístupnění, postupovat. Dospěje-li povinný subjekt (ministerstvo) při takovém posouzení k závěru, že žádané informace nejsou informacemi o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů ve smyslu § 2 písm. a) zákona č. 123/1998 Sb., je namístě, aby žádost posoudil a rozhodl o ní na základě obecné právní úpravy týkající se práva na svobodný přístup k informacím, jež je obsažena v zákoně č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.

57 Ca 15/2006

Jestliže někdo tvrdí, že s ním má být v řízení podle § 34 odst. 1 stavebního zákona z roku 1976 jednáno jako s účastníkem řízení, musí především specifikovat své právo potencionálně zasažené rozhodnutím a chráněné právními předpisy a své tvrzení opřít o konkrétní skutkové důvody. Nepřiznání účastenství takové osobě předpokládá, že se správní orgán bude zabývat každým dílčím důvodem, o který osoba domáhající se účastenství své tvrzení opírá, a že kvalifikovaným způsobem vyvrátí opodstatněnost každého jednotlivého důvodu, a tím správnost celého tvrzení.

22 Ca 442/2004

I. Přívlastek „řádně ohrazené“ užitý v § 2 písm. e) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, se vztahuje toliko ke školkám, nikoli již k pozemkům zastavěným, zahradám či sadům. Zastavěné pozemky, zahrady a sady jsou proto vždy nehonebními, bez ohledu na jejich ohrazení. II. „Dálnice, silnice dálničního typu, přehrady a letiště se zpevněnou plochou“ jsou v § 17 odst. 5 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, uvedeny za slovem „například“, proto se zde nejedná o taxativní

15 Ca 62/2005

Na daňového poradce, který je zároveň držitelem živnostenského oprávnění k provozování vázané živnosti „činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence“, se při provozování účetního poradenství, vedení účetnictví a vedení daňové evidence vztahuje § 6 odst. 8 zákona ČNR č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, který upravuje jeho povinnost zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s výkonem daňového poradenství.

9 Ca 212/2005

Podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, je překážkou bránící zápisu přihlašovaného označení do rejstříku ochranných známek existence pravděpodobnosti záměny na straně veřejnosti, která je dána pouze při kumulativním splnění dvou zákonem stanovených podmínek, kterými jsou jednak shodnost či podobnost přihlašovaného označení se starší ochrannou známkou, a jednak shodnost nebo podobnost výrobků či služeb, na něž se přihlašované označení a namítaná starší ochranná známka vztahují. Dospěje-li tedy správní orgán k závěru, že přihlašované označení není shodné se starší ochrannou známkou namítatele ani jí není podobné, nemusí dále zkoumat shodnost či podobnost výrobků či služeb, na něž se obě označení vztahují, protože ani jejich případně zjištěná shodnost či podobnost by (sama o sobě) nebyla na překážku zápisu přihlašovaného označení do rejstříku ochranných známek.

22 Ca 312/2005

Podání dodatečného daňového přiznání nevytváří procesní překážku pro zahájení daňové kontroly za stejné zdaňovací období dle § 16 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, neboť zákon žádné takové omezení pro správce daně nestanoví.

30 Ca 30/2007

Ustanovení § 10 odst. 2 písm. a) zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ukládá správnímu orgánu zakázat shromáždění v případě, že je s oznámeným místem shromáždění spojena hrozba závažného nebezpečí pro zdraví účastníků shromáždění, respektive pokud se shromáždění má konat na místě, které vykazuje takové negativní vlastnosti, na základě kterých lze důvodně očekávat, že kvůli nim s velkou pravděpodobností může dojít k újmě na zdraví účastníků shromáždění. Zpravidla půjde o místo nevhodné pro pořádání jakéhokoli shromáždění, za situace přetrvávání negativních vlivů tohoto místa. Hrozba musí být dána samotnou povahou místa.

9 Ca 86/2006

Rozdíl mezi lékařským posudkem ve smyslu § 77 odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, a zdravotnickou dokumentací, kterou jsou zdravotnická zařízení povinna vést podle § 67b odst. 1 téhož zákona, spočívá v tom, že zdravotnická dokumentace obsahuje výhradně údaje o zdravotním stavu pacienta, průběhu jeho léčení a postupu při poskytování zdravotní péče, zatímco v lékařském posudku se lékař vyjadřuje k určité právně významné otázce na základě posouzení zdravotního stavu pacienta. Typickým příkladem lékařského posudku je posudek o zdravotní způsobilosti zaměstnance k výkonu určitého druhu práce, posudek o tom, zda nemoc, kterou pacient trpí, je nemocí z povolání, či o tom, je-li dotyčná osoba zdravotně způsobilá pro vydání zbrojního průkazu.