Plný text
11 Tcu 24/2026-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. 2. 2026 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky D. P., rozsudkem Zemského soudu Korneuburg, Rakouská republika, ze dne 26. 1. 2023, sp. zn. 326 Hv 71/22b, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Zemského soudu Korneuburg, Rakouská republika (dále jen „cizozemský soud“), ze dne 26. 1. 2023, sp. zn. 326 Hv 71/22b, který nabyl právní moci dne 31. 3. 2023, byl D. P. (dále jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání přečinu profesionálně provedené krádeže podle § 127, § 130 odst. 1 první případ rakouského trestního zákoníku (dále jen „StGB“), ve spojení s § 15 StGB. Za uvedený přečin byl odsouzenému cizozemským soudem uložen (nepodmíněný) trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců. 2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený shora uvedeného přečinu (stručně řečeno) dopustil takto:
A. Odsouzený společně s R. P. ve vědomé a úmyslné spolupráci jako spolupachatelé odcizili cizí movité věci,
I. dne 20. 8. 2022 se v XY pokusili oprávněným osobám pobočky Spar v XY odcizit zboží a potraviny v celkové hodnotě 243,53 eur, a to s úmyslem se jejich přivlastněním neoprávněně obohatit, a to tak, že odnesli zboží a potraviny z pobočky bez zaplacení, přičemž zůstalo pouze u pokusu, protože byli pozorováni a následně i pronásledováni zaměstnanci pobočky a po jejich výzvě předměty upustili a uprchli.
II. dne 20. 9. 2022 se ve Vídni ve vědomé a úmyslné spolupráci jako spolupachatelé (§ 12 StGB) za účelem pravidelného výdělku (§ 70 odst. 1 bod 3 StGB) pokusili odcizit cizí movité věci, konkrétně zboží v celkové hodnotě 972,98 eur, a to oprávněným osobám společnosti LIDL Österreich GmbH, s úmyslem se jeho přivlastněním neoprávněně obohatit (§ 15 StGB), a to tak, že zboží vložili do nákupního vozíku a pokusili se opustit obchod bez zaplacení, přičemž však byli sledováni ochrankou.
B. Odsouzený a L. T. dne 15. 12. 2022 ve Vídni a na dalších místech za účelem pravidelného výdělku (§ 70 odst. 1 bod 1 a 3 StGB), s použitím batohu vyloženého alobalem odcizili nebo se pokusili odcizit cizí movité věci níže uvedeným oprávněným osobám, konkrétně zboží, které vložili do batohu a prošli pokladnou bez zaplacení, s úmyslem se jeho přivlastněním neoprávněně obohatit, konkrétně
I. odcizili:
a) oprávněným osobám společnosti XY zboží v celkové hodnotě 1 370,98 eur;
b) oprávněným osobám společnosti XY zboží v celkové hodnotě 369 eur;
c) oprávněným osobám společnosti OBI XY zboží v celkové hodnotě nejméně 300 eur;
d) dosud nezjištěným oprávněným osobám kávu v celkové hodnotě nejméně 15,95 eur;
e) dosud nezjištěným oprávněným osobám nářadí v celkové hodnotě nejméně 200 eur;
II. pokusili se odcizit oprávněným osobám společnosti XY zboží v celkové hodnotě 802 eur.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že Nejvyšší soud s ohledem na čl. II bod 18. přechodných ustanovení zákona č. 427/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, i nadále aplikuje § 4a odst. 3 zákona, ve znění účinném přede dnem 1. 7. 2024, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 zaznamenáno do evidence Rejstříku trestů. V takovém případě rozhodne na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije obdobně. 6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie, konkrétně příslušným soudem Rakouské republiky. Předmětné odsouzení se navíc týká skutku, který je trestný i podle právního řádu České republiky (jmenovitě trestného činu krádeže podle § 205 tr. zákoníku). Cizozemské odsouzení bylo zaznamenáno do evidence Rejstříku trestů dne 17. 2. 2023.
7. Konkrétně jednání odsouzeného vykazuje přinejmenším znaky pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. zákoníku, ve spojení s § 116 tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku [srov. body 12), 13) opisu z rejstříku trestů odsouzeného]. Formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona jsou tedy splněny. 8. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený totiž svým jednáním porušil zájem na ochraně cizího majetku. Jde-li o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že odsouzenému byl cizozemským soudem uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018). V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení D. P. výše označeným rozsudkem cizozemského soudu hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky zcela vyhověl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 2. 2026
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.