Plný text
11 Tcu 3/2026-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. 1. 2026 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky F. K., rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni, Rakouská republika, ze dne 6. 11. 2023, sp. zn. 082 Hv 81/23s.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni, Rakouská republika (dále jen „cizozemský soud“), ze dne 6. 11. 2023, sp. zn. 082 Hv 81/23s, který nabyl právní moci dne 6. 11. 2023, byl F. K. (dále jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání trestných činů v bodech I./1–5/ opakované krádeže částečně vloupáním podle § 127, § 129 odst. 1 bod 3, § 130 první případ, § 15 rakouského trestního zákoníku (dále jen „StGB“), v bodě II. zatajení listin podle § 229 odst. 1 StGB a v bodě III. odcizení bezhotovostních platebních prostředků podle § 241e odst. 3 StGB. Za uvedené trestné činy byl odsouzenému cizozemským soudem uložen (nepodmíněný) trest odnětí svobody v trvání jednoho roku.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený shora uvedených trestných činů dopustil tak, že ve Vídni
I. úmyslně odcizil nebo se pokusil odcizit níže uvedené movité věci dosud nezjištěné hodnoty patřící třetím osobám, a to opakovaně za účelem výdělku – částečně vloupáním – konkrétně: 1. dne 26. 9. 2023 G. H. odcizil klíč od motorového skútru značky Honda PS125 s poznávací značkou XY, a to tak, že ho vzal z neuzamčeného horního pouzdra a schoval (č. 5); 2. dne 27. 9. 2023 se pokusil oprávněným osobám společnosti Media Markt odcizit elektrickou koloběžku neznámé hodnoty, a to tak, že se pokusil přeštípnout ocelové lanko na koloběžce donesenými kleštěmi a pak se pokusil uvolnit zámek doneseným šroubovákem, přičemž čin zůstal ve fázi pokusu pouze proto, že se mu nepodařilo toto zajištění proti krádeži překonat (č. 2); 3. dne 27. 9. 2023 ve Vídni ihned po činu uvedeném pod bodem 2. odcizil z elektrického skútru látkovou tašku, ve které se nacházely různé doplňky pro tento elektrický skútr dosud neurčené hodnoty, vložil ji do svého cestovního kufru a bez zaplacení prošel pokladnou, přičemž čin zůstal ve fázi pokusu pouze proto, že byl zpozorován a zadržen ochrankou obchodu T. S. (č. 3); 4. dne 27. 9. 2023 odcizil oprávněným osobám společnosti Hervis různé kusy oblečení (1 kalhoty, 1 tričko/oboje značky New Balance, a pár ponožek/Sketchers) v celkové hodnotě 114,97 EUR, a to tak, že je v nepozorovaném okamžiku sebral a opustil obchod bez zaplacení (č. 4), 5. v době, kterou již nelze určit, na místě, které již nelze určit, odcizil oprávněným osobám, které již nelze určit, různé cennosti, jejichž hodnotu již nelze určit, konkrétně předměty zajištěné v cestovním kufru odsouzeného, a to mobilní telefony, navigační zařízení a příslušenství, jako jsou kabely (č. 1); II. od neznámého data až do svého zatčení dne 27. 9. 2023 ukrýval listiny, s nimiž nebyl oprávněn nakládat, s úmyslem zabránit jejich použití v právním styku jako důkaz práva, právního vztahu nebo skutečnosti, a to tak, že je sebral a nosil u sebe, a to konkrétně: a) kartičku sociálního pojištění Ch. H. (č. 2.20), b) kartičku sociálního pojištění A. H. (č. 2.36), c) kartičku sociálního pojištění A. P. (č. 2.46), d) řidičský průkaz R. F. (č. 2.49), e) cestovní pas R. F. (č. 2.31) (č. 7); III. od nezjištěného času až do svého zadržení dne 27. 9. 2023 skrýval bezhotovostní platební prostředky s úmyslem zabránit jejich použití v právním styku jako důkaz práva, právního vztahu nebo skutečnosti, a to konkrétně: 1. Visa kartu k účtu č. XY (č. 2.34), 2. Mastercard k účtu č. XY (č. 2.40), 3. Mastercard Platinum k účtu č. XY (č. 2.48), 4. Visa kartu k účtu č. XY na jméno D. S. (č. 2.54).
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že nejsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 1 zákona.
5. Především je třeba uvést, že Nejvyšší soud s ohledem na čl. II bod 18. přechodných ustanovení zákona č. 427/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, i nadále aplikuje § 4a odst. 3 zákona, ve znění účinném přede dnem 1. 7. 2024, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 zaznamenáno do evidence Rejstříku trestů. V takovém případě rozhodne na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije obdobně.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie, konkrétně příslušným soudem Rakouské republiky. Cizozemské odsouzení bylo zaznamenáno do evidence Rejstříku trestů dne 9. 11. 2023.
7. Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle § 4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému skutku zvlášť (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Je-li pak předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, avšak některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, v takovém případě se jako na odsouzení soudem České republiky hledí jen na část odsouzení, které se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti splněna. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna, přitom určí Nejvyšší soud v rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona s přihlédnutím k závažnosti skutku, ohledně kterého tyto podmínky splněny nejsou. Určení přiměřeného trestu, stran něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky, je nezbytné s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle § 4a odst. 3 (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u kterého není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu), se zamítne.
8. Ohledně jednání uvedeného pod body I. a III. je podmínka oboustranné trestnosti splněna, neboť tam uvedené jednání vykazuje nejméně znaky pokusu pokračujícího přečinu krádeže podle § 21 odst. 1 k § 205 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku účinného od 1. 1. 2026, ve spojení s § 116 tr. zákoníku, a trestného činu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku.
9. Naopak podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna ve vztahu k jednání pod bodem II. cizozemského rozsudku, které bylo cizozemským soudem právně posouzeno jako trestný čin zatajení listin, neboť toto nevykazuje znaky žádného trestného činu podle příslušných právních předpisů České republiky. Přitom je významné, že držení těchto listin obviněným nemá žádnou spojitost s krádeží (pod bodem I.) ani s nakládáním s cizími platebními kartami (pod bodem III.), takže nelze uvažovat o tom, že z hlediska tuzemského práva by na držení listin (pod bodem II.) bylo možno nahlížet nikoli jako na samostatný skutek, nýbrž jako na součást jediného skutku, jehož trestnost by byla zachována jeho další součástí (buď krádeží pod bodem I. nebo dispozicí s cizími platebními kartami pod bodem III.). 10. S ohledem na výše uvedené je tedy zřejmé, že podmínka oboustranné trestnosti činu, která je nezbytným předpokladem pro postup podle § 4a odst. 3 citovaného zákona, byla splněna toliko ve vztahu k části jednání odsouzeného popsaného v rozsudku cizozemského soudu. V důsledku toho však nejsou v posuzované věci zároveň dány i všechny podmínky materiální povahy. Z výrokové části rozsudku cizozemského soudu vyplývá, že nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku byl uložen jako úhrnný a určení jakéhokoli odpovídajícího trestu za zbývající skutky splňující podmínku oboustranné trestnosti by nutně muselo klesnout pod hranici jednoho roku odnětí svobody. Toto rozhraní je přitom dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu – viz např. usnesení ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018 – pokládáno za mez, pod níž jde o situaci, kdy závažnost činu a druh trestu ve smyslu § 4a odst. 3 zákona neopodstatňuje závěr, že na cizozemské rozhodnutí se hledí jako na odsouzení tuzemským soudem.
11. Z popsaných podstatných důvodů Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti nevyhověl a tento zcela zamítl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 1. 2026
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval: Mgr. Ondřej Vítů soudce