Plný text
11 Tdo 1136/2025-1130
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. 1. 2026 dovolání obviněného K. T., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Praha - Pankrác, podané proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 4. 2025, sp. zn. 3 To 56/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 8 T 121/2024, a rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného K. T. odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 12. 2024, č. j. 8 T 121/2024-916, byl obviněný K. T. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Za tuto trestnou činnost a sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 1. 2022, č. j. 2 T 8/2022-41 (který nabyl právní moci dne 23. 2. 2022), byl jmenovaný obviněný podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně okresní soud podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z výše uvedeného trestního příkazu, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
2. V souvislosti s projednávanou trestnou činností byli týmž rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích uznáni vinnými rovněž spoluobvinění R. B., V. P. a S. M., a to pro spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, jakož i spoluobvinění I. B. a M. P., a to pro spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku.
3. Proti výše uvedenému rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích podal obviněný odvolání, které zaměřil proti výroku o vině i o trestu. O tomto řádném opravném prostředku rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 7. 4. 2025, č. j. 3 To 56/2025-1010 tak, že odvolání obviněného K. T. (stejně jako odvolání spoluobviněných S. M. a V. P.) podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
4. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Českých Budějovicích se obviněný K. T. shora uvedené trestné činnosti dopustil tak, že:
ačkoli lék Oxycodon (poznámka Nejvyššího soudu: správně má být uvedeno léčivo s obchodním názvem Oxycontin), obsahující omamnou látku oxykodon zařazenou včetně izomerů, esterů a etherů (zahrnující i soli v případě, že takové soli existují) do Seznamu I Jednotné úmluvy o omamných látkách a do přílohy č. 1 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, vydaného na základě zmocnění podle § 44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, kdy k zacházení s takovou látkou je třeba zvláštního povolení, kterým obviněný nedisponoval,
tak obviněný K. T. v přesně nezjištěné době od jara roku 2021 do konce roku 2021 nejméně v sedmi případech na přesně nezjištěném místě u obce XY neoprávněně zprostředkoval a za úplatu podle potřeby nakupujícího a po předchozí domluvě zprostředkoval V. O. nákup léku s obchodním názvem Oxycontin (obsahující účinnou látku oxykodon) od dosud neustanovené osoby, kdy v jednotlivých případech od V. O. vždy převzal finanční obnos ve výši nejméně 6.000 Kč a za tento mu přinesl uvedený lék, přičemž mu v daném období takto zprostředkoval a následně předal celkem 7 kusů krabiček léku Oxycontin po 60 tabletách, tedy 420 tablet, s obsahem účinné látky 40 mg oxykodonhydrochloridu v jedné tabletě, což představuje 16.800 mg oxykodonhydrochloridu, tedy 15.036 mg účinné látky oxykodonu, případně s obsahem účinné látky 80 mg oxykodonhydrochloridu v jedné tabletě, což představuje 33.600 mg oxykodonhydrochloridu, tedy 30.144 mg účinné látky oxykodonu, za částku v celkové výši 42.000 Kč.
II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu
5. Proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 4. 2025, č. j. 3 To 56/2025-1010, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 12. 2024, č. j. 8 T 121/2024-916, podal obviněný K. T. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, které zaměřil proti výroku o vině. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázal na existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě, neboť je přesvědčen, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, kterým byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Dále dovolatel odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
6. S odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítl, že z provedeného dokazování byla vyvozena nesprávná skutková zjištění, která jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy, pročež je závěr okresního soudu (přestože se s ním bezvýhradně ztotožnil i krajský soud) nesprávný, neboť nemá oporu v provedeném dokazování. Konkrétně dovolatel namítl, že závěr o spáchání projednávaného trestného činu je založen na nevěrohodné výpovědi jediného svědka V. O., která navíc není ve věci podporována žádným dalším důkazem. Skutkový závěr o vině obviněného však podle dovolatele nemůže být založen na jediném, byť řádně provedeném důkazu. Jelikož v projednávaném případě k takové situaci došlo, obviněný má za to, že oba soudy nižších stupňů se dopustily porušení zásady presumpce neviny a z ní vyplývající zásady in dubio pro reo. Vyjma toho obviněný s odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. navrhl, aby dovolací soud přezkoumal i všechny další právní závěry odvolacího soudu, které jej ve svém souhrnu vedly k nesprávnému rozhodnutí o odmítnutí řádného opravného prostředku podaného jeho osobou.
7. Vzhledem k výše uvedeným pochybením dovolatel závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud tomuto dovolání vyhověl, a tedy aby podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 4. 2025, č. j. 3 To 56/2025-1010, stejně jako jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 12. 2024, č. j. 8 T 121/2024-916, a následně Okresnímu soudu v Českých Budějovicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
8. K dovolání obviněného se ve svém písemném stanovisku ze dne 26. 11. 2025, sp. zn. 1 NZO 787/2025-10, vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Námitku dovolatele stran hodnocení výpovědi svědka V. O. soudy nižších stupňů státní zástupce odmítl, neboť takto formulovaná výhrada dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě obsahově vůbec neodpovídá. Současně odmítl i navazující tvrzení obviněného, že byl uznán vinným toliko na základě tohoto jediného důkazu, neboť se nezakládá na pravdě. Námitku podřazenou pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. státní zástupce rovněž vyhodnotil jako irelevantní pro její paušalizující nekonkrétnost. Vzhledem k tomu, že dovolatel v podstatě neformuloval existenci žádného (natož zjevného) rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (jakož ani porušení jeho práv vyplývajících z principu spravedlivého procesu) a jelikož i právní posouzení věci odpovídá zjištěnému skutkovému stavu, státní zástupce závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., a to v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Současně vyjádřil státní zástupce podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než jím navrhované rozhodnutí.
9. Předmětné vyjádření státního zástupce k dovolání podanému obviněným bylo Nejvyšším soudem následně zasláno obhájkyni obviněného k jeho případné replice, která však nebyla do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání tomuto soudu předložena.
III. Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. ř., zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. ř., jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje všechny obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. ř.
11. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem ustanovením trestního řádu, to znamená, že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
IV. Důvodnost dovolání
12. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací námitky věcně podřadit pod některý z důvodů, které jsou taxativně uvedeny v citovaném ustanovení zákona, neboť jejich existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
13. Obviněný ve svém dovolání výslovně odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Z pohledu zákonného vymezení tohoto dovolacího důvodu lze za právně relevantní dovolací námitku považovat jednak správnost a úplnost skutkových zjištění (na nichž je napadené rozhodnutí založeno), dále procesní bezvadnost provedeného dokazování, jakož i správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Předmětný dovolací důvod přitom umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v § 265a odst. 2 tr. ř.
14. Předmětný dovolací důvod tedy umožňuje nápravu toliko v případech, kdy došlo k zásadním (zjevným) vadám ve skutkových zjištěních, přičemž věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních. Těmi jsou jednak případy tzv. extrémního (zjevného) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), dále případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.), a konečně případ vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém (tj. v důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno). Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu s účinností ode dne 1. 1. 2022 tedy nikterak nedošlo k obecnému (plošnému) rozšíření mezí dovolacího přezkumu na jakékoli otázky skutkového charakteru, neboť – jak již bylo deklarováno výše - umožňuje nápravu jen v těch nejzávažnějších případech, kdy došlo k zásadním vadám v rozhodných skutkových zjištěních.
15. Obviněný současně odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je možné iniciovat tehdy, pokud napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu však nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
16. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
V. K meritu věci
17. V duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obviněného K. T. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování připojeného spisového materiálu a obsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k závěru, že jím vznesené dovolací námitky byly podány z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř.
18. Předně Nejvyšší soud ověřil, že Okresní soud v Českých Budějovicích odvodil své skutkové závěry z provedených a vzájemně se doplňujících důkazů, které zjevně vyhodnotil v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., tedy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na posouzení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Poté soud prvního stupně svým skutkovým závěrům přiřadil přiléhavou hmotněprávní kvalifikaci, neboť zákonné znaky skutkové podstaty přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku byly jednáním obviněného bez důvodných pochybností naplněny, a to jak po objektivní, tak subjektivní stránce. S výrokem o vině soudu prvního stupně se následně bezvýhradně ztotožnil i Krajský soud v Českých Budějovicích, který ve svém usnesení ze dne 7. 4. 2025, č. j. 3 To 56/2025-1010, odvolání obviněného zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. Současně se oba soudy nižších instancí v rámci odůvodnění svých rozhodnutí řádně vypořádaly s již dříve přednesenými námitkami obviněného.
19. I přes tyto skutečnosti obviněný podal proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích mimořádný opravný prostředek, ve kterém se opětovně a zcela zřekl své odpovědnosti za spáchaný přečin, neboť je i nadále přesvědčen, že na základě provedených důkazů nelze dospět k závěru o jeho vině. S ohledem na tyto námitky Nejvyšší soud v mezích uplatněných dovolacích důvodů danou věc znovu přezkoumal, nicméně v rámci své revize neshledal, že by postupem soudů nižších stupňů došlo k obviněným vytýkaným pochybením.
20. Dovolatel s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě fakticky označil stabilizované skutkové závěry ve vztahu ke své osobě za extrémně rozporné s výsledky provedeného dokazování. Tento zjevný nesoulad dovolatel spatřuje v tom, že skutek, jímž byl soudy nižších stupňů shledán vinným, měl být prokázán toliko na základě výpovědi jediného svědka V. O., která podle jeho mínění není podpořena žádným dalším důkazem a která je navíc zcela nevěrohodná, čímž v projednávané věci došlo k porušení zásady presumpce neviny a z ní vyplývající zásady in dubio pro reo.
21. Avšak Nejvyšší soud z přiloženého spisového materiálu ověřil, že okresní soud ve věci provedl odpovídající dokazování, zahrnující vyjma výpovědi obviněného na straně jedné a výpovědi svědka V. O. na straně druhé, také další důkazy, které věrohodnost tohoto svědka verifikovaly – konkrétně výpovědi spoluobviněných R. B., I. B., V. P., S. M., ale i další skutečnosti plynoucí z listinných důkazů, zejména z lékařských zpráv psychiatrů MUDr. Pavla Churana a MUDr. Karla Rybáka, ze sdělení Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL), ze záznamů uskutečněného telekomunikačního provozu, jakož i z dalších, méně podstatných důkazů.
22. Pakliže dovolatel v rámci svého mimořádného opravného prostředku znovu namítá, že z provedených důkazů není možné jeho vinu prokázat, je třeba konstatovat, že z trestné činnosti je spolehlivě usvědčován zejména výpovědí svědka V. O., neboť se jedná o osobu, která nelegálně nakupovala psychofarmaka jak od něho samotného, tak i od dalších výše uvedených spoluobviněných. Konkrétně tento svědek odebíral za úplatu od spoluobviněných R. B., I. B., V. P. a S. M. léčiva Rivotril, Xanax, a Codein a od obviněného K. T. léčivo Oxycontin. Jelikož se tedy ve věci jedná o hlavního svědka, je zjevné, že obviněný po celou dobu trestního řízení takticky brojí právě proti jeho výpovědi za účelem jejího znevěrohodnění. Avšak oba soudy nižších stupňů se všemi námitkami, které obviněný opakovaně vznášel již v průběhu vedeného trestního stíhání, podrobně zabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutí je řádně a velmi pečlivě vypořádaly (okresní soud v odůvodnění svého rozsudku zejména na stranách 21 až 23, krajský soud v odůvodnění svého usnesení v bodech 25. až 26.).
23. Základní námitka obviněného založená na tvrzení, že výpověď svědka V. O. je zcela nevěrohodná, byla soudy nižších stupňů oprávněně odmítnuta jako účelová a nepravdivá, neboť jednotlivé části výpovědi jmenovaného svědka byly ve vztahu k jeho osobě oběma soudy pečlivě ověřovány. Ve vztahu k obviněnému se jedná o úřední záznam o podaném vysvětlení M. B., který byl v řízení před soudem za splnění podmínek § 211 odst. 6 tr. ř. proveden jako důkaz, a z něhož jasně plyne, že si obviněný obstarával léčivo Oxycontin od osoby jménem K. v oblasti XY. Pokud obviněný usiloval zpochybnit věrohodnost výpovědi svědka O. s ohledem na to, že u hlavního líčení si nevybavoval (pro uplynulý časový odstup i jeho tehdejší závislosti na omamných látkách) název obce, kde mělo docházet k zobchodování jím žádaného léčiva, je nutné konstatovat, že svědek stran těchto nelegálních transakcí vypovídal jak u hlavního líčení tak v přípravném řízení stejně, tedy zcela konsistentně, přičemž polohu obce lokalizoval alespoň přibližně tvrzením, že se nacházela cca 10 až 15 km od XY, kde se u prodejny potravin scházel s obviněným za účelem získání požadovaného léčiva.
24. O věrohodnosti výpovědi tohoto svědka svědčí i jeho tvrzení, že obviněnému prodával pervitin, což je skutečnost, která byla ověřena záznamem uskutečněné elektronické komunikace, ze které vyplynula jak dlouhodobá vzájemná komunikace obou osob, tak i opakované objednávky pervitinu. Nelze rovněž pominout, že okresní soud vyhodnotil výpověď tohoto svědka jako pravdivou i vůči dalším ve věci obviněným osobám, od kterých za úplatu odebíral psychofarmaka Rivotril, Xanax a Codein, původně určená k léčbě duševních poruch. O věrohodnosti výpovědi svědka O. přitom svědčí i skutečnost, že u hlavního líčení objem obviněným předaného léčiva Oxycontin oproti svým odhadům z přípravného řízení výrazně ponížil, neboť jak připustil, „je to dlouhá doba, nechtěl lhát, nepamatuje si to už přesně“, avšak stran počtu odebraných léčiv, která okresní soud uvedl v rámci tzv. skutkové věty, svědek vyjádřil naprostou jistotu. V podrobnostech Nejvyšší soud odkazuje na hodnocení věrohodnosti tohoto svědka obsažené na stranách 21 až 23 odůvodnění rozsudku okresního soudu, jakož i v bodě 26. odůvodnění usnesení krajského soudu.
25. Pokud tedy dovolatel dlouhodobě tvrdí, že výpověď svědka O. je z obsahového hlediska nevěrohodná, jednoduše neuvádí pravdu a předmětnou výpověď znevěrohodňuje pouze účelově, a to na základě svých smyšlenek a zavádějících tvrzení. 26. Stejně tak není pravdivá ani další dovolatelova námitka, že ze spáchání projednávaného trestného činu byl uznán vinným toliko na základě jediného důkazu (jímž měl na mysli svědectví jediného svědka V. O.), čímž měla být porušena základní procesní zásada in dubio pro reo. Tímto tvrzením dovolatel v podstatě deklaroval svůj názor, že v nyní posuzované věci nastala důkazní situace tzv. „tvrzení proti tvrzení“, kdy přes všechny provedené důkazy nadále převládají pochybnosti o skutkovém stavu, pročež se měly soudy v duchu této procesní zásady přiklonit k jím prezentované variantě průběhu skutkového děje. Z rozhodnutí soudů nižších stupňů je však zcela zřejmé, že okresní soud v rámci hodnocení prováděných důkazů porovnával obsah obou klíčových výpovědí (tzn. výpovědi obviněného na straně jedné a výpovědi svědka O. na straně druhé) velmi pečlivě, a pokud se v rámci hodnocení důkazů přiklonil k závěru, že výpověď jmenovaného svědka je pravdivá, neboť je zakotvena v důkazy ověřené realitě, nelze proti tomuto závěru vznášet žádné oprávněné námitky.
27. V tomto směru Nejvyšší soud připomíná, že v trestním řízení je třeba vycházet z nejvyššího možného stupně jistoty, který lze od lidského poznání požadovat, a to alespoň na úrovni obecného pravidla „prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 4266/16-1). Důvodné pochybnosti by se tak měly vztahovat ke skutkovým zjištěním, a nikoliv k hodnocení jednotlivého či jednotlivých důkazů (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1451/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1475/2016). Jednotlivé důkazy je nezbytné hodnotit v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř. v jejich vzájemných souvislostech, což je postup, kterým lze případné pochybnosti řádně odstranit. Nutným předpokladem použití této zásady je tedy reálná (nikoli domnělá) existence důvodných pochybností ve vztahu k projednávanému skutku či osobě pachatele, které nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu. Pravidlo in dubio pro reo je tudíž na místě použít jen tehdy, jsou-li pochybnosti o vině důvodné, takže v konfrontaci s nimi by výrok o spáchání trestného činu nemohl obstát. Navíc se musí jednat o pochybnosti závažné a již neodstranitelné provedením dalších či vyhodnocením stávajících důkazů. Svědčí-li důkazy o vině obviněného, že soud projednávající daný případ o jeho spáchání nemá žádné pochybnosti, není důvod rozhodovat ve prospěch obviněného (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1509/2016).
28. V dovoláním napadeném rozhodnutí jsou však skutkové závěry o vině obviněného opřeny o veskrze logické argumenty, které jsou podporovány výsledky dokazování provedeného v řízení před soudem prvního stupně, z jehož skutkových závěrů vycházel i odvolací soud. V posuzované věci tedy nedošlo k porušení zásady presumpce neviny a z ní vyplývajícího pravidla in dubio pro reo, neboť soudy obou nižších stupňů neměly o skutkových závěrech na základě provedených důkazů žádné, natož důvodné, pochybnosti. Aby alternativní varianta průběhu skutkového děje skutečně vedla k pochybnostem o vině obviněného, musí být možná a uvěřitelná, což v tomto případě nelze tvrdit, ježto obviněný své námitky založil toliko na paušálním zpochybňování logických skutkových závěrů bez toho, aby soudu předložil skutečně rozumnou a uvěřitelnou alternaci o možném průběhu skutkového děje.
29. Argumentaci obviněného ve vztahu k dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (v jeho první alternativě) je tedy možné označit za toliko skutkovou polemiku, ve které uvádí vlastní pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, čímž usiluje prosadit svoji obhajobu, v rámci které tvrdí, že se projednávané trestné činnosti nedopustil. Takový postup však nemohl být Nejvyšším soudem akceptován, neboť obviněný uplatněné skutkové námitky podřadil pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pouze formálně. Ve skutečnosti takto postavenou argumentaci nemohl podřadit pod žádný zákonem vymezený dovolací důvod, neboť v zásadě neargumentuje ve smyslu výše uvedeného zjevného (či extrémního) rozporu skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, nýbrž kontinuálně pokračuje ve své popěrné obhajobě, aniž by akceptoval důkazní argumenty obou soudů nižších stupňů.
30. Mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními je zjevná logická návaznost, pročež bylo svědectví ve věci slyšeného klíčového svědka V. O. (které je v plném souladu se všemi ve věci provedenými skutkovými zjištěními) zcela oprávněně vyhodnoceno jako věrohodné. Za této situace nelze – z pohledu zákonem vymezených dovolacích důvodů – nikterak úspěšně naznačovat, že se soudy nižších instancí v nyní posuzovaném případě dopustily svévolného hodnocení důkazů v neprospěch obviněného. Ze stejného důvodu Nejvyšší soud kategoricky odmítá tvrzení obviněného, že bylo postupem soudů prvního a druhého stupně porušeno jeho ústavně garantované právo na spravedlivý proces. Pokud tedy soudy nižších stupňů na základě výše popsaných důkazů shodně dospěly k nepochybnému závěru o vině obviněného, nelze již takový závěr za žádných okolností zpochybnit.
31. Dovolatel odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. rovněž vyjádřil své přesvědčení, že oba soudy nižších stupňů projednávanou trestnou činnost posoudily nesprávně i z hlediska hmotněprávního. V tomto smyslu však jeho písemné podání neobsahuje žádnou konkretizující námitku, toliko povšechný požadavek, aby Nejvyšší soud „posoudil všechny další právní závěry odvolacího soudu, které vedly k nesprávnému rozhodnutí“.
32. Jak bylo uvedeno již výše, je nutné, aby obviněný s poukazem na předmětný „hmotněprávní“ dovolací důvod vznášel výhrady právní povahy, které je však povinen dostatečně konkretizovat. Připomínka dovolatele, aby Nejvyšší soud přezkoumal všechny další právní závěry, ačkoli konkrétní hmotněprávní námitku fakticky nevznesl, je v přímém kontrastu se striktně dispozitivní koncepcí dovolacího řízení, ve kterém je přezkum prováděn výhradně na podkladě konkrétně formulovaných dovolacích námitek. Ostatně Nejvyšší soud ve své dosavadní judikatuře již mnohokrát uvedl, že pokud dovolatel své námitky dostatečně nekonkretizuje, Nejvyšší soud není povinen je za obviněného dohledávat či domýšlet (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2015, sp. zn. 11 Tdo 435/2015, podobně i usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07).
33. Ke zcela nekonkrétním námitkám tedy nelze v dovolacím řízení přihlížet, pročež se Nejvyšší soud k naprosto povšechné výzvě obviněného k přezkumu všech právních závěrů ani nemohl podrobněji vyjádřit. Za dané situace pouze konstatuje, že mezi skutkovými závěry učiněnými soudy nižších stupňů a jimi přijatými hmotněprávními závěry nezjistil žádného pochybení.
34. Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud ve shodě s judikaturou Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 17/05) ještě doplňuje, že obviněný ve svém dovolání brojí proti závěrům učiněným soudem prvního stupně, čímž de facto (implicitně) uplatnil shora uvedené dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. ř. ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a to v jeho druhé alternativě, neboť jím podané odvolání bylo Krajským soudem v Praze podle § 256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.
35. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé variantě je přitom dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Jelikož však Nejvyšší soud, jak je podrobně rozvedeno shora, v napadených rozhodnutích obou soudů nižších stupňů, popř. v jejich postupu v rámci řízení, které vydání těchto rozhodnutí předcházelo, neshledal porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněných dovolacích důvodů, ani jiného důvodu dovolání uvedeného v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., nemohl být naplněn ani obviněným výslovně neuplatněný, nicméně v jím podaném dovolání implicitně vyjádřený, dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
VI. Závěr
36. Nejvyšší soud po přezkumu připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že dovolatel v rámci své argumentace pouze zopakoval námitky skutkového charakteru, které uplatnil již dříve během hlavního líčení nebo v rámci svého odvolání. Jejich podstatou je toliko prostá polemika s hodnocením důkazů řádně provedených soudem prvního stupně, se kterým se bez výhrad ztotožnil i soud odvolací. Odlišná interpretace skutkových zjištění však nemá procesní sílu odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, což platí zvláště za situace, když oba soudy nižších instancí svá rozhodnutí odůvodnily pečlivým rozborem důkazní situace a z nich vzešlých skutkových závěrů, které s provedenými důkazy plně korespondují, a to při plném respektování zásady volného hodnocení důkazů i principu presumpce neviny.
37. Mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé je v nyní posuzované věci patrná zjevná logická návaznost, pročež Nejvyšší soud neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu, které v nyní posuzovaném případě rozhodně nebylo porušeno.
38. Vzhledem k tomu, že napadeným usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 4. 2025, č. j. 3 To 56/2025-1010, ani jemu předcházejícím rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 12. 2024, č. j. 8 T 121/2024-916, nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř., ani žádných jiných dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř., dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného K. T. bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., pročež postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.).
V Brně dne 21. 1. 2026
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu