11 Tdo 1159/2025

Plný text

Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu Zpět na list Nové hledání 11 Tdo 1159/2025 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:21. 1. 2026 Spisová značka:11 Tdo 1159/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:11.TDO.1159.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důkaz Dotčené předpisy:§ 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:2. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tdo 1159/2025-655 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. 1. 2026 dovolání obviněného B. H., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 7. 2025, sp. zn. 11 To 43/2025, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 2/2025, a rozhodl t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného B. H. odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 30. 4. 2025, sp. zn. 3 T 2/2025, byl obviněný B. H. (dále „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným jednak zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, jednak zločinem krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Za tyto zločiny mu soud prvního stupně uložil podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku a za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi (7) let a podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ho pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou. Obviněnému dále uložil zaplatit poškozené ČEZ Distribuce, a. s., IČ: 24729035, se sídlem Teplická 874/8, 405 02 Děčín – Děčín IV-Podmokly, náhradu škody ve výši 1 248 534,80 Kč, když se zbytkem nároku na náhradu škody odkázal poškozenou na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Trestné činnosti se obviněný B. H. podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tak, že: „Od přesně nezjištěné doby, nejméně od konce září 2023 do dne 27. 6. 2024, v rodinném domě XY, v obci XY, okres XY, v rozporu s ustanovením § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, - konkrétně ve sklepních prostorách, v místnosti ve 2. patře a dalších prostorách domu, s cílem získat majetkový prospěch výrobou psychotropní látky delta-9-tetrahydrokanabinolu, opakovaně pro sběr vrchních částí, jejich usušení a distribuci, v plastových květináčích při použití elektrických čerpadel a za pomoci různých druhů hnojiva, výbojek opatřených stínidly, elektrických ventilátorů k větrání, uhlíkových filtrů zamezujících nežádoucímu zápachu a dalšího zařízení, tedy sofistikovanou technologií k pěstování vysoce prošlechtěného kultivaru rostliny konopí určenou k maximálnímu zisku kanabinoidních látek tzv. in-door způsobem, pěstoval 127 ks rostlin rodu konopí setého ve fázi květu o průměrné výšce 130 cm obsahujících nejméně 5,8 % účinné látky, z nichž by bylo možné získat 2 497,7 g jemné drtě s obsahem 144,9 g účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinolu, 7 ks tzv. „mateřských“ rostlin rodu konopí setého o výšce 210 cm obsahujících nejméně 3,5 % účinné látky, z nichž by bylo možné získat 391,8 g jemné drtě s obsahem 13,7 g účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinolu, 160 ks rostlin rodu konopí setého ve fázi růstu o průměrné výšce 20 cm obsahujících nejméně 4,4 % účinné látky, z nichž by bylo možné získat 20,4 g jemné drtě s obsahem 0,9 g účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinolu, když k dopěstování rostlin rodu konopí, jejich úpravě, ani distribuci s již usušenými částmi rostliny rodu konopí nedošlo, neboť rostliny rodu konopí i jejich již usušené části byly zajištěny při domovní prohlídce dne 27. 6. 2024, - dále, konkrétně v ložnici v prvním patře a v místnosti ve druhém patře tohoto domu, po předchozím vypěstování, usušení a oddělení částí rostlin vhodných pro další toxikomanické využití, v papírových pytlích, dózách a papírové krabici, přechovával celkem 17 495 g jemné drtě s obsahem účinné látky od 15,9 % do 41,7 %, což odpovídá hmotnosti 3 636,9 g čistého delta-9-tetrahydrokanabinolu v tomto zajištěném množství, přičemž v úmyslu minimalizace nákladů provozu pěstírny a zakrytí enormního odběru elektrické energie, po zpřístupnění elektroměrového rozvaděče objektu ze zadní strany, „rozholil“ hlavní vedení a pomocí svorek napojil třífázově měděné vodiče Cu 6mm2, tyto svedl na lustr svorky, do kterých napojil neměřený kabel CYKY 4x10mm2, jenž napájel litinovou skříňku se stykačem ležícím na zemi ve sklepě, kdy průtok proudu na neměřené odbočce byl na fázích L1 - 0,11 A, L2 - 2,97 A a L3 - 5,17A, na stykač připojil krabici ACYDUR se třemi vývodními kabely a těmito elektrickou energií tzv. „na černo“ napájel provoz pěstírny marihuany ve třech k tomu uzpůsobených místnostech, přičemž tímto neoprávněným odběrem způsobil společnosti ČEZ Distribuce, a. s., IČ: 24729035, škodu v celkové výši nejméně 815 501,20 Kč, - od přesně nezjištěné doby, nejméně od konce září 2023 do dne 27. 6. 2024, v rodinném domě XY v obci XY, okres XY, v rozporu s ustanovením § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, - konkrétně ve sklepních prostorách, v přístavku domu, s cílem získat majetkový prospěch výrobou psychotropní látky delta-9-tetrahydrokanabinolu, opakovaně pro sběr vrchních částí, jejich usušení a distribuci, v plastových květináčích při použití elektrických čerpadel a za pomoci různých druhů hnojiva, výbojek opatřených stínidly, elektrických ventilátorů k větrání, uhlíkových filtrů zamezujících nežádoucímu zápachu a dalšího zařízení, tedy sofistikovanou technologií k pěstování vysoce prošlechtěného kultivaru rostliny konopí určenou k maximálnímu zisku kanabinoidních látek tzv. in-door způsobem, pěstoval 4 ks rostlin rodu konopí setého ve fázi růstu o průměrné výšce 175 cm obsahujících nejméně 1,4 % účinné látky, z nichž by bylo možné získat 653 g jemné drtě s obsahem 9,1 g účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinolu, 142 ks rostlin rodu konopí setého v počáteční fázi růstu o průměrné výšce 50 cm obsahujících nejméně 1,5 % účinné látky, z nichž by bylo možné získat 597,7 g jemné drtě s obsahem 9 g účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinolu, když k dopěstování rostlin rodu konopí, jejich úpravě, ani distribuci s již usušenými částmi rostliny rodu konopí nedošlo, neboť rostliny rodu konopí i jejich již usušené části byly zajištěny při domovní prohlídce dne 27. 6. 2024, přičemž v úmyslu minimalizace nákladů provozu pěstírny a zakrytí enormního odběru elektrické energie, po sundání elektroměrového rozvaděče objektu v dutině pod rozvaděčem, „rozholil“ kabel CYKY 4x16 mm2, a pomocí svorek napojil třífázový neměřený kabel CYKY 4x10 mm2, jenž svedl do sklepních prostor, kde elektrickou energií tzv. „na černo“ napájel provoz pěstírny marihuany ve dvou k tomu uzpůsobených místnostech, přičemž tímto neoprávněným odběrem způsobil společnosti ČEZ Distribuce, a. s., IČ: 24729035, škodu v celkové výši nejméně 433 033,60 Kč; a obviněný takto jednal s vědomím, že se jedná o omamnou a psychotropní látku a nakládání s takovými látkami je nezákonné, a ačkoliv neměl jakékoli zákonné oprávnění k nakládání s těmito látkami, přičemž konopí je jako omamná látka zařazena do Seznamu IV Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhláška č. 47/1965 Sb.) a dále je uvedena v příloze č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle § 44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek a delta-9-tetrahydrokanabinol je jako psychotropní látka zařazena do Seznamu I Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.) a je uvedena v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek.“ 3. Vrchní soud v Praze (dále i „odvolací soud“) pak odvolání státního zástupce podané proti výroku o trestu v neprospěch obviněného i odvolání obviněného dne 28. 7. 2025 podle § 256 tr. řádu zamítl. II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu 4. Obviněný podal prostřednictvím obhájce Mgr. Narcise Tomáška proti usnesení Vrchního soudu v Praze dovolání, když za dovolací důvody označuje § 265b odst. 1 písm. g), h), l) tr. řádu, přičemž slovně vytýká oběma soudům nesprávné právní posouzení skutku, rozpor uloženého trestu se zásadami přiměřenosti a individualizace a odvolacímu soudu i zamítnutí odvolání bez vypořádání se s odvolacími námitkami. Dovolatel nejprve rekapituluje rozhodnutí soudu prvního stupně a odvolacího soudu. Zpochybňuje závěr odvolacího soudu, že byla naplněna právní kvalifikace podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a že čin byl spáchán ve velkém rozsahu s tím, že judikatura Nejvyššího soudu (v dovolání neupřesněná) vylučuje posuzování kvantitativního hlediska izolovaně. Je zdůrazněno, že obviněný od počátku tvrdil, že konopí pěstoval pro léčebné účely a v řízení mu nebyla prokázána distribuce této látky jiným osobám. Závěr soudu, že se obviněný přesto dopustil žalovaného zločinu, je podle obviněného v rozporu se zásadami in dubio pro reo a presumpce neviny. Ohledně uloženého trestu je soudům vytýkáno, že nevyužily ustanovení § 58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu a nelze tak výrok o trestu přezkoumat. Obviněný upozorňuje, že se k činu doznal a litoval ho, jednal pod vlivem zdravotních potíží, nebyl motivován ziskem, nebyl členem organizované skupiny a dosud nebyl trestán za obdobnou činnost. Opět je zmiňována neupřesněná judikatura Nejvyššího soudu, podle níž v případech pěstování konopí pro vlastní potřebu je na místě uložit trest při dolní hranici trestní sazby nebo jej mimořádně snížit. Uložení sedmiletého nepodmíněného trestu odnětí svobody považuje dovolatel za rozporné s čl. 7 odst. 2 Listiny a čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dovolatel se následně zabývá určením výše škody u trestného činu krádeže. Brojí proti tomu, že výše škody byla stanovena pouze na základě tvrzení poškozené, tedy procesně nepoužitelného důkazu. Podle něj poškozená použila modelový výpočet předpokládající nepřetržitý provoz zařízení, maximální výkon tohoto zařízení, žádné přerušení nebo výpadky distribuce elektřiny. Dovolatel tvrdí, že existují pochybnosti o správnosti výpočtu spotřeby elektrické energie a opět se domáhá zásady in dubio pro reo. K zamítnutí odvolání obviněného je zdůrazněno, že odvolací soud se nezabýval výší škody způsobené odběrem elektřiny, k níž nebyl zpracován znalecký posudek, nevypořádal se s tím, že nebyly provedeny důkazy k distribuci drogy, nevypořádal se s aplikací § 58 tr. zákoníku a odůvodněním uloženého trestu, čímž došlo k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy. Závěrem dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a rozsudek soudu prvního stupně a Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl za zvážení užití § 58 tr. zákoníku. 5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) podal ve věci vyjádření k dovolání obviněného. Nejprve rekapituluje rozhodnutí obou soudů a obsah podaného dovolání, z něhož dovozuje, že obsahově obviněný zjevně zamýšlel uplatnit dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. řádu, popřípadě též dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu. Dále uvádí, že stejné námitky již uplatňoval obviněný v rámci své obhajoby před soudem prvního stupně a v řízení odvolacím a část dovolacích námitek je koncipována jako prostá polemika s dílčími pasážemi odůvodnění napadeného usnesení odvolacího soudu. Námitky proti právnímu posouzení skutku jako zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Státní zástupce však zdůrazňuje, že závěry Nejvyššího soudu ve smyslu závěrů stanoviska trestního kolegia sp. zn. Tpjn 301/2013 k naplnění znaku „velkého rozsahu“ jsou opačné, než jak je prezentuje dovolatel, který nakládal s více než trojnásobkem účinné látky tetrahydrocannabinolu (THC) než je hranice znaku „velkého rozsahu“ podle Nejvyššího soudu v rozhodnutí sp. zn. 15 Tdo 1003/2012. Státní zástupce vyzdvihuje i to, že k pěstování konopí docházelo ve dvou pěstírnách a proběhlo více pěstebních cyklů. Námitka, že obviněný nepěstoval a nepřechovával marihuanu pro jiného, je oproti tomu čistě skutková a tato obhajoba byla dokazováním vyvrácena. Námitky proti uloženému trestu neodpovídají ani deklarovanému ani jinému dovolacímu důvodu, protože nemůže být namítána pouhá nepřiměřenost trestu, navíc ustanovení § 58 tr. zákoníku, jehož aplikace se dovolatel domáhá, soudem prvního stupně použita byla. Trest uložený pod dolní hranici zákonné trestní sazby přitom nelze považovat ani za jakkoli excesivní či exemplární. Nedůvodné jsou i námitky proti výši způsobené škody u zločinu krádeže podle § 205 odst. 1, 4 písm. c) trestního zákoníku, neboť výše škody byla řádně stanovena na základě odborného vyjádření, nikoliv prostého tvrzení poškozené, ve věci nebylo nutno nechat k této otázce znalecký posudek a soud prvního stupně zvážil při určení množství spotřebované elektrické energie všechny skutečnosti ve prospěch obviněného, tedy zásady in dubio pro reo se držel. Odvolací soud proto odvolání obviněného zamítl právem. Státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. III. Přípustnost dovolání 6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu. 7. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je přípustné, bylo podáno prostřednictvím obhájce, bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit. Dovolání obsahuje obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu. IV. Důvodnost dovolání 8. Poněvadž dovolání, jako mimořádný opravný prostředek, lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), l) tr. řádu, na které je dovolatelem odkazováno, případně pod jiný dovolací důvod. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem, tedy přezkoumání zákonnosti a odůvodněnosti napadených výroků, ovšem jen v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i předcházejícího řízení (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. řádu). 9. Obviněný dovolací důvody, které označil podle § 265b odst. 1 písm. g), h), l) tr. řádu, slovně charakterizuje jako dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. řádu, jak státní zástupce přiléhavě uvádí ve svém vyjádření, s tím, že obsáhlá část dovolacích námitek se týká i uloženého trestu, což by odpovídalo dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, i toto státní zástupce zmínil. 10. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud je povinen napadená rozhodnutí přezkoumat i z hlediska dovolacích důvodů, které dovolatelem nebyly výslovně uplatněny a pokud by takové expresivně nevyjádřené dovolací důvody byly jeho námitkami naplněny, odrazit tuto skutečnost ve svém rozhodnutí, zvažoval dovolací soud jak dovolací důvody výslovně dovolatelem označené, tak ty důvody, které výslovně neoznačil, s tím, že bylo nutno reagovat na konkrétní dovolatelovy námitky. 11. Obviněný uplatnil dovolací důvod vyjádřený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je možno iniciovat, když rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Obviněný, ač to výslovně neuvádí, má, podle obsahu dovolání, zjevně na mysli první variantu tohoto dovolacího důvodu, protože se domáhá jiných skutkových závěrů, když tvrdí, že konopí pěstoval výhradně pro sebe a pro léčebné účely a když tvrdí, že nezpůsobil distributorovi elektrické energie tak vysokou škodu, k níž soud prvního stupně dospěl. Obviněný zrovna tak uplatňuje druhou a třetí variantu tohoto dovolacího důvodu, když tvrdí, že soud prvního stupně postavil svůj závěr o výši škody u zločinu krádeže na prostém tvrzení poškozené, tedy procesně neúčinném důkazu a ve věci opomenutým důkazem je znalecký posudek k množství neoprávněně odebrané elektrické energie, který nebyl zpracován. 12. Obviněný ve svém dovolání odkázal i na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který je možné iniciovat tehdy, pokud napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat toliko vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu však nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované. Dovolatel s obecným odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, kterou však nekonkretizoval, tvrdí, že jeho jednání nenaplnilo znak kvalifikované skutkové podstaty zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, tedy že nejednal ve „velkém rozsahu“, což pod uplatněný dovolací důvod podřadit lze, byť s velkou dávkou benevolence. 13. Obviněným vyjádřené námitky proti výroku o uloženém trestu evokují dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, který může být naplněn jen ve dvou alternativách, jež spočívají buď v tom, že obviněnému byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu dopadající na skutkovou podstatu trestného činu, jímž byl pravomocně uznán vinným. Tento dovolací důvod naproti tomu zásadně nenaplňují subjektivní námitky obviněného o domnělé nepřiměřenosti trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Obviněný namítá, že mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest a že nebyl v jeho prospěch aplikován § 58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu. Ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu se však argumentace dovolatele míjí s tímto implicitně (tj. nikoli výslovně) uplatněným dovolacím důvodem. 14. Obviněný ve svém dovolání odkázal rovněž na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, netvrdí však, že by některý z výroků napadených rozhodnutí zůstal neúplný, oproti tomu tvrdí to, co obsahově spadá pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu v jeho druhé alternativě, tedy, že v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu. V této alternativě, pokud by dovolání bylo důvodné, odvolací soud podle mínění obviněného jím vytýkanou vadu v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně řádně neodstranil. 15. Mimo již shora konstatované skutečnosti, Nejvyšší soud interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Napadená rozhodnutí tak Nejvyšší soud přezkoumává i s přihlédnutím k obviněným tvrzeným porušením ústavních předpisů ze strany soudů nebo porušením základních zásad trestního řízení, jež obviněný zmiňuje, tedy zásad presumpce neviny a in dubio pro reo. V. K meritu věci 16. Pokud jde o výslovně uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je dovolatelem formálně tvrzen extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními a právními závěry soudu prvního stupně a odvolacího soudu na straně druhé, zejména je zdůrazňováno, že v řízení nebylo prokázáno, že by obviněný marihuanu poskytoval jiným osobám, že by ji měl pro jiné než léčebné účely a že nebyla objektivně prokázána tak vysoká škoda na neoprávněně odebrané elektrické energii. Obviněný poukazuje na svoji obhajobu a domáhá se toho, aby soud vycházel z jiného skutkového děje, než který je zachycen v popisu skutku, domáhá se změny ve skutkových zjištěních. 17. Obviněný tak pouze opakuje svá tvrzení vyslovená před soudem prvního stupně a skutkové námitky uplatněné v odvolání před odvolacím soudem, přičemž jde o opakovanou polemiku se skutkovými zjištěními nižších soudů (nejprve před soudem prvního stupně, poté v odvolacím řízení a nyní, potřetí, v řízení dovolacím). Nejvyšší soud však není obecnou třetí skutkovou instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Obviněným užitý dovolací důvod tak nemohou naplnit námitky, které toliko obecně vytýkají nesprávné hodnocení důkazů, popřípadě nastiňují jinou verzi skutkového stavu. Nejvyšší soud je tak oprávněn na základě skutkových námitek dovolání zasáhnout do skutkových zjištění nižších soudů pouze, když jejich hodnocení důkazů je v extrémním nesouladu nebo zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Dovolací tvrzení obviněného ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu jsou pouze jeho vlastní verzí skutkového děje, když uvádí, jak podle něj měly soudy provedené důkazy hodnotit a k jakým závěrům měly po takovém, jím preferovaném, hodnocení důkazů dospět. 18. S ohledem na skutkový charakter námitek obviněného přitom považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout, mimo jiné, i závěr obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého: „…právo na spravedlivý proces není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele (tj. obviněného). Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.“ 19. Obviněného čistě skutková polemika se závěry soudů nižších stupňů není argumentací obsahově podřaditelnou pod první alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný totiž v zásadě toliko sám hodnotí obsah provedených důkazů, jeho závěry z nich činěné, jsou v rozporu se závěry soudu prvního stupně a pouze tak opakuje svoji dosavadní obhajobu, se kterou se již soudy nižších stupňů vypořádaly (viz odstavce 35. až 38. rozsudku soudu prvního stupně a 16. rozsudku odvolacího soudu). 20. Obviněný rovněž v dovolání tvrdí, že ve věci nebyl zpracován znalecký posudek ve vztahu ke škodě způsobené krádeží dovolatelem neoprávněně odebírané elektrické energie z rozvodné sítě, který je pro rozhodnutí ve věci nezbytný a že soudy vycházely pouze z tvrzení poškozené ČEZ Distribuce a. s. Z obsahu dovolání je možno dovodit, že v postupu soudu vidí opomenutí důkazu (pokud jde o znalecký posudek) a jeho nezákonné provedení (pokud jde o odborné vyjádření). Argumentaci použitou dovolatelem lze zahrnout pod jím uplatněné dovolací důvody jen pokud jde o tvrzení, že soud prvního stupně vycházel z procesně nepoužitelného důkazu. 21. Nejvyšší soud nejprve považuje za nutné zdůraznit, že soud prvního stupně nezaložil své závěry ohledně výše způsobené škody na prostém tvrzení poškozené, jak dovolatel nepřiléhavě tvrdí, ale na odborném vyjádření zpracovaném erudovanou a kompetentní osobou, která má zkušenosti se zpracováním důkazů odborného charakteru. Osoba zpracovávající odborné vyjádření se přitom nezabývala otázkou natolik složitou, aby musel být k jejímu vyřešení nutně zpracován znalecký posudek. 22. Soudem prvního stupně použité odborné vyjádření splňuje požadavky § 105 odst. 1 tr. řádu, je z něj zřejmé, která osoba ho zpracovala a jak postupovala, ostatně zpracovatel odborného vyjádření byl soudem i procesně čistým způsobem vyslechnut a odborné vyjádření bylo následně doplněno a upřesněno, právě na základě námitek, které k původnímu znění odborného vyjádření obhajoba vznesla. Právě v tomto ohledu se uplatnila v plném rozsahu zásada in dubio pro reo, která je projevem presumpce neviny při hodnocení důkazů v trestním řízení a právě jí se obviněný tak vehementně domáhá. Soud prvního stupně zvážil všechna tvrzení obviněného a všechny pochybnosti k době trvání neoprávněného odběru elektrické energie, počtu hodin a dní, kdy k němu docházelo, i k příkonu elektrické energie v tomto časovém rozmezí, když vycházel ve všech případech z hodnot maximálně příznivých pro obviněného a dospěl k minimálnímu objemu a ceně neoprávněně odebrané elektrické energie (viz odstavec 40. rozsudku soudu prvního stupně). Odborné vyjádření k neoprávněnému odběru elektrické energie v řízení před soudem tak bylo důkazem zákonně získaným a zákonně použitým, náležitě zhodnoceným ze strany nižších soudů. 23. Skutečnost, že nebyl ve věci zpracován znalecký posudek, který by se zabýval stejnou otázkou, jako již rozebrané odborné vyjádření, pak netvoří podklad pro závěr, že tento důkaz byl v řízení opomenut. V prvé řadě obviněný prostřednictvím obhájce nenavrhl doplnit dokazování o znalecký posudek ani k výslovnému dotazu soudu prvního stupně ani k výslovnému dotazu odvolacího soudu. Přitom, pokud se strana domáhá v řízení provedení důkazu, je na ní, aby toto navrhla. 24. Ohledně tzv. opomenutých důkazů, pak je nutno zdůraznit, že: „Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit toliko třemi důvody. Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno“ (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 733/01, I. ÚS 118/09 NS nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 1095/2015). Z toho, co bylo řečeno, je však zřejmé i to, že otázka, kterou by se měl znalecký posudek zabývat, již byla plně a správně zodpovězena odborným vyjádřením, které soud prvního stupně procesně správně provedl, i pokud by obviněný provedení znaleckého posudku řádně navrhl, jednalo by se o důkazní návrh a důkaz nadbytečný a soud prvního stupně nebo soud odvolací, by neměly povinnost takovému návrhu vyhovět, tím méně bylo jejich povinností provést tento důkaz z vlastní iniciativy. 25. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu obviněný namítá, že jeho jednání nenaplnilo znak kvalifikované skutkové podstaty zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, což vyvolává diskusi o právních závěrech obou nižších soudů, avšak bez náležitého podkladu, protože dovolatel pouze obecně odkázal na blíže neurčenou judikaturu Nejvyššího soudu, jež by měla jeho stanovisko o nenaplnění zákonného znaku „velkého rozsahu“ ve vztahu k látce, s níž nakládal, podporovat. 26. Nejvyšší soud tak může jen konstatovat, že za nakládání s účinnou látkou delta-9-tetrahydrokanabinolu ve velkém rozsahu se považuje nakládání s 1 000 g takové látky (nebo 10 000 g sušiny rostliny) a toto množství obviněný překročil, co do množství účinné látky, více než třikrát. V žádném případě se tak nemůže jednat o hraniční případ, pokud jde o množství této látky. Jedině u hraničních případů pak je možno aplikovat rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, týkající se kvantity předmětné látky, jehož se obviněný svým nekonkrétním odkazem zřejmě dovolává v té části, v níž právní věta rozhodnutí stanoví, že: „Určitý rozsah (větší, značný, velký) spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ovšem nelze redukovat jen na množství příslušné drogy, kterou pachatel nelegálně vyrobil nebo s níž jinak nakládal ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku, ale při jeho stanovení se uplatní i další okolnosti (viz rozhodnutí pod č. 1/2006 a 12/2011 Sb. rozh. tr.). Proto v konkrétním případě, pokud to odůvodňují i tyto další okolnosti činu, není vyloučeno, aby byl příslušný zákonný (kvantifikační) znak, který podmiňuje použití přísnější právní kvalifikace a vyjadřuje rozsah spáchání trestného činu, naplněn i tehdy, jestliže pachatel vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabídl nebo jinak nakládal s takovým množstvím drogy, které sice neodpovídalo celému desetinásobku požadovaného množství, ale již se mu dostatečně přiblížilo, anebo naopak nemusí být tento zákonný znak naplněn, jestliže množství drogy jen nevýrazně přesáhlo stanovený desetinásobek rozhodný pro daný rozsah.“ Nejvyšší soud proto může jen odkázat na odstavce 42. až 44. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, kde je precizně a vyčerpávajícím způsobem popsáno, proč soud prvního stupně posuzoval jednání obviněného jako zločin naplněný v příslušné kvalifikované skutkové podstatě podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a konstatovat, že jeho úvahy i právní kvalifikace použitá v rozsudku, jsou správné a přiléhavé. 27. Námitky dovolatele směřované proti výroku o trestu pak nemohou naplnit ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, ani jiný dovolací důvod. Opět třeba konstatovat, že Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumat rozhodnutí soudů nižších stupňů o druhu a výměře uloženého trestu tím způsobem, jako by byl obecnou třetí instancí soudní soustavy. Dovolací soud posuzuje správnost rozhodnutí o druhu a výměře trestní sankce především v rozsahu důvodně a řádně uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, kdy je uložen jiný druh trestu, než zákon připouští nebo je uložen trest mimo výměru trestní sazby stanovené zákonem. „Prostou“ námitku, že uložený nepodmíněný trest je trestem nepřiměřeně mírným nebo naopak přísným, nelze podřadit pod žádný z důvodů dovolání uvedených v § 265b odst. 1 tr. řádu (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud k námitkám dovolatele tak může jen posoudit, zda jemu uložený nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 7 let se zařazením do věznice s ostrahou je sankcí, která znamená neoprávněný zásah do Ústavou a ústavními předpisy zaručených osobnostních práv obviněného s přihlédnutím k tomu, co tvrdí, popřípadě, zda při ukládání tohoto trestu nedošlo k porušení procesních předpisů v trestním řízení, jež by dosahovalo intenzity neoprávněného zásahu do takových práv. 28. Soud prvního stupně a i soud odvolací se trestem uloženým dovolateli, který je předmětem přezkumu, řádně zabývaly, hodnotily důkazy vztahující se k této otázce v rozsahu § 2 odst. 5, 6 tr. řádu, tedy přistupovaly k nim jednotlivě i v souhrnu, odůvodnění obou rozhodnutí respektuje ustanovení § 125 odst. 1 tr. řádu, kdy je z nich patrno, z jakých důvodů soud prvního stupně uložil obviněnému nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 7 let (viz odstavce 46. až 50. rozsudku) a i odvolací soud dostál svým povinnostem přezkumu odůvodnění tohoto výroku rozsudku, když vysvětlil dostatečným způsobem, proč nepovažoval za možné vyhovět odvolání obviněného proti výroku o trestu, ale ani odvolání státního zástupce požadujícího naopak zpřísnění uloženého trestu (viz odstavce 22. až 32. usnesení). 29. Obviněný v první řadě zcela pominul, že soud prvního stupně mu uložil úhrnný trest odnětí svobody pod dolní hranicí zákonné trestní sazby, která činila v době jeho rozhodnutí u ustanovení podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku 8 až 12 let právě za použití ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu, jehož se nyní dovolatel zcela nepřípadně svým dovoláním nadbytečně domáhá. Odvolací soud pak obsáhle rozebral a racionálně vyložil, že zásadním důvodem, proč nevyhověl odvolání státního zástupce podanému v neprospěch obviněného, jež brojilo právě proti užití ustanovení o mimořádném snížení trestu, jsou legislativní změny, týkající se právní kvalifikace a v podstatě zmírňující trestní sazby stanovené u těch trestných činů drogového charakteru, týkající se nakládání s rostlinami konopí a marihuanou s účinností od 1. 1. 2026. Samozřejmě, pokud stávající odsuzující rozsudek nabyl právní moci před tímto datem, není možno uvažovat o použití trestního zákoníku ve znění účinném po tomto datu [viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tz 17/2006: „Při posuzování trestnosti činu ve smyslu § 16 odst. 1 tr. zákona (nyní ustanovení § 2 odst. 1 tr. zákoníku) se pozdější, pro pachatele příznivější právo uplatní, jen pokud ještě nebylo pravomocně rozhodnuto o vině a trestu pachatele. Bylo-li již pravomocně rozhodnuto o vině i trestu, citované ustanovení o časové působnosti trestního zákona nelze použít.“] 30. Zmírnění právní úpravy v oblasti drogových deliktů, k němuž došlo přijetím zákona č. 270/2025 Sb., pak nemá samo o sobě dopad na ústavněprávní souladnost napadených rozhodnutí. Zmírnění jsou obecné soudy povinny (v souladu s čl. 40 odst. 6 Listiny a s § 2 odst. 1 tr. zákoníku) zohledňovat před pravomocným skončením trestního stíhání. Jelikož novela nabyla účinnosti až 1. ledna 2026, je zřejmé, že k jejím důsledkům, co se týká trestnosti činu, nižší soudy v dovolatelově trestní věci nemohly přihlížet (srovnej III. ÚS 3690/25). 31. Nejvyšší soud tak může jen konstatovat, že obviněnému, pokud byl za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku (účinného do 31. 12. 2025) o mimořádném snížení výměry trestu potrestán trestem odnětí svobody nižším, než by mu podle základní sazby stanovené na uvedený trestný čin příslušel, není možno přisvědčit, že byl potrestán nepřiměřeně přísným trestem, právě naopak, kromě toho, ani druh a ani výměra trestu se ani v nejmenším nemohou dotknout jeho Ústavou a dalšími ústavními předpisy zaručených základních práv. Pokud by mělo být potrestání obviněného excesem z jinak ustálených pravidel a zásad, v žádném případě by se nejednalo o vybočení v jeho neprospěch. VI. Závěrečné hodnocení Nejvyššího soudu 32. Opětovně je nutné zdůraznit, že obviněný své základní dovolací námitky uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení, přičemž se s nimi oba soudy nižších stupňů řádně vypořádaly. 33. Dovolací soud uzavřel, že se argumentace dovolání míjí s dovolacím důvodem dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který byl formálně uplatněn, neboť jde toliko o prosazování vlastního hodnocení provedených důkazů a vlastní verze skutkového stavu bez reálné opory v provedených důkazech, nedošlo přitom k opomenutí důkazů pro věc podstatných, jediná dovolatelova námitka uplatněná v souladu s účelem předmětného dovolacího důvodu je námitka, že soud prvního stupně vycházel při posouzení výše škody způsobené krádeží elektrické energie z procesně nepoužitelného důkazu, ani tato však není důvodná. 34. Námitky obviněného proti výroku o trestu pak nelze podřadit ani pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu a ani pod jiný dovolací důvod, protože obviněný nebyl potrestán trestem, jež zákon nedovoluje, soud prvního stupně ani nevybočil v neprospěch obviněného, pokud jde o výměru trestu. 35. Při uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je pak třeba zdůraznit, že soudy se v tomto ohledu otázkami užité právní kvalifikace i výše způsobené škody u zločinu krádeže správně a dostatečně zabývaly a jejich závěry jsou věcně správné a v části dovolání, týkající se hmotněprávního dovolacího důvodu, jsou důvodné. 36. Jelikož nebyl naplněn žádný z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, nebyl přiléhavě použit ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu v jeho druhé variantě. 37. Dovolání obviněného tak není důvodné, proto postupoval Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu). V Brně dne 21. 1. 2026 JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu Vypracoval: JUDr. Ladislav Koudelka, Ph.D. soudce