Plný text
11 Tdo 117/2026-1158
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. 2. 2026 dovolání obviněného V. G., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, podané proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 7. 2025, sp. zn. 2 To 60/2025, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 49 T 1/2025, a rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. G. odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 5. 2025, č. j. 49 T 1/2025-998, byl obviněný V. G. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku (pozn. Nejvyššího soudu: ve znění účinném do 31. 12. 2025). Za jeho spáchání byl podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně mu byl podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci v podobě movitých věcí, jejichž podrobný výčet je součástí výroku o trestu předmětného rozsudku soudu prvního stupně.
2. Proti výše uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal obviněný odvolání. O tomto řádném opravném prostředku rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 23. 7. 2025, č. j. 2 To 60/2025-1078, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém výroku o trestu (bod I.) a nově obviněnému za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon jej zařadil podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obviněnému uložil trest propadnutí věci, přičemž výčet těchto věcí uvedl ve výroku o uloženém trestu (bod II.) Naproti tomu v ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek krajského soudu nezměněn (bod III.).
3. Podle skutkových zjištění krajského soudu, s nimiž se plně ztotožnil i soud odvolací, se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:
v přesně nezjištěné době, nejméně od roku 2022 až do svého zadržení, v Ostravě, ale i na dalších doposud přesně nezjištěných místech, aniž by byl držitelem povolení k zacházení s návykovými látkami podle § 4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, s vědomím, že se jedná o léčivé přípravky obsahující omamné a psychotropní látky, jejichž užitím může dojít ke způsobení smrti, je zdarma či za úplatu, po předchozí domluvě, opakovaně a neoprávněně nabízel, prodával, či zdarma poskytoval dalším osobám, a to:
- R. P., kterému v období od roku 2022 do léta roku 2024, na různých místech ve městě XY, na základě předchozí domluvy, v celkem nejméně čtyřech případech, s vědomím, že se jedná o psychotropní látku, prodal za cenu nejméně 400 Kč za gram, v množství od jednoho do desíti gramů, celkem nejméně 13 gramů psychotropní látky amfetamin,
- V. S., kterému blíže nezjištěného dne v červenci roku 2024, v baru XY v Ostravě, v jednom případě, s vědomím, že se jedná o léčivý přípravek Xanax obsahující psychotropní látku alprazolam, zdarma k dalšímu užití poskytnul 1 tabletu léčivého přípravku Xanax o přesně nezjištěném množství účinné látky alprazolam,
- F. V., kterému blíže nezjištěného dne v říjnu roku 2023, před domem na adrese XY, na základě předchozí domluvy, s vědomím, že se jedná o omamné a psychotropní látky, prodal za přesně nezjištěnou částku, celkem 5 gramů psychotropní látky 2-fluormethamfetamin (2-FMA) a výměnou za látku kratom poskytnul k dalšímu užití 1 tabletu léčivého přípravku Oxykodon s přesně nezjištěným množstvím účinné látky oxykodon,
- P. R., kterému dne 6. 11. 2023 v době okolo 21:00 hod. v místě bydliště P. R., v bytě č. 14 na ulici XY v Ostravě-XY, na základě předchozí domluvy, poté co zde k němu přišel na návštěvu, s vědomím, že se jedná o léčivý přípravek Oxykodon obsahující omamnou látku oxykodon, a zároveň že P. R. je osobou s „jistou“ psychiatrickou diagnózou, užívající z tohoto důvodu léky předepsané lékařem, a zároveň osobou, která obecně zneužívá léčiva a vůbec omamné a psychotropní látky, poskytnul k jednorázovému užití nejméně 3 tablety léčivého přípravku Oxykodon Stada 20 mg, které uvedeného dne v době těsně po 18:30 hod. získal v centru Ostravy od další osoby na základě předchozí dohody s touto další osobou, kdy poškozený P. R. je v předmětném bytě všechny najednou užil, přičemž v důsledku užití tablet léčivého přípravku Oxykodon zde dne 7. 11. 2023 v době okolo 12:40 hod., došlo u poškozeného P. R. k úmrtí, jehož bezprostřední příčinou byla kombinovaná intoxikace medikamenty a látkami ze skupiny omamných a psychotropních látek, kdy samotná látka oxykodon byla v těle poškozeného zjištěna v letální (smrtelné) koncentraci,
přičemž léčivý přípravek Oxykodon obsahuje účinnou látku oxykodon, jež je dle zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, uvedena v příloze č. 1 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako omamná látka zařazená do Seznamu I podle Jednotné úmluvy o omamných látkách,
léčivý přípravek Xanax obsahuje účinnou látku alprazolam, jenž je dle zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, uvedena v příloze č. 7 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka zařazená do Seznamu IV podle Úmluvy o psychotropních látkách,
amfetamin je dle zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka zařazená do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách,
2-Fluormethamfetamin (2-FMA) je dle zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, uveden v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013, o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka zařazená do Seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách,
kdy svým jednáním nakládal s vyjmenovanými látkami v rozporu s podmínkami uvedenými v citovaném zákoně, bez úmyslu tyto podmínky splnit, tedy protiprávně.
II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu
4. Obviněný V. G. podal proti shora citovanému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 7. 2025, č. j. 2 To 60/2025-1078 (ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 5. 2025, č. j. 49 T 1/2025-998) prostřednictvím svého obhájce dovolání, které zaměřil proti výroku o vině. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v první a třetí procesní alternativě, neboť má za to, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl pravomocně uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a zároveň ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Vyjma toho dovolatel odkázal rovněž na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť má současně za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. V prvé řadě se dovolatel ohradil proti skutkovému závěru, že zprostředkovatelem léku Oxykodon Stada 20 mg mezi osobou svědka D. M. a poškozeným P. R. byl skutečně on sám. Dovolatel má za to, že v projednávané věci byla spolehlivě prokázána pouze okolnost, že svědek D. M. dne 2. 11. 2023 v 18:35 hod. zakoupil (prostřednictvím své platební karty v lékárně Dr. Max v Ostravě) čtyři balení léčiva zn. Oxykodon Stada 20 mg. Všechny další důkazy, které byly provedeny za účelem ověření dalšího pohybu balení tohoto psychofarmaka, naopak dovolatel odmítl jako neprokázané domněnky, které jeho osobu ze spáchání dotčené trestné činnosti nikterak neusvědčují.
6. V této souvislosti dovolatel zdůraznil, že jediným důkazem svědčícím o tom, že předmětný lék Oxykodon získal od osoby D. M., je svědecká výpověď tohoto svědka, nicméně v průběhu řízení vyplynulo, že jeho tvrzení nejen stran tohoto léčiva, ale i jeho množství se nezakládá na pravdě, neboť svědek jeho předání obviněnému „ze sebezáchovných důvodů“ popřel. Nicméně ze skutkových zjištění bylo dostatečně prokázáno, že svědek M. disponoval ještě dalšími dvěma baleními léku Oxykodon, které se u osoby obviněného nenašly a ani nebylo prokázáno, že by mu byly předány. Přesto krajský soud dospěl k závěru, že jako obviněný měl svědkem M. zakoupené a předané balení léčiva zn. Oxykodon postoupit poškozenému R., což dovolatel striktně odmítá. Přitom skutkovou variantou svědčící o tom, že svědek M. si obstaral čtyři balení léku zn. Oxykodon a následně jedno balení mohl předat přímo poškozenému, se soud nezabýval, neboť případný telefonát svědka M. a poškozeného R. se v mobilním telefonu poškozeného nepodařilo potvrdit. Při faktickém nedostatku důkazů tedy krajský soud podle mínění dovolatele vytvořil domnělý řetězec důkazů, který je ve zjevném rozporu s jediným přímým důkazem svědčícím o obstarání si čtyř balení léčiva zn. Oxykodon Stada 20 mg osobou svědka M.
7. V návaznosti na to dovolatel podotkl, že již v přípravném řízení svědkyně S. R. a E. P. shodně uvedly, že po ohledání místa činu policií během následného úklidu bytu (kde bylo nalezeno tělo zemřelého poškozeného) společně nalezly ústřižky z blistrů obsahující dvě tablety léčiva zn. Oxykodon. Ačkoliv obviněný (během hlavního líčení, jakož i při přednesu odvolání) poukazoval na nutnost výslechu těchto svědkyň, soud tento jeho návrh zamítl. V této souvislosti dovolatel vyjádřil přesvědčení, že tyto blistry mohly být jiné šarže než ty, které obviněný obdržel od svědka M. Krajský soud však v rozporu s těmito informacemi uvedl, že na místě činu byly nalezeny pouze blistry šarže, které dne 6. 11. 2023 zakoupil svědek M., přičemž návrh na výslech těchto svědkyň bez dalšího odmítl. Za tohoto stavu je dovolatel přesvědčen, že v projednávané věci nebyly provedeny všechny důkazy nutné pro spravedlivé rozhodnutí a tedy ani nebylo možné vyloučit další v úvahu přicházející varianty průběhu skutkového děje. Z tohoto důvodu měl krajský (anebo vrchní soud) rozhodnout v souladu se zásadou in dubio pro reo, tedy ve prospěch obviněného.
8. Za nejvýznamnější skutečnost, která má za následek extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými závěry, dovolatel označil způsob vyhodnocení znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství a soudní toxikologie (č. l. 41-77) doplněného výpovědí znalců MUDr. Matěje Uvíry (soudní lékařství) a Ing. Vladimíry Gebauerové (soudní toxikologie), z nichž vyplynul závěr, že poškozený P. R. měl v době svého úmrtí v těle tři látky ve smrtelných koncentracích (vyjma řady dalších látek, které nedosáhly tzv. letální koncentrace). Konkrétně znalecký posudek v projednávané trestní věci uvádí přesně zjištěné koncentrace konkrétních toxických látek v těle poškozeného, a to jednak látky oxykodon, který se ve vzorku krve poškozeného nacházel v koncentraci 0,54 mg/l (letální hladina se pohybuje od 0,20 mg/l do 5,00 mg/l); dále látky venlafaxin, která se ve vzorku krve poškozeného nacházela v koncentraci 2,68 mg/l (letální hladina se pohybuje od 1,50 mg/l do 24 mg/l); a konečně látky mitragynin, jež se ve vzorku krve poškozeného nacházela v koncentraci 0,54 mg/l (letální hladina se pohybuje od 0,23 mg/l do 1,06 mg/l).
9. Následně znalci konstatovali, že příčinou smrti poškozeného je „kombinovaná intoxikace medikamenty a látkami ze skupiny omamných a psychotropních látek“ (dále i jen „OPL“). K tomu doplnili, že tyto chemické látky mohly navzájem reagovat, respektive se mohly vzájemně potencovat, což je u toxických látek v letálních koncentracích běžné, přičemž za této situace nastává smrt poškozeného rychleji. Za klíčové dovolatel označil tvrzení znalců, že k úmrtí poškozeného mohlo dojít i bez konzumace tří tablet léku zn. Oxykodon, neboť poškozený měl ve svém těle ještě další dvě toxické látky v letální koncentraci.
10. Na tomto základě rekapituloval, že smrt poškozeného mohla nastat buď pouze v důsledku přítomnosti mitragyninu ve smrtelné dávce nebo pouze vlivem venlafaxinu ve smrtelné dávce anebo vlivem oxykodonu ve smrtelné dávce. Bez důvodných pochybností však nelze dospět k jednoznačnému závěru, že smrt nastala pouze v důsledku konzumace tří tablet léčiva zn. Oxykodon. Takový závěr je podle dovolatele v extrémním rozporu se závěry znaleckých expertíz. Podle mínění dovolatele je tedy nutné skutečnost, že poškozený měl v těle smrtelnou dávku tří uvedených látek vyložit tak, že smrt by u poškozeného nastala již jen s přítomností jedné z těchto látek ve smrtelné koncentraci.
11. V návaznosti na to dovolatel tvrdí, že vrchní soud nesprávně konstatoval, že smrt poškozeného nastala v důsledku kombinované intoxikace více toxických látek najednou, přičemž žádná z těchto látek nebyla v takové koncentraci, aby sama o sobě způsobila smrt; ke smrti poškozeného tak došlo pouze v koncentraci s dalšími toxickými látkami (které rovněž nebyly v jeho těle zjištěny ve smrtelné koncentraci). Takové vyhodnocení skutkových zjištění však podle obviněného nikterak neodpovídá okolnostem úmrtí poškozeného. Krajský soud tedy vyhodnotil citovaný znalecký posudek v rozporu s jeho zněním, a to jednoznačně v neprospěch obviněného.
12. V této souvislosti obviněný odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2024, sp. zn. 11 Tdo 687/2024, podle kterého za kombinovanou intoxikaci, která způsobí smrt poškozené osoby, je možné považovat i situaci, kdy není možné zjistit přesnou koncentraci látek, které způsobily smrt, případně pokud žádná z nich není ve smrtelné koncentraci, avšak svým vzájemným spolupůsobením způsobí smrt. Ve zmíněném rozhodnutí Nejvyššího soudu nastala situace, kdy znalci nebyli schopni určit přesnou koncentraci toxických látek v těle poškozené osoby, a proto dospěly k závěru, že v tomto případě došlo ke kombinované intoxikaci, jejímž následkem bylo úmrtí poškozeného.
13. Vzhledem k výše uvedenému dovolatel závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 7. 2025, č. j. 2 To 60/2025-1078, jakož i všechna rozhodnutí tomuto předcházející v rozsahu, v jakém byla napadena, podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil a věc vrátil zpět Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. Současně dovolatel uvedl, že v projednávané věci ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. trvá na nařízení veřejného zasedání, jakož i na své osobní přítomnosti u toho jednání.
14. K dovolání obviněného se ve svém písemném stanovisku ze dne 20. 1. 2026, sp. zn. 1 NZO 942/2025-12, vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který úvodem svého vyjádření předeslal, že dovolání obviněného je vystavěno na doslovném opakování námitek, se kterými se však soudy nižších stupňů beze zbytku vypořádaly.
15. Stran námitek podřazených pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce konstatoval, že obviněný fakticky žádný zjevný rozpor neformuloval, toliko znalecké závěry podrobil vlastnímu hodnocení a dovodil z nich vlastní skutkové závěry, které vyznívají v jeho prospěch. Totožný závěr zaujal státní zástupce i k námitce obviněného, že nebyl tou osobou, která podala poškozenému inkriminovaný lék zn. Oxykodon, neboť i tato skutková okolnost má spolehlivou oporu v provedených důkazech a krajský soud jí velmi pečlivě vyhodnotil. Neobstojí ani námitky obviněného, že soudy neprovedly jím navrhované důkazy – ostatně nejsou zřejmé důvody, pro které by jím navrhované výslechy svědkyň E. P. a S. R. měly vést ke zpochybnění závěru o jeho vině, respektive o tom, že poškozený těsně před smrtí zkonzumoval tablety léčiva zn. Oxykodon, které mu zajistil právě obviněný G. a jehož původ byl soudem prvního stupně pečlivě zmapován. Ani námitky dovolatele, že mu ve věci provedenými důkazy nebyla prokázána vina bez důvodných pochybností, v důsledku čehož se dovolává uplatnění principu in dubio pro reo, nikterak nemohou obstát. Ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. státní zástupce odmítl rovněž námitku obviněného stran toho, že předání léku zn. Oxykodon poškozenému k užití není v přímé příčinné souvislosti s příčinou jeho smrti.
16. Vzhledem k tomu, že státní zástupce ve věci neshledal žádná pochybení, která by svědčila o porušení pravidel spravedlivého procesu, závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy jako zjevně neopodstatněné. Současně navrhl, aby tak dovolací soud učinil v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud případně učinil v neveřejném zasedání i jiné než jím navrhované rozhodnutí.
17. Vyjádření státního zástupce k dovolání podanému obviněným bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájci obviněného k jeho případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu předložena.
III. Přípustnost dovolání
18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. ř., zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. ř., jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje všechny obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. ř.
19. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a po formální stránce vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, to znamená, že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
IV. Důvodnost dovolání
20. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů, které jsou taxativně uvedeny v citovaném ustanovení zákona, neboť jejich existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
21. Obviněný ve svém dovolání předně odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. V rámci tohoto dovolacího důvodu přitom platí, že za právně relevantní dovolací námitku lze ze strany obviněného považovat správnost a úplnost skutkových zjištění (na nichž je napadené rozhodnutí založeno), dále procesní bezvadnost provedeného dokazování, jakož i správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Předmětný dovolací důvod však umožňuje nápravu jen v těch případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v § 265a odst. 2 tr. ř. Tento dovolací důvod tedy nelze v žádném případě vykládat extenzivně tak, že by jím došlo k obecnému (plošnému či automatickému) rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na otázky skutkové, neboť umožňuje nápravu jen v těch nejzávažnějších případech, kdy došlo k zásadním vadám v rozhodných skutkových zjištěních.
22. Z výše uvedeného vyplývá, že předmětný dovolací důvod věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou:
- případy tzv. zjevného (extrémního) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), - případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.), - vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém (tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno).
23. Obviněný ve svém podání výslovně odkázal rovněž na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je možné iniciovat tehdy, pokud napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat toliko vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu však nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení trestního řádu obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
24. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
25. V duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obviněného v nyní posuzované věci splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování připojeného spisového materiálu a obsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k závěru, že vznesené dovolací námitky obviněného – byť jsou zčásti věcně podřaditelné pod jím detekované dovolací důvody - jsou zjevně neopodstatněné.
V. K meritu věci
26. Nejvyšší soud nejprve prověřil, že Krajský soud v Ostravě odvodil své skutkové závěry z rozsáhlého množství provedených důkazů, z nichž je usvědčován zejména výpovědí svědka D. M., důkazně ověřeným pohybem předmětného léčiva zn. Oxykodon Stada 20 mg z lékárny Dr. Max až k rukám poškozeného, dále údaji zajištěnými ve výpočetní a komunikační technice, údaji o uskutečněném telekomunikačním provozu, jakož i nálezovými okolnostmi z místa činu, včetně provedených znaleckých či odborných zkoumání a další řady ve věci provedených důkazů, které však měly ve vztahu ke skutkovým závěrům toliko podpůrný charakter.
27. Všechny tyto důkazy Krajský soud v Ostravě vyhodnotil v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř., tedy podle svého vnitřního přesvědčení založeném na posouzení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Přitom dostatečně vyložil, na základě jakých důkazů má za prokázaná jím učiněná skutková zjištění, jakými úvahami se při posuzování jednotlivých důkazů řídil a na základě jakých zjištění dospěl ke svému rozhodnutí. Jeho závěry jsou tedy zcela v souladu s požadavky § 125 odst. 1 tr. ř. kladenými na písemné vyhotovení rozsudku a nikterak neodporují principům formální logiky. Poté soud prvního stupně svým skutkovým závěrům přiřadil přiléhavou hmotněprávní kvalifikaci, neboť zákonné znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovoleného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku byly jednáním obviněného bez důvodných pochybností naplněny, a to jak po objektivní, tak i subjektivní stránce. S výrokem o vině soudu prvního stupně se následně bezvýhradně ztotožnil i Vrchní soud v Olomouci ve svém rozsudku ze dne 23. 7. 2025, č. j. 2 To 60/2025-1078, jímž v rámci rozsudku soudu prvního stupně zrušil toliko výrok o uloženém trestu a následně obviněnému uložil trest odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou, za současného uložení trestu propadnutí věci. Zároveň se oba soudy nižších stupňů v rámci odůvodnění svých rozhodnutí řádně vypořádaly se všemi již dříve přednesenými námitkami obviněného.
28. I přes tyto skutečnosti obviněný podal proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci (ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě) mimořádný opravný prostředek, ve kterém se opětovně zřekl své odpovědnosti za spáchaný zvlášť závažný zločin, neboť je i nadále přesvědčen, že na základě provedených důkazů nelze dospět k závěru o jeho vině. S ohledem na tyto námitky Nejvyšší soud danou věc v intencích podaného dovolání znovu přezkoumal, nicméně v rámci své revize neshledal, že by postupem soudů nižších stupňů došlo k obviněným vytýkaným pochybením.
V. 1. K námitkám podřazeným pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
29. S odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první procesní variantě dovolatel namítl, že byl uznán vinným tím, že od svědka D. M. získal léčivo zn. Oxykodon Stada 20 mg a následně jej zprostředkoval poškozenému P. R., a to přesto, že jediným, kdo jej z předání léčiva usvědčoval, byl sám svědek M., ačkoli jeho výpověď v tomto smyslu není pravdivá. Obviněný striktně nesouhlasí s tím, že byl uznán vinným na základě důkazu (či důkazů), které oba soudy nižších stupňů vyhodnotily (podle jeho názoru) nesprávně, v důsledku čehož tvrdí, že nemají oporu v provedeném dokazování a jsou s nimi v rozporu.
30. Nejvyšší soud z přiloženého spisového materiálu prověřil, že krajský soud při vyhodnocování věrohodnosti výpovědi svědka D. M. (která stojí v protikladu k části výpovědi obviněného) postupoval nanejvýš obezřetně – tedy s vědomím toho, že obě jmenované osoby byly v inkriminovanou dobu pevnou součástí místní drogové subkultury. Důkazem toho je skutečnost, že soud prvního stupně tuto konzistentní svědeckou výpověď podrobně prověřoval za pomoci dalších ve věci provedených důkazů, v důsledku čehož část výpovědi jmenovaného svědka výslovně odznačil za nepravdivou (viz bod 14. odůvodnění rozsudku krajského soudu). Přesto však není pochyb o tom, že svědek M. popsal „trasu“ léčiva zn. Oxykodon Stada 20 mg zcela věrohodně – tedy kým byl předmětný lék zakoupen a následně předán obviněnému při vzájemné schůzce dne 6. 11. 2023, včetně podílů svědků D. J., R. T., kteří se podíleli na předcházejícím získání receptu, na který byl lék zn. Oxykodon vydán. 31. Věrohodnost výpovědi svědka D. M. byla současně prověřena záznamy o uskutečněném telekomunikačním provozu, přičemž obsah i čas realizovaných hovorů je zcela v souladu s jeho tvrzeními (viz uskutečněný telefonní hovor mezi obviněným a poškozeným, který následoval cca dvě minuty poté, co byl zaznamenán předchozí telefonát obviněného se svědkem M., což je v naprostém souladu s popisem společné schůzky D. M. s obviněným, na které proběhla předávka léku zn. Oxykodon). V této souvislosti nelze přehlédnout, že obviněný poté, co poškozeného nalezl bez známek života, se nejprve pokusil kontaktovat svůj zdroj (tedy tohoto svědka) a následně ve svém telefonním hovoru na policii jasně uvedl, že poškozený nejeví známky života, když předtím „snědl nějaké Oxykodony“ (viz bod 13. odůvodnění rozsudku krajského soudu).
32. Je pochopitelné, že dovolatel zaměřuje své námitky především na výpověď tohoto klíčového svědka, neboť ve vztahu k jeho osobě i prověřované trestné činnosti se jedná o výpověď usvědčující, navíc spolehlivě dokládající, že tablety obsahující opioidní analgetikum se k osobě poškozeného nemohly dostat jinak než jeho prostřednictvím. Avšak souhrnná námitka, že krajský soud svá skutková zjištění stran „putování“ balení v lékárně zakoupeného léku zn. Oxykodon do rukou poškozeného údajně založil na neprokázaných domněnkách, je účelová a zcela nepravdivá. Krajský i vrchní soud shodně uvedly, že na základě provedeného dokazování (zejména z důvodu vysledované trasy uvedeného léčiva podle čísla šarže prázdných blistrů, které byly nalezeny na místě činu) nemají žádných pochyb o tom, že tablety Oxykodonu, které poškozený požil, byly dárkem, který obviněný s sebou přinesl na návštěvu poškozeného coby „překvapení“ (kterak o tom obviněný hovořil do telefonu s poškozeným za přítomnosti svědka M., který tuto skutečnost potvrdil i ve své výpovědi). 33. Do celkového skutkového rámce zcela zapadla i skutečnost, že dovolatel sám označil za nesporné, že zprostředkoval omamné a psychotropní látky dalším osobám – konkrétně svědkům R. P. (13 gramů amfetaminu), V. S. (1 tabletu léčiva zn. Xanax obsahující účinnou látku alprazolam) a F. V. [5 gramů psychotropní látky 2-fluormethamfetamin (2-RMA) a rovněž 1 tabletu léčiva zn. Oxykodon]. Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud neshledal, že by rozhodná skutková zjištění (která jsou určující pro naplnění zákonných znaků skutkové podstaty projednávaného trestného činu) skutečně byla ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, neboť kontrolou přiloženého spisového materiálu dospěl ke stanovisku zcela opačnému.
34. S odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí procesní alternativě dovolatel namítl, že již v průběhu řízení před soudem prvního stupně (jakož i v přípravném řízení, kdy byla informace zjištěna) navrhoval, aby byly vyslechnuty svědkyně E. P. a S. R., které uvedly, že při úklidu bytu svědkyně R., kde bylo nalezeno tělo poškozeného, společně nalezly ústřižky z blistrů léku zn. Oxykodon. Vyjma toho se měla S. R. vyjádřit ke skutečnosti, že poškozený se v minulosti údajně pokoušel spáchat sebevraždu. Tím, že soud odmítl provést tyto výslechy, má dovolatel za to, že porušil jeho právo na spravedlivý proces, neboť podle jeho názoru mohly i tyto výpovědi přinést do skutkových zjištění nové poznatky.
35. Byť obecně platí, že respektování zásad spravedlivého procesu je dáno tím, že účastníku řízení musí být dána nejen možnost vyjádřit se k provedeným důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), ale i označit a navrhnout důkazy, jejichž provedení považuje za potřebné k prokázání svých tvrzení, nelze mít současně za to, že by soud byl za všech okolností povinen každému takovému návrhu vyhovět. Jestliže soud odmítne provést obviněným navrhovaný důkaz, je ve svém rozhodnutí povinen řádně vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2001, sp. zn. IV. ÚS 463/2000, a usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09). Zároveň platí, že pokud by případné zamítnutí důkazního návrhu bylo bez adekvátního odůvodnění, ani tato situace ještě nemusí nutně vést k závěru o porušení práva na spravedlivý proces (viz např. rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Dorokhov proti Rusku, č. stížnosti 66802/01). Nerespektování práva na spravedlivý proces je totiž založeno až situací, pokud neprovedení takového důkazu současně představuje závažný deficit z hlediska plnění povinnosti zjištění skutkového stavu věci, o němž nevznikají důvodné pochybnosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. 3 Tdo 278/2023).
36. Nejvyšší soud z přiloženého spisového materiálu ověřil, že obviněný prostřednictvím svého obhájce krajskému soudu navrhoval provedení celé řady důkazů – nejenom výslech S. R. a E. P., ale i výslechy dalších osob, např. O. R., P. F., B. K., včetně doplňující výpovědi svědka J. F., jakož i opatření znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie se specializací na klinickou psychologii za účelem zkoumání svého duševního stavu či vyžádání zprávy věznice o jeho chování. Všechny tyto návrhy soudy nižších stupňů přezkoumaly, načež jejich provedení odmítly pro jejich faktickou nadbytečnost, což v rámci odůvodnění svých rozhodnutí také řádně rozvedly (krajský soud v bodě 15. odůvodnění svého rozsudku, vrchní soud v bodech 35. a násl. odůvodnění svého rozsudku).
37. Nejvyšší soud z obsahu spisového materiálu (respektive hodnocení skutkové situace) ověřil, že základní skutkový děj již nemohl být výše uvedenými návrhy nikterak zpochybněn, neboť poškozený, stejně jako obviněný a svědek M. jsou prokazatelně osoby, které v inkriminovanou dobu zneužívaly předepisovaná léčiva i omamné a psychotropní látky (např. metamfetamin) a pokud by se navrhované osoby S. R. a E. P. vyjadřovaly k údajnému nelezení dalších tablet léku zn. Oxykodon (v bytě, kde již policie zadokumentovala seznam zde nalezených věcí souvisejících s trestnou činností), neměla by ani tato navrhovaná svědectví procesní sílu zvrátit skutkové závěry ve prospěch obviněného. Ostatně předpokládaný nález léku zn. Oxykodon po policejním šetření nebyl ve spisovém materiálu nikterak zdokumentován, a i kdyby k tomu došlo, stejně jako k identifikaci rozdílné šarže u nalezeného ústřižku blistru léčiva zn. Oxykodon, který měl mít poškozený v bytě, ani za této situace by nedošlo k dovolatelem předvídanému vyvinění, kterak oba soudy nižších stupňů správně konstatovaly (viz bod 13. odůvodnění rozsudku krajského soudu a bod 33. odůvodnění rozsudku vrchního soudu). Provedením navrhovaných důkazů by tedy bylo dané řízení pouze dále protahováno, čímž by se soudy provinily proti jiné procesní zásadě, kterou je zásada rychlosti řízení (respektive zásada procesní ekonomie).
38. V závěru této části dovolání obviněný doplnil, že díky odmítnutí výslechu navrhovaných svědkyň nebyly v projednávané věci provedeny podstatné důkazy, pročež nebylo možné ani vyloučit další v úvahu přicházející varianty průběhu skutkového děje. Podle představy obviněného tedy mělo být soudy nižších stupňů rozhodnuto v souladu se zásadou in dubio pro reo, tedy v jeho prospěch.
39. Kterak však již bylo Nejvyšším soudem opakovaně (navíc zcela konstantně) judikováno, uplatnění této zásady je na místě pouze tehdy, pokud soud po vyhodnocení všech v úvahu přicházejících důkazů dospěje k závěru, že není možné se jednoznačně přiklonit k žádné ze dvou rozporných výpovědí (nebo k žádné ze skupiny odporujících si důkazů), takže ve věci i nadále zůstávají pochybnosti o tom, jak se skutkový děj odehrál. Pokud však soud po vyhodnocení důkazní situace dospěje k závěru, že jedna z výpovědí je pravdivá a její věrohodnost není ničím zpochybněna, přičemž úvahy vedoucí k tomuto závěru zahrne do odůvodnění svého rozhodnutí, tak podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch“ nejsou splněny, neboť soud o spáchané trestné činnosti žádné pochybnosti nemá [srov. např. usnesení ÚS ze dne 14. 3. 2023, sp. zn. I. ÚS 3494/22, nebo usnesení ze dne 3. 12. 1998, sp. zn. III. ÚS 286/98 (U 73/12 SbNU 541)]. Stran zásady in dubio pro reo Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi rovněž mnohokrát judikoval faktickou nepřípustnost jejího zkoumání u dovolacího soudu, s výjimkou případů, kdy by porušení této zásady vygradovalo do stavu zjevného či extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1525/2009, ze dne 6. 5. 2015, sp. zn. 11 Tdo 496/2015, ze dne 8. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1569/2014, atp.).
40. Toto pravidlo (zakotvené v § 2 odst. 1, odst. 2, odst. 5 tr. ř., čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) se však v předkládané věci nemohlo uplatnit, neboť aby alternativní varianta průběhu skutkového děje skutečně vedla k pochybnostem o vině obviněného, musí být možná a uvěřitelná, což v tomto případě nelze tvrdit, ježto obviněný své námitky založil na pouhém zpochybňování logických skutkových závěrů bez toho, aby soudu předložil skutečně rozumnou a uvěřitelnou (alternativní) variantu možného průběhu skutkového děje. Za tohoto stavu tak nelze ani náznakem hovořit o dvou ve věci existujících, navíc rovnocenných skutkových alternativách, neboť skutková verze obviněného je založena ryze na spekulacích neboli argumentačním „kličkování“ mezi jednotlivými skutkovými zjištěními, jež byla učiněna soudy nižších stupňů na podkladě řádně a úplně provedeného dokazování. Nadto dovolatel v rámci své účelové obhajoby dospěl ke zcela absurdnímu tvrzení o své nevině, přestože byl z projednávané trestné činnosti bez důvodných pochybností usvědčen nikoli jedním důkazem, nýbrž soustavou vzájemně se doplňujících skutkových zjištění, která jeho osobu z projednávaného přečinu spolehlivě usvědčila.
V. 2. K námitkám podřazeným pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
41. V centru výhrad obviněného stojí argument, že samotné zprostředkování látky Oxykodon jeho osobou, který poškozený následně zkonzumoval, nebylo dostatečně významnou příčinou smrti poškozeného s ohledem na skutečnost, že by k ní došlo i za působení zbývajících dvou toxických látek, které byly v těle poškozeného zjištěny v letálních hladinách (tedy i bez konzumace látky Oxykodon). Touto námitkou obviněný na základě zpracovaných znaleckých expertíz s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. naznačil, že mezi smrtí poškozeného a jím předanými tabletami látky Oxykodon není zjevná přímá příčinná souvislost (tzv. kauzální nexus), pročež nelze bez důvodných pochybností dospět k jednoznačnému závěru, že smrt poškozeného nastala v důsledku konzumace látky Oxykodon. Byť je takováto námitka sama o sobě věcně podřaditelná pod výše uvedený dovolací důvod, neboť směřuje proti aplikaci § 283 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku z důvodu namítaného přerušení příčinného vztahu mezi jednáním obviněného a smrtí poškozeného, byl ji Nejvyšší soud z níže rozvedených důvodů nucen odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.
42. Podle právní teorie i zaužívané soudní praxe spojuje příčinný vztah (tzv. kauzální nexus) jednání s následkem, a to i těžším následkem, který je okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby. Přitom jednání pachatele musí být pro vznik následku vždy příčinou dostatečně významnou. Příčinná souvislost není dána (tedy je přerušena) pouze v případě, kdy do příčinného vztahu vstoupí (jako výlučná a samostatná) další příčina, která způsobí následek bez ohledu na jednání pachatele. Naopak příčinný vztah není přerušen v případě, kdy k jednání pachatele přistoupí další skutečnost, bez které by k následku nedošlo. V případě způsobení následku z nedbalosti je nutné, aby si pachatel alespoň uměl a mohl představit, že příčinný vztah se může takto rozvinout. Základem příčinného vztahu je tzv. teorie podmínky, podle níž je příčinou každý jev, bez něhož by jiný jev vůbec nenastal, anebo by nenastal způsobem, jakým nastal. Příčinnou souvislost mezi jednáním pachatele a vzniklým následkem přitom nelze omezovat jen na následky obvyklé, běžné. Na základě zásady umělé izolace jevů a gradace příčinné souvislosti vyplývá, že jednání pachatele trestného činu musí být příčinou dostatečně významnou. Pokud tedy při vzniku následku spolupůsobilo více příčin, je třeba hodnotit každou příčinu zvlášť co do jejího významu pro vznik následku a určit její důležitost pro následek, který z jednání obviněného nastal (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2001, sp. zn. 3 Tz 317/2001, publikovaný pod č. NS 16/2022-T 389 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, Praha: C. H. Beck, sv. 16/2002, č. T 389, a také Soudní rozhledy č. 8/2002, s. 301).
43. Pro posouzení projednávané věci obviněného V. G. se jako podstatné jeví, že příčinný vztah mezi jeho jednáním v podobě poskytnutí poškozenému P. R. k jednorázovému užití 3 kusů tablet léčivého přípravku zn. Oxykodon Stada 20mg (který obsahuje účinnou látku oxykodon) a způsobením škodlivého následku v podobě smrti poškozeného není přerušen, jestliže k jednání pachatele přistoupí další skutečnost, jež při vzniku následku spolupůsobí. Rovněž není rozhodné, zda k následku došlo působením více okolností, tedy nejenom jednáním pachatele. Konkrétní jednání nebo okolnosti totiž mají povahu příčiny i tehdy, když kromě ní k následku vedly i další jednání a okolnosti. Z toho tedy vyplývá, že příčinná souvislost je dána i tehdy, když vedle příčiny, která způsobila následek, působila i další příčina, přičemž je nerozhodné, jestli každá z těchto příčin byla jinak způsobilá přivodit následek sama o sobě nebo mohla tento následek přivodit jen ve vzájemném spolupůsobení s druhou příčinou (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod č. 3412/1929, č. 3858/1930, č. 47/1970-II, č. 20/1981 ve Sb. rozh. tr.).
44. Právě taková situace nastala i v nyní projednávané věci (viz výše uvedené souvislosti). Proto závěr dovolatele, že jeho trestní odpovědnost by byla dána pouze v případě jeho pojetí „kombinované intoxikace“, kdy pouze souhrn všech poškozeným užitých látek společně s podaným lékem zn. Oxykodon by byl způsobilý přivodit smrt poškozeného, je tedy zjevně mylný. V daném případě se jednalo o úmrtí poškozeného v důsledku požití tří tablet léčiva zn. Oxykodon, který mu dodal obviněný, jakož i v důsledku požití dalších medikamentů a látek ze skupiny omamných a psychotropních látek (OPL). V této souvislosti přitom nelze přehlédnout, že hladina omamné látky oxykodon zjištěná v těle poškozeného překročila spodní hranici letální (smrtelné) hladiny 2,7krát, zatímco v těle poškozeného souběžně zjištěná hladina látky venlafaxin překročila spodní hranici letální (smrtelné) hladiny 1,79krát a hladina látky mitragynin, která byla v těle poškozeného rovněž zjištěna, překročila spodní hranici letální (smrtelné) hladiny 2,34krát (viz bod 42. odůvodnění rozsudku vrchního soudu). Přestože se tedy u poškozeného P. R. jednalo o „intoxikaci kombinovanou“, tak v případě látky oxykodon byla její hladina v krvi poškozeného ze všech zkonzumovaných látek (míněno těch, které byly shledány v letálních hladinách) zjevně nejvyšší. Konzumace tří tablet léku zn. Oxykodon Stada 20mg dodaného obviněným tak byla pro způsobení smrtelného následku na straně poškozeného příčinou velice významnou (ne-li nejvýznamnější), přestože se na otravě poškozeného podílelo více životu nebezpečných látek.
45. Rovněž závěry v dovolatelem předestřeném usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2024, sp. zn. 11 Tdo 687/2024, nevyznívají v jeho prospěch, ale naopak stojí k jeho námitkám v protikladu. V případě poškozené osoby (v odkazovaném případě) byla konstatována zjevně dominantní intoxikace alkoholem, která byla naopak sama o sobě způsobilá poškozenou usmrtit (jednalo se o intoxikaci alkoholem ve výši 4,46 g/kg alkoholu v krvi). Uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu tedy nerozporuje závěr učiněný soudy nižších stupňů v nyní projednávané věci dovolatele V. G., že příčinná souvislost mezi jednáním obviněného a způsobeným smrtelným následkem u poškozeného P. R. nebyla jakkoli přerušena.
46. Soudy zcela správně a přesvědčivě dovodily, že právě míra užité látky oxykodon, jež ze zjištěných relevantních substancí nejvýznamněji přesáhla toxikologicky stanovenou letální (smrtelnou) hodnotu, byla příčinnou „dostatečně významnou“. Argument obviněného, že ke smrti poškozeného by došlo „tak jako tak“, v tomto směru tedy nemohou obstát. Ostatně jedná se o zcela spekulativní tvrzení, neboť stejně tak „mohlo dojít“ i k tomu, že mladý organismus poškozeného (disponující ještě vysokou adaptabilitou i odolností vůči toxickým látkám, které dlouhodobě užíval) by předávkování látkami venlafaxin a mitragynin přežil (přestože obě látky se v jeho těle nacházely rovněž v letálních koncentracích).
47. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že z hlediska naplnění znaků objektivní stránky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu podle § 283 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku byla aplikovaná právní kvalifikace jednání obviněného stanovena zcela správně, neboť přímá příčinná souvislost mezi jednáním jeho osoby a způsobeným trestněprávním následkem v podobě způsobení smrti poškozeného byla spolehlivě zachována.
48. Stran naplnění subjektivní stránky předmětného zločinu je k jednání obviněného namístě doplnit, že poškozenému prokazatelně opatřil tablety léčiva zn. Oxykodon s vědomím, že se jedná o osobu dlouhodobě experimentující s rozličnými psychofarmaky i omamnými a psychotropními látkami. Z provedených důkazů vyplynulo, že tyto okolnosti byly o poškozeném všeobecně známy (kterak u hlavního líčení uvedli svědci z řad jeho spolužáků). Obviněný V. G., který v projednávané věci figuruje jako dodavatel (dealer) a který byl podle svědků zároveň nejbližším kamarádem poškozeného, tedy musel být dostatečně obeznámen s tím, co v rámci dokazování o poškozeném potvrdila i jeho ošetřující lékařka (se specializací na psychiatrii, která jej měla v péči od 20. 11. 2022 do jeho smrti), když uvedla, že poškozený, přestože trpěl jistými psychickými problémy, se nijak netajil tím, že soustavně zneužívá předepisované medikamenty. Jednalo se o léky na bázi antidepresiv, které (spolu s dalšími, které si získával mimo ordinaci) ještě kombinoval s omamnými a psychotropními látkami. Ostatně z léčiv, která se podílela na smrti poškozeného, mu jeho ošetřující lékařka k terapeutickým účelům předepisovala toliko antidepresivum zn. Venlafaxin.
49. Z provedených důkazů jednoznačně vyplynulo, že u poškozeného P. R. byla mimo jiné diagnostikována porucha osobnosti projevující se značně lehkovážným, rizikovým, sebedestruktivním jednáním, které stran dlouhodobého zneužívání předepisovaných i nelegálně obstaraných léčiv v kombinaci s omamnými a psychotropními látkami (např. pervitinem) mohlo kdykoli vést k fatálním následkům (k čemuž ostatně také došlo).
50. Z hlediska zavinění je nutné akcentovat, že obviněný vzhledem k jemu známým okolnostem mohl a měl domýšlet následky svého jednání, tedy že nezodpovědným jednáním může reálně dojít i k osudné otravě jemu velmi dobře známé (vztahově blízké) osoby. V projednávaném případě tedy nelze tvrdit, že by daný příčinný průběh byl pro jeho osobu nepředvídatelný (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR, sp. zn. 2 Tz 10/80), když u hlavního líčení (mimo jiné) vypověděl, že než poškozený cca ve 21 hod. užil tři tablety léčiva zn. Oxykodon, tak jej obviněný upozornil na to, že „tři tablety jsou dost“, avšak poškozený mu odpověděl, že s tím nemá problém. Již z tohoto vyjádření obviněného je tak zřejmá jeho jednoznačná obava z celkového množství látky oxykodon (v počtu 3 tablet léčivého přípravku zn. Oxykodon Stada 20mg), které poškozenému bezprostředně před jejich hromadným užitím vědomě poskytl, neboť dané množství se mu jako osobě mající osobní zkušenosti s užíváním omamných a psychotropních látek, včetně omamné látky oxykodon, zdálo celkem velké. Obviněný se i přes tyto své pochybnosti o tom, zda poškozený dané množství látky oxykodon zvládne, zcela spokojil s jeho vyjádřením (ujištěním), že “s tím nemá problém”, byť s přihlédnutím ke všem okolnostem a svým poměrům (tedy při vynaložení nezbytné, u něho důvodně očekávatelné míry opatrnosti) musel eventuální způsobení těžšího následku v podobě smrti poškozeného předpokládat, resp. o něm musel ve smyslu § 16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku vědět, avšak bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že takové porušení zákonem chráněného zájmu (v podobě lidského života) svým jednáním nezpůsobí. V tomto ohledu tak oba soudy nižších stupňů správně dovolily, že byť obviněný nebyl se způsobením výše uvedeného těžšího následku uvedeného v § 283 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku srozuměn, měl nejen povinnost, ale také možnost předvídat, že u poškozeného může v důsledku užití více tablet s obsahem omamné látky oxykodon, které mu poskytl, najednou, nastat vážná porucha zdraví, resp. smrt.
51. V tomto směru lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 1060/2019, sp. zn. 4 Tdo 1357/2012 a sp. zn. 6 Tdo 1006/2012 řešící skutkově obdobné situace, ve kterých byla dovozena přímá příčinná souvislost mezi poskytnutím návykové látky jednotlivými obviněnými osobám poškozených a způsobením těžšího následku v podobě těžké újmy na zdraví, popř. smrti poškozených. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2012, sp. zn. 4 Tdo 1357/2012, si obviněný jako dlouholetý uživatel drog znalý drogového prostředí musel být vědom toho, že za určitých okolností může být každá dávka drogy pro uživatele smrtelná, tzn. že není pochyb o tom, že každý prodejce drog zcela vědomě riskuje, že jím prodaná droga může jinému člověku po aplikaci přivodit smrt. Mínění obviněného, že nemohl vědět, jaké účinky může předmětná droga (v tomto případě heroin) vyvolat na organismus poškozeného, je přitom z hlediska naplnění subjektivní stránky posuzovaného trestného činu (tj. zvlášť závažného zločinu podle § 283 odst. 1, 4 písm. a) tr. zákoníku) zcela bezpředmětná. V trestní věci řešené usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2019, sp. zn. 11 Tdo 1060/2019, pak bylo shledáno zavinění ve formě nevědomé nedbalosti ve smyslu § 16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku za situace, kdy obviněná poškozenému poskytla v nezjištěném množství látku Gama-butyrolakton (GBL), jíž poškozený perorálně požil, v důsledku čehož u něho došlo k srdeční a dechové nedostatečnosti při těžké otravě látkou GBL a následně i k jeho smrti.
52. Jako na přiléhavé lze z judikatorních důvodů odkázat rovněž na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2012, sp. zn. 6 Tdo 1006/2012, jímž byla řešena situace obdobná nyní posuzovanému případu, přičemž k otázce zavinění ve vztahu k těžšímu následku (smrti poškozené) bylo Nejvyšším soudem (v odkazované věci) zcela jasně zdůrazněno, že za situace, kdy obviněný sám byl konzumentem drog, s účinky pervitinu na lidský organismus by velice dobře seznámen a již několikrát byl přítomen velmi špatným stavům po aplikaci pervitinu, přičemž o něm bylo známo, že jím prodávaný pervitin je velice dobré kvality, je třeba existenci zavinění ve formě vědomé nedbalosti ve vztahu k těžšímu následku (ke smrti) spatřovat v tom, si poškozená aplikovala dávku pervitinu v jeho přítomnosti (nitrožilně). Tím, že v době, kdy u něho poškozená pobývala a aplikovala si pervitin nitrožilně, měl svoji dávku pervitinu (rozpuštěnou ve vodě) umístěnu na viditelném místě (na stole), umožnil tím poškozené přístup k další dávce drogy. Dle závěrů Nejvyššího soudu přitom bylo naprosto předvídatelné, že osoba, která je závislá na drogách, pokud jí obviněný umožní přístup k další dávce, tohoto využije, neboť sám dobře znal návyky a chování konzumentů drog. Jelikož tak byl v dané věci příčinný průběh mezi podáním drogy a následkem z hlediska obviněného předvídatelný, bylo třeba mu ve smyslu § 6 písm. a) tr. zákona [od 1. 1. 2010 ve smyslu § 16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku] přičítat zavinění k těžšímu následku.
53. S odkazem na výše uvedené tak nelze než ve shodě s rozsudky obou soudů nižších stupňů dospět k jednoznačnému závěru, že obviněný byl v nyní posuzované věci uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu podle § 283 odst. 1, 4 písm. a) tr. zákoníku zcela oprávněně, neboť znak kvalifikované skutkové podstaty po skutkové stránce zjevně naplnil formou vědomé nedbalosti ve smyslu § 16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
V. 3. Shrnutí
54. Nejvyšší soud po pečlivé analýze přiloženého spisového materiálu konstatuje, že Krajský soud v Ostravě se řádně vypořádal se skutkovými zjištěními, která vzešla z řádně provedených důkazů v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. a ty poté vyhodnotil tak, jak mu ukládá § 2 odst. 6 tr. ř., tedy nejen jednotlivě, ale rovněž v jejich vzájemných souvislostech. Následně prokázanému jednání přiřadil zcela přiléhavou právní kvalifikaci, se kterou vyjádřil bezvýhradný souhlas i Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací, byť z podnětu odvolání obviněného zrušil výrok o trestu a následně za splnění podmínek § 259 tr. ř. rozhodl o uložení trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon obviněného zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou, za současného uložení trestu propadnutí věci (a to v identickém rozsahu, kterak bylo o tomto druhu trestu rozhodnuto i soudem prvního stupně).
55. Ani Nejvyšší soud neshledal v projednávané věci obviněného V. G. v postupu obou soudů nižších stupňů žádného pochybení, stejně jako nebyl zjištěn jakýkoli nedůvodný zásah do ústavním pořádkem garantovaných základních práv obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces. V dovolání uplatněné námitky obviněného tak představují pouhý projev jeho nesouhlasu s tím, k jakým skutkovým a hmotněprávním závěrům dospěly soudy nižších stupňů. Kterak však Nejvyšší soud ověřil, soud prvního stupně, stejně jako soud odvolací se v přezkoumávané věci nezpronevěřily přísnému pravidlu prokázání viny obviněného mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost, neboť jeho aktivním jednáním, kterak bylo nade vší pochybnost prokázáno výsledky řádně provedeného dokazování, byly jednoznačně naplněny všechny zákonné znaky aplikované skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu podle § 283 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku.
VI. Závěr
56. Nejvyšší soud po provedeném přezkumu napadeného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 7. 2025, č. j. 2 To 60/2025-1078, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 5. 2025, č. j. 49 T 1/2025-998, v rozsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k jednoznačnému závěru, že ve věci obviněného V. G. nedošlo ve smyslu jím uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. k porušení zákona, pročež bylo jím podané dovolání v souladu s § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné.
57. Za této situace bylo bezpředmětné, aby Nejvyšší soud stran doprovodného návrhu dovolatele ve věci nařizoval veřejné zasedání ve smyslu § 265r tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo tedy rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.).
V Brně dne 19. 2. 2026
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu