11 Tdo 1190/2025

Plný text

Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu Zpět na list Nové hledání 11 Tdo 1190/2025 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:28. 1. 2026 Spisová značka:11 Tdo 1190/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:11.TDO.1190.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku § 21 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:13. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tdo 1190/2025- USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. 1. 2026 dovolání obviněných 1. F. H., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, 2. H. E. M., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, 3. K. R. t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, podané proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 5. 2025, č. j. 11 To 3/2025-12938, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 57 T 1/2024, a rozhodl t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných F. H., H. E. M. a K. R. odmítají. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2024, sp. zn. 57 T 1/2024, byli obviněný F. H. pod body II. a III. a obvinění H. E. M. a K. R. pod bodem III. uznáni shodně vinnými zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. c) tr. zákoníku [a to ve znění účinném do 31. 12. 2025 (dále jen „tr. zákoník“)]. 2. Za výše uvedené jednání byl obviněný F. H. podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon jej soud prvního stupně zařadil podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Obviněný H. E. M. byl za výše uvedené jednání podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let, pro jehož výkon jej soud prvního stupně zařadil podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou. Konečně obviněný K. R. byl podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku za výše uvedené jednání a za sbíhající se přečiny maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným jednak trestními příkazy Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 19. 12. 2022, sp. zn. 14 T 115/2022, Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23. 1. 2023, sp. zn. 3 T 5/2023, a jednak rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 6. 2023, sp. zn. 67 T 9/2023, a Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18. 9. 2023, sp. zn. 3 T 71/2023, jakožto i za přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18. 9. 2023, sp. zn. 3 T 71/2023, odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let, pro jehož výkon jej soud prvního stupně zařadil podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou. Všichni tři výše jmenovaní obvinění byli týmž rozsudkem městského soudu dále odsouzeni podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku též k trestu propadnutí věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části tohoto rozsudku. Obviněný H. E. M. byl dále podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu propadnutí náhradní hodnoty v podobě finanční částky ve výši 68.700 Kč a obviněný K. R. podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvaceti čtyř měsíců. To vše za zrušení výroků o trestech z výše citovaných rozhodnutí, jimiž byl obviněný K. R. odsouzen za sbíhající se přečiny, jakožto i dalších na ně obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku konečně městský soud vyslovil též ochranné opatření zabrání věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části citovaného rozsudku. 3. Výše citovaný rozsudek Městského soudu v Praze byl v zákonné lhůtě napaden ve všech jeho výrocích odvoláními podanými všemi jmenovanými obviněnými, tedy F. H., H. E. M. a K. R. O těchto řádných opravných prostředcích rozhodl Vrchní soud v Praze svým rozsudkem ze dne 12. 5. 2025, sp. zn. 11 To 3/2025, a to tak, že napadené rozhodnutí městského soudu z podnětu odvolání jmenovaných obviněných podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d) a e), 2 tr. ř. zrušil ve vztahu k jejich osobám v celém rozsahu. Za splnění podmínek podle § 259 odst. 3 tr. ř. pak byli citovaným rozsudkem vrchního soudu obviněný F. H. pod body I. a II. (odpovídajícími bodům označeným v rozsudku soudu prvního stupně jako body II. a III.) a obvinění H. E. M. a K. R. pod bodem II. (odpovídajícím bodu označenému v rozsudku soudu prvního stupně jako bod II.) uznáni shodně vinnými zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, spáchaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. 4. Za výše uvedené jednání byl obviněný F. H. podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon jej vrchní soud zařadil podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Obviněný H. E. M. byl za výše uvedené jednání podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon jej odvolací soud zařadil podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou. Obviněný K. R. pak byl podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku při užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku za výše uvedené jednání a za sbíhající se přečiny maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jimiž byl pravomocně uznán vinným jednak trestními příkazy Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 19. 12. 2022, sp. zn. 14 T 115/2022, Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23. 1. 2023, sp. zn. 3 T 5/2023, a jednak rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 6. 2023, sp. zn. 67 T 9/2023, a Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18. 9. 2023, sp. zn. 3 T 71/2023, jakožto i za přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18. 9. 2023, sp. zn. 3 T 71/2023, odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let a šesti měsíců, pro jehož výkon jej vrchní soud zařadil podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou. Všichni tři výše jmenovaní obvinění byli dále týmž rozsudkem vrchního soudu odsouzeni podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku též k trestu propadnutí věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části tohoto rozsudku. Obviněnému K. R. byl dále podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvaceti čtyř měsíců. To vše za zrušení výroků o trestech z výše citovaných rozhodnutí, jimiž byl obviněný K. R. odsouzen za sbíhající se přečiny, jakožto i dalších na ně obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku vrchní soud vyslovil rovněž ochranné opatření zabrání věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části jeho rozsudku. 5. Podle skutkových zjištění Vrchního soudu v Praze se obvinění F. H., H. E. M. a K. R. předmětné trestné činnosti dopustili společně s dalšími níže uvedenými osobami v podstatě tím, že: I. obviněný F. H. a pravomocně odsouzení C. T. N., T. D. C. a T. A. N. (ve věci vedené před Městským soudem v Praze pod sp. zn. 57 T 5/2024) v přesně nezjištěné době, přinejmenším v období od prosince 2021 do 12. 7. 2022, s vědomím, že se dopouštějí protiprávního jednání v rámci organizované skupiny působící na území České republiky, v úmyslu získat dosud blíže nezjištěný finanční prospěch, na blíže nezjištěných místech, přinejmenším na území hl. m. Prahy a Středočeského kraje, realizovali výrobu metamfetaminu ve velkém rozsahu a jeho následný prodej, přičemž vedoucí a organizační úlohu spočívající ve financování, plánování výroby a rozhodování o distribuci metamfetaminu a prodejních cenách zastával C. T. N., úlohu nižších organizačních článků plnili F. H. a další osoba, kteří samotnou výrobu metamfetaminu realizovali v období od prosince 2021 do 6. 2. 2022 v bytě na adrese XY, Praha XY a v období od 8. 2. 2022 do 12. 7. 2022 na dosud neustanoveném místě, kde si za tím účelem zřídili laboratoř, a to za využití tablet s obsahem pseudoefedrinu či efedrinu, které si obstarávali přinejmenším od další osoby a za využití potřebných prekursorů či chemikálií, konkrétně až 1.000 ml kyseliny chlorovodíkové, 10.000 g hydroxidu sodného, 4.000 ml toluenu, 5.000 ml kyseliny ortofosforečné a 6.500 g jódu (z něhož je možno vyrobit až 4.786 g metamfetaminu hydrochloridu), které zakoupil F. H. ve spol. Verkon s.r.o., IČ: 62968041, K Žižkovu 640/9, Praha 9, a dále za užití laboratorních pomůcek a zdrojů tepla, takto vyrobený metamfetamin následně podle objednávek doručovali za nezjištěnou finanční odměnu dealerům, nejméně T. D. C. a T. A. N., kteří zajišťovali jeho distribuci koncovým odběratelům na různých místech v České republice, a to přinejmenším v těchto případech: 1) v blíže nezjištěné době od prosince 2021 do 20. 3. 2022 si telefonicky T. D. C. minimálně ve čtyřech případech objednal u C. T. N. nejméně vždy 50 g metamfetaminu, který mu následně doručili F. H. s další osobou, 2) dne 25. 3. 2022 si T. D. C. prostřednictvím další osoby telefonicky objednal u C. T. N. nejméně 50 g metamfetaminu, který mu dne 26. 3. 2022 v odpoledních hodinách doručil F. H. do místa jeho bydliště, 3) dne 28. 3. 2022 si T. D. C. prostřednictvím další osoby telefonicky objednal u C. T. N. nejméně 50 g metamfetaminu, který mu téhož dne v době od 22:46 do 22:56 hod. F. H. doručil do místa jeho bydliště, 4) dne 8. 5. 2022 si T. D. C. prostřednictvím další osoby telefonicky objednal u C. T. N. nejméně 50 g metamfetaminu, který mu téhož dne kolem 18:00 hod. doručil F. H. na adresu XY, Praha XY; II. obvinění F. H., H. E. M. a K. R. a pravomocně odsouzení A. K., B. J. a Z. H. (ve věci vedené před Městským soudem v Praze pod sp. zn. 57 T 5/2024) v přesně nezjištěné době, přinejmenším v období od 22. 8. 2022 do 20. 1. 2023, H. E. M. pouze v období od 11. 10. 2022 do 20. 1. 2023, s vědomím, že se dopouštějí protiprávního jednání v rámci organizované skupiny působící na území České republiky, v úmyslu získat blíže nezjištěný finanční prospěch, na blíže nezjištěných místech, přinejmenším na území hl. m. Prahy a Středočeského kraje, realizovali výrobu metamfetaminu ve velkém rozsahu a jeho následný prodej, přičemž vedoucí a organizační úlohu spočívající ve financování, plánování výroby jakož i rozhodování o distribuci metamfetaminu a prodejních cenách zastávali H. E. M. a K. R., úlohu nižších organizačních článků plnili F. H. a A. K., B. J. a Z. H., kteří samotnou výrobu metamfetaminu realizovali, a to za využití tablet s obsahem efedrinu a červeného fosforu, které si opakovaně obstarávali přinejmenším od dalších osob a dále za využití potřebných prekursorů či chemikálií, konkrétně až 4.000 ml kyseliny chlorovodíkové, 10.000 g hydroxidu sodného, 72.000 ml toluenu, 7.000 ml kyseliny ortofosforečné, 1.000 ml acetonu a 7.750 g jódu (z něhož je možno vyrobit až 5.707 g metamfetaminu hydrochloridu), které zakoupil F. H. minimálně v řetězcích prodejen OBI, XY, Praha XY, a BAUHAUS, XY, Praha XY, a dále v prodejně společnosti Verkon s.r.o., IČ: 62968041, XY Praha XY, přičemž k samotné výrobě metamfetaminu docházelo následovně: A) obvinění F. H., H. E. M., K. R. a odsouzený A. K. (výroba) minimálně od 22. 8. 2022 do 5. 12. 2022 na adrese XY, XY, zřídili a provozovali nelegální laboratoř na výrobu metamfetaminu, přičemž samotná výroba byla realizována minimálně v těchto případech: 1) v období od 22. 10. 2022 do 23. 10. 2022, kdy za užití 250 g jódu, který F. H. zakoupil dne 19. 10. 2022 ve spol. Verkon s.r.o., a 225 g efedrinu, který si opatřili od blíže nezjištěných osob, vyrobili nejméně 132,55 g metamfetaminu hydrochloridu, 2) v období od 13. 11. 2022 do 14. 11. 2022, kdy za užití 250 g jódu, který F. H. zakoupil dne 8. 11. 2022 ve spol. Verkon s.r.o., a z blíže nezjištěného množství efedrinu vyrobili přinejmenším 184,1 g metamfetaminu hydrochloridu, 3) dne 24. 11. 2022, kdy za částečného užití jódu, který zakoupil F. H. dne 15. 11. 2022 ve spol. Verkon s.r.o., v množství 750 g, a blíže nezjištěného množství efedrinu, vyrobili nejméně 100 g metamfetaminu hydrochloridu, 4) v období od 3. 12. 2022 do 4. 12. 2022, kdy za částečného užití jódu, který zakoupil F. H. ve spol. Verkon s.r.o. dne 15. 11. 2022, a za užití 300 g efedrinu, který si opatřili od blíže nezjištěných osob, vyrobili nejméně 176,7 g metamfetaminu hydrochloridu; B) obvinění F. H., H. E. M. a K. R. (výroba) v době od 6. 12. 2022 do 1. 1. 2023 v bytě v ul. XY, Praha-XY, zřídili a provozovali nelegální laboratoř na výrobu metamfetaminu, přičemž výroba byla realizována minimálně v těchto případech: 1) v období od 6. 12. 2022 do 7. 12. 2022 a v období od 11. 12. 2022 do 13. 12. 2022, kdy za užití 500 g jódu, který F. H. zakoupil dne 6. 12. 2022 ve spol. Verkon s.r.o., dále 100 g červeného fosforu a blíže nezjištěného množství efedrinu vyrobili přinejmenším 304 g metamfetaminu hydrochloridu, 2) v době od 17. 12. 2022 do 18. 12. 2022, kdy za užití 450 g efedrinu (6 ks dóz s tabletami EA), blíže nezjištěného množství červeného fosforu, který zakoupil dne 16. 12. 2022 a dne 17. 12. 2022 F. H. od další osoby a částečného užití jódu, který zakoupil dne 16. 12. 2022 ve spol. Verkon s.r.o. v množství 1.000 g, vyrobili nejméně 265,1 g metamfetaminu hydrochloridu, 3) v době od 21. 12. 2022 do 23. 12. 2022, v době od 27. 12. 2022 do 28. 12. 2022 a dále v době od 30. 12. 2022 do 1. 1. 2023, kdy za užití 1.350 g efedrinu (18 ks dóz s tabletami EA), který zakoupili dne 20. 12. 2022 a 21. 12. 2022 od další osoby a za užití jódu v množství nejméně 1.000 g, který zakoupil F. H. dne 21. 12. 2022 ve spol. Verkon s.r.o., vyrobili nejméně 736,38 g metamfetaminu hydrochloridu; C) obvinění F. H., H. E. M., K. R. a odsouzení B. J. a Z. H. (výroba) 1) v době od 2. 1. 2023 do 18. 1. 2023 na adrese XY, Praha XY - XY, zřídili a provozovali nelegální laboratoř na výrobu metamfetaminu, kde výrobu blíže nezjištěného množství metamfetaminu realizovali minimálně v období od 2. 1. 2023 do 5. 1. 2023, 2) v době od 19. 1. 2023 do 20. 1. 2023 v pokoji č. 203 hotelu XY, XY, Praha XY - XY, zřídili a provozovali nelegální laboratoř na výrobu metamfetaminu, kde vyráběli metamfetamin za užití 184,73 gramů efedrinu báze, z čehož lze vyrobit 166,13 gramů metamfetaminu hydrochloridu, přičemž k dokončení druhé fáze výroby již nedošlo z důvodu zadržení, přičemž obvinění K. R. a H. E. M. vyrobený metamfetamin distribuovali dalším odběratelům v níže uvedených případech: D) obviněný K. R. (distribuce) na nezjištěných místech hl. m. Prahy v období od srpna 2022 do 21. 1. 2023 dal či prodal pervitin devíti osobám včetně odsouzené Z. H. v nezjištěném množství, dále dalším čtyřem osobám v celkovém množství 26 g, a v průběhu druhé poloviny roku 2022 opakovaně poskytoval pervitin rovněž I. B. v množství od 1 g do 3 g, E) obviněný H. E. M. (distribuce) na nezjištěných místech hl. m. Prahy, popř. v místě svého bydliště v období od 14. 10. 2022 do 25. 1. 2023 prodal metamfetamin čtyřem osobám v blíže nezjištěném množství a dalším devíti osobám v celkovém souhrnném minimálním množství 17,7 g. přičemž metamfetamin je uveden v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek a je zařazen do Seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách, vyhlášené pod č. 62 /1989 Sb. a k nakládání s metamfetaminem je třeba povolení podle § 4 a § 8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, kterým, jak věděli, nedisponovali. II. Jednotlivá dovolání a vyjádření k nim 6. Shora citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 5. 2025, sp. zn. 11 To 3/2025, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2024, sp. zn. 57 T 1/2024, napadl obviněný F. H. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, přičemž tak učinil v celém jejich rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku jmenovaný obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. ř., neboť podle jeho názoru rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zároveň napadené rozhodnutí podle obviněného spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 7. V úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný F. H. namítl, že skutková zjištění soudů nižších stupňů nebyla dostatečně promítnuta do výrokové části napadeného rozsudku odvolacího soudu pod body I. a II. Dovolatel k danému zdůrazňuje, že se ve své výpovědi doznal k tomu, že nakupoval na požádání různé chemikálie, avšak nebylo prokázáno, že by věděl, kdy a k jakým účelům byly tyto chemikálie u všech skutků použity, v jakém množství a pro jaké konkrétní osoby. Pokud je potom v rozsudku vycházeno i z prohlášení viny, které učinili pravomocně odsouzení C. T. N., T. D. C., T. A. N., S. A. T., A. K., B. J. a Z. H., pak je takový postup soudů zcela vadný a došlo tak k porušení práva dovolatele na spravedlivý proces. Podle obviněného totiž soud prvního stupně procesně pochybil, pakliže přijal prohlášení viny výše jmenovaných osob, které následně ve svých výpovědích učiněných v hlavním líčení v rozporu s institutem prohlášení viny svou vinu fakticky popřeli. 8. K jednání popsanému pod bodem I. obviněný dále namítl, že ze skutkové věty daného výroku není zřejmé, jakým konkrétním jednáním se měl podílet na jednání odsouzených C. T. N., T. D. C. a T. A. N. Z odposlechů není zřejmé a nebylo to ani prokázáno, že by pervitin skutečně komukoliv doručil. Nadto nebylo stran výroby drogy prokázáno, že by k ní měl on či jmenovaní odsouzení k dispozici potřebné množství tablet s obsahem pseudoefedrinu či efedrinu, když z pouhého výčtu jednotlivých chemikálií nelze určit množství vyrobeného pervitinu, přičemž k dispozici nebyl ani profesionální „vařič“, který by tento pervitin vyrobil. 9. K jednání uvedenému pod bodem II. A) až C) výroku o vině rozsudku odvolacího soudu obviněný namítl, že ze skutkové věty daného výroku není opět zřejmé, jakým konkrétním jednáním se měl podílet na všech jednáních zde uvedených. Dovolatel k danému zdůrazňuje, že odsouzené B. J. a Z. H. ani neznal. Poukazuje přitom na skutečnost, že i sama odsouzená Z. H. u hlavního líčení konaného dne 24. 4. 2024 výslovně uvedla, že dovolatele nezná. Odsouzený B. J. pak u hlavního líčení konaného téhož dne uvedl, že v XY ulici vařil sám a tablety měl od známého, nikoliv od obviněných F. H., H. E. M. či K. R. 10. Obviněný dále k otázce naplnění znaků kvalifikované skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu podle § 283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku namítl, že v případě jednání popsaného pod bodem I. se spíše jednalo o zcela samostatnou skupinu osob vietnamské národnosti. Podle obviněného totiž bylo již v přípravném řízení policejním orgánem zcela účelově spojeno několik samostatných, rozdílných osob či skupin do tzv. jedné velké organizované skupiny. Tomuto účelovému spojení odpovídá i dovozovaný „velký rozsah“, ze strany soudu prvního stupně. Tyto skupiny, účelově spojené, jsou rozdílné nejen národností jejich členů, ale také svým individuálním a samostatným působením na různých místech a v odlišném časovém rozsahu. Dovolatel nebyl tudíž členem takto rozsáhlé organizované skupiny, jak ji definoval soud prvního stupně, neboť nebyl zejména obeznámen s jejím účelem. Podle obviněného je přitom zcela neobvyklé až výjimečné, že by měl působit zároveň jako kurýr a vařič. Nadto sám nebyl v minulosti nikdy soudně trestán za výrobu drog a nedisponuje k výrobě pervitinu ani potřebnými znalostmi. Pakliže se na takové výrobě podílel, jednalo se o působení zcela amatérské, a to s velkými ztrátami. Vařiči pervitinu na profesionálnější úrovni byli patrně odsouzený T. A. N., osoba označená jako M., osoba S. S., odsouzený A. K. a další osoby. Zejména z odposlechů odsouzeného A. K. vyplynulo, že jeho role byla zásadnějšího charakteru. Ten však ve své výpovědi v hlavním líčení dne 23. 4. 2024 svoji roli lživě relativizoval, avšak i přesto městský soud přijal jím učiněné prohlášení viny. Dovolatel tedy zcela odmítá a považuje za neprokázané, že by byl členem jakékoli organizované skupiny. 11. K otázce naplnění znaků kvalifikované skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku pak obviněný namítl, že množství vyrobené drogy nevyplývá z provedeného dokazování. Naopak je zřejmé, že postup výroby byl problematický a očekávané množství drogy nebylo vůbec vyrobeno. Soudy nadto vzaly nedostatečně v potaz skutečnost, že jednotliví obvinění předmětné chemikálie a prekursory používali i pro svoji vlastní individuální potřebu, resp. své vlastní individuální obchody, pročež nemusely být určeny k výrobě pervitinu. 12. Obviněný nakonec ve spojení s výše uvedeným namítl, že i nadále považuje skutkový stav vyjádřený pod body I. a II. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu za prokázaný pouze v takovém rozsahu, který by mohl naplnit toliko zákonné znaky kvalifikované skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. 13. Závěrem svého podání proto obviněný F. H. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze, jakož i rozhodnutí jemu předcházející, a věc vrátil Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí. Zároveň navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu před rozhodnutím o dovolání podle § 265o odst. 1 tr. ř. přerušil výkon napadeného rozsudku. 14. Výše citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 5. 2025, sp. zn. 11 To 3/2025, napadl dovoláním, podaným prostřednictvím svého obhájce, rovněž obviněný H. E. M., který tak učinil v celém jeho rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku přitom odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak zjevně ve znění účinném do 31. 12. 2021, neboť namítá nesprávné posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, což by s účinností od 1. 1. 2022 odpovídalo dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nicméně z obsahu jím podaného dovolání vyplynulo, že obviněný fakticky své námitky zamýšlel podřadit jednak pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, a současně pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, a to v jeho první a třetí variantě, neboť své námitky stran nesprávného hmotněprávního posouzení skutku popsaného pod bodem I. výroku o vině opírá o vlastní hodnocení důkazů, na jejichž základě byla formována rozhodná skutková zjištění soudu prvního stupně, přičemž fakticky namítá, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, a zároveň ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 15. V úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný H. E. M. k otázce naplnění zákonných znaků kvalifikované skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku namítl, že dovoláním napadené rozhodnutí neprovádí přesvědčivý převod zajištěných směsí na účinnou látku a pouze mechanicky sčítá výstupy různých míst a období bez individualizace přičitatelnosti. Nebylo totiž dostatečně doloženo, které dílčí prodeje a případy výroby drogy lze přičíst právě dovolateli a z jakého důvodu. Podle dovolatele mu nelze přičítat rozsah pouze z toho, že jej dosáhla skupina jako celek, nýbrž je třeba prokázat vědomost a vůli jejího konkrétního člena k danému rozsahu. Požadavek, aby stadium pokusu jednání podřaditelného pod kvalifikovanou skutkovou podstatu výše uvedeného zvlášť závažného zločinu bezprostředního směřovalo k jeho dokonání, tak není splněn, přičemž bez individualizace rozsahu a subjektivní stránky trestného činu nelze přísnější právní kvalifikaci považovat za udržitelnou. 16. Dále obviněný stran závěru o naplnění zákonných znaků kvalifikované skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu podle § 283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku namítl, že „pouhá hustota kontaktů a přítomnost na komunikaci“ nestačí. Napadené rozhodnutí podle obviněného postrádá přesvědčivý popis struktury skupiny, jakož i konkrétních řídících úkonů, které by jím měly být realizovány. 17. V souvislosti s výše uvedeným obviněný namítl, že právní kvalifikace jeho jednání jako pokusu ve vztahu k zákonnému znaku „velkém rozsahu“ a přičtení „vedoucí role“ v organizované skupině byly vystavěny na metodice a interpretaci, s nimiž nebyla obhajoba včas a konkrétně konfrontována. Napadený rozsudek tedy představuje překvapivé rozhodnutí odporující zásadě kontradiktornosti. Odvolací soud zároveň posunul právní kvalifikaci či intenzitu zákonných znaků skutkové podstaty jemu přisouzeného trestného činu bez odpovídajícího skutkového podkladu a procesních záruk, čímž překročil své přezkumné meze. 18. K provedenému dokazování obviněný namítl, že závěry odvolacího soudu stojí na řetězci nepřímých indicií bez spolehlivé identifikace uživatele telefonu a bez převodu směsí na účinnou látku. Pokud přitom provedené odposlechy tvoří nosný důkaz pro soudy užitou právní kvalifikaci, je nutné, aby identita mluvčího byla potvrzena nezávisle; jinak jde o nedostatek dosahující ústavní roviny. Obviněný zároveň namítl porušení zásady in dubio pro reo, jakož i to, že změnil-li odvolací soud interpretaci klíčových důkazů v podobě odposlechů a svědeckých výpovědí, či posunul-li závěry o věrohodnosti, měl tyto důkazy zopakovat. V opačném případě porušil zásadu ústnosti a bezprostřednosti a zkrátil obviněné na jejich právu na obhajobu. Hodnocení důkazů učiněné v nyní posuzované věci je podle jeho mínění vnitřně rozporné a selektivní. 19. V poslední ze svých námitek obviněný poukázal na skutečnost, že navrhl výslech sedmi odběratelů drogy, kteří by mohli potvrdit, že jej neznají. Tyto návrhy však byly soudy nižších stupňů pominuty nebo byly odmítnuty bez adekvátního odůvodnění, pročež se jedná o tzv. opomenuté důkazy. 20. Závěrem svého podání proto obviněný H. E. M. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze a věc vrátil příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí. Alternativně pak navrhuje, aby jej Nejvyšší soud sám znovu odsoudil při vypuštění právní kvalifikace dotčeného jednání podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. 21. Shora citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 5. 2025, sp. zn. 11 To 3/2025, napadl dovoláním, podaným prostřednictvím svého obhájce, v neposlední řadě též obviněný K. R., který tak učinil v celém jeho rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku jmenovaný obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. ř., neboť podle jeho názoru rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a napadené rozhodnutí zároveň spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 22. V úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný K. R. k jednání popsanému pod bodem II. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu souhrnně namítl, že Vrchní soud v Praze v napadeném rozsudku chybně dopočítává maximální množství vyrobeného pervitinu, když tak činí automaticky toliko podle množství zakoupeného jodu ve společnosti Verkon s.r.o. Přitom není ani zjevné, že obviněný F. H. nákupy chemikálií realizoval ve prospěch jmenovaného dovolatele, když se stýkal i s jinými osobami, které jsou uživateli či prodejci pervitinu. Dále nebylo prokázáno množství zakoupeného červeného fosforu, ani to, kdo jej zakoupil, bez čehož však není možné v jednotlivých případech dopočítat teoretické množství vyrobeného pervitinu. Obviněný K. R. dále namítl, že spolu s obviněným H. E. M. podle pořízených odposlechů a výpovědi svědků prodali pouze nepatrnou část pervitinu, než kolik měli podle napadeného rozsudku skutečně vyrobit, ačkoli množství vyrobeného pervitinu a prodaného pervitinu musí být podle jeho mínění stejné. 23. Obviněný k jednání popsanému pod bodem II. A) nad rámec zopakování výše uvedených souhrnných námitek dále namítl, že v odposlechu ze dne 3. 12. 2022 obviněný F. H. sděluje, že se mu nezdařila výroba pervitinu a pervitin tak nevyrobil. Z obsahu rozhovoru mezi obviněným F. H. a P. B. tedy vyplývá, že odsouzený F. H. nemá zkušenosti s výrobou pervitinu a není schopen tuto látku vyrábět v množství, které je uvedeno v napadeném rozsudku. Identicky pak v případě jednání popsaného pod bodem II. B) 1) a 3) obviněný namítl, že podle odposlechů se ani v těchto případech výroba pervitinu nepodařila. Tyto odposlechy jsou tak podle jeho přesvědčení v rozporu s odůvodněním napadeného rozsudku odvolacího soudu. 24. K jednání popsanému pod bodem II. B) 3) obviněný namítl, že v rozhovoru s odsouzenou D. T. L. nehovoří o dózách (flaškách), nýbrž chce koupit „patnáct toho žlutého“. Dovolatel tím podle svého tvrzení myslel pervitin, neboť pervitin má světle žlutou barvu. Vrchní soud v Praze však záměnou patnácti gramů pervitinu za patnáct dóz s prášky zcela zkreslil množství pervitinu, které mělo být v rámci jednání pod tímto bodem vyrobeno. 25. Konečně k jednání popsanému pod bodem II. C) 1) dovolatel namítl, že nebylo prokázáno, že odsouzeným Z. H. a B. J. předal chemické látky a další vybavení na výrobu pervitinu, či že by prodal stejné množství pervitinu, který měli jmenovaní odsouzení vyrobit. K jednání uvedenému pod bodem II. C) 2) namítl, že se nepodílel na výrobě pervitinu v hotelu XY, neboť v tomto hotelu byl pouze jednou, a to na recepci, kam přinesl odsouzené Z. H. v obálce částku ve výši 500,- Kč, aby zaplatila smluvní pokutu za kouření v hotelovém pokoji. To navíc podle obviněného dokládá kamerový záznam z recepce tohoto hotelu. 26. Obviněný následně s odkazem na výše uvedené namítl, že jelikož jsou skutková zjištění Vrchního soudu v Praze, týkající se množství vyrobeného pervitinu ve zjevném rozporu s provedenými důkazy, bylo v důsledku této skutečnosti jeho jednání nesprávně právně kvalifikováno. 27. Závěrem svého podání proto obviněný K. R. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze a věc vrátil příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí. 28. Opis dovolání obviněných F. H., H. E. M. a K. R. byl soudem prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci, které však nebylo do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaných dovoláních Nejvyššímu soudu nikterak předloženo. III. Přípustnost dovolání 29. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda jsou jednotlivá dovolání obviněných přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. ř., zda byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. ř., jakož i oprávněnými osobami ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda učiněná podání splňují obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. ř. 30. Po prostudování podaných dovolání Nejvyšší soud shledal, že obvinění všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovali, pročež předmětná dovolání vyhodnotil jako přípustná a v tomto směru vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jejich věcnému projednání. IV. Důvodnost dovolání 31. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze jednotlivými obviněnými uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň obligatorní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. 32. V souvislosti s dovolacím důvodem uvedeným v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž byl fakticky uplatněn všemi shora jmenovanými obviněnými, Nejvyšší soud připomíná, že tento důvod dovolání spočívá v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Ve smyslu tohoto dovolacího důvodu tak lze za relevantní dovolací námitku považovat správnost a úplnost rozhodných skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, dále úplnost a procesní bezvadnost provedeného dokazování, jakož i správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. 33. Tento dovolací důvod přitom umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních a věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních. Těmi jsou jednak případy tzv. extrémního (zjevného) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), dále případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.), a konečně případ vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém (tj. v důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno). Z právě uvedeného je současně zřejmé, že zakotvením tohoto dovolacího důvodu (s účinností ode dne 1. 1. 2022) naproti tomu nedošlo k obecnému (plošnému) rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na jakékoli otázky skutkového charakteru, neboť – jak již bylo konstatováno výše - umožňuje nápravu jen v těch nejzávažnějších případech, kdy došlo k zásadním vadám v rozhodných skutkových zjištěních. 34. Všichni obvinění dále ve svých podáních fakticky odkázali též na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je možné iniciovat tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu přitom nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). 35. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněných, včetně jejich práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). V. K meritu věci 36. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněných F. H., H. E. M. a K. R. splňují kritéria jimi uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování jejich obsahu a připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že všichni jmenovaní obvinění ve svém dovolání vznesli námitky, jež pod žádný ze zákonem taxativně stanovených dovolacích důvodů podřadit v žádném ohledu nelze, a to ani částečně. Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu zároveň shledal, že všechny v dovolání deklarované námitky obvinění uplatnili již v předchozích stádiích trestního řízení. Jde tak v podstatě o pouhé opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly oba soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí. 37. Z obsahu dovolání jednotlivých obviněných je zřejmé, že jde-li o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak tento uplatnili všichni v jeho první alternativě, obviněný F. H. taktéž v jeho druhé alternativě a obviněný K. R. v jeho třetí alternativě. K první z alternativ citovaného dovolacího důvodu - spočívající v existenci zjevného rozporu mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů - Nejvyšší soud předně odkazuje na shora uvedená teoretická východiska, podle kterých je dovolání ve smyslu § 265b odst. 1 tr. ř. mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Jak již bylo konstatováno shora, těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je pak Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní (zjevný) rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. Za případ extrémního (zjevného) nesouladu však nelze považovat tu situaci, kdy hodnotící úvahy soudů nižších stupňů, splňující požadavky formulované v § 2 odst. 6 tr. ř., ústí do skutkových a na ně navazujících právních závěrů, které jsou odlišné od pohledu obviněného, přičemž soudem zvolené postupy jsou odvoditelné z obsahu provedených důkazů a tyto se nepříčí zásadám formální logiky ani požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. 38. Z výše popsaných důvodů je tak nutno za irelevantní považovat námitky skutkového charakteru, jejichž prostřednictvím dovolatelé F. H., H. E. M. a K. R. nikterak věcně nebrojí proti tomu, že by soudem prvního stupně přijaté závěry vztahující se k jim vytýkaným jednáním nasvědčovaly jakémukoli extrémnímu (resp. zjevnému) rozporu mezi skutkovými zjištěními a skutečným stavem plynoucím z výsledků provedeného dokazování, tedy proti tomu, že by rozhodná skutková zjištění městského soudu neměla vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo že by rozhodná skutková zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení z provedených důkazů nevyplývala, nebo byla dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna. Obvinění se totiž ve svých dovoláních primárně omezili pouze na opětovné předložení výtek, jejichž prostřednictvím - víceméně plošně - odmítají hodnocení podstatné části důkazů a rozhodná skutková zjištění soudů nižších stupňů stran jednání popsaného pod body I. a II. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu označují za nepodložená. Nad rámec těchto námitek pak již jen předkládají vlastní hodnocení části provedených důkazů. Podstata dovolací argumentace obviněných tedy netkví v osvědčení vad spočívajících v tom, že by skutková zjištění soudů nižších stupňů, projevující se v závěru o jejich vině přisouzenými zločiny, neměla podklad v provedených důkazech, nýbrž ve snaze důkazy, z nichž soudy vyšly, zpochybnit a s odkazem na zásadu in dubio pro reo prosadit vlastní (pro jejich osoby příznivější) variantu průběhu skutkového děje. Takovéto námitky vznesené všemi výše jmenovanými obviněnými však s ohledem na jejich nepodřaditelnost nejen pod jimi výslovně uplatněné, ale ani pod žádný jiný dovolací důvod taxativně uvedený v § 265b odst. 1 tr. ř., nebyly způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. 39. Nad rámec shora uvedeného konstatování o irelevantnosti skutkových námitek vznesených obviněnými [jak z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tak dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] Nejvyšší soud uvádí, že Městský soud v Praze v dané věci postupoval v souladu s § 2 odst. 5, 6 tr. ř., tedy zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. Provedené důkazy poté vyhodnotil podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech zjištěných okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Skutkový stav, tak jak je popsán v rozsudku soudu prvního stupně ve výrocích o vině pod body II. a III. (jež odpovídají bodům I. a II. v rozsudku vrchního soudu) a jak vyplývá i z dalších skutečností popsaných především v odůvodnění jeho rozsudku, je plně v souladu s provedenými důkazy, aniž by vyvstávaly jakékoli, natož důvodné, pochybnosti o jeho správnosti, jelikož průběh i rozsah všemi dovolateli spáchané trestné činnosti byl prokázán početnou řadou řádně provedených důkazů. Z odůvodnění rozsudku městského soudu nelze nikterak vyvodit závěr, že by se v nyní posuzovaném případě tento soud dopustil jakéhokoliv svévolného hodnocení důkazů v neprospěch kteréhokoliv z obviněných. K identickému závěru přitom dospěl rovněž Vrchní soud v Praze, který pouze po drobných změnách, jež se nikterak nedotkly rozhodných skutkových zjištění, převzal skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně do výroku o vině ve svém rozhodnutí. Přitom dostál svým povinnostem taktéž jako soud odvolací, když odvolání obviněných F. H., H. E. M. a K. R. řádně přezkoumal a se všemi jejich námitkami se vypořádal a podrobně, přesvědčivě a logicky zdůvodnil, z jakých důvodů ani on neuvěřil obhajobě prezentované těmito obviněnými. Odvolací argumentace jmenovaných obviněných směřující do skutkových zjištění soudů nižších stupňů přitom v podstatě odpovídala argumentaci, kterou tito obvinění v nezměněné podobě uplatnili rovněž v rámci následně podaných dovoláních. 40. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.), když platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má ryze procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové tedy není způsobilé naplnit obviněnými zvolený (ale ani žádný jiný) dovolací důvod. Nejvyšší soud v rámci své konstantní rozhodovací praxe doposud nepřipouští, aby bylo dodržení této zásady zkoumáno v dovolacím řízení. Z bohaté judikatury lze v tomto směru poukázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1525/2009, ze dne 6. 5. 2015, sp. zn. 11 Tdo 496/2015, ze dne 8. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1569/2014, a na to navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 4 Tdo 467/2016, podle nichž ani porušení zásady in dubio pro reo „…pokud nevygraduje až do extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy, nezakládá onu mimořádnou přezkumnou povinnost skutkových zjištění učiněných nižšími soudy Nejvyšším soudem“. 41. Jde-li o skutkové námitky obviněného F. H., pak jmenovaný obviněný svůj podíl na jednání popsaném pod body I. a II. výroku o vině rozsudku vrchního soudu ve svém dovolání - stejně jako v průběhu řízení před oběma soudy nižších stupňů - rozporoval zejména tvrzením, že nebylo prokázáno, jednak že by v rámci jednání uvedeného pod bodem I. došlo k opakovanému předání pervitinu jeho osobou, dále že v rámci jednání uvedeného pod body I. a II. nakupoval chemikálie s vědomím, že tyto budou využity při výrobě pervitinu, a konečně ani to, že by pervitin sám vyráběl. Obviněný tak ve svém dovolání v podstatě pouze zopakoval obhajobu, kterou podle obou soudů nižších stupňů vyvrátily provedené důkazy. K danému proto Nejvyšší soud považuje za dostatečné pouze zopakovat, že k předání pervitinu jeho osobou bylo z odposlechů zjištěno, že byl jako kurýr využíván samostatně odsouzeným C. T. N. opakovaně, přičemž ke každému z předání byla zachycena buď domluva prodávajícího a kupujícího, v níž si tito potvrzovali skutečnost, že kurýrem bude dovolatel, nebo byl dovolatel v rozhodné době po telefonické objednávce lokalizován v místě bydliště osoby, které měly být drogy předány. Samotná účast obviněného F. H. na výrobě drogy pak byla prokázána z odposlechů a výpovědi samostatně odsouzeného V. D. D., přičemž z odposlechů a daňových dokladů dále vyplynulo, že jmenovaný obviněný taktéž nakupoval prekurzory a chemikálie nezbytné k výrobě pervitinu. Stran jednání popsaného pod bodem II. pak soudy přesvědčivě odůvodnily svůj závěr o tom, že rovněž v tomto případě zejména z odposlechů, jakož i z výpovědi samostatně odsouzeného A. K., záznamů o sledování a záznamů o telekomunikačním provozu vyplynulo, že obviněný F. H. působil v organizované skupině vedené obviněnými H. E. M. a K. R. jako výrobce pervitinu, jenž používal k výrobě drogy chemikálie a předměty, které za tímto účelem po jejich vzájemné domluvě sám zakoupil. Skutečnost, že chemikálie v rámci jednání uvedeného pod bodem II. zakupoval právě pro spoluobviněné H. E. M. a K. R., přitom obviněný F. H. sám doznal, a to ve své výpovědi v rámci hlavního líčení konaného dne 4. 4. 2024. 42. Stěžejním učinil obviněný F. H., stejně jako zbylí dovolatelé, zejména poukaz na to, že z pořízených odposlechů vyplynulo, že se mu výroba pervitinu realizovaná v rámci jednání uvedeného pod bodem II. výroku o vině rozsudku vrchního soudu v některých případech nezdařila. K danému Nejvyšší soud nad rámec výše uvedeného dodává, že žádný z obviněných v námitkách, v nichž poukazují na zmíněné odposlechy, nikterak nereflektují závěry odvolacího soudu, který ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že množství pervitinu vyrobeného pod bodem II. bylo určeno pouze teoretickým výpočtem, přičemž zdůraznil, že z výsledků provedeného dokazování skutečně vyplynulo, že část varů nebyla v určité míře úspěšná, podařilo se z nich zachránit pouze část drogy, přičemž není ani zřejmé, v jaké kvalitě byla droga vyrobena. Vrchní soud v Praze proto následně, a to zcela ve shodě s odvolací argumentací všech obviněných, na základě této skutečnosti při právní kvalifikaci jejich jednání učinil závěr, že se dovolatelé dopustili pouze jednání, které bezprostředně směřovalo k neoprávněné výrobě metamfetaminu v obvyklé kvalitě ve velkém rozsahu, a to v úmyslu takový čin spáchat (na rozdíl od soudu prvního stupně, který jejich jednání právně kvalifikoval jako dokonaný trestný čin). V tomto ohledu jsou tedy irelevantní opětovné poukazy obviněných na odposlechy, z nichž vyplynuly problémy s výrobou pervitinu, jelikož tento poukaz nikterak nevyvrací závěry odvolacího soudu, podle něhož k výrobě množství metamfetaminu způsobilého k distribuci, stanoveného v jednání uvedeném pod bodem II. dovolatelé fakticky směřovali a pro realizaci svého úmyslu učinili vše potřebné, nicméně pouze v důsledku chyby v postupu bylo vyrobeno teoreticky určené množství pervitinu (metamfetamin hydrochlorid), z něhož blíže neurčená část nebyla způsobilá k užití a prodeji. Absenci faktického zjištění konkrétního množství úspěšně vyrobeného pervitinu přitom nelze považovat za skutečnost rozhodnou pro závěr o naplnění zákonných znaků kvalifikované skutkové podstaty pokusu trestného činu podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. V tomto kontextu se pak jeví jako zcela irelevantní rovněž námitka obviněného K. R. stran toho, že zjištění stran množství vyrobeného pervitinu jsou v rozporu se zjištěními stran množství prodejů této drogy. 43. Všichni obvinění současně odmítli možnost určení množství vyrobeného pervitinu toliko teoretickým výpočtem z množství chemikálií, které si k jeho výrobě opatřovali, a to navíc při obviněným K. R. poukazované absenci skutkových zjištění stran toho, s jakým množstvím červeného fosforu nezbytného k výrobě pervitinu disponovali. K danému Nejvyšší soud ve shodě se soudy nižších stupňů poukazuje na skutečnost, že množství pervitinu, k jehož výrobě obvinění svým jednáním popsaným pod bodem II. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu fakticky směřovali, bylo určeno na základě odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie, a to při zohlednění zjištění ohledně toho, jaké množství jódu k jednotlivým případům výroby obvinění pořizovali. Tomuto postupu přitom nelze ničeho vytknout, přičemž sami obvinění jej nad rámec prostého odmítnutí nikterak věcně nerozporují. Z provedených důkazů bylo současně zjištěno, že obvinění disponovali rovněž velkým množstvím dalších chemikálií nezbytných k výrobě pervitinu v množství odvozeném z objemu obstaraného jódu, přičemž si byli schopni obstarat taktéž dostatečný objem léčiv s obsahem prekursoru. Z provedených důkazů tudíž souladně vyplynulo, že obvinění byli schopni opatřit si vše potřebné pro realizaci výroby pervitinu, při níž dojde k zužitkování veškerého jimi nakoupeného jódu. Na uvedeném pak ničeho nemění ani skutečnost, že z provedených důkazů nebylo možno přesně kvantifikovat, jakým množstvím červeného fosforu obvinění disponovali, jelikož - jak již uvedl odvolací soud v bodě 83. odůvodnění svého rozhodnutí, z odposlechů a výsledků provedených domovních prohlídek bylo jednoznačně prokázáno, že obvinění touto chemikálií nezbytnou k výrobě pervitinu disponovali a její potřebnosti si byli dobře vědomi. 44. Nejvyšší soud nemohl shledat nikterak relevantním ani tvrzení obviněného F. H. o údajné nepřezkoumatelnosti, resp. přílišné „vágnosti“ skutkové věty, kteroužto vznesl ve vztahu k jednání popsanému pod body I. a II. výroku o vině rozsudku Vrchního soudu v Praze. K danému Nejvyšší soud konstatuje, že ve smyslu § 120 odst. 3 tr. ř. musí soud ve výroku rozsudku, konkrétně v tzv. skutkové větě, uvést všechny zjištěné skutkové okolnosti, které jsou v posuzovaném případě konkrétním obsahem zákonných znaků skutkové podstaty příslušného zákonného ustanovení, podle kterého byl čin obviněného právně posouzen. Ve výrokové části rozsudku tedy nemusí být vyčerpány všechny ve věci zjištěné skutkové okolnosti. Je tedy třeba, aby výrok pojímal alespoň přiměřeně stručným vyjádřením všechny okolnosti, které jsou relevantní z hlediska příslušné právní kvalifikace s tím, že dále může být rozveden v odůvodnění předmětného rozhodnutí. Ve světle těchto požadavků výrok o vině uvedený pod body I. a II. rozsudku soudu druhého stupně obstojí, jelikož skutková věta v něm obsažená obsahuje veškerá rozhodná skutková zjištění, která umožňují daný skutek právně kvalifikovat jako pokus trvajícího trestného činu podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Současně je v tomto směru namístě odkázat na závěr Vrchního soudu v Praze uvedený v bodě 80. odůvodnění jeho rozhodnutí v rámci vypořádání identicky formulované odvolací námitky obviněného F. H., že popis jednání vymezeného pod jednotlivými písmeny nelze oddělovat od celého znění skutkové věty, v jejímž návětí jsou konkrétním způsobem vymezeny činnosti, jimiž se obviněný fakticky podílel na chodu celé organizované skupiny. 45. Ve výše poukazovaném bodě 80. odůvodnění svého rozsudku pak odvolací soud řádně vypořádal i námitku obviněného F. H. směřující vůči tomu, že nebyl zapojen do jednání popsaného pod bodem III. C) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně [označeného ve výroku o vině rozsudku odvolacího soudu pod bodem II. C)]. V tomto směru vrchní soud poukázal na skutečnost, že z pořízených odposlechů vyplynulo, že obviněný F. H. v návaznosti na domluvu s obviněným K. R. zajišťoval nákup chemikálií určených pro výrobu pervitinu vědom si skutečnosti, že jsou určeny k výrobě této drogy probíhající bez jeho přímého zapojení. Tuto skutečnost ovšem obviněný F. H. ponechal ve svém dovolání bez povšimnutí, nikterak ji nerozporoval a spokojil se pouze s opětovným poukazem na to, že samostatně odsouzené B. J. a Z. H. osobně neznal či se s nimi osobně nesetkal, čímž však nikterak nevyvrací výše rekapitulovaná rozhodná skutková zjištění soudů nižších stupňů. 46. Pakliže obviněný F. H. v rámci svého mimořádného opravného prostředku opětovně namítl, že z provedených důkazů nebylo možno učinit závěr o jeho vině jednáním popsaným pod body I a II. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu, bagatelizoval svou roli v tomto jednání a poukazoval na účast dalších již odsouzených osob, nelze přehlédnout, že toto odmítnutí rozhodných skutkových zjištění fakticky neopřel o žádnou relevantní argumentaci, nýbrž se spokojil zejména se zopakováním toho, že tzv. hlavním vařičem mohl být někdo jiný, sám nemusel vědět, k jakému účelu nakupuje chemikálie a prekurzory a nebylo dostatečně prokázáno předání pervitinu v rámci jednání popsaného pod bodem I. Toto prosté zopakování obhajoby obviněného ovšem nelze považovat za jakkoli relevantní, jelikož tato obhajoba již byla spolehlivě vypořádána odvolacím soudem a vyvrácena důkazy provedenými ve věci, které Nejvyšší soud nepovažuje za nezbytné opětovně rekapitulovat, pročež považuje za dostatečné poukázat na výše uvedený výčet usvědčujících důkazů, jakož i přiléhavé závěry prezentované v bodech 56. až 61. odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze, tedy v něm obsažené shrnutí hodnocení provedených důkazů, s nímž se následně ztotožnil i Vrchní soud v Praze, který v bodech 66. až 84. odůvodnění svého rozsudku řádně a podrobně vypořádal vzájemně se prolínající skutkové odvolací námitky obviněného F. H. a zbylých dovolatelů. Nejvyšší soud se přitom zcela ztotožňuje se závěry soudů nižších stupňů, podle kterých byla zcela vyloučena obviněným F. H. nabízená varianta průběhu skutkového děje, podle které tento pouze nakupoval předměty určené k výrobě drogy bez vědomí toho, že budou použity při spáchání trestné činnosti, a zároveň se nemohl významným způsobem podílet na výrobě žádné drogy, jelikož nedisponoval k tomu potřebnými znalostmi. 47. Rovněž obvinění H. E. M. a K. R. v rámci svého mimořádného opravného prostředku namítli, že z provedených důkazů není možné prokázat jejich vinu jednáním popsaným pod bodem II. výroku o vině rozsudku vrchního soudu. K danému Nejvyšší soud konstatuje, že také jejich zapojení do trestné činnosti bylo detailně zdokumentováno, a to především výpověďmi odsouzených A. K., B. J. a Z. H., protokolem o domovní prohlídce, daňovými doklady o nákupech chemikálií potřebných k výrobě drogy, záznamy o odposleších, záznamy o sledování, jakož i záznamy o uskutečněném telekomunikačním provozu. Z těchto důkazů přitom jednoznačně vyplynulo, že obvinění H. E. M. a K. R. jakožto vůdčí osoby organizované skupiny stran jednotlivých varů obviněného F. H. a již odsouzeného A. K., jakožto vařiče ohledně jednání vymezeného pod písmeny A) a B), úkolovali, a to i ohledně toho, jaké chemikálie má obviněný H. nakoupit, přičemž zároveň navštěvovali místa, kde byla výroba drogy realizována a byl jim sdělován průběh a výsledky výroby. Následně poskytli prostředky k výrobě pervitinu samostatně odsouzeným B. J. a Z. H., kteří pro ně realizovali výrobu pervitinu v případech vymezených pod bodem II. C) výroku o vině rozsudku odvolacího soudu, kdy jim za tímto účelem mimo jiné zajistili pokoj v hotelu XY a potřebné chemikálie, které za tímto účelem nakoupil obviněný F. H. V souvislosti s jednáním popsaným pod bodem II. část D) a E) výroku o vině rozsudku odvolacího soudu pak byla z odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a závěrů odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví analýza dat a zkoumání nosičů dat zjištěna četná komunikace a data, na jejichž základě bylo možno učinit konkrétní zjištění k distribuci pervitinu obviněnými H. E. M. a K. R. Ačkoli byla tato komunikace vedena konspirativním způsobem, když jmenovaní obvinění byli různými osobami oslovováni za účelem sjednání schůzek na různých místech, a to bez předchozí domluvy účelu takovýchto schůzek, bylo z kontextu daných hovorů možno uzavřít, že obě strany této komunikace vždy věděly, že se mají setkat za účelem prodeje konkrétního množství či uživatelské dávky pervitinu. Zároveň bylo z počtu těchto schůzek a odběratelů jmenovaných obviněných zjevné, že měli určitou stálou klientelu z řad odběratelů. Zjištěná komunikace přitom byla podpořena též výpověďmi části samotných odběratelů pervitinu. 48. Na výše uvedeném ničeho nemění ani to, pokud obviněný H. E. M. nad rámec obecného odmítnutí skutkových závěrů soudů nižších stupňů namítl neprůkaznost odposlechů s ohledem na skutečnost, že v jejich rámci nebyla nezávisle potvrzena identita mluvčího. I v tomto případě se totiž jedná o opakování obhajoby jmenovaného obviněného, který již před odvolacím soudem uplatnil odvolací námitku spočívající v tom, že svůj mobilní telefon půjčoval známým a kamarádům. Odvolací soud tuto jeho námitku přesvědčivě vypořádal v bodě 82. odůvodnění svého rozsudku s poukazem na skutečnost, že obviněný navzdory tomuto tvrzení v řízení před soudem prvního stupně nikterak nerozporoval, že je v případě hovorů vedených z jeho telefonního čísla hovořící osobou. K jednotlivým rozhovorům vedeným konspiračním způsobem podával různé verze toho, o čem se v nich hovoří, a to včetně vysvětlení výrazů v nich užívaných. Nadto je obviněný H. E. M. v podstatné části textových zpráv a hovorů oslovován svou přezdívkou I., pod kterou byl identifikován řadou osob, zejména obviněným F. H. a dále např. svědky V. K., M. N., M. H. a L. K. Jedná se tedy o irelevantní skutkovou námitku, v níž obviněný nikterak nerozporuje závěry odvolacího soudu, nýbrž odmítá plošně hodnocení veškerých odposlechů provedených k důkazu pouze s odkazem na skutečnost, že jeho identita nebyla potvrzena nezávisle. Z daného lze dovodit, že se bez bližšího odůvodnění dožaduje určení identity mluvčího zachyceného v rámci odposlechů např. znaleckým posudkem, a to bez toho, aniž by v dané věci byla tato identita jakkoli sporná, což obviněný ani ve vztahu k žádnému konkrétnímu provedenému odposlechu ve svém dovolání netvrdí, natožpak aby takovéto tvrzení jakkoli odůvodnil. 49. V návaznosti na výše uvedené považuje Nejvyšší soud za nezbytné poukázat na skutečnost, že obviněný H. E. M. část argumentace, jíž přednesl ve svém dovolání, řádně neodůvodnil a omezil ji pouze na obecnou deklaraci teoretických východisek, jež nikterak neaplikoval na okolnosti nyní projednávané věci. V kontextu této argumentace pak učinil pouze obecné odmítnutí závěrů Městského soudu v Praze, jejichž odůvodnění označil za nedostatečné, aniž by vlastní věcnou argumentací tyto závěry jakkoli konkrétně rozporoval. Stran takového přístupu je namístě připomenout, že Nejvyšší soud ve své judikatuře již dříve mnohokrát zdůraznil, že pokud dovolatel své námitky dostatečně nekonkretizuje, není dovolací soud povinen je za něho jakkoli domýšlet (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 435/2013, podobně i rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 452/07). Za dovolací námitku nelze například vůbec považovat prosté konstatování obviněného H. E. M. stran toho, že odposlechy neopírající se v době jejich nařízení o konkrétní a spolehlivé poznatky nelze použít k plošnému pátrání, jelikož se jedná o zakázanou tzv. rybářskou výpravu. Jmenovaný obviněný totiž tuto argumentačně prázdnou deklaraci nevztáhl k žádnému z příkazů, kterými byly nařízeny odposlechy v nyní projednávané věci, ani těmto nevytkl žádné konkrétní nedostatky. Dále je za nedostatečně odůvodněné třeba označit též námitky stran toho, že odvolací soud změnil interpretaci blíže neurčených klíčových důkazů, aniž by tyto důkazy zopakoval, čímž měl obviněného údajně zkrátit na právu na obhajobu. Za nedostatečně odůvodněnou je na místě označit též námitku, v níž jmenovaný obviněný brojí proti tomu, že „převod zajištěných směsí“ považuje za nepřesvědčivý, aniž by opět jakkoli argumentoval, z jakého důvodu považuje výpočet množství pervitinu, k jehož výrobě obviněný a ostatní dovolatelé v rámci jednání vymezeného pod bodem 2 A) až C) výroku o vině rozsudku odvolacího soudu směřovali, za chybný. Obviněný H. E. M. nadto ve svém dovolání konstatoval, že „není dostatečně doloženo, které dílčí prodeje a vary lze přičíst právě jemu a proč“, a to aniž by jakkoli rozporoval hodnocení důkazů provedené soudy nižších stupňů a brojil věcně proti konkrétním rozhodným skutkovým zjištěním ohledně jeho zapojení do jednotlivých případů výroby drogy vymezených pod bodem II. A) až C) výroku o vině rozsudku vrchního soudu. 50. Jde-li o obviněným K. R. namítaný rozpor mezi provedenými důkazy a rozhodnými skutkovými zjištěními stran množství pervitinu, k jehož výrobě bylo směřováno v rámci jednání uvedeného pod bodem II. B) 3) výroku o vině rozsudku vrchního soudu, pak se i v tomto případě jedná o prosté zopakování odvolacích námitek, které již řádně a přesvědčivě vypořádal Vrchní soud v Praze. K danému tedy Nejvyšší soud konstatuje, že odvolací soud neopomenul odůvodnit, proč neuvěřil tvrzení obviněného K. R. stran toho, že pokud byla odposlechy zaznamenána objednávka dne 21. 12. 2022 na „patnáct toho žlutého“ od spoluobviněné D. T. L., nemohlo se jednat o pervitin, ale o dózy s léčivem obsahujícím prekursor. Obviněný K. R. totiž v době učinění této objednávky výrobu pervitinu sám se zbylými dovolateli zajišťoval, pročež je nelogické, že by si objednával další pervitin od třetí osoby. Nadto množství objednaného léčiva odpovídalo takovému množství, které obvinění potřebovali k výrobě pervitinu za užití chemikálií, které před učiněním objednávky nakoupil obviněný F. H. Tato výroba pak byla podle odposlechů následně realizována v době od 21. 12. 2022 do 1. 1. 2023. Zároveň je z odposlechů zřejmé, že se jednalo o objednávku zboží ve vyšší hodnotě, jelikož obviněný K. R. řešil s obviněným F. H., jak za ni zaplatí. Obviněný K. R. se přesto ve svém dovolání spokojil se zopakováním svého tvrzení o tom, že v rámci odposlechu ze dne 21. 12. 2022 objednával patnáct gramů pervitinu, aniž by jakkoli rozporoval výše shrnuté závěry odvolacího soudu. 51. Obviněný K. R. ve svém dovolání dále zopakoval, že z provedených důkazů nebyla prokázána jeho účast na jednání popsaném pod bodem II. písm. C) rozsudku odvolacího soudu, přičemž ani ve vztahu k tomuto jednání nikterak nerozporuje rozhodná skutková zjištění rekapitulovaná odvolacím soudem v rámci vypořádání jeho identické odvolací námitky. K danému lze tedy ve shodě s Vrchním soudem v Praze konstatovat, že odsouzená Z. H. ve své výpovědi učiněné v řízení před soudem prvního stupně v rámci hlavního líčení konaného dne 24. 4. 2024 potvrdila, že se jednání uvedené pod bodem IV. C) obžaloby [odpovídající jednání popsanému pod bodem II. C) výroku o vině rozsudku vrchního soudu] odehrálo tak, jak je tam popsáno, když dále uvedla, že náčiní k výrobě pervitinu jim vozil obviněný K. R. Z pořízených odposlechů byla zjištěna komunikace, v níž obviněný K. R. samostatně odsouzenému B. J. sdělil, že společně s obviněným H. E. M. zarezervoval hotelový pokoj, v němž následně proběhla výroba pervitinu. Zároveň bylo z dat telekomunikačního provozu zjištěno, že se obviněný K. R. zdržoval v hotelu XY nejen jednou, jak sám uvádí ve svém dovolání s vysvětlením, že pouze přinesl na recepci samostatně odsouzené Z. H. v obálce částku ve výši 500,- Kč, aby zaplatila smluvní pokutu za kouření v hotelovém pokoji, ale hned dvakrát. Konkrétně se zde zdržoval ve dnech 19. 1. 2023 a 20. 1. 2023, přičemž ve druhém z těchto dnů navštívil obviněný K. R. hotel XY, v němž samostatně odsouzení B. J. a Z. H. realizovali výrobu pervitinu, společně s obviněným H. E. M. 52. K námitkám, jimiž obvinění K. R. a H. E. M. brojí proti skutkovým závěrům o množství pervitinu, k jehož výrobě svým jednáním popsaným pod bodem II. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu směřovali, a to s poukazem na odposlechy, z nichž plyne, že se část výroby nezdařila, jakožto i k námitkám, v rámci kterých jmenovaní obvinění rozporují možnost určení množství takovéhoto pervitinu na základě teoretického výpočtu, odkazuje Nejvyšší soud na obdobně identicky směřující námitku obviněného F. H., jež byly vypořádány výše. 53. S ohledem na výše uvedené důkazy objektivní povahy, jimiž bylo zdokumentováno vedoucí působení obviněných H. E. M. a K. R. v organizované skupině vymezené pod bodem II. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu a zaměřené na výrobu a prodej pervitinu, se Nejvyšší soud i v tomto případě zcela ztotožňuje se závěry soudů nižších stupňů, podle kterých byla zcela vyloučena obviněnými H. E. M. a K. R. nabízená varianta průběhu skutkového děje, podle které tito byli pouze konzumenty pervitinu a s jeho výrobou či prodejem neměli ničeho společného. Stejně jako v případě skutkových námitek obviněného F. H. lze poukázat na to, že výše uvedené zdůraznil zcela správně již Městský soud v Praze, který v bodech 56. až 61. odůvodnění svého rozsudku shrnul hodnocení usvědčujících důkazů, načež se s tímto jeho hodnocením následně ztotožnil i Vrchní soud v Praze, který v bodech 66. až 84 podrobně vypořádal skutkové odvolací námitky všech tří dovolatelů. Za tohoto stavu Nejvyšší soud na zde uvedenou argumentaci vrchního soudu v plné míře odkazuje, jelikož obvinění H. E. M. a K. R. zde vypořádané odvolací námitky opětovně učinili součástí svého dovolání, přičemž tak činí zejména na základě prostého odmítnutí závěrů soudů nižších stupňů, aniž by fakticky namítali existenci jakéhokoli, natožpak zjevného, rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními učiněnými na jejich základě. 54. Za dané situace lze ke zjištěnému skutkovému stavu v souladu s výše uvedeným znovu souhrnně konstatovat, že oba soudy nižších stupňů posuzovaly věrohodnost provedených důkazů důkladně a pečlivě, načež ze všech souvislostí, které se nabízely, logickým a přesvědčivým způsobem vyvodil shora uvedené skutkové závěry, respektujíce přitom princip presumpce neviny a § 2 odst. 5, 6 tr. ř., tedy zjistily skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jejich rozhodnutí. Nejvyšší soud přitom s ohledem na výše uvedené v dané věci neshledal žádných pochybností v tom smyslu, že by skutkové závěry soudu prvního stupně neměly oporu v řádně provedených důkazech, přičemž k identickému závěru dospěl v napadeném rozhodnutí rovněž Vrchní soud v Praze jako soud odvolací, který skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně převzal do svého rozhodnutí. V nyní posuzované věci se přitom nejednalo ani o případnou existenci tzv. deformace důkazů ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu, tj. o vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09, a ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97), jež by měla za následek porušení zásady in dubio pro reo. Odlišná interpretace jednotlivých skutkových zjištění, kterak byla předložena všemi dovolateli v rámci jejich mimořádných opravných prostředků či jimi plošně učiněné odmítnutí veškerých skutkových zjištění či jejich části jakožto nepodložených, nemají v dané věci procesní sílu odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, což platí zvláště za situace, kdy mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé je patrná zjevná logická návaznost. Za tohoto stavu tak Nejvyšší soud neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, a to při plném respektování práva obviněných na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu. 55. Jde-li o druhou ze zákonných alternativ dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v založení rozhodných skutkových zjištění na procesně nepoužitelných důkazech, pak tu obviněný F. H. uplatnil ve vztahu ke svým námitkám směřujícím proti procesní použitelnosti prohlášení viny spoluobviněných s ohledem na otázku, zda byla tato prohlášení viny učiněna v souladu se zákonem. Ani tuto námitku ovšem Nejvyšší soud neshledal za věcně podřaditelnou pod obviněným zvolenou alternativu citovaného důvodu dovolání, ani žádný jiný ze zákonných dovolacích důvodů. K danému je na místě v prvé řadě konstatovat, že identickou procesní námitku obviněný vznesl již před odvolacím soudem. Ten se jí řádně zabýval a v bodě 63. odůvodnění svého rozsudku dovolateli jasně sdělil, že v jeho věci nebylo žádné ze skutkových zjištění opřeno o prohlášení viny kterékoli z již odsouzených osob. Přesto obviněný v dovolání tuto skutečnost nikterak nereflektoval a svoji námitku zopakoval i v mimořádném opravném prostředku. Nejvyššímu soudu tedy nezbývá než s poukazem na výše uvedené opětovně zdůraznit, že se obviněný F. H. mýlí, pokud uvádí, že rozhodná skutková zjištění k jeho účasti na jednání popsaném pod body I. a II. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu byla opřena o prohlášení viny učiněné částí spoluobviněných ve smyslu podané obžaloby. Jak je uvedeno v odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně, obviněný F. H. je z trestné činnosti usvědčován četnými provedenými důkazy, které soud prvního stupně shrnul pod body 56. až 61. odůvodnění svého rozsudku, přičemž mezi tyto se řadily rovněž výpovědi učiněné v hlavním líčení původně spoluobviněnými osobami, nikoli však obsah jimi učiněných prohlášení viny. Přitom je nutno zdůraznit, že předmětem přezkumu na základě dovolání obviněného mohou být pouze výroky vztahující se k osobě dovolatele, přičemž nelze pro jeho nesouhlas s takovýmto postupem přezkoumávat okolnosti, za nichž bylo přijato prohlášení viny třetích osob. Prohlášení viny odsouzených osob je přitom procesním úkonem vyvolávajícím účinky toliko vůči osobám, které jej učinily, přičemž jejich přijetí nemohlo nikterak zkrátit obviněného F. H., který dané prohlášení sám neučinil, na jeho právech. 56. Jedná-li se konečně o třetí ze zákonných alternativ dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v tom, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, pak tu obviněný H. E. M. uplatnil ve vztahu ke svým námitkám směřujícím proti úplnosti provedeného dokazování. Ani tyto námitky ovšem Nejvyšší soud neshledal za věcně podřaditelné pod obviněným zvolenou alternativu citovaného důvodu dovolání, ani žádný jiný ze zákonných dovolacích důvodů. Své tvrzení o existenci vady v podobě tzv. opomenutého důkazu totiž obviněný vznesl pouze v kontextu svých výše vypořádaných skutkových námitek a toto jeho tvrzení fakticky představuje toliko prosté zopakování jeho přetrvávajícího přesvědčení, že v dané věci bylo pro prokázání rozhodných skutečností nezbytné, aby byl odvolacím soudem proveden důkaz svědeckou výpovědí části osob, jimž v rámci jednání vymezeného pod bodem II. E) výroku o vině rozsudku vrchního soudu prodal pervitin. 57. K dané námitce obviněného H. E. M. Nejvyšší soud považuje za potřebné opětovně připomenout, že soudy vždy hodnotí shromážděné důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, kterak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Oba soudy nižších stupňů přitom svá rozhodnutí vydaná v nyní posuzované věci řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění svých rozhodnutí vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů, jakož i to, jakým způsobem se vypořádaly s popěrnou obhajobou obviněného. Dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze namítat, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, přitom reflektuje ustálenou judikaturu. Ta vylučuje, aby se v případě tohoto dovolacího důvodu jednalo o tzv. opomenutý důkaz v případě pouhé nadbytečnosti takovéhoto důkazu (k tomu srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 733/01 a další). Nerespektování práva na spravedlivý proces garantovaného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je totiž založeno až situací, kdy by neprovedení obviněným navrženého důkazu představovalo závažný deficit z hlediska plnění zákonné povinnosti soudu stran zjištění skutkového stavu věci, o němž nevznikají důvodné pochybnosti, k čemuž však v nyní posuzované věci nedošlo. 58. S ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování je podle zjištění Nejvyššího soudu v nyní posuzované věci zřejmé, že se o tzv. opomenuté důkazy nejedná a jednat ani nemůže, neboť za opomenuté nelze označit takové důkazní návrhy, jimiž se soudy nižších stupňů řádně zabývaly, načež rozhodly, že dalšího dokazování či jeho doplnění již není zapotřebí, ježto skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy a obviněným H. E. M. (popř. jinou stranou řízení) navrhované důkazy by neměly na posouzení skutkového stavu věci žádný vliv. Zjednodušeně řečeno, o existenci opomenutých důkazů se nejedná v důsledku prosté nespokojenosti obviněného s úplností provedeného dokazování. Nejvyšší soud se přitom v dané věci plně ztotožňuje se závěry odvolacího soudu, který v odůvodnění svého rozsudku přiléhavě uvedl, že soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro řádné zjištění skutkového stavu, o němž není důvodných pochyb, následně v bodě 82. odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku důsledně vypořádal veškeré obhajobou navrhované důkazy a vysvětlil, proč i on považuje obviněným opakovaně přednesené důkazní návrhy za nadbytečné. 59. Nelze tedy než zopakovat, že Vrchní soud v Praze nepochybil, pokud zamítl návrh obhajoby obviněného H. E. M. na doplnění dokazování výslechem svědků z řad odběratelů pervitinu. Odvolacím soudem byla totiž přesvědčivě vyvrácena obhajoba obviněného založená na tvrzení, že komunikaci vedenou z jím užívaného telefonního čísla nevedl on sám. Vrchní soud tak učinil především s poukazem na skutečnost, že obviněný toto tvrzení přednesl až v odvolacím řízení, ačkoli v řízení před soudem prvního stupně sám vysvětloval obsah této komunikace a význam v ní užitých výrazů. V souvislosti s jednáním uvedeným pod bodem II. E) výroku o vině rozsudku odvolacího soudu lze dále poukázat na již výše shrnuté skutečnosti, tedy že z odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a závěrů odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví analýza dat a zkoumání nosičů dat byla zjištěna četná komunikace a data, na jejichž základě bylo možno učinit konkrétní zjištění k distribuci pervitinu obviněným H. E. M. V odposlechy zachycené komunikaci a textových zprávách zajištěných v mobilním telefonu jmenovaného obviněného tento konspirativním způsobem komunikuje s řadou osob ohledně setkání bez domluvy bližších podrobností, mnohdy s uvedením množství, dotazováním „za kolik“, či sdělením požadované úplaty, pročež se takováto komunikace zjevně týkala prodeje pervitinu. To ostatně přiznala také část odběratelů, když např. svědek M. N. připustil, že se jeho komunikace s obviněným týkala poptávky pervitinu. Stěží by tak případné popření prodeje drogy osobám z řad zbylých odběratelů mohlo vyvrátit skutková zjištění vyplývající z obsahu předmětné komunikace, kterak ji rekapituloval a hodnotil soud prvního stupně v bodě 61. odůvodnění svého rozhodnutí. Nejvyšší soud se s tímto závěrem odvolacího soudu plně ztotožnil, pročež lze uzavřít, že s ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování je podle zjištění Nejvyššího soudu v nyní posuzované věci zřejmé, že v případě odůvodněného zamítnutí návrhu obhajoby na provedení důkazu výslechem svědků z řad odběratelů pervitinu se o tzv. opomenuté důkazy nejedná a jednat ani nemůže. S ohledem na výše uvedené výsledky dokazování, jakož i přesvědčivé odůvodnění závěrů soudů nižších stupňů stran hodnocení telefonické komunikace vedené z mobilního telefonu obviněného, jakož i dalších důkazů totiž Nejvyšší soud shledal - stejně jako odvolací soud, že se nejednalo o důkaz, bez jehož provedení by nebylo možno bez důvodných pochybností v dané věci o otázce viny řádně rozhodnout. 60. Lze tedy uzavřít, že námitky obviněného H. E. M. stran existence opomenutých důkazů v důsledku zamítnutí důkazních návrhů obhajoby je na místě označit za zcela irelevantní, jelikož obviněný ve svém dovolání ani netvrdí, že by některý z jím učiněných důkazních návrhů zůstal ze strany soudů nižších stupňů zcela opomenut (nepovšimnut) a ani nikterak nepolemizuje s důvody, pro které byl jeho důkazní návrh na provedení svědeckých výpovědí osob z řad odběratelů pervitinu zamítnut. Taktéž podle zjištění Nejvyššího soudu ze spisového materiálu jasně vyplynulo, že soudy nižších stupňů nikterak neopomenuly rozhodnout o každém vzneseném důkazním návrhu, jehož provedení se obviněný v rámci hlavního líčení či veřejného zasedání o odvolání výslovně dožadoval, přičemž odmítnutí obhajobou vznesených důkazních návrhů bylo dostatečně odůvodněno, a to buď po jejich uplatnění v řízení před soudem prvního stupně nebo při jejich zopakování v řízení před soudem odvolacím. 61. Ohledně argumentace obviněných F. H., H. E. M. a K. R., kterou jmenovaní obvinění podřadili pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., Nejvyšší soud uvádí, že žádná z jejich námitek neodpovídá jimi uplatněnému dovolacímu důvodu, neboť v nich obvinění primárně – a to opětovně – negují rozhodná skutková zjištění soudu prvního stupně, na jejichž základě byl tímto soudem ustálen skutkový stav podrobně popsaný pod body I., IV. a VI. výroku o vině, a která zcela potvrdil i soud odvolací. Následně až v návaznosti na jimi požadovanou změnu skutkového stavu rozporují naplnění zákonných znaků skutkové podstaty jim přisouzených trestných činů. Nejvyšší soud tedy na tomto místě poukazuje na výše uvedené vypořádání skutkových námitek obviněných F. H., H. E. M. a K. R. a znovu zdůrazňuje, že soudy nižších stupňů zjevně postupovaly v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř., když zjistily skutkový stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti. Nad rámec toho pak pouze obecně odmítají užitou právní kvalifikaci, aniž by jakkoli relevantním způsobem věcně zpochybnili správnost hmotněprávního posouzení jim přisouzených skutků. 62. Namítají-li tedy (opětovně) obvinění F. H., H. E. M. a K. R. ve svém dovolání ve vztahu k jednání uvedenému pod bodem II. výroku o vině vrchního soudu, a to ve snaze zpochybnit právní kvalifikaci jim přisouzeného jednání podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, že nebyla prokázána podstatná část jejich jednání vymezeného Městským soud v Praze pod tímto bodem, a to zejména stran množství pervitinu, k jehož výrobě svým jednáním směřovali, nelze tyto námitky považovat ve vztahu k žádnému ze zákonem vymezených dovolacích důvodů za jakkoli relevantní. Obvinění totiž svoji argumentaci soustředili pouze na skutečnost, že se jim výroba pervitinu podle provedených odposlechů v části případů nezdařila, přičemž zcela pomíjí, že tato skutečnost již byla zohledněna odvolacím soudem – jak již Nejvyšší soud uvedl výše v rámci vypořádání jejich skutkových námitek – a je důvodem, proč byli uznáni vinnými pouze pokusem zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Z jejich argumentace je přitom zjevné, že v jejím rámci rozporují skutečně úspěšně vyrobené množství pervitinu a nikoli to, že by se o takovou výrobu vůbec pokusili. 63. Identicky pak při ignorování závěrů odvolacího soudu vystavěl svoji argumentaci i obviněný H. E. M., který zcela obecně odmítl možnost učinění závěru o rozsahu jím spáchané trestné činnosti bez stanovení obsahu účinné látky. Obviněný se v této námitce spokojil s konstatováním svého přesvědčení, aniž by jakkoli věcně rozporoval závěry odvolacího soudu, který v bodech 99. až 100. odůvodnění svého rozsudku s odkazem na relevantní judikaturu Nejvyššího soudu vysvětlil, že obecně v případě, že nelze zjistit přesné množství účinné látky, lze vycházet z celkového množství drogy, s níž pachatel neoprávněně nakládal. V nyní projednávané věci přitom obvinění v rámci jednání popsaného pod bodem II. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu prokazatelně směřovali k výrobě teoretickým výpočtem stanoveného množství pervitinu, přičemž část z tohoto množství nebyla v důsledku pochybení při procesu výroby vyrobena v obvyklé kvalitě vhodné ke konzumaci, a tedy i k prodeji. Odmítá-li tedy obviněný H. E. M. pouze zcela obecně, že jeho jednání nemohlo bez zjištění přesného množství účinné látky obsaženého ve vyrobeném pervitinu naplnit znaky pokusu trestného činu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, a to v jeho kvalifikované skutkové podstatě vymezené v odst. 3 písm. c) citovaného ustanovení, pak toto tvrzení nemá oporu v trestních předpisech ani v jakékoli relevantní judikatuře, což ostatně jmenovaný obviněný ve svém dovolání ani netvrdí. Nad rámec toho jmenovaný obviněný již pouze zcela obecně namítl, že soudy užitou právní kvalifikaci nelze použít bez „individualizace rozsahu a subjektivní stránky“. Takovéto konstatování však nelze ani považovat za dovolací námitku, když obviněný tuto opírá o tvrzení toho, že rozsah „nelze přičítat pouze z toho, že jej dosáhla skupina jako celek“, z čehož je zjevné, že obviněný patrně odmítá podíl na blíže neurčené části jednání vymezených pod bodem II. písm. A) až C) výroku o vině rozsudku vrchního soudu, avšak již není zjevné, z jakého důvodu tak činí a z jakých důvodů považuje závěry vrchního soudu o jeho zapojení do tohoto jednání za chybné. 64. Za zcela irelevantní je pak na místě označit ty námitky, jejichž prostřednictvím obvinění F. H. a H. E. M. brojí proti závěru soudů nižších stupňů o spáchání dotčeného činu ve spojení s organizovanou skupinou. Tuto námitku obviněný F. H. odůvodnil v prvé řadě popřením povědomí o existenci „účelově spojené“ skupiny, čímž fakticky bez bližšího odůvodnění odmítl skutkové závěry soudů nižších stupňů o tom, jaké činnosti a se zapojením jakých dalších osob vykonával v rámci jednání popsaného pod body I. a II. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu v postavení vařiče pervitinu, nákupčího chemikálií určených k jeho výrobě a kurýra. Pokud pak své zapojení do organizovaných skupin popřel také obviněný H. E. M., učinil tak i on bez toho, aniž by jakkoli věcně rozporoval závěry odvolacího soudu o naplnění požadavků kvalifikačního znaku podle § 283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, když pouze nepřípustným způsobem redukoval rozhodná skutková zjištění soudů nižších stupňů na zjištěnou „hustotu kontaktů a přítomnost na komunikaci“, z níž podle jeho mínění měl být učiněn závěr o existenci organizované skupiny. 65. Nejvyšší soud tedy s ohledem na výše uvedené shledal, že obvinění F. H. a H. E. M. ve svém dovolání nikterak relevantním způsobem nerozporovali hmotněprávní posouzení svého jednání a naplnění požadovaných znaků organizované skupiny, kterak je vymezil odvolací soud v bodě 95. odůvodnění svého rozsudku. Nelze tedy než ve shodě s Vrchním soudem v Praze, který tyto požadavky řádně aplikoval na nyní projednávanou věc v bodě 96. odůvodnění svého rozhodnutí, zopakovat následující. Z výsledků dokazování bylo zjištěno, že mezi obviněným F. H., pravomocně odsouzenými C. T. N., T. D. C., T. A. N. a blíže neztotožněnou osobou zapojenou do výroby pervitinu (tedy nejméně třemi reálně existujícími a vzájemně spolupracujícími osobami) došlo pod bodem I. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu k součinnosti na realizování drogové trestné činnosti. Tato součinnost přitom vykazovala takovou míru plánovitosti jejího průběhu a tomu odpovídající koordinaci úkolů jednotlivých osob, že tyto okolnosti zvyšovaly pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu. Obviněný F. H. pak na své jednání pod bodem I. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu spočívající v obstarávání prekursorů a chemikálií k výrobě drogy, účasti na její vlastní výrobě a předávání pervitinu třetím osobám, kontinuálně navázal jednáním v rámci obdobně fungující organizované skupiny vymezené pod bodem II. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu. Na činnosti této druhé skupiny se pak podílel opět v pozici osoby obstarávající prekursory a chemikálie potřebné k výrobě drogy a zajišťující její výrobu společně s odsouzeným A. K., a to pod vedením obviněných H. E. M. a K. R., kteří výrobu drogy financovali, plánovali a následně zajišťovali její distribuci, přičemž také v tomto případě probíhala v rámci skupiny komunikace konspirativním způsobem a její členové koordinovali při rozdělení rolí svoji činnost tak, aby zvýšili pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu. Do této skupiny se pak přidali také samostatně odsouzení B. J. a Z. H., kteří nahradili obviněného F. H. na pozici osob zajišťujících výrobu drogy, přičemž F. H. jim i nadále k této výrobě prostřednictvím obviněných H. E. M. a K. R. obstarával prekursory a další potřebné předměty vědom si skutečnosti, že jimi řízená organizovaná skupina i nadále pokračuje v zajišťování výroby drogy určené k prodeji, ačkoli již obviněný F. H. nadále nebyl zapojen do samotného procesu této výroby. 66. K výše uvedenému Nejvyšší soud dále konstatuje, že obviněný F. H. ve svém dovolání rozporuje existenci jedné organizované skupiny, k níž poukazuje na odlišnou národnost jejích členů a tvrdí, že policejními orgány byly samostatné organizované skupiny ryze „účelově spojeny“. Z daného je zjevné, že se obviněný mylně domnívá, že soudy nižších stupňů dospěly k závěru o existenci jedné organizované skupiny, na jejíž činnosti obviněný participoval jednáním vymezeným pod body I. a II. výroku o vině rozsudku vrchního soudu, s čímž se ovšem Nejvyšší soud nemůže nikterak ztotožnit. Z odůvodnění rozsudků obou soudů nižších stupňů je totiž naopak zřejmé, že obviněný F. H. svoji trvající trestnou činnost páchal svým jedním navazujícím jednáním ve spojení s dvěma vzájemně samostatnými organizovanými skupinami vymezenými pod samostatně označenými body I. a II. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu. 67. Konečně pak obviněný H. E. M. ve vztahu k právní kvalifikaci jemu přisouzeného činu namítl, že posouzení jeho jednání ve formě pokusu ve „velkém rozsahu“ a přičtení „vedoucí role v rámci organizované skupiny“ byly vystavěny na metodice a interpretaci, s nimiž nebyla obhajoba včas a konkrétně konfrontována. Podle jmenovaného obviněného jde tedy o překvapivé rozhodnutí odporující zásadě kontradiktornosti, v jehož rámci odvolací soud posunem právní kvalifikace skutku a intenzity detekovaných zákonných znaků skutkové podstaty jemu přisouzeného trestného činu překročil své přezkumné meze. K danému Nejvyšší soud předně konstatuje, že se jedná o zcela irelevantní argumentaci nepodřaditelnou pod žádný ze zákonem vymezených důvodů dovolání, přičemž je nutno zopakovat, že pokud dovolatel své námitky dostatečně nekonkretizuje, není dovolací soud povinen je za něho jakkoli domýšlet. 68. K výše uvedenému lze dále konstatovat, že z takto formulované námitky obviněného H. E. M. není zřejmé, z jakých konkrétních důvodů považuje rozhodnutí odvolacího soudu za překvapivé, či z jakých konkrétních důvodů měl odvolací soud překročit přezkumné meze odvolacího řízení změnou vývojového stadia dotčené trestné činnosti, tedy změnou právní kvalifikace jednání obviněného z dokonaného trestného na trestný čin spáchaný ve stadiu pokusu. Odvolací soud totiž tuto změnu učinil mimo jiné na podkladě odvolání obviněného H. E. M., když tato reflektovala akceptaci odvolací argumentace obviněného, který poukázal na neúspěšnost části případů výroby pervitinu. V souladu s tím tedy odvolací soud zmírnil právní kvalifikaci jednání jmenovaného obviněného, když uzavřel, že tento nedokonal jednání, které zakládalo kvalifikační okolnost hranice velkého rozsahu. Tato skutečnost se pak odrazila také při ukládání trestu odnětí svobody, který byl obviněnému H. E. M. Vrchním soudem v Praze nově vyměřen oproti rozsudku soudu prvního stupně blíže při spodní hranici zákonné sazby. Touto změnou ve prospěch dovolatele tedy odvolací soud nemohl nikterak překročit zákonné meze přezkumu vymezené podání řádného opravného prostředku. Pokud zároveň odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí zdůraznil vůdčí roli dovolatele v organizované skupině, pak se ani v tomto případě nemohlo jednat o překročení přezkumných mezí či překvapivý závěr. Jednalo se totiž o závěr, který učinil již soud prvního stupně, pročež jej tento nejen učinil součástí skutkové věty výroku o vině v rámci svého rozsudku, ale následně jej ve vztahu k obviněnému H. E. M. výslovně zohlednil ve svých úvahách v rámci odůvodnění konkrétní výměry jím uloženého trestu odnětí svobody. VI. Závěr 69. V souvislosti s uplatněnou argumentací výše jmenovaných dovolatelů je třeba opětovně zdůraznit, že všichni obvinění prakticky veškeré své dovolací námitky uplatnili již v předchozích stádiích trestního řízení, přičemž se s nimi oba soudy nižších stupňů řádně vypořádaly. S ohledem na charakter námitek jednotlivých obviněných považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout mimo jiné i právní závěr obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele (tj. obviněných). Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. 70. Současně je třeba zdůraznit, že soud prvního stupně a následně ani soud odvolací se v přezkoumávané věci nezpronevěřily přísnému pravidlu prokázání viny obviněných mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost, přičemž dbaly o dosažení co nejvyšší možné jistoty ohledně závěru vyplývajícího z jednotlivých důkazů. Obecně přitom platí, že procesní předpisy ponechávají, pokud jde o hodnocení důkazů, volnou úvahu rozhodujícímu soudu, byť volné uvážení nemůže být zcela absolutní. Naopak, ochrana skrze ústavně zaručená základní práva vztahující se k postavení obviněného v trestním řízení nepochybně tvoří rámec, který je třeba i při volném uvážení respektovat. Existují proto určité základní a podstatné zásady, které je třeba při nakládání s důkazem respektovat (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 368/15). V nyní posuzovaném případě však byly všechny základní zásady trestního řízení plně respektovány, a to včetně ústavně garantovaného práva obviněných na spravedlivý proces. Současně byly všechny projednávané skutky správně právně kvalifikovány, jakož i logickým a přesvědčivým způsobem odůvodněny. 71. Nejvyšší soud tak s ohledem na shora uvedené po přezkumu napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 5. 2025, sp. zn. 11 To 3/2025, jakožto i jemu předcházejícího postupu, v rozsahu podaných mimořádných opravných prostředků dospěl k jednoznačnému závěru, že dovolání obviněných F. H., H. E. M. a K. R. byla podána z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., pročež tato dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. O odmítnutí všech podaných dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. 72. Jelikož Nejvyšším soudem nebylo na podkladě dovolání obviněných F. H., H. E. M. a K. R. a obsahu příslušného spisového materiálu v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu ani v jemu předcházejícím postupu shledáno porušení zákona ve smyslu obviněnými namítaných, ale ani žádných jiných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř., zejména práva obviněných na spravedlivý proces, nebyly shledány ani zákonné podmínky § 265h odst. 3 tr. ř. pro případný odklad, resp. přerušení výkonu rozhodnutí, které bylo dovoláními podanými ze strany obviněných napadeno. Za tohoto stavu tak Nejvyšším soudem nebylo vyhověno explicitně vyjádřenému podnětu obviněného F. H. na přerušení výkonu dotčeného rozsudku Vrchního soudu v Praze, aniž by bylo s ohledem na vlastní rozhodnutí o jím podaném dovolání třeba o tomto podnětu rozhodnout samostatným výrokem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 28. 1. 2026 JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu