11 Tdo 208/2025

Plný text

Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu Zpět na list Nové hledání 11 Tdo 208/2025 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:29. 4. 2025 Spisová značka:11 Tdo 208/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:11.TDO.208.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důvody dovolání Dotčené předpisy:§ 265b odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:23. 6. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 07.08.2025I.ÚS 2305/25 Jan Wintr odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost18. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tdo 208/2025-4394 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 4. 2025 o dovolání obviněného R. M., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě dne 21. 8. 2024, sp. zn. 6 To 24/2024, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 6 T 30/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. M. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 27. 11. 2023, sp. zn. 6 T 30/2020, byl obviněný R. M. uznán vinným v bodě ad 1) jednak přečinem neoprávněného nakládání s odpady podle § 298 odst. 1, odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jednak přečinem poškození a ohrožení životního prostředí z nedbalosti podle § 294 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a v bodě ad 2) přečinem neoprávněného nakládání s odpady podle § 298 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle § 298 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let a 6 (šesti) měsíců. Podle § 70 odst. 2 písm. a), písm. b) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na str. 4 výroku rozsudku. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo poškozené Statutární město Frýdek-Místek, IČO 00296643, se sídlem Radniční 1148, 738 01 Frýdek-Místek, odkázáno se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Stalo se tak na podkladě skutkových zjištění, že: 1. v blíže neupřesněné době od 9. 11. 2018 do 22. 1. 2019 ve XY, XY či jinde, po předchozí společné domluvě s další osobou, občanem Polské republiky, proti němuž je vedeno trestní stíhání v Polské republice, a o kterém věděl, že bude vystupovat pod smyšleným jménem G. K., dále s dalšími, dosud přesně neustanovenými osobami, rovněž občany Polské republiky a při jasném vymezení rolí, s úmyslem zajistit pod smyšlenou legendou skladové prostory a bez splnění podmínek stanovených zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, v tehdy platném znění (dále jen „zákon o odpadech“) přivézt do České republiky z Polské republiky nádoby s obsahem různých látek, přičemž s ohledem na konspirativní způsob jednání všech zúčastněných a všechny další okolnosti si musel být dobře vědom toho, že se jedná o nádoby s odpadem ve smyslu § 3 odst. 1 zákona o odpadech a zároveň mohl vědět, že takto z ciziny přivezený odpad může také naplňovat kritéria tzv. nebezpečného odpadu dle § 4 odst. 1 písm. a) zákona o odpadech, tento odpad zde uskladnit v rozporu s původně deklarovaným účelem pronájmu skladových prostor a ponechat bez jakéhokoli zabezpečení a placení úhrad za předmět nájmu, jako součást výše uvedeného úmyslu obžalovaný kontaktoval vícero realitních kanceláří pod smyšlenými jmény L. a později T., když takto mj. dne 9. 11. 2018 obžalovaný vystupující pod smyšlenou identitou L., telefonicky z konspiračního telefonního čísla XY určeného pouze k tomuto účelu, kontaktoval realitní kancelář I.E.T. Reality, kde s realitní makléřkou sjednal prohlídku objektu ve XY u XY, stojícího na parcele č. XY, na kterou se dne 13. 11. 2018 dostavila další osoba, občan Polské republiky, proti níž je vedeno trestní stíhání samostatně, která se vydávala za osobu G. K., faktického statutárního zástupce polské obchodní korporace TOBI ECO ENERGY SP. Z O.O., spolu s jednou další, dosud neustanovenou osobou, a jménem této společnosti jakožto nájemcem, dne 14. 11. 2018 uzavřela s pronajímatelem POHÁRY BAUER s. r. o. nájemní smlouvu na pronájem objektu skladu, do něhož další, dosud neustanovené osoby v období od 4. 12. 2018 do 21. 12. 2018 dopravily z Polské republiky prostřednictvím polského dopravce celkem 2.831 nádob o objemu 200 l, 800 l a 1.000 l, odpovídající celkovému objemu 349.000 l chemických látek, k jejichž uskladnění použily vysokozdvižný vozík Desta DVHM 3522 LX dodaný obžalovaným jako majitelem vozíku, přičemž uskladněné chemické látky měly podle odebraných kontrolních vzorků charakter nebezpečných látek, u nichž hrozí riziko vznícení, poleptání a inhalační otravy a učinili takto v rozporu s ustanoveními §§ 55, 56, 57 zákona o odpadech, čl. 9 Basilejské úmluvy o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování publikované pod č. 6/2015 Sb. m. s. a nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006, o přepravě odpadů a takto také učinili bez pravomocně uděleného souhlasu Ministerstva životního prostředí České republiky, zároveň tento odpad uložili v rozporu s ustanoveními § 12 odst. 2, odst. 3 a § 14 odst. 1 zákona o odpadech a dále v rozporu s ustanovením § 39 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), v tehdy platném znění, čímž bezprostředně ohrozili půdu, vodu, ovzduší nebo jinou složku životního prostředí, kdy tohoto ohrožení si musel být obžalovaný dobře vědom a bez přiměřených důvodů, kdy neučinil vůbec ničeho pro to, aby k ohrožení života a zdraví občanů a ochrany životního prostředí nedošlo, spoléhal na to, že k uvedenému následku nedojde, přičemž Statutární město Frýdek-Místek vynaložilo na nákladech na odstranění a likvidaci nebezpečného odpadu částku ve výši nejméně 14.473.531,02 Kč, 2. v blíže neupřesněné době od 7. 1. 2019 do 23. 1. 2019 v XY či jinde, po předchozí společné domluvě s další osobou, občanem Polské republiky, proti němuž je vedeno trestní stíhání v Polské republice, a o kterém věděl, že bude vystupovat pod smyšleným jménem G. K., dále s dalšími, dosud přesně neustanovenými osobami, rovněž občany Polské republiky a při jasném vymezení rolí, s úmyslem zajistit pod smyšlenou legendou skladové prostory a bez splnění podmínek stanovených zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, v tehdy platném znění (dále jen „zákon o odpadech“) přivézt do České republiky z Polské republiky nádoby s obsahem různých látek, přičemž s ohledem na konspirativní způsob jednání všech zúčastněných a všechny další okolnosti si musel být dobře vědom toho, že se jedná o nádoby s odpadem ve smyslu § 3 odst. 1 zákona o odpadech, tento odpad zde uskladnit v rozporu s původně deklarovaným účelem pronájmu skladových prostor a ponechat bez jakéhokoli zabezpečení a placení úhrad za předmět nájmu, jako součást výše uvedeného úmyslu obžalovaný kontaktoval vícero realitních kanceláří pod smyšlenými jmény L. a později T., když takto mj. dne 7. 1. 2019 obžalovaný vystupující pod smyšlenou identitou L., telefonicky z dalšího konspiračního telefonního čísla XY určeného pouze k tomuto účelu, kontaktoval realitní kancelář LXM Reality, kde s realitní makléřkou sjednal prohlídku objektu haly bývalého autosalonu XY v XY na ul. XY, na kterou se dne 8. 1. 2019 dostavila další osoba, občan Polské republiky, proti níž je vedeno trestní stíhání samostatně, která se vydávala za osobu G. K., faktického statutárního zástupce polské obchodní korporace TOBI ECO ENERGY SP. Z O.O., spolu se dvěma dalšími dosud neustanovenými osobami a jménem této společnosti jakožto nájemcem dne 9. 1. 2019 uzavřel s pronajímatelem InterAuto Doležal a. s., nájemní smlouvu na pronájem části objektu autosalonu, do něhož další dosud neustanovené osoby v období od 15. 1. 2019 do 18. 1. 2019 dopravily z Polské republiky, prostřednictvím polského dopravce RM TRANS POLSKA SP. Z. O.O., a následně uskladnily celkem 407 palet s nádobami o objemu 200 l, 800 l a 1.000 l s chemickými látkami, k jejichž uskladnění užily vysokozdvižný vozík Desta DVHM 3522 LX, dodaný obžalovaným jako majitelem vozíku, přičemž uskladněné chemické látky měly podle odebraných kontrolních vzorků charakter látek, u nichž hrozí riziko vznícení, poleptání a inhalační otravy a učinili takto v rozporu s ustanoveními §§ 55, 56, 57 zákona o odpadech, čl. 9 Basilejské úmluvy o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování publikované pod č. 6/2015 Sb. m. s. a nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006, o přepravě odpadů a takto také učinili bez pravomocně uděleného souhlasu Ministerstva životního prostředí České republiky. 3. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali jednak obviněný R. M., jednak poškozené Statutární město Frýdek-Místek, rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 21. 8. 2024, sp. zn. 6 To 24/2024 tak, že: I. Z podnětu odvolání poškozeného Statutárního města Frýdek-Místek podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil výrok o náhradě škody a za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněnému R. M. uložil povinnost nahradit Statutárnímu městu Frýdek-Místek, IČO 00296643, se sídlem Radniční 1148, Frýdek-Místek, 738 01, majetkovou škodu ve výši 14 503 781,02 Kč. II. Odvolání obviněného R. M. podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. 4. Z hlediska rekapitulace dosavadního průběhu řízení lze připomenout, že Okresní soud ve Frýdku-Místku poprvé rozhodoval rozsudkem ze dne 25. 5. 2022, sp. zn. 6 T 30/2020, jímž obviněného podle § 226 písm. c) tr. ř. obžaloby zprostil. K odvolání státního zástupce a poškozeného Statutárního města Frýdku-Místku Krajský soud v Ostravě svým usnesením ze dne 23. 6. 2023, sp. zn. 6 To 289/2022, napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Ten poté v intencích zrušujícího rozhodnutí odvolacího soudu doplnil dokazování, důkazy nově hodnotil a rozhodl rozsudkem ze dne 27. 11. 2023, sp. zn. 6 T 30/2020. Na podkladě odvolání, která proti tomuto rozsudku podali obviněný R. M. a poškozené Statutární město Frýdek-Místek, rozhodl Krajský soud v Ostravě výše již citovaným rozsudkem ze dne 21. 8. 2024, sp. zn. 6 To 24/2024. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Citovaný rozsudek odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně napadl obviněný R. M. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, přičemž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 6. Ve svém mimořádném opravném prostředku obviněný předně uvádí, že v daném případě je dán extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem. Namítá, že ve věci nebyl proveden jediný přímý důkaz, který by s jednoznačnou jistotou prokazoval, že se vytýkaného jednání dopustil právě on. K tomuto závěru přitom dospěly oba soudy, když konstatovaly, že existuje řetězec nepřímých důkazů svědčících o tom, že se jednání dopustil. Je nicméně přesvědčen, že důkazy, které okresní soud v řízení shromáždil, jednoznačný závěr o jeho vině neumožňují. 7. Pochybnostem ohledně správného zjištění skutkového stavu nasvědčuje skutečnost, že byl rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 25. 5. 2022, č. j. 6 T 30/2020-4174 v plném rozsahu zproštěn od obžaloby s odůvodněním, že se nepodařilo bez jakýchkoliv pochybností prokázat, že by se předmětných skutků dopustil právě obviněný. Podle soudu nebylo žádným přímým důkazem prokázáno, že by obviněný úmyslně spolupracoval s organizovanou skupinou za účelem nelegálního uskladnění nebezpečného odpadu v České republice, ani nebylo prokázáno nedbalostní zavinění. Rovněž konstatoval, že nepřímé důkazy v podobě vystupování pod smyšlenými jmény, používání speciálních telefonních čísel či zajištění vysokozdvižného vozíku rozhodně netvoří ucelený řetězec, který by vedl k jedinému a jednoznačnému závěru o vině obviněného. Podle soudu bylo sice prokázáno, že se skutek z větší části stal (což obviněný nikdy nezpochybňoval), nelze však dospět k závěru, že by jej spáchal on. 8. Proti zprošťujícímu rozsudku okresního soudu podal odvolání státní zástupce, který navrhoval zrušení rozsudku a vrácení věci zpět k dalšímu řízení. K tomuto podal obviněný obsáhlé vyjádření, kde uvedl, že v řízení nebyla prokázána žádnými přímými ani nepřímými důkazy jeho vědomost o tom, že do pronajatých skladů ve XY a XY bude dovážen z Polské republiky nebezpečný odpad. Závěry okresního soudu, jímž byl zproštěn od obžaloby přitom tuto jeho obhajobu potvrzují. Za zcela nesprávný a nelogický označil závěr státního zástupce, že sklad ve XY může být použit toliko k uskladnění nebezpečného odpadu a vyjádřil podiv, proč nejsou trestně stíhány i další osoby, zejména pak ty, které tento objekt přímo pronajaly (majitel skladu) polsky hovořícím osobám anebo osoby, které se podílely na zprostředkování prodeje (realitní zprostředkovatel). Krajský soud nicméně obhajobu obviněného zcela pominul, když v odůvodnění rozhodnutí vydaného v neveřejném zasedání neuvádí, že se k odvolání státního zástupce vyjádřil ani se s jeho námitkami v něm uvedenými nevypořádal. 9. Krajský soud v neveřejném zasedání z podnětu odvolání státního zástupce zprošťující rozsudek okresního soudu zrušil, když v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že skutková zjištění okresního soudu jsou nejasná a neúplná, že k objasnění je potřeba provést další důkazy a že převážná většina odvolacích námitek státního zástupce je důvodná. Ztotožnil se tak s odvolací argumentací státního zástupce včetně jeho příloh, když uvedl, že obviněný jako osoba se standardní intelektovou výbavou si musel být vědom, že se dopouští vytýkané trestné činnosti. Z uvedeného vyjádření krajského soudu je zřejmé, že skutkový stav zjištěný okresním soudem se závěrem, že se obviněný obou skutků nedopustil, naopak vyhodnotil tak, že je namístě jej z vytýkané trestné činnosti uznat vinným. Na podkladě shodného skutkového stavu, při němž byl okresním soudem zproštěn od obžaloby, tak krajský soud dovodil zcela odlišné závěry, přičemž odůvodněním svého rozhodnutí dal jednoznačný pokyn okresnímu soudu, aby jej v dalším řízení z vytýkané trestné činnosti uznal vinným. Rovněž odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu označil za strohé, pouze velmi obecně odůvodněné a nepřezkoumatelné, když se řadou jeho námitek uplatněných v odvolání krajský soud vůbec nezabýval. Obviněnému tak bylo znemožněno uplatnit námitky k samotnému procesnímu postupu, který shledal nezákonným, porušujícím jak jeho právo na obhajobu, tak i na spravedlivý proces. 10. Rovněž má za to, že k porušení jeho práva na spravedlivý proces došlo též již při prvním jednání po vrácení věci okresnímu soudu, kdy v rámci svých námitek proti postupu krajského soudu uváděl, že vzhledem k tomu, že soud rozhodl v neveřejném zasedání, neměl možnost vyjádřit se k osobám soudců rozhodujících o odvolání státního zástupce a případně uplatnit námitky podjatosti. Zatímco v řízení před okresním soudem byl vyzván, aby se vyjádřil k osobám, které budou v jeho věci rozhodovat, postupem krajského soudu mu uplatnění tohoto práva bylo znemožněno. Pochybnosti o podjatosti soudu a o respektování práva na obhajobu jsou zesilovány také tím, že v odůvodnění citovaného usnesení krajského soudu zcela absentuje, byť jen zmínka o tom, že by se vyjádřil k odvolání státního zástupce. 11. Poté, co byla věc znovu postoupena krajskému soudu k dalšímu řízení, byl usnesením ze dne 19. 4. 2024, č. j. 6 To 24/2024-4323 vyrozuměn o osobách členů senátu, včetně doručení usnesení o vyloučení členek senátu 6 To z rozhodování v dané věci. Postup a rozhodnutí krajského soudu, který ve svém prvním rozhodnutí zrušil zprošťující výrok okresního soudu v neveřejném zasedání, když mu neumožnil se k obsazení senátu krajského soudu vyjádřit a zcela pominul jeho obhajobu a vyjádření k odvolání státního zástupce, však považuje za nezákonný. Domnívá se, že za této situace měl odvolací senát sám vyhodnotit, zda s ohledem na předchozí postup neměl ve věci rozhodovat jiný senát a zda nejsou dány důvody jeho podjatosti. 12. Dále uvedl, že po vrácení věci Okresnímu soudu ve Frýdku – Místku požadoval, aby soud vyžádal spis z policejní akce ODPAD a následně vyslechl policistku V. K., která zpracovala doplnění odvolání státního zástupce, ve kterém na několika místech uvádí, že informace ohledně dovozu nelegálního odpadu byly shromažďovány v rámci „AKCE ODPAD“ již od počátku listopadu 2018. Úkony trestního řízení byly v této věci zahájeny až 22. 1. 2019. S ohledem na vyjádření Policie ČR v podání ze dne 24. 10. 2023, že žádný spis neexistuje, navrhoval výslech této policistky, okresní soud jej nicméně neprovedl, aniž by vysvětlil zjevné rozpory mezi tím, kdy na straně jedné policie tvrdí, že spustila na počátku listopadu 2018 akci ODPAD, a na straně druhé tvrdí, že taková akce neexistovala a veškeré listiny, které policie shromáždila jsou součástí trestního spisu, tedy listiny získané až po zahájení úkonů trestního řízení, tj. od 22. 1. 2019. 13. K návrhu obviněného na doplnění dokazování výslechem svědkyně K. se krajský soud vyjádřil tak, že okresní soud správně tento důkaz zamítl jako neproveditelný, když z obsahu spisu se podává, že učinil dotaz na Policii ČR, zda existuje další spisový materiál, který není součástí spisu, na což bylo odpovězeno, že nikoliv. Krajský soud tak shledal výslech svědkyně za nadbytečný, aniž se vypořádal s informacemi, které policie sama učinila součástí spisového materiálu. Pokud Policie ČR opakovaně uvádí, že AKCE ODPAD byla „spuštěna“ na počátku listopadu 2018, pak se jeví jako naprosto nedostatečné vyjádření ze dne 24. 10. 2023, že neeviduje žádný spisový materiál, který by nebyl součástí trestního spisu v projednávané věci. S ohledem na okolnosti, jež obviněný dále blíže rozvádí je nicméně pravděpodobné, že Policie ČR disponuje informacemi ohledně monitorování odpadu, a proto je namístě tyto předložit, aby bylo možné vyhodnotit, zda se jedná o důkazy, které jsou použitelné v tomto trestním řízení, a v kladném případě, provést jejich vyhodnocení. Pokud soudy K. k informacím, které ona sama uvádí, nevyslechly, je řízení postiženo vadou, která má za následek porušení jeho práva na spravedlivý proces a v konečném důsledku činí napadená rozhodnutí nezákonná. 14. Obviněný uvádí, že od počátku jakoukoliv trestnou činnost popírá a na tomto svém postoji setrvává, přičemž rozhodnutí obecných soudů vnímá jako nespravedlivé. Jak již výše poukázal, neexistuje žádný přímý ani nepřímý důkaz prokazující jeho vědomost o tom, že ve skladech ve XY a v XY bude uskladněn nebezpečný odpad, který bude polsky hovořícími osobami dovážen z ciziny (Polska), a toto nelze dovodit ani ze skutečnosti, že s těmito komunikoval. Nelze totiž přehlédnout, že s těmito osobami opakovaně jednali jak realitní zprostředkovatelé, tak rovněž majitelé skladů, kteří i přes své zkušenosti nepojali jakékoliv podezření o tom, že by měl být ve XY a v XY uskladněn odpad, který má být navezen z cizího státu. Svědek D., majitel skladu v XY, si dokonce od těchto osob vyžádal certifikáty k uskladněnému materiálu, které mu také byly předloženy. Pokud by měl být takový závěr udržitelný, je povinností státního zástupce stíhat všechny osoby, které se na uskladnění odpadu jakkoliv podílely, neboť si musely být vědomy, že minimálně napomáhají k nelegálnímu uskladnění odpadů. 15. Ve svém odvolání proti rozsudku okresního soudu namítal, že neexistuje důvod pro změnu rozhodnutí oproti prvnímu zprošťujícímu rozsudku, když se ani po doplnění dokazování skutkový stav nijak nezměnil. Nikdy nezpochybňoval, že jednal s polsky hovořícími osobami, že těmto pomáhal získat skladové prostory, poskytl jim vozík a další součinnost, tyto osoby mu však nikdy nesdělily, že mají v úmyslu dovážet do České republiky z Polské republiky nebezpečný odpad a ani on sám neměl důvod se domnívat, že k takovému jednání z jejich strany dojde. Zdůrazňoval, že jeho pomoc Polákům byla motivována snahou rychlého výdělku v době, kdy mu umírala manželka a sám se staral o dvě nezletilé děti. Připouštěl, že jeho jednání bylo naivní a hloupé, nikoliv však vedené úmyslem pomoci jiným osobám dovézt do České republiky nebezpečný odpad z Polské republiky. 16. Uvedl, že v části severomoravského regionu XY, XY je zcela běžné, že na tomto území legálně podnikají občané polské státní příslušnosti, některé z nich znal již z předchozího obchodního styku a byl s nimi v kontaktu. I pokud by bylo možné dovodit závěr, že věděl, že se podílí na trestné činnosti, pak není zřejmé, z kterých konkrétních důkazů soudy dovozují, že věděl o tom, že se jedná o dovoz nebezpečného odpadu, že tento nebezpečný odpad pochází z Polské republiky, odkud má být do XY a XY dovezen a že uskladněním takového materiálu může dojít k ohrožení životního prostředí. Až z důkazů provedených v tomto řízení, konkrétně fotografiemi z mýtných bran a z trestního spisu vedeného v Polské republice, vyplynulo, že odpad byl na území České republiky dovážen z Polské republiky a teprve z expertizy bezpečnostních složek bylo zjištěno, že je nezbytné odpady ve XY ekologicky zlikvidovat, jinak je ohroženo životní prostředí. Obviněný tyto informace neměl a tyto získal až dodatečně z tisku. Neexistuje tak žádný přímý ani nepřímý důkaz, který by jej bez pochybností usvědčoval z toho, že měl vědomost o nelegálním dovozu odpadu z Polské republiky do České republiky a že by měl jakoukoliv vědomost o způsobu uskladnění takového materiálu ve skladech a možného ohrožení životního prostředí. 17. Okresní soud taktéž zcela pomíjí, že se svým vlastním jménem představil ze svého soukromého mobilního telefonu, aby získal informace ke skladu ve XY. Pokud by se jednalo o vysoce konspirativní činnost, jak soudy uvádějí, stěží by svým vlastním jménem komunikoval s realitní kanceláří I. E. T. Reality s. r. o., která zprostředkovala pronájem skladu ve XY. Z údajů, které zanechal u realitní kanceláře, pak bylo možné velmi jednoduše ztotožnit osobu, která projevila o sklad ve XY zájem. Jeho postup při komunikaci s realitní kanceláří ohledně pronájmu skladu ve XY tak vyvrací závěry soudu o tom, že jednal konspirativně, a naopak potvrzuje jeho verzi, že jednal naivně, vedený vidinou snadného výdělku, pokud vyhoví přáním polsky hovořících osob. Je si vědom toho, že jednal hloupě a naivně, z důkazů tak, jak byly v řízení provedeny, však není možné učinit závěr o tom, že by věděl o tom, že je součástí organizované skupiny, která dováží z Polské republiky nebezpečný odpad do České republiky. 18. Vytýká, že s touto jeho obhajobou se nicméně soudy nevypořádaly, když krajský soud v odůvodnění rozsudku toliko stručně uvádí, že se plně ztotožňuje s odůvodněním rozsudku okresního soudu a plně na toto odkazuje. Z odůvodnění rozsudku okresního soudu přitom skutečnost, že by měl vědomost o tom, že je odpad dovážen z Polské republiky, že se jedná o odpad nebezpečný, že bude převážen v nevhodných obalech a uskladněn takovým způsobem, že dojde k naplnění skutkové podstaty trestného činu poškození a ohrožení životního prostředí, nijak nevyplývá. Žádný ze soudů se nevyjádřil ani k tomu, které konkrétní důkazy svědčí o tom, že měl vědomost, že odpad dovážený z Polské republiky je nebezpečný, jak předpokládá základní skutková podstata § 298 tr. zákoníku. Pokud soudy neuvádějí, byť by jen nepřímé důkazy svědčící pro takový závěr, pak jej nelze z vytýkané trestné činnosti uznat vinným. 19. Okresní soud současně uvádí, že spáchal čin jako člen organizované skupiny a poukazuje na konspirativnost jeho jednání. I pokud by bylo možné připustit závěr, jakkoliv jej obviněný odmítá, že z provedeného dokazování vyplývá, že byl součástí organizované skupiny, která dovážela nebezpečný odpad z Polské republiky, pak nelze automaticky dovodit jeho vědomost o tom, že nebezpečný odpad bude dovezen v nevyhovujících obalech, uskladněn způsobem, který bezprostředně ohrožuje životní prostředí a že si vyžádá okamžitý zásah bezpečnostních složek. Aby mohlo být jednání pachatele právně kvalifikováno jako jednání v rámci organizované skupiny, musí mít tato osoba, která je součástí takové organizované skupiny, alespoň základní vědomost o její činnosti, zejména pak čím se tato skupina zabývá. Takový závěr však z provedených důkazů v dané věci nelze učinit. 20. I pokud by bylo možné připustit jeho vědomost o tom, že poskytuje cizím osobám pomoc při jejich nelegální činnosti, musí být též prokázána vědomost o tom, o jakou konkrétní trestnou činnost se jedná (zda se jedná například o obchodování s drogami, nelegální obchod s tabákem, pohonnými hmotami, odpadem atd.). V tomto konkrétním případě však nebylo ani nepřímými důkazy prokázáno, že by věděl o tom, že je článkem skupiny, jejímž účelem je dovážet nebezpečný odpad z Polské republiky do České republiky ani neexistují žádné důkazy, které by prokazovaly závěry soudů, že měl vědomost o nevhodném uložení nebezpečného odpadu ve skladech a z toho vyplývajícím nebezpečí, že může dojít k ohrožení životního prostředí, které si vyžádá okamžitý zásah bezpečnostních složek a vznik nákladů na likvidaci v celkové částce 14 503 781,02 Kč, k jejímuž zaplacení byl rozsudkem krajského soudu zavázán. 21. Nesouhlasí rovněž s výhradou krajského soudu, že jeho jednání pod bodem 1) výroku mělo být kvalifikováno rovněž jako přečin poškození životního prostředí dle § 293 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, kterého se dopustil minimálně ve formě nepřímého úmyslu, nikoliv jako trestný čin poškození a ohrožení životního prostředí z nedbalosti podle § 294 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, jak toto jednání právně kvalifikoval okresní soud, kdy však s ohledem na absenci odvolání státního zástupce, nemohl změnit rozhodnutí v jeho neprospěch. Jak k tomuto závěru o jeho zavinění krajský soud dospěl, a o které důkazy jej opírá, však z napadeného rozhodnutí zjistit nelze a okresní soud, aniž by měl oporu v provedeném dokazování pouze velmi obecně konstatuje, že si musel být vědom, že svým jednáním způsobí ohrožení životního prostředí. 22. Obviněný uzavřel, že neexistuje nejen přímý důkaz prokazující jeho zapojení do nelegálního obchodu s dovozem odpadu do České republiky a jeho vědomost, že se bude jednat o odpad nebezpečný, který bude uskladněn způsobem, který ohrožuje životní prostředí a zdraví osob, ale neexistuje ani ucelený řetězec nepřímých důkazů, z nichž by se dalo na takovou jeho vědomost usuzovat. Existují-li tedy pochybnosti o jeho vině, pak při respektování zásady in dubio pro reo měl být zproštěn obžaloby. Pokud okresní a krajský soud v dané věci dospěly k opačnému závěru, pak jsou tyto závěry v extrémním rozporu s dosud provedenými důkazy. 23. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 8. 2024, sp. zn. 6 To 24/2024, jakož i rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 27. 11. 2023, sp. zn. 6 T 30/2020 a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu jednal a rozhodl. 24. Z vyjádření státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce) k podanému dovolání vyplývá, že dovolatel opakuje ve svém dovolání obhajobu, kterou uplatnil v předchozích stadiích trestního řízení, s níž se oba soudy beze zbytku a správně vypořádaly. V návaznosti na to poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002 sp. zn. 5 Tdo 86/2002, podle něhož opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky vytýkané v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu ustanovení § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. 25. Státní zástupce dále připomněl, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je možno – na rozdíl od odvolání – podat jen z důvodů, jež jsou taxativně vymezeny v § 265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř., eventuálně v § 265b odst. 2 tr. ř. a aby těmto obsahově odpovídaly konkrétní námitky, na nichž je dovolání založeno. Nejvyšší soud z podnětu dovolání přezkoumává zásadně jen ty výroky napadeného rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání skutečně podáno. Dovolatel je povinen v dovolání označit výroky, které napadá, jakož i rozsah a důvody, pro které tak činí. K tomu státní zástupce připomněl také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2004 sp. zn. 5 Tdo 225/2003, ze kterého mimo jiné vyplývá, že v dovolacím řízení je možné přezkoumávat ve smyslu § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost jen těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, a to pouze v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. 26. V návaznosti na to tak za nepřípustné označil státní zástupce eventuální námitky směřované vůči původnímu usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 6. 2023, sp. zn. 6 To 289/2022, jímž byl zrušen první zprošťující rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 25. 5. 2022 sp. zn. 6 T 30/2020. Důvodem je skutečnost, že se nejedná o rozhodnutí ve věci samé ve smyslu § 265a tr. ř. To státní zástupce zmínil v reakci na obsah dovolání, ve kterém – ačkoli je na jeho první straně vyjádřeno, že směřuje „…proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 8. 2024, č.j. 6 To 24/2024 a rozsudku Okresního soudu ve Frýdku – Místku, č. j. 6 T 30/2020-4290, ze dne 27. 11. 2023…“ – jsou v menší míře prezentovány i výhrady zpochybňující správnost usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 6. 2023 sp. zn. 6 To 289/2022 a bezvadnost řízení, jež mu předcházelo. 27. Pokud jde o další přípustnou dovolací argumentaci vztahující se k rozhodnutím Okresního soudu ve Frýdku-Místku a Krajského soudu v Ostravě obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku vytkl pouze dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podané dovolání je pak z podstatné části vystavěno především na výhradách proti způsobu, jakým soudy provedené důkazy hodnotily a proti závěrům, k nimž na podkladě takového vadného hodnocení důkazů dospěly. Obecně vzato by takto koncipované námitky pod žádný (a tedy ani shora uvedený) dovolací důvod podřadit nešlo. Obviněný nicméně popřel, že by věděl jak o dovozu nebezpečného odpadu z území Polské republiky do skladů v České republice a o jeho nevhodném uložení zapříčiňujícím škodu přesahující 14 milionů Kč, tak i o tom, že je článkem skupiny pachatelů, kteří se takové činnosti dopouštějí. Soudům rovněž vytkl, že bezdůvodně nevyhověly jeho důkazním návrhům, s nimiž se řádně nevypořádaly. Podle státního zástupce takové námitky, byť s velkou dávkou tolerance, pod zmiňovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit lze, jsou však zjevně neopodstatněné. 28. Pokud jde o dokazování realizované Okresním soudem ve Frýdku-Místku, to bylo úplné a bezvadné, v jeho rámci byly provedeny všechny důkazy klíčové pro ustálení skutkového stavu v míře potřebné pro rozhodnutí, přičemž také skutková zjištění byla zformována výlučně na podkladě důkazů řádně obstaraných a provedených, a tedy procesně použitelných. 29. K problematice dovolatelem zpochybňované úplnosti dokazování státní zástupce uvedl, že žádný z důkazních návrhů přednesených některou ze stran trestního řízení soudy nepominuly, naopak je vyhodnotily z hlediska důležitosti a faktické nezbytnosti pro objasnění skutkového stavu věci, přičemž jejich případné neprovedení rovněž zdůvodnily. To se týká i důkazního návrhu obviněného na zajištění policejního spisu akce ODPAD a výslech policistky. Soudy tyto důkazní návrhy důvodně odmítly s odkazem na jejich zjevnou nadbytečnost a skutečnost, že dokazování by mělo být doplňováno k okolnosti, jejíž existence již byla dříve vyloučena. V podrobnostech státní zástupce odkázal na argumenty uvedené v odůvodnění rozsudků obou soudů, s nimiž se ztotožnil a vyjádřil přesvědčení, že neprovedením dalších obviněným navržených důkazů jeho právo na spravedlivý proces narušeno být nemohlo. Skutková zjištění soudu prvního stupně byla v míře naprosto dostačující prokázána všemi dalšími ve věci provedenými důkazy. 30. Za zjevně neopodstatněnou označil státní zástupce výhradu, v jejímž rámci s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný vytkl i vadu zjevného rozporu skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu a provedených důkazů, přičemž zdůraznil, že jeho vědomá účast na protiprávním jednání prokázána nebyla. Státní zástupce obviněnému sice přisvědčil, že přímý důkaz o jeho zapojení do protiprávního jednání vymezeného ve skutkové větě rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku zajištěn nebyl, zcela v rozporu s realitou však shledal jeho další tvrzení o absenci důkazů nepřímých, ačkoli je těchto celá řada a ve svém souhrnu jeho vinu spolehlivě potvrzují. 31. Podle státního zástupce namítaným nedostatkem tzv. extrémního rozporu odsuzující rozhodnutí zatíženo není. Veškerá skutková zjištění Okresního soudu ve Frýdku-Místku, jejichž správnost aproboval rovněž Krajský soud v Ostravě a jež se týkala mimo jiné ustálení závěru, že dovolatel byl zapojen do organizované skupiny více pachatelů se zahraničním přesahem a taktéž s jeho vědomím byl do České republiky dovážen a uskladňován nebezpečný odpad, jehož sanace zatížila poškozeného náklady převyšujícími 14 milionu Kč, totiž z řádně provedených a procesně použitelných důkazů, po jejich vyhodnocení souladném s principy elementární logiky, nepochybně lze dovodit. 32. V naznačeném směru státní zástupce odkázal na výstižné argumenty Okresního soudu ve Frýdku-Místku v odůvodnění jeho odsuzujícího rozsudku, jejichž správnost potvrdil i Krajský soud v Ostravě, a které se staly přesvědčivým podkladem pro závěr, že je naprosto vyloučeno, aby obviněný (i s ohledem na svou osobu, postavení, znalosti, vzdělání a sociální ukotvení) nevěděl o tom, že rovněž s jeho přičiněním a zapojením je pácháno nezákonné jednání popsané ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku. Z důkazů provedených v hlavním líčení přitom spolehlivě vyplývá jednoznačná dělba úloh v rámci skupiny osob zainteresovaných na trestné činnosti, kdy konkrétně obviněný primárně zajišťoval jak kontakty s realitními kancelářemi při vyhledávání vhodných skladovacích prostor, tak i vysokozdvižný vozík užitý při vykládce odpadu. Jemu nadřízeným subjektem byl K. G., který dovolateli dával instrukce a pokyny. Současně existovala i další osoba popisovaná jako „muž s dredy“, která vysokozdvižný vozík při vykládce odpadů ve skladovacích prostorách obsluhovala, přičemž sám obviněný zmiňoval i přítomnost další osoby u prvotních schůzek (tlustšího staršího muže), kterou K. G. poslouchal. Zapojení vícero osob dokládá taktéž související trestní řízení vedené v Polské republice, v němž bylo v návaznosti na projednávanou trestnou činnost obžalováno více než 40 osob. Sám obviněný věděl přinejmenším o třech konkrétních osobách, stejně jako, že další podobné osoby s podílem na projednávané trestné činnosti se musejí vyskytovat taktéž v Polsku, byť k jejich identitě další poznatky neměl. Takto zjištěnou skupinu lze nepochybně kvalifikovat jako organizovanou skupinu. 33. K obhajobě dovolatele, který opakovaně setrval na tom, že byl pouhým zprostředkovatelem kontaktu na realitní kanceláře a o trestné činnosti ostatních žádné poznatky neměl, státní zástupce ve shodě s oběma soudy odkázal kupř. na užívání smyšlených příjmení a na nákup anonymních SIM karet, jež byly posléze užívány ke konspiračním hovorům. Tyto byly postupně opakovaně lokalizovány na stejném místě, jako soukromé číslo dovolatele, a byly rovněž v četném kontaktu s telefonním číslem užívaným K. G. Přehlédnout pak nelze ani zjištění, že emailová schránka XY byla vytvořena dne 8. 11. 2018 ve 20:28 hodin ze soukromého telefonního čísla obviněného XY a emailová schránka XY byla vytvořena dne 7. 1. 2019 v 10:55 hodin opět ze stejného telefonního čísla obviněného, přičemž ve druhém případě bylo jako kontaktní telefonní číslo pro potvrzovací SMS uvedeno konspirační telefonní číslo XY užívané právě dovolatelem. V kolonce „jazyk“ pak byla přinejmenším ve druhém případě uvedena „čeština“, což s ohledem na obhajobu dovolatele v tom směru, že Poláci neuměli česky, vylučuje, aby právě polští občané neovládající český jazyk tuto schránku užívanou při páchání trestné činnosti zakládali a ověřovali. Osobou, která tak učinila, byl tudíž právě obviněný. Zmíněné skutečnosti proto jednoznačně vyvracejí obhajobu obviněného, že byl jen zprostředkovatelem v rámci kontaktu s realitními kancelářemi a o skutečném účelu obstaraných skladovacích prostor nic nevěděl. 34. Státní zástupce vyjádřil přesvědčení, že do jednání popsaného ve skutkové větě se vědomě zapojil dovolatel, který také naplnil všechny znaky přisouzených trestných činů, jejich subjektivní stránku nevyjímaje. Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani zjištění, že tuto klíčovou skutečnost prokazují pouze nepřímé důkazy. Ty totiž ve svém souhrnu vylučují, že by byl dovolatel pouhou nevinnou obětí zneužitou protiprávním jednáním dalších pachatelů. Uzavřel proto, že odsuzující rozhodnutí soudů žádnou z vad podřaditelných pod dovolatelem vytýkaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zatížena nejsou. 35. Pokud jde o obviněným namítané porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, toto nelze vykládat tak, že by garantovalo úspěch v řízení či zaručovalo rozhodnutí odpovídající jeho představám. Uvedeným základním právem je zajišťován „pouze“ nárok na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Tyto aspekty přitom v rámci trestního řízení vedeného proti dovolateli naplněny byly a rozhodnutím soudů tudíž nelze ničeho vytknout. Nemohlo proto dojít ani k porušení zásady in dubio pro reo a principu presumpce neviny, neboť žádný ze soudů po vyhodnocení provedených důkazů pochybnosti o průběhu skutkového děje a vině dovolatele neměl. 36. Státní zástupce závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. 37. Na vyjádření státního zástupce reagoval prostřednictvím svého obhájce obviněný R. M., který v rámci své repliky uvedl, že pokud státní zástupce uvádí, že v dovolání doslova opakuje námitky uplatněné v předchozím řízení, pak přehlíží skutečnost, že soudy zcela pominuly jeho obhajobu a je tak znovu nucen poukázat na nesprávnost skutkových závěrů napadených rozhodnutí, které nemají oporu v provedeném dokazování a na procesní postup krajského soudu v dané věci. 38. K výhradám státního zástupce, že jsou nepřípustné námitky proti původnímu usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 6. 2023, jímž byl zrušen zprošťující rozsudek Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 25. 5. 2022, obviněný zopakoval svou dovolací argumentací stran odlišného postupu soudu ohledně možnosti uplatnit námitky týkající se podjatosti osob senátu krajského soudu, který označil za nekonzistentní, v rozporu s procesními předpisy a zkracující jeho právo na řádný proces a na obhajobu. Krajský soud ve svém rozhodnutí ze dne 23. 6. 2023 rovněž zcela pominul vyjádření obhajoby k odvolání státního zástupce ze dne 8. 9. 2022 ani se nijak nevypořádal s argumentací obhajoby v tomto vyjádření uvedenou, což svědčí o tom, že jeho obhajobu přehlížel. 39. Stejně tak odmítá tvrzení státního zástupce týkající se odmítnutí návrhu na provedení důkazu policejním spisem s označením „ODPAD“, případně výslechu policistky K. K tomu opětovně zopakoval své dovolací námitky se závěrem, že pokud soud odmítl tuto svědkyni vyslechnout, bylo porušeno právo na objasnění věci a v konečném důsledku zkrácení práva na obhajobu, kterážto pochybení však státní zástupce bagatelizuje a přehlíží. 40. Rovněž vytýká, pokud státní zástupce ve svém vyjádření pouze v obecné rovině poukazuje na body 46) – 63) odůvodnění rozsudku Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze 27. 11. 2023, aniž by se pokusil zodpovědět otázku, zda existuje důkaz o tom, že obviněný věděl, že do České republiky bude dovážen odpad, že tento odpad je nebezpečný a že v důsledku jeho uskladnění dojde k poškození a ohrožení životního prostředí. 41. V rámci obhajoby uváděl, že mu polsky hovořícími osobami bylo sděleno, že ve skladech ve XY a v XY, bude uskladněn materiál pro stavbu, plastifikátory – nemrznoucí příměsi do betonu. Ani majitelé skladů ve XY a XY, kteří s těmito osobami přímo jednali, a se kterými následně uzavřeli smlouvy o pronájmu skladů, neměli pochybnosti o tom, že ve skladech bude uskladněn právě takto deklarovaný materiál, a nikoliv nebezpečný odpad. Závěry okresního soudu, že si musel být vědom toho, že ve skladech bude umístěn odpad, označil za zcela nepodložený a neodpovídající provedenému dokazování. V řízení nebyl proveden žádný důkaz, ze kterého by bylo možné usoudit na to, že měl vědomost o tom, že sklady budou použity pro uskladnění nebezpečného odpadu. 42. Stejně tak nebyl proveden žádný důkaz, který by potvrzoval závěry soudů, že měl vědomost o tom, že odpad bude dovážen právě z Polské republiky. Ani státní zástupce ve svém vyjádření neuvádí žádné důkazy, z nichž by bylo možné dovozovat, že by měl mít vědomost, případně kdy tuto vědomost získal, o tom, že do České republiky bude odpad dovážen právě z Polské republiky. Dovoz odpadu přes hranice státu je přitom součástí právní kvalifikace jednání odsouzeného podle § 298 tr. zákoníku. 43. Jestliže státní zástupce ve vyjádření pouze v obecné rovině popisuje znaky organizované skupiny, neuvádí žádný argument pro to, že by v tomto konkrétním případě obviněný věděl o tom, že je součástí organizované skupiny, která bude dovážet odpad z Polské republiky. Oba soudy přitom ze skutečnosti, kdy se nelegální dovoz odpadu projevil na území České republiky zásahem Policie a Hasičského záchranného sboru v lednu 2019, z monitorování příjezdu kamionů přes hranice a ze skutečnosti, že pro takové jednání jsou trestně stíhány osoby v trestním řízení v Polské republice, automaticky dovozují, že musel mít vědomost o tom, že je členem organizované skupiny dovážející odpad z Polské republiky do České republiky. Takový postup obviněný označil za nepřípustný, neboť vědomost o takovém závěru se automaticky presumuje, aniž by měla základ v provedeném dokazování a vyplývala z konkrétních důkazů. Skutečnost, že jednal s polsky hovořícími osobami a podle jejich pokynů, ještě neodůvodňuje závěr o tom, že věděl o nelegálním dovozu nebezpečného odpadu z Polské republiky do České republiky. V kterém okamžiku a z jakých důkazů tedy obviněný podle názoru státního zástupce měl získat informaci o tom, že je odpad dovážen z Polské republiky do České republiky a že bude uskladněn způsobem ohrožujícím životní prostředí, ve vyjádření absentuje, stejně jako absentuje v napadených rozhodnutí obou nižších soudů. 44. Pokud státní zástupce uvádí, že dovolatel zaměňuje právo na spravedlivý proces s jakýmsi nárokem obhajoby na zproštění od obžaloby a že v tomto případě neexistovaly pochybnosti o jeho vině, zjevně přehlíží původní rozhodnutí okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 25. 5. 2022, které bylo zrušeno způsobem, který obviněný považuje za nezákonný z důvodů, jež byly v dovolání popsány. Poté, co v neveřejném zasedání krajský soud zrušil dne 23. 6. 2023 zprošťující rozsudek okresního soudu, doplnil okresní soud dokazování zcela nepodstatným způsobem, rozhodl však zcela odlišně od svého původního rozhodnutí. Z tohoto postupu okresního soudu je zřejmé, že pochybnosti o jeho vině zde existovaly a pouze v důsledku závazného pokynu krajského soudu okresní soud zcela změnil svůj pohled při hodnocení provedených důkazů. Okresní ani krajský soud však nedaly odpověď na zásadní otázku, zda obviněný věděl o tom, že bude dovážen nebezpečný odpad z Polské republiky do České republiky a že v důsledku nesprávného skladování takového odpadu dojde k ohrožení životního prostředí se škodou přesahující 14 mil Kč. Pokud soudy dovozují, že takové informace obviněný měl, pak rozhodnutí postrádá odpověď na otázku, kdy tyto informace a ze kterých konkrétních důkazů tyto získal. 45. Má tedy za to, že postupem krajského soudu došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, kdy v důsledku vázanosti jeho názorem, okresní soud změnil své rozhodnutí. Obviněný tak setrvává na svém stanovisku, že v daném případě existuje zřejmý nesoulad mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem a jsou dány důvody proto, aby byla napadená rozhodnutí zrušena a vrácena k novému projednání a rozhodnutí. III. Přípustnost a důvodnost dovolání 46. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. 47. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.). 48. Obviněný uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obecně spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Ve smyslu tohoto dovolacího důvodu lze za právně relevantní dovolací námitku považovat též správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, úplnost a procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. 49. Tento dovolací důvod umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních a věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vada spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno. 50. Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že většinu v dovolání deklarovaných námitek obviněný uplatnil již v předchozích stádiích trestního řízení, včetně v odvolání podaném proti rozsudku soudu prvního stupně. Jde tak v podstatě pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí. 51. Pokud jde o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný jej uplatnil v jeho první a třetí alternativě, tedy, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Dovolací námitky proti učiněným skutkovým zjištěním obsahují nesouhlas dovolatele s tím, že byl uznán vinným na základě skutkového stavu, který oba nižší soudy vyhodnotily podle jeho názoru nesprávně. Svými námitkami, které jsou v dovolání blíže rozvedeny, obviněný ve skutečnosti brojí proti rozsahu a způsobu vyhodnocení důkazů ze strany obou soudů a nabízí jejich vlastní hodnocení. V důsledku toho shledal, že skutková zjištění stran jemu přisouzené trestné činnosti, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, neodpovídají obsahu provedených důkazů, tedy jsou s nimi ve zjevném rozporu. To platí zejména ve vztahu k námitkám, jimiž plně popírá svou vinu, tvrdí, že neexistuje žádný přímý ani nepřímý důkaz prokazující jeho vědomost o tom, že do skladů ve XY a v XY bude dovážen a uskladněn odpad dovážený z Polské republiky, že se jedná o odpad nebezpečný, který bude skladován neodborným způsobem, v nevhodných obalech a že v důsledku toho může dojít k ohrožení životního prostředí, že toto nelze dovodit ani z jeho komunikace s občany Polské republiky, že s těmito opakovaně jednali jak realitní zprostředkovatelé, tak majitelé skladů, aniž pojali jakékoli podezření, že jeho komunikace s realitní kanceláří ohledně pronájmu skladů vyvrací závěry o tom, že jednal konspirativně. Rovněž vytýká, že nebyla prokázána jeho vědomost o existenci organizované skupiny, do jejíž činnosti měl být zapojen a další. Taková vadná skutková zjištění však v posuzované věci dána nejsou. 52. Podstata dovolací argumentace obviněného tak nespočívá v tom, že by osvědčovala vadu spočívající v tom, že skutková zjištění soudu prvního stupně projevující se v závěru o jeho vině v bodě ad 1) jednak přečinem neoprávněného nakládání s odpady podle § 298 odst. 1, odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jednak přečinem poškození a ohrožení životního prostředí z nedbalosti podle § 294 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a v bodě ad 2) přečinem neoprávněného nakládání s odpady podle § 298 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku nemají podklad v soudem hodnocených důkazech, nýbrž ve snaze důkazy, z nichž vyšly oba nižší soudy, zpochybnit a prosadit vlastní (pro obviněného příznivější) variantu skutkového děje. 53. K tvrzenému zjevnému rozporu mezi obsahem provedených důkazů a z nich vyvozených skutkových zjištění je nutno zdůraznit, že jeho existence předpokládá takový exces, který odporuje pravidlům zakotveným v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Tento rozpor ale nelze shledávat pouze v tom, že obvinění nejsou spokojeni s důkazní situací a jejím vyhodnocením, pokud mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je patrná logická návaznost (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94, sp. zn. IV. ÚS 570/03). 54. Není pochyb o tom, že Okresní soud ve Frýdku-Místku realizoval komplexní a bezvadné dokazování, a to nejen pokud jde o jeho rozsah, ale rovněž co do problematiky navazujícího formování skutkových závěrů. Svým povinnostem současně dostál taktéž Krajský soud v Ostravě, který odvolání obviněného řádně přezkoumal a se všemi jeho námitkami se přesvědčivě vypořádal. V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu ve Frýdku-Místku, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Krajský soud v Ostravě na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, rozhodně nejedná o žádný, natož obviněným namítaný zjevný rozpor, jenž by odůvodňoval zásah Nejvyššího soudu do soudy učiněných skutkových závěrů ve smyslu judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu (srov. např. nálezy Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 125/04, a sp. zn. I. ÚS 55/04, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014). 55. Vhodným se jeví rovněž uvést, že není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že mezi skutkovými zjištěními soudu na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není zjevný nesoulad. 56. V daném kontextu za relevantní nelze považovat námitky obviněného, že pokud orgány činné v trestním řízení nezjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, porušily zásadu in dubio pro reo. Tato námitka totiž směřuje rovněž výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněnými zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod. Z bohaté judikatury v tomto směru lze poukázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010 sp. zn. 7 Tdo 1525/2009, ze dne 6. 5. 2015 sp. zn. 11 Tdo 496/2015, ze dne 8. 1. 2015 sp. zn. 11 Tdo 1569/2014 a na to navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016 sp. zn. 4 Tdo 467/2016, podle nichž ani porušení zásady in dubio pro reo „…pokud nevygraduje až do extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy, nezakládá onu mimořádnou přezkumnou povinnost skutkových zjištění učiněných nižšími soudy Nejvyšším soudem“. K tomu viz též nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014 sp. zn. III. ÚS 888/14 publikovaný pod č. 140/2014 Sb. nál. a usn. Ústavního soudu. 57. Pokud tedy dovolatel poukazuje na porušení zásady in dubio pro reo, jeho dovolání v této části žádnému dovolacímu důvodu neodpovídá a nic nenasvědčuje ani tomu, že by snad byla tato zásada porušena, když o dovolatelem popíraných skutkových zjištěních soudy žádné pochybnosti neměly. 58. Pokud jde o námitky obviněného, týkající se neprovedení obhajobou navrhovaných důkazů spisem Policie České republiky (dále též „PČR“) s názvem „ODPAD“ a výslechem policistky V. K., v tomto ohledu je nutno zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod vykládat tak, že v řízení před obecnými soudy musí být dána jeho účastníkovi také možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také (pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví) ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Takzvané opomenuté důkazy, tedy důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost. (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 51/96, sp. zn. III. ÚS 402/05). 59. Dle názoru Nejvyššího soudu však při respektování výše uvedených obecných předpokladů je v konkrétní věci s ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování, jakož i dovolací argumentaci zřejmé, že v posuzovaném případě se o tzv. opomenuté důkazy nejedná, neboť za opomenuté nelze označit důkazní návrhy, jimiž se soud prvního stupně řádně zabýval, avšak rozhodl, že dalšího dokazování či jeho doplnění již není zapotřebí, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy a obviněným navrhované důkazy by neměly na posouzení skutkového stavu věci žádný vliv. V tomto směru odvolací soud přiléhavě uvedl, že soud prvního stupně provedl dokazování v takovém rozsahu, na jehož základě bylo možno ustálit skutkový stav dostatečným způsobem bez existence důvodných pochybností ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. a tyto řádně provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 2 odst. 6 tr. ř. 60. Soud prvního stupně neopomněl zaobírat se důvody, proč nepřistoupil k doplnění dokazování navrženého obhajobou (k tomu srov. bod 68 odůvodnění rozsudku). Rovněž odvolací soud v bodě 13. odůvodnění rozsudku logicky přesvědčivě odůvodnil zamítnutí návrhů tohoto obviněného na doplnění dokazování spisem Policie České republiky s názvem „ODPAD“ a výslechem policistky V. K. konstatováním, že tyto shledal nedůvodnými, resp., že shora uvedený návrh na doplnění dokazování byl zamítnut jako neproveditelný. Uvedl, že z obsahu spisového materiálu bylo zjištěno, že soud prvního stupně (č. l. 4265) učinil dotaz na PČR, zdali existuje další spisový materiál, který není součástí spisu předloženého soudu, na což mu bylo odpovězeno orgány PČR (č. l. 4266), že žádný takovýto spisový materiál neexistuje. Všechny shromážděné písemnosti související s trestnou činností jsou součástí předloženého originálního spisu. Jelikož jiné nebo nové písemnosti neexistují a neexistují tedy ani žádné jiné důkazy než ty, které jsou součástí spisu v nyní probíhajícím trestním řízení, není možno takový důkaz opatřit a provést jako důkaz. Za takové situace rovněž odvolací soud dospěl k závěru, že i výslech navržené svědkyně je nadbytečný, když svědkyně nemůže být vyslýchána k obsahu neexistujících důkazů. 61. Pokud jde o výhrady obviněného spočívající ve zpochybnění správnosti a přesvědčivosti odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, které shledává strohé, velmi obecně odůvodněné a v důsledku toho nepřezkoumatelné, ve skutečnosti těmito svými námitkami toliko polemizuje s rozsahem a kvalitou odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, přičemž nepředkládá žádnou relevantní argumentaci, z níž by bylo možno dovodit věcnou nesprávnost samotného výroku soudního rozhodnutí, pak Nejvyšší soud připomíná, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (srov. § 265a odst. 4 tr. ř.). 62. Jestliže obviněný vytýká, že odvolací soud dostatečně nereagoval na jeho odvolací argumentaci, když se řadou jeho námitek uplatněných v odvolání vůbec nezabýval, nelze dovodit, že by rozhodnutí odvolacího soudu nebylo přezkoumatelné, nebo že představuje zásah do práva obviněného na spravedlivý proces. Z ustálené praxe Ústavního soudu, vyjádřené např. v rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 1153/16, mj. vyplývá, že „Soudům adresovaný závazek, plynoucí z práva na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy), promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument. Odvolací soud se při zamítnutí odvolání může omezit i na převzetí odůvodnění nižšího soudu (srov. rozsudek ve věci Helle proti Finsku ze dne 19. 12. 1997, č. 20772/92, odst. 59–60).“ V rozporu s tím tedy není, jestliže Krajský soud v Ostravě na odvolací námitky obviněného reagoval též odkazem na řádně odůvodněné závěry soudu prvního stupně, v rámci nichž, je také patřičně reagováno na výhrady obviněného. Napadený rozsudek nelze posuzovat izolovaně, nýbrž jedině v návaznosti na rozhodnutí soudu prvního stupně, se kterým tvoří celek. Je-li tento celek posuzován komplexně, pak požadavkům na přezkoumatelnost obstojí a obviněný v něm odpověď na své námitky najde. 63. Za nepřípustné je třeba považovat námitky obviněného proti původnímu usnesení Krajského soudu v Ostravě, kterým dne 23. 6. 2023, č. j. 6 To 289/2022-4217 z podnětu odvolání státního zástupce a poškozeného Statutárního města Frýdek-Místek podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 25. 5. 2022, sp. zn. 6 T 30/2020 v celém rozsahu a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí, a že nebyl předem informován o obsazení senátu Krajského soudu v Ostravě a nemohl se tak vyjádřit k osobám soudců a případně uplatnit námitky podjatosti. 64. Důvodem je skutečnost, že je napadáno rozhodnutí, u něhož to zákon nepřipouští. Jak vyplývá kupř. z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2002, sp. zn. 11 Tdo 769/2002, jde sice o pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž soud rozhodl ve druhém stupni, toto však neodpovídá dalším zákonným požadavkům, neboť není rozhodnutím uvedeným v ustanovení § 265a odst. 2 tr. ř. Napadeným usnesením odvolacího soudu nedošlo k pravomocnému ukončení věci, nýbrž se jedná pouze o mezitímní rozhodnutí, po němž se pokračuje v dalším projednávání věci před soudem prvního stupně. 65. Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Rozhodnutím ve věci samé se potom podle legální definice rozumí rozhodnutí, jež jsou taxativně vypočtena v ustanoveních § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. 66. Obviněný svou námitkou sice napadl usnesení soudu, kterým bylo rozhodnuto ve druhém stupni, jde však o rozhodnutí, jímž byl z podnětu řádných opravných prostředků zrušen rozsudek soudu prvního stupně a věc tomuto vrácena k novému projednání a rozhodnutí. Takové rozhodnutí se za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu ustanovení § 265a odst. 2 tr. ř. nepovažuje a není proto možné jej dovoláním napadnout. 67. Mimo výše uvedené lze dodat, že obviněný své námitky, které jinak lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. (který však neuplatnil), buduje na veskrze abstraktní konstrukci, aniž by ji podložil jakoukoli konkrétní argumentací. Důvody pro vyloučení určitého justičního orgánu je nutno vykládat restriktivně a na podkladě konkrétních a hmatatelných indicií spolehlivě osvědčujících nežádoucí vazby, a nikoliv na důvodech abstraktních či teoreticky možných. V této souvislosti je tak třeba připomenout, že Nejvyššímu soudu nepřísluší domýšlet směr, jímž měl dovolatel v úmyslu námitky naplnit, a takové námitky pro svou neurčitost vyvolávají nepřezkoumatelnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 6 Tdo 94/2013, a ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 6 Tdo 901/2014). 68. Opodstatněnost nelze přiznat ani další námitce spočívající v tvrzení, že odvolací soud svým zrušujícím usnesením ze dne 23. 6. 2023 v podstatě zavázal svými pokyny soud prvního stupně k určitému hodnocení důkazů a k tomu, jak má rozhodnout, a který po doplnění dokazování a opětovném posouzení již provedených důkazů dospěl ke zcela opačným skutkovým závěrům než v předchozím řízení. 69. Nutno zdůraznit, že na tuto situaci trestní řád pamatuje, pokud jde o činnost soudů, např. v ustanovení § 264 odst. 1 tr. ř., kde se výslovně uvádí, že soud, jemuž věc byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí, je vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí odvolací soud, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení odvolací soud nařídil. Právním názorem je i názor na otázky procesního práva, tedy i názor na hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Odvolací soud sice může upozornit soud prvního stupně, v jakém směru má být řízení doplněno nebo čím je potřeba se znovu zabývat, nesmí však ke způsobu hodnocení důkazů udělovat závazně pokyny, nýbrž může soud prvního stupně upozornit, v kterých směrech má být řízení doplněno a čím je třeba se znovu zabývat. (k tomu srov. kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 1967, sp. zn. 9 Tz 78/67, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 4 Tz 196/2001, nález Ústavního soudu ze dne 20. 3. 2002, sp. zn. I. ÚS 615/01 a ze dne 22. 5. 2018, sp. zn. III. ÚS 825/18). 70. Nutno uvést, že v předmětné věci odvolací soud ve svém zrušujícím usnesení ze dne 23. 6. 2023, č. j. 6 To 289/2022-4217, postupoval správně, pokud soud prvního stupně pouze upozornil na neúplná a nejasná skutková zjištění, na pochybnosti o jejich správnosti, na absenci hodnocení některých dalších důkazů, jakož i na nezabývání se jejich úplným obsahem a vzájemnými souvislostmi v intencích § 2 odst. 6 tr. ř. a dal i pokyny k případnému doplnění dokazování. Z citovaného rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, nicméně nikterak nevyplývá závěr, že by odvolací soud hodnotil otázku viny obviněného a existenci jeho viny presumoval nebo ji dokonce bral jako nepochybnou, a že by v tomto směru soudu prvního stupně uložil, aby takto rozhodl. Veškeré své závěry odvolací soud uvádí v rovině pravděpodobnostní, když z jím použitých výrazů a koncipovaných vět ve zrušujícím usnesení nelze žádným jejich logickým výkladem dospět k závěru, že by se jednalo o kategorické konstatování viny obviněného, kterou by presumoval dříve, než o ní rozhodoval soud prvního stupně, naopak je z nich zcela zřejmá pouze rovina hypotetická, a aniž by dále nad rámec svého přezkumu hodnotil dosavadní skutková zjištění, právní kvalifikaci činu, přípustnost jednotlivých důkazů a další obdobné skutečnosti. Tento závěr ostatně lze dovodit i z obsahu odůvodnění rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 27. 11. 2023. Námitce obviněného tedy nelze přisvědčit a vyvozovat z nich jakákoli pochybení odvolacího soudu, neboť ve svém kasačním rozhodnutí postupoval v souladu se zákonem (srov. § 258 odst. 1 písm. b/, c/ tr. ř. a § 259 odst. 1 tr. ř.). 71. Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že ačkoliv obviněný spáchání trestné činnosti popírá, není pochyb o tom, že soud prvního stupně dovodil své skutkové závěry z výsledků provedeného obsáhlého dokazování, které poskytovalo dostatečný obraz o jeho trestném jednání. Jejich dostatečné ukotvení shledal zejména ve výpovědi svědků slyšených v hlavním líčení (blíže specifikovaných v bodech 3. - 31. odůvodnění rozsudku) – J. D., P. K., M. S., O. P., L. D., M. S. O. A., Z. P., M. D., M. K., L. T., P. T., V. B., S. T., pracovníků různých realitních kanceláří, kteří byli postupně kontaktování obviněným za účelem zprostředkování schůzky pro dohodnutí nájemních smluv na skladovací prostory – M. B., P. G., M. G., M. B., K. B., Z. K., R. G., P. K., P. G., jakož i svědků V. K., D. K., J., J. S. a M. P. Soud prvního stupně vycházel rovněž ze znaleckých posudků zpracovatele Ministerstva vnitra – Generálního ředitelství hasičského záchranného sboru ČR, Technického ústavu požární ochrany, z oboru požární ochrany, zpracovatele Vysoké školy báňské - Technické univerzity Ostrava, Fakulty bezpečnostního inženýrství, Znaleckého ústavu z oboru požární ochrany, bezpečnosti práce, zpracovatelky znalkyně Ing. Libuše Sekotové, znalkyně z oboru ochrany přírody (nakládání s nebezpečnými a ostatními odpady, ohrožení a poškození životního prostředí), odborných vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví daktyloskopie, odvětví genetiky a odvětví analýza dat a zkoumání nosičů dat, protokolů o ohledání místa činu, včetně pořízených fotodokumentací, úředních záznamů k ohledání místa činu, protokolů o domovních prohlídkách, včetně pořízené fotodokumentace, a protokolu o vydání věci a zajištění věci, zápisu o havárii ve skladu ve XY, zprávy o průběhu zásahu HZS MS kraje, laboratorních protokolů obsahujících analýzy vzorků odebraných HZS, sdělení spol. Aquatest a. s. o druhu a množství uskladněných látek ve skladu ve XY, zpráv Státního zdravotnického ústavu, České inspekce životního prostředí, Ministerstva životního prostředí, Krajského úřadu MS kraje, z příkazů ke zjištění údajů o telekomunikačním provozu a analýzy získaných výpisů telekomunikačního provozu, včetně vyhodnocení zájmových čísel, komparační analýzy, věcných důkazů, a to zvukových nahrávek obsahujících telefonické hovory zaměstnanců realitních kanceláří s obviněným, kamerového záznamu z benzínové čerpací stanice v Polsku a provedených dalších listinných důkazů prokazujících vinu obviněného. Soud prvního stupně rovněž doplnil oproti původnímu hlavnímu líčení dokazování dle požadavků odvolacího soudu a v intencích jeho závěrů po provedeném dokazování dospěl k závěru, že skutky, tak jak jsou popsány v obžalobě se staly, tyto naplňují všechny znaky skutkové podstaty žalovaných trestných činů a tyto spáchal právě obviněný (k tomu srov. body 3-42 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Soudy proto vyhodnotily obviněným uplatněnou obhajobu, která byla navíc provedeným dokazováním zcela vyvrácena, jako nevěrohodnou. 72. Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Z hlediska práva na spravedlivý proces je rovněž klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. nebo § 134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Soudy obou stupňů tento požadavek naplnily, když svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v § 125 odst. 1 tr. ř. vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou. 73. Na skutkovém základě jsou založeny rovněž námitky obviněného R. M., zpochybňující naplnění subjektivní stránky spočívající v tvrzení, že neexistuje žádný přímý ani nepřímý, z něhož by vyplývala jeho vědomost o tom, že je do České republiky dovážen odpad z cizího státu (Polské republiky), že se jedná o odpad nebezpečný, že bude převážen v nevhodných obalech a uskladněn takovým nevhodným způsobem, že dojde k poškození a ohrožení životního prostředí. Nicméně i v rozsahu těchto námitek lze znovu poukázat na velmi podrobně vykonané dokazování, které umožnilo učinit závěr o vině obviněného bez důvodných pochybností, a to pochopitelně též z hlediska subjektivní stránky daných přečinů, přičemž soudy nedospěly k žádnému poznatku, který by měl zpochybňovat otázku povědomí obviněného o tom, že se dopouští předmětného trestného jednání. 74. Není sporu o tom, že vina obviněného pod body 1) i 2) výroku rozsudku soudu prvního stupně byla prokazována nepřímými důkazy provedenými v hlavním líčení, které pečlivě a podrobně vyhodnotil, kdy tyto důkazy na sebe navazují, doplňují se a tvoří ucelený řetězec nepřímých důkazů vyvracejících obhajobu obviněného, resp. prokazujících skutkový děj popsaný ve výroku o vině napadeného rozsudku, kdy odvolací soud na tyto hodnotící úvahy okresního soudu odkázal a označil je za správné. Odvolací soud se rovněž neztotožnil s obhajobou obviněného, že jeho jednání je možno považovat za naivní, případně za hloupé. Ostatně sám obviněný doznal, že motivací jeho jednání byla snaha dosáhnout rychlého výdělku. S ohledem na prokázaný charakter komunikace mezi obviněnými, resp. mezi obviněným M. a realitními kancelářemi, je zřejmé, že se snažil zatajit svou totožnost a vystupoval pod falešnými jmény, kdy rovněž i další osoby, které s obviněným páchaly trestnou činnost, vystupovaly pod falešnými jmény a snažily se tak zásadním způsobem zabránit v odhalení své totožnosti a objasnění trestné činnosti. Pokud obviněný v jednom případě uvedl své jméno při představení při komunikaci s realitní kanceláří, nepochybně pochybil při své snaze utajit svou totožnost, když z dalšího jeho jednání je zřejmé, že své pravé jméno již neuváděl (k tomu srov. bod 58. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 13 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).Vina obviněného pod body 1) i 2) výroku rozsudku soudu prvního stupně byla prokazována nepřímými důkazy provedenými v hlavním líčení, které pečlivě a podrobně vyhodnotil, kdy tyto důkazy na sebe navazují, doplňují se a tvoří ucelený řetězec nepřímých důkazů vyvracejících obhajobu obviněného, resp. prokazujících skutkový děj popsaný ve výroku o vině napadeného rozsudku, kdy odvolací soud na tyto hodnotící úvahy okresního soudu odkázal a označil je za správné. 75. Obecně hmotněprávní námitkou je rovněž výhrada obviněného zpochybňující spáchání posuzované trestné činnosti jako členem organizované skupiny ve smyslu § 298 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, opírající se o tvrzení, že soudy neuvádí, byť jen nepřímé důkazy svědčící pro závěr, že věděl o tom, že je součástí organizované skupiny, jejímž účelem je dovážet z Polské republiky nebezpečný odpad do České republiky a tento uskladňovat takovým způsobem, že dojde k ohrožení životního prostředí. Ačkoli tato námitka typově spadá pod dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (který obviněný neuplatnil), svou argumentaci vystavěl pouze na skutkových okolnostech případu a polemice s hodnocením důkazů soudem prvního stupně. 76. Nejvyšší soud považuje za vhodné k uvedené problematice ve stručnosti v obecné rovině připomenout, že trestní zákoník výslovně nedefinuje pojem „organizovaná skupina“, jeho vymezení je proto i nadále věcí soudní praxe a judikatury. Organizovanou skupinou se podle dosavadní judikatury rozumí sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob, v kterém je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu a tím i jeho škodlivost a závažnost (srov. č. 53/1976-II., č. 45/1986 Sb. rozh. tr.). Organizovaná skupina nemusí mít trvalejší charakter, protože tímto způsobem lze spáchat i jen ojedinělý trestný čin. Nevyžaduje se výslovné přijetí za člena organizované skupiny nebo výslovné přistoupení člena k takové skupině; postačí, že se pachatel fakticky a neformálně (třeba i jen konkludentně) včlenil do skupiny a aktivně se podílel na její činnosti. Pro trestný čin spáchaný organizovanou skupinou je typické, že při plánovitém a promyšleném rozdělení úkolů mezi její členy dochází ze strany některých členů jen k dílčím jednáním, která se sama o sobě mohou jevit jako méně závažná, a to jak z hlediska své povahy, tak z hlediska příčinného významu pro způsobení následku. Rozdělení úkolů mezi více spolupachatelů je předpokladem toho, aby po spojení všech dílčích činností jednotlivých spolupachatelů bylo zamýšleného cíle dosaženo snáze a spolehlivěji. To, že jednání některého z členů takové skupiny se jeví jako jednání méně závažné (posuzováno jak z hlediska jeho povahy, tak i příčinného významu pro způsobení následku), nemůže mít samo o sobě vliv na závěr, zda jde o čin spáchaný organizovanou skupinou. 77. Lze tak jen připomenout, že danou problematikou, tedy zda určité jednání je spácháno členy organizované skupiny, se opakovaně zabýval v rámci své judikaturní činnosti Nejvyšší soud, a to kupř. v usneseních ze dne 5. 8. 2015, sp. zn. 11 Tdo 504/2015, ze dne 13. 4. 2017, sp. zn. 11 Tdo 267/2017, ze dne 18. 2. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1236/2015, ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 11 Tdo 501/2015, ze dne 29. 1. 2015, sp. zn. 6 Tdo 1193/2014, ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 11 Tdo 1001/2014, ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1149/2015 a ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010. 78. Ze skutkových zjištění, jak jsou popsána v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku (viz její doslovná citace v úvodu tohoto usnesení) a podrobně rozvedena v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, a ze kterých s ohledem na výše již uvedené vychází i Nejvyšší soud, vyplývá, že soud prvního stupně upozornil na všechny relevantní aspekty vyúsťující v přesvědčivý závěr o existenci organizované skupiny. Činnost skupiny se v důsledku toho vyznačovala plánovitostí a koordinovaností, což zvyšovalo pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu, a tím i jeho škodlivost a závažnost. Z důkazů provedených v hlavním líčení přitom spolehlivě vyplývá jednoznačná dělba úloh v rámci skupiny mnoha osob zainteresovaných na trestné činnosti, kdy konkrétně obviněný primárně zajišťoval jak kontakty s realitními kancelářemi při vyhledávání vhodných skladovacích prostor, tak rovněž zajišťoval i vysokozdvižný vozík užitý při vykládce odpadu. Jemu nadřazeným subjektem v rámci organizační struktury byl K. G., který obviněnému dával instrukce a pokyny. Současně existovala i další osoba popisovaná jako „muž s dredy“, která vysokozdvižný vozík při vykládce odpadů ve skladovacích prostorách obsluhovala, přičemž sám obviněný zmiňoval u prvotních schůzek i přítomnost další osoby (tlustšího staršího muže), kterou K. G. poslouchal. Zapojení vícero osob dokládá taktéž související trestní řízení vedené v Polské republice, v němž bylo v návaznosti na projednávanou trestnou činnost obžalováno celkem 41 osob. Sám obviněný věděl přinejmenším o třech konkrétních osobách, jedna z nich byla K., alias G., druhá tlustší pán, kterého K. poslouchal, a třetí muž z dredy, stejně jako, že další podobné osoby s podílem na projednávané trestné činnosti se musejí vyskytovat taktéž v Polsku, byť k jejich identitě další poznatky neměl. Takto zjištěnou skupinu lze nepochybně kvalifikovat jako organizovanou skupinu. Byť to tedy obviněný popírá, jeho vědomost o tom, že je účasten na činnosti organizované skupiny i o jejím fungování, byla beze vší pochybnosti prokázána v rámci velmi podrobně vykonaného dokazování a jeho vyhodnocení jak ze strany soudu prvního stupně, tak i ze strany soudu odvolacího v odůvodnění jejich rozhodnutí, na nějž lze v podrobnostech odkázat (k tomu srov. bod 58 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 13 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). 79. Vzhledem k dostatečně provedenému dokazování i vypořádání se s jednotlivými důkazy, Nejvyšší soud shledal, že oba ve věci činné soudy věnovaly dostatečnou pozornost prověření obhajoby obviněného. Jejich postup odpovídal zásadám uvedeným v § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. a § 125 odst. 1, resp. § 134 odst. 2 tr. ř. Obstaraly si dostatek důkazních prostředků, které zákonným způsobem provedly a jež hodnotily plně v souladu se zásadami vymezenými v § 2 odst. 6 tr. ř. [srov. zejména nález ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03]. Měly na paměti, že z rámce dokazování vedeného v souladu s požadavky § 2 odst. 5 tr. ř. musejí vycházet i tehdy, je-li skutkový stav třeba zjišťovat toliko na základě důkazů nepřímých, jež nedokazují přímo vinu či nevinu určité osoby, ale dokazují skutečnost, z níž lze na vinu či nevinu takové osoby usuzovat. Trestní řád neobsahuje žádná pravidla, pokud jde o míru a hodnotu důkazů k prokázání určité skutečnosti. Odůvodnění rozhodnutí opřené o skutkový stav zjištěný na základě řetězce navzájem si neodporujících nepřímých důkazů nelze a priori považovat za méně přesvědčivé než takové, které by vyplývalo z přímých důkazů, a to ani tehdy, bylo-li možno dokazování doplnit ještě o další nepřímé důkazy (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2228/12). Při uvážení všech uvedených závěrů týkajících se rozsahu provedeného dokazování a použití konkrétních důkazních prostředků lze připomenout, že existují případy, kdy i menší počet sice nepřímých, leč závažných a navzájem provázaných důkazů zcela postačí k zjištění skutkového stavu v mezích ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. 8 Tdo 426/2014). 80. V návaznosti na shora uvedená východiska Nejvyšší soud konstatuje, že ze skutkových zjištění, jak jsou popsána v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku Okresního soudu Frýdek-Místek (viz její doslovná citace v úvodu tohoto usnesení) a podrobně rozvedena v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, a ze kterých s ohledem na výše již uvedené vychází i Nejvyšší soud, je evidentní, že obviněný svým jednáním po objektivní i subjektivní stránce se dopustil pod body 1. a 2. výroku o vině mu přisouzených přečinů (k tomu body 64. - 65., 67. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 11 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). 81. Podle názoru Nejvyššího soudu se oba soudy ve svých rozhodnutích vypořádaly s hodnocením provedených důkazů v intencích ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. a nelze jim vytýkat nějakou svévoli, nelogičnost, rozporuplnost, jednostrannost hodnotících úsudků apod. Námitky dovolatelů již byly podrobně rozebrány v rámci odvolacího řízení, při kterém tyto námitky uplatňovali, přičemž již soud prvního stupně se jimi rozsáhle zabýval. Nejvyšší soud proto v tomto směru primárně odkazuje na podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (str. 4-28), a rovněž poukazuje na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (str. 7-10). Nejvyšší soud taktéž konstatuje, že postupem obou ve věci činných soudů nebyly porušeny ani žádné obviněným namítané zásady související se spravedlivým procesem, jak je zakotven v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod či čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny ani princip presumpce neviny ve smyslu čl. 40 odst. 2 Listiny ani z nich vyplývající zásada in dubio pro reo. 82. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného R. M. proto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných než zákonných důvodů. Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání. P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 29. 4. 2025 JUDr. Antonín Draštík předseda senátu