Plný text
11 Tdo 435/2025-1591
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 7. 2025 o dovolání obviněného R. O, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Praha Pankrác, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 12. 2024, č. j. 11 To 87/2024-1451, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 102 T 5/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. O. odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. 5. 2024, č. j. 102 T 5/2023-1328, uznal obviněného R. O. (dále jen „obviněný“) vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku [body 1) až 4) výroku o vině] a přečinu neposkytnutí pomoci podle § 150 odst. 1 tr. zákoníku [bod 4) výroku o vině] a rozhodl o trestu obviněného a jeho povinnosti nahradit škodu.
2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 16. 12. 2024, č. j. 11 To 87/2024–1451, tak, že z podnětu odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. b), d), f), e) tr. řádu zrušil rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu nově uznal obviněného vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku. Přisouzeného zvlášť závažného zločinu se obviněný dopustil tím, že:
1. v přesně nezjištěné době od května 2021 do 27. 6. 2021 na přesně nezjištěném místě v Ústí nad Labem — XY, v interiérové části nezjištěného vozidla, kde se nalézal s osobou N. K., za účelem provozování sexuálních služeb, této nabídl dvakrát k aplikaci přesně nezjištěné množství psychotropní látky metamfetaminu (pervitinu), kterou měl uloženou v průhledném obalu, tzv. gripu, N. K. si však drogu v prvním případě neaplikovala, při opakovaném setkání si pervitin v množství nejméně 0,1 g aplikovala šňupáním,
2. v přesně nezjištěných nočních hodinách ze dne 27. 6. na 28. 6. 2021 v prostorách pokoje na hotelu XY na adrese XY, L. P., kterou si přivezl na hotel za účelem provozování sexuálních služeb, zdarma poskytl nejméně 1 gram psychotropní látky metamfetaminu (pervitinu), který si L. P. aplikovala kouřením, a dále jí nabídl, že jí další den přiveze nejméně 0,5 g pervitinu,
3. v nočních hodinách dne 16. 8. 2021 v době kolem 23:44 hodin v prostorách pokoje hotelu XY na adrese XY, zdarma poskytl A. L., kterou si na hotel přivezl za účelem provozování sexuálních služeb přesně nezjištěné množství, nejméně však 0,1 g, psychotropní látky metamfetaminu (pervitinu), kterou si A. L. aplikovala šňupáním,
4. v noci z 31. 8. 2021 na 1. 9. 2021 v hotelu XY na adrese XY, v době od 22:26 hodin do 01:21 hodin, nejméně ve dvou případech zdarma poskytl poškozené K. H., přesně nezjištěné množství psychotropní látky metamfetaminu (pervitinu), a to nejméně v prostorách vířivky, kdy poškozenou přivezl do hotelu za účelem provozování sexuálních služeb, přičemž drogu si poškozená aplikovala šňupáním, následně po jejím požití v čase 01:45 hodin došlo k náhlému zhoršení zdravotního stavu poškozené, obviněný jí poskytoval laickou první pomoc, přičemž tato opakovaně odmítala nabídku obviněného na přivolání lékařské pomoci, kterou obviněný přivolal téhož dne až ve 04:19 hod., tato posléze poškozenou K. H. odvezla do Nemocnice Děčín, kde dne 7. 9. 2021 v 05:35 hodin zemřela, přičemž v organismu poškozené byla prokázána toxická hladina metamfetaminu (pervitinu) v množství 2 342 ng/ml, která měla za následek otok mozku, vdechnutí zvratků a rozvoj orgánových komplikací, kdy poškozená zemřela v příčinné souvislosti s požitím psychotropní látky metamfetaminu (pervitinu),
a takto jednal přesto, že k jakémukoliv nakládání a zacházení s omamnými a psychotropními látkami nemá a nikdy neměl žádné oprávnění, přičemž metamfetamin je jako psychotropní látka uveden v příloze č. 5 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a dále je zařazen do Seznamu II Úmluvy o psychotropních látkách (vyhl. č. 62/1989 Sb.).
3. Odvolací soud obviněnému za uvedený zvlášť závažný zločin uložil podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Odvolací soud též podle § 228 odst. 1 tr. řádu rozhodl o povinnosti obviněného nahradit poškozeným škodu případně nemajetkovou újmu v penězích, jak je podrobně uvedeno v příslušném výroku jeho rozsudku. Současně podle § 229 odst. 1 tr. řádu odvolací soud odkázal jednoho z poškozených s jeho nárokem na náhradu nemajetkové újmy v penězích na řízení ve věcech občanskoprávních a podle § 229 odst. 2 tr. řádu některé poškozené se zbytkem uplatněných nároků na náhradu škody, případně nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních, jak je konkretizováno v tomto výroku.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Martina Köhlera, advokáta, dovolání, a to z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu. Po rekapitulaci rozsudků obou soudů, rozvádí podstatu jím uplatněných dovolacích důvodů.
5. Předně obviněný shledává zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními u všech jemu přisouzených jednání. U skutku 1) přibližuje výpověď svědkyně K. a popírá, že by jí drogu poskytl či nabídl. Závěr soudu prvního stupně, že tato svědkyně je věrohodná, neboť uvedla skutečnosti zakládající její trestní odpovědnost, podle něj nemůže postačit k prokázání jeho viny. K tomuto jednání navíc podle něj neexistuje žádný jiný důkaz a soud se měl při hodnocení věrohodnosti této svědkyně zabývat její drogovou minulostí a motivací její výpovědi. Obdobná situace je podle jeho názoru i u skutku 2), který je prokazován výpovědí svědkyně P. a její komunikací s obviněným na webovém portálu amateri.com (dále jen „webový portál“). Je však přesvědčen, že tato konverzace nemůže sloužit jako důvěryhodný důkaz prokazující jeho úmysl, neboť na tomto portálu uživatelé přehánějí a neuvádí pravdu. Výpověď svědkyně je podle něj nevěrohodná a nekonzistentní, což vedlo ke změně popisu skutku. Obviněný rovněž rozporuje, že by jí nabídl či poskytl pervitin. Má za to, že jeho vina není prokázána, když jediným důkazem o tomto skutku je pouze výpověď drogově závislé svědkyně, která vůči němu činila kroky pouze za účelem získání drogy. Shodná situace je podle něj i u skutku 3), neboť jeho vinu rovněž prokazuje pouze výpověď svědkyně a jejich vzájemná komunikace. Závěry soudu prvního stupně nemůžou podle obviněného obstát, neboť způsob prezentace svědkyně na seznamovacím webu neprokazuje, že drogu v konkrétní den neměla. Jde tak o pouhé úvahy soudu, které nemají oporu v provedeném dokazování. Ve všech případech došlo k porušení zásady in dubio pro reo, neboť uvedené skutky nebyly dostatečně prokázány. 6. Následně se obviněný věnuje skutku 4) výroku o vině rozsudku odvolacího soudu. Namítá, že soudy neprokázaly, že by poškozené K. H. (dále jen „poškozená“) poskytl pervitin, který měl za následek její kolaps a smrt. Rekapituluje závěry soudu prvního stupně, že poškozená vlastní pervitin neměla, což vyplývá z výpovědí jejích rodičů a výpisu z jejího účtu. Tyto důkazy však podle obviněného nemohou prokázat, zda u sebe poškozená při odjezdu pervitin měla či nikoliv. Obviněný tvrdí, že jej u sebe měla a tento si společně a zcela dobrovolně aplikovali. Rozpor je nicméně dán ohledně toho, zda jej poškozené poskytl obviněný, který to však odmítá. Závěry soudu prvního stupně jsou podle něj pouhé nepodložené spekulace. Poškozená navíc byla podle jeho přesvědčení drogově závislá a drogy si dokázala sama obstarat, což vyplývá z komunikace na webovém portálu.
7. Obviněný odmítá, že by ve vířivce došlo k dvojí aplikaci pervitinu (v čase 0:30 a 1:21 hodin), který by vytáhl ze svého županu. Tuto skutečnost soud prvního stupně dovozuje z kamerového záznamu z vířivky. Takový závěr však podle jeho názoru z kamerového záznamu nevyplývá, a proto je dán extrémní rozpor s provedenými důkazy. Z kamerového záznamu není patrné, že pervitin, který poškozená užila, patřil jemu. Spekulace rodičů poškozené, že tato se jim zdála „dobrá“, či závěry o tom, že si drogu poškozená nemohla pro nedostatek finančních prostředků obstarat, nemůže k prokázání jeho viny postačit. Poukazuje na to, že výpovědi rodičů poškozené se rozchází ohledně toho, zda tato byla v inkriminovaný den doma či nikoliv. To, že doma celý den nebyla, podle obviněného prokazuje jejich konverzace, v níž poškozená uvedla, že si musela něco zařídit. Podle obviněného si byla obstarat drogu za sexuální protiplnění. Oba soudy podle něj nemohou prokazovat, že droga, kterou si poškozená aplikovala, patřila výlučně jemu, když není zmapován inkriminovaný den poškozené. Navíc skutečnost, že poškozená daný den nedisponovala finančními prostředky, je v rozporu s finanční částkou nalezenou v peněžence poškozené při ohledání.
8. Obviněný připomíná, že jeho vozidlo trasovala policie a při cestě s poškozenou nikde nezastavil. To, že u sebe neměl hotovost vyplývá z toho, že za pohonné hmoty platil částku 300 Kč platební kartou. V hotelu není bankomat, ani se v něm neprodávají cigarety. Tyto skutečnosti prokazují, že poškozená po 18. hodině, kdy ukončila jejich konverzaci, opustila byt a zajistila si sexuálními službami peníze a drogu, kterou si následně aplikovala s obviněným. Toto tvrzení navíc podporuje fakt, že výsledky trasování obviněného jsou v rozporu s tvrzením svědkyně K., která uvedla, že mu prodala 8 gramů pervitinu, což vzaly oba soudy za prokázané. Z trasování však vyplynulo, že jmenovaná svědkyně se v daný den s obviněným nesetkala ani spolu nekomunikovali. Není tak prokázáno, že by disponoval vlastním pervitinem. Neexistuje pak ani přímý důkaz o tom, že by poškozené poskytl ve vířivce svůj pervitin. K tomu rekapituluje závěry odvolacího soudu, které jsou podle něj pouhou neprokázanou spekulací. Připomíná, že k otázce užití pervitinu se vyjadřovala znalkyně, která uzavřela, že s ohledem na časový odstup nebylo možné určit čas první aplikace drogy. Obviněný je přesvědčen, že z kamerového záznamu nelze prokazovat, zda byla poškozená v době příchodu na hotel pod vlivem drog. Závěry obou soudů jsou proto v naprostém rozporu s provedenými důkazy ohledně skutečnosti, zda obviněný poskytl poškozené ve vířivce pervitin. 9. Podle obviněného je ve věci zásadní otázka příčiny smrti poškozené. Připomíná, že znalecký posudek MUDr. Vlčkové označil jako příčinu smrti otok mozku poškozené na podkladě jeho poškození následkem intoxikace pervitinem, což vzal za prokázané i soud prvního stupně. Takový závěr podle obviněného není dán a soud se měl zabývat pochybnostmi, které vyvstaly po výslechu této znalkyně. Ta totiž při zpracování svého posudku neměla informace ohledně sauny, kterou poškozená navštívila. Znalkyně se zaměřuje pouze na otok mozku jako jedinou příčinu smrti poškozené, avšak nikde nehovoří o tom, že otok mozku je až finálním stavem, jemuž předcházelo multiorgánové selhávání. Obviněný dále přibližuje závěry znaleckého posudku MUDr. Fialky, přičemž zdůrazňuje jeho tvrzení, že pokud by pobytem v sauně nebylo dosaženo hypertermie, samotná intoxikace metamfetaminem by ke smrti vést nemusela. 10. Obviněný konstatuje, že důkazy netvoří souvislý nepřerušený řetěz jednoznačně prokazující jeho vinu a vylučující jakéhokoliv jiného pachatele. Připomíná závěry Ústavního soudu, že trestní řízení vyžaduje při hodnocení důkazů alespoň na úrovni „prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost“. Podle obviněného se zdravotní stav poškozené možná až značným způsobem podílel na selhání životních funkcí z intoxikace pervitinem. Opětovně označuje multiorgánové selhání za příčinu smrti poškozené a přibližuje závěry znalce Fialky. V této části dovolání pak uzavírá, že soudy pochybily, když upozadily tento posudek, v důsledku čehož jsou skutkové závěry o příčině smrti poškozené v extrémním rozporu s provedenými důkazy a došlo též k porušení jeho práva na spravedlivý proces. 11. Další okruh námitek obviněného se týká vady tzv. opomenutých důkazů. Vytýká přitom soudu, že nevyhotovil revizní znalecký posudek, který byl nezbytný pro určení nepřetržené příčinné souvislosti mezi užitím drogy a smrtí poškozené. Namísto provedení tohoto důkazu soud posoudil odbornou otázku (účinek drog na lidský organismus v kombinaci se saunou) sám, což není v jeho kompetenci. Obviněný má za to, že nevypracováním revizního znaleckého posudku soud prvního stupně porušil jeho právo na spravedlivý proces. Závěr odvolacího soudu, že by tento posudek zbytečně prodlužoval trestní řízení, podle obviněného nemůže obstát. Otázka jasné příčiny smrti poškozené je totiž významná pro prokázání jeho (ne)viny. Dále konstatuje, že odvolací soud zamítl jeho návrh na výslech svědků MUDr. Turečka a MUDr. Hladíka a na vyžádání lékařských zpráv o průběhu hospitalizace poškozené pro jejich nadbytečnost, avšak jejich zamítnutí blíže nerozvedl.
12. V další části dovolání obviněný prezentuje argumentaci vztahující se k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Je přesvědčen, že oba soudy nesprávně posoudily jeho jednání ve vztahu ke skutku 4) výroku o vině, neboť nebylo prokázáno, že by způsobil smrt poškozené. Poukazuje na závěr znaleckého posudku MUDr. Fialky, že příčinou smrti poškozené byla kombinace metamfetaminu a pobytu v sauně, což podle něj vede k přerušení příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a smrtí poškozené. Soud ignoroval klíčové aspekty obhajoby poukazující na okolnosti mající vliv na vyhodnocení skutkového stavu (stav poškozené před užitím metamfetaminu, její psychické a fyzické dispozice), a posoudil tak věc jednostranně, což ovlivnilo spravedlnost celého řízení. Je tudíž přesvědčen, že v rozsudku chybí zohlednění předchozího užívání drog ze strany poškozené a skutečnosti, že tato užila drogu již před jejich schůzkou, což zásadně ovlivnilo její stav. 13. Podle obviněného je zhoršený zdravotní stav poškozené klíčový pro hodnocení příčinné souvislosti mezi užitím drogy a její smrtí a měl být náležitě zohledněn. Poškozená byla oslabená a ve zranitelném stavu už před jejich setkáním, což mělo zásadní dopad na průběh události. Tuto skutečnost soud prvního stupně ignoroval, čímž zkreslil závěry o skutečných příčinách smrti poškozené. Obviněný nesouhlasí s tím, že pro něj mohla být smrt poškozené předvídatelná. Poškozená si navíc drogu aplikovala sama a dobrovolně a není podle něj pochyb o tom, že byla závislá na drogách. Za absurdní pak označuje závěr odvolacího soudu, že dobře znal návyky a chování konzumentek drog – prostitutek a takové jednání jej činí odpovědným za smrt poškozené samo o sobě. Nelze jej totiž označit vinným za to, že si poškozená sama aplikovala pervitin, ani za to, že tato byla prostitutka – konzumentka drog.
14. Obviněný tak vyslovuje názor, že není prokázána příčinná souvislost mezi jeho jednáním a smrtí poškozené. Trvá na tom, že zásadní roli sehrála návštěva sauny. Rekapituluje závěr odvolacího soudu ohledně nepřerušení příčinné souvislosti a opakuje, že poškozené pervitin neposkytl pouze on. Z kamerového záznamu vyplývá, že poškozená sahá pro drogu do svého županu a tuto si aplikovala. Závěr, že poškozená si drogu nemohla pro nedostatek finančních prostředků obstarat, neobstojí, neboť tato si ji dokázala sehnat jinak. Příčina smrti poškozené navíc nebyla postavena na jisto, neboť znalecké posudky dochází k rozdílným závěrům. Zásadní pochybení shledává v nevypracování revizního znaleckého posudku, který by tento rozpor objasnil. 15. Obviněný současně podává návrh na přerušení výkonu rozsudku odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně, a to s ohledem na dovolací námitky a obsah spisu. Z výše uvedených důvodů navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 12. 2024, č. j. 11 To 87/2024-1451, a aby podle § 265l odst. 1 tr. řádu tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, nebude-li moci dovolací soud při zrušení napadeného rozhodnutí také sám hned ve věci rozhodnout ve smyslu § 265m tr. řádu.
16. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství Mgr. Martin Prokeš (dále jen „státní zástupce“). Předně konstatuje, že obviněný opakuje obhajobu, kterou uplatnil již v průběhu trestního řízení, s níž se vypořádaly oba soudy. K námitkám stran skutkových zjištění státní zástupce uvádí, že obviněný primárně realizuje vlastní výklad důkazů a formuluje vlastní skutkové závěry. V obecné rovině státní zástupce poukazuje na to, že takové výhrady žádnému z dovolacích důvodů neodpovídají, avšak oporou těchto námitek je popěrná obhajoba obviněného, a proto lze s velkou mírou tolerance argumentaci obviněného pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podřadit. Současně však vyslovuje názor, že obě tvrzené varianty tohoto dovolacího důvodu jsou zjevně neopodstatněné. 17. Státní zástupce má za to, že dokazování provedené soudem prvního stupně je úplné a bezvadné. Soudy v projednávané věci všem povinnostem dostály, když žádné důkazní návrhy neopomněly. Tyto návrhy vyhodnotily a jejich případné neprovedení řádně zdůvodnily (body 52 a 53 rozsudku odvolacího soudu a bod 307 rozsudku soudu prvního stupně). S jejich závěry se státní zástupce ztotožňuje. Návrhy obviněného na doplnění dokazování byly podle něj zcela nadbytečné a bez vypovídající potence. Byť se oba znalecké posudky mohly lišit v tom, zda byl příčinou smrti otok mozku nebo multiorgánové selhání, shodly se na tom, že zásadní příčinou byla intoxikace pervitinem, bez níž by fatální následek nenastal. Oba rozsudky proto vadou opomenutých důkazů netrpí a vina obviněného byla provedenými důkazy dostatečně prokázána.
18. Podle státního zástupce postrádá opodstatnění i námitka zjevného rozporu skutkových zjištění a provedených důkazů. Konstatuje, že v případě skutků pod body 1) až 3) byly klíčovými důkazy především výpovědi svědkyň, přičemž soud prvního stupně rozvedl důvody, pro které vzal za základ skutkového děje právě hodnověrné výpovědi uvedených svědkyň [ke skutku 1) viz body 313 až 319, ke skutku 2) body 320 až 334 a ke skutku 3) body 335 až 341 rozsudku soudu prvního stupně] a nikoliv výpověď obviněného, k čemuž přibližuje důkazy podporující výpovědi svědkyň ve vztahu k jednotlivým skutkům. Pokud jde o skutek 4), nelze podle státního zástupce odsuzujícímu rozsudku nic vytknout, neboť koresponduje s kamerovými záznamy z wellness, se vzájemnou komunikací obviněného a poškozené na webovém portálu, s výpověďmi rodičů poškozené a se závěry znaleckých posudků. Proto státní zástupce odmítá klíčové námitky obviněného, v nichž tvrdil, že poškozené drogy neobstaral a nenabídl, že tato je musela užít ještě před jejich schůzkou, eventuelně, že použila pervitin vlastní.
19. Státní zástupce ve shodě se soudy obou stupňů akcentuje komunikaci obviněného s poškozenou na webovém portálu, z níž vyplývá, že poškozená před jejich setkáním pervitinem nedisponovala a neužila jej. Tomu odpovídá i výpověď jejích rodičů, kteří subjektivně popsali, že poškozená se před svým odjezdem pod vlivem návykové látky nenacházela. Navíc ze záznamu telekomunikačního provozu vyplývá, že poškozená na místo nejela sama. Z logiky věci tak v prostorách hotelu XY došlo k užití pervitinu obviněného, a to přinejmenším ve dvou případech. K tomu státní zástupce poukazuje na skutečnost, že obviněný přiznal, že s obviněnou užili pervitin jednou na hotelovém pokoji. Z kamerového záznamu pak vyplývá dvojí užití pervitinu ve vířivce. Pokud by tvrzení obviněného bylo pravdivé, muselo dojít ke trojí aplikaci pervitinu. O jeho opakovaném užití pak svědčí i závěry toxikologického posudku. Státní zástupce je tak přesvědčen o úplnosti a bezvadnosti dokazování, stejně jako o správnosti skutkových závěrů soudu prvního stupně aprobovaných odvolacím soudem. Uzavírá proto, že odsuzující rozsudky obou soudů netrpí vadami ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
20. K dovolací argumentaci ve vztahu k § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu státní zástupce uvádí, že jde o námitky zjevně neopodstatněné a soudy je v odůvodnění svých rozsudků pečlivě vypořádaly (viz body 352 až 354 a 373 rozsudku soudu prvního stupně a body 41 až 49 rozsudku odvolacího soudu). V obecné rovině přibližuje problematiku příčinné souvislosti, okolnosti posouzení skutku podle § 283 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku ve vztahu k následku smrti a otázku přerušení příčinné souvislosti. Ve shodě s oběma soudy dochází k závěru, že příčinná souvislost i zavinění ke zvlášť přitěžující okolnosti ve formě přinejmenším vědomé nedbalosti splněny byly. Opakuje, že není rozhodné, že k následku došlo působením více okolností. Příčinou je totiž každý jev, bez něhož by jiný jev nenastal. Vyjadřuje se také k argumentaci obviněného ohledně rozdílných závěrů znaleckých posudků. Zdůrazňuje však, že obviněný některé závěry znaleckého posudku MUDr. Fialky dezinterpretoval, resp. některé zamlčel. Především přehlédl, že obě skupiny znalců se shodly na tom, že výše smrtelné dávky (nejen) u pervitinu je značně individuální. Znalci též označili konzumaci pervitinu za jednu z příčin úmrtí poškozené. Na podkladě výpovědí znalců MUDr. Fialky a MUDr. Vlčkové je přitom evidentní, že sauna mohla mít na poškozenou neblahý vliv, avšak oba shodně uvedli, že smrt poškozené je v příčinné souvislosti s konzumací metamfetaminu, a nikoliv s pobytem v sauně, jemuž by nepředcházela konzumace pervitinu. Ačkoliv obviněný podle svých vyjádření poškozenou od pobytu v sauně odrazoval, z jejich vzájemné komunikace vyplývá opak. Ani z kamerových záznamů není zřejmé, že by jí opakovaný vstup do sauny rozmlouval. Státní zástupce dále připomíná závěry znaleckých posudků o příčině smrti poškozené a uzavírá, že klíčovou příčinou fatálního následku byla opakovaná aplikace pervitinu poškozenou, která přijala nabídku obviněného na jeho zneužití. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani zjištění, že kromě intoxikace pervitinem ke smrtelnému následku vedl i opakovaný pobyt poškozené v sauně, který zvýšil její už tak nepochybně vysokou tělesnou teplotu po aplikaci pervitinu. Jestliže by totiž obviněný metamfetamin poškozené neposkytl, tato by po pobytu v sauně nezemřela. 21. Podle státního zástupce je rovněž zjevné, že obviněný jednal zaviněně i ve vztahu ke zvlášť přitěžující okolnosti. Obviněný byl uživatelem drog a byl obeznámen jak s účinky pervitinu na lidský organismus, tak i s návyky a chováním konzumentek drog. Věděl, že se jedná o látku zakázanou, která je pro zdraví člověka škodlivá a může vyvolat a způsobit vážné zdravotní následky, včetně smrti. Trestní odpovědnosti jej tudíž nemůže zbavit skutečnost, že v předchozích případech aplikace drogy jinými osobami ke smrtelnému následku nedošlo. Dále připomíná, že ze závěrů znalců vyplynulo, že poškozená zemřela v příčinné souvislosti s intoxikací pervitinu. Státní zástupce tak konstatuje, že o zavinění obviněného zvlášť přitěžující okolnosti přinejmenším ve formě vědomé nedbalosti nemůže být pochyb. 22. Státní zástupce vyjadřuje přesvědčení, že ve věci nedošlo ani k porušení práva obviněného na spravedlivý proces či porušení zásady in dubio pro reo. Vzhledem k uvedeným skutečnostem státní zástupce uzavírá, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl. Současně souhlasí, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání.
23. Vyjádření státního zástupce následně Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k případné replice. Obviněný v této vyslovuje názor, že státní zástupce pouze opakuje závěry rozsudků obou soudů. Obviněný trvá na svých námitkách a nesouhlasí se závěrem státního zástupce, že kdyby poškozená pervitin v těle neměla, tak by nezkolabovala. Tento závěr totiž nevyplývá z žádného důkazu. Znovu odkazuje na závěry znaleckého posudku MUDr. Fialky, že pokud by nedošlo k hypertermii, samotná intoxikace by ke smrti vést nemusela. Trvá na tom, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi jeho jednáním a smrtí poškozené. Stojí si za tím, že poškozená disponovala vlastním pervitinem a pouhý odkaz na konverzaci na webovém portálu neprokazuje opak. Závěrem plně odkazuje na své dovolání.
III. Přípustnost dovolání
24. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje i obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje shora uvedené zákonné náležitosti.
25. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).
26. Jak již bylo uvedeno, obviněný své dovolání výslovně opírá o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu, když namítá zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, s obsahem provedených důkazů, vadu tzv. opomenutých důkazů a nesprávnost právního posouzení skutku.
27. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů (první varianta) nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech (druhá varianta) nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (třetí varianta). V této souvislosti je vhodné připomenout, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních, přičemž věcně upravuje tři okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vadu spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
28. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku (první alternativa) nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení (druhá alternativa). V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Je třeba zdůraznit, že pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí.
29. I při respektování shora uvedeného pak Nejvyšší soud interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV. Důvodnost dovolání
30. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem rozsudků soudů obou stupňů a s průběhem řízení jim předcházejícím, předně shledal, že námitky obviněného zčásti neodpovídají jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho první variantě, neboť jsou založeny výlučně na nesouhlasu se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a na prezentování vlastní skutkové verze skutkového děje. Takto koncipovanou dovolací argumentací, jíž napadá postup soudů při hodnocení důkazů a zjišťování skutkového stavu věci (§ 2 odst. 5 a 6 tr. řádu), obviněný primárně zpochybňuje správnost učiněných skutkových zjištění, že v případě skutků 1) až 3) výroku o vině rozsudku odvolacího soudu svědkyním nabídl či poskytl pervitin, a rozporuje důkazy o své vině – především výpovědi svědkyní z důvodu jejich nevěrohodnosti a namítá absenci důkazů potvrzujících výpovědi těchto svědkyň. V tomto směru jeho námitky spočívají především na vlastním odlišném hodnocení provedených důkazů a popěrném stanovisku k uvedeným skutkům. Obdobná je situace i u skutku 4) výroku o vině rozsudku odvolacího soudu, u něhož především rozporuje, že by poškozené poskytl pervitin, a tvrdí, že tato užila pervitin vlastní, a dále nesouhlasí se závěry o příčině její smrti. Jestliže obviněný namítá též vadu tzv. opomenutých důkazů, jím prezentovaná argumentace třetí variantě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu neodpovídá. Pokud jde o námitku nesprávného právního posouzení skutku 4) výroku o vině rozsudku odvolacího soudu z důvodu přerušení příčinné souvislosti, tato sice odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu v jeho první alternativě, je však zjevně neopodstatněná. K jednotlivým dovolacím námitkám (v souladu s § 265i odst. 2 tr. řádu) uvádí Nejvyšší soud následující.
31. Předně je vhodné předeslat, že dovolací argumentace obviněného je opakováním jeho námitek vznesených již v odvolání (srov. č. l. 1 400 až 1 404 spisu) a jedná se též o argumentaci, kterou uplatnil již v rámci své obhajoby před soudem prvního stupně. Jak Nejvyšší soud zjistil z obsahu spisu, oba soudy se danými námitkami obviněného řádně zabývaly, vypořádaly je a ve svých rozsudcích dostatečně vyložily, proč je neshledaly důvodnými (srov. body 313 až 359 rozsudku soudu prvního stupně a body 29 až 51 rozsudku odvolacího soudu). 32. Nad rámec uvedeného konstatování o irelevantnosti předmětných námitek z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho první variantě Nejvyšší soud uvádí, že v dané věci neshledává žádné vady, jež by založily existenci zjevného rozporu (dříve tzv. extrémního nesouladu) mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně totiž vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy a jejich hodnocením (jednotlivě i ve vzájemné souvislosti) na straně jedné a učiněnými skutkovými zjištěními na straně druhé. Tento soud věnoval náležitou pozornost hodnocení provedených důkazů a řádně vyložil, jaké skutkové závěry z jednotlivých důkazů učinil. Ohledně skutků 1) až 3) výroku o vině soud prvního stupně vycházel především z výpovědí svědkyň, které však nestojí osamoceně a jsou vždy doplněny dalšími důkazy. V případě skutku 1) výpověď svědkyně K. podporuje výpověď svědkyně P. (srov. body 313 až 319 rozsudku soudu prvního stupně.) Skutek 2) je prokázán výpovědí svědkyně P. a její komunikací s obviněným na webovém portálu. Obviněnému navíc nelze dát za pravdu, že by tato komunikace nemohla sloužit jako věrohodný důkaz, neboť takové posouzení náleží výhradně soudu, jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 tr. řádu). Navíc soud prvního stupně provedené důkazy pečlivě a v souladu s uvedenou zásadou zhodnotil (srov. body 320 až 334 rozsudku soudu prvního stupně). V případě skutku 3) vzaly soudy za prokázané, že tento se stal tak, jak je uvedeno v tzv. skutkové větě, na podkladě výpovědí svědků L., D. L. a obviněného (srov. body 335 až 341 rozsudku soudu prvního stupně). Odvolací soud pak ke skutkovým závěrům soudu prvního stupně pokud jde o skutky pod body 1) až 4), s výjimkou bodu 4) týkajícího se přečinu neposkytnutí pomoci, neměl připomínek (srov. body 29 až 34 rozsudku odvolacího soudu).
33. Obviněný ve svém dovolání vznáší námitky i vůči skutku 4) směřující především na to, že pervitin aplikovaný poškozenou nepatřil jemu, nýbrž jí. Primárně však rozporuje skutkové závěry soudu prvního stupně, které aproboval i odvolací soud. Závěr o tom, že poškozená vlastním pervitinem nedisponovala, přitom vyplývá z provedených důkazů (výpověď obviněného, kamerové záznamy, vzájemná komunikace obviněného a poškozené na webovém portálu, výpověď rodičů poškozené a další listinné důkazy). Soud prvního stupně přitom tyto podrobně rozvedl a vypořádal (srov. body 342 až 356 rozsudku soudu prvního stupně). K totožné argumentaci obviněného pak odvolací soud uvedl, že ji vypořádal již soud prvního stupně, a dodal, že z kamerových záznamů nevyplývá, že by poškozená byla při příchodu do hotelu pod vlivem drogy. Tato skutečnost ani neplyne z jejich vzájemné konverzace na webovém portálu, kde poškozená požití drogy odmítla. Odvolací soud navíc ve svém rozsudku podrobně zdůvodnil, proč souhlasí se závěry soudu prvního stupně, že poškozená vlastním pervitinem nedisponovala (srov. body 39, 48 a 49 jeho rozsudku). Nejvyšší soud proto konstatuje, že skutkový stav, tak jak jej zjistil soud prvního stupně, netrpí žádnými vadami, naopak je z něj nepochybné, že pervitin, který si poškozená aplikovala, patřil obviněnému.
34. Příčině smrti poškozené se rovněž náležitě věnovaly oba soudy, přičemž dospěly k závěru, že poškozená zemřela v souvislosti s užitím pervitinu (viz bod 45 rozsudku odvolacího soudu a bod 352 rozsudku soudu prvního stupně). V tomto směru Nejvyšší soud konstatuje, že byť se znalci ve svých závěrech lišili co do konkrétní fyziologické příčiny smrti poškozené (zda to byl otok mozku, či multiorgánové selhání), panuje mezi nimi jednoznačná shoda na tom, že její smrt byla způsobena konzumací pervitinu. Uvedené dílčí rozdíly tudíž nemohou založit vadu zjevného rozporu ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
35. Pokud jde o obviněným namítanou vadu tzv. opomenutých důkazů, pak ani taková námitka neodpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho třetí variantě. Obviněný totiž brojí jednak proti neprovedení revizního znaleckého posudku a jednak nesouhlasí se zamítnutím svých důkazních návrhů (výslech MUDr. Turečka, MUDr. Hladíka a vyžádání lékařských zpráv o průběhu hospitalizace poškozené), které odvolací soud označil jako nadbytečné. Je třeba uvést, že oba soudy se důkazními návrhy obviněného zabývaly a vysvětlily, proč tyto zamítly (viz bod 307 rozsudku soudu prvního stupně a body 52 a 53 rozsudku odvolacího soudu). Soud prvního stupně zcela adekvátně a především přesvědčivě vyložil, proč považoval tyto důkazní návrhy za nadbytečné a jeho závěru přisvědčil i odvolací soud, přičemž Nejvyšší soud jejich náhled rovněž sdílí. Nelze tak uvažovat o důkazu opomenutém ve smyslu judikatury Ústavního soudu, na niž obviněný odkazuje (za všechna rozhodnutí srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Nejvyšší soud dodává, že způsob, jakým soudy obou stupňů vypořádaly námitky obviněného stran doplnění dokazování, resp. jejich odůvodnění, proč jeho důkazní návrhy zamítly, shledává, na rozdíl od obviněného, dostatečným. 36. Pouze pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že pokud jde o revizní znalecký posudek, obviněný jeho vyhotovení, resp. provedení ani řádně nenavrhl. V tomto směru je třeba připomenout, že pouze jasně formulovaný návrh na doplnění dokazování zavazuje příslušný soud k tomu, aby o něm odpovídajícím způsobem rozhodl, tedy aby jej provedl nebo jej postupem podle § 216 odst. 1 tr. řádu (v odvolacím řízení ve spojení s § 263 odst. 6 tr. řádu) zamítl. V nyní posuzované věci je však z přednesu odvolání obhájce u odvolacího soudu zřejmé, že obhájce ponechal toliko na zvážení odvolacímu soudu provedení výslechu MUDr. Hladíka, případně zadání revizního znaleckého posudku, případně poskytnutí „obhajobě čas na jeho vypracování“ (č. l. 1443 v.). Pakliže tedy odvolací soud daný postup nezvolil, revizní znalecký posudek nenechal vyhotovit ani jej k důkazu neprovedl a současně nerozhodl o jeho zamítnutí, nejde o případ tzv. opomenutého důkazu. K tomu blíže srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 3 Tdo 403/2015, uveřejněné pod č. 31/2015 Sb. rozh. tr. 37. Konečně Nejvyšší soud shledal, že závěrečné námitky obviněného, že ve vztahu k zvlášť přitěžující okolnosti podle § 283 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku absentuje příčinná souvislost a jeho zavinění, sice odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu v jeho první alternativě, neboť míří na právní posouzení skutku, jsou však zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud připomíná, že obviněný těmito námitkami rozporuje existenci příčinné souvislosti mezi jeho jednáním v podobě poskytnutí pervitinu poškozené ve vířivce (byť i toto popírá) a její smrtí. Podle jeho názoru totiž do skutkového děje vstoupila rozhodná skutečnost, a to pobyt poškozené v sauně, čímž došlo k působení další samostatné příčiny, než jakou bylo pouze jeho jednání. 38. Nejvyšší soud nejprve obecně připomíná, že příčinný vztah podle právní teorie a soudní praxe spojuje jednání s následkem, a to i těžším následkem, který je okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby. Jednání pachatele trestného činu přitom musí být pro vznik následku příčinou dostatečně významnou. Příčinná souvislost přitom není dána v případě (přerušuje se), když do příčinného vztahu vstoupí jako výlučná a samostatná další příčina, která způsobí následek bez ohledu na jednání pachatele. V případě způsobení následku z nedbalosti je nutné, aby si pachatel alespoň měl a mohl představit, že se příčinný vztah může takto rozvinout. Příčinný vztah se nepřerušuje v případě, kdy k jednání pachatele přistoupí další skutečnost, bez níž by k následku nedošlo. Základem příčinného vztahu je tzv. teorie podmínky, podle níž je příčinou každý jev, bez něhož by jiný jev vůbec nenastal, anebo by nenastal způsobem, jakým nastal. Příčinnou souvislost mezi jednáním pachatele a vzniklým následkem přitom nelze omezovat jen na následky obvyklé, běžné. Ze zásad umělé izolace jevů a gradace příčinné souvislosti vyplývá, že jednání pachatele trestného činu musí být příčinou dostatečně významnou. Příčinný vztah se rovněž nepřerušuje, jestliže k jednání pachatele přistoupí další skutečnost, jež spolupůsobí při vzniku následku, avšak jednání pachatele zůstává takovou skutečností, bez níž by k následku nebylo došlo. Není rovněž rozhodné, zda k následku došlo působením více okolností, tedy nejenom jednáním pachatele. Konkrétní jednání nebo okolnosti mají povahu příčiny i tehdy, když kromě ní k následku vedly i další jednání a okolnosti. Příčinná souvislost je dána i tehdy, když vedle příčiny, která způsobila následek, působila i další příčina, přičemž je nerozhodné, jestli každá z těchto příčin byla jinak způsobilá přivodit následek sama o sobě nebo mohla tento následek přivodit jen ve vzájemném spolupůsobení s druhou příčinou (srov. např. rozhodnutí ze dne 13. 3. 1929, sp. zn. Zm I 395/28, publikované pod č. 3412/1929 Sb. rozh. tr., rozhodnutí ze dne 29. 4. 1930, sp. zn. Zm II 302/29, publikované pod č. 3858/1930 Sb. rozh. tr., rozhodnutí ze dne 11. 8. 1970, sp. zn. 7 To 7/70, publikované pod č. 47/1970 Sb. rozh. tr., ale i rozhodnutí aktuálnější např. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. 11. 1980, sp. zn. 2 Tz 10/80, publikovaný pod č. 20/1981 Sb. rozh. tr., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. 3 Tz 317/2001, publikovaný pod č. 16/2002 Sb. rozh. tr., usnesení ze dne 3. 2. 2010, sp. zn. 3 Tdo 78/2010, publikované pod č. 63/2010 Sb. rozh. tr.). Právě taková situace nastala i v projednávané trestní věci obviněného (body 379 rozsudku soudu prvního stupně a bod 46 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
39. V tomto směru je vhodné zopakovat, že z provedeného dokazování vyplývá, že obviněný s poškozenou užili pervitin, a to minimálně dvakrát v prostoru vířivky, přičemž obviněný přiznává i předchozí společné užití pervitinu na hotelovém pokoji. Pro posouzení existence příčinné souvislosti mezi jednáním obviněného a smrtelným následkem jsou klíčové závěry znaleckých posudků. Z nich a výslechu znalce MUDr. Fialky se podává, že pobyt v sauně znásobil účinky metamfetaminu s následkem v podobě selhání ledvin, jater a rozvratu vnitřního prostředí (bod 220 rozsudku soudu prvního stupně). Znalkyně MUDr. Vlčková pak uvedla, že příčinou smrti poškozené byl otok mozku na podkladě jeho poškození následkem intoxikace pervitinem (bod 195 rozsudku soudu prvního stupně). Rovněž konstatovala, že pro časový odstup nebylo možné určit přesnou hladinu pervitinu v době kolapsu (bod 115 rozsudku soudu prvního stupně). Odvolací soud pak poukazuje na to, že ze závěrů znalců vyplývá, že poškozená zemřela v příčinné souvislosti s intoxikací pervitinem (bod 46 rozsudku odvolacího soudu). Z dokazování provedeného soudem prvního stupně tudíž odvolací soud dovodil, že pervitin poskytnutý poškozené byl jednou z příčin její smrti.
40. Dále odvolací soud – co do související otázky zavinění obviněného k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle § 283 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku – shledal, že obviněný poškozenou před jejich setkáním opakovaně zval do sauny, tuto před jejich příjezdem připravil a poškozené její návštěvu nerozmlouval, jak ostatně vyplývá i z kamerových záznamů (bod 291 rozsudku soudu prvního stupně a bod 46 rozsudku odvolacího soudu). Z uvedeného je zřejmý závěr odvolacího soudu o existenci zavinění na straně obviněného pokrývající příčinnou souvislost mezi jeho jednáním a okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby, a to ve formě vědomé nedbalosti podle § 16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (srov. přiléhavou argumentaci státního zástupce uvedenou v bodech 20 a 21 tohoto usnesení). Na základě skutkových zjištění pak odvolací soud učinil právní závěr, že v případě obviněného nedošlo k přerušení příčinné souvislosti a je dán příčinný vztah mezi jeho jednáním (poskytnutím pervitinu poškozené) a vzniklým následkem (smrtí poškozené).
41. S výše uvedenými závěry se Nejvyšší soud ztotožňuje. O tom, že obviněný poškozené poskytl pervitin není pochyb a tuto skutečnost jednoznačně zjistily oba soudy nižších stupňů na podkladě provedeného dokazování (srov. bod 309 rozsudku soudu prvního stupně, bod 37 rozsudku odvolacího soudu a bod 33 tohoto usnesení). K otázce přerušení příčinné souvislosti pak Nejvyšší soud v souladu s výše uvedenou judikaturou konstatuje, že v projednávané věci k přerušení příčinné souvislosti nedošlo, neboť, jak vyplývá ze skutkových závěrů, poskytnutí pervitinu obviněným bylo jednou z příčin smrti poškozené. Na smrti poškozené se sice spolupodílela i návštěva sauny, ovšem nelze uzavřít, že tato byla výlučným důvodem její smrti. Nejvyšší soud též zdůrazňuje, že obviněný sám poškozenou do sauny zval, tuto před jejich společným příjezdem připravil a nesnažil se poškozené její návštěvu jakkoliv vymluvit. Nejvyšší soud proto uzavírá, že odvolací soud nijak nepochybil, pokud dospěl k závěru, že nedošlo k přerušení příčinné souvislosti, neboť poskytnutí pervitinu poškozené představovalo dostatečně významnou příčinu, která vedla k její smrti.
V. Návrh na odklad výkonu rozhodnutí
42. Obviněný v rámci podaného dovolání Nejvyšší soud požádal, aby přiznal jeho dovolání odkladný účinek. Podle § 265o odst. 1 tr. řádu může předseda senátu Nejvyššího soudu před rozhodnutím o dovolání (mimo jiné) odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání. Vydání rozhodnutí o takovém návrhu však není obligatorní. Aplikace uvedeného ustanovení by přicházela v úvahu toliko tehdy, jestliže by argumentace obviněného s určitou vyšší mírou pravděpodobnosti mohla svědčit závěru, že jeho dovolání bude vyhověno. Předseda senátu však důvod pro odklad výkonu rozsudku odvolacího soudu nezjistil, a z tohoto důvodu, aniž by bylo zapotřebí o podnětu obviněného rozhodnout samostatným rozhodnutím, mu nevyhověl a samostatným (negativním) výrokem nerozhodl.
VI. Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
43. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného R. O. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněného zčásti neodpovídala jím uplatněným dovolacím důvodům (a ani žádnému jinému zákonnému důvodu dovolání) a zčásti byla zjevně neopodstatněná. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 29. 7. 2025
JUDr. Petr Škvain, Ph.D předseda senátu