Plný text
11 Tdo 48/2026-1063
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 2. 2026 o dovolání obviněného D. H., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 9. 2025, č. j. 11 To 50/2025-1004, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 97 T 14/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. H. odmítá.
Odůvodnění: I.Dosavadní průběh řízení
1. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 7. 5. 2025, č. j. 97 T 14/2023-942, uznal obviněného D. H. (dále jen „obviněný“) vinným ze spáchání ad 1) až 4) zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku a uložil mu souhrnný trest odnětí svobody v trvání 11 let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Souhrnný trest byl ukládán jednak k přečinu porušování domovní svobody z rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 5. 12. 2023, č. j. 15 T 179/2023-174, a jednak k přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1 tr. zákoníku z bodu 5) původního rozsudku v nynější věci z 12. 6. 2024. Dále soud obviněného zavázal k povinnosti nahradit jak škodu Všeobecné zdravotní pojišťovně, tak nemajetkovou újmu pozůstalým L., L. a M. M.
2. Přisouzeného zločinu se obviněný dopustil zkráceně řečeno tím, že ačkoli metamfetamin je jako psychotropní látka uvedena v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle § 44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů stanoví seznamy omamných a psychotropních látek a dále je zařazen do Seznamu II Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.), přičemž k jakémukoliv zacházení či nakládání s touto psychotropní látkou nemá a nikdy neměl žádné oprávnění
1) v přesně nezjištěné době předcházející dni 22. 11. 2022 do 23:30 hod. u vchodu objektu XY, XY, okr. XY, neoprávněně opatřil osobě R. M. přesně nezjištěné množství, nejméně však 3 až 5 gramů psychotropní látky drogy metamfetaminu, tj. pervitinu, a to výměnou za přesně nezjištěné množství sušiny omamné látky konopí, tj. marihuany, přičemž R. M. si dne 22. 11. 2022 většinu tímto způsobem získané drogy ve svém bydlišti orálně aplikoval v pití, kdy dne 22. 11. 2022 ve 23:30 hod. došlo k jeho úmrtí, přičemž příčinou smrti bylo selhání srdce při intoxikaci pervitinem, kdy ve vzorku krve poškozeného byl prokázán metamfetamin ve vysoké toxické koncentraci 9,957 mg/ml, 2) v přesně nezjištěné době od 11. 2. 2019 do 30. 6. 2020 a od 29. 1. 2021 do 22. 2. 2021 a od 24. 8. 2021 do 31. 10. 2022 na různých přesně neustanovených místech v XY, okr. XY, s úmyslem získat finanční prostředky prodejem psychotropní látky, nejméně v 10 případech, neoprávněně opatřil osobě L. M. přesně nezjištěné množství pervitinu, 3) v přesně nezjištěné době od léta 2022 do 21. 3. 2023 na různých přesně neustanovených místech v XY, okr. XY, s úmyslem získat finanční prostředky prodejem psychotropní látky, v nejméně 5 případech neoprávněně opatřil osobě M. R. nejméně celkem 3 gramy psychotropní látky drogy metamfetaminu za celkovou finanční částku nejméně 3 300 Kč, 4) v přesně nezjištěné době od začátku měsíce září 2022 do konce listopadu 2022 ve svém bydlišti na adrese XY v XY, okr. XY s úmyslem opatřit jinému psychotropní látku, v nejméně 4 případech neoprávněně zdarma opatřil osobě A. P. nejméně celkem 0,8 gramu metamfetaminu. 3. Z podnětu odvolání obviněného Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 22. 9. 2025, č. j. 11 To 50/2025–1004, podle § 258 odst. 1 písm. e) tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově uložil obviněnému při zachování týchž vztahů souhrnnosti trest odnětí svobody v trvání 10 let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Ve výroku o vině, ve výroku o náhradě majetkové škody a ve výroku o náhradě nemajetkové újmy zůstal napadený rozsudek beze změn.
4. Pro úplnost rekapitulace trestního řízení je třeba zmínit, že v této trestní věci již bylo soudy nižších stupňů jednou rozhodováno. Soud prvního stupně nejprve rozhodl rozsudkem ze dne 12. 6. 2024 [jeho součástí byl i další trestněprávní skutek, popsaný v bodě 5) tamního výroku o vině a kvalifikovaný jako přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1 tr. zákoníku]. Odvolací soud jej svým usnesením ze dne 4. 11. 2024 sp. zn. 11 To 77/2024, zrušil ve výroku o vině pod body 1) až 4), které se týkaly téhož trestněprávního jednání jako rozsudek nyní napadený, v celém výroku o trestu a v celém výroku o náhradě majetkové škody i nemajetkové újmy a věc v rozsahu tohoto zrušení vrátil soudu prvního stupně.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a m) tr. ř. Po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení rozvedl dovolatel své námitky.
6. Obviněný se nejprve zabýval zjevným rozporem skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů [§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v první alternativě]. Ke skutku č. 1) namítal, že výpovědi svědků, které měly potvrdit, že pervitin pro poškozeného pocházel skutečně od dovolatele, jsou pouze důkazy nepřímé povahy. Žádný ze svědků jej při údajném předávání drogy neviděl, o jejím původu referovala pouze přítelkyně poškozeného, ačkoli její dcera to nepotvrzovala a dceřin partner si zjevně nebyl jist, od koho informace o původu drogy pocházela. Nadto jejich tvrzení nejsou podpořena dalšími důkazy, nebyl potvrzen telefonní ani jiný kontakt mezi dovolatelem a poškozeným v rozhodném období týkající se předání drog, ačkoli by muselo jít o domluvený obchod, pokud poškozený měl bez dalšího automaticky jít vyzvednout pervitin směnou za jím připravenou marihuanu.
7. V inkriminovaném období získával poškozený pervitin i od dalších dodavatelů. Dovolatel upozornil, že svědkyně R. K. st. (tj. přítelkyně poškozeného) prokazatelně lhala o okolnostech smrti a umírání poškozeného, měla s poškozeným konflikty a řada svědků přitom dospěla k závěru, že za smrtí poškozeného „může stát“ právě ona. Obviněný nastínil několik eventualit, jak mohl poškozený pervitin užít a při nichž by – i v případě, že by bylo možno mít za prokázaný původ pervitinu – nemohl nést odpovědnost za smrtelný následek. V rámci pitvy těla poškozeného nebyl proveden žádný detailní rozbor jeho krve ani obsahu žaludku a není tak známo, zda chuť pervitinu nemohla být zakryta jinou požitou látkou. Neexistuje racionální vysvětlení pro to, proč poškozený užil tak vysokou dávku pervitinu. Dovolatel také relativizoval ovlivnění pervitinem přítelkyně poškozeného v době, kdy poškozený umíral. Celkově hodnotil její výpověď jako značně nedůvěryhodnou.
8. K distribuci pervitinu dalším osobám zdůraznil, že ostatní svědci jsou uživatelé drog, jejich výpovědi nebyly konzistentní a v podstatných věcech se lišily jejich výpovědi z přípravného řízení s následnými výpověďmi před soudem.
9. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. shledal obviněný v tom, že fakticky bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku soudu prvého stupně, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
10. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 9. 2025, č. j. 11 To 50/2025-1004, v celém rozsahu zrušil, a aby bylo Vrchnímu soudu v Praze přikázáno, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.
11. K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Státní zástupce upozornil, že dovolatel opakuje svou obhajobu, s níž se nižší soudy patřičně vypořádaly. K bodům 2) až 4) prvostupňového rozsudku obviněný uvedl pouze obecné námitky a stran bodu 1) nezmínil, že by některé skutkové zjištění zcela postrádalo obsahovou spojitost s konkrétním důkazem. Naopak dovolatel připustil, že skutkové zjištění soudů je jednou z logicky odůvodnitelných variant děje, k níž nabídl varianty alternativní. Obsahově tím tedy obviněný namítl, že soudy porušily zásadu in dubio pro reo. Nejvyšší soud v zásadě nepřipouští, aby bylo dodržení této procesní zásady zkoumáno v dovolacím řízení, přičemž státní zástupce odkázal na obsáhlou judikaturu. Pokud dovolatel obsahově poukázal na zásadu in dubio pro reo, jeho dovolání žádnému dovolacímu důvodu neodpovídá a nic nenasvědčuje ani tomu, že by snad byla tato zásada porušena, když soudy pochybnosti neměly, což logicky nenapadnutelným způsobem vysvětlily v odůvodnění svých rozhodnutí. Státní zástupce shrnul, že námitky uvedené dovolatelem žádnému dovolacímu důvodu neodpovídají.
12. Ze shora uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
III.Přípustnost dovolání
13. Dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobu oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání splňuje obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
IV. Důvodnost dovolání
14. V prvé řadě nutno zmínit, že dovolací výhrady jsou z podstatné části opakováním námitek vznášených již v odvolacím řízení, stejně jako v řízení před soudem prvního stupně. Druhostupňový soud na ně dostatečně reagoval, vypořádal se s nimi a obviněnému poskytl náležité vysvětlení, proč jim nedal za pravdu. Na jeho argumentaci lze proto v mnohém odkázat i z hlediska nyní uplatněných dovolacích důvodů. V tomto ohledu lze připomenout např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2025, sp. zn. 3 Tdo 464/2025, či rozhodnutí ze dne 11. 6. 2025, sp. zn. 3 Tdo 447/2025, podle nichž opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky vytýkané v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s nimiž se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jedná se – jde-li vůbec o námitky podřaditelné pod některý z dovolacích důvodů – zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné.
15. Obviněný založil své dovolání na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a m) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na vyhodnocení, zda vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněným důvodům dovolání, zda jim lze přiznat opodstatněnost a zda jsou tudíž způsobilé vyústit v požadovanou kasaci napadeného rozhodnutí. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže
· rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] a · bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.].
IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
16. Znění tohoto dovolacího důvodu nemění nic na způsobu rozhodování dovolacího soudu, neboť v řízení o tomto mimořádném opravném prostředku (dovolání) se i nadále neuplatňuje tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22 (nověji např. usnesení ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1866/24, odkazující na prvně uvedené), podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání.“ Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.
17. Obviněný tento dovolací důvod uplatil v jeho prvé alternativě. Konkrétně tak činil zejména při svých úvahách o věrohodnosti výpovědi družky poškozeného a ostatních svědků, kteří jsou uživateli drog. Dovodil nepřímou povahu těchto důkazů, když samotné předání drogy nikdo osobně neviděl. Navíc tyto důkazy neshledal podporovanými důkazy dalšími.
18. Jakkoliv lze v rámci uvedeného dovolacího důvodu uplatnit námitky skutkové povahy, Nejvyšší soud jako soud dovolací není jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. Dovolání je určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla detailně přezkoumávána ještě třetí instancí. Není smyslem řízení o dovolání a úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, zda soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů, ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021).
19. Námitky dovolatele nelze podřadit pod první variantu uvedeného dovolacího důvodu. V obecné rovině platí, že o zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními se jedná tehdy, když skutková zjištění i) postrádají obsahovou spojitost s důkazy, nebo ii) nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo iii) jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů (přiměřeně viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další).
20. Nutno zdůraznit, že zejména soud prvního stupně – a v návaznosti na jeho úvahy rovněž odvolací soud – podrobil kritickému hodnocení jednotlivé výpovědi svědků šetřené události i s ohledem na to, že se jednalo o osoby z komunity uživatelů drog a rovněž se podrobně a dostatečně vypořádal s případnými rozpory v jejich výpovědích (srov. bod 52 a násl. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Soud neupozadnil ani spekulace, které se vyskytly okolo nesrovnalostí s dobou úmrtí poškozeného, kdy jeho družka nebyla schopná vysvětlit časový rozdíl mezi na straně jedné určenou a na straně druhé jí udávanou dobou smrti (v podrobnostech srov. bod 58, 70 a 80 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Soud také vysvětlil, jak dospěl k závěru o tom, že drogy poškozenému nepodávala žádná další osoba (opět srov. bod 58, 69 a 78 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Provedené důkazy a z nich plynoucí skutková zjištění soud prvního stupně ve vztahu k bodu 1) výroku rozsudku shrnul v bodech 67 a násl. odůvodnění rozsudku. Odvolací soud závěry soudu prvního stupně aproboval v bodech 28 a násl. odůvodnění svého rozsudku. Pro úplnost Nejvyšší soud vyzdvihuje, že odvolací soud se rovněž vypořádal s námitkou obhajoby, podle níž údaje o uskutečněném telekomunikačním provozu nedokládají telefonní kontakt mezi obviněným a poškozeným v posledních několika dnech před smrtí poškozeného (srov. bod 30 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
21. Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku v podstatě obecně polemizuje s hodnotícími úvahami soudy nižších stupňů. Jeho výhrady fakticky představují pouhé subjektivní výhrady nad tím, že soudy důkazy vyhodnotily jinak, než by si on představoval či přál. Dovolatel tuto polemiku buduje metodou separace jednotlivostí, nezřídka i zcela marginálních, které vyzdvihuje a ze sebemenší (ačkoli pochopitelné a logicky vysvětlitelné) odchylky v detailu dovozuje dalekosáhlé závěry, jimiž se pokouší zpochybnit nosné informace pramenící z provedeného dokazování. Soudy vyčerpávajícím způsobem hodnotily provedené důkazy, kdy širokospektrálně posuzovaly všechny jejich aspekty jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemném souhrnu. Na tyto informace přitom nenahlížely pouze izolovaně či jednotlivě, ale komplexně vyhodnocovaly veškeré zjištěné okolnosti, které posuzovaly i v jejich vzájemné provázanosti. Právě a především takový komplexní náhled jim pak umožnil složit mozaiku do sebe navzájem zapadajících informací, které by jinak při separátním náhledu na ně mohly umožňovat více výkladových variant. Takové oddělené optiky se nesprávně domáhá obviněný, který se upínáním na teoreticky možné eventuality určité jednotlivosti snaží vyvolat dojem masivních nesrovnalostí v celku, jehož vyznění mu právě pro snahu koncentrovat se na jednotlivosti uniká. Obviněnému tak nelze přitakat v námitce o nedostačivosti či selektivnosti hodnotících úvah soudů, natož pak v tom, že by označoval rozpor (natož zjevný) mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a provedenými důkazy.
22. Pro úplnost stojí za zmínku, že ani v oněch jednotlivostech mu nelze dát za pravdu a jeho námitky se s uplatněným dovolacím důvodem zcela míjejí.
23. Nejvyšší soud na základě přezkoumání rozhodnutí soudů nižších stupňů a předloženého spisového materiálu nemá pochyb o tom, že zásadní příčinou následku, tj. úmrtí poškozeného, byla intoxikace pervitinem, což prokazují znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství a odvětví toxikologie, včetně výpovědí znalkyní v hlavním líčení. Pochybnosti nevznikají ani ohledně prokázání, že pervitin, který užil poškozený před svou smrtí, získal od dovolatele (uvedené prokazují výpovědi družky poškozeného a svědka R. K.). Soudy nižších stupňů spolehlivě vyloučily eventualitu, že by poškozenému pervitin bez jeho vědomí či dokonce proti jeho vůli podala jeho družka, což je podloženo soudně lékařským znaleckým posudkem a znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, odborným vyjádřením z oboru kriminalistika, odvětví chemie ke stopám psychotropní látky v použité sklenici a odborným vyjádřením z oboru kriminalistika, odvětví daktyloskopie, k daktyloskopické stopě na předmětné sklenici.
24. Vyčítá-li obviněný nižším soudům, že pochybily při posouzení věrohodnosti družky poškozeného, je možné plně odkázat na vyčerpávající odůvodnění zejména soudu prvního stupně v bodě 58 odůvodnění jeho rozsudku, k němuž nemá Nejvyšší soud výhrady.
25. Věrohodnost důkazu hodnotí soud (viz § 2 odst. 6 tr. ř.), který se s ním v plném rozsahu seznámil. Závěr o tom, zda je důkaz věrohodný, musí soud opírat nejen o jeho obsah, ale učinit jej musí po posouzení dalších důkazů a všech rozhodných skutečností. V posuzované věci se soudy se všemi rozhodnými okolnostmi řádně vypořádaly a vysvětlily, jak svědeckou výpověď družky poškozeného hodnotily. Nepřehlédly ani skutečnosti, které nebyla svědkyně schopná objasnit, zaobíraly se jimi a zaujaly srozumitelné a logické vysvětlení, proč nezpůsobují devalvaci ostatních informací, které svědkyně poskytla.
26. Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku namítal, že výpovědi svědků, které měly potvrdit, že pervitin pro poškozeného pocházel skutečně od dovolatele, jsou pouze důkazy nepřímé povahy.
27. Družka poškozeného a R. K. uváděli, že poškozený získal pervitin od D. Odvolací soud podtrhl, že tuto informaci dostali od samotného poškozeného, přičemž pokud je zřejmý původní pramen tohoto poznatku, tj. sám poškozený, není důvod pochybovat o jeho hodnověrnosti. V řešené věci takové pochyby nejsou, neboť jednak není zřejmý jakýkoli rozumný motiv, pro který by poškozený měl uvádět smyšlené jméno toho, kdo mu pervitin poskytuje. Nadto a zejména pro závěr, že šlo o D., tedy o obviněného, nepřímo svědčí i některé další skutečnosti plynoucí z provedeného dokazování (v podrobnostech srov. bod 31 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
28. Se závěry odvolacího soudu se Nejvyšší soud plně ztotožňuje, neboť souhrn (nepřímých) důkazů tvořil logickou a ničím nenarušovanou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících informací, které ve svém celku nejen spolehlivě prokazují všechny okolnosti předmětného skutku, objektivní i subjektivní stránku stíhaného zločinu a usvědčují z jeho spáchání obviněného, ale současně rozumně vylučují reálnou možnost jakéhokoliv jiného závěru, tj. že by pachatelem mohla být i jiná osoba (k tomu srov. př. rozhodnutí č. 38/1968-IV., č. 38/1970-I. Sb. rozh. tr.).
29. Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud pouze pro úplnost konstatuje, že za zcela bezpředmětnou je třeba považovat námitku dovolatele, že v rámci pitvy těla poškozeného nebyl proveden žádný detailní rozbor krve ani obsahu žaludku. Z bodů 44 a 45 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že předmětem znaleckého zkoumání byla jak krev, tak i obsah žaludku poškozeného. Z uvedených informací posléze vycházel soud prvního stupně v bodech 58 a 77 a následně odvolací soud v bodě 33 odůvodnění rozsudku. Na uvedenou námitku tedy není možné případně nazírat jako na nedostatek v samotných počátcích vyšetřování smrti poškozeného a tím méně jako na „opomenutý důkaz“ (což ostatně obviněný ani neuplatňuje).
30. Výhrady obviněného k závěru o jeho drogovém distributorství odběratelům L. M., R. a P. jsou pak veskrze obecné, takže ani neoznačují nějaký rozpor, natož pak rozpor zjevný, mezi obsahem důkazů a skutkovým závěrem soudů nižších stupňů.
31. Za dané situace tak lze ke zjištěnému skutkovému stavu v souladu s výše uvedeným souhrnně konstatovat, že soud prvního stupně posuzoval věrohodnost provedených důkazů důkladně a pečlivě, načež ze všech souvislostí, které se nabízely, logickým a přesvědčivým způsobem vyvodil shora uvedené skutkové závěry. Při respektování principu presumpce neviny a ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. tedy zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. Nejvyšší soud tak s ohledem na výše uvedené v dané věci neshledal žádných pochybností v tom smyslu, že by skutkové závěry soudu prvního stupně neměly oporu v provedených důkazech, přičemž k identickému závěru dospěl v dovoláním napadeném rozhodnutí rovněž soud odvolací. V nyní posuzované věci se přitom nejednalo ani o případnou existenci tzv. deformace důkazů ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu, tj. o vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09, a ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97), jež by měla za následek porušení zásady in dubio pro reo. Pouhá odlišná interpretace jednotlivých skutkových zjištění předložená obviněným v rámci jeho mimořádného opravného prostředku nemá procesní sílu odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, což platí zvláště za situace, kdy mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé je patrná zjevná logická návaznost. Za tohoto stavu Nejvyšší soud neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně a potvrzených soudem odvolacím, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu.
IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
32. K uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. pak je třeba akcentovat, že jednou ze základních podmínek jeho naplnění je zamítavé nebo odmítavé rozhodnutí o řádném opravném prostředku. V posuzované věci ovšem právě tento předpoklad splněn nebyl, neboť rozhodnutí odvolacího soudu nemělo daný charakter a ve skutečnosti se jednalo o rozhodnutí, jímž bylo, byť třeba jen částečně, vyhověno odvolání obviněného (napadený rozsudek soudu prvního stupně byl z podnětu jeho odvolání zrušen ve výroku o trestu).
V. Způsob rozhodnutí
33. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten vznesl námitky, které se s dovolacími důvody míjejí. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl způsobem upraveným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání.
34. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265 tr. ř.).
V Brně dne 19. 2. 2026
JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu
Vypracoval: Mgr. Ondřej Vítů soudce