11 Tdo 829/2023

Plný text

Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu Zpět na list Nové hledání 11 Tdo 829/2023 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. b) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:11. 12. 2025 Spisová značka:11 Tdo 829/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:11.TDO.829.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vyloučení soudce Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:16. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tdo 829/2023-17130 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 12. 2025 o dovolání obviněných 1. Z. B., 2. B. N. T., 3. A. D., 4. C. V. Q., 5. L. V. T. 6. P. N. T. 7. P. V. Q., a 8. Z. Ž., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 11. 2022, sp. zn. 15 To 72/2022, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 1 T 9/2020, takto: I. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných Z. B., A. D., C. V. Q., P. V. Q. a Z. Ž. odmítají. II. K dovolání obviněných B. N. T., L. V. T. a P. N. T. podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se ohledně těchto obviněných a s přiměřeným použitím § 261 tr. ř. také ohledně obviněných Z. B., A. D., C. V. Q., P. V. Q., Z. Ž., B. H. A., L. T. K., L. T. H., N. V. M. a N. V. S., zrušují rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 11. 2022, sp. zn. 15 To 72/2022, a ohledně těchto obviněných jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 10. 2021, sp. zn. 1 T 9/2020. III. Podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se zrušují i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. IV. Podle § 265l odst. 1, 3 tr. ř. se Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl v jiném složení senátu. V. Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obvinění B. N. T., L. V. T., P. N. T., P. V. Q., B. H. A., L. T. K., L. T. H. a N. V. S., berou do vazby z důvodu podle § 67 písm. a) tr. ř. VI. Podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř. a contrario se nepřijímá písemný slib obviněného L. V. T. VII. Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný Z. B. nebere do vazby. VIII. Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný Z. Ž. nebere do vazby. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, ze dne 1. 10. 2021, sp. zn. 1 T 9/2020, byl podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku ohledně obviněného Z. B. zrušen výrok o vině a trestu z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2018, č. j. 46 T 6/2018-271, jakož i další výroky mající ve výroku o vině svůj podklad a ohledně obviněného F. S. zrušen výrok o vině a trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 18. 9. 2018, č. j. 1 T 43/2018-190, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2018, č. j. 5 To 413/2018-207, jakož i další výroky mající ve výroku o vině svůj podklad, a znovu při vázanosti skutkovými zjištěnými ve zrušených rozsudcích bylo rozhodnuto tak, že: I. Obžalovaní Z. B., B. H. A., B. N. T., C. V. Q., L. T. K., L. V. T., L. T. H., N. V. S., P. N. T., P. V. Q., F. S. a Z. Ž., byli uznáni vinnými společně s již ohledně tohoto skutku ve Spolkové republice Německo odsouzeným A. D., společně s již odsouzenými D. V. C., K. V. D., N. N. G., N. Q. H., V. P. C., a H. P. H. S., a v jiné trestní věci stíhanými V. K., H. V. H., N. D. C., P. T. C., V. V. N., a dalšími neustanovenými osobami, zejména výrobci a dodavateli drogy a látek k její výrobě, jakož i s dalšími osobami působícími ve Spolkové republice Německo a České republice jako odběratelé drogy, v přesně nezjištěné době nejméně od června roku 2017 do 26. 8. 2019, na přesně nezjištěných místech jednak v České republice, zejména v Ústeckém kraji a v Praze, a dále v Nizozemském království a Spolkové republice Německo, ve vzájemné součinnosti a dělbě úkolů s cílem získat majetkový prospěch, se úmyslně podíleli na organizování, výrobě, transportu a následném obchodu s pervitinem, přičemž první část skupiny podléhající hlavnímu organizátorovi výroby pervitinu B. N. T. sestávající nejméně z L. V. T., N. V. S., N. Q. H., B. H. A. a H. P. H. S. v České republice, zejména v prodejnách společnosti Verkon a Inchema nakupovali chemikálie potřebné k výrobě pervitinu, a to červený fosfor, jód, kyseliny, alkálie a pomocné látky, dále v běžných marketech jako OBI, Baumax a Hornbach nakupovali potřebné nádoby (barely, konve, varné nádoby, nádoby pro extrakci a další) a další materiál (ochranné pomůcky a další) pro výrobu pervitinu, které převáželi na přesně nezjištěná místa do Nizozemí, z přesně nezjištěných zdrojů zajišťovali potřebný efedrin /či pseudoefedrin pro výrobu pervitinu a na území Nizozemí zřídili nezjištěný počet výroben pervitinu, z nichž jedna velkokapacitní byla provozována od nezjištěné doby do 4. 10. 2017 na adrese XY, XY, kde opakovaně vyráběli pervitin v řádech desítek kilogramů, který následně prostřednictvím P. T. C. odebírala druhá část skupiny ve složení nejméně V. P. C., K. V. D., H. V. H., N. D. C., L. T. H., D. V. C. a C. V. Q. a za pomoci dalších osob, nižších článků skupiny, kterými byli nejméně Z. B., A. D., V. K., N. N. G., P. V. Q., F. S. a Z. Ž., transportovala jej do České republiky či Spolkové republiky Německo a následně s vysokým finančním ziskem obchodovala, přičemž odběrateli byli nejméně L. T. K., P. N. T. a V. V. N. H. V. D. a V. P. C. pak dále nejméně v jednom případě zrealizovali obdobným způsobem obchod s konopím, které odebrali z Nizozemí, přičemž zprostředkovatelem byl P. T. C. a kurýrem N. N. G. Konkrétně B. N. T. jako vrcholný článek skupiny organizoval, financoval a koordinoval činnost skupiny zabývající se zřízením a provozem nejméně velkokapacitní výrobny pervitinu v Nizozemí na adrese XY, XY, kde bylo dne 4. 10. 2017 zajištěno nejméně 1,267 kg krystalické látky krémové barvy obsahující metamfetamin hydrochlorid a v nízké koncentraci methylsulfonylmethan, dále předměty užívané k výrobě pervitinu (váhy, odměrky, misky, síta, varné a další nádoby a jiné) znečištěné pervitinem či látkami potřebnými k jeho výrobě a značné množství odpadu po výrobě pervitinu z (pseudo)efedrinu tzv. jodofosforovou českou cestou. B. N. T. se sám v některých případech podílel na koordinaci nákupu a transportu chemikálií z České republiky do Nizozemí, přičemž konkrétně dne 27. 3. 2018 se sešel nejméně s L. V. T., který následně společně s N. Q. H. za užití vozidla Mercedes, registrační značky XY provedl v prodejně OBI v ulici XY v Praze XY nákup potřeb pro výrobu pervitinu, a to vrtaček, masek a nářadí. Dále dne 5. 4. 2018 poté, co L. V. T. provedl nákup potřebného vybavení výrobny pervitinu-kbelíků, svíček a ochranných masek v prodejně OBI, ulice XY, Praha XY, se B. N. T. sešel s L. V. T. Taktéž zajišťoval ubytování v Nizozemí pro dovozce chemikálií do výrobny pervitinu, docházel do výrobny pervitinu a dohlížel na výrobu. B. H. A. pak společně s dalšími blíže neustanovenými osobami nejméně ve varně pervitinu v Nizozemí, na adrese XY, XY, nejméně v jenom případě v přesně nezjištěné době v září roku 2017 prováděl samotnou výrobu pervitinu, přičemž na proces výroby dohlíželi B. N. T. a L. V. T. L. V. T. pro účely výroby pervitinu v Nizozemí zajišťoval v České republice organizaci nákupu chemikálií a potřebného vybavení pro výrobu pervitinu, jejich skladování v České republice a následný vývoz z České republiky do Nizozemí na místa jejich užití k výrobě pervitinu. V běžných prodejnách, které neidentifikují zákazníka, nakupoval i osobně, případně s dalšími osobami, a to nejméně dne 27. 3. 2018, kdy společně s N. Q. H. provedli nákup vrtaček, masek a nářadí v prodejně OBI v ulici XY v Praze XY, přičemž k převozu použili vozidlo Mercedes Benz CLA, registrační značky XY. Dne 5. 4. 2018 dále nakoupil v prodejně OBI v ulici XY v Praze XY kbelíky, svíčky a ochranné masky, k jejichž převozu rovněž použil vozidlo Mercedes Benz CLA, registrační značky XY. Dále za účelem nákupu chemikálií a předmětů sloužících k výrobě pervitinu sjednal v přesně nezjištěné době před červnem roku 2017 B. H. A., který s vědomím, že tyto chemikálie a předměty jsou určeny k výrobě pervitinu, pro L. V. T. v době nejméně od 28. 6. 2017 do 9. 5. 2018 nakoupil v prodejně chemikálií v provozovně společnosti Verkon s. r. o. v Praze celkem 38,5 kg červeného fosforu, 129 kg jodu, 80 l kyseliny chlorovodíkové 35%, 75 l kyseliny orthofosorečné 85%, 18 kg hydroxidu sodného, 4 l metanolu, 5 ks baněk, teploměr s normalizovaným zábrusem pro destilační baňku, 1 m silikonové hadice, 9 ks zkumavek, 500 ks latexových rukavic, 3 páry chemických rukavic, 6 000 ks indikátorových pH papírků, 3 ks polomasky 3M, 6 ks filtrů proti plynům, špachtli se lžičkou, 5 ks trubice a 4 ks odměrných lopatek za celkovou částku nejméně 582 661 Kč, přičemž L. V. T. předával finanční prostředky k nákupům a B. H. A. uvedené chemikálie a předměty poté dle pokynů L. V. T. ukládal do pronajatých skladů či vozidel, odkud byly poté vyváženy do výroben pervitinu v Nizozemí. Z celkového množství jódu zakoupeného B. H. A. mohlo být vyrobeno až 94 kg pervitinu a z celkového množství červeného fosforu pak až 92,756 kg metamfetaminu báze, resp. 115,419 kg metamfetaminu hydrochloridu. L. V. T. dále zajistil pro nákupy chemikálií a předmětů sloužících k výrobě pervitinu osobu H. P. H. S., který pro něj s vědomím, že tyto chemikálie a předměty jsou určeny k výrobě drog nejméně od 14. 9. 2017 do 26. 3. 2018, ať sám, či s pomocí dalších odsouzených osob H. T. A., A. O., a B. K., které si za tímto účelem sjednal, nakoupil nejméně v prodejně chemikálií v provozovně společnosti Verkon s. r. o. v Praze nejméně celkem 157,75 kg červeného fosforu, 204,25 kg jódu, 141 l kyseliny orthofosorečné, 5 l ethylacerátu, 20 l chloroformu, 37 l kyseliny chlorovodíkové, 20 l metanolu, 1 l xylenu, 30 l toluenu, 1 l acetonu, 4 kg hydroxidu sodného, a dále laboratorní vybavení, zejména Petriho misku, jednorázové latexové rukavice, odměrku s uchem a výlevkou o objemu 5000 ml, teploměr s normalizovaným zábrusem pro baňku o objemu 4000 ml, jádro se zahnutou rourkou, kónické gumové zátky, papírové filtrační archy o rozměru 50×50 cm, korkový podstavec pro baňky o objemu 1000 až 2000 ml, odměrnou lopatku, univerzální indikátorové pH papírky, univerzální nálevku, skleněné technické kuličky, skleněné trubičky, špachtle se lžičkou, baňku s plochým dnem o objemu 250 ml, tedy chemikálie a předměty sloužící k výrobě pervitinu, vše za celkovou částku 1 157 202 Kč, které poté podle pokynů L. V. T. ukládal do pronajatého skladu, odkud byly vyváženy do varen pervitinu v Nizozemí. Z celkového množství červeného fosforu nakoupeného H. P. H. S. a dalšími mohlo být vyrobeno 380,062 kg metamfetaminu báze, resp. 472,919 kg metamfetaminu hydrochloridu. L. V. T. dále za stejným účelem v přesně nezjištěné době před 11. 9. 2017 najal J. S., který pro něj v době od 11. 9. 2017 do 29. 9. 2017 za úplatu nakoupil v provozovně společnosti Verkon s. r. o. v Praze chemikálie a předměty určené k výrobě pervitinu, a to nejméně celkem 116 kg červeného fosforu, 35 kg jódu, 40 l kyseliny chlorovodíkové 35%, 50 l kyseliny orthofosforečné 85% a 14 ks baněk za celkovou částku nejméně 429 938 Kč, přičemž část z těchto nakoupených chemikálií J. S. dle pokynů L. V. T. odvezl do Nizozemí na adresu XY, XY, kde byla v suterénu domu zřízena velkokapacitní výrobna pervitinu, a další část odevzdal dne 2. 10. 2017 policii. Z celkového množství jodu nakoupeného J. S. mohlo být teoreticky vyrobeno až 25,7 kg pervitinu a z celkového množství červeného fosforu pak 279,475 kg metamfetaminu báze, resp. 347,757 kg metamfetaminu hydrochloridu. L. V. T. dále za účelem nákupu a následného transportu chemikálií a předmětů sloužících k výrobě pervitinu a pro další pomocné činnosti sjednal v přesně nezjištěné době N. V. S., který s vědomím, že chemikálie a předměty jsou určeny a budou použity k výrobě pervitinu nejméně dne 9. 5. 2018 provedl v prodejně chemikálií společnosti Inchema v Praze nákup 100 l benzínového čističe a poté v prodejně chemikálií společnosti Verkon v Praze nákup kyselin a dalšího materiálu, přičemž zakoupené věci naložil do vozidla VW Multivan, registrační značky XY, kterým byly tyto chemikálie téhož dne v 19:33 hodin vyvezeny z České republiky. N. V. S. dále dne 23. 9. 2018 manipuloval s chemikáliemi určenými pro výrobu pervitinu v Nizozemí naloženými ve vozidle Opel Astra, registrační značky XY, zaparkovaném v ulici XY v Praze a vozidlo přeparkoval do ulice XY v Praze. Ve dnech 24. 9. 2018 a 28. 9. 2018 N. V. S. opět manipuloval s věcmi naloženými v tomto vozidle Opel Astra, registrační značky XY. Dále za účelem nákupu a následného transportu chemikálií a předmětů sloužících k výrobě pervitinu, L. V. T. sjednal v přesně nezjištěné době N. Q. H., který dle pokynů zajišťoval přepravu a skladování chemikálií a předmětů sloužících k výrobě pervitinu a nakupoval v České republice chemikálie a předměty sloužící k výrobě pervitinu, a to s vědomím, že jsou určeny k výrobě pervitinu. Takto dne 21. 2. 2018 poté, co J. S. převzal na policii v XY chemikálie, a to konkrétně 48,5 kg červeného fosforu, ze kterého bylo možno vyrobit až 147,416 kg metamfetamin hydrochloridu, a 15 kg jodu, z něhož by bylo možno vyrobit až 11,045 kg metamfetamin hydrochloridu, se N. Q. H. podílel na jejich převozu a uložení do pronajatého skladu v ulici XY, Praha XY. Dne 11. 4. 2018 N. Q. H. provedl v prodejnách OBI a Hornbach v Praze nákupy chemikálií jako acetonu a dalšího materiálu, k jejichž převozu užil vozidlo VW Multivan, registrační značky XY. Dále N. Q. H. manipuloval s předměty určenými k výrobě pervitinu naloženými ve vozidle Opel Astra, registrační značky XY. P. T. C. byl prostředníkem mezi výrobci pervitinu v Nizozemí, tedy části skupiny kolem B. N. T. a odběrateli z České republiky, přičemž z české strany komunikoval ve většině případů nejprve s V. P. C. a následně s dalšími osobami. Dle požadavku české strany ověřil možnosti dodání pervitinu vyrobeného v Nizozemí a zajistil následné předání vyrobeného pervitinu, na kterém se buď osobně podílel, anebo za tímto účelem zajistil další osoby. Kromě pervitinu zprostředkoval z Nizozemí nejméně v níže uvedeném případě i sušené konopí. V. P. C. byl hlavním článkem části skupiny zajišťující odbyt pervitinu a sušeného konopí z Nizozemí, koordinoval jejich transport do České republiky či dalších zemí, komunikoval v Nizozemí s P. T. C., který zajišťoval pervitin a nejméně v jednom případě sušené konopí, a obvykle mu hradil jejich cenu, a současně se i sám v níže uvedených případech podílel na transportech drog. K. V. D. byl společníkem V. P. C., zajišťoval organizaci transportu a kurýry pro převoz drog z Nizozemí do České republiky či dalších států. V některých případech stejně jako V. P. C. v dalším vozidle doprovázel kurýra s drogou, a tím dohlížel na řádný transport. V České republice pak zajišťoval velkoodběratele získaných drog. O. V. C., L. T. H., H. V. H. a N. D. C. byli odběrateli pervitinu a zároveň se podíleli na organizaci transportů a samotných transportech pervitinu. C. V. Q. se jako nižší článek skupiny podílel na transportech drog a pomocných činnostech. L. T. K., P. N. T. a V. V. N. byli odběrateli pervitinu dovezeného z Nizozemí. V. K. byl osobou podřízenou a pracující pro V. P. C., dle jehož požadavků zajistil nejméně kurýra Z. B. pro převoz drog, s kurýrem si přebíral kurýrní vozidla, kurýra nejméně jednou vyplatil a během kurýrních cest s ním byl v kontaktu a prováděl další pomocné činnosti dle požadavků V. P. C. Z. Ž. byl podřízeným K. V. D., pro nějž pracoval jednak jako kurýr sušeného konopí nejméně v rámci České republiky a jemuž dále zprostředkoval kurýra pro převoz drog F. S., kterému za tímto účelem zapůjčil své vozidlo. Z. B., N. N. G., P. V. Q. a F. S. byli nejnižšími články skupiny v pozici kurýrů drog, kteří s vědomím, že budou nelegálně převážet drogu, dle pokynů za úplatu odjeli určeným vozidlem na určená místa, kde jim byla do vozidel uložena, či jinak předána droga, kterou dle pokynů odvezli na místo určení. A. D. se jako nejnižší článek skupiny v pozici kurýra podílel na transportu pervitinu. Za účelem skladování chemikálií a předmětů určených k výrobě pervitinu před jejich transportem z České republiky skupina využívala nejméně skladovací prostory na adrese XY, Praha XY, kde nejméně dne 19. 7. 2018 bylo uskladněno celkem 12 kg jódu, 42 kg červeného fosforu a 115 ks elektrických předřadníků 600 W. Za účelem nákupu, skladování a vývozu chemikálií a předmětů sloužících k výrobě pervitinu z České republiky do Nizozemí pak byly nejméně z pokynu L. V. T. užívány nejméně vozidla VW Multivan, registrační značky XY a Opel Astra, registrační značky XY, v němž bylo nejméně dne 26. 8. 2019 uloženo 17,139 kg jódu, 24,35 kg hydroxidu sodného, 61 kg červeného fosforu, 14 l kyseliny chlorovodíkové, 5 l kyseliny fosforečné, 3 600 ks pH indikátorových proužků, jednohrdlá 10 l laboratorní baňka a kuchyňský váleček potřísněný pervitinem. V místě bydliště L. V. T. na adrese XY XY se nejméně dne 26. 8. 2019 nacházela nádoba obsahující celkem 193,78 g pervitinu obsahující celkem 13,25 g báze metamfetaminu při koncentraci 6,840 % a dále pečící papír s 0,15 g pervitinu, skleněná kádinka obsahující 0,09 g pervitinu a plastová dóza a plastový trychtýř nesoucí stopy pervitinu. Takto poté, co byl v Nizozemí vyroben pervitin: I. 3. obžalovaná L. T. H. po předchozí komunikaci před 20. 11. 2017 mezi V. P. C. a P. T. C. o možnosti odebrat z Nizozemí pervitin, přičemž odběrateli nejméně jeho části byli společně D. V. C., H. V. H., L. T. H. a N. D. C., zatímco K. V. D. a H. V. H. zajišťovali kurýry pro převoz pervitinu z Nizozemí, nejméně V. P. C., N. D. C., L. T. H. a D. V. C. odjeli do Nizozemí, kde se dne 23. 11. 2017 kolem 17:00 hodin sešli v XY v Nizozemí a poté převzali na přesně nezjištěném místě od osob, které zprostředkoval P. T. C., pervitin, se kterým posléze opustili Nizozemí, jeli přes Německo a krátce po 23. hodině vozidly Audi A3, německé registrační značky XY, Audi A6, německé registrační značky XY, a VW Passat, registrační značky XY, přijeli do České republiky; dne 24. 11. 2017 V. P. C. informoval K. V. D., že přijel s pervitinem, a řešili společně jeho prodej. I. 4. obžalovaná L. T. H. po předchozí komunikaci mezi V. P. C. a P. T. C. o možnosti odebrat z Nizozemí pervitin, přičemž odběrateli nejméně jeho části byli společně D. V. C., L. T. H. a N. D. C., zatímco K. V. D. zajišťoval kurýra pro převoz pervitinu z Nizozemí, nejméně V. P. C., N. D. C., L. T. H. a D. V. C. dne 26. 11. 2017 odjeli do Nizozemí, kde na přesně nezjištěném místě od nezjištěných osob, které zprostředkoval P. T. C. převzali pervitin, se kterým posléze opustili Nizozemí, jeli přes Německo a dne 28. 11. 2017 po 22:20 hodině vozidly Audi A3, německé registrační značky XY, Audi A6, německé registrační značky XY, a VW Passat, registrační značky XY, přijeli do České republiky, přičemž získaný pervitin byl ukryt nejméně v prostoru zadního nárazníku vozidla VW Passat, registrační značky XY, které řídil N. D. C. I. 5. obžalovaní Z. B. a L. T. H. po předchozí komunikaci mezi V. P. C. a P. T. C. o možnosti odebrat z Nizozemí pervitin, přičemž odběrateli nejméně jeho části byli společně D. V. C., L. T. H. a N. D. C. a dalšího odběratele se snažil zajistit V. P. C., následně D. V. C. a N. D. C. po dohodě s V. P. C. dne 3. 12. 2017 pro účely převozu pervitinu vypůjčili vozidlo VW Passat Variant, registrační značky XY, a téhož dne V. P. C. a D. V. C. vozidlem Audi A3, německé registrační značky XY, odcestovali do Nizozemí, kde na přesně nezjištěném místě od nezjištěné osoby, kterou zprostředkoval P. T. C., převzali pervitin a vrátili se dne 5. 12. 2017 do České republiky. Dne 6. 12. 2017 pak V. P. C. kontaktoval V. K., aby zajistil kurýra a přijel s ním pro kurýrní vozidlo VW Passat Variant, registrační značky XY. V. K. jako kurýra zajistil Z. B. Posléze dne 6. 12. 2017 po 13:25 hodině si V. K. a Z. B. převzali v tržnici XY v Praze od V. P. C. a D. V. C. toto kurýrní vozidlo společně s instrukcemi, mobilním telefonem a financemi na cestu. Poté Z. B. v 15:31 hodin vozidlem VW Passat Variant, registrační značky XY, odjel dle pokynů z České republiky do Nizozemí, kde se ubytoval v hotelu ve městě XY. Do Nizozemí zároveň téhož dne odcestovali V. P. C. a nejméně vozidlem BMW 353, registrační značky XY, D. V. C., N. D. C. a L. T. H. V. P. C. společně s N. D. C. a L. T. H. se v Nizozemí kontaktovali s kurýrem Z. B., převzali si od něj kurýrní vozidlo VW Passat Variant, registrační značky XY, a V. P. C. sám či prostřednictvím dalších osob uschoval do prostoru zadního nárazníku vozidla pervitin a vozidlo vrátil Z. B., jemuž N. D. C. dal pokyn, aby s vozidlem jel na blíže neurčené místo v Německu ve městě XY. Z. B. poté dne 7. 12. 2017 v 11:35 hodin odjel z Nizozemí na přesně nezjištěné místo v Německu, kde si vozidlo opět převzal V. P. C. společně s N. D. C. a L. T. H. a část pervitinu zde vyložili. Poté vozidlo Z. B. opět vrátili a ten se s ním dle pokynů dne 7. 12. 2017 vrátil do České republiky do místa svého bydliště v ulici XY v XY. Do České republiky se zároveň dne 7. 12. 2017 po 19:25 hodině vozidlem BMW 353, registrační značky XY vrátili i V. P. C., N. D. C. a L. T. H. Dne 8. 12. 2017 si kurýrní vozidlo VW Passat Variant, registrační značky XY s pervitinem v místě bydliště Z. B. v XY vyzvedl V. K. a převezl je do garážového komplexu v ulici XY v Praze, odkud N. D. C. s dalšími dvěma dosud neztotožněnými muži po dohodě s V. P. C. pervitin o hmotnosti nejméně 29 kg vyzvedl. Za uvedenou cestu V. P. C. vyplatil V. K. částku 80 000 Kč, z nichž si V. K. 50 000 Kč ponechal a 30 000 vyplatil Z. B. I. 6. obžalovaní Z. B. a L. T. H. v přesně nezjištěné době před 14. 12. 2017 V. P. C., který se od 9. 12. 2017 nacházel v Nizozemí, po dohodě s N. D. C., že je třeba převézt do České republiky nejméně pervitin vyložený dne 7. 12. 2017 v XY v Německu, dal pokyn V. K., aby opatřil kurýra pro převoz drog a přijel s ním pro kurýrní vozidlo. V. K. jako kurýra zajistil Z. B. Posléze dne 14. 12. 2017 po 11:20 hodině si V. K. a Z. B. převzali v Ústí nad Labem v ulici XY u OD Makro od N. D. C. a L. T. H. kurýrní vozidlo VW Passat Variant, registrační značky XY, společně s instrukcemi na cestu. Poté kurýr Z. B. tímto vozidlem odjel na určené místo do Německa v doprovodu vozidla BMW 535, registrační značky XY, ve kterém se nacházeli N. D. C. a L. T. H. Následně na přesně nezjištěném místě v Německu se za pomoci telefonního spojení s V. P. C. a V. K., N. D. C. a L. T. H. kontaktovali s kurýrem Z. B., převzali si od něj kurýrní vozidlo VW Passat Variant, registrační značky XY, do prostoru zadního nárazníku uschovali pervitin a hašiš a vozidlo vrátili kurýrovi Z. B. s pokynem k cestě zpět do České republiky do Prahy, ulice XY, kde mělo dojít k předání kurýrního vozidla s drogami. Z. B. se vydal na cestu zpět v doprovodu vozidla BMW 535, registrační značky XY, ve kterém se nacházeli N. D. C. a L. T. H., přičemž do České republiky se vrátili dne 14. 12. 2017 po 17:01 hodině. Zároveň V. K. vyjel do Prahy do tržnice XY, kde čekal na kurýra Z. B., aby jej po odevzdání kurýrního vozidla odvezl do místa bydliště. Dne 14. 12. 2017 v 18:55 hodin byl kurýr Z. B. zadržen policií v ulici XY v Praze XY, přičemž v prostoru zadního nárazníku vozidla VW Passat Variant 3C, registrační značky XY bylo nalezeno 9 plastových sáčků s obsahem celkem 8 476,9 g pervitinu s obsahem báze metamfetaminu o celkové hmotnosti 6 806,95 g a dále dva plastové sáčky s obsahem celkem 177,4 g hašiše s obsahem 23,2 g Ä9-tetrahydrocannabinolu. Za zprostředkování kurýra pro uvedenou cestu vyplatil V. P. C. prostřednictvím blíže nezjištěného muže vietnamské národnosti V. K. částku 80 000 Kč, kterou si V. K. celou ponechal, ačkoli předtím Z. B. za cestu přislíbil částku 30 000 Kč. I. 10. L. T. K., P. N. T., F. S., Z. Ž. po předchozí objednávce nejméně 3,7 kg pervitinu nejméně ve dnech 21. 3. 2018 a 22. 3. 2018 osobami P. N. T. a L. T. K. od K. V. D., dohodl V. P. C. s P. T. C. možnost odběru pervitinu v Nizozemí a zároveň pověřil K. V. D. organizací cesty a zajištěním kurýra pro převoz pervitinu z Nizozemí, na základě čehož K. V. D. nejpozději dne 25. 3. 2018 kontaktoval svého kurýra Z. Ž., který však kurýrní cestu do Nizozemí kvůli svému zdravotnímu stavu odmítl, avšak zajistil pro K. V. D. za sebe kurýra F. S. a zároveň mu pro převoz pervitinu zapůjčil své vozidlo VW Passat, registrační značky XY. Posléze 29. 3. 2018 K. V. D. a V. P. C. jedním vozidlem a kurýr F. S. vozidlem VW Passat, registrační značky XY, odcestovali do Nizozemí, kde poblíž města XY od blíže nezjištěné osoby, kterou zprostředkoval P. T. C., převzali pervitin, který ukryli do vozidla ke kurýrovi F. S., který jej posléze 30. 3. 2018 kolem 17:50 hodin převezl v doprovodu vozidla s V. P. C. a K. V. D. do České republiky, přičemž požadované množství pervitinu bylo ještě téhož dne v XY předáno zprostředkovateli L. T. K., který jej předal P. N. T. za účelem další distribuce dalším neustanoveným osobám. I. 11. L. T. K., P. N. T., P. V. Q. na základě předchozí objednávky nejméně 2 kg pervitinu osobou P. N. T. prostřednictvím L. T. K. od K. V. D. a dále objednávky nejméně 2 kg pervitinu osoby V. V. N., dojednal V. P. C. s P. T. C. možnost odběru pervitinu v Nizozemí a zároveň pověřil K. V. D. sehnáním kurýra a kurýrního vozidla na cestu pro pervitin; následně dne 31. 3. 2018 K. V. D. a V. P. C. jedním vozidlem a kurýr P. V. Q. druhým vozidlem odcestovali do Nizozemí na místo poblíž města XY, kde se V. P. C. zkontaktoval s P. T. C. a poté na přesně nezjištěném místě od blíže nezjištěné osoby, či osob, které zprostředkoval P. T. C., převzali V. P. C. a K. V. D. nejméně 4 kg pervitinu, který naložili do vozidla k P. V. Q. a posléze 1. 4. 2018 převezli do České republiky. V přesně nezjištěné době dne 2. 4. 2018 nejméně K. V. D. v prostorách tržnice XY v XY předal nejméně 2 kg pervitinu osobě V. V. N. a nejméně 2 kg pervitinu osobě L. T. K., který jej za účelem další distribuce dalším neustanoveným osobám obratem předal P. N. T. I. 12. C. V. Q., L. T. K., P. N. T., S. F. na základě předchozí objednávky nejméně 2 kg pervitinu osobou P. N. T. prostřednictvím L. T. K. od K. V. D., dojednal V. P. C. s P. T. C. možnost odběru pervitinu v Nizozemí a zároveň K. V. D. zajistil kurýra F. S., který se nejméně dne 5. 4. 2018 na pokyn K. V. D. a V. P. C. snažil vypůjčit v autopůjčovně na své jméno vozidlo pro účely kurýrní cesty. Dne 13. 4. 2018 K. V. D., V. P. C. a C. V. Q. v jednom vozidle a kurýr F. S. v druhém vozidle odcestovali do Nizozemí, kde na přesně nezjištěném místě od blíže nezjištěné osoby převzali nejméně 3,8 kg pervitinu, který zajistil P. T. C., a posléze jej dne 15. 4. 2018 převezli do České republiky. Dne 16. 4. 2018 okolo 15:30 hodin v tržnici XY v XY předali nejméně 2 kg pervitinu osobě L. T. K., který jej dále předal P. N. T. za účelem další distribuce dalším neustanoveným osobám. I. 13. C. V. Q., L. T. K., P. N. T., P. V. Q., na základě předchozí objednávky nejméně ze dne 5. 5. 2018 v množství přinejmenším 3 kg pervitinu za cenu okolo 19.500 EUR za 1 kg osobou P. N. T. prostřednictvím L. T. K. od K. V. D., dojednal V. P. C. s P. T. C. možnost odběru pervitinu v Nizozemí a zároveň K. V. D. pověřil C. V. Q. opatřením kurýrního vozidla a zajistil kurýra P. V. Q. C. V. Q. následně 9. 5. 2018 v autopůjčovně v XY na Slovensku zajistil kurýrní vozidlo a téhož dne po 17. hodině C. V. Q., K. V. D. a V. P. C. jedním vozidlem a kurýr P. V. Q. druhým vozidlem odjeli do Nizozemí, kde na přesně nezjištěném místě od blíže nezjištěné osoby, kterou zajistil P. T. C. převzali nejméně 4 kg pervitinu, který posléze dne 11. 5. 2018 v brzkých ranních hodinách převezli do České republiky. Téhož dne v odpoledních hodinách na parkovišti u vietnamské tržnice XY v XY K. V. D. a V. P. C. předali pervitin odběrateli P. N. T. za účelem další distribuce dalším neustanoveným osobám. II. Obžalovaní C. V. Q., L. T. K., N. V. M., F. S. a Z. Ž. společně s již odsouzenými D. V. T., K. V. D., K. V. D. v rámci České republiky nejméně od prosince roku 2017 do srpna roku 2018 obchodoval s konopím, které za účelem dalšího prodeje odebíral nejméně od N. V. M., D. V. T. a L. T. K., kteří byli zároveň též zprostředkovateli obchodů se sušeným konopím. Jako kurýři sušeného konopí a pomocné osoby zajišťující doprovod při jeho převzetí a převozu působili Z. Ž., C. V. Q. a F. S., konkrétně: II. 1. Z. Ž. v přesně nezjištěné době nejméně od konce roku 2017 do léta roku 2018 po předchozí dohodě s neustanoveným dodavatelem konopí jménem či přezdívkou „Say“ K. V. D. nejméně v šesti případech převzal prostřednictvím kurýra Z. Ž. na parkovišti u OD OBI či prodejny LIDL ve XY celkem nejméně 40 kg sušeného konopí, a to za částku 65 000 až 70 000 Kč za 1 kg; konopí dále prodával nejméně neustanovené odběratelce jménem či přezdívkou „Bich“ z XY za částku za kilogram o 5 000 Kč až 8 000 Kč vyšší. II. 2. Z. Ž. v přesně nezjištěné době od 30. 1. 2018 do 3. 2. 2018 K. V. D. nejméně v jednom případě zakoupil nejméně 7 kg sušeného konopí a pro jeho převoz si zajistil kurýra Z. Ž., který dle jeho pokynů jel dne 3. 2. 2018 v ranních hodinách vozidlem VW Passat, registrační značky XY, do Karlových Varů, kde na parkovišti u prodejny Billa čekal na K. V. D. a jeho další pokyny; následně se kolem 18:00 hodin zalekl policejních kontrol a z místa odjel, aniž by vyčkal na K. V. D., v důsledku čehož si K. V. D. musel konopí od dodavatele vyzvednout a převézt sám. II. 3. L. T. K. dne 20. 2. 2018 v přesně nezjištěné době od 13:17 hodin do 16:55 hodin si K. V. D. po předchozí komunikaci od L. T. K. za účelem další distribuce na přesně nezjištěném místě na XY převzal 4 balíky sušeného konopí o hmotnosti po 1,96 kg včetně obalu. II. 4. C. V. Q., F. S. a (pro toto jednání již odsouzený) N. V. M. K. V. D. sjednal s N. V. M. obchod se sušeným konopím, ke kterému došlo dne 30. 4. 2018, přičemž organizátorem přepravy konopí byl K. V. D., který zajistil kurýra F. S., který pro účely kurýrní cesty použil svoje vozidlo Opel Corsa, registrační značky XY, a následně K. V. D. a C. V. Q. odjeli vozidlem Audi A6, registrační značky XY, a F. S. vozidlem Opel Corsa, registrační značky XY do ulice XY v XY, kde K. V. D. zašel do domu č. p. XY, odkud společně s dodavatelem konopí N. V. M. vynesl kostkovanou tašku obsahující tři pytle se sušeným konopím, konkrétně s 9,003 kg separovaných vrcholových částí rostliny konopí obsahujících 908,7 g účinné látky Ä9-tetrahydrocannabinol. Tyto tašky s konopím poté společně s kurýrem F. S. naložili do zavazadlového prostoru vozidla Opel Corsa, registrační značky XY, a poté obě vozidla z místa odjela, přičemž posádka Audi A6 doprovázela kurýra F. S. jedoucího v Opel Corsa; dne 30. 4. 2018 v 13:55 hodin byl F. S. se shora uvedeným konopím v Praze XY zadržen policejním orgánem. II. 5. L. T. K., N. V. M. po předchozí komunikaci mezi odběratelem K. V. D. a zprostředkovatelem L. T. K., domluvil L. T. K. nejméně ve dnech 30. 7. 2018 až 1. 8. 2018 s dodavatelem N. V. M. obchod se sušeným konopím za cenu 75 000 až 76 000 Kč za 1 kg; K. V. D. si zajistil dosud neustanoveného kurýra a následně dne 3. 8. 2018 sám vozidlem Škoda Octavia, slovenské registrační značky XY, a neztotožněný kurýr vozidlem Škoda Octavia, registrační značky XY, jeli do ulice XY v XY. K. V. D. zaparkoval před domem č.p. 31, kde se v 11:39 hodin zkontaktoval s N. V. M. a uskutečnil obchod se sušeným konopím. Ve 12:25 hodin z domu č.p. XY vyšel s K. V. D. D. V. T. a vozidlem Škoda Octavia, slovenské registrační značky XY, přejeli k domu č. p. XY, kde neustanovený kurýr předal osobě D. V. T. vozidlo Škoda Octavia, registrační značky XY, a D. V. T. s ním přejel zpět k domu č. p. XY, kde ze zaparkovaného vozidla VW Passat, registrační značky XY, vyndal zavazadlo se sušeným konopím o hmotnosti nejméně 9 kg a uložil je na zadní sedadla kurýrního vozidla Škoda Octavia, registrační značky XY, poté D. V. T. vozidlem odjel zpět k domu č. p. XY, kde si vozidlo znovu převzal blíže neustavený kurýr, který s ním poté, následovaný K. V. D. ve vozidle Škoda Octavia, slovenské registrační značky XY, z místa odjel. II. 6. L. T. K., N. V. M. po předchozí dohodě o obchodu se sušeným konopím mezi dodavatelem N. V. M., zprostředkovatelem L. T. K. a odběratelem K. V. D., dne 8. 8. 2018 odjel K. V. D. vozidlem Škoda Octavia, slovenské registrační značky XY, do ulice XY v XY, kde v 9:39 hodin zaparkoval u domu č. p. XY a vešel do něj. Po jednání mezi K. V. D., N. V. M. a D. V. T. z domu vyšel D. V. T., nasedl do vozidla VW Passat, registrační značky XY, a odjel na parkoviště v ulici XY u domu č. p. XY, odkud pokračoval pěšky do ulice XY k zaparkovanému vozidlu Škoda Superb, registrační značky XY, v jehož zavazadlovém prostoru byla naložena velká světlá taška se sušeným konopím, s jejímž obsahem manipuloval, a poté tímto vozidlem jel zpět do ulice XY, zaparkoval u domu č. p. XY, kde z vozidla vyndal uvedenou tašku a vešel s ní do domu. Poté z domu vyšli K. V. D., N. V. M. a posléze i D. V. T. s předmětnou taškou obsahující nejméně 4 kg sušeného konopí, kterou odnesl k vozidlu Škoda Octavia, slovenské registrační značky XY. K. V. D. tuto tašku do vozidla naložil a z místa odjel. III. A. D. V přesně nezjištěné době před 2. 1. 2017 nejméně ve dvou případech na základě pokynu odsouzeného K. V. D. za úplatu převážel v rámci České republiky sušené konopí v množství vždy nejméně 4 kg, a takto obžalovaní jednali s vědomím, že se jedná o omamné a psychotropní látky a prekursory k jejich výrobě a že nakládání s takovými látkami je nezákonné, a ačkoliv neměli k nakládání s těmito látkami jakékoli zákonné oprávnění, přičemž − metamfetamin (pervitin) je jako psychotropní látka uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle § 44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek, a dále je zařazen do Seznamu II. Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.), − konopí je uvedeno jako omamná látka v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle § 44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek, − sušená drť rostliny konopí a hašiš obsahují psychotropní látku Ä9-tetrahydrocannabinol, která je uvedena v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle § 44c zákona č. 167/1998, Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek, − pseudoefedrin je uveden jako prekursor v přílohách k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 219/2009 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1258/2013, a v nařízení Rady (ES) č. 111/2005, − a kyselina chlorovodíková,toluen a aceton jsou jako pomocné látky uvedeny v přílohách k Nařízení Evropského parlamentu a Rady Evropského společenství č. 273/2004 a nařízení Rady Evropského společenství č. 111/2005, a červený fosfor je jako pomocná látka uveden v příloze k nařízení vlády č. 458/2013 Sb., o seznamu výchozích a pomocných látek a jejich ročních množstevních limitech. Tím spáchali: obvinění Z. B., B. H. A., B. N. T., C. V. Q., L. T. K., L. V. T., L. T. H., N. V. S., P. N. T., P. V. Q., F. S. a Z. Ž. - zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku obviněný N. V. M. - zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku obviněný A. D. - zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku Za to byli odsouzeni: obviněný Z. B. podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku a § 283 odst. 4 tr. zákoníku ke společnému trestu odnětí svobody ve výměře deseti (10) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na str. 15 výroku rozsudku. obviněný B. N. T. podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře sedmnácti (17) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na str. 16 výroku rozsudku. obviněný A. D. podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře šesti (6) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. obviněný C. V. Q. podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře deseti (10) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl dále odsouzen k trestu vyhoštění ve výměře deseti (10) let. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku mu byl též uložen peněžitý trest ve výměře 230 denních sazeb po 100 Kč, celkem ve výši 23 000 Kč. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na str. 16 výroku rozsudku. obviněný L. V. T. podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře šestnácti (16) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na str. 17 výroku rozsudku. obviněný P. N. T. podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře třinácti (13) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl dále odsouzen k trestu vyhoštění ve výměře deseti (10) let. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl též uložen trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na str. 19 výroku rozsudku. obviněný P. V. Q. podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře deseti (10) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl též uložen trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na str. 19 výroku rozsudku. obviněný Z. Ž. za výše uvedený zvlášť závažný zločin, jakož i za zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2018, č. j. 57 T 2/2018-14900, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 5. 2019, č. j. 15 To 23/2019-15006, podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku a § 283 odst. 4 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře třinácti (13) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl též uložen trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na str. 20 výroku rozsudku. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2018, č. j. 57 T 2/2018-14900, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 5. 2019, č. j. 15 To 23/2019-15006, jakož i všechna další rozhodnutí, na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku bylo rovněž rozhodnuto o zabrání věcí blíže specifikovaných na str. 20-21 výroku rozsudku. Tímtéž rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto o trestech ohledně obviněných N. V. M., L. T. K., L. T. H. a N. V. S. Podle § 226 písm. b) tr. ř. byl obviněný N. L. M. zproštěn obžaloby státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 7. 8. 2020, č. j. 1 KZV 75/2019-1603, pro skutky v rozsudku blíže popsané na str. 21 a 22 výroku rozsudku. 2. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali jednak státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem v neprospěch obviněného N. V. M., jednak obvinění Z. B., B. H. A., B. N. T., A. D., C. V. Q., L. T. K., L. V. T., L. T. H., N. V. S., P. N. T., P. V. Q. a Z. Ž., rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 11. 2022, sp. zn. 15 To 72/2022 tak, že: I. Z podnětu odvolání státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. zrušil ohledně obviněného N. V. M. ve výroku o vině pod bodem II. 4., II. 5. a II. 6., a v celém výroku o uloženém trestu. II. Z podnětu odvolání obviněného A. D. napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. zrušil ohledně tohoto obviněného v celém rozsahu. III. Z podnětu odvolání obviněných B. H. A., B. N. T., L. T. K., L. V. T., L. T. H., N. V. S., P. N. T. napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výrocích o trestech odnětí svobody uložených těmto obviněným a ve výrocích o způsobu jejich výkonu, a z podnětu odvolání obviněného Z. Ž. napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil v celém výroku o uloženém trestu. IV. Dále za podmínek podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že: znovu rozhodl o vině a trestech ohledně obviněných N. V. M. a A. D. Obviněného A. D. tak nově uznal vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, a to na podkladě skutkových zjištění, že: v přesně nezjištěné době před 2. 1. 2017 nejméně ve dvou případech na základě pokynu obviněného K. V. D. za úplatu převážel v rámci České republiky sušené konopí v množství vždy nejméně 4 kg, přičemž konopí je uvedeno jako omamná látka v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle § 44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek, a sušená drť rostliny konopí a hašiš obsahují psychotropní látku Ä9-tetrahydrocannabinol, která je uvedena v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle § 44c zákona č. 167/1998, Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek. Za to jej odsoudil podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře čtyř (4) roků, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Rovněž nově odsoudil: obviněného B. N. T. při nezměněném výroku o vině a trestu propadnutí věci, podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti (14) roků, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou obviněného L. V. T. při nezměněném výroku o vině a trestu propadnutí věci, podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání třinácti (13) roků, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou obviněného P. N. T. při nezměněném výroku o vině a trestu propadnutí věci, podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jedenácti (11) roků, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou obviněného Z. Ž. při nezměněném výroku o vině za výše uvedený zvlášť závažný zločin, jakož i za zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2018, č. j. 57 T 2/2018-14900, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 5. 2019, č. j. 15 To 23/2019-15006, podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku a § 283 odst. 4 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře dvanácti (12) roků, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu dále uložil trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na str. 6 výroku rozsudku. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2018, č. j. 57 T 2/2018-14900 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 5. 2019, č. j. 15 To 23/2019-15006, jakož i všechna další rozhodnutí, na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Tímtéž rozsudkem znovu rozhodl o trestech i ohledně obviněných B. H. A., L. T. K., L. T. H. a N. V. S. V. Podle § 256 tr. ř. odvolání obviněných Z. B., P. V. Q. a C. V. Q. jako nedůvodná zamítl. Jinak ponechal napadený rozsudek beze změn. II. Dovolání a vyjádření k nim 3. Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podali obvinění Z. B., B. N. T., A. D., C. V. Q., L. V. T., P. N. T., P. V. Q. a Z. Ž., prostřednictvím svých obhájců dovolání. 4. Obviněný Z. B. uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. s odůvodněním, že rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, přičemž odsuzující rozsudek je zatížen vadou nesprávného právního posouzení skutku nebo jiného nesprávného hmotněprávního posouzení. 5. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ten obviněný v prvé řadě vztáhl k otázce totožnosti skutku. K tomu uvedl, že v minulosti bylo proti němu vedeno trestní stíhání pro skutek pod bodem I. 6 (cesta č. 2), v rámci kterého byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2018, č. j. 46 T 6/2018-271, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 3. 2019, č. j. 11 To 1/2019-294, uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. 6. Přitom cesta č. 1 se uskutečnila ve dnech 6. – 7. 12. 2017 na trase Česká republika – Nizozemsko, město XY – Německo, město XY – Česká republika, a cestu č. 2 absolvoval dne 14. 12. 2017 na trase Česká republika – Německo, město XY – Česká republika. V případě cesty č. 1 a cesty č. 2 „vezl“ tutéž zásilku drog. V rámci cesty č. 1 zásilky drog vezl na trase Nizozemí – Německo (XY), kde byla tato zásilka vyložena. V rámci cesty č. 2 se pak o cca týden později vrátil do Německa (město XY) pro tutéž zásilku drog, kterou převážel na trase Německo (XY) – Česká republika, přičemž v rámci cesty č. 2 byl následně zadržen policií. Domnívá se tedy, že skutek, pro který byl v tomto původním trestním stíhání pravomocně odsouzen, je totožný se skutkem I. 6 v nynější trestní věci, kdy v rámci každé ze dvou tam popsaných cest fakticky nakládal s jednou a tou samou zásilkou drog. Tím byla založena překážka věci rozhodnuté. Pro skutek I. 5 tedy nemělo být zahajováno trestní stíhání, neměl být vyhlášen další odsuzující rozsudek a ani nebyl důvod pro ukládání společného trestu. Nyní vedené trestní stíhání jeho osoby tak bylo od počátku nepřípustné ve smyslu § 11 odst. 1 písm. h) tr. ř. 7. Pokud se jedná o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v jeho rámci předně namítl, že soudy pochybily v tom, že rozhodná skutková zjištění stran srozumění s tím, že bude převážet drogy, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Zpochybnil svoje zavinění ve formě nepřímého úmyslu, k čemuž uvedl, že byl v případě cesty č. 1 i cesty č. 2 přesvědčen o tom, že jejich účelem měl být převoz vietnamských dělníků v rámci EU. Nevěděl tedy ani nebyl obeznámen s tím, že se v jeho vozidle během kterékoli z uskutečněných cest nacházel pervitin či jakákoli jiná droga. O tom svědčí konkrétní důkazy a argumenty, kupř. výpověď svědka K., z níž vyplývá, že představa obviněného o účelu jeho cest spočívala v tom, že bude převážet vietnamské dělníky, kteří nepobývali na území EU legálně, výše odměny toliko ve výši 3.000 Kč, kterou za obě cesty obdržel, odposlech SEVE_82 PG mezi K. a V. P. C. ze dne 5. 12. 2017, výpověď svědkyně B., jakož i obsah rozhovoru mezi svědkem K. a obviněným po vazebním zasedání po jeho zadržení dne 14. 12. 2017. Skutkové závěry soudů jsou tak v rozporu s obsahem provedených důkazů, když hmatatelný důkaz o srozumění obviněného, že vezl drogy, chybí. 8. Jestliže vrchní soud závěr o naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu, který je mu kladen za vinu, dovodil na základě toho, že po příjezdu na určené místo vozidlo vždy předal spolupachatelům, kteří s ním odjeli (bezpochyby proto, aby do něj drogy ukryli) a následně mu vozidlo vrátili s tím, aby v cestě pokračoval, byla ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 10. 2014, sp. zn. II ÚS 658/14 porušena zásada presumpce neviny podle čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a z ní vyplývající princip in dubio pro reo. 9. Nebyla tak naplněna subjektivní stránka přisouzeného trestného činu – úmysl, jenž je vyžadován pro naplnění skutkové podstaty zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. 10. Zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními obviněný rovněž shledal stran skutkových zjištění soudu prvního stupně, podle kterého v případě skutku pod bodem I. 5 převážel 29 kg pervitinu, k čemuž však byl v rámci dokazování proveden toliko jediný osamocený a nepřímý důkaz, a to vyhodnocení odposlechu hovoru ve vietnamštině obviněné L. T. H. s neztotožněnou osobou, z něhož soudy tyto své závěry vyvodily. 11. Má za to, že řada důkazů svědčila ve prospěch skutkového závěru, že během cesty č. 1 bylo pašováno toliko cca 8 kg drogy. Vzhledem k tomu, že sdělení obsahu odposlechu (nikoliv ani doslovný přepis) je jediným důkazem, který má prokazovat, že v případě cesty č. 1 (skutku I. 5) mělo být v jím řízeném vozidle 29 kg pervitinu, nelze skutkový závěr s ohledem na zásadu in dubio pro reo přijmout za správný. Je též nelogický závěr, zda by při vědomí toho, že převáží 29 kg pervitinu, považoval částku 3.000 Kč jako odměnu za přijatelnou, stejně tak není reálné, že by organizovaná skupina nechala auto, ve kterém se mělo, bez jeho vědomí, nacházet 29 kg pervitinu, přes noc bez adekvátního zabezpečení a až den následující takto naložené vozidlo vezl do XY K. Rovněž obviněný V. P. C. ve své výpovědi stran cesty č. 1 (skutku I. 5) jednoznačně uvedl, že mělo být převáženo cca 8 kg pervitinu, tj. nikoli 29 kg. Soudy se tak dopustily pochybení ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívajícího v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. 12. Nesprávné právní posouzení ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. shledal obviněný v tom, že mu soudy uložily mj. společný trest ve výměře 10 let do věznice s ostrahou za skutky I. 5 a I. 6, ačkoliv za skutek I. 6 již byl pravomocně odsouzen, čímž byla porušena zásada ne bis in idem. 13. Závěrem opětovně poukázal, že bylo zcela na orgánech činných v trestním řízení, zda a jak budou skutky I. 5 a I. 6 stíhat, neboť pokud již v rámci původního řízení vypovídal o obou jízdách, pak skutečnost, že se každou jízdu rozhodli stíhat zvlášť, vedla k nespravedlnosti, neboť je zjevné, že v rámci původního řízení soud zahrnul do rozsudku i dobu předcházející 14. 12. 2017. Tudíž trest 18 měsíců nepodmíněně za druhou jízdu (s tím, že obviněný nevěděl, kolik drog je ve vozidle) a nepodmíněný trest ve výši 10 roků za první jízdu, s tím, že měl vědět o přítomnosti 29 kg drog ve vozidle, označil za nesmyslný. Je zřejmé, že ohledně skutku I. 5 neměl být vůbec znovu stíhán a trestní stíhání mělo být zastaveno. 14. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu v Praze zrušil a věc mu přikázal k novému projednání a rozhodnutí. 15. Obviněný B. N. T. v dovolání uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b) a g) tr. ř. Vyjádřil přesvědčení, že ve věci rozhodl vyloučený orgán a rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech a ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 16. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., ten zaměřil vůči rozhodování Krajského soudu v Ústí nad Labem, přičemž jeho podjatost a důvod pro vyloučení odvodil z toho, že uvedený soud vyhlásil již dříve rozsudky, jimiž schválil dohody o vině a trestech sjednané mezi státní zástupkyní Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem a obviněnými K. V. D., N. Q. D. a V. P. C., přičemž v takto vyhlášených rozsudcích, v podstatě ještě před provedením dokazování v jeho trestní věci (či v jeho počátcích), byl uveden jednoznačný popis spáchání trestného činu a označení viníka, tedy jeho jméno, popis jeho jednání a je tak v podstatě identickým výrokem o vině, za kterou byl následně odsouzen. Ještě před zahájením dokazování tak měl soud prvního stupně bez jakýchkoli pochybností jasno v otázce viny všech obviněných, a byla tak předjímána jejich vina, aniž by byla prokázána. Krajský soud tak nemohl při dokazování postupovat nestranně a rozhodoval tedy ve věci jako podjatý. Tím bylo porušeno právo na spravedlivý proces dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy, čl. 36 odst. 1 Listiny a také zásada presumpce neviny. Odkázal přitom kupř. na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 5 To 5/2021, Vrchního soudu v Praze sp. zn. 6 To 17/2022, jakož i na judikaturu Ústavního soudu (kupř. nález I. ÚS 1965/15-1) i Evropského soudu pro lidská práva (dále též jen „ESLP“) vztahující se k naznačené problematice. 17. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., rozpor skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů spatřoval zejména ve skutečnosti, že řada tvrzení soudů jsou pouhými domněnkami a spekulacemi nemajícími podklad v provedených důkazech. Jestliže je viněn z provozu, organizace a financování vícero výroben metamfetaminu, nebyla spolehlivě objasněna existence ani jedné z nich, neboť soud svá zjištění opřel o pouhé domněnky a spekulace zahraniční policie, která však nejsou důkazem. Neexistuje tak žádný důkaz o existenci výrobny pervitinu v XY ani jinde, ani to, že by byl jejím provozovatelem, kdy se opět opírá toliko o operativní zjištění policie Nizozemí. 18. Za nejzásadnější vadu trestního řízení obviněný označil výpověď svědka J. S., která je podle jeho názoru procesně nepoužitelným důkazem, a to, že právě z ní bylo soudy vycházeno. Poukázal na svědkovu trestní drogovou minulost, jakož i zainteresovanost na drogové trestné činnosti, pro kterou ale nebyl díky policejnímu orgánu, který v osobě J. P. konal protizákonně, nikdy obviněn. Svědka J. S. pak označil za osobu nevěrohodnou, která se stala korunním svědkem obžaloby výměnou za svoji beztrestnost. Za nezákonný označil postup odvolacího soudu, že je věcí policejní taktiky a strategie, jaký postup zvolí, zejména jde-li o rozkrytí závažné a organizované trestné činnosti s mezinárodním přesahem. K tomu opětovně odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, kupř. usnesení sp. zn. 5 Tdo 280/2012, jakož i judikaturu ESLP. V použití svědecké výpovědi J. S. učiněné výměnou za beztrestnost tak obviněný shledal extrémní zásah do jeho práva na spravedlivý proces a porušení čl. 6 Úmluvy. 19. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud rozsudky obou soudů nižších stupňů zrušil a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, a to v jiném složení senátu. 20. Obviněný A. D. ve svém dovolání uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c) a g) tr. ř. s odůvodněním, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání, ačkoli bylo podle zákona nepřípustné /pozn. pokud jde o uváděné písm. c) patrně je o písařskou chybu, neboť argumentace dovolatele evidentně směřuje k uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř./ a odsuzující rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku či jiném nesprávném hmotně právním posouzení. 21. V rámci své dovolací argumentace opakovaně zdůraznil, že skutkový stav v míře dostatečné pro uznání viny zjištěn nebyl, stejně jako absentuje důkaz, který by jej ze spáchání jednání usvědčil. Výhrady pak vznesl i proti původně spoluobviněnému K. V. D. ohledně něhož byla sjednána a schválena dohoda o vině a trestu, a jehož věrohodnost zpochybňuje. 22. Uvedl, že byl obžalován pod bodem I. 9 z trestného činu, za který byl již odsouzen ve Spolkové republice Německo a dále pod bodem I. bez uvedení konkrétního skutku z dalšího, tam popsaného jednání. Nesouhlasí tak s tvrzením v obžalobě uvedeným, že by byl dovozcem chemikálií a dalšího potřebného vybavení pro výrobu pervitinu do Nizozemí a současně pak dovozcem drog na území České republiky. Spojení mezi ním a K. V. D. nelze dovodit ani z výpovědi obviněného D. V. C. Jediným důkazem je v jeho případě výpověď spolupracujícího obviněného K. V. D., která je však nepravdivá. Nebylo též prokázáno, že by podle pokynů prováděl další pomocné činnosti, např. nákupy předmětů, zajištění vozidel apod. 23. V další části svého mimořádného opravného prostředku obviněný namítl, že pokud za jednání v bodě I. 9, která se týkala jednání souvisejícího s výrobou metamfetaminu, byl již v minulosti odsouzen rozsudkem Zemského soudu v Kleve, Spolková republika Německo, ze dne 16. 5. 2018, č. j. KLs-204 Js2/18-8/18, který byl uznán rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 3. 2019 sp. zn. 67 T 36/2018, a jehož trest vykonává. Vyjádřil názor, že pro tento skutek nemělo být trestní stíhání zahájeno, a pokud se tak stalo, mělo být podle § 11 odst. 2 písm. a) tr. ř., jako nepřípustné zastaveno. Postupem soudů tak došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. 24. Má tedy za to, že skutkový stav nebyl zjištěn takovým způsobem, aby bylo možno učinit spolehlivý závěr o tom, že se uvedený zločin stal ani nebyl prokázán úmysl obviněného jej spáchat. Má tedy za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na nesprávném hmotně právním posouzení. 25. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud rozsudky obou soudů zrušil a věc přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem k novému projednání a rozhodnutí. 26. Pokud jde o obviněného C. V. Q., ve svém dovolání směřujícím proti výroku o vině i trestu uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V rámci své dovolací argumentace popřel, že by se přisouzené mu trestné činnosti pod bodem I. 12. dopustil. Zdůraznil, že pokud někdy jel do Holandska s kamarádem K. V. D., účel jeho cesty byl pouze turistický, o obchodu s drogami nic nevěděl. Totéž vyplývá i z výpovědí dalších zúčastněných osob, které uvedly, že obviněného osobně neznají a ani on ostatní osoby, které byly z tohoto skutku uznány vinnými, neznal. Rovněž z výpovědi spoluobviněného L. T. K. je zřejmé, že o distribuci či převozu drog nevěděl. O jeho údajné účasti na trestné činnosti nesvědčí ani odposlechy telefonních hovorů ani sledování osob. Z žádného důkazu tak nevyplývá, že by vědomě vystupoval v pozici kurýra. Nesouhlasí též s tím, že by zajistil kurýrní vozidlo na Slovensku, byl pouze požádán o obstarání vozidla. 27. Obdobnou situaci jako v bodě I. 12. shledal i v bodě I. 13., kdy namítá, že nevěděl o tom, že se podílí na trestné činnosti spojené s distribucí omamných a psychotropních látek, neboť byl pouze turistou. Stejně tak mu nebylo známo, že by byl členem organizované skupiny působící ve více státech, kdy ohledně této žádná dohoda nebyla a on se s ostatními spolupachateli neznal. Vzhledem k tomu, že omamné a psychotropní látky nevyrobil, neodvezl, nevyvezl, nenabídl, nezprostředkoval ani neprodal, nemohl po stránce objektivní ani subjektivní naplnit nejen základní skutkovou podstatu trestného činu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, ale ani kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu, k jejímuž naplnění nebyl soudem proveden žádný důkaz. Za této situace měl být obžaloby zproštěn. 28. Rovněž ohledně skutku v bodě II. 4. setrval na své nevině s tím, že ani ohledně tohoto nebyly provedeny žádné usvědčující důkazy. Z výpovědí obviněných F. S., D. V. T. ani N. V. M. a K. V. D., pokud se k němu vyjadřují, vyplývá, že pouze jel vozidlem, aniž by věděl, že má sloužit jako doprovod vozidlu převážejícímu omamné a psychotropní látky. Ani v tomto případě neexistují žádné důkazy o jeho vědomosti, že by se podílel na předmětné trestné činnosti, když to nevyplývá ani z výpovědí svědků, ani z provedených odposlechů či sledování osob a věcí. Za této situace by měl být obžaloby zproštěn. 29. Na závěr dovolání vznesl též výhrady proti uloženému trestu odnětí svobody v trvání 10 roků, který označil za příliš přísný, zvláště v porovnání s tresty ostatních spoluobviněných. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem zrušil a věc přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem k novému projednání a rozhodnutí. 30. Obviněný L. V. T., ten ve svém dovolání uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Po citaci jejich zákonného znění vyjádřil názor, že napadený rozsudek je nezákonný, nedůvodný a založený na nesprávně zjištěném skutkovém základě, neboť oba soudy rezignovaly na snahu zjistit skutečný stav věci a beze zbytku byla opsána obžaloba a následně i oba rozsudky soudu prvního i druhého stupně. Soud prvního stupně vycházel při zjištění skutkového stavu z procesně nepoužitelných důkazů, zejména úředních záznamů o podaných vysvětleních, aniž pro to byly splněny zákonné podmínky. Odvolací soud se však s těmito námitkami obviněného nejen nevypořádal, ale vůbec se jimi nezabýval. 31. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně byly vyvozeny závěry, které z provedených důkazů nevyplývají a jejich hodnocení je nelogické. To se týká zejména hodnocení výpovědí svědků J. S. a policisty J. P., kteří vypovídali nepravdu, to vše ve snaze očistit S. a učinit z něj klíčového svědka. Odvolací soud se s jeho námitkami v podaném odvolání vypořádal stroze tak, že je věcí policejní taktiky a strategie, jaký postup v této otázce zvolí. Počínání policejního orgánu obviněný označil za zvůli v právním státě nepřípustnou a ani jeho posvěcení orgánem nadřízeným nemůže takový postup legalizovat. Došlo tak k porušení práva na spravedlivý proces a zásad právního státu. 32. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že výpověď svědka J. S. je v případě obviněného stěžejním důkazem, který je podporován dalšími důkazy, a to zejména záznamy o sledování osob ze dne 27. 3. 2018 a 5. 4. 2018, informacemi zjištěnými z vozidla B. N. T., výpovědí svědka K. V. D., stopami zajištěnými při domovní prohlídkách, prohlídkách vozidel a těla obviněného i záznamy o sledování vozidla zn. Opel Astra. Hodnocení důkazů nicméně podle obviněného odporuje zásadám formální logiky, neboť z provedených důkazů jsou vyvozovány závěry, které z nich nevyplývají a s trestnou činností jej žádný z nich nespojuje. 33. Pokud jde o zajištěné vozidlo zn. Opel Astra polské poznávací značky, ze spisového materiálu vyplývá, že v tomto vozidle byly zajištěny stopy DNA N. Q. H., nebyly v něm však zajištěny vůbec žádné stopy obviněného, což naopak nasvědčuje tomu, že vozidlo neužíval, ani se v něm nepohyboval, s ničím v něm nemanipuloval apod. Jestliže soud prvního stupně dále opírá svůj závěr o jeho vině o skutečnost, že se stýkal s obviněným B. N. T., což vyplynulo jednak ze sledování a z navigace ve vozidle VW CC, RZ: XY, ani to samo o sobě nemůže svědčit o jeho vině. Jak oba shodně vypověděli, znají se, jejich rodiny se přátelí a navštěvují se jak v Praze, tak v Nizozemí. Ze sledování dne 27. 3. 2018 je tak zřejmé pouze to, že se setkali, při schůzce stojí venku, povídají si a kouří. Ze sledování z téhož dne je též zřejmé, že obviněný pouze doprovázel pana D. T. H., ale v OBI s ním nářadí a další věci nenakupoval. V každém případě z dokladů o nákupech vyplývá, že se jednalo o běžné věci do domácnosti a nářadí na opravu bytu. Rovněž z odposlechů nevyplynulo nic, co by obviněného usvědčovalo. 34. Ohledně zjištění výrobny pervitinu v Holandsku uvedl, že tato není nijak prokazatelně s obviněným ani s ostatními spoluobviněnými propojena. V této výrobně nebyl zajištěn vůbec žádný důkaz, který by obviněného či někoho ze spoluobviněných s touto varnou spojoval. Soud prvního stupně opět vycházel jen z výpovědi svědka J. S., jediného, o samotě stojícího důkazu, který je navíc velmi kontroverzní a nevěrohodný. Přesto se žádný ze soudů s touto námitkou žádným způsobem nevypořádal. 35. Pokud jde o svědka K. V. D., ten obviněného vůbec nezná, jeho výpověď se k němu nevztahuje. Usvědčujícím důkazem nemůže být ani výpověď svědka H. P. Na jeho vinu nelze usuzovat ani z výsledků stěrů jeho dlaní z okamžiku zadržení, z nichž byly zjištěny stopy metamfetaminu, neboť byl denním uživatelem pervitinu, který užíval primárně doma na adrese XY, XY, kde byl zadržen. Tento důkaz je naprosto irelevantní ve vztahu k tomu, že byl uznán vinným tím, že se měl podílet na výrobě pervitinu, ke které mělo docházet v Nizozemí, nikoli tedy v České republice, navíc se měl na výrobě podílet zajišťováním nákupů chemikálií, kdy s metamfetaminem do styku nepřichází. Jestliže z odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie ze dne 23. 10. 2019 po zkoumání bukálního stěru obviněného a jeho porovnání v rámci databáze IS CODIS vyplynula shoda v jeho dvou trestních řízeních, a to z roku 2012 a 2017, nelze k těmto poznatkům přihlížet, neboť nebyl ani v jednom případě ani trestně stíhán ani uznán vinným pravomocným rozsudkem soudu. Je na místě ctít zásadu presumpce neviny zakotvenou v ustanovení § 2 odst. 2 tr. ř. i v čl. 40 Listiny základních práv a svobod. Jeho vina byla postavena též na celé řadě úředních záznamů o podaných vysvětleních. Nelze přihlížet k úřednímu záznamu ze dne 31. 5. 2020 na č. l. 106 rozsudku soudu prvního stupně, který navíc nemůže ani sloužit jako procesně použitelný důkaz. Pokud soud též opírá svůj závěr o jeho vině o úřední záznam o podaném vysvětlení D. N. ze dne 21. 9. 2017, o úřední záznam o podaném vysvětlení T. T. T. B. ze dne 4. 10. 2017, jakož i o úřední záznam o podaném vysvětlení B. Q. T. ze dne 6. 10. 2017, i zde se jedná o procesně nepoužitelné důkazy, k nimž nelze přihlížet, neboť nebyl dán souhlas se čtením těchto úředních záznamů. S ohledem na výše uvedené obviněný dokazování označil za nesprávné a porušující základní zásady trestního řízení vyjádřené mimo jiné v ustanovení § 2 odst. 5 a 6 tr. ř., přičemž odsuzující rozsudek je podle něho důsledkem porušení zásady presumpce neviny. 36. V další části svého dovolání rovněž poukázal, že předseda senátu vyvíjel při prvním hlavním líčení konaném dne 8. 3. 2021 na všechny obviněné nepřípustný nátlak, aby uzavřeli dohody o vině a trestu, či aby alespoň prohlásili vinu a učinili skutečnosti uvedené ve spise nespornými. Obviněným sděloval informace o obviněných, kteří již byli odsouzeni v konkrétních trestních věcech vedených pro obdobnou trestnou činnost s totožnou právní kvalifikací, sděloval konkrétní výše nepodmíněných trestů s tím, že obvinění dopadnou stejně, ne-li hůř. Je tak patrno, že předseda senátu poukazem na uzavřené dohody o vině a trestu již před zahájením dokazování v hlavním líčení ve vztahu k dovolateli předjímal rozhodnutí ve věci samé. Takové jednání senátu tak lze vnímat jako vzbuzující pochybnosti o možné podjatosti. 37. Nad rámec uvedeného zmínil rovněž nedostatky veřejných zasedání konaných dne 14. 12. 2020 (v souvislosti s dohodami o vině a trestu) a 19. 2. 2021 (jednalo se o vazební zasedání), kdy v senátu byli údajně účastni i asistenti soudce neoděni v taláru a tito se účastnili i porady senátu. 38. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudky obou soudů nižších stupňů zrušil a věc přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem k novému projednání a rozhodnutí, a to v jiném složení senátu. 39. Obviněný P. N. T. uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b), g), h) tr. ř., když má za to, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly důkladně provedeny navrhované podstatné důkazy a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. 40. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., namítl, že dne 10. 3. 2021 byla schválena dohoda o vině a trestech u obviněných K. V. D., N. Q. D. a V. P. C., kteří byli členy organizované skupiny, jak je popsána ve výrokové části rozsudku, stejně tak jako odsouzený P. N. T. V případě obviněného V. P. C. byla uzavřena dohoda o vině a trestu při hlavním líčení dne 10. 3. 2021 u Krajského soudu v Ústí nad Labem, když tentýž den byl vydán rozsudek. 41. Svými dovolacími námitkami obdobnými těm, které přednesl obviněný B. N. T., také vyjádřil přesvědčení o zaujatosti senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem. Jeho podjatost odůvodnil tím, že shodný senát schválil dohody o vině a trestech u části spoluobviněných, přičemž ve skutkové větě – aniž by proběhlo dokazování – označil také jeho a zbylé spoluobviněné, kteří dohody o vině a trestu neuzavřeli, a to včetně popisu jejich údajného jednání. Tím podle něj Krajský soud v Ústí nad Labem v podstatě předjímal jejich vinu. Obviněný má tedy za to, že byl zkrácen na svých právech, když ve věci nerozhodoval nestranný soud. V kontextu s tím obviněný odkázal na rozsudek ESLP ze dne 25. 11. 2021, č. 63703 – Mucha proti Slovensku, který řešil otázku presumpce nevinny jednotlivce v kontextu vymezení skutkového stavu v dohodě o vině a trestu jeho spolupachatelů. V rozsudku uvedená formulace skutku je tak s výše uvedeným rozhodnutím ESLP v rozporu. 42. Podjatost senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem namítl již při veřejném zasedání o odvolání před Vrchním soudem v Praze dne 14. 11. 2022. Pokud vrchní soud ve svém rozsudku ze dne 15. 11. 2022, č. j. 15 To 72/2022-16038, konstatoval, že nelze bez dalšího dovodit, že by si již na základě této okolnosti v obou případech rozhodující soudce učinil konečný (a předpojatý) závěr o vině dalšího spoluobviněného ve smyslu pochybností vyjádřených v ustanovení § 30 odst. 1 tr. ř., a není proto vyloučen z dalšího projednání jeho věci, s tímto závěrem obviněný projevil nesouhlas. V návaznosti na to odkázal mj. na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 6 To 17/2022 a Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 5 To 5/2021, když má za to, že v dané věci jsou pochybnosti o nestrannosti rozhodujícího senátu, čímž došlo k porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy. 43. Ve vztahu k dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. obviněný s odkazem a judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu (nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3093/13, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2014, sp. zn. 3 Tdo 1465/2014) namítl, že skutková zjištění, tak jak jsou popsána v rozsudku soudu I. stupně, jsou zjevně v rozporu s obsahem provedených důkazů. 44. V rámci svých dovolacích námitek obviněný pozornost soustředil pouze na skutkové závěry soudů. Ty zpochybnil s tím, že z provedených důkazů neplynou a jsou s nimi ve zjevném rozporu. Podle jeho přesvědčení soud prvního stupně neprovedl jediný důkaz, který by ho ze spáchání přisouzeného jednání pod bodem I. 10-13 usvědčoval. Jeho vina je postavena pouze na výpovědi jeho a spolupracujícího obviněného K. V. D., kterou však považuje za nevěrohodnou, motivovanou snahou získat status spolupracujícího obviněného a předem naučenou tak, aby zapadla do skutků popsaných v obžalobě. K této výpovědi nemělo být vůbec přihlíženo, neboť je nereálné, aby si K. V. D., na rozdíl od ostatních spoluobviněných a s takovou přesností, pamatoval veškeré skutečnosti, které se měly stát v roce 2017, jasně popsat, kdo, kdy a kde byl v který konkrétní čas, v přesnou hodinu, kdo koho přesně kam vezl, a kdo u toho byl přítomen. Jiné důkazy, než výpověď tohoto svědka soud neměl. Nikdo další, ať už spoluobvinění nebo svědci netvrdili, že by byl jakkoli zapojen do popsané trestné činnosti. Buď jej vůbec neznali, nebo jen jako prodejce na tržnici z XY. Další důkazy, které jsou uvedeny v odsuzujícím rozsudku, v žádném případě jeho vinu předmětnou trestnou činností neprokazují. Odvolací soud se přitom s argumentací soudu prvního stupně ohledně prokázání jeho viny zcela ztotožnil. 45. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu (nálezy ÚS ze dne 30. 11. 2000, sp. zn. III. ÚS 463/2000 a ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95), tak má za to, že soudy porušily zásadu presumpce neviny dle čl. 40 odst. 2 Listiny a z něj vyplývající princip rozhodování in dubio pro reo, a jejich rozhodnutí je třeba považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 1 a 90 Ústavy České republiky. 46. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 11. 2022, č. j. 15 To 72/2022-16038, a podle § 365k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a věc mu poté přikázal k novému projednání a rozhodnutí, případně aby ve smyslu § 265m tr. ř. sám rozhodl 47. Obviněný P. V. Q. své dovolání, směřující do výroků o vině i trestu, opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 48. Úvodem rozsudku odvolacího soudu vytkl, že postrádá argumenty pro konstatování jeho viny, přičemž namítá, že se téměř nevyjadřuje k předneseným odvolacím námitkám, případně se vyjadřuje jen velmi obecně. Bylo tak porušeno jeho právo domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu a právo na spravedlivý proces, garantované v čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 1, čl. 39 a čl. 40 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 odst. 2, čl. 2, 4, 10, 90 a 95 odst. 1 Ústavy, a čl. 5 odst. 1, čl. 6 odst. 1, odst. 3 písm. a) a čl. 7 odst. 1 protokolu č. 7 Úmluvy. 49. Následně vytkl vadu extrémního rozporu, neboť ve vztahu ke skutkům pod body 11 a 13 ho neusvědčují v podstatě žádné zásadní důkazy. Popřel, že by byl ve spojení s některými spoluobviněnými, což ani z provedeného dokazování nevyplývá, stejně jako, že by vědomě činil to, co je mu kladeno za vinu. Ostatní spoluobvinění jej neznají ani žádné skutečnosti, týkající se jemu přisouzeného jednání, nevypověděli. Nezná ani žádné osoby z Holandska, které se obchodováním s drogami zabývají. 50. Je-li soudy dovozováno, že on a obviněný F. S. byli nejnižšími články skupiny v pozici kurýrů drog, kteří s vědomím, že budou nelegálně převážet drogu, podle pokynu za úplatu odjeli určeným vozidlem na určená místa, kde jim byla do vozidla uložena či jinak předána droga, kterou následně převezli na místo určení, otázka jejich povědomí nebyla prokázána. Nemohla tak být naplněna subjektivní stránka přisouzeného trestného činu. 51. Pokud je soudy jeho vina opírána především o tvrzení spolupracujícího obviněného K. V. D., vypovídací hodnotu jeho výpovědi v části týkající se jeho osoby zpochybnil, přičemž zdůraznil, že on sám s trestnou činností zbylých pachatelů nemá nic společného. Nepopírá, že se s obviněným K. V. D. zná již mnoho let, z fotografie, na niž jsou oba zachyceni, však nevyplývá nic, co by jemu přisouzené jednání prokazovalo. Znalecký posudek z oboru kybernetiky, odvětví výpočetní techniky stran jeho mobilního telefonu prokazuje pouze jeho kontakt s K. V. D., a stejně jako protokoly o sledování osob ze dne 1. 6. 2018, 2. 6. 2018 ani 15. 6. 2018, jeho vinu neprokazují. Odsouzení své osoby proto označil za důsledek porušení presumpce neviny a principu in dubio pro reo, k čemuž podrobně odkázal na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu. 52. Závěrem dovolání napadl i výrok o trestu, který označuje za nepřiměřeně přísný a likvidační. Má za to, že mělo být přihlédnuto nejen k povaze a závažnosti daného trestného činu, ale také k jeho dosavadnímu způsobu života, k jeho osobním a jiným poměrům, k možnosti jeho nápravy a k možnému dopadu na jeho budoucí život. 53. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 11. 2022, sp. zn. 15 To 72/2022 a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 10. 2021, sp. zn. 1 T 9/2020, a věc vrátil Krajskému soudu v Ústí nad Labem k novému projednání a rozhodnutí. 54. Obviněný Z. Ž., který uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., svou dovolací argumentaci vystavěl na přesvědčení, že soudy zcela rezignovaly na uplatnění zásad in dubio pro reo a presumpce neviny, neboť jeho trestná činnost z provedených důkazů nevyplývá, přičemž pokud ho má usvědčovat obviněný K. V. D., jedná se o ojedinělý důkaz, který není ničím jiným podpořen. Dále v podrobnostech poukázal na konkrétní pochybení stran důvěryhodnosti tohoto obviněného ohledně jednotlivých skutků. 55. Pokud jde o skutek pod bodem I. 10 rozsudku, podle nějž měl údajně „zjednat za sebe kurýra F. S. pro převoz pervitinu z Holandska a zapůjčení kurýrního vozidla pro tuto cestu“, poukázal na rozpor mezi svou výpovědí a obviněného K. V. D., o okolnostech seznámení K. V. D. se S., kdy navzdory odposlechům policie nebyl žádný telefonický hovor mezi obviněným a S. zaznamenán. Jakým způsobem a na čí popud došlo k jejich domluvě tak nelze věrohodně zjistit. Za této důkazní situace je zjevné, že se F. S. s K. V. D. dohodl sám, bez aktivní účasti obviněného. Pro tvrzení soudu, že k převozu marihuany dne 30. 4. 2018 měl K. V. D. najmout S. prostřednictvím obviněného tak není důkazní opora, navíc i K. V. D. sám výslovně popřel, že by obviněný s touto akcí měl něco společného. Rovněž neexistuje žádný důkaz o jeho vědomosti o napojení K. V. D. na uvedenou trestnou činnost. 56. Ke skutku pod bodem II. 1, podle něhož měl přepravovat marihuanu od blíže neurčeného pana S. obviněnému K. V. D., vyjádřil pochybnosti, zda bylo řádně zahájeno trestní stíhání jeho osoby, neboť tento skutek v usnesení o zahájení trestního stíhání nebyl obsažen a objevil se až v dokumentu „Upřesnění popisu skutku ze dne 18. 6. 2020“ po výslechu spolupracujícího obviněného K. V. D. 57. Navíc je daný skutek prokazován pouze výpovědí obviněného K. V. D., kterou několikrát ohledně doby jeho spáchání změnil, a která není podepřena žádným dalším důkazem, přesto, že byli oba v inkriminovanou dobu sledováni a odposloucháváni policií. 58. Ke skutku pod bodem II. 2 napadeného rozsudku, podle něhož „po dohodě s K. V. D. odjel svým automobilem do Karlových Varů, kde se s ním měl sejít a odvézt údajně marihuanu zpět na Moravu“, a když se jej nedočkal, z obavy před silniční kontrolou měl odjet s prázdnou, uvedl, že šlo o jeho výmluvu, motivovanou snahou se od K. V. D. odpojit, když ten den kontrolován nebyl ani žádné takové kontrolní akce ve městě neprobíhaly. Jestliže za situace proti sobě stojícího tvrzení K. V. D., že dovolatel o odvozu drog musel vědět oproti jeho tvrzení, že tak jako v minulosti jede pro oblečení, soud tím, pokud bezdůvodně přisvědčil verzi K. V. D., porušil v jeho neprospěch zásadu presumpce neviny a princip in dubio pro reo, přičemž výše uvedenými pochybeními soudů bylo porušeno i jeho právo na spravedlivý proces. 59. Nad rámec uvedeného soudům vytkl, že nerespektovaly proporcionalitu trestní represe. Uvedený nedostatek spatřoval doslovně v tom, že bez naplnění materiální stránky trestného činu posoudily jeho jednání tou nejpřísnější právní kvalifikací. Odsouzení pak označil za nespravedlivé a s ohledem na jeho věk a zdravotní problémy za v podstatě likvidační. 60. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud rozsudky obou soudů nižších stupňů zrušil a poté ho buď obžaloby zprostil, případně věc vrátil Krajskému soudu v Ústí nad Labem k novému projednání a rozhodnutí. 61. Z vyjádření státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k podaným dovoláním předně vyplývá, že námitky dovolatelů jsou doslovným opakováním obhajoby uplatněné v předchozích stadiích trestního řízení, s nimiž se oba soudy či jeden z nich beze zbytku, a podle názoru státního zástupce také správně, vypořádaly. 62. Každý z obviněných (vyjma obviněných A. D. a C. V. Q.) uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s odůvodněním, že skutková zjištění soudů z provedených důkazů nevyplývají (a tedy nejsou s nimi v souladu), případně, pokud jde o výtky obviněného B. N. T. směřované vůči procesní použitelnosti výpovědi svědka J. S. – že bylo vycházeno z důkazu nezákonného. 63. Podle státního zástupce Krajský soud v Ústí nad Labem realizoval komplexní, bezvadné a úplné dokazování, a to nejen pokud jde o jeho rozsah, ale rovněž co do problematiky navazujícího formování skutkových závěrů. Svým povinnostem současně dostál taktéž Vrchní soud v Praze, který podané odvolání řádně přezkoumal a s uplatněnými námitkami obviněných se řádně vypořádal. 64. Pokud byl některou ze stran trestního řízení vznesen požadavek na doplnění dokazování, soud se zabýval potřebou jeho provedení z pohledu ustálení skutkového stavu v míře potřebné pro řádné a spravedlivé rozhodnutí, přičemž pokud takovému návrhu pro nadbytečnost či chybějící souvislosti s podstatou věci nevyhověl, důvody svého postupu také řádně odůvodnil. 65. Krajský soud v Ústí nad Labem svá skutková zjištění ustálil výlučně na podkladě řádně provedených a procesně využitelných důkazů. Výhradu v tomto směru vznesl jen obviněný B. N. T., a to ve vztahu k výpovědi svědka J. S. Zejména zpochybnil jeho věrohodnost a dožadoval se nepřihlížet ke skutečnostem jím tvrzeným z důvodu jeho údajné zainteresovanosti na projednávané drogové trestné činnosti s tím, že výlučně pochybnými a nezákonnými kroky policejního orgánu (J. P.) se z něj stal „klíčový“ svědek, který o protiprávním jednání ostatních lhal, a to výměnou za privilegium beztrestnosti, kterého se mu dostalo. Tato námitka však postrádá opodstatnění, neboť výpověď svědka J. S. je důkazem regulérním a použitelným stejně, jako důkazy ostatní. 66. V projednávané trestní věci státní zástupce neshledal ani obviněnými vytýkaný nesoulad zásadních skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu a provedených důkazů, když postupem respektujícím klíčové zásady trestního řízení vyplývající především z ustanovení § 2 odst. 2, 5, 6, 11 a 12 tr. ř. zformoval Krajský soud v Ústí nad Labem takový průběh skutkového děje, který s provedenými důkazy naprosto koresponduje jak co do jeho průběhu, tak i co do množství omamných a psychotropních látek. 67. Výčet konkrétních důkazů, které vedly ke zformování skutkového děje vyjádřeného ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku, učinil, a to včetně rozboru konkrétních skutkových zjištění, které z nich vyvodil, Krajský soud v Ústí nad Labem v rámci obsáhlého odůvodnění rozsudku sp. zn. 1 T 9/2020. Pokud část obviněných dovozovala absenci obsahové vazby učiněných skutkových zjištění na provedené důkazy, a to případně v podobě zjevného (extrémního) nesouladu mezi nimi, není možné jim přisvědčit, neboť tato zjištění soudů z provedených důkazů evidentně vyplývají, přičemž tvrzený nesoulad skutkových zjištění a provedených důkazů v podstatě všichni obvinění odvozovali z vlastního, od soudů odlišného hodnocení provedených důkazů. 68. Nemohlo proto dojít ani k porušení zásady in dubio pro reo a principu presumpce neviny, jak někteří obvinění v rámci svých mimořádných prostředků naznačují, neboť podle celé řady respektovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu či Ústavního soudu se nelze ztotožnit s názorem, že stojí-li proti sobě dvě odlišná tvrzení, respektive dvě skupiny důkazů, které nabízejí různé varianty průběhu skutkového děje, je třeba vždy a za všech okolností rozhodnout ve prospěch obviněného s odkazem na zásadu in dubio pro reo. Uplatnění této zásady je totiž namístě pouze tehdy, dospěje-li soud po vyhodnocení všech v úvahu přicházejících důkazů k závěru, že nadále zůstávají pochybnosti o tom, jak se skutkový děj odehrál. Pokud však soud po vyhodnocení důkazní situace žádné pochybnosti o průběhu skutkového děje nemá, podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch" splněny nejsou. 69. Dovolací námitky, jimiž podstatná část dovolatelů vytýkala vady naplňující dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak podle státního zástupce postrádají opodstatnění. 70. Co se týká obviněného Z. B., ten vyjma neopodstatněných námitek vtělených pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vznesl též námitky proti posouzení jednání pod body I. 5 a I. 6 jako dvou dílčích útoků jednoho pokračujícího trestného činu s tím, že se podle něj jedná o jedno shodné jednání. Pokud byl tedy za skutek popsaný pod bodem I. 6 odsouzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2018 sp. zn 46 T 6/2018, nepřicházelo v úvahu uznat ho nyní vinným za tentýž skutek vymezený v bodě I. 5. 71. Tuto námitku sice podle státního zástupce lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je však neopodstatněná. Důvody tohoto závěru se zabývaly v odůvodnění svých rozsudků oba nižší soudy, přičemž s jimi uvedenými argumenty se státní zástupce ztotožnil. Dodal, že trestný čin podle § 283 tr. zákoníku může mít v konkrétním případě jak charakter trestného činu trvajícího, tak i trestného činu pokračujícího, přičemž pro určení povahy konkrétního skutku je podstatné to, zda jednotlivé útoky lze v rámci uvedeného celku samostatně vymezit, resp. rozdělit na samostatné skutky nebo na jednotlivé dílčí útoky pokračujícího trestného činu. 72. V obecné rovině platí, že jednání pachatele, který se na spáchaném činu podílí např. tak, že jako tzv. kurýr na výzvu jiné osoby takovou látku „doveze, vyveze, příp. proveze“, dále s ní sám nenakládá a takto jedná opakovaně, přičemž jednotlivé útoky lze ohraničit (přesně vymezit) na samostatná jednání, je možno považovat za pokračující trestný čin ve smyslu § 116 tr. zákoníku. 73. V posuzovaném případě obviněný Z. B. realizoval dvě kurýrní cesty. První se uskutečnila kolem 6. 12. 2017 (bod I. 5 výroku o vině), druhá pak dne 14. 12. 2017 (bod I. 6 výroku o vině), přičemž o v pořadí druhém skutku již bylo pravomocně rozhodnuto zmíněným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2018, č. j. 46 T 6/2018-271. Přestože ve druhém případě převážel zpět do České republiky pravděpodobně část pervitinu, který předtím do XY přivezl již v prvním případě, je podle státního zástupce zjevné, že se nemohlo jednat o jeden trvající delikt, neboť obviněný předmětnou drogou v mezidobí nedisponoval a nemohl ji tak pro jiného přechovávat. To, že pervitin zanechaný v XY zde měl být předán či prodán další osobě, ve své výpovědi uvedli V. P. C. i K. V. D., kteří následně zjistili, že o drogu není v Německu zájem a až posléze řešili převoz jejího zbytku do České republiky. Dovolatel v rámci své výpovědi potvrdil, že sice nevěděl, jaké zboží převáží, nicméně zjevně byl najat na dvě samostatné cesty, byl vybaven transportním vozidlem, byl o cíli obou cest informován postupně a byla dohodnuta odměna za každou jednotlivou jízdu. To, že ve skutečnosti pervitin nezůstane v Německu, zpočátku nevěděli ani samotní výrobci pervitinu a organizátoři kurýrních cest, když až následně po jeho vyložení v XY vyšlo s odstupem času najevo, že pervitin bude nutné převézt zpět z Německa do České republiky. Státní zástupce přisvědčil závěrům obou soudů, pokud v jednáních ze dne 6. 12. 2017 a 14. 12. 2017 neshledaly totožný skutek, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto shora citovaným rozsudkem Městského soudu v Praze, ale dospěly k závěru, že se jedná ve smyslu § 12 odst. 12 tr. ř. o dva dílčí útoky pokračujícího jednání. 74. Povědomí obviněného, jaké zboží převáží nasvědčuje zjištěný způsob jeho jednání. Byl totiž vybaven vozidlem, mobilním telefonem, financemi a instrukcemi na cestu, přičemž vždy po příjezdu na určené místo vozidlo předal spolupachatelům, ti s ním odjeli – zjevně proto, aby v něm ukryli drogy – a následně mu vozidlo vrátili s tím, aby v cestě pokračoval. Od počátku věděl, že jeho cesta bude mít nelegální účel, přičemž jeho srozumění s faktem, že se bude jednat o převoz drog, mu muselo být zřejmé z celé řady okolností. Odpovídala tomu konspirativnost plánování cesty, jakož i výše sjednané odměny 30.000 Kč, která byla naprosto neadekvátní údajné legální cestě, a kterou v prvním případě také obdržel. 75. Závěrem státní zástupce v podrobnostech shrnul skutkové a právní závěry, k nimž ohledně obviněného oba soudy dospěly, včetně subjektivní stránky jemu přisouzené trestné činnosti. Dovolání obviněného vyhodnotil za neopodstatněné. 76. Obviněný B. N. T. mimo neopodstatněných námitek vtělených pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnil též dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. s odůvodněním, že v případě rozhodnutí senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem se jednalo o rozhodnutí vyloučeným orgánem, neboť jsou podle něj dány pochybnosti o tom, zda nebyl podjatý. Jejich existenci vyvodil ze zjištění, že tentýž soud schválil dohody o vině a trestu části původních spoluobviněných, přičemž při citaci výroku o vině, který se jich týkal, byli výslovně zmíněni i ostatní obvinění (dovolatele nevyjímaje), kteří takovou dohodu neuzavřeli, a o jejichž vině a nevině bylo rozhodováno až po provedeném dokazování. Podle obviněného tak tímto postupem byla ještě před provedením dokazování předjímána mimo jiné i jeho vina. Podle státního zástupce tuto námitku sice pod jím vytýkaný dovolací důvod podřadit lze, shledal ji však za neopodstatněnou. 77. Dále poukázal, že po podání obžaloby byly uzavřeny dohody o vině a trestu mezi státní zástupkyní Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem a spoluobviněnými K. V. D. (dne 14. 12. 2020), N. Q. D. (dne 16. 2. 2021) a V. P. C. (dne 10. 3. 2021), které následně Krajský soud v Ústí nad Labem postupem podle § 314r odst. 4 tr. ř. schválil. Je rovněž pravdou, že popis skutku v uvedených dohodách obsahuje i popis jednání dalších osob, s nimiž takováto dohoda učiněna nebyla. Obdobně u hlavního líčení dne 8. 3. 2021 spoluobvinění D. V. C., N. N. G. a D. V. T. prohlásili svoji vinu, přičemž soud prvního stupně podle § 206c odst. 4 tr. ř. tato prohlášení přijal a rozhodl, že v rozsahu jejich prohlášení viny nebude prováděno dokazování. 78. Z hlediska dovolací argumentace je podle státního zástupce klíčové vyhodnocení, zda soud prvního stupně po schválení dohod o vině a trestu či přijetí prohlášení viny dopředu zaujal stanovisko ohledně viny těch obviněných, s nimiž shora uvedený procesní postup realizován nebyl, či nikoli. Ve shodě s Vrchním soudem v Praze dospěl k názoru, že tomu tak není, neboť Krajský soud v Ústí nad Labem prováděl velmi obsáhlé dokazování a provedené důkazy hodnotil v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř. O tom, že Krajský soud v Ústí nad Labem schválením shora uvedených dohod dopředu nepředznamenal vinu těch obviněných, kteří dohodu či prohlášení neučinili, svědčí i zjištění, že obviněný N. L. M., který je v uzavřené a schválené dohodě o vině a trestu rovněž uveden, byl následně obžaloby zproštěn podle § 226 písm. b) tr. ř., a došlo také k dílčí úpravě skutkové věty (k vypuštění skutku). 79. K odvolacím námitkám obviněného B. N. T. a jeho odkazu na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva státní zástupce konstatoval, že ani evropské právo nebrání tomu, aby dohoda, v níž obviněný doznává svou vinu výměnou za snížení trestu, a která musí být schválena vnitrostátním soudem, výslovně jmenovala jako spolupachatele dotčeného trestného činu nejen tuto osobu, ale i další obviněné, kteří svou vinu nedoznali, a proti nimž bylo v trestním řízení pokračováno, je-li jejich uvedení v této dohodě nezbytné ke kvalifikaci trestněprávní odpovědnosti osoby, která uvedenou dohodu uzavřela. 80. Zdůraznil, že opak nevyplývá ani z věci Meng proti Německu či Mucha proti Slovensku. Podstatné je, aby bylo zřejmé, že tyto jiné osoby jsou nadále stíhány a jejich vina dosud nebyla zákonným způsobem prokázána a podrobně hodnocena a je nadále předmětem samostatného rozhodování. Popsal-li tedy soud v jiném rozsudku, v němž bylo rozhodováno o vině a trestu ostatních spoluobviněných, kteří se na trestné činnosti spolupodíleli, úlohu dalšího spoluobviněného či dalších spoluobviněných, nelze z toho bez dalšího dovodit, že by si již na základě této okolnosti v obou případech rozhodující soudce učinil konečný (a předpojatý) závěr o vině dalšího spoluobviněného. Pochybnosti o jeho nestrannosti v takové situaci dány nejsou a soudce proto není vyloučen z dalšího projednání jeho věci. To platí tím spíš v situaci, kdy vina ostatních spoluobviněných – dovolatele nevyjímaje – byla v aktuálně projednávané trestní věci vystavěna na řadě dalších důkazů odlišných od výpovědí těch obviněných, kteří uzavřeli posléze schválené dohody o vině a trestu či kteří prohlásili vinu. 81. Závěrem státní zástupce v podrobnostech shrnul skutkové a právní závěry, k nimž ohledně obviněného oba soudy dospěly včetně subjektivní stránky jemu přisouzené trestné činnosti. Rovněž dovolání obviněného B. N. T. shledal státní zástupce neopodstatněné. 82. Obviněný A. D. předně označil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání, ačkoli bylo nepřípustné. Jestliže je tento dovolací důvod naplněn tehdy, pokud „obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl“, obviněným vytýkaná vada se problematiky nepřípustnosti trestního stíhání netýká. K ní se vztahuje obviněným nezmiňovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., který měl pravděpodobně na mysli. Podle státního zástupce však stran osoby dovolatele důvod nepřípustnosti trestního stíhání dán nebyl. 83. Obviněný A. D. tento důvod vyvodil zřejmě z přesvědčení, že bylo zahájeno trestní stíhání jeho osoby také pro jednání, ohledně něhož byl již dříve odsouzen rozsudkem Zemského soudu v Kleve ze dne 16. 5. 2018, č. j. KLs-204 Js2/18-8/18, který byl uznán rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 3. 2019, sp. zn. 67 T 36/2018, přičemž toto jednání bylo ohledně jeho osoby pojato i do bodu I. rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, jímž byl také on uznán vinným. Podle názoru státního zástupce tomu tak ale není. 84. Co se týká jednání, pro které byl obviněný odsouzen zmíněným cizozemským rozsudkem soudu v Kleve, pro ně trestní stíhání jeho osoby zahájeno nebylo, a stejně tak pro ně nebyla podána obžaloba. Je sice zmíněno konkrétně v bodě II. 8 usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 26. 8. 2019, č. j. NPC-1478-675/TČ-2017-2200PR, to však ve vztahu k dalším spoluobviněným, u dovolatele je však poznámka, že pro tento skutek již byl odsouzen. Obviněný A. D. byl v době zahájení trestního stíhání vnímám jako člen organizované skupiny, v jejímž rámci se měl v rámci trvajícího jednání podílet na dalších neoddělitelných činnostech spočívajících v nakládání s pervitinem a konopím (odebírání drog a jejich transport). Proto bylo také v jeho případě zahájeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku shodně s ostatními spoluobviněnými. 85. Protože jeho zapojení do organizované skupiny působící ve více státech Krajským soudem v Ústí nad Labem spolehlivě prokázáno nebylo, provedl ve vztahu k osobě dovolatele korekci skutkové věty, část jeho jednání v návaznosti na provedené důkazy a chybějící zjištění o zapojení do organizované skupiny vypustil a uznal ho vinným pouze skutkem pod bodem III. (konopí), kdy však v případě jednání pod bodem I., pro které byli uznáni vinnými zbylí dovolatelé, nadále ponechal jeho jméno s dovětkem, že se na něm podílel jako kurýr pervitinu, a že již byl za takové jednání odsouzen. Je pravdou, že takto pojatá forma popisu závadového chování mohla v případě osoby dovolatele a rozsahu jednání, pro které byl Krajským soudem v Ústí nad Labem uznán vinným, vzbuzovat nejasnosti. Ty však podle názoru státního zástupce napravil Vrchní soud v Praze, který stran jeho osoby rozsudek soudu prvého stupně zrušil a na podkladě shodných skutkových zjištění rozhodl znovu, přičemž do popisu jednání již zahrnul striktně jen dva případy přepravy konopí v množství vždy nejméně po 4 kg. (viz skutek III. původního rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, a odstavec 24. odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Praze). 86. Pokud jde o zbývající námitky obviněného A. D., ty podle státního zástupce pod jím vytýkaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., k jím chybně vymezenému dovolacímu důvodu podřadit nelze, a to s jednou výjimkou. Tou je výhrada v tom smyslu, že za jednání spočívající v převážení marihuany po České republice, k němuž došlo před 2. 1. 2017, mu měl být ve vztahu k naznačenému cizozemskému rozsudku Zemského soudu v Kleve ze dne 16. 5. 2018 č. j. KLs-204 Js2/18-8/18, který byl uznán rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 3. 2019 sp. zn. 67 T 36/2018, uložen souhrnný trest. Vytýká totiž vadu jiného nesprávného hmotně právního posouzení, kterou mohou založit – jde-li o výrok o trestu – pochybení v právním závěru stran toho, zda měl či neměl být ukládán souhrnný, úhrnný či společný trest. 87. I tato námitka však podle státního zástupce postrádá opodstatnění, když postup podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku přichází v úvahu jen tehdy, byl-li dřívější rozsudek vydán soudem České republiky. Platí, že naše soudy nejsou z hlediska citovaného ustanovení vázány cizozemskými rozsudky, přičemž nemohou rušit výroky takových rozsudků ani do nich jakkoli zasahovat. Na tom pak nemůže nic změnit ani situace, kdy by byl cizozemský rozsudek uznán příslušným soudem České republiky, jako tomu bylo i v projednávané trestní věci, nebo jednalo-li by se o rozsudek vydaný soudem jiného členského státu Evropské unie. 88. Závěrem státní zástupce v podrobnostech shrnul skutkové a právní závěry, k nimž ohledně obviněného oba soudy dospěly včetně subjektivní stránky jemu přisouzené trestné činnosti. I dovolání obviněného A. D. státní zástupce označil za neopodstatněné. 89. Co se týká obviněného C. V. Q., naprostou většinu jeho námitek, v jejichž rámci se především neztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně a trestnou činnost popřel, pod jím vytýkaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadit nelze (a jiný dovolací důvod neuplatnil). Mimo rámec tohoto i jakéhokoli jiného dovolacího důvodu pak stojí i námitka, v jejímž rámci vytýkal přílišnou přísnost uloženého trestu. 90. K tomu státní zástupce zdůraznil, že výrok o trestu je možné primárně napadat s odkazem na obviněným nezmíněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Ten je naplněn v případech, kdy byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. To však není případ trestu, k němuž byl dovolatel odsouzen, neboť trestní zákoník uložení trestu odnětí svobody za spáchaný trestný čin připouští, přičemž Krajský soud v Ústí nad Labem v rámci rozhodování o něm respektoval také trestní sazbu stanovenou trestním zákoníkem a trest vyměřil na samé její dolní hranici. 91. Výrok o trestu pak lze za jistých okolností napadat také s odkazem na obviněným vytýkaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. te