Plný text
11 Tdo 86/2026-347
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. 2. 2026 dovolání obviněného V. B., podané proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 9. 2025, sp. zn. 7 To 160/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 5 T 3/2024, a rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. B. odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 4. 3. 2025, č. j. 5 T 3/2024-291, byl obviněný V. B. (dále též „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců. Vyjma toho okresní soud obviněnému podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci, který se vztahuje na věci zajištěné policejním orgánem v souvislosti se spáchanou trestnou činností a které okresní soud podrobně specifikoval ve výroku o uloženém trestu.
2. Proti výše uvedenému rozsudku Okresního soudu v Plzeň-město podal obviněný odvolání. O tomto řádném opravném prostředku rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 4. 9. 2025, č. j. 7 To 160/2025-315 tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
3. Podle skutkových zjištění okresního soudu, s nimiž se plně ztotožnil i soud odvolací, se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:
v Plzni dne 5. 4. 2023 v 18,25 hodin v XY ulici, ve vozidle tov. zn. Volkswagen Passat, reg. zn. XY, přechovával, nikoliv jen pro svoji potřebu, plastový sáček se zavlhlou krystalickou látkou o hmotnosti 42,87 gramu po vysušení, obsahující 27,95 gramu metamfetaminové báze, dále v předmětném vozidle přechovával 3 ks plastových sáčků s krystalickou látkou o celkové hmotnosti 1 gram obsahující 0,63 gramu metamfetaminové báze, plastový sáček znečištěný krystalickou látkou, vykazující přítomnost efedrinu, respektive pseudoefedrinu a plastový pytlík obsahující větší počet prázdných igelitových sáčků s uzávěrem,
kdy metamfetamin (pervitin) je psychotropní látka, zařazená v Seznamu č. 5 psychotropních látek v příloze č. 5 k Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a efedrin, resp. pseudoefedrin je výchozí látkou pro výrobu metamfetaminu a je zařazen mezi prekurzory v Nařízení vlády (ES) č. 111/2005 ze dne 22. 12. 2004 a Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 ze dne 11. 2. 2004.
II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu
4. Obviněný V. B. podal proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 9. 2025, č. j. 7 To 160/2025-315 (ve spojení s rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 4. 3. 2024, č. j. 5 T 3/2024-291) prostřednictvím svého obhájce dovolání, které zaměřil proti výroku o vině. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku explicitně odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků jemu přisouzeného trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech. V návaznosti na svůj odkaz dovolatel doplnil, že podle jeho mínění je odůvodnění napadeného usnesení strohé a velmi povšechné, přičemž s řadou jím vznesených námitek se odvolací soud nikterak nevypořádal, v důsledku čehož ve věci přetrvává „mezi zjištěným skutkovým stavem a provedenými důkazy extrémní rozpor“.
5. Stran stabilizovaných skutkových závěrů dovolatel namítl, že již v rámci své výpovědi u hlavního líčení připustil, že je občasným uživatelem pervitinu, a proto měl v zapůjčeném motorovém vozidle uloženo pro svoji potřebu malé množství této psychotropní látky (umístěné ve své peněžence), včetně dýmky využívané na inhalaci metamfetaminu. Všechny tyto věci dobrovolně vydal policejnímu orgánu. Obviněný však striktně popírá, že by souběžně disponoval s velkým sáčkem obsahující zvlhlý metamfetamin o hmotnosti 42,87 g, a že by jej policii vydal. Tyto skutečnosti dovolatel označil za neprokázané, stejně jako okolnost, že předmětný „velký sáček“ obsahující pervitin umístil do zapůjčeného vozidla a následně jej distribuoval dalším osobám. V tomto smyslu namítl, že soudy nižších stupňů se nezabývaly ani rozlišením výše uvedených sáčků, ostatně okresní soud v popisu skutku ani neuvádí, v jakém sáčku mělo být uvedené množství metamfetaminu uloženo a kdy a kým byl nalezen.
6. Dále dovolatel tvrdí, že dokazováním bylo toliko zjištěno, že vozidlo tov. zn. Volkswagen Passat mu svěřil svědek J. N. za účelem vyčištění jeho interiéru. Přitom tento svědek u hlavního líčení jasně uvedl, že je běžné, že si někdy klienti ve vozidle taxislužby zapomenou své osobní věci, přičemž vozidlo při předání podrobněji neprohlížel a předal ho obviněnému. V návaznosti na to obviněný tvrdí, že okresní soud toliko spekuluje, pokud deklaroval, že svědek vozidlo (s ohledem na standardní postup) před předáním jeho osobě prohlédl, aby následně konstatoval, že pokud se věci zajištěné ve vozidle nacházely v době od předání vozidla do doby provedení prohlídky (kdy měl v dispozici vozidlo), tak je vyloučené, aby o nich obviněný nevěděl. Dovolatel je však přesvědčen, že předmětný sáček obsahující návykovou látku mohl být do vozidla umístěn ještě před jeho převzetím a že tato skutečnost nebyla důkazně vyvrácena.
7. K osobní prohlídce soudy obou stupňů shodně uvedly, že měla být provedena podle § 82 odst. 3, odst. 4 tr. ř., tedy u zadržené osoby, u které přetrvávalo podezření, že u sebe má věc, která by mohla ohrozit život nebo zdraví, a to vlastní nebo cizí. Obviněnému však není zřejmé, z jakého důkazu má tato skutečnost vyplývat, ani zda měl „velký sáček“ vydat nebo mu byl odebrán a zda byl nalezen v dotčeném vozidle. Z protokolu o zadržení jeho osoby (ze dne 5. 4. 2023) nikterak nevyplývá, kde, kdy a jaké věci byly nalezeny a jak s nimi bylo dále nakládáno. V úředním záznamu z tohoto dne je pouze konstatováno, že vše bylo nalezeno v rámci prohlídky v souladu s ustanoveními zákona o policii, přestože účelem takové prohlídky není opatřit důkaz, ale odvrátit nebezpečí, které nesnese odkladu. Pochybnosti pak vyvstávají i ohledně samotného průběhu daného úkonu, o kterém nebyl vyhotoven protokol s náležitostmi vyplývajícími z trestního řádu. Vzhledem k tomu je dovolatel přesvědčen, že policejní orgán svým postupem zasáhl do jeho práva na soukromí (ve smyslu čl. 7 Listiny základních práv a svobod), pročež takto získaný důkaz není v rámci dokazování procesně použitelný.
8. Pokud oba soudy nižších stupňů shodně deklarovaly, že obviněný dobrovolně vydal plastový sáček s obsahem neznámé krystalické látky, a to na základě protokolu o vydání věci (na č. l. 42), dovolatel v této souvislosti namítá, že pokud by toto velké balení metamfetaminu skutečně vydal, je zřejmé, že by se na něm nacházely jeho daktyloskopické či DNA stopy. Takové stopy však nebyly znalci detekovány. Ani s touto skutečností se však soudy nevypořádaly. Dovolateli proto není zřejmé, na základě jakých skutečností soudy nižších stupňů dospěly k závěru, že o velkém sáčku s pervitinem měl povědomí a dokonce, že psychotropní látku v něm umístěnou přechovával pro jinou osobu (jiné osoby). Jelikož v dané věci přetrvávají i po provedeném dokazování zásadní pochybnosti o jeho vině, měl okresní soud jednoznačně určit, která z alternativ skutkového stavu (varianta svědka N. proti variantě prezentované obviněným) odpovídá skutečnosti a následně postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo, tedy zvolit skutkovou variantu pro obviněného příznivější a rozhodnout v jeho prospěch.
9. Následně dovolatel z hlediska hmotněprávního akcentoval, že ke spáchání trestného činu, za který byl odsouzen, je (mimo jiné) vyžadováno, aby pachatel se získaným předmětem dále disponoval, tedy aby zajištěnou psychotropní látku prodal či předal jinému (v této souvislosti odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 10. 2004, sp. zn. 5 Tdo 1167/2004). Současně je pro spáchání projednávané trestné činnosti vyžadováno úmyslné zavinění pachatele. Uvedené okolnosti jsou pro aplikaci užité právní kvalifikace naprosto zásadní, avšak podle tvrzení dovolatele nebyly žádné takové skutečnosti v nyní posuzované věci fakticky zjištěny.
10. Vzhledem k výše uvedeným námitkám dovolatel závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 9. 2025, č. j. 7 To 160/2025-315, a poté aby tomuto soudu podle § 265k odst. 1 tr. ř. za použití § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. přikázal, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
11. K dovolání obviněného se ve svém písemném stanovisku ze dne 3. 2. 2026, sp. zn. 1 NZO 982/2025-21, vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který úvodem předeslal, že dovolání obviněného je vystavěno na doslovném opakování námitek, které se více méně prolínají celým trestním řízením a které jsou pouhou polemikou se skutkovými závěry soudů, které neodpovídají představě obviněného o jeho nevině. Oba soudy nižších stupňů se však se všemi námitkami obviněného beze zbytku vypořádaly, přičemž státní zástupce se s odůvodněním jejich rozhodnutí plně ztotožnil a v této souvislosti odkazuje na odůvodnění rozhodnutí obou soudů.
12. Jedinou hmotněprávní námitku obviněného [kterou však dovolatel ani nepodřadil pod odpovídající dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.] státní zástupce vyhodnotil jako zjevně neopodstatněnou, neboť není pravdou, že by skutková podstata přečinu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku vyžadovala, aby pachatel se získaným předmětem „dále disponoval“, kterak dovolatel namítl. V tomto smyslu státní zástupce akcentoval, že trestné je již samo přechovávání takové látky za účelem její distribuce – přičemž už nemusí nutně dojít k předání omamné či psychotropní látky jinému. V projednávané věci je nepochybné, že obviněným držený pervitin (umístěný ve velkém sáčku) nesloužil pro jeho vlastní potřebu, což zjevně naplnilo přisouzenou variantu přečinu v zákonném znaku „přechovávání pro jiného“.
13. Vzhledem k tomu státní zástupce závěrem svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Současně navrhl, aby tak dovolací soud učinil v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. však vyjádřil svůj souhlas s tím, aby Nejvyšší soud případně učinil v neveřejném zasedání i jiné než jím navrhované rozhodnutí.
14. Vyjádření státního zástupce k dovolání podanému obviněným bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájci obviněného k jeho případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu předložena.
III. Přípustnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. ř., zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. ř., jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje všechny obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. ř.
16. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a po formální stránce vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, to znamená, že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
IV. Důvodnost dovolání
17. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů, které jsou taxativně uvedeny v citovaném ustanovení zákona, neboť jejich existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
18. Obviněný ve svém dovolání výslovně odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Z pohledu zákonného vymezení tohoto dovolacího důvodu proto lze za právně relevantní dovolací námitku ze strany obviněného považovat jednak správnost a úplnost skutkových zjištění (na nichž je napadené rozhodnutí založeno), dále procesní bezvadnost provedeného dokazování, jakož i správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Předmětný dovolací důvod přitom umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v § 265a odst. 2 tr. ř.
19. Daný dovolací důvod tedy umožňuje nápravu toliko v případech, kdy došlo k zásadním (zjevným) vadám ve skutkových zjištěních a věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních. Těmi jsou jednak případy tzv. extrémního (zjevného) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), dále případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.), a konečně případ vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém (tj. v důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno).
20. Obviněný (byť toliko implicitně) dále odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je možné iniciovat tehdy, pokud napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat toliko vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu je rovněž nutné, aby právní vady spatřované dovolatelem v napadených rozhodnutích byly řádně a dostatečně podrobně vymezeny. Ve vztahu ke skutkovým zjištěním, která dovolatel rovněž zpochybňuje, je vhodné konstatovat, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami (které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku), a teprve v návaznosti na tato tvrzená a odůvodněná hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
21. Současně Nejvyšší soud ve shodě s judikaturou Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 17/05) konstatuje, že obviněný za situace, kdy bylo jeho odvolání podané proti odsuzujícímu rozsudku okresního soudu odvolacím soudem podle § 256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné, ve svém dovolání fakticky brojí proti závěrům učiněným soudem prvního stupně. Tím - byť nikoli výslovně (nýbrž toliko implicitně), uplatnil jím přednesený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. ř. ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a to v jeho druhé alternativě, neboť – jak již bylo uvedeno výše – jím podané odvolání bylo Krajským soudem v Plzni podle § 256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.
22. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
23. V duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obviněného V. B. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování připojeného spisového materiálu a obsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k závěru, že vznesené dovolací námitky obviněného jsou z větší části věcně zcela nepodřaditelné pod kterýkoli ze zákonných dovolacích důvodů a z menší části se jedná o námitky zjevně neopodstatněné.
V. K meritu věci
24. Nejvyšší soud nejprve prověřil, že Okresní soud Plzeň-město odvodil své skutkové závěry z dostatečného množství provedených důkazů, mezi nimiž dominuje výpověď obviněného na straně jedné a výpověď svědka J. N. na straně druhé. Součástí dokazování je i řada listinných důkazů, zahrnujících zejména protokoly o vydání věci ze dne 5. 4. a 6. 4. 2023, protokol o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků (včetně pořízené fotodokumentace), odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie a fyzikální chemie, výpis GPS souřadnic či znalecký posudek z oboru kriminalistika, odvětví genetika. Ve věci byly provedeny i další důkazy, které však mají ve vztahu k prokázání projednávaného skutku a jeho právnímu posouzení pouze doplňující charakter.
25. Všechny tyto důkazy Okresní soud Plzeň-město vyhodnotil v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř., tedy podle svého vnitřního přesvědčení založeném na posouzení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Přitom dostatečně vyložil, na základě jakých důkazů má za prokázaná jím učiněná skutková zjištění, jakými úvahami se při posuzování jednotlivých důkazů řídil a na základě jakých zjištění dospěl ke svému rozhodnutí. Jeho závěry jsou zcela v souladu s požadavky § 125 odst. 1 tr. ř. kladenými na písemné vyhotovení rozsudku a nikterak neodporují principům formální logiky. Poté soud prvního stupně svým skutkovým závěrům přiřadil přiléhavou hmotněprávní kvalifikaci, neboť zákonné znaky skutkové podstaty přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku byly jednáním obviněného bez důvodných pochybností naplněny, a to jak po objektivní, tak i subjektivní stránce. S výrokem o vině soudu prvního stupně se následně bezvýhradně ztotožnil i Krajský soud v Plzni ve svém usnesení ze dne 4. 9. 2025, č. j. 7 To 160/2025-315, jímž odvolání obviněného zamítl, neboť jej vyhodnotil jako nedůvodné. Současně se oba soudy nižších stupňů v rámci odůvodnění svých rozhodnutí řádně vypořádaly se všemi již dříve přednesenými námitkami obviněného.
26. I přes tyto skutečnosti obviněný podal proti usnesení Krajského soudu v Plzni ve spojení s rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město mimořádný opravný prostředek, ve kterém se opětovně zříká své odpovědnosti za spáchaný přečin, neboť je i nadále přesvědčen, že na základě provedených důkazů nelze dospět k závěru o jeho vině, ježto svým jednáním údajně nenaplnil zákonné znaky skutkové podstaty aplikovaného přečinu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. S ohledem na tyto námitky Nejvyšší soud danou věc v rozsahu podaného dovolání znovu přezkoumal, nicméně v rámci své revize neshledal, že by postupem soudů nižších stupňů došlo k obviněným vytýkaným pochybením.
V. 1. K námitkám dovolatele podřazeným pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
27. Obviněný s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. označil soudy nižších stupňů stabilizované skutkové závěry za zjevně rozporné s výsledky provedeného dokazování. Za neprokázané dovolatel označil skutečnost, že by skutečně disponoval s velkým sáčkem obsahujícím zvlhlý metamfetamin, stejně jako to, že jej policii vydal, respektive že jej umístil do zapůjčeného motorového vozidla a následně distribuoval dalším osobám. V této souvislosti zpochybnil, že by svědek J. N. předmětné vozidlo před jeho zapůjčením dostatečně důkladně prohlédl, a naznačil, že předmětný sáček „mohl být do vozidla umístěn ještě před tím, než jej převzal za účelem vyčištění jeho interiéru“.
28. Jak však bylo Nejvyšším soudem ověřeno, okresní soud v rámci svých závěrů o průběhu skutkového děje zcela oprávněně vycházel z výpovědi klíčového svědka J. N., který u hlavního líčení potvrdil, že v den, kdy obviněnému předával jím provozované motorové vozidlo taxislužby k vyčištění jeho interiéru, se v něm předměty určené k distribuci omamných látek (později v něm policií zajištěné) nenacházely. Zároveň striktně vyloučil, že by si někdo z klientů jím provozované taxislužby takové věci s sebou do vozidla přinesl a zde je zanechal. Vzhledem k tomuto zjištění tak nebyla ani nutná důkladná kontrola interiéru dotčeného vozidla. Následně doplnil, že obviněný zapůjčený vůz nevrátil v dohodnutý den a hodinu, pročež jej svědek později hledal a prostřednictvím GPS našel na odstavném parkovišti Policie ČR (č. l. 283). Za tohoto stavu věci převládlo oprávněné podezření, že věci zajištěné v motorovém vozidle nemohly patřit nikomu jinému než obviněnému, který ostatně přiznal, že je aktivním uživatelem pervitinu (na rozdíl od svědka N., který užívání jakýchkoli omamných látek kategoricky odmítl).
29. Dalšími ve věci provedenými důkazy, zejména znaleckým posudkem z oboru kriminalistika, odvětví genetika (č. l. 93) bylo jednoznačně prokázáno, že na policií zajištěných předmětech (konkrétně na 4 kusech igelitových sáčků s bílou krystalickou látkou, na skleněné dýmce, ale také na digitální váze, hnědém pouzdře na patent s obsahem prázdných igelitových sáčků, jakož i na hnědé tašce zn. Louis Vuitton s obsahem igelitového sáčku s bílou krystalickou látkou a dvou kusech injekčních stříkaček) byla zajištěna stopa DNA obviněného. Přitom část předmětných věcí (konkrétně 1 kus plastového uzavíratelného sáčku s obsahem 42,87 g zvlhlé krystalické látky s obsahem 27,95 metamfetaminové báze, 1 kus znečištěné skleněné dýmky a 1 kus hnědého pouzdra na patent s obsahem nezjištěného počtu prázdných uzavíratelných igelitových sáčků) byl policií zajištěn u osoby obviněného dne 5. 4. 2023, o čemž byl vyhotoven protokol o vydání věci (č. l. 42). K dýmce a nepoužitým sáčkům s přítlačnou lištou se obviněný vyjádřil tak, že jsou jeho, zatímco k „velkému sáčku“ s obsahem většího množství krystalické látky se vyjádřit odmítl.
30. Téhož dne (tj. 5. 4. 2023) obviněný vydal i jemu zapůjčené motorové vozidlo tov. zn. Volkswagen Passat, reg. zn. RZ XY, včetně klíče od vozidla, ve kterém byl ve večerních hodinách kontrolován policií na XY, přičemž policii výslovně uvedl, že vozidlo mu zapůjčil svědek J. N. předchozího dne. Toto vozidlo bylo následně zajištěno podle § 78 odst. 1 tr. ř. a zaparkováno na policejním parkovišti, přičemž o jeho vydání (jakožto o věci, která může sloužit pro důkazní účely) byl sepsán protokol o vydání věci datovaný dnem 5. 4. 2023 (č. l. 44). Následující den byla provedena jeho prohlídka, a to za přítomnosti obviněného, svědka J. N. i majitele vozidla B. M. a po jejich předchozím písemném souhlasu, a to ve formě neodkladného úkonu, o němž byl sepsán protokol o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků ze dne 6. 4. 2023 (č. l. 65-77).
31. Výše uvedené důkazy jednoznačně vyloučily možnost, že by se k dotčenému vozidlu v inkriminovanou dobu mohla dostat jakákoli jiná osoba, která by do jeho vnitřního prostoru bez vědomí obviněného, jakož i svědka N. umístila v něm nalezené věci, včetně velkého sáčku s obsahem pervitinu, jehož vlastnictví obviněný (ze sebezáchovných důvodů) popírá. Na tomto základě okresní soud z provedených důkazů oprávněně dovodil, že jedinou osobou, která mohla předmětné věci umístit do zapůjčeného vozidla, je obviněný, neboť takový závěr je zcela v souladu se skutkovými zjištěními, které vyplynuly z řádně provedených důkazů. 32. Dovolatel ke stávajícímu skutkovému stavu vznesl v rámci podaného mimořádného opravného prostředku řadu námitek. Pokud však namítl, že dříve, než mu svědek vozidlo předal, „mohl být“ předmětný sáček do vozidla umístěn jinou osobou, lze mít důvodně za to, že jde o čistou a ničím nepodloženou spekulaci, neboť žádná jiná osoba se na předání vozidla tov. zn. Volkswagen Passat nepodílela. Rovněž jestliže dovolatel odmítl potvrdit, že všechny věci nalezené v předmětném vozidle jsou jeho, je nutné zdůraznit, že i na těchto věcech byla zajištěna stopa jeho DNA – zejména se jedná o digitální váhy a injekční stříkačky, což jsou věci určené k distribuci pervitinu. Dovolatel byl však z projednávané trestné činnosti usvědčen i na základě výpisu souřadnic pořízeného navigačním systém GPS, kterým zapůjčené vozidlo disponovalo a které policii vydal majitel vozidla B. M. Podle této GPS evidence bylo obviněným využívané vozidlo v inkriminovaných dvou dnech lokalizováno na různých místech Plzeňského kraje (viz č. l. 146), z čehož bez důvodných pochybností vyplynulo, že obviněný vozidlo využíval k rozvozu a následné distribuci pervitinu (čemuž ostatně odpovídá i větší množství sáčků s přítlačnou lištou, digitální váhy a další zajištěné věci). Absence daktyloskopických a biologických stop na zabezpečeném sáčku jej tak za stávající důkazní situace rozhodně není s to z předmětného jednání jakkoli vyvinit.
33. Ani námitky, které dovolatel zaměřil proti provedení osobní prohlídky, Nejvyšší soud z ní rozvedených důvodů neshledal nikterak oprávněnými. Osobní prohlídka obviněného byla provedena za podmínek § 82 odst. 3, odst. 4 tr. ř., tedy u osoby, u které bylo dáno důvodné podezření, že u sebe má věc důležitou pro trestní řízení, a která by mohla ohrozit život nebo zdraví (vlastní nebo cizí). Takovou věcí je bezesporu i velký plastový sáček s krystalickou látkou obsahující metamfetamin, který společně s použitou skleněnou dýmkou a igelitovým sáčkem s nezjištěným počtem malých plastových sáčků (tzv. dealeráků) dobrovolně vydal (viz protokol o vydání věci na č. l. 42). O povinnosti vydat věc, která může sloužit pro důkazní účely, byl obviněný předem řádně poučen. Rovněž k účelu prohlídky se soudy nižších stupňů řádně vyjádřily s tím, že účelem tohoto úkonu nebylo zajištění důkazu. Jak vyplývá z pořízeného protokolu, nejprve došlo k dobrovolnému vydání věci ze strany obviněného, a teprve následně byla tato věc zajištěna pro důkazní účely, což je zcela běžný policejní postup. Za této situace nelze námitky obviněného stran údajného nesplnění zákonných podmínek akceptovat, tím méně tvrzení, že nebyl vyhotoven protokol s náležitostmi vyplývajícími z trestního řádu, když o neoprávněném zásahu do práva obviněného na jeho soukromí ve smyslu čl. 7 Listiny základních práv a svobod nelze ani spekulovat.
34. V posuzované trestní věci se nelze ztotožnit ani s námitkou obviněného, že stojí-li proti sobě dvě odlišné výpovědi – na jedné straně svědka J. N. a na straně druhé výpověď obviněného, je třeba rozhodnout ve prospěch obviněného v souladu s procesní zásadou in dubio pro reo, jejíž aplikace se dovolatel dovolává.
35. Jak bylo již mnohokrát judikováno, uplatnění této zásady je na místě pouze tehdy, pokud soud po vyhodnocení všech v úvahu přicházejících důkazů dospěje k závěru, že není možné se jednoznačně přiklonit k žádné ze dvou rozporných výpovědí (nebo k žádné ze skupiny odporujících si důkazů), takže ve věci i nadále zůstávají pochybnosti o tom, jak se skutkový děj fakticky odehrál. Pokud však soud po vyhodnocení důkazní situace dospěje k závěru, že jedna z výpovědí (event. jedna ze skupiny výpovědí) je pravdivá a její věrohodnost není ničím zpochybněna, přičemž úvahy vedoucí k tomuto závěru zahrne do odůvodnění svého rozhodnutí, tak podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch“ nejsou splněny, neboť soud o spáchané trestné činnosti žádné pochybnosti nemá [srov. např. usnesení ÚS ze dne 14. 3. 2023, sp. zn. I. ÚS 3494/22, nebo usnesení ze dne 3. 12. 1998, sp. zn. III. ÚS 286/98 (U 73/12 SbNU 541)].
36. Stran zásady in dubio pro reo Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi rovněž mnohokrát judikoval faktickou nepřípustnost jejího zkoumání v rámci dovolacího řízení, s výjimkou případů, kdy by porušení této zásady vygradovalo do stavu zjevného či extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1525/2009, ze dne 6. 5. 2015, sp. zn. 11 Tdo 496/2015, ze dne 8. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1569/2014, atp.). Pouze v takové situaci by její porušení založilo přezkumnou povinnost skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů Nejvyšším soudem (srov. nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/14, publikovaný pod č. 140/2014 Sb. nál. a usn. ÚS).
37. Toto pravidlo (zakotvené v § 2 odst. 1, 2, odst. 5 tr. ř., čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) se však v předkládané věci nemohlo uplatnit, neboť aby alternativní varianta průběhu skutkového děje skutečně vedla k pochybnostem o vině obviněného, musí být možná a uvěřitelná, což v tomto případě nelze tvrdit, ježto obviněný své námitky založil na pouhém zpochybňování logických skutkových závěrů bez toho, aby soudu předložil skutečně rozumnou a uvěřitelnou variantu možného průběhu skutkového děje. Za tohoto stavu nelze ani náznakem hovořit o dvou ve věci rovnocenných skutkových alternativách, neboť skutková verze obviněného je založena toliko na spekulacích neboli argumentačním „kličkování“ mezi jednotlivými skutkovými zjištěními. Nadto dovolatel v rámci své ryze účelové obhajoby dospěl ke zcela absurdnímu tvrzení o své nevině, přestože z přechovávání metamfetaminu za účelem další distribuce byl bez důvodných pochybností usvědčen nikoli jedním důkazem, ale soustavou vzájemně se doplňujících skutkových zjištění, které jeho osobu z projednávaného přečinu spolehlivě usvědčily.
38. Lze tedy shrnout, že okresní soud po vyhodnocení důkazní situace dospěl k jednoznačnému závěru, že výpověď svědka J. N. je pravdivá, neboť její věrohodnost nebyla zpochybněna žádným ve věci provedeným důkazem. Současně své úvahy (vedoucí k tomuto závěru) podrobně vyložil v odůvodnění svého rozhodnutí za bezvýhradného souhlasu soudu odvolacího. Na tomto základě bylo nutné definitivně uzavřít, že zákonné podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch“ nebyly ve věci obviněného fakticky naplněny, neboť soudy nižších stupňů o vině obviněného nemají žádné pochybnosti (srov. např. usnesení ÚS ze dne 14. 3. 2023, sp. zn. I. ÚS 3494/22, nebo usnesení ze dne 3. 12. 1998, sp. zn. III. ÚS 286/98 (U 73/12 SbNU 541).
39. Jelikož rozhodná skutková zjištění nejsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, byla vina obviněného prokázána mimo jakoukoli pochybnost. Pro úplnost Nejvyšší soud nad rámec právě uvedeného doplňuje, že z obsahu dovolání obviněného není zcela zřejmé, zda svým odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zamýšlel vznést námitku i s ohledem na jeho druhou procesní alternativu, tedy že rozhodná skutková zjištění jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech. Jelikož však jeho dovolání neobsahuje žádnou konkretizaci takového odkazu, dovolací soud se nemohl k této neurčité, respektive nikterak podložené citaci jakkoli věcně vyjádřit.
V. 2. K námitkám dovolatele obsahově náležejícím pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
40. Vyjma výše uvedených skutkových výhrad dovolatel vnesl též námitku hmotněprávního charakteru, podle níž je ke spáchání trestného činu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl v nyní posuzované věci pravomocně uznán vinným, zákonodárcem údajně vyžadováno, aby pachatel se získaným předmětem (v daném případě se sáčkem obsahujícím metamfetamin) dále disponoval, to znamená, aby psychotropní látku dále distribuoval (např. prodal, předal, daroval) jiným osobám a aby jeho jednání bylo úmyslné. Touto námitkou dovolatel usiloval zpochybnit faktické naplnění objektivní i subjektivní stránky přečinu, kterým byl uznán vinným. Přestože obviněný formálně neodkázal na obsahově odpovídající dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., Nejvyšší soud z charakteru a obsahu vznesených námitek vyhodnotil, že odkaz na citovaný dovolací důvod obviněný uplatnil obsahově (tzn. implicitně), nicméně tyto jeho námitky vyhodnotil – z níže rozvedených důvodů – jako zjevně neopodstatněné.
41. Jak vyplývá z § 283 odst. 1 tr. zákoníku, objektivní stránka předmětného přečinu je naplněna jednáním pachatele, který omamnou nebo psychotropní látku (přípravek obsahující takovou látku, prekursor nebo jed) vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá anebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává. Z tohoto zákonného vymezení tak jednoznačně plyne, že daný trestný čin je dokonán již samotným přechováváním nelegální látky osobou pachatele za účelem její další distribuce, přičemž k jejímu předání další osobě již nemusí vůbec dojít (mnohdy k němu ani nedojde z důvodu včasného policejního zásahu). Vzhledem k množství zajištěného metamfetaminu (umístěného ve velkém sáčku o hmotnosti 42,87 g) je zcela zjevné, že nebyl určen pro vlastní potřebu obviněného, ale pro jeho nabízení, zobchodování, popř. darování jiné osobě či osobám.
42. Odkaz dovolatele na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 10. 2004, sp. zn. 5 Tdo 1167/2004, je v této spojitosti zcela nepřípadný, neboť dovolací soud se v odkazované trestní věci zabýval otázkou, zda obviněný poté, co nelegálně obdržel od spoluobviněného prekursor (efedrin), uskutečnil některé z jednání, jímž byla (v té době) podmíněna trestní odpovědnost za spáchání trestného činu uvedeného v § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. (tj. zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon). Avšak v nyní projednávané věci obviněného V. B. šlo skutkově i právně o zcela odlišnou situaci, neboť z objemu zajištěné látky, její poměrně vysoké čistoty, jakož i z prokázaného držení dalších distribučních pomůcek v podobě digitální váhy a většího počtu prázdných igelitových sáčků s přítlačnou lištou (v drogové komunitě nazývaných jako tzv. „dealeráky“), které patřily obviněnému, je zjevné, že jím držený metamfetamin nebyl určen pro jeho osobní potřebu, ale pro účely jeho další distribuce (která byla ostatně prokázána i výpisem souřadnic GPS ze dne 4. 4. až 5. 4. 2023).
43. Těmito prokázanými okolnostmi tedy bez důvodných pochybností došlo k naplnění objektivní stránky aplikovaného přečinu ve formě „přechovávání pro jiného“, stejně jako subjektivní stránky ve formě úmyslu přímého podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
V. 3. K implicitně uplatněnému dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
44. Nejvyšší soud nad rámec výše uvedeného ve shodě s judikaturou Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 17/05) znovu připomíná, že obviněný za situace, kdy jeho odvolání podané proti odsuzujícímu rozsudku Okresního soudu Plzeň-město bylo odvolacím soudem podle § 256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné, ve svém dovolání fakticky brojí proti závěrům učiněným soudem prvního stupně. Tím de facto uplatnil jím vznesený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., stejně jako fakticky uplatněný (byť odkazem výslovně nezmíněný) dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a to v jeho druhé alternativě. Jelikož však Nejvyšší soud, jak je podrobně rozvedeno shora, v napadených rozhodnutích obou soudů nižších stupňů, popř. v jejich postupu v rámci řízení, které vydání těchto rozhodnutí předcházelo, neshledal porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněných dovolacích důvodů, ani jiného důvodu dovolání uvedeného v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., nemohl být naplněn ani dovolatelem výslovně neuplatněný (nicméně v jím podaném dovolání implicitně vyjádřený) dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
V. 4. Shrnutí
45. V návaznosti na výše uvedené Nejvyšší soud po pečlivé analýze přiloženého spisového materiálu konstatuje, že Okresní soud Plzeň-město se v nyní posuzované věci řádně vypořádal se skutkovými zjištěními, která vzešla z řádně provedených důkazů v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. a ty poté vyhodnotil tak, jak mu ukládá § 2 odst. 6 tr. ř., tedy nejen jednotlivě, ale rovněž v jejich vzájemných souvislostech. Následně prokázanému jednání přiřadil zcela přiléhavou právní kvalifikaci, se kterou vyjádřil bezvýhradný souhlas i Krajský soud v Plzni jako soud odvolací.
46. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že dovolatel v rámci své argumentace (v převážné míře) pouze zopakoval námitky skutkového charakteru (jež uplatnil již dříve během hlavního líčení nebo v rámci svého odvolání), jejichž podstatou je toliko jeho prostá polemika s hodnocením důkazů řádně provedených soudem prvního stupně, se kterými se bez výhrad ztotožnil i soud odvolací, s jehož závěry dovolatel nesouzní. Odlišná interpretace skutkových zjištění však nemá procesní sílu odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, což platí zvláště za situace, když oba soudy nižších instancí svá rozhodnutí odůvodnily pečlivým rozborem důkazní situace a z nich vzešlých skutkových závěrů, které s provedenými důkazy plně korespondují, a to při plném respektování zásady volného hodnocení důkazů i principu presumpce neviny.
47. Mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé je v nyní posuzované věci patrná zjevná logická návaznost, pročež Nejvyšší soud neshledal důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu, které v nyní posuzovaném případě rozhodně nebylo porušeno. Námitky obviněného jsou pouze projevem jeho nesouhlasu s tím, k jakým skutkovým i hmotněprávním závěrům dospěly soudy nižších stupňů. Soud prvního stupně, stejně jako soud odvolací, se však v přezkoumávané věci nezpronevěřily přísnému pravidlu prokázání viny obviněného mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost, neboť aktivním jednáním obviněného byly prokazatelně naplněny všechny zákonné znaky aplikované skutkové podstaty přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Současně dovolacím soudem nebyl zjištěn jakýkoli nedůvodný zásah do ústavním pořádkem garantovaných základních práv obviněného, včetně jeho práva na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí a práva na spravedlivý proces. 48. Pokud pak v rámci podaného mimořádného opravného prostředku obviněný (v menší míře) vznesl námitky vadného hmotněprávního posouzení skutku, které lze věcně podřadit pod jím implicitně uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., byly Nejvyšším soudem z výše rozvedených důvodů shledány zjevně neopodstatněnými.
VI. Závěr
49. Nejvyšší soud po provedeném přezkumu napadeného usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 9. 2025, č. j. 7 To 160/2025-315, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 4. 3. 2025, č. j. 5 T 3/2024-291, v rozsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k jednoznačnému závěru, že ve věci obviněného V. B. nedošlo ve smyslu jím uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. k tvrzenému porušení zákona, pročež bylo jím podané dovolání v souladu s § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.).
V Brně dne 19. 2. 2026
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu