Usnesení NS sp. zn. 11 Tdo 92/2024

Plný text

11 Tdo 92/2024-14464

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2024 o dovoláních obviněných 1. O. B., 2. E. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Karviná, 3. V. N., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, 4. I. P. B., 5. T. H., a 6. M. Š., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 6. 2021, č. j. 11 To 45/2020-12695, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 T 4/2018, takto:

I. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněných O. B., E. K. a I. P. B. odmítají.

II. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných V. N., T. H. a M. Š. odmítají.

Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 31. 1. 2020, č. j. 41 T 4/2018-11813, byli v záhlaví tohoto usnesení označení obvinění, společně s dalšími spoluobviněnými, uznáni vinnými následujícími trestnými činy.

2. Obviněný O. B. byl uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Obviněný E. K. byl uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Obviněný V. N. byl uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a dále pokusu přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 21 odst. 1 k § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný I. B. byl uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Obviněný T. H. byl uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Obviněný M. Š. byl uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku.

3. Za uvedené trestné činy soud prvního stupně uložil obviněným následující tresty. Obviněnému B. podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 13 let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenu ostrahou. Podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku dále obviněnému B. uložil trest propadnutí náhradní hodnoty, který ve výroku svého rozsudku podrobně vymezil. Obviněnému K. podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 10 let a 6 měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenu ostrahou. Podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku dále obviněnému K. uložil trest propadnutí náhradní hodnoty, který ve výroku svého rozsudku podrobně specifikoval. Dále podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil témuž obviněnému trest propadnutí věci, resp. věcí, které ve výroku svého rozsudku blíže vymezil. Obviněnému N. podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 12 let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenu ostrahou. Podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku dále obviněnému N. uložil trest propadnutí náhradní hodnoty, který ve výroku svého rozsudku blíže specifikoval. Dále podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil témuž obviněnému dva tresty propadnutí věci, resp. věcí, které ve výroku svého rozsudku podrobně identifikoval. Obviněnému B. podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 12 let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenu ostrahou. Obviněnému H. podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 3 let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil témuž obviněnému trest propadnutí věci, který ve výroku svého rozsudku podrobně vymezil. Obviněnému Š. podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 8 let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku dále obviněnému Š. uložil trest propadnutí věci, resp. věcí, které podrobně vymezil ve výroku svého rozsudku. Současně témuž obviněnému uložil podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku trest propadnutí náhradní hodnoty, který ve výroku svého rozsudku podrobně vymezil a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, resp. věcí, které ve výroku svého rozsudku podrobně identifikoval.

4. Současně soud prvního stupně rozhodl o vině a o trestech dalších spoluobviněných, jmenovitě L. Š., M. V., J. L. a J. T.

5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění B., K., N., B., H., Š., V. a L., jakož i státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze, odvolání. Z podnětu odvolání státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze, podaného v neprospěch obviněného Š. a odvolání obviněných B., K., N., B., H., Š., V. a L. Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozsudkem podle § 258 odst. 1 písm. b), d) a e), odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně, a to ohledně obviněných B., K., B., H., Š., V. a L. v celém rozsahu a ohledně obviněného N. ve výroku o vině pod body I. 1. až 4. a II. 1. a v celém výroku o trestu.

6. Podle § 259 odst. 3 tr. řádu ve vztahu ke zrušeným výrokům rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud nově v dané trestní věci rozhodl tak, že obviněného B. uznal vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Obviněného K. uznal vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Obviněného N. uznal vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku (při zachování výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně v té části, v níž byl obviněný N. uznán vinným ze spáchání pokusu přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 21 odst. 1 k § 283 odst. 1 tr. zákoníku – pozn. Nejvyššího soudu). Obviněného B. uznal vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Obviněné H. a Š. uznal odvolací soud každého vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.1.

7. Za uvedené trestné činy odvolací soud nově obviněným uložil následující tresty. Obviněnému B. podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 12 let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenu ostrahou. Podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku dále obviněnému B. uložil trest propadnutí náhradní hodnoty, který ve výroku svého rozsudku podrobně vymezil. Obviněnému K. podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 10 let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenu ostrahou. Podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku dále obviněnému K. uložil trest propadnutí náhradní hodnoty, který ve výroku svého rozsudku podrobně specifikoval. Dále podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil témuž obviněnému trest propadnutí věci, resp. věcí, které ve výroku svého rozsudku podrobně vymezil. Obviněnému N. za jednání popsané níže pod body I. 1. až 4. a II. 1. a dále za pokus přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 21 odst. 1 k § 283 odst. 1 tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal výrok o vině pod bodem IV. rozsudku soudu prvního stupně nedotčen, podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 11 let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenu ostrahou. Podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku dále odvolací soud obviněnému N. uložil trest propadnutí náhradní hodnoty, který ve výroku svého rozsudku blíže specifikoval. Dále podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil témuž obviněnému dva tresty propadnutí věci, resp. věcí, které ve výroku svého rozsudku podrobně identifikoval. Obviněnému B. podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 11 let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenu ostrahou. Obviněnému H. podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon podle § 84 odst. 1, za použití § 81 odst. 1 a § 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 4 let za současného vyslovení dohledu nad tímto obviněným. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku dále témuž obviněnému uložil peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb, při stanovení výše jedné denní sazby na 1 000 Kč, tedy v celkové výměře 100 000 Kč. Dále podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil obviněnému H. trest propadnutí věci, který ve výroku svého rozsudku podrobně vymezil. Obviněnému Š. podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon podle § 84 odst. 1, za použití § 81 odst. 1 a § 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 5 let za současného vyslovení dohledu nad tímto obviněným. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku dále témuž obviněnému uložil peněžitý trest ve výměře 263 denních sazeb, při stanovení výše jedné denní sazby na 1 000 Kč, tedy v celkové výměře 263 000 Kč. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku dále obviněnému Š. uložil trest propadnutí věci, resp. věcí, které podrobně vymezil ve výroku svého rozsudku. Současně témuž obviněnému uložil podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, resp. věcí, které ve výroku svého rozsudku podrobně identifikoval.

8. Současně odvolací soud rozhodl o vině a o trestech spoluobviněných V. a L. Odvolání státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze podané v neprospěch obviněných V. a L. odvolací soud podle § 256 tr. řádu zamítl.

9. Uvedených trestných činů se obvinění (společně s dalšími spoluobviněnými, popř. již odsouzenými) – podle skutkových zjištění odvolacího soudu – dopustili následovně: obvinění O. B., E. K., V. N., I. B., T. H., M. Š. a M. V.,

společně s již v této věci odsouzenými J. T. a L. Š.,

v rámci jednání, jak jsou ve vztahu k nim dále popsána pod body I., II. a III. výroku tohoto rozsudku, vedeni společným záměrem získat finanční prospěch pro sebe výrobou, případně distribucí marihuany, tedy sušiny toxikomanicky využitelných částí rostlin konopí, které je jako omamná látka jednak zařazeno do seznamu IV Jednotné Úmluvy o omamných látkách ve znění Protokolu o změnách Jednotné Úmluvy o omamných látkách (vyhláška č. 47/1965 Sb. ve znění vyhlášky č. 458/1991 Sb.), jednak je uvedeno v příloze č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., vydaného na základě § 44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a změně některých dalších zákonů, přičemž konopí a potažmo marihuana obsahují psychotropní látku delta-9-tetrahydrocannabinol (dále jen „delta-9-THC“), který je jednak obsažen v seznamu II Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.), jednak je uveden v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., vydaného na základě § 44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb.,

s vědomím, že nakládání s těmito látkami je regulováno zákonem a že nemají povolení s těmito látkami zacházet, tedy v rozporu s ustanoveními § 3 odst. 2, § 4 a pod bodem II. výroku tohoto rozsudku též v rozporu s ustanovením § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb., tedy úmyslně v rozporu se zákonem nakládali s uvedenými látkami,

přičemž všichni jmenovaní obvinění a již odsouzení T. a Š. v rámci jednání níže popsaných pod body I., II. a III. výroku tohoto rozsudku si byli vědomi toho, že jednají v rámci skupiny více osob s vnitřní organizační strukturou, s rozdělením funkcí a dělbou činností, jejíž činnost je zaměřena na soustavné páchání úmyslné drogové trestné činnosti za účelem dosažení finančního zisku, přičemž všem jmenovaným obviněným a již odsouzeným byly známy též role nejméně dvou dalších účastníků skupiny, zabývající se níže popsanou trestnou činností v procesu samotného zajištění podmínek pro pěstování konopí i výrobu a distribuci marihuany, když obvinění B., K., N. a B. tak činili s vědomím, že marihuana bude vyvážena mimo území České republiky, tedy že jednají v rámci organizované skupiny osob působící ve více státech,

přičemž postavení a role jednotlivých obviněných a odsouzených T. a Š. ve skupině byly následující:

obviněný B. jako organizátor trestné činnosti zajišťoval od přesně neurčené doby, nejméně od počátku roku 2013, nemovitosti na území České republiky, v nichž byly následně na základě jeho pokynů a za jeho finanční podpory zřizovány a provozovány pěstírny rostlin konopí, poskytoval obviněným vozidla pro transport marihuany, sazenic rostlin konopí a převoz vybavení pěstíren, řídil jednotlivé předávky marihuany či malých rostlinek konopí, a to včetně dodávek marihuany kurýrovi do zahraničí, přijímal peníze za prodej marihuany a v některých případech sám marihuanu předával odběratelům,

obviněný K. převážel marihuanu, případně malé rostliny konopí z pěstíren a tyto distribuoval na pokyn obviněného B. předem určeným odběratelům, a to nejméně obviněnému N., od něhož inkasoval za dodanou marihuanu finanční prostředky, a to i v eurech, a dále již v jiné trestní věci odsouzeným (v dané věci svědkům) P. B. a J. H., případně dalším neustanoveným osobám, současně prováděl činnosti spojené se zřízením a vybavením pěstíren, a následným pěstováním rostlin konopí, jejich sklizní a sušením, tedy účastnil se i samotné výroby marihuany a jejího balení,

obviněný N. prováděl činnosti spojené se zřízením a vybavením pěstíren a následným pěstováním rostlin konopí, jejich sklizní a sušením, tedy účastnil se i samotné výroby marihuany a jejího balení, přijímal objednávky od obviněného B. na prodej marihuany s následným vývozem do Rakouské republiky, objednávky předával obviněnému B. a marihuanu po předchozí dohodě s obviněným B. převážel v součinnosti s obviněným K. od dodavatele ke kurýrovi – obviněnému B., jenž platil za zboží předem v eurech, a v některých případech obviněného B. se zásilkou marihuany do Rakouské republiky osobně převážel,

obviněný B. objednával z podnětu blíže neztotožněného zahraničního odběratele z Rakouské republiky dodávky marihuany ve větším množství u obviněného N., o němž věděl, že objednávku postoupí organizátorovi obchodu, předem obviněného N. vyplácel v eurech a čekal, až zajištěnou marihuanu přiveze do místa jeho bydliště, a následně zajistil, ať již osobně, v součinnosti s obviněným N. či jiným nezjištěným způsobem, vývoz zásilky marihuany do Rakouské republiky,

obviněný H. prováděl činnosti spojené s provozem pěstíren a pěstováním rostlin konopí, jejich sklizní a sušením, tedy účastnil se i samotné výroby marihuany a jejího balení, převážel marihuanu na obviněným B. předem určená místa za účelem předání marihuany odběratelům,

obviněný Š. prováděl činnosti spojené se zřízením a vybavením pěstíren a následným pěstováním rostlin konopí, jejich sklizní a sušením, tedy účastnil se i samotné výroby marihuany a jejího balení,

obviněný V. prováděl činnosti spojené se zřízením a vybavením pěstíren a následným pěstováním rostlin konopí, jejich sklizní a sušením, tedy účastnil se i samotné výroby marihuany a jejího balení, z matečních rostlin řízkováním pěstoval klony rostlin konopí, které byly následně dopěstovávány v dalších zajištěných pěstírnách i určeny pro pěstírny, jejichž provoz není předmětem tohoto rozsudku,

odsouzený Š. prováděl činnosti spojené se zřízením a vybavením pěstíren a následným pěstováním rostlin konopí, jejich sklizní a sušením, tedy účastnil se i samotné výroby marihuany a jejího balení,

odsouzený T. po předchozí dohodě s obviněným B. si opakovaně přebíral v areálu obchodní společnosti E. spol. s r.o. marihuanu ve větším množství od obviněného B., případně od obviněného K., a to za účelem další distribuce,

konkrétně takto I . obvinění B., K., N. a B. se podíleli na distribuci marihuany tak, že: 1. nejméně v době od 2. 6. 2015 do 6. 6. 2015 v Praze, Českých Budějovicích a dalších místech na území České republiky se obvinění B., K., N. a B. podíleli na realizaci nelegálního obchodu s marihuanou a jejím vývozu do Rakouské republiky tím, že dne 2. 6. 2015 kolem 10:56 hod. došlo nejdříve mezi obviněným B. a obviněným N. k telefonické dohodě o uskutečnění obchodu s marihuanou, následně téhož dne kolem 11:56 hod. obviněný N. telefonicky zkontaktoval obviněného B. a konspirativním způsobem pod legendou „zapůjčení peněz“ s ním sjednal termín převzetí marihuany na sobotu dne 6. 6. 2015 s tím, že množství marihuany bude ještě upřesněno, následně obviněný N. dne 2. 6. 2015 v 13:18 hod. telefonicky sdělil výsledek této dohody obviněnému B., když dne 4. 6. 2015 v 11:18 hod. obviněný N. telefonicky obviněnému B. upřesnil množství marihuany opět konspirativním způsobem pod legendou „zapůjčení peněz v hodnotě 20 000 Kč“ a současně sdělil, že si pro ně přijede v sobotu mezi 9:00-9:30 hod. a počká „před tím obchoďákem“, obviněný B. přislíbil zajištění osoby k předání marihuany, za tímto účelem dne 4. 6. 2015 kolem 12:25 hod. se obviněný B. telefonicky domluvil na osobní schůzce s obviněným K., který následně předal marihuanu dne 6. 6. 2015 obviněnému N.,

obviněný N. se pak na základě výše uvedené dohody s obviněným B. dne 6. 6. 2015 kolem 8:15 hod. nejprve sešel v ulici XY, České Budějovice, s obviněným B., od kterého převzal finanční hotovost mj. na nákup objednané marihuany, následně odjel osobním motorovým vozidlem tov. zn. Mercedes Benz, RZ XY, z Českých Budějovic do Prahy, kde téhož dne kolem 9:55 hod. převzal na parkovišti před prodejnou M., ulice XY, Praha, část XY, od obviněného K. přesně nezjištěné množství marihuany s nezjištěným obsahem účinné látky delta-9-THC, kterou dovezl na uvedené místo obviněný K. v osobním motorovém vozidle tov. zn. Škoda Octavia, RZ XY, přesně nezjištěnou finanční hotovost v eurech, uloženou v obálce, obviněný N. položil do vozidla obviněného K. na sedadlo spolujezdce a poté si přeložil z tohoto vozidla marihuanu uloženou v zavazadlovém prostoru v bílé krabici a žlutočervené plastové tašce s nápisem Bauhaus, do zavazadlového prostoru vozidla tov. zn. Mercedes, se kterým přijel, a následně odjel zpět do Českých Budějovic, kde marihuanu předal dne 6. 6. 2015 kolem 12:10 hod. obviněnému B. ve dvoře domu č. XY, ulice XY, který pak nezjištěným způsobem zajistil její vývoz do Rakouské republiky nezjištěnému odběrateli, 2. nejméně v období od 9. 7. 2015 do 11. 7. 2015 v Praze, Českých Budějovicích a dalších místech na území České republiky se obvinění B., K., N. a B. podíleli na realizaci nelegálního obchodu s marihuanou a jejím vývozu do Rakouské republiky tím způsobem, že dne 9. 7. 2015 kolem 22:36 hod. se obviněný N. domluvil s obviněným B. na objednávce marihuany o blíže nezjištěné hmotnosti konspirativním způsobem pod legendou „zapůjčení peněz v hodnotě 15 000 Kč“ s tím, že „půjčka bude upřesněna“, dne 10. 7. 2015 kolem 09:47 hod. se dohodli na osobním předání drogy dne 11. 7. 2015 v době mezi 10:00 a 10:30 hod., obviněný B. se za tímto účelem telefonicky domluvil na osobní schůzce sjednané telefonicky dne 10. 7. 2015 kolem 11:10 hod. s obviněným K., k níž došlo dne 10. 7. 2015 kolem 19:00 hod. a na níž pověřil obviněného K. předávkou drogy, převzaté tímto v průběhu nočních hodin z 10. 7. 2015 na 11. 7. 2015 na blíže nezjištěném místě, obviněnému N.,

následně obviněný N. dne 11. 7. 2015 kolem 7:15 hod. převzal v XY ulici v Českých Budějovicích od obviněného B. zálohu na nákup drogy ve výši 2 700 EUR, bezprostředně po jejím převzetí odjel osobním motorovým vozidlem tov. zn. Mercedes Benz, RZ XY, společně se svým synem – svědkem L. N. a svědkem J. L. do Prahy, kde se dne 11. 7. 2015 kolem 10:35 hod. setkal na parkovišti před prodejnou M., ul. XY č. p. XY, Praha, část XY, s obviněným K., který přijel osobním motorovým vozidlem tov. zn. Škoda Octavia, RZ XY, obě vozidla poté přejela společně na parkoviště před prodejnu B., kde spolu obviněný N. a obviněný K. krátce komunikovali, dále pokračovali na parkoviště před prodejnou vozidel B., ul. XY, Praha, část XY, kde obviněný N. od obviněného K. převzal marihuanu o přesně nezjištěné hmotnosti s nezjištěným obsahem účinné látky delta-9-THC, přičemž marihuanu přivezl obviněný K. na základě dohody s obviněným B. ve žluté igelitové tašce v uvedeném vozidle a obviněný N. si ji od něho převzal, přenesl ji do svého osobního vozidla, uložil na zadní sedadlo a následně odjel do Českých Budějovic, kde ji v přesně nezjištěné době předal obviněnému B. za účelem vývozu do Rakouské republiky, 3. nejméně v období od 22. 7. 2015 do 29. 7. 2015 v Praze, Českých Budějovicích a dalších místech na území České republiky se obvinění B., K., N. a B. podíleli na realizaci nelegálního obchodu s marihuanou a jejím vývozu do Rakouské republiky tím způsobem, že dne 22. 7. 2015 kolem 11:16 hod. obviněný N. telefonicky objednal pro obviněného B. u obviněného B. konspirativním způsobem pod legendou „zapůjčení peněz ve výši 15.000 Kč“ s tím, že „půjčku ještě upřesní“, odběr blíže nezjištěného množství marihuany, dne 23. 7. 2015 ve 14:13 hod. pak obviněný N. telefonicky smluvil s obviněným B. odběr marihuany v termínu dne 25. 7. 2015 v 10:00 hod., přičemž v mezidobí dne 23. 7. 2015 kolem 15:26 hod. si obviněný B. telefonicky sjednal osobní schůzku s obviněným K., kterého pověřil dodáním marihuany obviněnému N. na předem sjednaném místě, a ještě téhož dne v 17:06 hod. obviněný B. zaslal potvrzující SMS obviněnému N., tento se na základě sjednané objednávky dne 25. 7. 2015 kolem 07:20 hod. sešel před domem č. p. XY v ulici XY v Českých Budějovicích s obviněným B., následně vstoupili oba do domu, v jehož prostorách obviněný N. od obviněného B. převzal finanční hotovost v eurech na nákup marihuany v blíže nezjištěné výši, poté se svědkyní O. K. kolem 08:20 hod. odjeli osobním motorovým vozidlem tov. zn. Škoda Octavia combi, RZ XY, do Prahy, kde zastavili kolem 9:53 hod. na parkovišti před prodejnou B., ul. XY, Praha, část XY, kde obviněný N. vyndal z vozidla sportovní tašku a odešel ke zde stojícímu osobnímu motorovému vozidlu tov. zn. Škoda Octavia, RZ XY, se kterým na parkoviště přijel obviněný K., obviněný N. k němu nasedl do vozidla a společně přejeli na parkoviště s označením XY, ul. XY č. XY, kde kolem 10:00 hod. manipulovali v zavazadlovém prostoru vozidla s marihuanou, následně přejeli zpět na parkoviště před prodejnou B., ul. XY, Praha, kde obviněný N. ze zavazadlového prostoru vozidla obviněného K. vyndal černý kufr s marihuanou o blíže nezjištěné hmotnosti s nezjištěným obsahem účinné látky delta-9-THC a přenesl jej k vozidlu, se kterým na místo přijel, a uložil jej do zavazadlového prostoru, přičemž sportovní tašku ve vozidle obviněného K. zanechal, a následně oba odjeli společně se svědkyní K., která na parkovišti čekala ve vozidle, přičemž marihuanu uloženou ve vozidle vyvezli obviněný N. a obviněný B. společně se svědkyní J. T. osobním motorovým vozidlem tov. zn. Mercedes Benz, RZ XY, dne 26. 7. 2015 kolem 19:30 hod. přes hraniční přechod XY, okres XY, na území Rakouské republiky za účelem její další distribuce, následně v době od 22:04 hod. dne 26. 7. 2015 do 10:35 hod. dne 27. 7. 2015 obviněný B. opakovaně telefonicky reklamoval u obviněného N. množství dodané marihuany v zásilce a dne 29. 7. 2015 od 18:10 hod. do 18:13 hod. po něm požadoval, aby mu sjednal schůzku „s tím, kdo to organizuje“, což obviněný N. odmítl s tím, že organizátor se nechce s nikým stýkat, ale že mu zavolá, načež obviněný N. obratem téhož dne v 18:14 hod. telefonicky zkontaktoval obviněného B., že s ním potřebuje mluvit, 4. nejméně v době od 5. 8. 2015 do dne 8. 8. 2015 v Praze, Českých Budějovicích a dalších místech na území České republiky se obvinění B., K., N. a B. podíleli na realizaci nelegálního obchodu s marihuanou a jejím vývozu do Rakouské republiky tím způsobem, že dne 5. 8. 2015 kolem 07:34 hod. nejdříve obviněný B. s obviněným N. telefonicky sjednali obchod s marihuanou, když obviněný B. učinil konspirativním způsobem poptávku „2,5 nebo lépe 3,5“, obviněný N. toto množství upřesnil na „2,5“ a poté, co mu v telefonním rozhovoru téhož dne v 07:37 hod. obviněný B. sdělil, že už mu „domluvil příspěvek 4.000 na naftu pro každého z nich“, přislíbil obviněný N., „že zkusí sehnat těch 3.500 EUR“ a dá mu vědět, téhož dne kolem 10:32 hod. telefonicky obviněný B. požadoval po obviněném N., aby se jednalo o „skéro bez žádných směs“, na základě této dohody obviněný N. telefonicky objednal dne 5. 8. 2015 kolem 11:34 hod. u obviněného B. konspirativním způsobem prodej přesně nezjištěného množství marihuany pod legendou „zapůjčení peněz ve výši 25.000 Kč“ a stanovil datum převzetí na den 8. 8. 2015, po přijetí této objednávky obviněný B. dne 5. 8. 2015 kolem 14:38 hod. telefonicky pozval obviněného K. k sobě domů a v jeho přítomnosti telefonicky sdělil obviněnému N. konkrétní čas schůzky 8. 8. 2015 v 10:00 hod., obviněný K. poté dne 8. 8. 2015 kolem 9:28 hod. na pokyn obviněného B. drogu v nemovitosti č. p. XY, ulice XY, XY, okres Praha-XY, vyzvedl a ukrytou ve sportovní tašce ji uložil do zavazadlového prostoru osobního motorového vozidla tov. zn. Škoda Octavia, RZ XY, obviněný N. se téhož dne kolem 7:25 hod. sešel v Českých Budějovicích v ulici XY s obviněným B., od něhož převzal finanční hotovost určenou k zakoupení marihuany, a následně odjel osobním motorovým vozidlem tov. zn. Mercedes Benz, RZ XY, do Prahy, kde kolem 10:20 hod. zastavil na parkovišti před prodejnou B., ul. XY č. XY, Praha, část XY, ze zavazadlového prostoru vozidla vyndal černý kufr, se kterým přešel k vozidlu tov. zn. Škoda Octavia, RZ XY, kterým na místo přijel obviněný K., obviněný N. si k němu přisedl a s vozidlem přejeli na parkoviště u budovy XY., XY ulice č. p. XY, Praha, v zavazadlovém prostoru vozidla obviněného K. přeložili společně ze sportovní tašky do černého kufru marihuanu o blíže nezjištěné hmotnosti s nezjištěným obsahem účinné látky delta-9-THC, poté přejeli zpět na parkoviště před prodejnou B., ul. XY, Praha, část XY, kde si obviněný N. černý kufr s marihuanou přenesl do zavazadlového prostoru osobního motorového vozidla tov. zn. Mercedes Benz, RZ XY, marihuanu z kufru přeložil do bílé plastové tašky s logem Kaufland, kterou uložil na podlahu za sedadlem řidiče, a s vozidlem přejel před prodejnu A., XY ulice č. XY, Praha, část XY, kde se kolem 10:40 hod. na základě předchozí domluvy setkal s obviněným B., který si marihuanu v plastové tašce převzal a naložil do zavazadlového prostoru osobního motorového vozidla Mini One, RZ XY, a odjel do Českých Budějovic, kde kolem 13:17 hod. tašku s marihuanou odnesl do bytového domu č. XY, ulice XY, České Budějovice, s úmyslem ji dále vyvézt na území Rakouské republiky blíže nezjištěnému odběrateli, II. obvinění B., K., H., N., Š. a V. a odsouzený Š. se společně s dalšími níže uvedenými osobami podíleli na pěstování konopí a jeho zpracování v marihuanu v úmyslu získat vysoce prošlechtěný kultivar rostliny konopí s vysokým obsahem kanabinoidních látek, k čemuž využívali sofistikované botanické a technologické prostředky v podobě speciálních živných roztoků, soustav výbojek, ventilačního potrubí a vzduchotechniky s následným sušením takto vypěstovaných rostlin, zejména jejich vrcholíků, za účelem výroby marihuany a jejího následného skladování a distribuce, a to níže uvedeným způsobem, 1. od blíže nezjištěné doby, nejpozději od roku 2013, do doby provedení domovní prohlídky dne 26. 9. 2016 provozovali v nemovitosti č. p. XY, ulice XY, obec XY, okres XY, ve vlastnictví obviněného Š., indoor pěstírnu konopí, o jejíž provoz se starali obviněný N. a další blíže neztotožněné osoby, uvedení takto v prostorách pěstírny vyrobili dosud nezjištěné množství marihuany, přičemž v době domovní prohlídky realizované dne 26. 9. 2016 byla v nemovitosti zajištěna místnost s vybudovaným zavlažovacím systémem, a byly zajištěny další komponenty související s pěstováním rostlin konopí indoor způsobem, zejména plastové kanystry od hnojiv potřebných pro pěstování rostlin konopí, pěstební plata, plastové květináče, svítidla s výbojkami, sadbovače, předřadníky, zbytky rostlinné hmoty z pěstebních kostek a sušená rostlinná hmota, ve které byla odborným zkoumáním zjištěna přítomnost psychotropní látky delta-9-THC, přičemž v době od 13. 7. 2015 do 24. 9. 2015 obviněný B. zorganizoval po vzájemné dohodě s obviněnými K., Š., odsouzeným Š. a svědkem D. převoz části vybavení uvedené indoor pěstírny konopí z nemovitosti č. p. XY v XY ulici v XY a převozem technologií pověřil obviněného K. a svědka D. ve vztahu k jednání pod bodem II/2 a obviněného K. a odsouzeného Š. ve vztahu k jednání pod bodem II/3,

2. od blíže nezjištěné doby, nejméně od 13. 7. 2015, do provedení domovní prohlídky dne 26. 9. 2016, po převozu z indoor pěstírny konopí uvedeném pod bodem II/1 výroku tohoto rozsudku, který realizovali z pokynu obviněného B. dne 13. 7. 2015 obviněný K. a svědek D. osobním motorovým vozidlem tov. zn. Mercedes Benz Sprinter, RZ XY, provozovali v nemovitosti č. p. XY, XY, část XY, okres XY, ve vlastnictví obviněného Š., indoor pěstírnu konopí, o jejíž provoz se staral zejména obviněný Š. a v níž vyrobili blíže nezjištěné množství marihuany, přičemž v době domovní prohlídky zde byly zjištěny zčásti již vyklizené prostory určené k pěstování konopí a zajištěny další komponenty související s pěstováním rostlin konopí, zejména černé folie, uhlíkové filtry, hnojiva určená pro pěstování rostlin konopí, osvětlovací lampy, výbojky, předřadiče, digitální váhy, ventilátory, zavlažovací systém, drtička, nůžky, sušený rostlinný materiál obsahující psychotropní látku delta-9-THC, suché rostliny konopí (klony) a květináče se zbytkovým kořenovým systémem rostlin konopí v celkovém počtu 243 ks, 3. od blíže nezjištěné doby, nejméně od 23. 9. 2015, do provedení domovní prohlídky dne 26. 9. 2016, po převozu z indoor pěstírny konopí uvedeném pod bodem II/1 výroku tohoto rozsudku, který realizovali z pokynu obviněného B. dne 23. 9. 2015 obviněný K. a odsouzený Š. osobním motorovým vozidlem tov. zn. Mercedes Benz Sprinter, RZ XY, do nemovitosti č. p. XY, XY, okres XY, ve vlastnictví odsouzeného Š., provozovali v této nemovitosti indoor pěstírnu konopí, na jejímž vybudování se podílel po vzájemných telefonických dohodách s obviněným B. a odsouzeným Š. rovněž obviněný V., přičemž o provoz pěstírny se staral zejména odsouzený Š., a v pěstírně vyrobili blíže nezjištěné množství marihuany, přičemž v době domovní prohlídky zde byly zajištěny komponenty související s pěstováním rostlin konopí, zejména ventilátory, výbojky, filtry, předřadníky, plastové barely, čerpadla, hnojiva určená pro pěstování rostlin konopí, prázdné květináče a sušený rostlinný materiál o celkové hmotnosti 4 008,1 gramu, obsahující 2 831,9 gramu využitelné drti s obsahem 324,4 gramu psychotropní látky delta-9-THC, a rovněž zde byl zjištěn neoprávněný zásah do elektrického vedení k zajištění potřebné energie pro pěstování rostlin konopí tzv. indoor způsobem, 4. od blíže nezjištěné doby, nejméně od druhé poloviny roku 2015, do provedení domovní prohlídky dne 26. 9. 2016 provozovali v nemovitosti č. p. XY, obec XY, okres XY, ve vlastnictví obviněného V., indoor pěstírnu konopí, o jejíž provoz se staral zejména obviněný V. a ve které vyrobili blíže nezjištěné množství marihuany, a obviněný V. předpěstovával z řízků mateřských rostlin sadbu konopí s vysokým obsahem účinné látky delta-9-THC určenou k distribuci do dalších pěstíren, přičemž v době domovní prohlídky zde byly zjištěny pěstební místnosti a zajištěny další komponenty související s pěstováním rostlin konopí, zejména plata s vatou, plastové barely k pěstování matečních rostlin, ventilátory, předřadníky, digitální váhy, sáčky s rychlouzávěrem, vakuovací přístroje, hnojiva, 336 ks kartónových krabic, květináče, výbojky, předřadníky, folie, 561 ks zasazených rostlinek konopí o průměrné výšce 10 až 15 cm, umístěných v sedmi plastových vaničkách a část samostatně volně pouze v pěstebních vatách, jejichž vysušením v této fázi růstu by bylo získáno 106 g upotřebitelné sušiny s obsahem 2,4 g (2,3%) účinné látky delta-9-THC, a zasazených 22 ks rostlin konopí o průměrné výšce 55 až 70 cm, umístěných samostatně v květináčích, jejichž vysušením v této fázi růstu by bylo získáno 780 g upotřebitelné sušiny s obsahem 5,1 g (0,66%) účinné látky delta-9-THC, přičemž konkrétně z této pěstírny převážel obviněný K. po dohodě s obviněnými B., V. a Š. rostliny konopí menšího vzrůstu za účelem jejich dalšího pěstování v jiných pěstírnách, a to tak, že a) dne 15. 10. 2015 po předchozí vzájemné telefonické dohodě se svědkem B. ze dne 13. 10. 2015 naložil obviněný K. v pěstírně v době od 14:22 hod. do 15:55 hod. nezjištěné množství malých rostlin konopí, uložených v papírových krabicích, do osobního motorového vozidla tov. zn. Škoda Octavia, RZ XY, se kterým následně odjel na místo předání do areálu obchodní společnosti E. spol. s r.o., se sídlem XY, Praha XY, část XY, kde je se svědkem B. přeložili kolem 17:00 hod. do nákladového prostoru vozidla tov. zn. Citröen Jumper, RZ XY, řízeného svědkem B., který je převezl do nemovitosti č. XY, ulice XY, Plzeň, část XY, ve které provozoval indoor pěstírnu konopí, b) dne 22. 10. 2015 po předchozí vzájemné telefonické dohodě se svědkem H. ze dne 20. 10. 2015 kolem 18:16 hod. a po telefonické dohodě s obviněným B. ze dne 21. 10. 2015 kolem 11:15 hod. o zapůjčení vozidla tov. zn. Mercedes Benz Sprinter, RZ XY, naložil obviněný K. v pěstírně v době od 13:46 hod. do 15:04 hod. nezjištěné množství rostlin konopí, uložených v papírových krabicích, speciální hnojiva v plastových barelech a další věci potřebné pro pěstování rostlin konopí do vozidla tov. zn. Mercedes Benz Sprinter, RZ XY, se kterým následně odjel na místo předání v blízkosti hřbitova, který se nachází na adrese XY č. XY, XY, okres Praha-XY, kde je se svědkem J. H. v 16:15 hod. přeložili do vozidla tov. zn. Ford Transit, RZ XY, řízeného svědkem H., který je převezl do nemovitosti č. p. XY, XY, část XY, okres XY, kde je na základě předchozí telefonické domluvy předal obviněnému Š. k dalšímu pěstování v této indoor pěstírně konopí, c) dne 3. 11.2015 po předchozí vzájemné telefonické dohodě se svědkem H. a po telefonické dohodě s obviněným B. ze dne 2. 11. 2015 kolem 11:21 hod. o zapůjčení vozidla tov. zn. Mercedes Benz Sprinter, RZ XY, naložil obviněný K. v pěstírně v době od 13:46 hod. do 15:04 hod. 13 ks kartonových krabic, přičemž v každé krabici byla umístěna plastová přepravka se 77 kusy rostlin konopí výšky cca 8-10 cm, celkem tedy 1001 kusů rostlin konopí, jejichž vysušením v této fázi růstu by bylo získáno 224,4 g upotřebitelné sušiny s obsahem 6,15 g (2,74 %) účinné látky delta-9-THC, do vozidla tov. zn. Mercedes Benz Sprinter, RZ XY, se kterým následně odjel na místo předání v blízkosti hřbitova, který se nachází na adrese XY č. XY, XY, okres Praha-XY, kde je se svědkem H. v 09:00 hod. přeložili do vozidla tov. zn. Audi A6, RZ XY, řízeného svědkem H., který s nimi byl dne 3. 11. 2015 kolem 11:00 hod. zadržen hlídkou Celní správy na silnici vedoucí z Prahy směrem na Karlovy Vary u druhé odbočky na XY, d) dne 5. 11. 2015 po předchozí vzájemné telefonické dohodě se svědkem B. naložil obviněný K. v pěstírně v době od 14:28 hod. do 15:10 hod. nezjištěné množství malých rostlin konopí, uložené v pěti papírových krabicích, do osobního motorového vozidla tov. zn. Škoda Octavia, RZ XY, se kterým následně odjel na místo předání do areálu obchodní společnosti E. spol. s r.o., kde je se svědkem B. přeložili kolem 16:30 hod. do nákladového prostoru vozidla tov. zn. Citröen Jumper, RZ XY, řízeného svědkem B., který je převezl do nemovitosti č. XY, ulice XY, Plzeň, část XY, ve které provozoval indoor pěstírnu konopí, e) dne 20. 11. 2015 po předchozí vzájemné telefonické dohodě se svědkem B. ze dne 11. 11. 2015 kolem 9:01 hod. a dne 19. 11. 2015 kolem 13:53 hod. naložil obviněný K. v pěstírně v době kolem 7:25 hod. celkem 90 ks malých rostlin konopí výšky 5-7 cm zasazených v květináčích, uložených v papírové krabici o rozměrech cca 70x50x30 cm, z nichž by po usušení bylo získáno 14,182 gramů sušiny konopí, do osobního motorového vozidla tov. zn. Škoda Octavia, RZ XY, se kterým se ještě vrátil do místa svého bydliště na adrese XY, XY, XY, a následně v 08:50 hod. odjel na místo předání do areálu obchodní společnosti E. spol. s r.o., kde je se svědkem B. přeložili kolem 09:20 hod. do nákladového prostoru vozidla tov. zn. Citröen Jumper, RZ XY, řízeného svědkem B., který měl v úmyslu je převézt do nemovitosti č. XY, ulice XY, Plzeň, část XY, ve které provozoval indoor pěstírnu konopí, přičemž k tomu s ohledem na jeho zadržení při nájezdu na Pražský okruh směr Plzeň orgány Celní správy nedošlo, 5. od blíže nezjištěné doby, nejméně od října roku 2015, do blíže nezjištěné doby měsíce května roku 2016 provozovali v nemovitosti č. p. XY, obec XY, XY, ve vlastnictví svědkyně J. N. - družky obviněného B., kterou užíval svědek J. K., indoor pěstírnu konopí, o jejíž provoz se starali zejména svědek K. a obvinění V., K. a H., kteří v této pěstírně vyrobili dosud blíže nezjištěné množství marihuany, přičemž v době provedení domovní prohlídky dne 26. 9. 2016 již pěstírna nebyla funkční, avšak ze zajištěných věcí a stop je jednoznačné, že ve výše uvedené době se jednalo o plně funkční indoor pěstírnu rostlin konopí, 6. od blíže nezjištěné doby, nejméně od léta roku 2015, do provedení domovní prohlídky dne 26. 9. 2016 provozovali v nemovitosti č. p. XY, obec XY, ulice XY, okres Praha-XY, užívané svědkem D. T. a svědkem T. E., jemuž pronájem zajistil obviněný H., sklad marihuany, kterou zde vážili a balili odběratelům podle požadavků, když v době domovní prohlídky byly zajištěny věcné důkazy související s touto činností, zejména 10 ks papírových krabic o rozměrech 50x30x26 cm, digitální váhy zn. Brons, svářečka plastových fólií s názvem Plastic Film Sealer FRN 600 a větší počet igelitových pytlů s přítlačným uzávěrem, přičemž na digitální váze a svářečce byla zjištěna přítomnost zbytků částí rostlin konopí a zbytkového množství delta-9-THC, když tento sklad užíval mj. svědek E., který byl společně se svědkem J. S. pravomocně odsouzen rozsudkem Zemského soudu Frankfurt nad Mohanem, sp. zn. R/12 KLs-5130JS30213027/15, pro vývoz marihuany o hmotnosti 15,5 kg do Spolkové republiky Německo, přičemž nemovitost dále užívali obvinění H. a K., kteří opakovaně a pravidelně v období ode dne 29. 10. 2015 do dne 18. 1. 2016 objekt navštěvovali, III. obvinění B., K., H. a odsouzený T. se podíleli na distribuci marihuany tak, že 1. dne 27. 1. 2016 kolem 14:00 hod. převzal odsouzený T. na základě předchozí telefonické domluvy s obviněným B. ze dne 26. 1. 2016 kolem 13:57 hod. a ze dne 27. 1. 2016 kolem 10:17 hod. v areálu sídla obchodní společnosti E. spol. s.r.o., kde v té době měla provozovnu obchodní společnost E. s.r.o., se sídlem Praha XY, blíže nezjištěné množství marihuany s nezjištěným obsahem účinné látky delta-9-THC, uložené ve dvou kusech papírových krabic, které naložil do osobního vozidla tov. zn. Subaru Impreza WRX GD/GG, RZ XY, s vozidlem následně odjel do místa svého bydliště č. p. XY, ul. XY, Praha – XY, kde marihuanu vyložil, přičemž marihuanu po předchozí telefonické výzvě obviněného B. ze dne 27. 1. 2016 v 09:20 hod. přivezl v 10:15 hod. do uvedené provozovny obchodní společnosti E. s.r.o. obviněný H., 2. dne 15. 3. 2016 kolem 15:05 hod. převzal odsouzený T. na základě předchozí telefonické domluvy s obviněným B. ze dne 14. 3. 2016 kolem 19:54 hod. a ze dne 15. 3. 2016 kolem 12:22 hod. v areálu sídla obchodní společnosti E. spol. s r.o., kde v té době měla provozovnu obchodní společnost E. s.r.o. se sídlem Praha XY, blíže nezjištěné množství marihuany s nezjištěným obsahem účinné látky delta-9-THC uložené v papírové krabici, kterou zde naložil do osobního vozidla tov. zn. Subaru Impreza WRX GD/GG, RZ XY, s vozidlem následně odjel do místa svého bydliště č. p. XY, ul. XY, Praha – XY, kde marihuanu vyložil, přičemž tuto marihuanu přivezl předtím dne v 11:00 hod. do uvedené provozovny obchodní společnosti E. s.r.o. obviněný H. osobním vozidlem tov. zn. Chrysler Town&Country GP, RZ XY, zde ji uložil v 11:00 hod. do zde zaparkovaného nákladního vozidla tov. zn. Volkswagen Transporter 3.0, RZ XY, MPZ XY, od kterého měl u sebe dálkové ovládání, a když odsouzený T. do areálu ve 13:59 hod. přijel, zaparkoval své vozidlo v areálu, odešel do haly, v 15:04 hod. pak vyšel společně s obviněným B., který dálkovým ovladačem odemkl zde zaparkované nákladní vozidlo tov. zn. Volkswagen Transporter 3.0 a z něho si odsouzený T. v 15:05 hod. odebral předmětnou krabici s marihuanou, 3. dne 31. 3. 2016 ve 12:00 hod. převzal odsouzený T. po předchozí telefonické dohodě s obviněným B. ze dne 31. 3. 2016 v 10:38 hod. v areálu sídla obchodní společnosti E. spol. s.r.o., kde v té době měla provozovnu obchodní společnost E. s.r.o., od obviněného K. blíže nezjištěné množství marihuany s nezjištěným obsahem účinné látky delta-9-THC, uložené v papírové krabici, kterou přivezl obviněný K. na místo předání osobním vozidlem tov. zn. Škoda Octavia, RZ XY, již odsouzený J. T. si krabici uložil na zadní sedadlo osobního vozidla tov. zn. Subaru Impreza WRX GD/GG, RZ XY, po převzetí drogy odsouzený T. komunikoval u vozidla s obviněným K. a ve 12:03 hod. z místa odjel, 4. dne 16. 5. 2016 v době od 13:02 do 13:21 hod. převzal odsouzený T. na základě předchozí telefonické domluvy s obviněným B. ze dne 12. 5. 2016 v 13:29 hod. a ze dne 13. 5. 2016 kolem 11:54 hod. v areálu sídla obchodní společnosti E. spol. s r.o., kde v té době měla provozovnu obchodní společnost E. s.r.o., blíže nezjištěné množství marihuany s nezjištěným obsahem účinné látky delta-9-THC, uložené ve dvou papírových krabicích, které naložil do osobního vozidla tov. zn. Subaru Impreza WRX GD/GG, RZ XY, s vozidlem následně odjel do místa svého bydliště č. p. XY, ul. XY, Praha – XY, kde marihuanu vyložil, a marihuanu získanou shora uvedeným způsobem pak odsouzený T. následně po částech distribuoval v prostorách XY umístěných v přízemí a sklepní části nemovitosti č. p. XY, obec XY, část Praha - XY, drobným odběratelům,

IV. (převzato z výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně – pozn. Nejvyššího soudu) obviněný V. N. sám

1. dne 12. března 2016 v době kolem 16:39 hod. na parkovišti u benzínové čerpací stanice společnosti B. P., ulice XY č. p. XY, České Budějovice a v době kolem 16:47 hod. na veřejném prostranství před domem č. XY, ulice XY, České Budějovice prodal agentovi Policie České republiky č. XY drogu pervitin (metamfetamin) o celkové hmotnosti 14,529 gramů, uloženou ve třech igelitových sáčcích s přítlačnou lištou, která obsahovala 9,507 gramů (72,6%) účinné látky metamfetamin báze, za celkovou částku 15 000 Kč,

2. dne 21. března 2016 v době kolem 18:27 hod. na parkovišti před domem č. XY, ulice XY, České Budějovice prodal agentovi Policie České republiky č. XY využitelnou sušenou drť rostlin konopí (marihuanu) o celkové hmotnosti 364,6 gramů uloženou ve čtyřech igelitových sáčcích s přítlačnou lištou, která obsahovala 53,997 gramů (14,81 %) účinné látky delta-9-THC, za částku 1 940 EUR,

3. dne 3. května 2016 v době kolem 14:20 hod. na parkovišti před prodejnou M., XY, Praha, část XY, bezúplatně předal agentovi Policie České republiky č. XY drogu pervitin (metamfetamin) o celkové hmotnosti 29,73 gramů uloženou ve skleněném obalu s uzávěrem, která obsahovala 23,01 gramů (77,4%) účinné látky metamfetamin báze (MDMA) a 43 ks tablet s logem Volkswagen 02-white o celkové hmotnosti 10,07 gramů, ve kterých byl prokázán 3,4-methylendioxymethamfetamin hydrochlorid (dále jen MDMA HCl) uložený ve dvou igelitových sáčcích s přítlačnou lištou, s obsahem 4,07 gramů (40,4%) účinné látky 3,4-methylendioxymethamfetamin báze, přičemž droga pervitin (metamfetamin), je jako látka psychotropní zařazena do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách a je uvedena v příloze č. 5 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle § 44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a změně některých dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen o návykových látkách) stanoví seznamy omamných a psychotropních látek,

přičemž droga marihuana (konopí) je jako látka omamná zařazena do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a uvedena v příloze č. 3 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek, které podle § 44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách stanoví seznamy omamných a psychotropních látek a obsahuje psychotropní látku delta-9-tetrahydrocannabinol (delta-9-THC), která je zařazena do seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách a je uvedena v příloze č. 4 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle § 44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách stanoví seznamy omamných a psychotropních látek, a účinná látka 3,4-methylendioxymethamfetamin (MDMA) je jako látka psychotropní zařazena do Seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách a je uvedena v příloze č. 4 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek, které podle § 44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách stanoví seznamy omamných a psychotropních látek, a obviněný si byl vědom, že se jedná o látky, kdy nakládání s nimi je regulováno zákonem a že nemá povolení s těmito látkami zacházet, tedy neoprávněně s nimi nakládal v rozporu s ustanovením § 3 odst. 2 a § 4 zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách.

II. Dovolání a vyjádření k nim

10. Proti rozsudku odvolacího soudu podávají nyní v záhlaví označení obvinění dovolání.

11. Obviněný B. tak činí prostřednictvím svého obhájce doc. JUDr. Eduarda Bruny, Ph.D., advokáta, a to z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), písm. h) a písm. i) tr. řádu. Má totiž za to, že rozhodná skutková zjištění odvolacího soudu, ve spojení s rozsudkem prvoinstančního soudu, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, kterými jsou v daném případě zejména nezákonně pořízené odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, které jsou z tohoto důvodu v řízení k důkazu nepoužitelné. Kromě výše uvedených dovolacích důvodů současně namítá některá další pochybení soudů a vady, jimiž jsou předmětná rozhodnutí zatížena. Obviněný si je vědom skutečnosti, že tyto vady jsou procesního charakteru a běžně je nelze subsumovat pod některý z důvodů vymezených v § 265b tr. řádu, avšak samy o sobě představují významný a citelný zásah do jeho práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), a proto je nelze podle jeho názoru vyloučit z přezkumu dovolacího soudu v předmětné trestní věci (k čemuž obviněný odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. II. ÚS 669/05). Dále napadenému rozsudku odvolacího soudu obviněný vytýká nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Požadovaný kasační zásah dovolacího soudu je podle něj odůvodněn (nad rámec výše uvedených nezákonných důkazů) zejména proto, že zákonem předvídané znaky spáchání trestného činu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech ze skutkového stavu věci nebyly, a to ani s určitou mírou pravděpodobnosti, nijak zjištěny.

12. Obviněný následně uvádí, že se závěry odvolacího soudu, ve spojení s rozhodnutím soudu prvního stupně, zásadně nesouhlasí a trvá na tom, že se skutků tak, jak jsou popsány, nedopustil. Je přesvědčen, že soudy obou stupňů nesprávně zhodnotily skutkový děj, který navíc nemá oporu v provedeném dokazování, když důkazní řízení jednak nebylo v dané věci provedeno dostatečně a v předpokládaném rozsahu a dále je rozhodnutí o jeho vině založeno téměř výhradně na procesně nepoužitelných důkazech. Z provedeného dokazování současně plyne, že jeho vina byla soudy pouze předpokládána, a tudíž (s přihlédnutím k výše uvedenému) nebyla nikterak a zákonným způsobem jednoznačně prokázána. Nadto obviněný zdůrazňuje, že obsah pořízených odposlechů a záznamu telekomunikačního provozu soudy vykládaly výhradně v jeho neprospěch, aniž by splnily svou povinnost a přiklonily se k takovému hodnocení důkazů, které je pro obviněného nejpříznivější (čímž porušily § 2 odst. 5 tr. řádu). Postup soudů obou stupňů v daném trestním řízení podle něj nesvědčí o náležitém respektu k principu presumpce neviny, jenž plyne z § 2 odst. 2 tr. řádu, článku 40 odst. 2 Listiny a také článku 6 bod. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). To současně znamená, že nebyla respektována zásada in dubio pro reo. Podle obviněného z napadených soudních rozhodnutí přesvědčivě nevyplývá, že by jeho vina byla prokázána v souladu s požadavky § 2 odst. 5 tr. řádu mimo jakoukoli rozumnou pochybnost, tedy s tím nejvyšším možným stupněm jistoty, který lze od lidského poznání požadovat. Nejméně odvolací soud jej tak měl – v souladu se zásadou in dubio pro reo – zprostit obžaloby.

13. Vyjma těchto pochybení je obviněný toho názoru, že je dané trestní řízení zatíženo podstatnou vadou v podobě porušení jeho práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 Listiny a článku 6 Úmluvy, když soudy obou stupňů nerespektovaly ani elementární ustanovení trestního řádu upravující základní zásady trestního řízení (konkrétně obviněný soudům vytýká porušení zásady volného hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. řádu, zásady materiální pravdy ve smyslu § 2 odst. 5 tr. řádu, zásady vyhledávací a zásady oficiality ve smyslu § 2 odst. 4, 5 tr. řádu). V konečném důsledku proto podle něj jednaly oba soudy v rozporu se zásadou zákonnosti ve smyslu § 2 odst. 1 tr. řádu, článku 2 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“) a článku 2 Listiny. Dané trestní řízení je tak zatíženo takovými procesními vadami, zejména co se týče procesně nepoužitelných důkazů, které byly a jsou způsobilé nepříznivě ovlivnit konečné rozhodnutí ve věci. Připomíná, že porušení práva na spravedlivý proces je důvodem pro dovolací přezkum, k čemuž se opakovaně vyjádřil rovněž Ústavní soud například ve svém nálezu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04 (jehož závěry obviněný dále cituje).1.

14. Obviněný v prvé řadě zásadně nesouhlasí se závěry zejména odvolacího soudu ohledně zákonnosti pořízených odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu. Trvá na tom, že byly pořízeny nezákonným způsobem, jsou proto v řízení k důkazu absolutně nepoužitelné a nelze z nich činit jakékoliv skutkové závěry. Odposlech a záznam telekomunikačního provozu je závažným zásahem do základních lidských práv odposlouchávané osoby zakotvených v článku 7 a článku 13 Listiny, pročež může k takovému zásahu dojít pouze za podmínek stanovených v ustanovení § 88 tr. řádu. V daném případě podle obviněného již prvotní příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu [příkaz Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 1 Nt 3021/2015 (dále také jen „příkaz“) – pozn. Nejvyššího soudu], jednoznačně nesplňuje zákonem a ustálenou judikaturou předpokládané náležitosti. Přestože na veškeré nedostatky příkazu obviněný velmi důrazně upozorňoval, odvolací soud se jimi dostatečně nezabýval a tyto nepřiměřeně bagatelizoval v jeho neprospěch (k čemuž obviněný dodává, že z celého napadeného rozhodnutí je zřejmé, že odvolací soud zdůrazňuje výhradně skutečnosti v jeho neprospěch).

15. V návaznosti na uvedené obviněný nejprve připomíná dikci § 88 odst. 2 tr. řádu a požadavky na obsah odůvodnění příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Dále připomíná obsah odůvodnění příkazu s tím, že tento nenaplňuje zákonné a judikaturou předpokládané náležitosti a nesplňuje ani základní podmínky plynoucí z § 88 odst. 2 tr. řádu. Je proto toho názoru, že takový příkaz nelze hodnotit jinak než jako zjevně nezákonný, což má za následek nezákonnost i všech následných příkazů vydaných Obvodním soudem pro Prahu 10 k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu v dané věci (k čemuž odkazuje na závěry usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 4 Pzo 9/2019).

16. V příkazu předně není nikterak odůvodněna jeho neodkladnost nebo neopakovatelnost ve smyslu § 160 odst. 4 tr. řádu, resp. příkaz tuto pasáž vůbec neobsahuje (ač byl vydán ve fázi před zahájením trestního stíhání a soud tak byl povinen v této fázi trestního řízení neodkladnost a neopakovatelnost daného úkonu řádně zdůvodnit) a tato není patrná ani z příslušného spisového materiálu. Absence této náležitosti přitom představuje porušení základních a ústavně zaručených práv obviněného majících rovněž za následek nezákonnost takového úkonu (k čemuž obviněný připomíná podrobně závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. 4 Pzo 2/2020). Současně obviněný zdůrazňuje, že ani samotný návrh státního zástupce na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu neobsahuje v tomto směru žádnou argumentaci. Rozhodující soudce tedy podle obviněného nedostál požadavkům plynoucím stran odůvodnění příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu z posledně vzpomenutého rozhodnutí Nejvyššího soudu, přičemž v podstatě jen mechanicky převzal návrh státního zástupce na jeho vydání.1.

17. Dále obviněný upozorňuje, že z obsahu příkazu není zřejmé, z jakého důvodu mají být skutečnosti významné pro trestní řízení zjišťovány právě prostřednictvím odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a v předmětném příkazu zcela absentuje zdůvodnění toho, proč tyto skutečnosti nemohou být zjištěny jiným a méně invazivním způsobem nebo z jakého důvodu by bylo dosažení účelu trestního řízení podstatně ztížené. Vyjma citace zákonných podmínek pro vydání příkazu a konstatování jejich splnění není v tomto zdůvodněna ani maximální doba nařízení odposlechu v délce čtyř měsíců (k čemuž obviněný poukazuje na požadavky stran odůvodnění tohoto druhu příkazu plynoucí z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 4 Pzo 10/2015). Zmíněné závěry Nejvyššího soudu podle něj nebyly ani v minimální míře naplněny, když obdobně jako v citovaném případě soud pouze nekriticky převzal názor státního zástupce, aniž by však při rozhodování a za současného zachování nezbytné míry pečlivosti opatřil příkaz vlastními úvahami a zákonnými náležitostmi.

18. Podle obviněného z právě uvedeného plyne, že příkaz měl pravděpodobně primárně sloužit k tomu, aby teprve na jeho základě byly získány informace o případné trestné činnosti konkrétních osob, což je však nepřípustné (k tomu obviněný cituje závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 4 Pzo 9/2019). Připomíná požadavek zdrženlivosti při povolování odposlechu odůvodněné mírou zásahu do soukromí člověka (k němuž se vyjádřil Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. II. ÚS 615/06, jehož argumentaci obviněný cituje) a dále požadavek, aby jejich nařizování podléhalo důsledné a efektivní soudní kontrole (jak uvedl Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. II. ÚS 789/06). Tyto ústavněprávní požadavky Obvodní soud pro Prahu 10 při rozhodování o návrhu na vydání příkazu nenaplnil, a to ani v minimální míře. Odvolací soud nadto podle obviněného svými závěry a bagatelizací jeho odvolacích námitek nezákonný postup Obvodního soudu pro Prahu 10 bez dalšího aproboval, čímž současně zcela ignoroval mnohaletou ustálenou judikaturu jak Nejvyššího soudu, tak Ústavního soudu a veškeré oprávněné a judikatorně podložené námitky obviněného týkající se nezákonnosti pořízených odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu vyložil nepřípustně v jeho neprospěch. Napadené rozhodnutí je tudíž založeno na tzv. libovůli soudu, tedy právním názoru, který plyne ze subjektivního přesvědčení soudů o jeho vině. Takový přístup je však v příkrém rozporu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu, který připomněl požadavek Evropského soudu pro lidská práva, aby soudci nevycházeli z předem pojatého přesvědčení, že obviněný spáchal čin, který je mu kladen za vinu, ale aby důkazní břemeno spočívalo na obžalobě a aby případné pochybnosti byly využity ve prospěch obviněného (srov. nález Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 520/16). 19. Za neakceptovatelné obviněný považuje, že skutkové okolnosti, na základě kterých byl příkaz vydán, měly spočívat v tom, že měl zajišťovat dovoz kokainu a extáze do České republiky a následně je zde i distribuovat. Takové jednání nebylo ve vztahu k jeho osobě zjištěno, a to ani po dlouhých měsících probíhajících odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu. Doba provádění odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byla opakovaně prodlužována, přestože nebylo zjištěno, že by se obviněný dopouštěl trestné činnosti, pro niž byl prvotní příkaz vydán. I právě uvedené svědčí o ryze formalistickém přístupu soudu při prodlužování doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, to vše za současné absence jakékoliv vlastní myšlenkové úvahy soudu ohledně nutnosti a především zákonnosti pořizování odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.1.

20. Obviněný dále zdůrazňuje, že Obvodní soud pro Prahu 10 se nikdy nezabýval podstatnou otázkou, zda významné skutečnosti tvrzené v žádosti o povolení odposlechů, nebylo možno zjistit jinak (jak požaduje příslušná zákonná úprava). I za současného formálně-materiálního pojetí hodnocení příkazů k odposlechům (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 6 Tz 3/2017) nemohou příkazy v nyní projednávané trestní věci z hlediska jejich zákonných obsahových náležitostí podle něj obstát, když nesplňují prakticky ani jeden ze základních předpokladů, které jsou na ně zákonem a judikaturou kladeny. Odposlechy tak podle názoru obviněného neměly být v žádném případě provedeny, byť se domnívá, že stejně ve vztahu k jeho osobě nemají naprosto žádnou vypovídací hodnotu.

21. S ohledem na vše shora uvedené obviněný tuto část svého dovolání uzavírá s tím, že v (již prvotním) příkazu absentují veškeré jak zákonem, tak judikaturou vyžadované náležitosti, které činí i všechny v dané věci vydané příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nezákonnými, a tedy absolutně procesně nepoužitelnými důkazy. Jejich nařízením došlo k hrubému a neakceptovatelnému porušení zásady přiměřenosti a zdrženlivosti a zejména zásady zákonnosti.

22. V další části dovolání obviněný brojí proti soudy spolehlivě nevyřešené kvalifikaci, pokud jde o zákonem presumované znaky organizátorství, tedy že měl fungovat ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Takovýto stav věci ze skutkového stavu totiž podle jeho přesvědčení, ani s určitou mírou pravděpodobnosti, nijak nevyplývá a tyto znaky jsou fakticky jen hypoteticky předpokládány. Má za to, že znaky skutkové podstaty svým jednáním v žádném případě nenaplnil a nejednal (alespoň se to tak jeví z výrokové části a odůvodnění napadeného rozhodnutí) ani v postavení účastníka, resp. organizátora předmětného trestného činu. Zvláště zdůrazňuje, že neinicioval žádnou dohodu o spáchání trestné činnosti, ani nevytvořil plán, jak v dané věci postupovat. Žádným způsobem rovněž nerozděloval úkoly a nezajišťoval styk mezi osobami, které se měly podílet na údajné trestné činnosti. Pokud pak komunikoval s různými osobami, rozhodně tak nečinil za účelem zprostředkování kontaktu mezi osobami za účelem páchání čehokoliv protiprávního. V této souvislosti poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2017, sp. zn. 4 Tdo 1439/2017, z něhož se podává, že organizátor se na spáchání trestného činu musí podílet dominantním způsobem. To se ale v dané věci nestalo a ani se neprokázalo, že by se stát mohlo.

23. Dále obviněný namítá, že odvolací soud bez bližšího odůvodnění konstatoval, že měl být nejméně srozuměn s tím, že marihuana bude směřovat do zahraničí. K výše uvedeným závěrům však nepředkládá ani jeden ze soudů žádný relevantní důkaz, který by byl způsobilý jakkoli tento závěr podpořit. V tomto ohledu nebylo provedeno odpovídající dokazování a závěr o tom, že měl být srozuměn s distribucí marihuany do zahraničí, se tak pohybuje pouze v hypotetické rovině. Tento nedostatek se pak samozřejmě bezprostředně projevil ve výsledném právním, resp. hmotněprávním posouzení věci. Obviněný je proto toho názoru, že za takové situace nemůže závěr soudů ohledně naplnění kvalifikačního znaku, že měl čin spáchat ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, bez dalšího obstát.

24. V následující části dovolání obviněný deklaruje, že bez ohledu na výše uvedené je toho názoru, že ani další provedené důkazy nesvědčí o tom, že by se dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu. Podle názoru soudů měl být organizátorem páchané trestné činnosti, když měl jednak zajišťovat nemovitosti následně určené pro pěstování konopí a dále měl poskytovat vozidla pro transport omamných látek a pro převoz vybavení určeného k pěstování konopí; tyto své úvahy opírají soudy především o odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu. Pomine-li obviněný nezákonnost uvedených odposlechů a záznamů, platí, že tyto soudy vykládají pouze v jeho neprospěch a žádným způsobem nerespektují základní ústavněprávní zásadu in dubio pro reo (k tomu obviněný uvádí, že hovoří-li v rámci pořízeného odposlechu o půjčce, nelze z takového výroku bez dalšího dovodit, že jde ve skutečnosti o distribuci drog, tak jako z převozu či přenášení papírových krabic do různých objektů nelze bez dalšího dovozovat jejich obsah, jak však učinil odvolací soud; v případě prohlídek jiných prostor a motorových vozidel ve spojení s obchodní společností E. s.r.o. (dále jen „společnost E.“) naopak soudy zcela neakceptovatelným způsobem řádně nevyhodnotily skutečnost, že ani při jedné z uvedených prohlídek nebylo zajištěno a nalezeno ničeho, co by se jakkoliv týkalo domnělé trestné činnosti, a to i přesto, že těchto prohlídek byli účastni speciálně cvičení služební psi). Uvedené a současně zásadní skutečnosti soudy zcela pominuly a ponechaly bez reakce navíc za situace, kdy je obviněnému jakožto údajnému organizátorovi kladeno za vinu, že měl k páchání domnělé trestné činnosti poskytovat vozidla, v nichž mělo být převáženo konopí. 1.

25. Z právě uvedeného lze podle obviněného bez dalšího dovodit jiný závěr, a totiž že se nikdy nemohl dopustit jednání drogového charakteru a ani se na něm nikterak nepodílel. Ve vztahu ke shora uvedené společnosti se pak soudy vypořádaly pouze s otázkou týkající se její ekonomické situace, což neprokazuje v podstatě ničeho. Je tedy zjevné, že pokud měly soudy hodnotit jakýkoliv důkaz ve prospěch obviněného, zůstal tento pominut nebo nesprávně vyhodnocen a případnými námitkami ohledně značné deformace důkazů v neprospěch obviněného odvolací soud nepřípustně bagatelizoval, a to navzdory výše uvedené argumentaci.

26. Obviněný rovněž zdůrazňuje zásadní nedostatek v dokazování před oběma soudy. V řízení navrhoval mimo jiné výslech svědka P. Š., kdy nutnost jeho výslechu řádně odůvodnil (přičemž v případě všech jeho důkazních návrhů šlo o naprosto zásadní důkazy). Uvedený důkazní prostředek však nebyl soudy akceptován, natož pak proveden, přičemž tento svůj postup a způsob provádění dokazování soudy žádným rozumným způsobem nezdůvodnily, když se omezily pouze na strohé sdělení o jeho nadbytečnosti. Obviněný je toho názoru, že jím navrhovaný důkaz byl způsobilý zpochybnit nesprávné závěry soudů o jeho zapojení do domnělé trestné činnosti. Nebylo mu však vyhověno a nebylo mu ani umožněno, aby zamítnutí jeho návrhu mohl jakkoliv rozporovat, čímž byl významně porušen princip rovnosti zbraní. Stejně tak odvolací soud zcela ignoroval návrhy obviněného ohledně výslechu zpracovatelů fonoskopických znaleckých posudků, konkrétně PhDr. Marie Hes Svobodové, Ph.D. a Mgr. Radka Skarnitzla, Ph.D., kteří by byli jednak schopni vyjádřit se k jeho relevantním námitkám ohledně manipulace se zvukovým záznamem pořízeným soudem při hlavním líčení a dále by mohla být zodpovězena otázka možné podjatosti soudu mající vliv na odsuzující rozhodnutí obviněného. To vše opět bez relevantního odůvodnění.

27. K tomu obviněný zdůrazňuje, že takový postup je v příkrém rozporu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu zakládajícím nepřezkoumatelnost a protiústavnost rozhodnutí, jak se podává z nálezů Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 1135/17 a ze dne 6. 6. 2006, sp. zn. IV. ÚS 335/05, z nichž obviněný cituje. Postupem soudů nižších stupňů došlo podle obviněného k porušení principu opomenutého důkazu, kontradiktornosti řízení a rovnosti stran, neboť soudy odmítly připustit důkazy, na nichž by bylo demonstrováno, že důkazy, které byly v řízení provedeny, neprokazují nebo nejsou s to prokázat skutečnosti, které byly tvrzeny obžalobou. Tím bylo zasaženo do ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, neboť mu byla odepřena možnost verifikovat důkazní hodnotu provedených důkazů. Nadto se soudy uchýlily k hodnocení pouze těch důkazů, které byly navrženy obžalobou a svědčily v neprospěch obviněného.1.

28. V návaznosti na výše uvedené obviněný konstatuje, že závěry soudů jsou v extrémním rozporu s fakticky provedeným dokazováním, postrádají logické vyhodnocení, místy nemají souvislost s danou trestní věcí a jsou vnitřně rozporné; současně vedl nesprávný postup obou soudů k odepření jeho práva na spravedlivý proces. Pro dokreslení této části své argumentace obviněný připomíná judikatorní východiska k doktríně tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými (konkrétně usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 15 Tdo 1443/2018, uveřejněné pod č. 31/2019 Sb. rozh. tr.) a zásadě zákazu deformace důkazů [s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. IV. ÚS 260/05]. K tomu obviněný akcentuje, že v dané věci nejde o případ, kdy by z provedeného dokazování bylo možno usuzovat na dvě či více obdobně pravděpodobných skutkových verzí, nýbrž je objektivně možno dospět pouze k tomu závěru, že se žádné trestné činnosti nedopustil. Tak jako tak podle obviněného soudy v nyní projednávané věci porušily postuláty výše uvedené, přičemž připomíná další požadavky plynoucí z judikatury Ústavního soudu ve vztahu k realizaci důkazního řízení (k čemuž obviněný odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04).

29. Podle obviněného je tudíž zřejmé, že v nyní projednávané trestní věci došlo k naplnění všech zákonem a judikaturou předpokládaných variant tzv. extrémního rozporu, a zároveň k zásahu do jeho práva na spravedlivý proces. Současně podle obviněného platí, že skutkové závěry soudů nelze, a to s ohledem na faktický obsah relevantních důkazů, z těchto vůbec dovodit. Soudy, resp. soud odvolací, dále opomenul důkazy, které mohly vést k jeho ospravedlnění a stávající skutková zjištění jsou vlastně představou, pouhými hypotetickými domněnkami o možném průběhu skutkového děje a nemají naprosto nic společného s objektivní realitou, praktickou jistotou či materiální pravdou (§ 2 odst. 5 věta první tr. řádu). Oba soudy dále nerespektovaly výkladová pravidla zákona a ustálenou judikaturu a postupovaly v příkrém rozporu se zásadou zákonnosti, principem presumpce neviny a z něj vyplývajícím pravidlem in dubio pro reo, zásadou materiální pravdy, zásadou vyhledávací a zásadou volného hodnocení důkazů. 30. S ohledem na právě uvedené pak podle obviněného nelze říci, že by mu bylo prokázáno zavinění, neboť na tento znak je v daném případě, jako tomu tak obvykle bývá, možno usuzovat pouze nepřímo, z okolností objektivní povahy (které vzhledem k výše uvedeným vadám dokazování nebyly zjištěny, což obviněný dále rozvádí). Ze skutkových zjištění, jak jsou obsažena především ve skutkové větě, případně v odůvodnění napadeného rozhodnutí, nelze dovodit subjektivní vztah obviněného k znakům skutkové podstaty trestného činu, jímž byl uznán vinným. Obviněný je přesvědčen, že závěry soudů ohledně naplnění subjektivní stránky trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku z jeho zjištěného jednání spolehlivě nevyplývají, nejsou seznatelné ani ze skutkové věty o vině, v níž není jeho úmysl dostatečně vyjádřen a konečně nevyplývají ani z dalších rozhodných okolností, popisovaných v rozhodnutích soudů obou stupňů. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je však zjevné, že soud tento skutkový závěr, namísto na důkazech, staví na svém přesvědčení, čímž protiústavně deformuje výsledek dokazování v zásadní otázce, týkající se úmyslného jednání obviněného. Kromě toho co do subjektivní stránky je podle mínění obviněného napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné a nelze ani zjistit, zda úvahy soudu v tomto směru korelují s vykonanými skutkovými zjištěními. Trvá na tom, že popis skutku musí obsahovat úplné slovní vyjádření posuzovaného jednání, tedy musí obsahovat všechny podstatné okolnosti nezbytné z hlediska soudy zvolené právní kvalifikace. Pokud skutková věta ve výrokové části neobsahuje úplný popis skutečností relevantních z hlediska naplnění všech obligatorních znaků skutkové podstaty trestného činu kladeného mu za vinu, došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, přičemž danou vadu nelze zhojit ani v odůvodnění rozsudku, jak se pokusil odvolací soud. Obviněný znovu připomíná význam zásady in dubio pro reo a tvrdí, že popsanou deformací důkazů a nesprávným vyhodnocením subjektivní stránky předmětné trestné činnosti došlo k zjevnému porušení zásady presumpce neviny ve smyslu článku 40 odst. 2 Listiny (k čemuž cituje závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 4266/16).1.

31. Ve světle výše uvedeného obviněný namítá, že odvolací soud fakticky rezignoval na svou přezkumnou činnost, jejíž podstatu shrnuje s odkazem na komentářovou literaturu. Připomíná dále povinnosti a možnosti odvolacího soudu stran doplnění dokazování, které umožňuje (mimo jiné) nápravu vad napadeného rozsudku, což se ale v dané trestní věci nestalo. Obviněný je toho názoru, že pokud se odvolací soud domníval, že prostřednictvím výslechů navrhovaných svědků nemohou být zjištěny žádné nové skutečnosti, které by mohly ovlivnit meritorní rozhodnutí, pak měl alespoň ve stručnosti uvést, proč tomu tak je, a ne jen povšechně konstatovat, že by tyto důkazy nic nového nepřinesly (na podporu svého postoje obviněný prezentuje rozsáhlou judikaturu Ústavního soudu k problematice tzv. opomenutých důkazů, z níž výslovně cituje nález téhož soudu ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 3320/09). Protože odvolací soud svým povinnostem plynoucím z uvedené judikatury nedostál, má za to, že jím v dovolání a odvolání specifikované důkazy lze považovat za důkazy opomenuté. K tomu obviněný zdůrazňuje, že soud je vázán rovněž zásadou oficiality a zásadou vyhledávací.

32. Obviněný následně dále rozvíjí svoji argumentaci, podle níž soudy nižších stupňů porušily princip presumpce neviny a z něj plynoucí zásadu in dubio pro reo. Vytýká, že soudy zvolily ve svých rozsudcích takové hodnocení důkazů, které bylo v jeho neprospěch, v rozporu s učiněnými skutkovými zjištěními a své související úvahy nadto náležitě neosvětlily a neodůvodnily. Je přesvědčen, že zde existovaly důvodné pochybnosti o tom, jak se věc udála a závěry o jeho zavinění proto neobstojí. Závěry soudů obou stupňů proto obviněný nemůže akceptovat, tím více za situace, kdy z proběhnuvšího řízení jednoznačně nevyplývají.

33. Za další významné pochybení soudů považuje obviněný závěry ohledně množství drogy. V tomto ohledu totiž jakýkoliv exaktní údaj zcela absentuje a nebylo podle něj ani provedeno odpovídající dokazování. Zjištění o domnělém množství drogy se proto pohybuje pouze v hypotetické rovině, což se bezprostředně projevilo ve výsledném právním, resp. hmotněprávním posouzení věci. Je toho názoru, že za této situace nemůže závěr soudů ohledně naplnění kvalifikačního znaku, že měl čin spáchat ve značném rozsahu, nikterak obstát. Trvá na tom, že zjištění, pokud možno, přesných údajů ohledně údajně vypěstované a distribuované marihuany má podstatný význam nejen pro správnou kvalifikaci trestného činu, tedy pro hmotněprávní posouzení údajně spáchaného skutku, ale rovněž také pro řešení otázky případného adekvátního trestu.

34. V neposlední řadě obviněný poukazuje na to, že rozhodnutí soudů nejsou řádně odůvodněna. Zejména v těch jejich částech týkajících se dokazování, interpretace některých důkazů a odůvodnění ohledně kvalifikačních znaků skutkové podstaty stíhaného trestného činu (a to v rozporu kladenými na volné hodnocení důkazů soudy kladenými judikaturou Ústavního soudu, k čemuž obviněný cituje závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 3. 2009, sp. zn. III. ÚS 1104/08). Soudy podle něj nedostály svým povinnostem při hodnocení důkazů, neboť svá rozhodnutí založily jednak na procesně nepoužitelných důkazech, které navíc vyložily zcela nepřípustným způsobem v jeho neprospěch a některé důkazy soudy neprovedly vůbec. Také konečné závěry soudů ohledně naplnění kvalifikačních znaků se nachází pouze v hypotetické rovině, bez provedení odpovídajícího dokazování. Významným způsobem tak zasáhly do základního práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 a násl. Listiny zejména při realizaci důkazního řízení. Nad rámec těchto pochybení obviněný uvádí naprosto nedostatečné zdůvodnění soudních rozhodnutí (jak ze strany nalézacího, tak především ze strany odvolacího soudu), kdy odvolacímu soudu vytýká, že k projednání jeho odvolání nepřistupoval s náležitou péčí, což dále vysvětluje, tak jako již výše a připomíná bezvýjimečný požadavek přesnosti vyjadřování, bezvadné úpravy formální i obsahové a jasnost a jednoznačnost skutkového vyjádření naplnění jednotlivých znaků předmětného trestného činu v rozsudku (zde obviněný poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2012, sp. zn. 5 Tdo 1565/2011). Vůči odůvodnění výroku o trestu obviněný konstatuje, že oba soudy se náležitě nezabývaly argumentací důvodů, pro které byl trest uložen. Z ustálené judikatury přitom vyplývá, že soud je vždy povinen v rozsudku výslovně uvést a náležitě odůvodnit všechna kritéria, která ho vedla k uložení vyměřeného trestu. To právě proto, že pouze za situace, kdy je obviněný takto s úvahami soudu transparentně seznámen, má zachovánu možnost napadnout vyměřený trest a domáhat se jeho přezkumu v druhé instanci, jak uvádí Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. III. ÚS 39/09.1.

35. Závěrem obviněný dodává, že za situace, kdy v jeho jednání byla shledaná právní kvalifikace uváděná v rozsudku, se kterou nesouhlasí, a pokud by byly vzaty v úvahu všechny okolnosti případu, které skutečně vyplynuly z dokazování, pak mohl jeden nebo druhý soud využít ustanovení § 58 tr. zákoníku a uložit mu trest v menší výši (k čemuž odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 5 Tdo 1356/2018, uveřejněné pod č. 28/2020 Sb. rozh. tr.). Zde obviněný – ve vazbě na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu – zdůrazňuje faktory důležité pro posouzení účelu trestu, za které lze považovat a) nezbytnost, resp. nutnost ochrany společnosti před konkrétním pachatelem trestného činu (individuální prevence), posouzená ve světle života, který pachatel vedl od spáchání stíhaného skutku do vynesení rozhodnutí, b) zjištění, zda obviněný (opět vzhledem ke způsobu života po shora vymezený úsek) skutečně potřebuje výchovu k řádnému životu skrze trest ukládaný v konkrétní výši, popř. vůbec skrze trest, c) reálnou účinnost ukládaného trestu ve směru výchovného působení na ostatní členy společnosti (generální prevence) v souvislosti s odstupem od doby, kdy došlo ke spáchání trestného činu.

36. S ohledem na vše výše uvedené je obviněný přesvědčen, že rozhodnutími soudů obou stupňů došlo k porušení jeho výše vzpomenutých základních práv a dále k porušení principu rozhodování in dubio pro reo, a tím i zásady presumpce neviny a v neposlední řadě shora uvedených základních zásad trestního řízení, neboť soudy nerespektovaly principy řádně vedeného soudního řízení. Tímto postupem nedošlo ze strany soudů k zajištění ochrany jeho základních práv způsobem, který předpokládá Listina.

37. Obviněný B. proto navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. řádu z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu zrušil v záhlaví označený rozsudek odvolacího soudu, a to ve výroku o vině a o trestu, a aby podle § 265m odst. 1 tr. řádu rozhodl ve věci sám, popřípadě aby podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal odvolacímu soudu, aby věc v nezbytném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně obviněný navrhuje, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle § 265o odst. 1 tr. řádu, po předběžném přezkoumání tohoto mimořádného opravného prostředku, rozhodl o odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo toto dovolání podáno. 1.

38. Obviněný K. podává dovolání skrze svého obhájce Mgr. et Mgr. Jana Fraňka, advokáta, a to s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Jeho naplnění spatřuje v tom, že v dané trestní věci je dán extrémní nesoulad mezi provedeným dokazováním a skutkovými zjištěními soudu, přičemž zároveň došlo i k porušení procesních ustanovení zakládajících povinnost soudu svá rozhodnutí řádně odůvodnit a uvést úvahy, jimiž se řídil při hodnocení provedených důkazů. Současně se obviněný domnívá, že v řízení bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.

39. K namítanému extrémnímu nesouladu obviněný uvádí, že není zřejmé, jakým způsobem soudy nižších stupňů prokázaly, že měl jakékoliv povědomí, či byl srozuměn s existencí organizované skupiny působící ve více státech ve smyslu § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Je přesvědčen, že ohledně daného znaku jakékoliv adekvátní úvahy soudů i důkazy o této skutečnosti absentují a soudy se navíc v souvislosti s tímto znakem dopustily tzv. deformace důkazů v jeho neprospěch. Dále vyslovuje obviněný přesvědčení, že skutek je nesprávně kvalifikován a napadený odsuzující rozsudek vychází z nezákonně nařízených odposlechů, jejichž obsah byl klíčový pro formulování zjištěného skutkového stavu věci.

40. Stran prve uvedeného obviněný připomíná výrok o vině rozsudku odvolacího soudu (viz výše), s jehož zněním nesouhlasí. Zdůrazňuje, že okolnost, že za marihuanu bylo placeno v měně euro, nemůže prokazovat jeho vědomost, a to na úrovni úmyslu, že obchod s marihuanou byl prováděn organizovanou skupinou působící ve více státech, když k takovému závěru by bylo třeba provést další dokazování, což se ale nestalo. Následně obviněný dále rozvádí jeho přesvědčení, že z napadeného rozsudku odvolacího soudu se nepodává, resp. je obtížně seznatelné, zda v jeho jednání soud spatřoval úmysl přímý či úmysl nepřímý. Klíčové přitom podle obviněného je, že není zřejmé, zda byl odsouzen za to, že o existenci organizované skupiny působící ve více státech věděl (úmysl přímý, jak je naznačeno ve skutkové větě výroku o vině rozsudku odvolacího soudu), anebo byl s její možnou existencí srozuměn (úmysl nepřímý, jak je uvedeno v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Obviněný připomíná úvahy soudu prvního stupně stran významu plateb v měně euro a zdůrazňuje, že v celém spise není jediná zmínka, která by jej spojovala se zahraničím, případně s jakýmkoliv cizím státním příslušníkem. Skutečnost, že za nákup marihuany bylo placeno v eurech, sama o sobě neprokazuje, že by tyto finanční prostředky měly původ v zahraničí, jak naznačuje soud prvního stupně. Jestliže odvolací soud tuto úvahu prvostupňového soudu korigoval v odůvodnění svého rozsudku, neučinil podle obviněného nic pro to, aby celou věc podrobně analyzoval. Podle obviněného tak došlo k deformaci důkazu – plateb v měně euro – když odvolací soud v bodu 232. svého rozsudku upustil od toho, že obviněný věděl o zahraničním obchodu s marihuanou, ale současně svoji konstrukci o zavinění obviněného vystavěl na tzv. srozumění jeho osoby s tím, že marihuana bude směřovat do zahraničí. Zároveň ale ve skutkové větě výroku o vině svého rozsudku tentýž soud uvedl, že obviněný věděl o tom, že marihuana bude vyvážena mimo území České republiky, a tedy v této části svého rozhodnutí uvádí úmysl přímý, v rozporu s odůvodněním svého rozhodnutí, kde zmiňuje úmysl eventuální. Vědění o nějaké skutečnosti je totiž podle obviněného něco zcela jiného než srozumění s touto.

41. Přes odlišný náhled soudů nižších stupňů na otázku jeho zavinění a výše uvedené rozpory, zdůrazňuje, že jeho účast a povědomí o účasti na organizované skupině působící ve více státech je založena pouze na tvrzení obou soudů, že se měl účastnit předání finančních prostředků v měně euro mezi ním a obviněným N., a to na pokyn obviněného B., jenž byl v kontaktu opět pouze s ním a obviněným N. Z této formy obchodu mezi obviněnými soudy dovodily existenci organizované skupiny působící ve více státech, s čímž obviněný nesouhlasí, když schéma celého obchodu spočívalo v tom, že byl v kontaktu se dvěma českými občany, jimž měl marihuanu předávat v Praze. Nijak tedy nebylo prokázáno, že by byť jen tušil něco o existenci obviněného B. a údajném převozu marihuany do zahraničí. Jediným argumentem soudů, podle něhož měl vědět o mezinárodním obchodu, je tedy úhrada za marihuanu v eurech. Opětovně proto obviněný trvá na svém přesvědčení, že soudy tento jediný důkaz zásadním způsobem deformovaly, když z něj učinily závěr o existenci mezinárodního obchodu s marihuanou, o němž obviněný věděl. Takový postup se přitom příčí rozhodovací praxi Ústavního soudu (k čemuž obviněný odkazuje na nálezy Ústavního soudu ze dne 5. 1. 2021, sp. zn. III. ÚS 928/20, či ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. IV. ÚS 1291/12). Následně obviněný předkládá podrobnou úvahu stran toho, jaké skutečnosti lze z realizace plateb v eurech vyvodit a zda na jejich základě lze bez dalšího dovodit, že šlo o mezinárodní obchod.1.

42. Obviněný dále akcentuje požadavek existence aktivního volního vztahu pachatele k trestněprávně relevantnímu následku, jako nezbytného předpokladu úmyslné formy zavinění (k čemuž odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1467/2015), přičemž nepostačuje toliko vztah lhostejnosti pachatele k takovému následku (k čemuž odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. III. ÚS 722/2009). Zdůrazňuje, že v jeho případě byla po dobu několika měsíců monitorována jeho pracovní činnost pro obviněného B., přičemž za celou dobu – mimo provedené platby v měně euro – neexistuje jakýkoliv náznak toho, že by měl povědomí o nějakém zahraničním obchodu či k němu měl jakýkoliv postoj. Samotná skutečnost o platbách v eurech je nadto dovozována zejména z odposlechů mezi obviněnými N. a B., ve kterých ale nijak nefiguroval, přičemž z pořízených kamerových záznamů není zřejmé, že by kontroloval obsah obálek s penězi. Následně obviněný poukazuje na absurdní závěry plynoucí z úvah soudů nižších stupňů, podle nichž by každý prodej drogy uhrazený v uvedené měně bylo nutno právně posoudit jako pokus trestného činu podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Znovu akcentuje, že na nepřímý úmysl nelze usuzovat, ale je nutno jej prokázat na základě zjištěných okolností.

43. V další části svého dovolání obviněný namítá nesprávné právní posouzení skutku. Poukazuje na závěry Ústavního soudu prezentované v jeho nálezu ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. III. ÚS 1481/09, z nichž se podává, že kvalifikovaná skutková podstata týkající se organizované skupiny působící ve více státech sleduje postih pouze těch nejzávažnějších případů organizovaného obchodu s narkotiky. Namítá, že v dané trestní věci nejde o natolik závažný případ, neboť nebylo přesně zjištěno množství zobchodované marihuany, ani finančních prostředků, které byly za ni utrženy a šlo o celkem čtyři případy, kdy marihuana překročila státní hranice České republiky. Závěry uvedeného nálezu Ústavního soudu tak podle obviněného dopadají i na jeho trestní věc a současný trestní zákoník (když ve vztahu ke skutkové podstatě trestného činu, o nějž jde, nedošlo oproti předchozí právní úpravě obsažené v trestním zákoně téměř k žádným změnám). K tomu obviněný připomíná, že teorie trestního práva nadále hovoří o tzv. formálně-materiálním pojetí trestného činu a bylo by podle něj velkým zjednodušením, pokud by závěry daného nálezu byly vykládány pouze ve smyslu reakce na tehdejší (tzv. ve věci, jíž se Ústavní soud v daném nálezu zabýval, tehdy platné – pozn. Nejvyššího soudu) materiálně-formální pojetí trestného činu a na § 88 odst. 1 tr. zákoníku a v něm obsažený materiální korektiv. K tomu obviněný cituje z uvedeného nálezu s tím, že podle Ústavního soudu by šlo o drakonické přepínání trestní represe, jestliže by podle daného ustanovení (o organizované skupině působící ve více státech – pozn. Nejvyššího soudu) mělo být jako nejlehčí běžně se vyskytující případ postihováno právě jednání stěžovatele, jenž bylo v dané věci obdobné jako v nyní projednávané věci obviněného. Obviněný je tedy přesvědčen, že i přes odlišné současné pojetí trestného činu se závěry uvedeného nálezu prosadí i v jeho trestní věci a jednání, jímž byl uznán vinným, nedosahuje takové společenské škodlivosti jako další okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle § 283 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, tj. těžká újma na zdraví nejméně dvou osob nebo smrt, anebo podle § 283 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, tj. spáchání činu v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu. Absurditu takového právního posouzení jeho jednání obviněný demonstruje na příkladu dovozu 10 g marihuany třemi studenty z Bratislavy do Prahy, kteréžto jednání by bylo nutno rovněž kvalifikovat podle ustanovení § 284 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Klade si proto otázku, zda je stávající konstrukce této skutkové podstaty v souladu s ústavním pořádkem a uzavírá, že skutky, kladené mu za vinu a popsané pod body I. 1. až 4. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu, jsou nesprávně právně kvalifikovány a podmínky posouzení jeho jednání podle kvalifikované skutkové podstaty podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku nebyly dány.1.

44. Poslední část dovolacích námitek obviněného K. míří do oblasti procesních vad vedoucích k nepoužitelnosti důkazů a posouzení jejich dopadu do oblasti dokazování. Připomíná, že již v závěrečné řeči obhajoba namítala nepoužitelnost některých důkazů, a to zejména těch, které vyplynuly z učiněných odposlechů. Odvolací soud navíc konstatoval řadu vad stran příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, ale nakonec shledal, že tyto splňují alespoň základní náležitosti vyžadované § 88 odst. 2 tr. řádu. Podle obviněného však ani formálně-materiální pojetí důkazu není bezbřehé. Uvádí, že prvotní příkaz, na nějž další vydané příkazy navazují, byl vydán, aniž by mu předcházely jakékoliv poznatky z přesvědčivého a validního zdroje. Tomu ostatně přisvědčil i odvolací soud, když uvedl, že tyto poznatky nebyly součástí spisu, ačkoliv tomu tak mělo být, čímž podle obviněného došlo k porušení jeho práva na obhajobu. Obviněný připomíná, že se podklady, na jejichž základě byl daný příkaz vydán, ocitly ve spise až po šesti letech trestního řízení a samotný příkaz ohledně podkladů, z nich soud při jeho vydání vyšel, pouze uvádí, že soudce přezkoumal návrh státního zástupce a samotný spis. Jinými slovy z příkazu nelze zjistit, na základě jakých dokumentů soud rozhodoval, přičemž doložené úřední záznamy z listopadu a prosince 2014, týkající se osoby vystupující pod jménem I. H., která ve spise již dále nefiguruje, ani úřední záznamy o schůzkách policistů Národní protidrogové centrály s německými kolegy, které nejsou potvrzeny žádnými dalšími listinami, nepovažuje obviněný za dostačující a poukazuje na to, že nebyly součástí spisového materiálu až do chvíle, kdy obhajoba namítla, že vydání příkazu nepředchází žádný dokument, vyjma záznamu o zahájení úkonů trestního řízení. Celý proces tak podle obviněného – jakkoliv nechce spekulovat o pravdivosti daných dokumentů – vzbuzuje jisté pochybnosti o jeho zákonnosti. Tyto pochybnosti mohly být vyvráceny odůvodněním daného příkazu, které však schází. K tomu obviněný poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. II. ÚS 615/06, v němž Ústavní soud připomněl význam zásady quod non est in actis, non est in mundo, z níž plyne, že nelze předpokládat existenci všech stanovených podmínek pro postup orgánů veřejné moci, pokud o tom neexistuje relevantní záznam.

45. Stran uvedeného příkazu tak obviněný uzavírá, že jeho odůvodnění je nepřezkoumatelné a takové rozhodnutí nelze zpětně aprobovat tím, že z odposlechu byly později zjištěny podstatné skutečnosti. Okrajem uvádí, že příkaz vykazuje i další nedostatky, totiž absenci odůvodnění délky trvání odposlechu, posouzení subsidiarity užití odposlechu a posouzení jeho neodkladnosti a neopakovatelnosti. Další příkazy přitom na tento prvotní příkaz navazují a jeho vady rovněž obsahují. Za této situace tudíž ve svém souhrnu podle obviněného všechny příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nemohou po materiální stránce obstát, přičemž právě z nich čerpaly orgány činné v trestním řízení převážnou většinu informací. Napadená rozhodnutí soudů obou stupňů jsou tak na nich z velké části založena a bez nich nemohou obstát rovněž.1.

46. Obviněný K. proto navrhuje, aby Nejvyšší soud vyhověl jeho dovolání a na jeho základě podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil v záhlaví uvedený rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu a podle § 265k odst. 2 tr. rádu zrušil i další rozhodnutí obsahově na něj navazující.

47. Obviněný N. podává své dovolání prostřednictvím obhájce JUDr. Josefa Douchy, advokáta, přičemž má za to, že v projednávané trestní věci je dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a to ve vztahu k rozsudkům soudů obou stupňů.

48. Konkrétně obviněný uvádí, že dokazování se stran jednání, které je mu kladeno za vinu, opírá téměř výhradně o skutečnosti zjištěné a zdokumentované činností policejního agenta nasazeného právě na jeho osobu. Má tudíž za prokázané, že se snažil obchodovat se vším, co mu mohlo přinést zisk. Dále uvádí, že výsledkem celkového ročního nasazení agenta bylo, že obviněný tomuto opatřil ve třech případech celkem 364,6 g marihuany, a to přesto, že jej agent v rozporu s nepřípustností policejní provokace opakovaně nabádal k opatření a dodání (jmenovitě marihuany). Toto množství podle něj vyvrací tvrzení soudů nižších stupňů o nebývalém rozsahu pěstební činnosti v pěstírnách řízených obviněným B.

49. Zmíněný výsledek roční činnosti agenta podle obviněného jednoznačně vylučuje právní posouzení jeho jednání jako zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Obviněný připomíná judikatorní vymezení organizované skupiny, přičemž skutečnost, že byl schopen obstarat policejnímu agentovi drogu v malých množstvích a z toho jen jednou jím poptávanou marihuanu, vylučuje, že by se posuzované trestné činnosti dopustil jako člen organizované skupiny působící ve více státech, nadto skupiny, která se měla soustavně zabývat pěstováním marihuany, a to v nebývalém rozsahu. Stejně tak policejní agent nezjistil nic, co by svědčilo o spojení obviněného s organizovanou skupinou působící ve více státech.

50. Obviněný N. má tak naopak za to, že činností policejního agenta bylo zdokumentováno jeho jednání, které lze právně posoudit jako přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Z tohoto důvodu navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. řádu.

51. Obviněný B. podává dovolání skrze svoji obhájkyni JUDr. Ivanu Valtovou, advokátku, a to s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Jeho naplnění spatřuje v tom, že je dán extrémní nesoulad mezi provedeným dokazováním a skutkovými zjištěními soudu a v konečném důsledku i jeho právními závěry.

52. K tomu obviněný připomíná podstatu jednání, jímž byl uznán vinným, s tím, že odvolací soud na straně soudu prvního stupně shledal zásadní procesní pochybení, když dne 6. 6. 2015 došlo k jeho nepovolenému sledování, učiněnému na základě povolení ke sledování obviněného N., pročež odvolací soud k tomuto důkazu nepřihlížel. Z tohoto (a ještě dalšího) důvodu proto odvolací soud částečně změnil skutková zjištění uvedená v bodu I. 1. výroku o vině svého rozsudku, a to beze změny právní kvalifikace takového jednání. Nově v označené části daného výroku odvolací soud uvedl, že obviněný nezjištěným způsobem zajistil vývoz marihuany do Rakouské republiky nezjištěnému odběrateli. Obdobná neurčitá tvrzení přitom obsahují ve vztahu k jeho osobě i body I. 2., I. 3 a I. 4 výroku o vině rozsudku odvolacího soudu.1.

53. Podle obviněného je dán extrémní rozpor mezi provedeným dokazováním a učiněnými skutkovými zjištěními v tom, že ačkoliv u odvolacího soudu nastala nová důkazní situace, reagoval na tuto změnu odvolací soud jen minimální změnou ve formulaci výroku o vině pod bodem I. 1. svého rozsudku, přičemž nadále uvedl, a to značně neurčitým způsobem, že měl vyvážet marihuanu do Rakouské republiky. Tato skutečnost však podle obviněného nebyla prokázána. Na margo uvedeného obviněný považuje za potřebné znovu připomenout důvody svých cest do Rakouské republiky a zpět, přičemž tyto uvedl již dříve v řízení před soudy nižších stupňů, které ale zcela pominuly jím uváděné skutečnosti a nepřihlédly k výpovědi jeho družky I. F. učiněné mimo hlavní líčení dne 25. 9. 2019 a v odůvodnění svých rozhodnutí se s touto nijak nevypořádaly. Má proto za to, že tato výpověď představuje tzv. opomenutý důkaz a jeho nevypořádáním bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces garantované článkem 36 odst. 1 Listiny.

54. Obviněný dále uvádí, že extrémní rozpor spatřuje dále v následujících skutečnostech (přičemž předesílá, že předmětem řízení je zvlášť závažný zločin za nějž zákon stanoví trest odnětí svobody ve výměře 10 až 18 let a odsuzující rozsudek je založen výhradně na nepřímých důkazech – odposleších, sledováních osob a audionahrávkách; připomíná také, že i přes řadu vad a nedostatků příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu odvolací soud konstatoval, že ač tyto nemají všechny obsahové náležitosti, splňují alespoň základní zákonné náležitosti a jsou tedy procesně použitelné). Nikdy nebylo „napřímo“ bez důvodných pochybností zjištěno, že předmětem distribuce do Rakouské republiky byla marihuana, jaké bylo její množství a kvalita. Ve výrokové části rozsudku odvolacího soudu je navíc u jeho osoby uvedeno, že mělo jít o větší množství, nicméně v bodech I. 1. až 4. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu je uvedeno, že mělo jít o přesně nezjištěné množství marihuany. Dále obviněný namítá, že ve výrokové části rozsudku odvolacího soudu je uvedeno, že větší část marihuany měl objednávat od obviněného N. – přitom v témže rozsudku je uvedeno, že obviněný N. měl v průběhu jednoho roku, kdy na něj byl nasazen policejní agent, tomuto opatřit pouze 364,6 g marihuany, což budí logicky pochybnost o tvrzených větších dodávkách marihuany uvedených ve výroku o vině rozsudku odvolacího soudu, které obviněnému B. měl obviněný N. dodávat. Konečně obviněný namítá, že údajné předávání finanční hotovosti k nákupu marihuany obviněnému N. je v rozsudku odvolacího soudu tvrzeno „najisto“, ale nebylo nijak prokázáno a obdobně je tomu i s domnělým předáváním (dovozem) marihuany do bydliště obviněného B. obviněným N. Jeho trestní odpovědnost tak byla vyvozena na základě domněnek, přičemž takto realizované důkazní řízení je podle něj v kolizi se zásadami spravedlivého procesu. K tomu obviněný připomíná, že Ústavní soud v několika svých nálezech vyslovil tzv. zákaz deformace důkazu (k čemuž odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 5. 1. 2021, sp. zn. III. ÚS 928/20), jenž však v dané trestní věci nebyl soudy dodržen, když tyto učinily řadu skutkových závěrů, které z důkazů nevyplývaly.

55. S ohledem na uvedený extrémní nesoulad mezi provedeným dokazováním a skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů má pak obviněný B. za to, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, když svým jednáním nenaplnil znaky kvalifikované skutkové podstaty podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Nesprávná realizace důkazního řízení má přitom – podle judikatury Ústavního soudu – za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení základních požadavků spravedlivého procesu. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu v části týkající se jej co do viny a trestu, dále zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně v důsledku zrušení pozbyla podkladu a dále postupoval podle § 265l tr. řádu.1.

56. Obviněný H. napadá rozsudek odvolacího soudu dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce Mgr. Petra Řeháka, advokáta, z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu. 57. Úvodem svého dovolání (po citaci zákonného znění uplatněných dovolacích důvodů a rekapitulaci dosavadního průběhu řízení o obsahu soudních rozhodnutí) obviněný konstatuje, že v dané trestní věci jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. To proto, neboť důkazy použité odvolacím soudem k prokázání jeho viny jsou založeny na pouhých domněnkách a hypotézách soudu a nikoliv na přímých důkazech, které by jeho vinu jednoznačně prokazovaly. Podle obviněného dokonce použité důkazy nelze považovat ani za důkazy nepřímé.

58. Konkrétně obviněný poukazuje na závěr odvolacího soudu, podle něhož ze zajištěných stop vyplynulo, že pěstírna v nemovitosti v XY měla být v minulosti plně funkční. Na žádném místě napadeného rozsudku však nelze dohledat konkrétní věci či stopy, které by dokládaly, že tomu tak bylo, přičemž pokud soud v odůvodnění svého rozhodnutí konkrétní důkazy nespecifikuje, je třeba říci, že toto konkrétní skutkové zjištění je v rozporu s obsahem provedených důkazů, když z žádného z nich neplyne, že v dané nemovitosti se nacházela funkční pěstírna konopí. Stejně tak podle obviněného nemá oporu v provedených důkazech ani závěr odvolacího soudu o provozu funkční pěstírny konopí v obci XY, přičemž podle odvolacího soudu se zde měl nacházet sklad marihuany, která se zde měla vážit a balit jednotlivým odběratelům. Ani v tomto případě však nelze v rozsudku odvolacího soudu dohledat jediný důkaz prokazující takový závěr odvolacího soudu.

59. Nad rámec podaného dovolání a pro dokreslení způsobu, jakým odvolací soud hodnotil provedené důkazy, uvádí obviněný, že ze sledování realizovaného Policií České republiky bylo zjištěno, že před nemovitostí v XY opakovaně manipuloval s papírovými krabicemi – jejich obsah však nebyl nijak zjištěn a jeho obhajoba, že tyto obsahovaly mikrovlnné trouby, případně jiné zboží, které nakoupil za účelem jeho legálního prodeje, byla ignorována, stejně jako fakt, že při domovní prohlídce byly v téže nemovitosti nalezeny desítky mikrovlnných trub uskladněných v papírových krabicích, k jejichž pořízení obviněný doložil fakturu. Uvedené skutečnosti ale odvolací soud zcela ignoroval. Lze proto podle obviněného uzavřít, že závěr odvolacího soudu, že se v dané nemovitosti nacházela marihuana, která byla zabalena a distribuována v papírových krabicích, je ve zjevném rozporu s provedenými důkazy, neboť z těchto plyne, že na místě bylo nalezeno jiné zboží zabalené v papírových krabicích a ne marihuana. Obdobnou argumentaci je možno použít i ve vztahu k obsahu papírových krabic, jejichž obsahem měla být marihuana a které měl obviněný dodávat do areálu obchodní společnosti E. spol. s r.o. (dále jen „společnost E.“). Odvolací soud zde opět převzal tvrzení obžaloby, že obsahem uvedených krabic měla být droga, která byla následně distribuována, avšak tato nebyla policií následně ani objevena, ani zajištěna.1.

60. Obviněný tak uzavírá, že celé jeho obvinění a odsouzení je založeno jen na hypotézách, že v papírových krabicích, se kterými manipuloval, byla marihuana a že v nemovitosti v XY zřejmě byla pěstírna, o kterou se mohl starat. Kdyby však odvolací soud nevycházel pouze z těchto předpokladů, nemohl by ve věci rozhodnout jinak, než že by jej zprostil obžaloby. Odvolací soud ale jednoznačně ignoroval důkazy svědčící v jeho prospěch, a naopak u důkazů v jeho neprospěch projevil velkou míru tolerance a představivosti, což považuje za nepřijatelné. Z uvedených důvodů proto obviněný H. navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil.

61. Obviněný Š. podává dovolání prostřednictvím svého obhájce Mgr. Michala Špulky, advokáta, a to výslovně proti celému výroku o vině a všem výrokům o trestu napadeného rozsudku odvolacího soudu, přičemž jej opírá o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jehož znění cituje. Po připomenutí nosných důvodů napadeného rozhodnutí obviněný konstatuje přesvědčení, že uvedený dovolací důvod byl naplněn jednak v tom směru, že rozhodná skutková zjištění obou soudních instancí, která jsou určující pro naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a dále, že ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedené navrhované podstatné důkazy, konkrétně jím navrhovaný znalecký posudek (případně odborné vyjádření), jenž by odborně posoudil hodnoty naměřené spotřeby elektrické energie ve vztahu k nalezené a údajně funkční pěstírně v objektu v XY.

62. Dále obviněný vyslovuje přesvědčení, že v projednávané trestní věci nemohou být a ani nejsou jednotlivé provedené důkazy objektivním podkladem pro rozhodnutí o vině a o trestu, tak aby bylo nepochybné, že se skutek stal, potažmo že se jej dopustil právě on. Napadený rozsudek má ve skutečnosti za silně rozporný se skutečně zjištěným skutkovým stavem a učiněný v důkazní nouzi, pokud jde o otázku jeho viny a má za to, že bylo naopak prokázáno, že se ničeho nedopustil. Závěry soudů obou stupňů proto podle něj představují porušení § 2 odst. 5 tr. řádu a § 2 odst. 6 tr. řádu, jejichž podstatu a účel připomíná a poukazuje na relevantní rozhodovací praxi Nejvyššího soudu a závěry komentářové literatury stran zásady in dubio pro reo a judikaturu Ústavního soudu týkající se zásady volného hodnocení důkazů. K uvedenému obviněný shrnuje, že závěr o jeho vině trestným činem podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku není ve světle výsledků provedeného dokazování přesvědčivý a soudům – zvláště soudu odvolacímu – vytýká selektivní hodnocení provedených důkazů, doplňování úvah o skutkovém ději vlastními domněnkami a spekulacemi, v důsledku čehož soudy porušily jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces (k čemuž odkazuje na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97). Jejich závěry podle obviněného nelze považovat za správné, úplné a jasné, a tudíž jsou neakceptovatelné.

63. Konkrétně obviněný poukazuje na výpověď svědka J. H. učiněnou u hlavního líčení dne 25. 6. 2019, z níž vyplývá, že to byl svědek, kdo odvezl do nemovitosti v XY veškeré věci, které zůstaly v policií odhalené pěstírně konopí v nemovitosti v XY, provozované právě svědkem. To vysvětluje, proč se v nemovitosti obviněného našlo vybavení připravované indoor pěstírny konopí či zbytky sušiny rostlin konopí. Výpověď svědka H. však soudy obou stupňů vyhodnotily jako nevěrohodnou, přičemž výhrady obviněného proti vedení výslechu tohoto (ale i dalších svědků) odvolací soud bagatelizoval, případně se k nim ani nevyjádřil (např. nepravdivé tvrzení soudu prvního stupně o tom, že svědek H. nedokázal vysvětlil, jak se jeho DNA dostala na elektrické předřadiče v nemovitosti v XY). Dále obviněný poukazuje na pasáž odůvodnění rozsudku odvolacího soudu věnující se jeho námitkám stran hodnocení výpovědi svědka H. a týkající se věcí, které měl obviněný od svědka obdržet v souvislosti s pěstováním konopí (zde obviněný cituje jeho bod 253). Podle obviněného odvolací soud dospěl k závěrům, které neodpovídají skutečnosti, neboť při svém výslechu v hlavním líčení uvedl, že od svědka H. obdržel všechny věci, které v nemovitosti v XY po zásahu policií zůstaly, tedy nikoliv pouze květináče, jak nesprávně uvádí odvolací soud. Obviněný tak k této části dovolání uzavírá, že úvahy odvolacího soudu v tomto směru nejsou správné a svědek H. v nemovitosti obviněného složil zkrátka vše, co v XY zůstalo po zásahu policie.1.

64. Obviněný dále namítá, že oba soudy nižších stupňů nesprávně dovodily jeho účast na údajném pěstování konopí v jeho nemovitosti v XY – je přesvědčen, že provedené důkazy neumožňují učinit závěr, že by vůbec věděl, či se snad jakkoliv aktivně podílel, na pěstování konopí v této nemovitosti. Znovu opakuje, že v této nebyl více než sedm let před tím, než proběhl policejní zásah (což podle něj potvrzují i výsledky policejního sledování při němž nebyl ani jednou v této nemovitosti spatřen). Rozporuje závěr soudů nižších stupňů, že faktickým vlastníkem dané nemovitosti byl obviněný B., přičemž tento podle něj nijak nepodporuje ani obsah rozhovoru mezi obviněným B. a M. B., v němž obviněný B. sděluji svůj záměr tuto nemovitost prodat, což obviněný dále vysvětluje. Rovněž závěr soudů nižších stupňů o jeho podílu na pěstování konopí v nemovitosti v T., odkud měly být do nemovitosti obviněného v XY převezeny rostliny konopí menšího vzrůstu za účelem jejich dalšího pěstování, podle obviněného neplyne ze žádného z důkazů provedených v tomto řízení, a to ať už jde o vědomost či aktivní účast obviněného na provozování pěstírny konopí v nemovitosti v XY.

65. Podle obviněného je také nepochopitelný závěr obou soudů nižších stupňů o pěstování konopí v nemovitosti v XY, neboť naměřená skutečná spotřeba elektrické energie takový závěr prakticky vylučuje. K tomu připomíná, že v řízení bylo zjištěno, že v této nemovitosti nebyla zřízena neoprávněná přípojka pro odběr elektrické energie. Ze závěrů odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví elektrotechnika ze dne 30. 9. 2016, zpracovaného Ing. Milošem Kancim (dále jen „odborné vyjádření“) také vyplynulo, že celkovou denní spotřebu pěstírny nebylo možné zjistit a ta tak byla pouze odhadnuta, což obviněný považuje v takto závažné trestní věci za nedostatečné a neadekvátní. Nadto spotřeba elektrické energie plynoucí z výpisů poskytnutých dodavatelem byla ve skutečnosti zhruba třetinová, oproti jejímu odhadu v odborném vyjádření. Jestliže pak soud prvního stupně pro podporu svých závěrů přišel s vlastním posouzením odběru elektrické energie, založeným na srovnání spotřeby v době, kdy nemovitost vlastnil obviněný a v době, kdy tato patřila předchozímu vlastníku, uvádí obviněný, že toto srovnání učinil na podkladě spotřeby v rozličných ročních obdobích i rozdílné délce, tak aby výsledky porovnání průměrné spotřeby vyvolaly dojem značného rozdílu ve spotřebě elektrické energie těmito dvěma osobami. Ačkoliv na zmíněné pochybení obviněný poukázal ve svém odvolání, odvolací soud jej ve svém napadeném rozsudku bagatelizoval. Při vědomí těchto rozdílností proto obviněný navrhl vypracování znaleckého posudku, který by odborně, nikoliv na základě pouhého odhadu, posoudil hodnoty naměřené spotřeby elektrické energie v nemovitosti v XY ve vztahu k nálezu údajně funkční pěstírny konopí. Na podporu tohoto svého návrhu pak obviněný předložil soudům vyúčtování od dodavatelské společnosti, z nichž plyne, že v době, kdy nemovitosti užívala tříčlenná rodina obviněného byla spotřeba elektrické energie výrazně vyšší než v době, kdy zde měla být provozována pěstírna konopí. Obviněný doložil rovněž další výpočet, a to v případě znaleckého posouzení ceny odebrané elektřiny v případě jiné pěstírny, jenž podle něj – společně s výše uvedenými skutečnostmi – dokládá pravdivost jeho tvrzení, že v nemovitosti v XY nebyla provozována pěstírna konopí. Tyto námitky však odvolací soud odmítl a vadnou úvahu soudu prvního stupně stran množství odebrané elektrické energie nahradil vlastními domněnkami (konkrétně v bodu 262. svého rozsudku), které podle obviněného rovněž nemohou obstát. To proto, neboť odvolací soud svoji argumentaci založil na ničím nepodložených spekulacích, na jejichž podkladě dospěl k závěru, že spotřeba elektrické energie v souvislosti s pěstováním konopí v dané nemovitosti byla velmi blízko spodní hranici rozmezí určeného odhadem obsaženým v odborném vyjádření. To však podle obviněného nic nemění na tom, že závěry odborného vyjádření jsou rovněž pouhým odhadem a průměrná spotřeba elektrické energie v dané nemovitosti byla ve skutečnosti zhruba třetinová oproti odborným vyjádřením stanovenému odhadu. Obviněný proto uzavírá, že ani odvolací soud nebyl schopen se vypořádat s touto stěžejní námitkou, od jejíhož posouzení se odvíjel závěr o tom, zda byla v nemovitosti v XY pěstírna konopí či nikoliv. Za této situace obviněný nerozumí tomu, proč v dané věci nebyl vypracován odborný posudek k odběru elektrické energie a proč nebylo na základě vybavení nalezeného v dané nemovitosti znaleckým posudkem stanoveno, jaký by byl odběr elektrické energie v případě, že by nalezené vybavení skutečně bylo použito k pěstování rostlin konopí. Jestliže navzdory všemu uvedenému odvolací soud zamítl návrh obviněného na doplnění dokazování opatřením znaleckého posudku, který by se detailně zabýval výše uvedenou otázkou, spatřuje v tomto pochybení obviněný naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.1.

66. Obviněný Š. své dovolání uzavírá shrnutím, že v jeho případě soudy nedostály svým povinnostem kladeným na dokazování v trestním řízení a na odůvodnění jejich rozhodnutí, přičemž jejich skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s provedenými důkazy a v řízení rovněž nebyly provedeny všechny navrhované podstatné důkazy. Z tohoto důvodu navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a obsahově navazující rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání.

67. K dovoláním obviněných se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Lumír Crha, Ph.D. (dále jen „státní zástupce“), který po shrnutí dosavadního průběhu řízení a dovolací argumentace obviněných k této uvádí následující.

68. Státní zástupce předně uvádí, že obvinění opakují ve svých dovoláních obhajobu, kterou uplatnili již před soudem prvního stupně a kterou shrnuli ve svých odvoláních, s nimiž se již vypořádal odvolací soud v bodu 145 a násl. odůvodnění svého rozsudku. S argumentací soudů nižších stupňů se státní zástupce přitom ztotožňuje a pro stručnost na ni odkazuje a k dovoláním obviněných dodává následující. 69. Stran dovolání obviněného N. státní zástupce [vedle připomenutí, že hmotněprávní námitky obviněného podle aktuální právní úpravy dovolacího řízení odpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu a námitky proti skutkovým zjištěním odpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu] uvádí, že s jeho dovolacími námitkami se odvolací soud vypořádal v bodu 222. odůvodnění svého rozsudku. Zde vysvětlil, z jakých důkazů byl dovozen vztah obviněného N. k ostatním odsouzeným a jak se tento obviněný podílel na společném jednání v rámci organizované skupiny působící ve více státech. Z hlediska dovolání je přitom podle státního zástupce podstatné, že jde o námitku sice formálně odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak obsahově opřenou o zásadu in dubio pro reo (k níž se vyslovuje níže). 70. K dovolání obviněného H. státní zástupce uvádí, že odvolací soud v bodech 235. až 241. odůvodnění svého rozsudku nově vymezil (zúžil) podíl tohoto obviněného na činnosti ostatních odsouzených. Proto je jeho jednání, na nějž poukazuje ve svém dovolání, popsáno v odlišných bodech jednotlivých rozsudků – v bodech II. 6 a II. 7 výroku rozsudku soudu prvního stupně a v bodech II. 5 a II. 6 výroku rozsudku soudu odvolacího.1.

71. In concreto státní zástupce uvádí, že ohledně pěstírny v XY skutečně obsahují oba výroky jen odkaz na „zajištěné věci a stopy“. Rozsah důkazů, z nichž soudy nižších stupňů při posuzování otázky viny obviněného stran daného jednání vyšly, je však patrný z odůvodnění jejich rozhodnutí. Tak odvolací soud v bodu 244. odůvodnění svého rozsudku uvádí mimo jiné i k bodu II. 6 výroku rozsudku soudu prvního stupně (pěstírna v XY), že na daném místě se nacházela pěstírna, kterou organizačně řídil obviněný B., což spolehlivě dokládá řada vzájemně korespondujících důkazů (zejména audiozáznamy agenta a dokumentace zajištěná v místě bydliště obviněného B. i v provozovně společnosti E.), které dokládají, že v XY byla balírna a sklad marihuany. V bodech 274. až 276. citovaného odůvodnění pak odvolací soud přímo reagoval na totožnou námitku obviněného, že v XY nebyla pěstírna, když poukázal na komponenty a vybavení pro pěstírnu určené, na nalezené zbytky marihuany a na sledováním zjištěný pohyb obviněného H. Ohledně pěstírny v XY přitom obsahují výčet důkazů již samotné výroky rozsudků obou soudů, přičemž lze odkázat na bod 277. rozsudku odvolacího soudu, který obsáhle a přesvědčivě vysvětlil, proč i tuto část jednání dovolatele považuje za prokázanou.

72. Z hlediska dovolání obviněného H. je podle státního zástupce stěžejní, že tento obviněný brojí proti učiněným skutkovým zjištěním, kdy více než o zjevný nesoulad opírá své námitky o již zmíněnou zásadu in dubio pro reo. Provedené důkazy se snaží zpochybnit, aniž by označil takový, který by byl ve zjevném rozporu se skutkovým zjištěním soudů (skladování mikrovlnných trub takovým důkazem být nemůže, neboť taková činnost není s to vyvrátit zjištění soudů o skladování marihuany, protože jedno jednání nevyvrací druhé). I zde tak jde o námitku formálně odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, obsahově však opřenou o zásadu in dubio pro reo. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu pak obviněný žádnou argumentaci Nejvyššímu soudu nepředkládá. 73. Rovněž s námitkami obviněného B., který popírá, že by vyvážel marihuanu do Rakouska a namítá extrémní nesoulad i porušení zásady in dubio pro reo, se soudy nižších stupňů vypořádaly. Státní zástupce konkrétně odkazuje na rozsudek odvolacího soudu a jeho body 222. až 230., v němž daný soud popsal úlohu obviněného v souvislosti s jednáním dalších odsouzených a odůvodnil množství marihuany s jakým bylo obchodováno. Z hlediska dovolání je podle přesvědčení státního zástupce podstatné, že opět jde o námitku formálně odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, obsahově však opřenou o zásadu in dubio pro reo, k níž se vyjadřuje státní zástupce níže. 74. Obviněný B. předně namítá také porušení zásady in dubio pro reo, k níž se státní zástupce vyslovuje souhrnně ke všem obviněným níže. Brojí-li dále obviněný proti zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, konstatuje státní zástupce, že s touto námitkou se odvolací soud velmi podrobně vypořádal v bodech 164. až 185. svého rozsudku, přičemž jeho argumentace – jasně a přesvědčivě odůvodňující závěr, že odposlechy a záznamy o nich nejsou procesně nepoužitelnými důkazy – má za zcela vyčerpávající. Z hlediska dovolání je přitom podle mínění státního zástupce podstatné, že uvedená námitka odpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, že rozhodná skutková zjištění jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech. Je avšak zjevně neopodstatněná, neboť takovou vadou tyto důkazy netrpí. 75. Obviněný B. dále brojí proti závěru o svému napojení na organizovanou skupinu působící ve více státech, jenž se podle něj ze skutkového stavu, ani s určitou mírou pravděpodobnosti, nepodává. I v této části se dovolání obviněného opírá o zásadu in dubio pro reo, k čemuž státní zástupce uvádí, že v této části jde o námitku formálně odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, obsahově však opřenou o zásadu in dubio pro reo (k níž se vyjadřuje níže).1.

76. K námitce obviněného týkající se důkazů soudy nižších stupňů opomenutých, totiž výslechů svědka Š. a zpracovatelů fonoskopického znaleckého posudku, k nimž obviněný uvedl, že návrh na výslech svědka „řádně odůvodnil“ a zpracovatelé znaleckého posudku se mohli vyjádřit k jeho relevantním námitkám týkajícím se manipulace se zvukovými záznamy, uvádí státní zástupce následující. Obviněný podle něj patrně odkazuje na svá předchozí podání, pokud jde o odůvodnění jeho důkazních návrhů. Neprovedením výslechu zpracovatelů fonoskopického znaleckého posudku se přitom zabývá odvolací soud v bodech 149. až 151. odůvodnění svého rozsudku, kde podle státního zástupce adekvátním způsobem odůvodnil odmítnutí těchto důkazních návrhů. Z hlediska dovolání je ale podle státního zástupce podstatnější, že podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. 8 Tdo 587/2012, uveřejněného pod č. 46/2013-I. Sb. rozh. tr. platí, že „dovolatel nemůže svou námitku opírat jen o odkaz na skutečnosti uplatněné v řádném opravném prostředku či v jiných podáních učiněných v předcházejících stadiích řízení, a to ani v závěrečných řečech v řízení před soudem prvního či druhého stupně.“ Bez znalosti důvodů pro provedení obou uvedených důkazů podle státního zástupce tak není možno posoudit, zda se jedná o důkazy vztahující se k rozhodným skutkovým zjištěním ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V této má tak státní zástupce za to, že námitky obviněného nejsou odůvodněny natolik, aby je bylo možno přiřadit uvedenému nebo jinému dovolacímu důvodu.

77. K další námitce obviněného B., podle něhož ze skutkové věty nelze dovodit jeho subjektivní vztah ke znakům předmětné skutkové podstaty, tj. naplnění subjektivní stránky, státní zástupce uvádí, že v této části dovolání obviněného odpovídá jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. K samotné námitce uvádí, že ohledně zavinění obviněného (a všech ostatních obviněných) je v popisu skutku ve výroku o vině rozsudku odvolacího soudu uvedeno, že tito se svého jednání dopustili „vedeni společným záměrem získat finanční prospěch pro sebe výrobou, případně distribucí marihuany … s vědomím, že nakládání s těmito látkami je regulováno zákonem a že nemají povolení s těmito látkami zacházet … tedy úmyslně v rozporu se zákonem nakládali s uvedenými látkami … tak činili s vědomím, že marihuana bude vyvážena mimo území České republiky, tedy že jednají v rámci organizované skupiny osob působící ve více státech…“. Podle státního zástupce je obtížné představit si ještě přesnější popis skutkových okolností, které by byly ještě lepším podkladem pro právní úvahu o existenci a formě zavinění. Ani samotný obviněný nenaznačuje, jak jinak by bylo možno skutkové podklady pro právní závěr o zavinění formulovat a co konkrétního v takovém popisu skutku chybí. Odvolací soud v bodu 232. svého rozsudku úvahy o zavinění dále rozvedl a na straně obviněného shledal úmysl nepřímý podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku.

78. V návaznosti na uvedené státní zástupce připomíná konstantní judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž existují poměrně široké možnosti napravit nedostatky popisu skutku odůvodněním takto postiženého rozhodnutí. Takovou benevolenci opakovaně vyjádřil Nejvyšší soud i v případě skutečností, které jsou podkladem pro právní posouzení zavinění (k tomu cituje závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1311/2016, které dále podrobně rozvádí; na podporu respektování tohoto právního závěru v judikatuře pak uvádí další rozhodnutí Nejvyššího soudu, např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2021, sp. zn. 7 Tdo 263/2021, či ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 6 Tdo 296/2022, a dále usnesení Nejvyššího soudu dne 1. 4. 2020, sp. zn. 7 Tdo 289/2020, uveřejněné pod č. 15/2021-II. Sb. rozh. tr. Státní zástupce proto na podkladě uvedených soudních rozhodnutí uzavírá, že při vymezení popisovaného skutku je možno vycházet i z celkového kontextu popisované události. Má přitom za to, že z kontextu provozu pěstíren konopí a následné distribuce marihuany nelze dovodit, že by obvinění nejednali úmyslně. Odvolací soud navíc skutkové okolnosti dokladující jejich zavinění popsal zcela vyčerpávajícím způsobem a dostál tak požadavkům na vyjádření subjektivní stránky v popisu skutku a dovolání obviněného B. je v této části zjevně neopodstatněné.1.

79. Obviněný dále v dovolání uplatňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, jenž opírá o námitku, že mu soudy mohly uložit nižší trest za užití § 58 tr. zákoníku, k čemuž poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 5 Tdo 1356/2018, uveřejněné pod č. 28/2020 Sb. rozh. tr. Z hlediska dovolání je přitom podle státního zástupce podstatné, že dovolací důvod nemůže založit ani případná nepřiměřená přísnost uloženého trestu ani případné nesnížení trestu cestou fakultativních variant obsažených v § 58 tr. zákoníku.

80. K otázce přiměřenosti trestu státní zástupce připomíná závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněného pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., podle něhož nelze námitky směřující do přiměřenosti uloženého trestu namítat prostřednictvím žádného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. řádu, přičemž tento právní náhled aproboval i Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07 (státní zástupce odkazuje rovněž na další rozhodnutí, např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2018, sp. zn. 6 Tdo 182/2018, či nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17. Z posledně uvedeného nálezu Ústavního soudu se současně podává, že přiměřenost trestu by mohl Nejvyšší soud posoudit pouze ve dvou případech. Jednak v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, pokud by nastaly výjimečné podmínky vymezené tímto nálezem a jednak mimo dovolací důvody, pokud by se jednalo o porušení ústavní zásady proporcionality trestních sankcí. Obviněný B. však na zásadu proporcionality trestních sankcí ve svém dovolání nepoukázal a neuvedl žádný věcný argument, jímž by bylo možno dovodit, že mu byl uložen trest výjimečně nespravedlivý. Pokud poukázal na možnost postupu podle § 58 tr. zákoníku, předkládá státní zástupce velmi obsáhlou analýzu dosavadního vývoje judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu k možnostem posouzení neužití tohoto ustanovení v dovolacím řízení a podřaditelnosti námitky neužití ustanovení § 58 tr. zákoníku pod některý ze zákonných dovolacích důvodů. Pokud se tedy obviněný B. domáhá užití § 58 tr. zákoníku, aniž by byl spolupracujícím obviněným, tato jeho námitka podle přesvědčení státního zástupce žádnému z dovolacích důvodů neodpovídá. Nadto uvedený obviněný neučinil ani věcně odůvodněnou námitku, že jemu uložený trest je v rozporu se zásadou proporcionality trestních sankcí.

81. K dovolání obviněného Š. státní zástupce uvádí, že jde-li o jeho námitku, že nebylo vyhověno jeho důkaznímu návrhu opatřit znalecký posudek ke spotřebě elektrické energie v jeho nemovitosti, platí, že s touto námitkou se odvolací soud věcně vypořádal v bodech 262. až 264. svého rozsudku. Odůvodnění zamítnutí tohoto důkazního návrhu obviněného má přitom státní zástupce za věcně adekvátní. Z hlediska dovolání má pak za podstatné, že v této části odpovídá dovolání uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je však zjevně neopodstatněné.

82. Co se týče další části dovolací argumentace obviněného Š., v níž brojí proti učiněným skutkovým zjištěním a výslovně namítá porušení zásady in dubio pro reo, platí, že k těmto námitkám se státní zástupce vyjadřuje níže ve vztahu ke všem obviněným. 83. Stran dovolání obviněného K. státní zástupce připomíná, že tento obviněný brojí proti skutkovým zjištěním a dále nesouhlasí s úvahou soudů nižších stupňů, že existence přeshraničního prvku je u jeho osoby prokazována platbami v měně euro. S touto námitkou se odvolací soud věcně vypořádal v bodu 232. svého rozsudku, přičemž z hlediska dovolání považuje státní zástupce za podstatné totéž, co u dovolatele H., tj. že pokud brojí proti učiněným skutkovým zjištěním, více než o zjevný nesoulad opírá své námitky o již zmíněnou zásadu in dubio pro reo. Provedené důkazy se podle státního zástupce obviněný snaží zpochybnit, aniž by označil takový, který by byl ve zjevném rozporu se skutkovým zjištěním soudů. Považuje proto za sporné, zda námitky tohoto obviněného vůbec odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Pokud by to bylo připuštěno, jednalo by se podle státního zástupce o dovolání zjevně neopodstatněné. 84. Obviněný K. dále v dovolání namítá, že není zřejmé, zda byl nakonec odsouzen pro úmysl přímý nebo nepřímý, když podle popisu skutku o vyvážení marihuany z České republiky „věděl“. K tomu obviněný odkazuje na již zmíněný bod 232. rozsudku odvolacího soudu, v němž je jeho zavinění popsáno tak, že s vývozem marihuany do zahraničí byl „srozuměn“. Má za to, že výrazem „věděl“ je označen úmysl přímý a výrazem „srozuměn“ úmysl nepřímý. K této námitce státní zástupce uvádí, že jde o zjevné nedorozumění, k čemuž předkládá výklad stran forem zavinění a jejich skladby, pokud jde o zastoupení vědomostní a volní složky v jednotlivých formách. Jestliže odvolací soud uvedl, že obviněný o možném porušení příslušného zájmu chráněného trestním zákoníkem věděl a byl s ním srozuměn, jedná se o úmysl nepřímý, což odvolací soud ohledně obviněného výslovně uvedl v bodu 232. svého rozsudku. Za nedostatek státní zástupce nepovažuje, ani pokud odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku popsanou podstatu úmyslného zavinění blíže nevysvětlil, neboť odůvodnění soudního rozhodnutí nemůže dopodrobna vysvětlovat všechny užité právní instituty. Ohledně formy zavinění je rozsudek odvolacího soudu podle státního zástupce jednoznačný a pokud mu obviněný či jeho obhájce neporozuměl, je to dáno jejich mylnou představou vyjádřenou v dovolání tím, že „vědění o nějaké skutečnosti je něco zcela jiného než srozumění s touto skutečností“. Ačkoliv tedy obviněný brojí proti právnímu posouzení formy svého zavinění, což odpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, platí, že právní posouzení je správné a dovolání je v této části zjevně neopodstatněné.

85. V další části svého dovolání obviněný K. brojí proti právnímu posouzení svého jednání podle kvalifikované skutkové podstaty, a to s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. III. ÚS 1481/09, jenž se týkal otázky přiměřenosti postupu podle § 88 tr. zákona a v němž se Ústavní soud vyslovil pro důsledné respektování principu trestání jako ultima ratio a zásady proporcionality trestní represe. K tomu státní zástupce připomíná, že aktuálně platný trestní zákoník ustanovení obdobné § 88 tr. zákona neobsahuje. Souhlasí sice s obviněným, že v případech drogové kriminality nastavil zákonodárce trestní represi vysoko, avšak při absenci úpravy obdobné § 88 tr. zákona platí, že obviněným požadovaný postup zákon nepřipouští (což podrobně vysvětluje). Z hlediska dovolání je pak podle státního zástupce podstatné, že jeho námitka odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, avšak je zjevně neopodstatněná, neboť právní posouzení skutku je správné.

86. K námitce obviněného K. stran nezákonnosti provedených odposlechů poukazuje na své vyjádření k této učiněné výše, přičemž má za to, že v této části dovolání obviněného žádnému z dovolacích důvodů neodpovídá.1.

87. Souhrnně k dovoláním všech obviněných státní zástupce uvádí, že tito brojí proti učiněným skutkovým zjištěním. Namítají, že mezi nimi a učiněným dokazováním je zjevný rozpor podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, nebo extrémní rozpor podle předchozí judikatury Ústavního soudu. Takové námitky podle státního zástupce formálně odpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a proto v těchto částech s velkou rezervou považuje podaná dovolání za formálně odpovídající uvedenému dovolacímu důvodu. Současně však dodává, že všichni obvinění obsahově namítají pouze porušení zásady in dubio pro reo. K tomu státní zástupce připomíná, že jde o zásadu procesní a že Nejvyšší soud v zásadě nepřipouští, aby bylo dodržení této procesní zásady zkoumáno v dovolacím řízení, a to ani na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (což dokládá řadou rozhodnutí Nejvyššího soudu i Ústavního soudu, z nichž podrobně cituje). Na základě prezentovaného rozboru judikatury státní zástupce uzavírá, že Nejvyšší soud je oprávněn a povinen posoudit, zda porušení zásady in dubio pro reo nabylo závažnosti porušení ústavního práva stěžovatele na spravedlivý proces a v takovém extrémním případě by se i porušení této zásady mohlo stát dovolacím důvodem, přičemž stejný význam má nyní dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Samotné porušení zásady in dubio pro reo ovšem dovolacím důvodem není a být ani nemůže, neboť také výběr mezi různými alternativami skutkových zjištění je výsledkem provádění důkazů podle zásad ústnosti a bezprostřednosti, k nimž Nejvyšší soud ani Ústavní soud v zásadě již přístup nemají, pokud nemají samy zopakovat celé dokazování. Pokud tedy obvinění opírají své konkrétní námitky o pouhé pochybnosti o učiněných skutkových zjištěních, má státní zástupce za to, že v těchto částech jejich dovolání žádnému z dovolacích důvodů neodpovídají.

88. Své vyjádření státní zástupce uzavírá shrnutím, že podle něj konkrétní námitky uvedené obviněnými dílem neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu a dílem se jedná o opakování námitek, uplatněných obviněnými již v odvolacím řízení, se kterými se odvolací soud již dostatečně a správně vypořádal. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu dovolání všech obviněných odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněná. Z hlediska § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu pak vyslovuje souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. 89. Vyjádření státního zástupce Nejvyšší soud zaslal obhájcům obviněných k případným replikám. Ty však do dne vydání tohoto usnesení neobdržel.

III. Přípustnost dovolání

90. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda jsou dovolání obviněných přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnými osobami ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňují obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněných splňují shora uvedené zákonné náležitosti.

91. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněnými uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

92. Obvinění svá dovolání opírají o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), písm. h) a písm. i) tr. řádu.

93. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů (první varianta) nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech (druhá varianta) nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (třetí varianta).

94. V této souvislosti je vhodné připomenout, že smyslem tohoto dovolacího důvodu, který byl do trestního řádu začleněn jeho novelou provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mimo jiné zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, s účinností od 1. 1. 2022, je kodifikace současné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Citovaný dovolací důvod umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních, přičemž věcně upravuje tři okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vadu spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.

95. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku (první alternativa) nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení (druhá alternativa). V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Je třeba zdůraznit, že pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí.

96. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští (první alternativa), nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným (druhá alternativa). Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z trestů uvedených v § 52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu (blíže srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2004, sp. zn. 11 Tdo 575/2004). Druhá ze shora uvedených alternativ tohoto dovolacího důvodu se týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají sazbu vymezenu přesně definovaným rozpětím. Tak je tomu např. u trestu odnětí svobody, trestu obecně prospěšných prací, trestu zákazu činnosti, trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, peněžitého trestu, trestu vyhoštění na dobu určitou a trestu zákazu pobytu. Trest je přitom uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice trestní sazby, tak i při nezákonném prolomení její dolní hranice (včetně nesprávného užití § 58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody).

97. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou a Listinou. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

IV. Důvodnost dovolání obviněných

98. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného rozsudku odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, a tyto přezkoumal co do zákonnosti a odůvodněnosti výroků, proti nimž směřují dovolání obviněných, a v rozsahu a z důvodů v těchto uvedených, konstatuje, že dovolání obviněných B., K. a B. odpovídají jimi uplatněným dovolacím důvodům, avšak jsou zjevně neopodstatněná, a proto je Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl. Dovolání obviněných N., H. a Š. naopak žádnému z jimi uplatněných, ale ani jiných zákonných dovolacích důvodů neodpovídají, a proto je Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. Takto Nejvyšší soud rozhodl v situaci, kdy nezjistil, že by postupem soudů nižších stupňů došlo k nepřípustnému zásahu do některého z dotčených základních práv či svobod zaručených obviněným Listinou či Úmluvou, popřípadě jinými lidskoprávními dokumenty. V souladu s dikcí § 265i odst. 2 tr. řádu Nejvyšší soud k dovolacím argumentům jednotlivých obviněných uvádí následující.

IV. 1 K dovolání obviněného B.

99. Obviněný B. ve svém dovolání vznáší několikero námitek, jež přiřazuje jím uplatněným dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g), písm. h) a písm. i) tr. řádu, popř. jejichž prostřednictvím namítá porušení svého práva na spravedlivý proces a řady základních zásad trestního řízení. Jak však Nejvyšší soud vysvětluje níže, platí, že část dovolacích námitek obviněného jím tvrzeným dovolacím důvodům neodpovídá, zbývající část pak sice jím deklarované dovolací důvody naplňuje, ale Nejvyšší soud shledal uplatněné námitky zjevně neopodstatněnými. Proto dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.1.

100. První část dovolací argumentace obviněný podřazuje pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přičemž konkrétně brojí proti údajnému neprokázání znaku „spáchání trestného činu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“ ve smyslu § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, dále proti hodnocení provedených důkazů, které označuje za nesprávné a jednostranně vedené, a konečně proti posouzení zákonnosti provedených odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu podle § 88 tr. řádu (dále také jen „odposlechy“).

101. Obviněným uplatněnému dovolacímu důvodu (jeho druhé variantě) odpovídá ta část jeho dovolací argumentace, jíž zpochybňuje zákonnost provedených odposlechů. Je přesvědčen, že příkaz Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 1 Nt 3021/2015, neobsahuje veškeré zákonné a judikaturou dané náležitosti a odvolací soud nedostál své roli ochránce jeho ústavně zaručených práv a zákonnosti trestního řízení, když tato obviněným vytýkaná pochybení nenapravil. Konkrétně v příkazu nemá být odůvodněna neodkladnost a neopakovatelnost takového úkonu, dále jeho účelnost ani splnění podmínky subsidiarity a rovněž v něm absentuje odůvodnění doby trvání odposlechu. Současně obviněný zdůrazňuje, že podezření o dovozu kokainu do České republiky, které mělo být provedením odposlechu prokázáno, se nepotvrdilo a odposlech byl dále prodlužován jen uměle. Nezákonnost příkazu k odposlechu má pak podle obviněného za následek nezákonnost navazujících příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle § 88 odst. 4 tr. řádu, jimiž byl odposlech prodlužován.

102. Stran daných námitek Nejvyšší soud předně uvádí, že obviněný tyto uplatnil již v odvolacím řízení, přičemž odvolací soud jim věnoval náležitou pozornost v bodech 165. až 174. a 175. až 187. svého rozsudku. Zde se zabýval jak námitkami ohledně (ne)existence podmínek vydání příkazu co do důvodnosti podezření a předpokladu, že odposlechem budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení, tak i námitkami, které obviněný směřoval do oblasti obsahových náležitostí příkazu.

103. Konkrétně v bodech 168. až 172. odvolací soud podrobně vysvětlil, že zahájení úkonů trestního řízení a navazující vydání příkazu vycházelo z předchozích poznatků o existenci důvodného podezření, že část obviněných (v čele s obviněným B.) je zapojena do obchodu s omamnými a psychotropními látkami, včetně pěstování konopí v pěstírně v XY, kde se tak mělo dít za pomoci obviněného H, a svědka K., a jeho následné distribuce (srov. č. l. 7075 a násl., na nichž je založen podnět policejního orgánu státnímu zástupci k podání návrhu na vydání příkazu, návrh státního zástupce na vydání příkazu a příkaz samotný, jakož i navazující příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu). Skutečnost, že tyto prvotní poznatky orgánů činných v trestním řízení měly toliko charakter indicií, přitom není nijak na újmu závěru o důvodnosti takového podezření a opodstatněnosti závěru, že užití odposlechu za účelem získání dalších důkazů, které takové podezření vyvrátí, anebo potvrdí, případně precizují, sledovalo zákonem předpokládaný účel. To vše v situaci, kdy by užití jiných zajišťovacích úkonů vedlo k odhalení zájmu policejního orgánu a státního zastupitelství o možné protiprávní aktivity vybraných osob, a mohlo zcela zmařit naplnění účelu trestního řízení. Jak se následně ukázalo, prvotní podezření policejního orgánu následně bylo – byť ne v plném rozsahu, jak správně oponuje obviněný, pokud jde o obchod s MDMA a kokainem, což však na výsledku posouzení věci Nejvyšším soudem ničeho nemění – i za pomoci použitého odposlechu skutečně prokázáno.1.

104. Nejvyšší soud proto souhlasí s odvolacím soudem, že v dané trestní věci rozhodně nešlo o situaci, kdy by teprve na základě a prostřednictvím povoleného odposlechu byly získávány informace o tom, zda se odposlouchávaná osoba dopustila protiprávního jednání (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 4 Pzo 9/2019). V podrobnostech k prvotním poznatkům orgánů činných v trestním řízení, na jejichž podkladě byl vydán příkaz, srov. zcela vyčerpávající a přesvědčivé odůvodnění obsažené v bodech 170. až 172. rozsudku odvolacího soudu. Lze jen doplnit, že v bodech 171. a 172. se odvolací soud na podkladě odvolání části obviněných vyslovil rovněž k pramenům, z nichž tehdejší operativní poznatky policejního orgánu vycházely, přičemž tyto zdroje neshledal nijak závadnými.

105. Pokud jde o námitky obviněného směřující do oblasti obsahových náležitostí příkazu stanovených zákonem a judikaturou, platí, že s těmito se vypořádal již odvolací soud, a to v bodu 175. a násl. svého rozsudku. Podrobně přitom vysvětlil, že ačkoliv příkaz vykazoval dílčí nedostatky, na než obviněný poukazuje i nyní ve svém dovolání, tyto nebyly natolik závažné, aby bylo možné příkaz označit za nezákonný (srov. bod 177. rozsudku odvolacího soudu).

106. Na tomto místě považuje Nejvyšší soud za potřebné připomenout, že kontinentální trestní řízení vychází z formálně-materiální povahy důkazu a zpravidla jen takové vady úkonu, které porušují právo na spravedlivý proces, vedou k vyloučení důkazu. Zásada volného hodnocení důkazů totiž orgánům činným v trestním řízení ukládá, aby bylo k vadám řízení přistupováno diferencovaně – materiálně. Trestní řád sice pro některé důkazy vyžaduje zvláštní podmínky jejich opatření a provedení, ale pro jejich nesplnění zpravidla výslovně nestanoví jako důsledek neplatnost, neúčinnost apod. Činí tak pouze tehdy, když by provedení důkazu způsobilo státu nebo osobě, proti níž se řízení vede, vážnou škodu nebo ohrozilo jiné státem uznané zájmy, přičemž takové důkazy jsou v trestním řízení nepřípustné. Je tak tomu v případě získání důkazu nezákonným donucením nebo hrozbou takového donucení (§ 89 odst. 3 tr. řádu) nebo v případě nesplnění kogentních procesních podmínek, za kterých má být důkaz proveden. Doktrína pak konkrétně ve vztahu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, jakož i k sledování osob a věcí konstatuje, že případné neúplné či nedostatečné odůvodnění příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebo povolení ke sledování osob a věcí, které dostatečně podrobně neobsahuje všechny požadavky uvedené v § 88 odst. 1, 2 tr. řádu nebo v § 158d odst. 4 tr. řádu, nemusí bez dalšího založit nepoužitelnost odposlechů a záznamů opatřených na jejich podkladě, pokud je zjevné, že v dané věci byly splněny materiální podmínky pro jejich vydání (srov. LATA, J., FENYK, J. In: DRAŠTÍK, A., FENYK, J. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl (§ 1 až 179h). Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2017, str. 804, 877, 878, 1196) [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 6 Tz 3/2017, bod 80.]. Právě tímto prizmatem Nejvyšší soud, stejně jako před ním i soud odvolací, přistoupil k posouzení námitek obviněného týkajících se nedostatečného odůvodnění příkazu.

107. Konkrétně jde-li o naplnění podmínky subsidiarity stanovené v § 88 odst. 1 tr. řádu, podle níž lze příkaz vydat jen tehdy, nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené, připomněl odvolací soud (srov. bod 179.), že v bodu 173. svého rozsudku poukázal na charakter a povahu prověřované trestné činnosti vyznačující se koordinovaností, sofistikovaností a potřebou častého telefonického kontaktu mezi jednotlivými osobami. Použití jiných zajišťovacích institutů se přitom vzhledem k uvedenému jevilo (zcela logicky) jako kontraproduktivní, neboť jejich důsledkem by bylo prozrazení, že daná trestní věc je předmětem zájmu orgánů činných v trestním řízení, na což by podezřelé osoby mohly náležitě reagovat (k tomu srov. obdobné závěry stran naplnění podmínky subsidiarity uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 4 Pzo 3/2014, a ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 4 Pzo 4/2016).1.

108. Obdobně se odvolací soud vypořádal i s námitkou obviněného proti absenci odůvodnění příkazu co do posouzení jeho neodkladnosti a současně neopakovatelnosti ve smyslu § 160 odst. 4 tr. řádu. V bodu 182. svého rozsudku připomněl, že s ohledem na dosavadní poznatky o charakteru a povaze prověřované trestné činnosti (viz výše) nebylo nejmenších pochyb o tom, že odposlech měl povahu neodkladného i neopakovatelného úkonu. Je totiž zcela zřejmé, že po zahájení trestního stíhání a seznámení obviněných s podstatou a důvody jejich obvinění, by jeho nařízení již prakticky pozbylo smysl a nejinak by tomu bylo, pokud jde o možnost provedení tohoto důkazu v řízení před soudem. Odvolací soud nadto zcela správně připomněl závěry usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 15 Tdo 510/2013, uveřejněného pod č. 13/2014-III. Sb. rozh. tr., v němž Nejvyšší soud (mimo jiné) vysvětlil, že jestliže při následném posouzení a po zvážení všech souvislostí lze konstatovat, že věcné důvody pro neodkladnost či neopakovanost úkonu byly splněny, pak neexistence zdůvodnění neodkladnosti nebo neopakovatelnosti – byť je vadou řízení – nevede k závěru o nezákonnosti příslušných meritorních rozhodnutí, neboť jde ve své podstatě o vadu toliko formální, bez vlivu na věcnou správnost provedení neodkladného či neopakovatelného úkonu. Právě takový charakter měla – vzhledem ke shora uvedenému – absence odůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti realizace odposlechu v nyní projednávané trestní věci.

109. Rovněž výhrady obviněného směřující do oblasti odůvodnění doby, na kterou byl odposlech ve smyslu § 88 odst. 2 tr. řádu příkazem nařízen, nebyly odvolacím soudem oslyšeny. K této námitce obviněného odvolací soud připomněl závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 6 Tz 3/2017, konkrétně, že absenci explicitního odůvodnění nezbytnosti nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na nejdelší možnou dobu (tj. čtyř měsíců) sice lze označit za formální nedostatek odůvodnění příkazu, nicméně z hlediska formálně-materiálního přístupu k posuzování zákonnosti důkazu je pro posouzení určující, zda okolnosti daného případu, popsané v příkazu, jednoznačně odůvodňují maximální dobu trvání odposlechu, a to především vzhledem k rozsahu a charakteru prověřované trestné činnosti (srov. bod 85. uvedeného usnesení Nejvyššího soudu). V bodu 180. svého rozsudku pak odvolací soud připomněl, že v době rozhodování o vydání příkazu byla předmětem prověřování sofistikovaná a vysoce závažná drogová trestná činnost s mezinárodním přesahem, na níž se mělo podílet větší množství osob, přičemž účelem odposlechu bylo její zadokumentování a zjištění totožnosti a míry participace všech zapojených osob, včetně identifikace osob odběratelů jako potenciálních svědků. Právě v kontextu těchto skutečností pak přezkoumal zákonnost a důvodnost doby, na kterou byl příkazem odposlech nařízen, přičemž v souladu s výše uvedenými závěry Nejvyššího soudu shledal, že vydání příkazu k odposlechu na nejdelší přípustnou dobu, která činí 4 měsíce, bylo přiměřené a současně i potřebné. Jen stěží si totiž lze představit, že by se téhož účelu podařilo dosáhnout realizací odposlechu po kratší dobu.

110. Takové odůvodnění odvolacího soudu, reagující na dílčí nedostatky příkazu, plně odpovídá výše uvedeným závěrům rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud argumentaci obviněného nemohl přijmout a závěr odvolacího soudu o zákonnosti příkazu, jakož i na něj navazujících dalších příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu (proti jejichž obsahu jako takovému obviněný nebrojí), posoudil jako správný.1.

111. Pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu [ale ani pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu] naopak nespadá další skupina námitek, jíž brojí proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů stran naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, tj. „spáchá-li takový čin ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“. Obviněný totiž nenamítá zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění daného znaku trestného činu, a obsahem provedených důkazů. Jednak totiž tvrdí, že svým jednáním tento znak nenaplnil, když neinicioval žádnou dohodu o trestné činnosti, nevytvořil její plán, nerozděloval úkoly, nezajišťoval styk mezi osobami a pokud s ostatními komunikoval, tak ne za účelem páchání trestné činnosti. Dále namítá, že závěr, že byl srozuměn s tím, že marihuana bude směřovat do zahraničí, se nepodává z žádného z důkazů. Tuto svoji námitku pak rozvíjí, přičemž lze shrnout, že v podstatě brojí proti samotnému hodnocení provedených důkazů soudy nižších stupňů a předkládá Nejvyššímu soudu svůj vlastní náhled na jejich hodnocení a formuluje skutková zjištění, která z těchto soudy měly podle jeho přesvědčení vyvodit.

112. V tomto směru je však třeba připomenout, že to je soud prvního stupně, nikoliv obviněný, kdo je povolán, aby v souladu se základními zásadami trestního řízení (především zásadou volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. řádu a zásadou materiální pravdy ve smyslu § 2 odst. 5 tr. řádu) a pravidly dokazování zjistil skutkový stav věci a svá skutková zjištění pak v souladu s požadavky zakotvenými v § 125 odst. 1 tr. řádu náležitě, tj. logicky, srozumitelně a přesvědčivě, odůvodnil. Tak se podle Nejvyššího soudu stalo i v nyní projednávané trestní věci a pouhý nesouhlas obviněného se způsobem hodnocení provedených důkazů a snaha o prosazování vlastní verze skutkového stavu, na správnosti postupu soudů nižších stupňů nemůžou ničeho změnit.

113. Stran otázky existence organizované skupiny působící ve více státech ve smyslu § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a zapojení obviněného do jejího fungování, soudy nižších stupňů provedly skutečně rozsáhlé a zcela vyčerpávající dokazování. Jeho výsledky pak obviněného jednoznačně usvědčují z jemu přisouzené trestné činnosti. Nejvyšší soud zde především odkazuje na příslušné pasáže odůvodnění napadených rozhodnutí, obzvláště rozsudku odvolacího soudu. Co do prokázání skutečnosti, že vyráběná marihuana směřovala rovněž na území Rakouské republiky srov. bod 224. a 225., v nichž odvolací soud připomenul poznatky zjištěné sledováním osob a věcí, konkrétně vnitřního prostoru motorového vozidla užívaného spoluobviněným N. (viz bod 28. rozsudku soudu prvního stupně, v němž je obsah hovoru ze dne 11. 7. 2015 reprodukován) a dále body 222. a 223. v nichž odvolací soud rozebral důkazní situaci ohledně skutku pod bodem I. 1 až 4 výroku o vině jeho rozsudku. Skutečnost, že předmětem transakcí mezi obviněnými B., K., N. a B. byla právě marihuana a že obchod s ní probíhal v tomto případě právě tak, jak je popsáno v uvedeném výroku o vině rozsudku odvolacího soudu, se pak podává z obsahu provedených důkazů, které odvolací soud připomíná v bodech 225. a 227. až 229. Zde daný soud poukázal na obsah hovoru mezi obviněným N. a policejním agentem ze dne 30. 3. 2016 (srov. bod 53. rozsudku soudu prvního stupně), při němž obviněný agentovi popsal fungování objednávkového systému, včetně role jednotlivých zapojených osob, obviněného B. nevyjímaje, a význam užívaných slov, kdy „půjčka 20 000“ znamenala podle obviněného N. dva kilogramy marihuany, přičemž tato jeho tvrzení zcela korespondovala obsahu pořízených odposlechů hovorů mezi ním a obviněným B. V bodu 228. pak odvolací soud připomenul i časovou souslednost jednotlivých kontaktů mezi spoluobviněnými a na ně navazující a na podkladě povolení ke sledování osob a věcí zadokumentovanou návštěvu obviněného K. v objektu v XY, kde byl provozován sklad a balírna marihuany.1.

114. Vědomím obviněného B. o tom, že marihuana vyrobená v rámci jím řízených a provozovaných pěstíren bude následně směřována i na území Rakouské republiky, se odvolací soud – na podkladě odvolacích námitek obviněného – podrobně zabýval v bodu 232. a dílem též v bodu 231. svého rozsudku. Zde odvolací soud vysvětlil, že závěr o vědomí obviněného o této skutečnosti plyne nejen z toho, že platby za zobchodovanou marihuanu probíhaly v měně euro (k tomu srov. také bod 136. a násl. tohoto usnesení v reakci na obdobnou námitku obviněného K.), ale rovněž z poznatků získaných ze sledování vnitřního prostoru motorového vozidla užívaného obviněným N. ze dne 11. 7. 2015 (srov. bod 28. rozsudku soudu prvního stupně) a dále odposlechu hovoru mezi obviněným B. a obviněným N. ze dne 8. 8. 2015, v němž obviněný N. jasně hovoří o tom, že marihuana získaná jím od obviněného B. směřovala do rakouského města XY (srov. bod 35. rozsudku soudu prvního stupně). Přitom k námitce obviněných, že měna euro může být užita i v případě tuzemských transakcí, správně dodal, že taková skutečnost nijak nevylučuje to, že obvinění s možností, že marihuana bude směřovat do zahraničí, počítali jako s eventualitou (srov. bod 232. rozsudku odvolacího soudu).

115. V návaznosti na uvedené Nejvyšší soud dodává, že uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu v jeho první variantě neodpovídá související argumentace obviněného, že jeho jednání nenaplnilo jím zpochybňovaný znak „spáchá-li takový čin ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“ ve smyslu § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. To proto, jelikož učiněná skutková zjištění prezentovaná výše a podrobně popsaná v bodu I. 1 až 4 skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, plně odpovídají této právní kvalifikaci. Lze jen dodat, že proti zahrnutí jeho jednání pod daný znak obviněný ani žádné ryze právní námitky – tj. takové, které by byly založeny na zpochybnění právního posouzení skutku tak, jak byl tento zjištěn soudy nižších stupňů – neuplatňuje. Obdobný závěr je třeba učinit i v případě zpochybňování existence zavinění na straně obviněného B. stran tohoto znaku (viz výše).

116. Namítá-li dále obviněný, že ze skutkové věty se nepodává nic o jeho zavinění ve vztahu k zjištěné trestné činnosti, lze k této námitce doplnit následující. Vyjádření vnitřního psychického vztahu obviněného B. k páchané trestné činnosti je obsaženo jak v návětí skutkové věty výroku o vině rozsudku odvolacího soudu (srov. explicitní formulace „obvinění … v rámci jednání, jak jsou ve vztahu k nim dále popsána pod body I., II. a III. výroku tohoto rozsudku, vedeni společným záměrem získat finanční prospěch pro sebe výrobou, případně distribucí marihuany … s vědomím, že nakládání s těmito látkami je regulováno zákonem a že nemají povolení s těmito látkami zacházet … přičemž všichni jmenovaní obvinění … v rámci jednání níže popsaných pod body I., II. a III. výroku tohoto rozsudku si byli vědomi toho, že jednají v rámci skupiny více osob s vnitřní organizační strukturou, s rozdělením funkcí a dělbou činností, jejíž činnost je zaměřena na soustavné páchání úmyslné drogové trestné činnosti za účelem dosažení finančního zisku, přičemž všem jmenovaným obviněným a již odsouzeným byly známy též role nejméně dvou dalších účastníků skupiny … když obvinění B., K., N. a B. tak činili s vědomím, že marihuana bude vyvážena mimo území České republiky …“), tak v další části návětí skutkové věty výroku o vině téhož rozsudku (srov. popis vědomých a cílených činností obviněného, který „jako organizátor trestné činnosti zajišťoval od přesně neurčené doby, nejméně od počátku roku 2013, nemovitosti na území České republiky, v nichž byly následně na základě jeho pokynů a za jeho finanční podpory zřizovány a provozovány pěstírny rostlin konopí, poskytoval obviněným vozidla pro transport marihuany, sazenic rostlin konopí a převoz vybavení pěstíren, řídil jednotlivé předávky marihuany či malých rostlinek konopí, a to včetně dodávek marihuany kurýrovi do zahraničí, přijímal peníze za prodej marihuany a v některých případech sám marihuanu předával odběratelům“), tak i u jednotlivých bodů výroku o vině téhož rozsudku (srov. příslušné pasáže věnující se popisu jednání obviněného, z nichž je zřejmé, že se jednalo o vědomou a záměrnou činnost – např. „obviněný B. přislíbil zajištění osoby k předání marihuany, za tímto účelem dne 4. 6. 2015 kolem 12:25 hod. se obviněný B. telefonicky domluvil na osobní schůzce s obviněným K.“, dále „obviněný B. zorganizoval po vzájemné dohodě s obviněnými K., Š., odsouzeným Š. a svědkem D. převoz části vybavení uvedené indoor pěstírny konopí z nemovitosti č. p. XY v XY ulici v XY“, „po převozu z indoor pěstírny konopí uvedeném pod bodem II/1 výroku tohoto rozsudku, který realizovali z pokynu obviněného B.“, „z této pěstírny převážel obviněný K. po dohodě s obviněnými B., V. a Š. rostliny konopí menšího vzrůstu za účelem jejich dalšího pěstování v jiných pěstírnách“, anebo „na základě předchozí telefonické domluvy s obviněným B. … po předchozí telefonické výzvě obviněného B.“). Ani této námitce obviněného proto Nejvyšší soud nemohl přisvědčit.1.

117. Žádnému z uplatněných, ani jiných zákonných dovolacích důvodů, neodpovídá další námitka obviněného směřující do oblasti stanovení rozsahu trestné činnosti, podle níž bylo množství drogy, s nímž měl obviněný – společně s dalšími spoluobviněnými – nedovoleně nakládat stanoveno spekulativně. K tomu lze odkázat na zcela exaktní a o provedené dokazování opřené zjištění o množství a složení marihuany, která byla zajištěna při domovní prohlídce provedené v pěstírně v XY dne 26. 9. 2016 (srov. bod II. 3 výroku o vině rozsudku odvolacího soudu a bod 311. jeho rozsudku a dále body 105. a 106. rozsudku soudu prvního stupně pokud jde o samotné důkazy stran tohoto dílčího jednání – protokol o domovní prohlídce ze dne 26. 9. 2016 a odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie a biologie ze dne 22. 11. 2016, založené na č. l. 5563-5569 a 5605-5608). Jak je přitom zjevné z obsahu rozsudku odvolacího soudu, je to výlučně nakládání s 2 831,9 g marihuany, obsahujícími 324,4 g THC a zajištěnými při výše uvedené domovní prohlídce, které bylo obviněným kladeno za vinu. Nelze proto nijak přisvědčit námitce obviněného, že rozsah jemu přisouzené trestné činnosti byl stanoven jakkoliv spekulativně. Mířil-li snad obviněný na tu část odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, v níž se tento na podkladě obsahu zajištěného hovoru mezi obviněným N. a policejním agentem vzpomenutým výše (srov. bod 113. tohoto usnesení) vyjádřil v tom směru, že množství zobchodované marihuany bylo možné snadno dovodit na základě obsahu hovorů mezi obviněnými N. a B. (viz bod 230. rozsudku odvolacího soudu), pak platí, že tuto svoji úvahu nijak nepromítl do výroku o vině, neboť takovému postupu bránila zásada zákazu reformationis in peius. A konečně údaj obsažený ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně i odvolacího soudu v návětí ke skutku pod bodem I. výroku o vině jeho rozsudku, totiž že obviněný B. objednával u obviněného N. z podnětů rakouských odběratelů větší množství marihuany, které dále poptával obviněný N. u obviněného B., má oporu v provedeném dokazování. Z obsahu hovoru zachyceného v prostoru motorového vozidla obviněného N. ze dne 11. 7. 2015 totiž plyne, že předmětem obchodu, který ten den proběhl, byla marihuana za cenu 2 700 EUR; z odposlechu hovoru mezi obviněným B. a N. ze dne 5. 8. 2015 pak vyplývá, že v následujících dnech byla předmětem obchodu marihuana za cenu 3 500 EUR, přičemž těmto částkám rozhodně neodpovídá nepatrné množství takové drogy (srov. např. body 28. a 42. rozsudku soudu prvního stupně a dále bod 230. rozsudku odvolacího soudu). Jen na závěr lze dodat, že takto neurčitě vyjádřené množství zobchodované marihuany navíc nebylo obviněným kladeno k tíži z hlediska viny, jak je zřejmé právě z bodu 311. rozsudku odvolacího soudu, ani z hlediska trestu, jak se podává z bodů 324. a 325. téhož rozsudku.1.

118. Souhrnně pak ke skutkovým námitkám obviněného B. Nejvyšší soud pro stručnost a vzhledem k přesvědčivosti odůvodnění napadených rozhodnutí shrnuje, že provedeným dokazováním byl prokázán model fungování celého obchodu s marihuanou, včetně jejího pěstování ve vybraných objektech a dílčí distribuce spoluobviněnému T. Tento model jednak velmi podrobně policejnímu agentovi popsal obviněný N. (k tomu srov. body 49. až 55. rozsudku soudu prvního stupně), dílem jej dokládá i doznání spoluobviněného T. stran odběrů marihuany v areálu společnosti E. (srov. bod 9. rozsudku soudu prvního stupně) a prokazují jej též poznatky získané na základě odposlechu a sledování osob a věcí, provedených domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků v jednotlivých pěstírnách, dále dokumenty zajištěné u obviněného B. a dokládající jeho vztah k jednotlivým nemovitostem (v podrobnostech srov. příslušné pasáže rozsudku soudu prvního stupně). Z provedeného dokazování tak jasně vyplynul jako jediný možný závěr, že vše, co obvinění ve vzájemné součinnosti činili a je jim kladeno za vinu, se týkalo právě a pouze obchodu s marihuanou.

119. Dovolává-li se obviněný (což platí i ve vztahu k dalším spoluobviněným – dovolatelům) soustavně uplatnění zásady in dubio pro reo, nezbývá než připomenout, že tato zásada vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v článku 40 odst. 2 Listiny a § 2 odst. 2 tr. řádu a má vztah ke zjištění skutkového stavu na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. řádu), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“, tj. týká se otázek skutkových. Z tohoto pravidla se podává, že není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, je nutno rozhodnout ve prospěch obžalovaného (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2009, sp. zn. II. ÚS 1975/08, nebo ze dne 5. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 1624/09). Ani vysoký stupeň podezření přitom sám o sobě není s to vytvořit zákonný podklad pro odsuzující výrok. Trestní řízení tedy vyžaduje ten nejvyšší možný stupeň jistoty, který lze od lidského poznání požadovat, alespoň na úrovni obecného pravidla „prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/05).

120. Jak je přitom z předchozích pasáží odůvodnění tohoto usnesení zřejmé, obviněný přehlíží, že jím tvrzené pochybnosti, spočívající ve skutečnosti v prosazování jiného způsobu hodnocení provedených důkazů a z něj plynoucí vlastní verze skutkového stavu věci, odlišné od toho, jak byl na základě provedených důkazů skutkový stav zjištěn soudy nižších stupňů, u těchto ve vztahu k otázce jeho viny nepanovaly. Jestliže totiž soud prvního stupně i soud odvolací nabyly na základě provedeného dokazování vnitřního přesvědčení, majícího kvalitu praktické jistoty, o tom, že obviněný se vytýkaného jednání dopustil, tak pro uplatnění uvedené zásady nebyl v této trestní věci dán žádný důvod.

121. Ve světle výše uvedeného nezbývá než dodat, že případné právní námitky obviněného B. stran posouzení jeho role v rámci celé organizované skupiny, jakož i k prokázanému mezinárodnímu přesahu její činnosti, jsou zcela bezpředmětné, neboť jsou založeny na právním posouzení skutkového stavu věci odlišného od toho, který byl zjištěn na základě provedeného dokazování soudy nižších stupňů. Naopak právní posouzení vycházející z popisu skutku tak, jak je tento uveden výše, je zcela přiléhavé (srov. bod 300. a násl. rozsudku odvolacího soudu). Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu v jeho první variantě tak nebyl vůbec relevantně uplatněn, když obviněný nebrojil proti právnímu posouzení výše uvedeného skutku, ale „skutku“, který měl být podle něj „správně“ zjištěn.1.

122. Obviněným deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho druhé variantě pak neodpovídá jeho námitka, podle níž nebyly nedůvodně provedeny jím navrhované důkazy, a to výslech svědka Š. a zpracovatelů znaleckých posudků z oboru fonoskopie PhDr. Marie Hes Svobodové, Ph.D. a Mgr. Radka Skarnitzla, Ph.D. Nejvyšší soud na tomto místě připomíná, že námitka opomenutých důkazů by uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídala jen za předpokladu, že by šlo o důkazy opomenuté v tom smyslu, že tyto byly obviněným navrženy, avšak soudem nebyly provedeny a jejich neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno. To však není případ trestní věci obviněného.

123. Návrhem na výslech svědka Š. (který měl podle obhajoby sdělit blíže neurčené podstatné informace týkající se dané trestní věci) se zabýval soud prvního stupně v bodu 260. svého rozsudku. Zde přesvědčivě vyložil, proč jeho výslech nepovažoval za nutný pro objasnění dané trestní věci, když připomněl, že svědek jednak odmítl v přípravném řízení vypovídat, opakovaně se po předvolání k hlavnímu líčení nedostavil a s ohledem na jeho zjevné ohrožení trestním stíháním v souvislosti s jeho výpovědí by soud prvního stupně ani nebyl oprávněn jej jakkoliv k jeho výpovědi donucovat. Návrhem na výslech zpracovatelů znaleckých posudků z oboru fonoskopie se pak zabýval odvolací soud, který v bodech 149. až 151. svého rozsudku vysvětlil, že tento důkazní návrh obviněného se nijak netýkal předmětu tohoto trestního řízení, ale jím vznesené námitky podjatosti proti předsedkyni senátu soudu prvního stupně. Tou se odvolací soud zabýval na podkladě stížností obviněných B. a K., které svým usnesením ze dne 9. 6. 2020, sp. zn. 15 To 31/2020, zamítl jako nedůvodné. Z tohoto důvodu, tedy pro zřejmou bezpředmětnost, odvolací soud tento důkazní návrh obviněného B. zamítl (srov. bod 151. in fine jeho rozsudku).

124. Nejvyšší soud konstatuje, že zcela sdílí náhled soudů nižších stupňů na důkazní návrhy obviněného B. a konstatuje, že jejich neprovedení nezaložilo vadu tzv. opomenutého důkazu ve smyslu příslušné judikatury Ústavního soudu (za všechny srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01 a ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Nezbývá než dodat, že obviněný již nepředkládá žádnou další argumentaci směřující proti této hodnotící úvaze soudů nižších stupňů, popř. neuvádí nic bližšího k tomu, jaké rozhodné skutečnosti měly být na podkladě daných důkazů prokázány.

125. Poslední dovolací námitka obviněného se týká stanovení druhu a výměry uloženého trestu, konkrétně trestu odnětí svobody. Obviněný se domnívá, že soudy nižších stupňů dostatečně přesvědčivě nevyložily své související hodnotící úvahy, nezabývaly se faktory, které je třeba vážit při stanovení druhu a výměry trestu a zvážení jeho účelu a měly také zvážit využití § 58 tr. zákoníku. Prostřednictvím své argumentace tak namítá v podstatě nepřiměřenost jemu uloženého trestu, popř. nedostatečnost odůvodnění hodnotících úvah soudů nižších stupňů týkajících se posouzení jednotlivých okolností pro stanovení druhu a výměry trestu.

126. Takovou argumentaci však nelze podřadit pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ale ani pod žádný jiný ze zákonných dovolacích důvodů. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, bod 34. in fine, anebo ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1586/2015) platí, že jde-li o dovolací námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí), lze tyto v dovolání zásadně úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z trestů uvedených v § 52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu (blíže srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2004, sp. zn. 11 Tdo 575/2004). Druhá ze shora uvedených alternativ dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu se pak týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají sazbu vymezenu přesně definovaným rozpětím. Tak je tomu např. u trestu odnětí svobody, trestu obecně prospěšných prací, trestu zákazu činnosti, trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, peněžitého trestu, trestu vyhoštění na dobu určitou, anebo trestu zákazu pobytu. Trest je přitom uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice trestní sazby, tak i při nezákonném prolomení její dolní hranice (včetně nesprávného užití § 58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody). Ani o jeden z popsaných případů přitom v nyní projednávané trestní věci obviněného nejde.1.

127. To proto, neboť obviněný byl uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, za jehož spáchání byl podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku ohrožen trestem odnětí svobody ve výměře od deseti do osmnácti let. Odvolací soud obviněnému uložil podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání dvanácti let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Je tedy zjevné, že odvolací soud obviněnému uložil ve smyslu § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu takový druh trestu, který zákon připouští, a ve výměře v rámci trestní sazby stanovené zákonem pro daný trestný čin.

128. Výklad Nejvyššího soudu, že otázky nepřiměřenosti trestu nenaplňují žádný z důvodů dovolání, dlouhodobě respektuje ve své judikatuře i Ústavní soud. Zásah dovolacího soudu by přicházel v úvahu toliko výjimečně, a to pokud by shledal, že uložený trest je v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016). Zásada přiměřenosti trestních sankcí je totiž předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. Tato zásada má ústavní povahu, její existence je odvozována ze samé podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda, a z principu právního státu, vyjadřujícího vázanost státu zákony. Jde-li o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, je třeba zkoumat, zda zásah do osobní svobody pachatele, obecně ústavním pořádkem předvídaný, je ještě proporcionálním zásahem či nikoliv. Je třeba též zkoumat vztah veřejného statku, který je představován účelem trestu, a základním právem na osobní svobodu, které je omezitelné jen zákonem, avšak dále za předpokladu, že jde o opatření v demokratické společnosti nezbytné a nelze-li sledovaného cíle dosáhnout mírnějšími prostředky (k tomu přiměřeně srov. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04).

129. O žádný takový případ extrémně přísného, resp. zjevně nespravedlivého trestu se ale v posuzované věci nejedná. Soud prvního stupně a v návaznosti na něj odvolací soud poukázaly na řadu přitěžujících okolností na straně obviněného: vůdčí postavení v celé organizované skupině a organizaci trestné činnosti, absenci výchovného působení dřívějších odsouzení obviněného, z nichž poslední bylo odsouzení za typově shodnou trestnou činnost k podmíněnému trestu odnětí svobody, a dále páchání trestné činnosti po dlouhou dobu (srov. bod 288. rozsudku soudu prvního stupně), jakož i páchání trestné činnosti po předchozím uvážení, ze ziskuchtivosti a četnost jednání obviněného (srov. bod 324. rozsudku odvolacího soudu). Na druhou stranu odvolací soud neopomněl ve prospěch obviněného zohlednit, že obviněný neoprávněně nakládal s marihuanou, kterážto patří mezi méně škodlivé drogy, a také delší časový odstup od spáchání trestné činnosti (srov. bod 325. téhož rozsudku) a konečně skutečnost, že oproti rozsudku soudu prvního stupně jednání obviněného právně neposoudil jako naplňující kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku (srov. bod 326. téhož rozsudku). Jestliže vzhledem k výše uvedenému proto jako adekvátní osobě obviněného a povaze a závažnosti jeho trestné činnosti, jakož i s přihlédnutím k dalším výše uvedeným okolnostem a potřebě nápravy obviněného odvolací soud považoval trest odnětí svobody ve výměře dvanácti let, tj. trest uložený v dolní třetině trestní sazby stanovené v § 283 odst. 4 tr. zákoníku, nemá Nejvyšší soud co této jeho hodnotící úvaze vytknout. Uložený trest rozhodně nelze považovat za nepřiměřený, ale ani nedostatečně odůvodněný co do zohlednění osoby obviněného, okolností případu a samotného účelu trestu, u něhož vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem jasně převažuje potřeba naplnění jeho represivní funkce, když preventivní a výchovné působení v minulosti nevedlo k odrazení obviněného od páchání další (navíc typově shodné) trestné činnosti.1.

130. Dovolává-li se obviněný závěrů usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 5 Tdo 1356/2018, uveřejněného pod č. 28/2020 Sb. rozh. tr., připomíná Nejvyšší soud předně závěry své konstantní rozhodovací praxe, podle nichž samotnou námitku neužití moderačního ustanovení § 58 tr. zákoníku nelze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ale ani pod žádný jiný ze zákonných dovolacích důvodů (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 3 Tdo 263/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. 6 Tdo 969/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. 4 Tdo 890/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2017, sp. zn. 8 Tdo 1694/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 8 Tdo 897/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2019, sp. zn. 6 Tdo 506/2019 aj.). Aplikace uvedeného ustanovení je totiž založena na volné úvaze soudu (oproti postupu podle § 58 odst. 5 tr. zákoníku), jde tedy o fakultativní postup soudu, který není povinen dané ustanovení využít. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu totiž platí, že pod žádný z důvodů dovolání uvedených v § 265b tr. řádu nelze podřadit námitky, že soud nevyužil fakultativní možnost zmírnit podle § 58 odst. 1, 2, 6 nebo 7 tr. zákoníku uložený trest odnětí svobody pod spodní hranici zákonné trestní sazby (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2020, sp. zn. 7 Tdo 317/2020, uveřejněné pod č. 7/2021 Sb. rozh. tr.). Uvedené vyplývá právě ze skutečnosti, že takový postup je ponechán na úvaze soudu, byť by obviněný byl subjektivně přesvědčen, že podmínky vymezené ustanovením § 58 odst. 1, 2, 6 nebo 7 tr. zákoníku splňuje (srov. přiměřeně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 11 Tdo 422/2012).

131. Nadto považuje Nejvyšší soud za potřebné poukázat na bod 326. rozsudku odvolacího soudu, v němž tento jasně vysvětlil, proč u obviněného užití moderačního ustanovení § 58 tr. zákoníku v žádné jeho variantě nepřichází v úvahu (v podrobnostech srov. bod 129. tohoto usnesení). Závěr, že osoba obviněného, povaha a závažnost jím spáchaného trestného činu a další relevantní okolnosti dané trestní věci odůvodňovaly uložení trestu odnětí svobody ve výměře převyšující spodní hranici zákonné trestní sazby stanovené v § 283 odst. 4 tr. zákoníku a nikoliv uložení takového trestu pod touto hranicí za použití § 58 tr. zákoníku. Nejvyšší soud považuje za dostatečně přesvědčivě odůvodněný a odrážející požadavek přísné soudcovské individualizace trestních sankcí ve smyslu právě obviněným citovaného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 5 Tdo 1356/2018.1.

132. Závěrem k dovolání obviněného B. Nejvyšší soud shrnuje, že soudy nižších stupňů provedly vyčerpávající dokazování, které rozhodně nelze označit jako odporující základním zásadám trestního řízení (dílčí pochybení soudu prvního stupně, pro která by jeho rozhodnutí nemohlo obstát, napravil odvolací soud – viz body 205. a násl., 214. a 298. rozsudku odvolacího soudu) a zaměřené jednostranně v neprospěch obviněného, založené na nezákonných a vadně hodnocených důkazech či jakkoliv porušující jeho procesní práva, včetně práva na náležité a přesvědčivé odůvodnění rozsudku v intencích § 125 odst. 1 tr. řádu, jak setrvale tvrdí na mnoha místech svého dovolání. Tomu odpovídá i rozsah a přesvědčivost odůvodnění napadených rozhodnutí, která rozhodně nevykazují vady deklarované obviněným.

IV. 2 K dovolání obviněného K.

133. Obviněný K. ve svém dovolání uplatňuje primárně dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Jeho naplnění spatřuje v existenci údajného extrémního nesouladu mezi provedeným dokazováním a učiněnými skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů a v nedostatečném odůvodnění napadených rozhodnutí, a to jde-li o otázku jeho zavinění ke znaku „spáchání trestného činu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“ ve smyslu § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Tímto vadným postupem soudů nižších stupňů podle něj současně došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Dále se obviněný domnívá, že jemu přisouzený skutek byl nesprávně právně posouzen. Taktéž tvrdí, že napadený rozsudek odvolacího soudu vychází z nezákonně pořízených odposlechů, jejichž obsah byl klíčový pro formování zjištěného skutkového stavu.

134. K takto deklarované dovolací argumentaci obviněného Nejvyšší soud úvodem konstatuje, že část dovolacích námitek uplatněným dovolacím důvodům neodpovídá, zbývající část sice obviněným vznesené dovolací důvody naplňuje, ale Nejvyšší soud shledal tyto námitky zjevně neopodstatněnými. Proto dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.

135. Obviněný spatřuje jím tvrzený extrémní nesoulad mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů v závěru, že se dopustil shora popsané trestné činnosti ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Toto zjištění soudů nižších stupňů podle jeho přesvědčení jednak postrádá oporu v provedeném dokazování a dále se soudy při dokazování daného znaku dopustily nepřípustné deformace provedených důkazů v jeho neprospěch. Jádro jeho námitek je založeno na tvrzení, že sama okolnost, že platby za marihuanu probíhaly v měně euro, nemůže prokazovat jeho vědomost, a to na úrovni úmyslu, že obchod s danou drogou realizoval v rámci organizované skupiny působící ve více státech.

136. K právě uvedenému Nejvyšší soud konstatuje, že jako v případě skutkových námitek obviněného B. jde i u dovolání obviněného K. o situaci, kdy vyslovuje toliko nesouhlas se způsobem hodnocení důkazů soudy nižších stupňů. Takto formulovanou dovolací argumentaci však nelze podřadit pod jím uplatněný, ale ani jiný dovolací důvod. Dokazováním k dané otázce se přitom zabývaly jak soud prvního stupně (srov. body 28., 35., 37. a 284. jeho rozsudku) tak i soud odvolací [srov. body 231. a 232. jeho rozsudku], které dovodily, že obviněný si byl vědom možnosti, že marihuana, kterou na pokyn obviněného B. předával na základě předchozí poptávky obviněnému N. a za kterou inkasoval peněžní prostředky v měně euro, bude směřovat dále do zahraničí. Důvodem pro takový závěr byly právě platby za tuto drogu v uvedené měně. Tvrzení obviněného, že mu nebylo známo, že platby za marihuanu inkasuje v měně euro pak vyvrací obsah odposlechu ze dne 23. 7. 2015, z něhož je zřejmé, že obviněný B. s obviněným K. řešil i nedoplatek obviněného N. z předchozího prodeje marihuany, který měl obviněný K. upomínat (srov. bod 35. rozsudku soudu prvního stupně).

137. Konkrétně odvolací soud v reakci na námitku obviněného, že platby v měně euro nejsou na území České republiky ničím výjimečným, uvedl, že takové platby jsou výrazně méně obvyklé a jestliže obviněný opakovaně za předání velkého množství marihuany inkasoval finanční prostředky v eurech, musela u něj taková skutečnost vyvolat vědomí reálné možnosti, že tyto prostředky budou dále směřovány i do zahraničí (srov. bod 232. rozsudku odvolacího soudu). Takovou hodnotící úvahu, která má zřejmou oporu v provedeném dokazování, považuje Nejvyšší soud za logickou, správnou, a především dostatečně odůvodněnou. Nejde tedy o situaci, jak namítá obviněný, kdy by soudy nižších stupňů z provedeného dokazování vyvodily taková skutková zjištění, která se z nich při jejich rozumném a logickém zhodnocení nemohou podávat, tudíž dovolání obviněného v této části nemohl přisvědčit. Argumenty obviněného o tom, že platby v eurech jsou v obchodním styku stále častější, navíc zjevně cíleně přehlíží skutečnost, že v dané trestní věci šlo o nelegální obchod s návykovou látkou, u níž platba měnou euro postrádá ekonomické souvislosti, jež jsou dány v případě legálních obchodních transakcí. Na správnosti tohoto závěru nemohou nic změnit výhrady obviněného, že nevěděl o existenci obviněného B. a o tom, že marihuana jeho prostřednictvím směřovala do Rakouské republiky, když v takovém případě by přeshraniční rozměr prodeje marihuany pro něj již nepředstavoval možnou eventualitu, ale jistotu.

138. Odpovídající zákonnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu v jeho první variantě, byť obviněný tento dovolací důvod výslovně neoznačil, je naopak související námitka, podle níž není z obsahu napadeného rozsudku odvolacího soudu zřejmé, zda soudy, co do naplnění výše uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty, shledaly u obviněného úmysl přímý nebo úmysl nepřímý.

139. Z § 15 odst. 1 tr. zákoníku se podává, že trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel a) chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, nebo b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn.

140. Ustanovení § 15 odst. 2 tr. zákoníku pak zní, že srozuměním se rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem.

141. Odborná komentářová literatura k vymezení obsahu pojmu zavinění (stručně řečeno) uvádí, že tento je tvořen dvěma složkami – složkou vědomostní a složkou volní. Právě jejich různou konstelací se od sebe odlišují jednotlivé základní a odvozené formy zavinění. Úmysl přímý je dán kombinací pozitivní až silně pozitivní složky vědomostní (pachatel ví, že svým jednáním může způsobit trestněprávně reprobovaný následek, či si je tím přímo jist) a silné pozitivní složky volní (pachatel chce tento následek způsobit). Úmysl nepřímý je dán kombinací pozitivní složky vědomostní (pachatel ví, že svým jednáním trestněprávně reprobovaný následek může způsobit, nesmí si tím však být jist) a slabé pozitivní složky volní (pachatel přímo nechce následek způsobit, jeho chtění směřuje zpravidla k něčemu jinému, ale způsobení trestněprávně reprobovaného následku je riziko, které je ochoten podstoupit při dosahování toho, co přímo chce) [srov. PROVAZNÍK, J. In: ŠČERBA, F. a kol. Trestní zákoník. 1. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, marg. č. 1–3.].1.

142. Je třeba říci, že obviněný ve své argumentaci zaměňuje výše uvedené dvě složky zavinění, jakožto obligatorního znaku subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu, a tedy vědomostní a volní složku zavinění. Odvolacímu soudu totiž vytýká, že ve skutkové větě výroku o vině svého rozsudku uvádí, že obviněný jednal s vědomím, že marihuana bude vyvážena mimo území České republiky a jednal tak v rámci organizované skupiny působící ve více státech. Současně však odvolací soud v bodu 232. odůvodnění svého rozsudku konstatuje, že obviněný byl srozuměn s tím, že jím předaná marihuana bude směřovat do zahraničí. Z uvedeného je zcela zřejmé, že obviněný vědomostní a volní složku zavinění směšuje, což je však nesprávné. Jestliže totiž odvolací soud na podkladě provedeného dokazování dospěl k závěru, že obviněný věděl, že se trestné činnosti může dopouštět ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech a s takovým následkem byl smířen v tom směru, že tuto alternativu považoval za možnou, a přesto ve svém jednání dále pokračoval, pak odůvodnění ani popis skutku obsažené v rozsudku odvolacího soudu žádný rozpor ve skutečnosti nevykazují. Jasně se z nich naopak podává závěr prezentovaný v bodu 232. téhož rozsudku, tedy že zavinění obviněného k danému znaku bylo dáno ve formě úmyslu nepřímého. V tomto směru lze v podrobnostech odkázat i na argumentaci obsaženou ve vyjádření státního zástupce k dovolání obviněného, s nímž se Nejvyšší soud (v tomto ohledu) ztotožňuje.

143. Rovněž další část dovolacích námitek obviněného odpovídá jím výslovně nevznesenému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu v jeho první variantě, když obviněný brojí proti právnímu posouzení skutku co do naplnění znaku „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“, dovolávaje se formálně-materiálního pojetí trestného činu a namítaje, že daný případ nebyl natolik závažný, aby bylo namístě vyvodit naplnění uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Na podporu své argumentace odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. III. ÚS 1481/09, v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že pro trestněprávní kvalifikaci jednání jako „spáchaného ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“ nebyla splněna materiální podmínka podle § 88 odst. 1 tr. zákona, protože tento kvalifikační znak nesehrál za daných skutkových okolností žádnou relevantní roli, z níž by bylo možno dovodit podstatné zvýšení stupně společenské nebezpečnosti.

144. K tomuto argumentu Nejvyšší soud uvádí, že právní úprava, platná a účinná v době, kdy se obviněný dopustil nyní posuzovaného jednání, již není založena na materiálně formálním pojetí (a pojmu) trestného činu, ale na formálně-materiálním pojetí trestného činu a formálním pojmu trestného činu (s materiálním korektivem). Podle prve zmíněné koncepce, platné za účinnosti zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009, platilo, že pro vznik trestní odpovědnosti za trestný čin podle § 3 odst. 1 tr. zákona bylo třeba, aby vedle formálních znaků uvedených v zákoně tento čin pachatele vykazoval i příslušnou míru společenské nebezpečnosti (tzv. materiální znak). Ona míra společenské nebezpečnosti pak byla určována podle kritérií demonstrativně vyjmenovaných v § 3 odst. 4 tr. zákona. Ve vztahu k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby pak § 88 odst. 1 tr. zákona stanovil, že k této soud přihlédne jen tehdy, jestliže pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost. Naopak podle § 13 odst. 1 tr. zákoníku platí, že pro vznik trestní odpovědnosti postačuje (zjednodušeně řečeno) jen naplnění zákonných, tj. formálních znaků (k materiálnímu korektivu trestního bezpráví ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku a možnostem jeho aplikace v případě kvalifikovaných skutkových podstat se Nejvyšší soud vyjadřuje dále v textu tohoto usnesení).1.

145. Obviněným akcentované závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. III. ÚS 1481/09, se tudíž v poměrech nyní projednávané trestní věci nemohou v prvé řadě prosadit již z toho důvodu, že byly formulovány ve vztahu k právní úpravě obsažené v zákoně č. 140/1961, trestním zákoně, ve znění účinném do 31. 12. 2009, a tedy založené na zcela odlišném pojetí trestného činu (jeho teoretické koncepci) a jeho pojmu (zákonném vymezení). Ve vazbě na argumentaci obviněného by tak bylo možné toliko zvažovat, zda by nebylo možné připustit aplikaci materiálního korektivu obsaženého v § 12 odst. 2 tr. zákoníku ve vztahu k dané okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby (a v podstatě tak dosáhnout stejného důsledku jako při aplikaci § 88 odst. 1 tr. zákona za podmínek dříve platné právní úpravy). Uvedený postup je v dané trestní věci vyloučen, neboť nelze shledat, že celková společenská škodlivost protiprávního jednání obviněného, s ohledem na jeho povahu, je natolik nízká a nedosahuje ani dolní hranice trestnosti běžně se vyskytujících trestných činů dané základní skutkové podstaty (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1362/2016, uveřejněné pod č. 31/2017 Sb. rozh. tr., ve spojení se zapovídá stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněným pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.). Z tohoto důvodu také Nejvyšší soud nemohl tuto námitku obviněného shledat z věcného hlediska za opodstatněnou. Lze tedy uzavřít, že obviněným předkládaná argumentace naznačující nedostatečnou společenskou škodlivost jeho jednání co do naplnění znaku „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“, nemůže být úspěšná. Je vhodné současně dodat, že obviněný byl uznán vinným jednáním popsaným výše, tj. participací na chodu pěti pěstíren konopí a jednoho skladu/balírny, z nichž byla marihuana dále distribuována na území České republiky a Rakouské republiky, přičemž ve vztahu k zahraničí se tak dělo ve čtyřech případech a za cenu několika tisíc euro.

146. Zbývající námitky obviněného odpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho druhé variantě, neboť obviněný jejich prostřednictvím brojí proti zákonnosti příkazu k odposlechu. Vzhledem k tomu, že obviněný K. ve svém dovolání namítá tytéž nedostatky příkazu k odposlechu jako obviněný B., Nejvyšší soud odkazuje na body 102. až 110. tohoto usnesení, kde se s nimi již vypořádal.

147. Nad rámec námitek uplatněných obviněným B. pak obviněný K. tvrdí, že z příkazu k odposlechu není zřejmé, z jakých podkladů orgány činné v trestním řízení vycházely při rozhodování o jeho vydání. Touto námitkou se však na podkladě odvolání obviněného zabýval již odvolací soud v bodech 171. a 172. tohoto rozsudku, přičemž podrobně a přesvědčivě vysvětlil, na základě jakých indicií orgány činné v trestním řízení dospěly k závěru o podezření, že část obviněných se podílí na drogové trestné činnosti, která se měla dílem odehrávat způsobem a v místech, jež byly následně dalším dokazováním potvrzeny (srov. bod 103. tohoto usnesení). Nejvyšší soud ve vztahu k odůvodnění rozsudku odvolacího soudu toliko dodává, že tento dal za pravdu obviněnému, že obsahem spisového materiálu nebyly konkrétní poznatky, z nichž by se podávalo podezření z páchání trestné činnosti, které bylo soudcem Obvodního soudu pro Prahu 10 uznáno jako dostačující pro vydání příkazu k odposlechu. Z tohoto důvodu vyžádal jejich doplnění, přičemž z předložených podkladů je zjevné, že policejní orgán disponoval poznatky o činnosti organizované skupiny kolem obviněného B. od třetí osoby, která sdělila závažné a v řadě případů i provedeným dokazováním potvrzené informace o trestné činnosti obviněných (srov. bod 171. rozsudku odvolacího soudu). Současně odvolací soud přesvědčivě vyložil (viz bod 172. téhož rozsudku in fine), proč tyto poznatky zachycené v úředních záznamech založených po jejich vyžádání odvolacím soudem na č. l. 12513 až 12529 spisu nebyly (původně) součástí spisového materiálu, avšak soud prvního stupně z těchto poznatků vycházel.1.

148. Nejvyšší soud tak uzavírá, že ani této poslední části dovolacích námitek obviněného K. nemohl přisvědčit, neboť je shledal zjevně neopodstatněnými a napadená rozhodnutí soudů nižších stupňů ve vztahu k jeho osobě ve světle dovolacího přezkumu shledal jako správná.

IV. 3 K dovolání obviněného N.

149. Obviněný N. ve svém dovolání uplatňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Činí tak ale ve znění účinném do 31. 12. 2021, neboť jeho naplnění spatřuje v tom, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, když tento dovolací důvod je s účinností od 1. 1. 2022 upraven v § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Nesprávnost právního posouzení skutku, jímž byl uznán vinným, je podle obviněného založena na vadných skutkových zjištěních soudů nižších stupňů, podle nichž byl zapojen do činnosti rozsáhlé organizované skupiny působící ve více státech. Poukazuje na to, že předstíranými převody od něj policejní agent získal za celý rok jen nepatrné množství marihuany (a pervitinu), což vylučuje jeho vazbu na organizovanou skupinu, natož působící ve více státech a soustavně se zabývající pěstební činností, a to v nebývalém rozsahu. V návaznosti na uvedené proto shrnuje, že činností policejního agenta bylo zdokumentováno toliko jednání, jímž naplnil znaky základní skutkové podstaty trestného činu, jímž byl uznán vinným.

150. K takto vystavěné dovolací argumentaci obviněného Nejvyšší soud předně uvádí, že neodpovídá obviněným uplatněnému, ale ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu. To z toho důvodu, jelikož obviněný své námitky zakládá na rozporování skutkových zjištění soudů nižších stupňů nabízeje vlastní alternativní skutkové závěry, jež však oporu v provedeném dokazování nemají. Nelze tudíž uvažovat o naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho první alternativě, jehož prostřednictvím [popř. ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu] lze výlučně brojit proti nesprávným skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů. Současně následující dovolací argumentace obviněného, rozporující správnost právního posouzení skutku, neodpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, skrze nějž lze v dovolacím řízení rozporovat právní posouzení skutku. Důvodem je skutečnost, že popěrné námitky obviněného se netýkají skutku tak, jak byl tento na základě provedeného dokazování zjištěn soudy nižších stupňů, nýbrž skutku, který podle obviněného měl být zjištěn. Jak totiž Nejvyšší soud připomenul v bodu 112. tohoto usnesení, je to soud prvního stupně, nikoliv obviněný, kdo je povolán, aby v souladu se základními zásadami trestního řízení (především zásadou volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. řádu a zásadou materiální pravdy ve smyslu § 2 odst. 5 tr. řádu) a pravidly dokazování zjistil skutkový stav věci a svá skutková zjištění pak v souladu s požadavky zakotvenými v § 125 odst. 1 tr. řádu náležitě, tj. logicky, srozumitelně a přesvědčivě, odůvodnil. Nejvyšší soud tak dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, když v něm uplatněná argumentace neodpovídala žádnému dovolacímu důvodu.1.

151. Namítá-li obviněný, že jeho trestná činnost popsaná ve výroku o vině rozsudku odvolacího soudu pod body I. 1. až 4 a II. 1. se téměř výhradně opírá o skutečnosti zjištěné a dokumentované činností policejního agenta a má být prokázáno, že obviněný se snažil obchodovat se vším, co mu mohlo přinést nějaký zisk, je třeba připomenout následující.

152. Trestná činnost obviněného pod body I. 1. až 4. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu je dokládána celou řadou důkazů, přičemž v prvé řadě jde o poznatky o pohybu obviněného a kontaktu s dalšími spoluobviněnými zjištěné na základě sledování osoby obviněného (srov. body 17., 26., 33. a 40. rozsudku soudu prvního stupně) a osoby obviněného B. (srov. bod 35. rozsudku soudu prvního stupně), dále o poznatky o vztahu obviněného k omamným a psychotropním látkám, k obviněným B., K. a B. a o průběhu jednotlivých zaznamenaných obchodů s marihuanou, získané sledováním vnitřního prostoru jím užívaného vozidla a zaznamenáním zde proběhnuvších konverzací s dalšími osobami (srov. body 28., 58. až 60. rozsudku soudu prvního stupně), jakož i získané provedeným odposlechem (srov. body 20., 27., 35. a 42. rozsudku soudu prvního stupně) a v neposlední řadě z výpovědi agenta (srov. bod 49. rozsudku soudu prvního stupně) a z obsahu jím pořízeného zvukového záznamu setkání s obviněným zajištěného v režimu sledování osob (srov. body 50. až 53. rozsudku soudu prvního stupně). Stran účasti obviněného na trestné činnosti pod bodem II. 1. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu pak platí, že tato se podává z agentem pořízeného zvukového záznamu setkání s obviněným zachyceným v bodu 55. rozsudku soudu prvního stupně. V podrobnostech Nejvyšší soud plně odkazuje na obsah zachycených rozhovorů (ať již jde o telefonní hovory, hovory zachycené ve vozidle užívaného obviněným N., anebo rozhovory obviněného s policejním agentem) a nad jejich rámec zdůrazňuje, že skutečnosti sdělené v těchto obviněným N. jsou líčeny jednoznačně, velmi detailně, zjevně jsou uváděny se znalostí poměrů fungování celé trestné činnosti obviněných a podrobně ilustrují jejich trestnou činnost (k tomu srov. také bod 113. tohoto usnesení).

153. Nelze přitom odhlédnout od skutečnosti, že výše uvedené zapadá do vzájemného kontextu s jednáním obviněného popsaným v bodu IV. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně týkajícím se prodeje pervitinu a marihuany obviněným policejnímu agentovi. Namítá-li obviněný, že množství marihuany, kterou zajistil pro policejního agenta, rozhodně nevypovídá o nebývalém rozsahu pěstební činnosti celé organizované skupiny, pak zcela přehlíží další ve věci obstarané důkazní materiály a skutečnosti, které z jejich hodnocení jednotlivě i ve vzájemné souvislosti vyplynuly, totiž že se vědomě a cíleně podílel na činnosti organizované skupiny zabývající se pěstováním konopí a následnou distribucí získané marihuany, a to i mimo území České republiky. Byl to navíc sám obviněný N., kdo přeshraniční prvek v podobě distribuce marihuany do Rakouské republiky skrze obviněného B. zajistil, a kdo na něm aktivně participoval.

154. Nejvyšší soud proto plně souhlasí s hodnotícími úvahami odvolacího soudu, který skutková zjištění soudu prvního stupně – až na dílčí pochybení, s nimiž se vypořádal v bodech 213. až 217. svého rozsudku – označil za mající oporu v provedeném dokazování (v podrobnostech srov. body 222. až 233. rozsudku odvolacího soudu). Učiněným skutkovým zjištěním pak odvolací soud – opět po dílčí korekci vysvětlené v bodu 301. jeho rozsudku – přiřadil zcela odpovídající právní kvalifikaci, přičemž jednání obviněného správně posoudil jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku (při zachování bodu IV. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně v té části, v níž byl obviněný N. uznán vinným ze spáchání pokusu přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 21 odst. 1 k § 283 odst. 1 tr. zákoníku). Jak je zjevné ze shora uvedeného, existence okolností odůvodňujících v případě obviněného N. právní posouzení jeho činu jako „spáchaného ve prospěch organizované skupiny působící ve více státech“ má pevnou oporu v provedeném dokazování, přičemž skutečnosti týkající se dané části jeho trestné činnosti sám obviněný velmi detailně popisuje v obsahu zachycených rozhovorů (viz výše).1.

IV. 4 K dovolání obviněného B.

155. Obviněný B. ve svém mimořádném opravném prostředku uplatňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s tím, že v dané trestní věci je v případě jeho osoby dán tzv. extrémní nesoulad mezi provedeným dokazováním a skutkovými zjištěními soudů a v konečném důsledku i jejich právními závěry. K uvedenému Nejvyšší soud připomíná, že s účinností od 1. 1. 2022 došlo ke změně trestního řádu, když dosavadní dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nyní obsažen v § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu a dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (k důvodům této změny srov. bod 94. tohoto usnesení). Nadále však platí, že námitky směřující do oblasti skutkových zjištění soudů nižších stupňů je třeba formulovat dostatečně kvalifikovaně, tj. vysvětlit, proč má obviněný za to, že skutková zjištění soudů nižších stupňů se při žádné možné logické interpretaci z provedených důkazů nepodávají. To však obviněný B. ve svém dovolání nečiní a toliko Nejvyššímu soudu předkládá svůj vlastní – alternativní – náhled na provedené dokazování, aniž by odůvodnil, proč jsou skutková zjištění soudů nižších stupňů neudržitelná v tom směru, že se z provedeného dokazování nepodávají. V této části dovolání obviněného proto neodpovídá žádnému dovolacímu důvodu.

156. Další část námitek směřuje do oblasti právního posouzení skutku, přičemž i v tomto případě platí, že dovolací argumentace obviněného neodpovídá jím (materiálně) uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu v jeho první alternativě. To z toho důvodu, že obviněný, stejně jako další spoluobvinění uvedení výše, svůj závěr o nesprávném právním posouzení skutku staví na prosazování vlastní verze skutkového děje, jíž pak právní posouzení odvolacího soudu nemůže (logicky) korespondovat. Ani tato část jeho dovolání proto neodpovídá žádnému z dovolacích důvodů.

157. Konečně poslední námitka obviněného se týká opomenutí provedeného důkazu, a to výslechu svědkyně I. F. Ačkoliv Nejvyšší soud zjistil, že v tomto směru lze v rozhodnutí soudů nižších stupňů vysledovat dílčí pochybení, když není zřejmé, jak se s obsahem její výpovědi při hodnocení důkazů vypořádaly, platí, že z důvodů vysvětlených níže dovolání obviněného v této části shledal zjevně neopodstatněným, a proto jej podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako takové odmítl. 1.

158. Konkrétně obviněný tvrdí, že odvolací soud sice napravil pochybení soudu prvního stupně, který nesprávně akceptoval výsledky nezákonného sledování osoby obviněného dne 6. 6. 2015 (srov. body 205. až 211. rozsudku odvolacího soudu) a vyšel z výpovědi svědka W. K. (srov. bod 226. téhož rozsudku), promítl upravená skutková zjištění do bodu I. 1. výroku o vině svého rozsudku, avšak již nezohlednil změnu skutkového stavu při právním posouzení jeho jednání. Výroku o vině rozsudku odvolacího soudu pak vytýká, že obsahuje neurčité pojmy typu „nezjištěným způsobem“, „v přesně nezjištěné době“, anebo „blíže nezjištěnému odběrateli“. Existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními tedy obviněný shledává v tom, že odvolací soud i přes změnu v učiněných skutkových zjištěních dospěl k závěru, že úmyslně vyvážel marihuanu do Rakouské republiky.

159. K uvedené skupině námitek Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný předně brojí proti tomu, že i přes dílčí změny v bodu I. 1. výroku o vině svého rozsudku odvolací soud nezměnil právní kvalifikaci jednání, jímž obviněného shledal vinným. Obviněný však přehlíží, že tyto změny se týkaly toliko popisu jednoho ze čtyř dílčích jednání, jimiž byl obviněný v tomto bodu rozsudku odvolacím soudem uznán vinným, přičemž skutková zjištění týkající se dalších částí výroku o vině naopak zůstala nedotčena. Nadto odvolací soud v bodu 211. in fine svého rozsudku uvedl, že tato změna ve skutkových zjištěních, kterou promítl do popisu skutku v bodu I. 1. výroku o vině svého rozsudku, neměla na zjištěnou právní kvalifikaci žádný vliv. S uvedenými závěry odvolacího soudu Nejvyšší soud zcela souhlasí a dodává, že samo vypuštění poznatků o tom, že po předání marihuany obviněným N. zajistil její vývoz do Rakouské republiky obviněný B. za pomoci svědka K., jež byly zjištěny na základě nezákonného sledování obviněného B., nevedlo k zásadní změně důkazní situace. I nadále totiž zůstaly nedotčeny další poznatky soudu prvního stupně získané sledováním obviněného N. (srov. bod 17. rozsudku soudu prvního stupně), dále na základě odposlechu telefonické komunikace mezi obviněnými N. a B. (srov. bod 20. rozsudku soudu prvního stupně), jež dokreslují obsahy dalších hovorů mezi obviněnými a vyjádření obviněného N., které celou trestnou činnost obviněných a roli obviněného B. barvitě vykreslují (srov. body 28., 35., 42., 49. až 53. a 58. až 60. rozsudku soudu prvního stupně). Trestná činnost obviněného B. a její přeshraniční charakter se tedy jasně podává z provedených důkazů, jež jsou v podstatě shodné jako ty uvedené výše u obviněného N. Odvolací soud pak ve vazbě na rozsudek soudu prvního stupně správně připomněl, že přeshraniční rozměr trestné činnosti obviněného zřetelně plyne z prostorového odposlechu vozidla obviněného N. a sledování osob obviněných (srov. bod 224. rozsudku odvolacího soudu). Obdobně je tomu i pokud jde o rozsah trestné činnosti, resp. poznatek, že předmětem transakcí bylo větší množství marihuany a o skutečnost, že předmětem těchto transakcí byla právě marihuana a že sama skutečnost, že obviněný N. policejnímu agentovi opatřil v průběhu celého roku jen 364,6 g marihuany, vyvrací závěr o nebývale rozsáhlé pěstební činnosti dalších obviněných (viz výše body 113., 152. a 153. tohoto usnesení a důkazní situaci zde připomenutou). Odkázat lze rovněž na body 224., 227. a 228. rozsudku odvolacího soudu, kde tento vysvětlil, z jakých důkazů se podává, že předmětem transakcí mezi obviněnými byla právě marihuana a popisuje roli obviněného a význam jednotlivých zadokumentovaných kontaktů mezi spoluobviněnými N. a B. (srov. velmi výmluvný rozhovor obviněných N. a B. připomenutý v bodu 228. a rozebraný v bodech 35. a 36. rozsudku soudu prvního stupně, v němž obviněný B. po obviněném N. požaduje „skéro bez žádných směsí“). Nejvyšší soud proto rozhodně nesdílí náhled obviněného, že soudy nižších stupňů se v dané věci dopustily nepřípustné deformace důkazů v jeho neprospěch.

160. Na uvedeném přitom nic nemění ani užití neurčitých pojmů, jejichž prostřednictvím odvolací soud, potažmo soud prvního stupně, vyjádřily absenci dílčích poznatků k průběhu vývozu marihuany do Rakouské republiky. Platí totiž, že jejich užití nečiní vymezení skutku nedostatečným, pokud je skutek popsán ve výroku o vině takovým způsobem, aby nebyl zaměnitelný s jiným skutkem ve smyslu § 120 odst. 3 tr. řádu. Současně užití takových pojmů ničeho nemění na dalších skutkových zjištěních k osobě obviněného, která se Nejvyššímu soudu jeví jako zcela dostačující.

161. Nejvyšší soud dále nepřehlédl, že obviněný konkrétní změnu v právní kvalifikaci, k níž podle něj mělo na základě dílčího zásahu odvolacího soudu do skutkových zjištění soudu prvního stupně dojít, ani neuvádí. Jinými slovy obviněný namítá, že skutek měl být posouzen nově jinak, ale již nekonkretizuje jak. Z tohoto důvodu jeho námitky směřující do oblasti právního posouzení skutku nelze podřadit ani pod jím materiálně uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu v jeho první variantě. Právní kvalifikace jeho jednání jako zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku je nadto zcela bezvadná, neboť obviněnému je kladeno za vinu, že neoprávněně vyvezl, jinak jinému opatřil a pro jiného přechovával omamnou a psychotropní látku a spáchal takový čin jako člen organizované skupiny působící ve více státech. Takovým znakům jednání obviněného popsané v bodu I. 1. až 4. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu plně odpovídá a současně zřetelně plyne z důkazů vzpomenutých výše. Mínil-li obviněný svoji námitku tak, že v důsledku změny skutkových zjištění stran jednání uvedeného pod bodem I. 1. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu, odpadly veškeré učiněné poznatky stran jeho vědomé a cílené participace na vývozu marihuany z České republiky do Rakouské republiky, popř. že jeho trestná činnost nebyla dostatečně přesvědčivě prokázána, pak zjevně přehlíží veškerou stávající důkazní materii prezentovanou shora.

162. V další části svého dovolání obviněný namítá, že v řízení opakovaně vysvětloval důvod svých cest do Rakouské republiky, avšak soudy jeho obhajobě neuvěřily, resp. ji, stejně jako výpověď jeho družky I. F., zcela opomněly. Stran výpovědi svědkyně F., učiněné mimo hlavní líčení, má přitom za to, že jde o tzv. opomenutý důkaz, přičemž jeho neprovedením soudy zasáhly do jeho práva na spravedlivý proces zaručeného článkem 36 Listiny.

163. K takovým námitkám obviněného Nejvyšší soud uvádí, že v části týkající se obhajoby obviněného B., podle něhož byl účel jeho cest do Rakouské republiky zcela nezávadný, poukazuje Nejvyšší soud na bod 159. tohoto usnesení, z něhož je zřejmé, že obhajoba obviněného byla v tomto směru vyvrácena. Lze jen dodat, že obviněnému je za vinu kladen vývoz marihuany přímo jeho osobou jen v jediném případě (srov. bod I. 3. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu), který je přesvědčivě zadokumentován (viz bod 34. rozsudku soudu prvního stupně). Tato námitka přitom zjevně spadá do kategorie námitek procesní povahy (opomenutí vypořádání obhajoby obviněného ve smyslu § 125 odst. 1 věty druhé tr. řádu), a proto neodpovídá žádnému z uplatněných, ale ani jiných zákonných dovolacích důvodů. Nadto jde o námitku nedůvodnou.

164. Jinak je tomu v případě námitky týkající se opomenutí důkazu v podobě svědecké výpovědí svědkyně I. F., družky obviněného. Tato totiž odpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho druhé alternativě, neboť její podstatou je tvrzení, že soudy obou stupňů k důkazu, jenž objektivně proveden byl, nijak nepřihlížely a v rámci odůvodnění napadených rozhodnutí se s ním ani nijak nevypořádaly. Jak Nejvyšší soud zjistil, daný důkaz skutečně soud prvního stupně provedl, a to výslechem svědkyně mimo hlavní líčení dne 25. 2. 2019 (č. l. 10930 a násl.), avšak nijak jej ve svém rozsudku nereflektoval. Uvedené pochybení by jistě bylo s to zasáhnout do práva obviněného na spravedlivý proces, zvláště v situaci, kdy obsah výpovědi svědkyně spočíval v potvrzení jeho obhajoby, podle níž měl do Rakouské republiky vždy cestovat jen v souvislosti s prací, nikoliv za účelem vývozu marihuany. Avšak vzhledem k tomu, že výpověď svědkyně byla v tomto případě zcela zjevně účelová, neboť smysl cesty obviněného zadokumentované pod bodem I. 3. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu zcela prokazatelně spočíval ve vývozu marihuany, jak dokládá obsah odposlechnutého hovoru mezi obviněným B. a obviněným N. ze dne 26. 7. 2015 (srov. bod 35. rozsudku soudu prvního stupně), shledal Nejvyšší soud jeho námitku jako zjevně neopodstatněnou.1.

IV. 5 K dovolání obviněného H.

165. Obviněný H. ve svém dovolání výslovně uplatňuje dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu, jejichž znění doslovně cituje. V podrobnostech tvrdí, že skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Tento rozpor je podle něj dán tím, že důkazy, které soudy použily k prokázání jeho viny, jsou založeny na domněnkách a hypotézách, avšak jeho vinu neprokazují, a to ani nepřímo. Konkrétně namítá, že není nijak prokázáno, že v objektu v XY byla provozována pěstírna konopí a v objektu v XY se nacházel sklad marihuany, která zde byla vážena a distribuována uživatelům. Připomíná, že pokud bylo sledováním zaznamenáno, jak před objektem v XY manipuluje s papírovými krabicemi, tak v těchto se nacházely mikrovlnné trouby, což dokládá jejich nález v daném objektu a faktura na jejich nákup předložená obviněným. Skutková zjištění týkající se jeho údajného nakládání s marihuanou tak v tomto směru nejsou ničím podložena a stejně je tomu i v případě manipulace s papírovými krabicemi v areálu společnost E., kde následně žádná marihuana ani nebyla zajištěna. Obviněný je proto přesvědčen, že konstrukce jeho obvinění založená na nepodložených hypotézách nemůže obstát, přičemž orgány činné v trestním řízení jednoznačně ignorovaly důkazy svědčící v jeho prospěch a u důkazů v jeho neprospěch naopak projevily značnou míru tolerance.

166. Nejvyšší soud k takto formulovaným dovolacím námitkám obviněného uvádí, že neodpovídají žádnému z jím uplatněných, ale ani jiných dovolacích důvodů. To proto, neboť – pomine-li Nejvyšší soud, že jeho dovolání žádné námitky proti užité právní kvalifikaci neobsahuje – obviněný brojí proti hodnocení provedených důkazů soudy nižších stupňů a předkládá Nejvyššímu soudu svůj vlastní náhled na to, která skutková zjištění z těchto soudy měly vyvodit a která se z nich naopak nepodávají. Jeho pohled je však izolovaný, přehlížející další provedené důkazy a obviněný v podstatě nijak fundovaně nezpochybňuje hodnotící úvahy soudů nižších stupňů, ale toliko dále setrvává na své původní obhajobě, bez ohledu na to, že tato již byla soudy nižších stupňů přesvědčivě vypořádána. Nezbývá proto než připomenout, že nesouhlas obviněného se způsobem hodnocení provedených důkazů a snaha o prosazování vlastní verze skutkového stavu neodpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Prostá polemika s hodnotícími úvahami soudů nižších stupňů pak na jejich správnosti nemůže ničeho změnit.

167. Nad rámec výše uvedeného považuje Nejvyšší soud za potřebné zdůraznit následující skutečnosti. Rolí obviněného a jeho podílem na trestné činnosti se odvolací soud zabýval v bodech 274. a násl. (bod II. 6. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu), 277. a násl. (bod II. 7. výroku o vině téhož rozsudku) a 280. a násl. (bod III. 1. a 2. výroku o vině téhož rozsudku).1.

168. Konkrétně v bodu 274. svého rozsudku odvolací soud vysvětlil, proč nelze přisvědčit námitkám obviněného H., že v objektu v XY se nenacházela funkční pěstírna konopí a že s touto neměl ničeho společného. Z obsahu provedených důkazů, konkrétně z poznatků získaných na základě sledování osob a věcí (viz bod 159. rozsudku soudu prvního stupně), z protokolu o domovní prohlídce a připojené fotodokumentace (srov. bod 160. téhož rozsudku), z odborných vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví elektrotechnika a chemie (srov. body 151. až 194. tamtéž) a z vyjádření a informací podaných poskytovatelem elektrické energie (srov. body 166. a 167. tamtéž) se zřetelně podává, že obviněný daný objekt v období od 16. 12. 2015 do 6. 5. 2016 navštěvoval i několikrát denně, disponoval klíči od objektu a vcházel do něj s papírovými krabicemi. V tomto objektu přitom byla v celkem třech místnostech zajištěna řada komponentů souvisejících s pěstováním konopí, jakož i zbytky konopí s obsahem delta-9-THC, byl rovněž zjištěn neoprávněný odběr elektrické energie napojený na instalaci pěstírny, když tyto poznatky jasně dokládají, že zde tato činnost probíhala, byť v době domovní prohlídky již pěstírna nebyla funkční (viz také bod 168. rozsudku soudu prvního stupně). Odvolací soud pak v bodu 274. poukázal na výpověď obviněného T. týkající se jednání popsaného ve výroku o vině rozsudku odvolacího soudu pod bodem II. 2., k němuž se tento obviněný v přípravném řízení doznal, přičemž předtím, než si obviněný T. od obviněného B. převzal marihuanu, kterou mu dovezl obviněný H., se obviněný H. delší dobu zdržoval právě v objektu v XY.

169. V bodu 277. svého rozsudku pak odvolací soud vysvětlil, na podkladě jakých důkazů dospěl k závěru, že v objektu v XY se nacházel sklad a balírna marihuany a na jejímž fungování se podílel i obviněný H. Soudy nižších stupňů měly v případě tohoto objektu a osob okolo něj se pohybujících k dispozici poznatky zjištěné sledováním osoby obviněného H. a prostranství před daným objektem a prokazující návštěvy objektu obviněným a manipulaci s papírovými krabicemi (viz body 178. a 179. rozsudku soudu prvního stupně) a též získané při domovní prohlídce v obydlí obviněného, totiž klíče od daného objektu (viz bod 181. tamtéž). Při domovní prohlídce provedené v objektu v XY pak byly zajištěny důkazy prokazující původní podezření, že se zde nacházel sklad a balírna marihuany, což dokládaly zde zajištěné digitální váhy, svářečka platových fólií, větší počet igelitových pytlů s přítlačným uzávěrem a 10 ks papírových krabic (srov. bod 182. tamtéž), přičemž na zajištěných věcech byly nalezeny stopy delta-9-THC (viz bod 184. tamtéž). Odvolací soud pak v reakci na obhajobu obviněného dodal, že není pochyb o tom, že v předmětném objektu byl uskladněn větší počet mikrovlnných trub, avšak z poznatků vyplynuvších ze sledování osoby obviněného dovodil, že podstatná většina případů, v nichž byl zaznamenán pohyb obviněného v objektu, neměla evidentně souvislost s tvrzenou distribucí elektrospotřebičů (což odvolací soud dále vysvětlil s tím, že obviněný zjevně z objektu vynášel jiné krabice než ty, v nichž byly uloženy mikrovlnné trouby). Tvrdili-li svědci D. T., J. V. či J. N., že obviněný se zabýval – mimo jiné – právě prodejem mikrovlnných trub, připomíná Nejvyšší soud, že všichni tito svědci připustili, že jsou dlouholetými a dobrými známými obviněného a dva prvně uvedení nadto o dané činnosti obviněného hovořili až v hlavním líčení a ve svých výpovědích v přípravném řízení ji naopak nijak nezmiňovali. Nadto provozování legální činnosti, jak správně podotkl odvolací soud, nijak nevylučovalo i současnou trestnou činnost obviněného. Poukazoval-li obviněný na to, že u něj byly zajištěny klíče od jiné části objektu, než ve které se nacházel sklad a balírna marihuany, pak odvolací soud i tuto jeho námitku vypořádal s poukazem na to, že obviněný se u daného objektu pohyboval ve společnosti dalších spoluobviněných, především obviněného K., který klíči od příslušné části objektu disponoval. Závěrem své argumentace odvolací soud neopomněl připomenout, že poznatky týkající se bodu II. 7. výroku o vině jeho rozsudku nelze vnímat izolovaně, ale v kontextu dalších zjištěných důkazů a poznatků k distribuci marihuany a pěstování konopí v dalších objektech (srov. především bod 168. tohoto usnesení).1.

170. Konečně k námitkám stran jednání obviněného popsaného pod bodem III. 1. a 2. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu lze poukázat především na výpověď obviněného T. učiněnou v přípravném řízení, v níž tento (mimo jiné) doznal, že ve dnech 27. 1. a 15. 3. 2016 převzal v areálu společnosti E., resp. v dílně zde sídlící společnosti E., vždy dvě krabice obsahující marihuanu, přičemž v každé z těchto krabic byl zhruba 1 kg marihuany. Dále je třeba poukázat na obsah rozhovorů mezi obviněnými T. a B. a poté mezi obviněnými B. a H. zachycených odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu ve dnech 26. a 27. 1. 2016 (srov. bod 190. rozsudku soudu prvního stupně) a sledování obviněného T. (srov. bod 191. tamtéž). Obsah hovorů ze dnů 14. a 15. 3. 2016 pak dokládá komunikaci mezi obviněnými T. a B., v níž je zmiňován obviněný H. (viz bod 199. téhož rozsudku) a na ně navazují výsledky sledování obviněného H. a obviněného T. dne 15. 3. 2016. Tyto ilustrují způsob převzetí krabice dopravené obviněným H. z objektu v XY do areálu společnosti E., kde si ji převzal obviněný T., který vypověděl, že daného dne si v areálu společnosti E. převzal marihuanu ukrytou v papírové krabici (srov. opět bod 9. a dále bod 200. rozsudku soudu prvního stupně). Konečně lze odkázat na logické a správné hodnotící úvahy soudu prvního stupně prezentované v bodech 197. a 201. jeho rozsudku a na rekapitulaci relevantní části důkazní situace shrnuté odvolacím soudem v bodu 280. a násl. jeho rozsudku. Sama skutečnost, že v areálu společnosti E. žádná marihuana nebyla zajištěna, nic nemění na tom, že obchod s touto drogou v jejích prostorách se prokazatelně podává (pokud jde o obviněného H., ale i další spoluobviněné) ze shora předestřených důkazů.

171. Nejvyšší soud tudíž shrnuje, že nelze přisvědčit názoru obviněného H., že závěr o jeho vině se nezakládá na nepodložených hypotézách. Optikou dovolacího přezkumu hodnotící úvahy soudů nižších stupňů stran otázky viny tohoto obviněného obstojí a nelze rozhodně tvrdit – a zde je třeba zdůraznit celkový kontext jednání obviněného ve spojení s další činností organizované skupiny – že by soudy nižších stupňů byly vedeny záměrem ignorovat důkazy svědčící ve prospěch obviněného, a naopak cíleně protežovat důkazy usvědčující. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného jako podané z jiného důvodu než je uveden v § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl.

IV. 6 K dovolání obviněného Š.

172. Obviněný Š. v dovolání uplatňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jehož naplnění shledává v tom, že rozhodná skutková zjištění obou soudů nižších stupňů, která jsou určující pro naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a dále, že ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, konkrétně jím navržený znalecký posudek (případně odborné vyjádření), jenž by posoudil hodnoty naměřené spotřeby elektrické energie ve vztahu k nalezené a údajně funkční pěstírně v objektu v XY. Následně namítá selektivní hodnocení provedených důkazů, založení skutkových zjištění na domněnkách a spekulacích a v neposlední řadě tvrdí porušení zásady in dubio pro reo.1.

173. K takto uplatněné dovolací argumentaci Nejvyšší soud konstatuje, že ani dovolací námitky obviněného Š. nevybočují z rámce prosté polemiky se způsobem hodnocení důkazů soudy nižších stupňů a jsou vystavěny na prezentaci vlastního pohledu na věc, resp. na setrvalé obhajobě obviněného založené na tvrzení, že s pěstováním konopí v objektech v XY a XY neměl nic společného, ačkoliv z provedeného dokazování se zcela zřetelně a přesvědčivě podává opak. Jak soud prvního stupně, tak soud odvolací se s výsledky provedeného dokazování a s obhajobou obviněného pečlivě vypořádaly a své hodnotící úvahy následně promítly do příslušných pasáží odůvodnění svých rozsudků, s nimiž se Nejvyšší soud zcela ztotožňuje. To vše včetně vypořádání důkazního návrhu obviněného na vypracování znaleckého posudku za účelem posouzení množství odebrané elektrické energie v objektu v XY, kterýžto nelze označit za důkaz opomenutý (srov. body 122. a 124. tohoto usnesení). K dovolání obviněného proto nezbývá Nejvyššímu soudu než konstatovat, že neodpovídá žádnému z obviněným uplatněných, ale ani jiných zákonných dovolacích důvodů, a proto jej podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl. 174. Jádro dovolací argumentace obviněného se týká pěstování konopí v objektu v XY, přičemž stejně jako v předchozím řízení se dovolává výpovědi svědka H., který měl do tohoto objektu věci související s konopím dovézt a obviněný o jejich výskytu zde neměl ani tušení. Obsáhle se též vyjadřuje k závěru o pěstování konopí v XY, které má dokládat i množství odebrané elektrické energie, založenému na odborném vyjádření, s jehož závěry se neztotožňuje. 175. Stran této části námitek Nejvyšší soud v prvé řadě odkazuje na bod 246. rozsudku odvolacího soudu, v němž tento vyvrací obhajobu obviněného, že z objektu pěstírny v XY byly do objektu v XY převáženy komponenty sloužící k chovu ryb. Odvolací soud se v tomto bodě opřel především o poznatky vyplynuvší z provedeného sledování osob a věcí a odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu mezi obviněnými a dále o výsledky provedené domovní prohlídky v objektu v XY. Při této policejní orgán skutečně nalezl i předměty, které by mohly být způsobilé k chovu ryb (k tomu srov. bod 198. rozsudku odvolacího soudu), nicméně za pádný argument vyvracející tuto obhajobu (vedle nálezu komponentů pěstírny v témže objektu, k nimž se Nejvyšší soud vyslovuje níže) je třeba označit poznatek, že tyto zde měly být uskladněny po dobu 15 měsíců, aniž by obviněný svůj záměr chovat ryby kdy realizoval, jak správně upozornil odvolací soud. K uvedenému lze rovněž odkázat na body 258. a 259. rozsudku odvolacího soudu, v nichž tento předložil další argumentaci vyvracející tvrzení obviněného o pěstování hlívy ústřičné a chovu ryb v daném objektu, resp. užití zajištěných komponentů pěstírny konopí pro tuto legální činnost.

176. Tvrdil-li dále obviněný, že předměty zajištěné v objektu v XY získal od svědka J. H. za účelem pěstování hlívy ústřičné, pak tuto jeho námitku odvolací soud neopomenul, ale v bodu 253. svého rozsudku se k ní náležitě vyslovil, když připomenul, že sám obviněný ve své dřívější výpovědi tvrdil, že k sadbě hlívy ústřičné nikdy nedošlo a o žampionech se v dřívější výpovědi ani nezmiňoval. Stěžejní jsou pak úvahy odvolacího soudu stran výpovědi svědka H., který – oproti obviněnému, jenž v hlavním líčení uvedl, že od svědka obdržel pouze květináče, v nichž svědek dříve pěstoval konopí a do objektu v XY je dovezl – v hlavním líčení uvedl, že obviněnému poskytl „milion“ věcí souvisejících s pěstováním konopí, včetně hnojiva, filtrů, elektrických rozvaděčů, elektrických předřadníků, postřikovačů a lamp. Tuto výpověď svědka odvolací soud, při srovnání i s výpovědí samotného obviněného a poznatky zjištěnými při domovní prohlídce v objektu v XY, označil za ryze účelovou, přičemž tento svůj závěr podepřel relevantními argumenty. V bodu 254. svého rozsudku připomenul, že při domovní prohlídce u svědka H. provedené v jeho trestní věci dne 28. 11. 2015 policejní orgán zajistil prakticky všechny věci týkající se pěstování konopí a rozhodně tak nelze tvrdit, že zde i po zásahu policie zůstaly komponenty pěstírny v takovém rozsahu v jakém byly zajištěny u obviněného Š. Současně odvolací soud připomněl, že v případě trestné činnosti svědka H. bylo konopí pěstováno v jiném typu květináčů, než jaké byly zajištěny v objektu v XY. V bodu 256. svého rozsudku odvolací soud připomněl, že v objektu v XY byly zajištěny stopy konopí, včetně usušených sazenic, knihy a brožury o pěstování konopí (přičemž zcela identické návody byly nalezeny v dalších pěstírnách souvisejících s obviněným B.), zahradnické nůžky a postřikovače a v telefonu obviněného byly nalezeny fotografie pěstírny konopí. V bodu 257. svého rozsudku pak odvolací soud zdůraznil, že komponenty pěstírny zajištěné v XY byly uspořádány nikoliv nahodile, jak by tomu bylo v případě jejich dovezení od svědka H. a složení v objektu obviněného, ale byly uspořádány pro potřeby pěstování, a to včetně elektroinstalace a osvětlení, jakož i závlahového systému a vzduchotechniky. V podrobnostech Nejvyšší soud opět odkazuje na velmi vyčerpávající a přesvědčivé odůvodnění rozsudku odvolacího soudu.1.

177. Obviněný se dále dovolává výpovědi svědka H., z níž se podává, že veškeré předměty související s pěstováním konopí, které policejní orgán v objektu v XY zajistil, se týkaly jeho vlastní trestné činnosti. K tomu Nejvyšší soud nad rámec vypořádání věrohodnosti výpovědi tohoto svědka dodává, že odvolací soud v bodu 261. svého rozsudku opět přesvědčivě vyložil, proč svědkovi neuvěřil a že prostá skutečnost, že v době své výpovědi byl svědek ve zkušební době podmíněného odsouzení ve své vlastní trestní věci, na nevěrohodnosti jeho výpovědi nebyla s to ničeho změnit.

178. Rovněž stran námitek obviněného týkajících se objektu pěstírny v XY Nejvyšší soud v prvé řadě odkazuje na body 245. a 246. rozsudku odvolacího soudu. Zde odvolací soud – opět opíraje se o ve věci provedené dokazování, včetně jednoznačného vyjádření obviněného N. před policejním agentem (viz obsah konverzace zachycený v bodu 55. rozsudku soudu prvního stupně) – připomenul, že daný objekt fakticky vlastnil obviněný B., tato pěstírna byla prokazatelně v provozu a komponenty z ní byly následně obviněnými odvezeny za účelem vybavení dalších pěstíren fungujících v rámci dané skupiny, včetně pěstírny v objektu obviněného v XY (k vazbě přeprav realizovaných obviněnými na jednotlivé pěstírny pak srov. bod 247. rozsudku odvolacího soudu). V bodu 260. svého rozsudku následně odvolací soud vysvětlil, že obviněný Š. byl (formálně) vlastníkem objektu v XY a prokazatelně si byl vědom toho, že v něm funguje pěstírna konopí a tato je součástí systému pěstíren provozovaných obviněným B. Na podporu tohoto závěru přitom (mimo jiné) připomenul poznatky o kontaktech mezi obviněnými Š. a B. a jimi užívané konspirativní řeči, doložené odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu (viz body 245. a 260. rozsudku odvolacího soudu) a poznatky zjištěné na základě provedené domovní prohlídky v tomto objektu, z níž prokazatelně vyplynulo, že v daném objektu byla provozována pěstírna konopí (viz bod 245. tamtéž a bod 71. rozsudku soudu prvního stupně).

179. Stran role obviněného na převozu sazenic svědkem H. z objektu pěstírny v XY do objektu v XY Nejvyšší soud poukazuje na poznatky soudu prvního stupně vzpomenuté v bodech 125. až 128. jeho rozsudku zjištěné na podkladě výsledků odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a sledování osob svědka H. a obviněného K. Tyto pak velmi detailně rozvedl odvolací soud v bodu 271. svého rozsudku, na straně 120, kde poukázal na vzájemné kontakty mezi obviněnými a cesty mezi jednotlivými objekty, mezi nimiž tito převáželi papírové krabice se sazenicemi konopí, což je doloženo zadržením svědků H. a B. při těchto cestách orgány celní správy, které v jimi řízených vozidlech zajistily velké množství krabic s vysokým počtem malých rostlin konopí.1.

180. Konečně poslední námitka obviněného směřující do oblasti skutkových zjištění soudů nižších stupňů se týká jeho nesouhlasu s doložením poznatku o pěstování konopí v objektu v XY na podkladě závěrů odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví elektrotechnika ze dne 30. 9. 2016. K této Nejvyšší soud uvádí, že sám nesouhlas obviněného se závěry znalce o množství spotřebované energie, není s to jakkoliv zvrátit závěr o tom, že v daném objektu se nacházela funkční pěstírna konopí, jak dokládají shora předestřené důkazy. K argumentaci obviněného srovnávající odběry v jiných místech a nabízející velmi detailní připomínky ke správnosti závěrů soudu prvního stupně prezentovaných v bodech 101. a násl. jeho rozsudku, odvolací soud uvedl přesvědčivé a logické protiargumenty, které formuloval v bodech 262. až 264. svého rozsudku, včetně odůvodnění zamítnutí důkazního návrhu obviněného na vypracování znaleckého posudku za účelem posouzení odběru elektrické energie v daném objektu pro nadbytečnost (viz bod 264. tamtéž). Aniž by Nejvyšší soud považoval za potřebné a vhodné znovu zde připomínat veškeré hodnotící úvahy odvolacího soudu, shrnuje, že odvolací soud nabídl vlastní smysluplnou úvahu hodnotící poznatky o spotřebě elektrické energie v objektu v XY, jíž konfrontuje s odborným vyjádřením a v neposlední řadě tyto srovnává s množstvím odebrané elektrické energie v objektu pěstírny v XY, přičemž jeho úvahy se jeví logické a srozumitelné. Podle přesvědčení Nejvyššího soudu zde odvolací soud nenahrazoval závěry znalce, ale získané poznatky logicky hodnotil. To vše – a to je třeba zdůraznit – v kontextu předchozích poznatků týkajících se provozu pěstírny v XY prezentovaných shora.

181. Nezbývá než uzavřít, že upozorňoval-li obviněný Š. na údajné porušení zásady in dubio pro reo, je třeba odkázat na obecná východiska stran uplatnění této zásady při dokazování v trestním řízení vzpomenutá v bodu 119. tohoto usnesení k totožné námitce obviněného B. I obviněný Š. zřejmě opomíjí, že jím tvrzené pochybnosti ohledně prokázání jeho viny odvolací soud nesdílel, a pro uplatnění uvedené zásady tak nebyl v případě obviněného dán žádný důvod.

V. K návrhu na odklad výkonu napadeného rozsudku

182. Obviněný B. v rámci podaného dovolání předsedu senátu Nejvyššího soudu požádal, aby rozhodl o odložení nebo přerušení výkonu rozsudku odvolacího soudu. Podle § 265o odst. 1 tr. řádu může předseda senátu Nejvyššího soudu před rozhodnutím o dovolání (mimo jiné) odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání. Vydání rozhodnutí o takovém návrhu však není obligatorní. Aplikace uvedeného ustanovení přichází v úvahu toliko tehdy, jestliže by argumentace obviněného s určitou vyšší mírou pravděpodobnosti mohla svědčit závěru, že jeho dovolání bude vyhověno. Předseda senátu však důvody pro odklad výkonu rozsudku odvolacího soudu na podkladě dovolání obviněného B. nezjistil. Z tohoto důvodu, aniž by bylo zapotřebí o podnětu obviněného rozhodnout samostatným rozhodnutím, mu nevyhověl a samostatným (negativním) výrokem nerozhodl.

VI. Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu

183. Nejvyšší soud shrnuje, že dovolání obviněných B., K. a B. odpovídala jimi uplatněným dovolacím důvodům, avšak shledal je zjevně neopodstatněnými, a proto je podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl. Dovolání obviněných N., H. a Š. naopak vyhodnotil tak, že žádnému z jimi uplatněných, ale ani jiných zákonných dovolacích důvodů neodpovídala, a proto je Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. Takto Nejvyšší soud rozhodl v situaci, kdy nezjistil, že by postupem soudů nižších stupňů došlo k nepřípustnému zásahu do některého z dotčených základních práv či svobod zaručených obviněným Listinou či Úmluvou, popřípadě jinými lidskoprávními dokumenty. V souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu tak Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.

Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 31. 10. 2024

JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu