Plný text
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu Zpět na list Nové hledání 11 Tul 3/2025 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 12. 2025 Spisová značka:11 Tul 3/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:11.TUL.3.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 174a odst. 7 zákona č. 6/2002 Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:20. 1. 2026 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 351/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tul 3/2025-9 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 12. 2025 v trestní věci odsouzeného M. M., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, o návrhu odsouzeného na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“), takto: I. Podle § 174a odst. 7 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, se návrh odsouzeného M. M. na určení lhůty Nejvyššímu soudu k provedení procesního úkonu v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 T 2/2019, zamítá. II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 31. 8. 2020, sp. zn. 56 T 2/2019, byl M. M. (společně s dalšími třemi spoluobviněnými osobami) uznán vinným pokračujícím zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, za použití § 116 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, za což mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání osmi roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl odsouzenému podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen i trest vyhoštění z území České republiky na dobu deseti roků a za podmínek § 70 odst. 1 tr. zákoníku též trest propadnutí věci v podobě finanční částky ve výši 16 445 eur. Zároveň byl výše jmenovaný týmž rozsudkem soudu prvního stupně podle § 226 písm. b) tr. řádu zproštěn obžaloby státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 15. 2. 2019, sp. zn. 1 KZV 215/2016, pro skutek, kterého se měl dopustit jednáním popsaným pod bodem 28 obžaloby, jímž měl spáchat dílčí útok pokračujícího zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. 2. Následně podal (v té době obžalovaný) M. M. (dále jen „odsouzený“) jak sám, tak prostřednictvím svého obhájce proti tomuto rozsudku odvolání. Citovaný rozsudek soudu prvního stupně současně napadli odvoláním též další dva spoluobžalovaní, načež byla daná věc soudem prvního stupně předložena Vrchnímu soudu v Praze (dále jen „odvolací soud“) k rozhodnutí o podaných řádných opravných prostředcích. Nato bylo tímto soudem nařízeno veřejné zasedání o podaných odvoláních na den 23. 10. 2023, v rámci něhož bylo ve vztahu k osobě odsouzeného rozsudkem vyhlášeným pod sp. zn. 3 To 48/2023 rozhodnuto tak, že jím podané odvolání bylo podle § 256 tr. řádu zamítnuto jako nedůvodné (výrok pod bodem II. citovaného rozsudku odvolacího soudu). Posléze podané dovolání odsouzeného proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 23. 10. 2023, sp. zn. 3 To 48/2023, bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2025, č. j. 6 Tdo 1123/2024-10020, podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. 3. Podáním ze dne 30. 10. 2025 odsouzený, prostřednictvím svého zmocněnce, Mgr. Davida Zahumenského, advokáta, požádal Nejvyšší soud, aby mu bylo umožněno nahlížení do „spisu ve skončené věci 6 Tdo 1123/2024, a to ve středu 5. 11. 2025 od 9 hodin.“ 4. Přípisem ze dne 5. 11. 2025 Nejvyšší soud odsouzenému sdělil, že jeho žádosti není možné vyhovět, neboť trestní spis byl po vyřízení věci Nejvyšším soudem vrácen soudu prvního stupně. Dále Nejvyšší soud uvedl, že v současné době je veden toliko pomocný spis, do kterého se však podle § 115 kancelářského a spisového řádu Nejvyššího soudu nenahlíží. 5. Podáním ze dne 13. 11. 2025 odsouzený, prostřednictvím svého zmocněnce, Mgr. Davida Zahumenského, advokáta, Nejvyššímu soudu (mimo jiné) sdělil, že jeho zástupce „dne 12. 11. 2025 nahlížel do spisu vedeného u Městského soudu v Praze, kde ale narazil na úřední záznam Nejvyššího soudu, ze kterého lze dovodit, že pouze některé dokumenty byly zařazovány do hlavního spisu, některé ale zřejmě zůstávaly v pomocném spisu. S ohledem na to, že žadatel zvažuje podání stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva, žádá, aby mu bylo umožněno v rámci toho, že by namítal pochybení v postupu Nejvyššího soudu seznámit se rovněž s obsahem pomocného spisu, který je veden u Nejvyššího soudu v souvislosti s jím podaným dovoláním (řešeno pod sp. zn. 6 Tdo 1123/2024) s ohledem na brzy končící lhůtu pro podání stížnosti k ESLP žadatel žádá, aby mu nahlížení do spisu bylo umožněno dne 20. 11. 2025 od 9 hodin.“ 6. Dalším podáním ze dne 15. 11. 2025 odsouzený, prostřednictvím svého zmocněnce, Mgr. Davida Zahumenského, advokáta, požádal Nejvyšší soud o změnu termínu (který si sám určil) k nahlížení do spisu Nejvyššího soudu. Nově pak požádal, aby mu bylo umožněno nahlížet do spisu Nejvyššího soudu dne 21. 11. 2025 od 9 hodin, a to z důvodu „jiné povinnosti u soudu v Praze“. Dále zdůraznil, že pokud je u Nejvyššího soudu vedeno více spisů v souvislosti s dovoláním, které Nejvyšší soud řešil pod sp. zn. 6 Tdo 1123/2024, žádá odsouzený, aby mu bylo umožněno nahlížení do všech takových spisů. 7. Na tuto další žádost odsouzeného reagoval Nejvyšší soud přípisem ze dne 19. 11. 2025, ve kterém odsouzenému, resp. jeho zmocněnci, sdělil, že podle § 73 kancelářského a spisového řádu Nejvyššího soudu není pomocný spis soudním spisem v pravém slova smyslu, nýbrž obsahuje kopie dokumentů obsažených v procesním spise, které jsou nezbytné pro rozhodovací činnost Nejvyššího soudu. Současně též odkázal na komentářovou literaturu, podle které se právo nahlížet do spisu nevztahuje na tento druh spisů, které jsou vnitřní pracovní pomůckou. Podle Nejvyššího soudu tak ve věci odsouzeného nemohla nastat situace, kdy by pomocný spis obsahoval listiny neuvedené v procesním spisu. Nejvyšší soud zmocněnci odsouzeného dále sdělil, že pokud se odsouzený domáhá možnosti nahlížet do všech pomocných spisů vztahujících se k předmětné trestní věci, podle pokynu předsedy senátu byla v pomocném spise vedeném pod sp. zn. 6 Tdo 1123/2024 žurnalizována podání od 18. 12. 2024, aby se předešlo nadbytečnému kopírování stejných podání do několika dalších pomocných spisů vzniklých v důsledku vrácení věci soudu prvního stupně bez meritorního rozhodnutí ve věci. Tímto pokynem bylo pouze upraveno, jakým způsobem budou žurnalizována podání odsouzeného od konkrétního data. Tento postup z podstaty věci ovšem neměl a ani nemohl mít vliv na obsah procesního spisu, do kterého byly vkládány všechny listiny nehledě na interní pokyny ohledně spisu pomocného. Závěrem Nejvyšší soud uvedl, že za této situace a s přihlédnutím k § 115 kancelářského a spisového řádu Nejvyššího soudu nelze povolit nahlížení do předmětného pomocného spisu. 8. Dalším podáním odsouzeného ze dne 28. 11. 2025 označeným jako „Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu ve věci nahlížení do spisů vedených u Nejvyššího soudu – podle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích“, které učinil prostřednictvím svého zmocněnce, Mgr. Davida Zahumenského, advokáta, odsouzený především trvá na tom, aby mu Nejvyšší soud umožnil nahlížení do spisů, neboť nahlížení do spisu obecně je jednou ze složek práva na obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Na podporu své argumentace odsouzený cituje z judikatury Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“). Kancelářský a spisový řád Nejvyššího soudu tedy podle jeho názoru nemůže právo na nahlížení do spisu odsouzenému omezit, „a to ani za situace, kdy by důvodem pro požadavek nahlížení do spisu byla pouze skutečnost, že pro zpracování hodnocení šancí na podání stížnosti k ESLP je pro obhájce jednodušší nahlížet do spisu u Nejvyššího soudu, tak není důvod takové žádosti nevyhovět. Ve věci žadatele je navíc nahlížení do spisu u soudu I. stupně komplikováno řízením o návrhu na obnovu řízení, jakož i skutečností, že spisový materiál je velmi obsáhlý. V nyní řešené věci ale žadatel rovněž uvedl, že jeho cílem je ověřit, co bylo zakládáno do jednotlivých spisů u Nejvyššího soudu v souvislosti s jím podaným dovoláním. Jak žadatel zjistil z přípisu, který se nachází u soudu I. stupně, v souvislosti s podaným dovoláním byly u Nejvyššího soudu vedeny hned 3 spisy: 6 TDO 489 / 2024, 6 TDO 545 / 2024, 6 TDO 1123 / 2024. To ale ze spisu, které je veden u MS v Praze zřejmé není. Z přípisu, který se ve spise u MS Praha nachází je zřejmé, že rozsah dokumentů v těchto spisech se různí. Žadatel si chce ověřit, co je v jednotlivých spisech Nejvyššího soudu (které všechny byly založeny v souvislosti s jím podaným a doplňovaným dovoláním, vedeno. A to v souvislosti se stížností k Evropskému soudu pro lidská práva. Stěžovatel má za to, že postupem Nejvyššího soudu je omezováno jeho právo na obhajobu a právo podat stížnost k ESLP.“ 9. Z uvedených důvodů odsouzený navrhuje, aby Nejvyššímu soudu bylo uloženo umožnit odsouzenému nahlížet do spisů tohoto soudu vedených pod sp. zn. 6 Tdo 489/2024, 6 Tdo 545/2024, 6 Tdo 1123/2024, a to ve lhůtě do 3. 12. 2025. 10. Nejvyšší soud, který je příslušný k projednání návrhu podle § 174a odst. 4 zákona o soudech a soudcích, po prostudování předloženého spisového materiálu dospěl k závěru, že návrh odsouzeného na určení lhůty k provedení procesního úkonu Nejvyšším soudem není důvodný. 11. Podle § 174a odst. 1 zákona o soudech a soudcích platí, že má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení (dále jen „návrh na určení lhůty“). Z § 174a odst. 2 věty druhé zákona o soudech a soudcích plyne, že z návrhu musí být patrno, kdo jej podává (dále jen „navrhovatel“), o jakou věc a jaký procesní úkon se jedná, v čem jsou podle navrhovatele spatřovány průtahy v řízení a čeho se navrhovatel domáhá; dále musí návrh obsahovat označení soudu, vůči němuž směřuje, musí být podepsán a datován. 12. Příslušný soud následně rozhoduje o návrhu na určení lhůty usnesením. Návrh odmítne, byl-li podán někým, kdo není k jeho podání oprávněn, anebo jestliže navrhovatel neopravil nebo nedoplnil řádně návrh v určené lhůtě, jinak o něm rozhodne bez jednání do dvaceti pracovních dnů ode dne, kdy mu byla věc předložena nebo kdy byl návrh řádně opraven nebo doplněn (§ 174a odst. 6 zákona o soudech a soudcích). Pokud soud, vůči němuž návrh na určení lhůty směřuje, již procesní úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v řízení, učinil, příslušný soud návrh zamítne; stejně tak postupuje, dospěje-li k závěru, že k průtahům v řízení nedochází (§ 174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích). Nestanoví-li zákon o soudech a soudcích jinak, použijí se pro řízení o návrhu na určení lhůty přiměřeně ustanovení části první a části třetí občanského soudního řádu (§ 174a odst. 5 věta druhá zákona o soudech a soudcích). 13. V této souvislosti Nejvyšší soud dále připomíná, že řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v § 174a zákona o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, jež je zakotveno zejména v čl. 38 odst. 2 Listiny, do řízení probíhajícího před soudem. Nejedná se přitom o občanské soudní řízení, o trestní řízení soudní nebo o soudní řízení správní, nýbrž o řízení tzv. sui generis, jehož smysl spočívá v tom, že příslušný soud nařídí na návrh účastníka (toho, kdo je stranou řízení) soudu, vůči němuž tento návrh směřuje, aby ve stanovené lhůtě provedl procesní úkon, u něhož dochází v řízení k průtahům, čímž bude současně zabráněno dalším průtahům, k nimž by mohlo ve vztahu k tomuto procesnímu úkonu v rámci vedeného řízení dojít. 14. Současně je třeba vzít v úvahu skutečnost, že soudnictví v České republice vykonávají nezávislé soudy, přičemž soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí (srov. čl. 81 a čl. 82 odst. 1 Ústavy České republiky a § 1 zákona o soudech a soudcích). Za tohoto stavu tak mimo jiné platí, že nikdo nesmí, nestanoví-li zákon jinak, zasahovat do nezávislé rozhodovací činnosti soudů a soudců, což platí i ve vztazích mezi soudy a soudci při projednávání a rozhodování jednotlivých sporů a jiných právních věcí. 15. Nejvyšší soud v návaznosti na výše uvedená zákonná východiska a dosavadní průběh řízení přezkoumal všechny významné skutečnosti vztahující se k podanému návrhu odsouzeného a dospěl k závěru, že v rámci postupu Nejvyššího soudu k žádným průtahům nedošlo. 16. Odsouzený se domáhá, aby bylo Nejvyššímu soudu uloženo umožnit mu nahlížet do tzv. pomocných spisů tohoto soudu vedených pod sp. zn. 6 Tdo 489/2024, 6 Tdo 545/2024 a 6 Tdo 1123/2024. Odsouzenému, resp. jeho zmocněnci, bylo opakovaně Nejvyšším soudem sděleno, že tento soud v dovolacím řízení vede pouze tzv. pomocné spisy, které však nejsou soudním spisem, neboť obsahují toliko kopie dokumentů obsažených v procesním spise, které jsou nezbytné pro rozhodovací činnost Nejvyššího soudu, a z tohoto důvodu se do pomocných spisů nenahlíží. Tomuto závěru nelze ničeho relevantního vytknout, neboť zcela odpovídá zejména § 73 odst. 1, 7 a § 115 odst. 3 kancelářského a spisového řádu Nejvyššího soudu, sp. zn. S 20/2018 (dále jen „řád“), jehož účelem je upravit výkon spisové služby a organizaci práce na Nejvyšším soudu, činnosti a postupy soudních oddělení při výkonu soudnictví, jakož i ostatní kancelářské a spisové činnosti všech úseků soudu. Tímto řádem jsou povinni se řídit všichni zaměstnanci, kteří jsou v pracovněprávním vztahu k Nejvyššímu soudu, stejně tak soudce tohoto soudu, včetně soudce dočasně přiděleného, a asistent soudce Nejvyššího soudu (srov. § 1 řádu). Současně lze opakovaně připomenout, že odborná literatura k problematice nahlížení do tzv. pomocného spisu v řízení o dovolání výslovně uvádí, že na tyto spisy se právo nahlížet do spisů podle § 65 tr. řádu nevztahuje, neboť se jedná toliko o vnitřní pracovní pomůcky Nejvyššího soudu, které obsahují jen kopie či opisy rozhodnutí ze základního spisu a pracovní materiály tohoto soudu (srov. ŠÁMAL, P., GŘIVNA, T. In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 704). 17. S ohledem na výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud podle § 174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích rozhodl tak, že návrh odsouzeného M. M. ze dne 28. 11. 2025 na určení lhůty Nejvyššímu soudu k provedení procesního úkonu v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 T 2/2019, jako nedůvodný zamítl. 18. Současně bylo rozhodnuto podle ustanovení § 174a odst. 5 věty druhé zákona o soudech a soudcích a § 151 odst. 1 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení, a to tak, že odsouzený M. M. jako navrhovatel nemá ve smyslu ustanovení § 174a odst. 8 věty druhé a contrario zákona o soudech a soudcích právo, aby mu stát nahradil náklady, které mu v tomto řízení případně vznikly. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 17. 12. 2025 JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu