Plný text
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu Zpět na list Nové hledání 11 Tvo 18/2025 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 12. 2025 Spisová značka:11 Tvo 18/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:11.TVO.18.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vazba předstižná Dotčené předpisy:§ 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:20. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tvo 18/2025-1046 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 12. 2025 o stížnosti obžalovaného F. N., t. č. ve výkonu vazby ve Vazební věznici Praha Ruzyně, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 11. 2025, č. j. 7 To 105/2025-1024, takto: Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obžalovaného F. N. zamítá. Odůvodnění: 1. V záhlaví označeným usnesením rozhodl Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) o odvolání obžalovaného F. N. (dále jen „obžalovaný“) proti rozsudku Krajského soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 26. 6. 2025, č. j. 5 T 29/2025-896, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d) tr. řádu z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušil (výrok I.) a podle § 259 odst. 1 tr. řádu věc vrátil soudu prvního stupně, aby v ní učinil rozhodnutí nové (výrok II.) a dále podle § 72 odst. 1, 4 tr. řádu obžalovaného ponechal z důvodu § 67 písm. c) tr. řádu i nadále ve vazbě (výrok III.). 2. V odůvodnění týkajícím se výroku pod bodem III. tohoto rozhodnutí, odvolací soud (mimo jiné) uvedl, že dospěl k závěru, že u obžalovaného jsou i nadále dány důvody tzv. vazby předstižné podle § 67 písm. c) tr. řádu s tím, že hrozí obava, že obžalovaný bude trestnou činnost opakovat. Odvolací soud v tomto ohledu předně odkázal na odůvodnění všech předchozích souvisejících rozhodnutí o vazbě, která ani postupem času neztratila nic na své aktuálnosti a zdůraznil, že obžalovaný byl v minulosti šestnáctkrát soudně trestán v České republice, třikrát ve Spolkové republice Německo a jedenkrát v Rakouské republice, a to i pro majetkovou trestnou činnost páchanou zjevně za účelem osobního obohacení, přičemž nyní žalovaného jednání se měl dopustit ve lhůtě podmíněného propuštění ze souhrnného trestu uloženého rovněž za trestný čin krádeže. Tento fakt činí podle odvolacího soudu z obžalovaného speciálního recidivistu, navíc se měl nyní podle obžaloby dopustit zvlášť závažného zločinu obecného ohrožení, což výrazně zvyšuje závažnost jeho jednání a důvodnou obavu z dalšího páchání této velmi pravděpodobně rovněž finančně motivované trestné činnosti. Podle odvolacího soudu tedy hrozí, že v případě propuštění obžalovaného z vazby na svobodu bude tento opakovat obdobné jednání, neboť jeho trestní minulost, osobnostní výbava a dosud nezjištěný objednavatel nejzávažnějšího trestného činu zakládá možnost opakování trestné činnosti s majetkovým podtextem (srov. body 43 až 45 napadeného usnesení). 3. K možnosti nahrazení vazby jiným opatřením odvolací soud zejména uvedl, že propuštěním obžalovaného na svobodu přitom hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání, kterým je náležité a včasné zjištění trestných činů, resp. v dané věci zvlášť závažného zločinu, a zamezení obžalovanému v páchání další trestné činnosti. S ohledem na charakter, povahu a závažnost projednávané trestné činnosti a na osobu obžalovaného a způsob jeho života nepřichází v současné fázi trestního řízení v úvahu ani nahrazení vazby jiným, smysluplným zajišťovacím institutem podle § 73 odst. 1 trestního řádu. Proto bylo odvolacím soudem rozhodnuto o ponechání obžalovaného i nadále ve vazbě (srov. bod 47 napadeného usnesení). 4. Proti výroku pod bodem III. citovaného usnesení odvolacího soudu podal obžalovaný v rámci veřejného zasedání konaného u odvolacího soudu dne 25. 11. 2025 stížnost, kterou následně odůvodnil podáním ze dne 7. 12. 2025. V odůvodnění svého řádného opravného prostředku obžalovaný předně shrnuje dosavadní průběh řízení a dále vyjadřuje nesouhlas a nespokojenost s provedeným dokazováním a jeho hodnocením soudem prvního stupně. Konkrétně se obžalovaný kriticky vyjadřuje k jednotlivým důkazům, které blíže rozebírá a sám hodnotí. Připomíná, že nepřímé důkazy musí tvořit ve svém souhrnu logickou a ničím nenarušenou soustavu, ze které je možné vyvodit toliko jediný závěr. Taková situace však podle tvrzení obžalovaného v jeho trestní věci nenastala, a přesto byl soudem prvního stupně odsouzen. Obžalovaný v této části uzavírá, že byl odsouzen pouze pro svou kriminální minulost a uvedeným postupem byla porušena zásada presumpce neviny. V další části odůvodnění stížnosti obžalovaný uvádí, že prosil veškeré soudy o propuštění z vazby, a to především z důvodu, aby se měl možnost obhájit a dodat důkazy o své nevině. Konstatuje, že i díky tomuto případu ztratil iluze o spravedlivém procesu, kde je potřeba pachatele usvědčit. Podle jeho názoru postačila k jeho odsouzení pouhá pravděpodobnost ve spojení s jeho kriminální minulostí. Obžalovaný opětovně zdůrazňuje, že při „této důkazní nouzi“ neměl být odsouzen, ale již jednou ho soud prvního stupně přesvědčil o opaku. Žádá (zřejmě odvolací soud – pozn. Nejvyššího soudu), zda by bylo možné „nějak můj případ dozorovat, aby se nestalo, že bych byl opět odsouzen bez důkazů, motivů a svědků“. Zcela na závěr odůvodnění stížnosti obžalovaný uvádí, že pokud by byl z vazby propuštěn, slibuje, že se bude dostavovat včas na veškerá jednání, disponuje datovou schránkou, bydlel by nadále se svou partnerkou v bydlišti, kde bydlel do doby, než byl vzat do vazby, a má zajištěno zaměstnání. 5. Nejvyšší soud jako přezkumný orgán nejprve posoudil, zda zákon podání stížnosti v tomto případě připouští, zda byla podána řádně, včas a oprávněnou osobou, načež zjistil, že tyto zákonné podmínky pro přezkoumání napadeného usnesení odvolacího soudu jsou splněny. Následně proto v souladu s revizním principem prověřil správnost výroku III. napadeného usnesení podle § 147 odst. 1 tr. řádu, tedy přezkoumal jeho správnost, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost obviněného není důvodná. 6. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že předmětem tohoto řízení je toliko rozhodování o stížnosti obžalovaného proti výroku III. napadeného usnesení odvolacího soudu (jak ostatně odvolací soud správně v poučení o opravném prostředku uvedl), neboť proti ostatním výrokům (I. a II.) není stížnost přípustná. 7. Z obsahu předloženého trestního spisu je zřejmé, že v dané trestní věci probíhalo odvolací řízení, a byla tak podle § 72 odst. 4 tr. řádu, s ohledem na běh vazební lhůty, založena příslušnost odvolacího soudu k rozhodování o otázce dalšího trvání vazby obžalovaného. 8. O dalším trvání vazby obžalovaného rozhodl odvolací soud tak, že podle § 72 odst. 1, 4 tr. řádu se obžalovaný i nadále ponechává ve vazbě z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) tr. řádu (výrok III. napadeného usnesení). 9. Jde-li o průběh řízení předcházejícího vydání napadeného usnesení, může Nejvyšší soud s ohledem na obsah spisu konstatovat, že v trestní věci obžalovaného byla dodržena ustanovení upravující periodický přezkum dalšího trvání vazby (§ 72 odst. 1 a 3 tr. řádu). Dále Nejvyšší soud z předloženého trestního spisu zjistil, že u obžalovaného je od počátku jeho trestního stíhání dán vazební důvod uvedený v § 67 písm. c) tr. řádu. Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze podal obžalobu k soudu prvního stupně dne 29. 4. 2025 (č. l. 719). Naposledy rozhodl soud prvního stupně o ponechání obžalovaného ve vazbě, a to při nezměněných vazebních důvodech, usnesením ze dne 19. 8. 2025, č. j. 5 T 29/2025-931. Proti tomuto usnesení podal obžalovaný řádný opravný prostředek. Usnesením odvolacího soudu ze dne 16. 9. 2025 byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu stížnost obžalovaného zamítnuta a usnesení soudu prvního stupně o ponechání obžalovaného ve vazbě z důvodu § 67 písm. c) tr. řádu tak nabylo právní moci. Odvolací soud rozhodoval o dalším trvání vazby ve veřejném zasedání dne 25. 11. 2025, obžalovaného vyslechl též k okolnostem podstatným pro účely rozhodnutí a o dalším trvání vazby. Je tedy zřejmé, že odvolací soud rozhodl plně v souladu se lhůtami stanovenými trestním řádem. 10. Nejvyšší soud též nezjistil v projednávané trestní věci žádné průtahy v postupu odvolacího soudu, které by měly negativní vliv na délku trvání vazby. Odvolacímu soudu byla předmětná trestní věc předložena soudem prvního stupně dne 28. 8. 2025, a to jednak k rozhodnutí o odvolání obžalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 26. 6. 2025, č. j. 5 T 29/2025-896, jednak k rozhodnutí o stížnosti obžalovaného proti usnesení soudu prvního stupně o jeho ponechání ve vazbě ze dne 19. 8. 2025, č. j. 5 T 29/2025-931. Z obsahu spisu přitom vyplývá, že odvolací soud činil potřebné úkony, aby ve věci mohl rozhodnout (srov. zejména č. l. 948). Dne 8. 10. 2025 vydal předseda senátu odvolacího soudu pokyn k nařízení veřejného zasedání (č. l. 975), které se konalo dne 25. 11. 2025. Konkrétní délku trvání vazby v řízení před soudem u obžalovaného tedy není možné považovat za nepřiměřeně dlouhou, a to především s ohledem na charakter trestné činnosti, z jejíhož spáchání je tento i nadále důvodně podezřelý. 11. Podle § 67 písm. c) tr. řádu platí, že obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil, a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný, a s ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením, zejména uložením některého z předběžných opatření. 12. Nejvyšší soud se po prostudování předloženého trestního spisu s výše uvedenými závěry odvolacího soudu ztotožnil, neboť důvody vedoucí k ponechání obžalovaného ve vazbě tento soud dostatečným způsobem vymezil, přičemž srozumitelně objasnil, které skutečnosti jej k jeho závěrům vedly. Za tohoto stavu tak nelze uvedeným závěrům odvolacího soudu vytknout žádného zásadního pochybení. 13. Nejvyšší soud po provedeném přezkumu jako správnou a zákonnou shledává též argumentaci odvolacího soudu co do konkrétních skutečností, které spolu s povahou a závažností trestné činnosti, která je obžalovanému kladena za vinu, odůvodňují naplnění vazebního důvodu podle § 67 písm. c) tr. řádu, neboť i nadále existuje důvodná obava, že by obžalovaný v případě propuštění na svobodu mohl trestnou činnost opakovat. Za tohoto stavu tedy nelze prezentovaným závěrům odvolacího soudu ničeho podstatného vytknout. 14. Co do dalších zákonných požadavků obsažených v § 67 tr. řádu Nejvyšší soud konstatuje, že i za aktuální procesní situace dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který je obžalovaný trestně stíhán, resp. jeho podstatná část, byl spáchán, tento vykazuje všechny znaky žalovaného trestného činu obecného ohrožení podle § 272 tr. zákoníku a jsou též dány zřejmé důvody k podezření, že se tohoto dopustil obžalovaný. Jako správný též Nejvyšší soud shledává závěr odvolacího soudu o tom, že v případě obžalovaného není v současné době možné účelu vazby (tj. předejití dalšímu páchání trestné činnosti ze strany obžalovaného) dosáhnout jinými prostředky či opatřeními ve smyslu § 73 a § 73a tr. řádu nebo některým z předběžných opatření uvedených v § 88c tr. řádu. 15. Nejvyšší soud tedy závěrem konstatuje, že neshledal stížnost obžalovaného proti napadené části usnesení odvolacího soudu důvodnou, a proto ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl. 16. Pokud jde o námitky obžalovaného stran provedeného dokazování v hlavním líčení, procesního postupu soudu prvního stupně a dalších otázek souvisejících s meritorním rozhodnutím v nyní projednávané trestní věci, pak platí, že těmito se Nejvyšší soud na podkladě podané stížnosti nemohl zabývat. Je tomu tak proto, neboť zcela vybočují z předmětu stížnostního řízení a obžalovaný se jejich prostřednictvím de facto domáhá přehodnocení důkazů provedených v hlavním líčení, kdy taková činnost Nejvyššímu soudu v řízení o stížnosti proti výroku pod bodem III. usnesení odvolacího soudu, jímž bylo (toliko) rozhodnuto, že se obžalovaný podle § 72 odst. 1, 4 tr. řádu z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) tr. řádu i nadále ponechává ve vazbě, nepřísluší. V této souvislosti Nejvyšší soud zdůrazňuje, že s ohledem na aktuální procesní situaci se bude uvedenými otázkami opětovně zabývat soud prvního stupně. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 17. 12. 2025 JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu