Plný text
11 Tvo 2/2026-444
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 1. 2026 o stížnosti obžalovaného D. P., t. č. ve výkonu vazby ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 11. 2025, č. j. 4 Ntd 1/2025-401, takto:
Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obžalovaného D. P. zamítá.
Odůvodnění:
1. V záhlaví označeným usnesením rozhodl Vrchní soud v Olomouci (dále jen „vrchní soud“) podle § 72 odst. 1, 4 tr. ř. o ponechání obžalovaného D. P. (dále jen „obžalovaný“) ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. ř.
2. V odůvodnění tohoto usnesení vrchní soud (stručně řečeno) nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a prezentoval právní úpravu a závěry judikatury Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva týkající se rozhodování o dalším trvání vazby. Dále k podmínkám pro konání neveřejného zasedání zdůraznil, že obžalovaný k jeho dotazu sdělil, že nežádá provedení vazebního zasedání. Pokud se týká rozhodování o dalším trvání vazby, uvedl, že u obžalovaného jsou i nadále dány důvody tzv. vazby útěkové podle § 67 písm. a) tr. ř. a tzv. vazby předstižné podle § 67 písm. c) tr. ř. Důvody tzv. útěkové vazby vrchní soud shledal zejména v tom, že obžalovaný je ohrožen vysokým trestem, je bez zaměstnání a bez stálého bydliště a není tak k určitému místu pobytu vázán žádnými pevnějšími osobními či pracovními vazbami. Vrchní soud u obžalovaného shledal také konkrétní okolnosti, které zakládají důvod tzv. vazby předstižné. Podle vrchního soudu tento vazební důvod spočívá především v obavě, že obžalovaný v případě propuštění na svobodu bude opakovat trestnou činnost, pro kterou je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, popř. vykoná trestný čin, kterým hrozil. Pro tento závěr podle vrchního soudu svědčí zejména způsob spáchání žalované trestné činnosti a osobní charakteristika obžalovaného. Uvedený závěr vrchní soud odůvodňuje znaleckým posudkem a výpovědí MUDr. Marty Holanové, znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, když prezentuje konkrétní zjištění o tom, že obžalovaný je osobou impulzivní, který prožíval různé dramatické situace, v jejichž rámci se dopouštěl různého typu násilí a výtržností, a to zejména pod vlivem návykových látek. Preferoval pervitin v rámci abusu těchto látek, má však zkušenost se všemi pro něj dostupnými návykovými látkami, je sice schopen od těchto látek abstinovat, ale k tomu musí být dostatečně motivovaný. Nikdy v minulosti netrpěl psychotickou poruchou, jedná se o osobnost nekultivovanou, emočně, psychicky a sociálně nezralou s neukončeným procesem socializace. K osobě obžalovaného vrchní soud dále konstatoval, že má v opise rejstříku trestů dva záznamy, předmětné trestné činnosti se měl dopustit v době podmíněného odsouzení. Závěrem vrchní soud shrnul důvody pro další trvání vazby obžalovaného a konstatoval, že vazbu nebylo možné v době jeho rozhodování nahradit jinými opatřeními.
3. Proti usnesení vrchního soudu podal obžalovaný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Olgy Lepkové, advokátky, stížnost. V odůvodnění svého řádného opravného prostředku obžalovaný předně shrnuje dosavadní průběh řízení a dále vyjadřuje nesouhlas a nespokojenost s provedeným dokazováním. Konkrétně obžalovaný rozporuje část jednání, které je mu kladeno za vinu, kriticky se vyjadřuje k jednotlivým důkazům, které blíže rozebírá a sám hodnotí. To zejména činí ve vztahu k znaleckému posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, který se týká zranění poškozeného F., ale i znaleckému posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který se zabývá hodnocením jeho osoby. Shrnuje, že není osobou nebezpečnou, je schopen plné sebekontroly, a to včetně rozhodnutí o užívání, resp. neužívání alkoholu nebo drog. Uvádí, že je aktuálně stále hlášen k pobytu ve svém bytě, který prodal, ale pokud bude propuštěn z vazby na svobodu, bude žít se svou přítelkyní, bude v kontaktu se svojí babičkou, u které by mohl přechodně bydlet. Obžalovaný též uvádí, že i díky vazbě získal náhled na své chování, které vedlo k jeho trestnímu stíhání, nemá žádný zájem „na starých kontaktech“, plně spolupracuje ve věci prodejců a uživatelů drog a hodlá spolupracovat s policií. Dokazování podle jeho názoru „v této věci již proběhlo a v podstatě skončilo, současně nebylo prokázáno ani jen částečně potvrzeno, že by jeho pobyt na svobodě byl jakkoliv nebezpečný, vzhledem k tomu, že právě v XY má tu rodinu, s níž trvale komunikuje zejména babičku i novou přítelkyni u níž by mohl bydlet a také předběžný slib zaměstnání.“ Závěrem obžalovaný navrhuje, aby byl propuštěn z vazby na svobodu.
4. Nejvyšší soud jako přezkumný orgán nejprve posoudil, zda zákon podání stížnosti v tomto případě připouští, zda byla podána řádně, včas a oprávněnou osobou, načež zjistil, že tyto zákonné podmínky pro přezkoumání napadeného usnesení vrchního soudu jsou splněny. Následně proto v souladu s revizním principem prověřil správnost napadeného usnesení vrchního soudu podle § 147 odst. 1 tr. ř., tedy přezkoumal jeho správnost, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost obžalovaného není důvodná.
5. Z obsahu předloženého trestního spisu je zřejmé, že v dané trestní věci bylo usnesením vrchního soudu ze dne 29. 10. 2025, č. j. 4 Ntd 1/2025-392, podle § 24 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto tak, že k projednání trestní věci obžalovaného, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 14 T 132/2025, je příslušný Krajský soud v Brně. S ohledem na běh vazební lhůty tedy byla podle § 72 odst. 4 tr. ř. (per analogiam) založena příslušnost vrchního soudu k rozhodování o otázce dalšího trvání vazby obžalovaného. 6. Jde-li o průběh řízení předcházejícího vydání napadeného usnesení, může Nejvyšší soud s ohledem na obsah spisu konstatovat, že v trestní věci obžalovaného byla dodržena ustanovení upravující periodický přezkum dalšího trvání vazby (§ 72 odst. 1 a 3 tr. ř). Dále Nejvyšší soud z předloženého trestního spisu zjistil, že u obžalovaného jsou od počátku jeho trestního stíhání dány vazební důvody uvedené v § 67 písm. a), c) tr. ř. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Blansku podal obžalobu k Okresnímu soudu v Blansku dne 29. 7. 2025 (č. l. 339). Naposledy rozhodl Okresní soud v Blansku o ponechání obžalovaného ve vazbě, a to při nezměněných vazebních důvodech, usnesením ze dne 25. 8. 2025, č. j. 14 T 132/2025-367, které nabylo právní moci téhož dne. Vrchní soud rozhodoval o dalším trvání vazby v neveřejném zasedání, neboť obžalovaný výslovně prohlásil, že nežádá provedení vazebního zasedání (č. l. 398). Je tedy zřejmé, že vrchní soud rozhodl plně v souladu se lhůtami stanovenými trestním řádem.
7. Nejvyšší soud též nezjistil v projednávané trestní věci žádné průtahy v postupu vrchního soudu, které by měly negativní vliv na délku trvání vazby. Vrchnímu soudu byla předmětná trestní věc předložena Okresním soudem v Blansku dne 17. 10. 2025, a to k projednání návrhu tohoto soudu na vydání rozhodnutí podle § 24 odst. 1 tr. ř. Z obsahu spisu přitom vyplývá, že vrchní soud činil potřebné úkony, aby ve věci mohl rozhodnout (srov. zejména č. l. 392 až 399). Konkrétní délku trvání vazby v řízení před soudem u obžalovaného tedy není možné považovat za nepřiměřeně dlouhou, a to především s ohledem na charakter trestné činnosti, z jejíhož spáchání je tento i nadále důvodně podezřelý. 8. Podle § 67 písm. a), c) tr. ř. platí, že obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest, že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil, a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný, a s ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením, zejména uložením některého z předběžných opatření. 9. Nejvyšší soud se po prostudování předloženého trestního spisu s výše uvedenými závěry vrchního soudu ztotožnil, neboť důvody vedoucí k ponechání obžalovaného ve vazbě tento soud dostatečným způsobem vymezil, přičemž srozumitelně a velmi podrobně objasnil, které konkrétní skutečnosti jej k jeho závěrům vedly. Za tohoto stavu tak nelze uvedeným závěrům vrchního soudu vytknout žádného pochybení (srov. body 8 až 17 napadeného usnesení).
10. Jako správnou a zákonnou shledává též argumentaci vrchního soudu co do konkrétních skutečností, které spolu s povahou a závažností trestné činnosti, která je obžalovanému kladena za vinu, odůvodňují naplnění vazebních důvodů podle § 67 písm. a), c) tr. ř., neboť i nadále existuje důvodná obava, že by obžalovaný v případě propuštění na svobodu mohl uprchnout či se skrývat, aby se tak trestnímu stíhání, případně trestu vyhnul nebo by mohl trestnou činnost opakovat. Za tohoto stavu tedy nelze prezentovaným závěrům vrchního soudu ničeho podstatného vytknout. Na tomto závěru nemůže ničeho změnit ani stížnostní argumentace obžalovaného týkající se zejména naplnění vazebního důvodu podle § 67 písm. c) tr. ř., neboť skutečnosti a závěry uvedené vrchním soudem v napadeném usnesení plně odpovídají provedenému dokazování v hlavním líčení, které konal Okresní soud v Blansku (srov. zejména bod 13. usnesení vrchního soudu a protokol z hlavního líčení založený na č. l. 381 verte a násl.).
11. Co do dalších zákonných požadavků obsažených v § 67 tr. ř. Nejvyšší soud konstatuje, že i za aktuální procesní situace dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který je obžalovaný trestně stíhán, byl spáchán, tento vykazuje všechny znaky žalovaných trestných činů, a jsou též dány zřejmé důvody k podezření, že se tohoto dopustil obžalovaný. Jako správný též Nejvyšší soud shledává závěr vrchního soudu o tom, že v případě obžalovaného není v současné době možné účelu vazby (tj. předejití útěku a dalšímu páchání trestné činnosti ze strany obžalovaného) dosáhnout jinými prostředky či opatřeními ve smyslu § 73 a § 73a tr. ř. nebo některým z předběžných opatření uvedených v § 88c tr. řádu.
12. Nejvyšší soud tedy závěrem konstatuje, že neshledal stížnost obžalovaného proti usnesení vrchního soudu důvodnou, a proto ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. 13. Pokud jde o námitky obžalovaného stran provedeného dokazování v hlavním líčení a dalších otázek souvisejících s meritorním rozhodnutím v nyní projednávané trestní věci, pak platí, že těmito se Nejvyšší soud na podkladě podané stížnosti nemohl zabývat. Je tomu tak proto, neboť zcela vybočují z předmětu stížnostního řízení a obžalovaný se jejich prostřednictvím de facto domáhá přehodnocení důkazů provedených v hlavním líčení, kdy taková činnost Nejvyššímu soudu v řízení o stížnosti proti výroku napadeného usnesení vrchního soudu, jímž bylo (toliko) rozhodnuto, že se obžalovaný z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. ř. i nadále ponechává ve vazbě, nepřísluší. V této souvislosti Nejvyšší soud zdůrazňuje, že s ohledem na aktuální procesní situaci se bude uvedenými otázkami zabývat soud prvního stupně – Krajský soud v Brně. Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 1. 2026
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.