14 To 97/2020

Plný text

Vrchní soud v Praze zamítl jako nedůvodnou stížnost vyžádané osoby proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 7. 2020, č. j. 1 Nt 16/2020-140.

I. Dosavadní průběh řízení

1. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 7. 2020, č. j. 1 Nt 16/2020-140, bylo rozhodnuto, že podle § 205 odst. 1 zák. č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, vyžádaný E. B. se předává na základě evropského zatýkacího rozkazu vydaného Státním zastupitelstvím ve Vídni dne 27. 1. 2020, sp. zn. 39 St 230/19d, do Rakouské republiky k trestnímu stíhání pro trestný čin organizované krádeže spáchané vloupáním a živnostenským způsobem podle § 127, § 129 odst. 2, § 130 odst. 3 a § 15 rakouského trestního zákoníku.

2. Dalším výrokem shora uvedeného usnesení bylo rozhodnuto, že podle § 206 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, se předběžná vazba vyžádaného E. B. přeměňuje na vazbu předávací.

3. Podle odůvodnění shora uvedeného usnesení Krajský soud v Plzni na základě důkazů provedených ve veřejném zasedání neshledal, že by předání k trestnímu stíhání bránila některá z překážek uvedených v § 205 odst. 2 zák. č. 104/2013 Sb. Výrok o přeměně předběžné vazby na vazbu předávací obligatorně navazuje na výrok o předání.

II. Stížnost

4. Proti shora uvedenému usnesení podal vyžádaný ihned po jeho vyhlášení stížnost, kterou následně odůvodnil tak, že mu usnesení nebylo doručeno v překladu do slovenského jazyka a soud podle jeho názoru nerozhodl ve stanovené lhůtě 60 dnů; z těchto důvodů měl být z předběžné vazby propuštěn.

III. Důvodnost stížnosti

5. Vrchní soud v Praze na podkladě řádně a včas podané stížnosti přezkoumal oba výroky napadeného usnesení, jakož i řízení, které jeho vyhlášení předcházelo a jak vyplývá z dále uvedeného, neshledal stížnost důvodnou.

6. V řízení o návrhu státního zástupce na předání vyžádaného k trestnímu stíhání do Rakouska na základě zmíněného evropského zatýkacího rozkazu a přeměnu předběžné vazby ve vazbu předávací postupoval Krajský soud v Plzni v souladu se zákonem; veřejné zasedání se konalo za přítomnosti vyžádaného a ustanoveného obhájce a v jeho průběhu byla plně respektována práva vyžádaného, která má v rámci řízení o předání, včetně práva na obhajobu. Vyžádanému, který na rozdíl od předchozího vyjádření v přípravném řízení, že českému jazyku dobře rozumí, byl k jeho námitce, že naopak tímto jazykem nehovoří a nezná jej, ustanoven tlumočník do a ze slovenštiny a dokonce mu byl do tohoto jazyka i přeložen zmíněný návrh státního zástupce. S pomocí tlumočníka se tak mohl vyžádaný k návrhu na rozhodnutí o předání do Rakouska vyjádřit, stejně jako mohl uplatnit námitky k prováděným důkazům, případně navrhovat provedení důkazů dalších. V řízení, které předcházelo vyhlášení stížností napadeného usnesení, nedošlo k žádné procesní vadě, která by mohla odůvodnit jeho zrušení.

7. Za takovou vadu nelze považovat ani výtku vyžádaného, že podle něj soud I. stupně nerozhodl ve stanovené lhůtě 60 dnů, a proto soud neměl o předání rozhodovat a měl ho propustit z předběžné vazby na svobodu. Zmíněná lhůta je podle § 209 odst. 1 zák. č. 104/2013 Sb. lhůtou pořádkovou, nikoliv preklusivní a s jejím nedodržením není spojen zánik povinnosti dožádaného státu o požadavku, obsaženém v evropském zatýkacím rozkazu rozhodnout. Je s tím spojen pouze následek uvedený v § 205 odst. 3 cit. zákona o nedodržení lhůty informovat příslušný orgán vyžadujícího státu a Eurojust. Pokud se v této souvislosti vyžádaný dovolává mezinárodních smluv, je třeba připomenout, že rámcové rozhodnutí Rady ze dne 13. 6. 2002, o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy (2002/584/SVV), které Česká republika implementovala do svého právního řádu právě zákonem č. 104/2013 Sb., ve svém čl. 31 odst. 1 písm. a) nahrazuje ve vztazích mezi členskými státy Evropskou úmluvu o vydávání ze dne 13. 12. 1957, její dodatkový protokol ze dne 15. 10. 1975 a druhý dodatkový protokol ze dne 17. 3. 1978. Podle čl. 17 odst. 3 uvedeného rámcového rozhodnutí je zmíněná lhůta 60 dnů rovněž zakotvena kondicionálně a s jejím nedodržením spojuje povinnost informovat justiční orgán vyžadujícího státu (povinnost informovat Eurojust nestanoví). V souvislosti s opakovanými žádostmi Krajského státního zastupitelství v Plzni o dodatkové informace bylo Státní zastupitelství ve Vídni o nedodržení zmíněné lhůty informováno.

8. Pochybení neshledal Vrchní soud v Praze rovněž po přezkoumání výroku napadeného usnesení o předání vyžádaného k trestnímu stíhání do vyžadujícího státu. Krajský soud se – jak je již shora zdůrazněno – podrobně zabýval podmínkami, za nichž podle § 205 odst. 2 a 5 zák. č. 104/20013 Sb. lze o předání vyžádaného rozhodnout a neshledal žádnou překážku, která by tomu bránila. Na příslušnou pasáž odůvodnění napadeného usnesení lze pro stručnost odkázat. Konečně, ani vyžádaný nezpochybňuje, že předání je v souladu se shora uvedenými zákonnými ustanoveními. Jeho námitky proti návrhu na rozhodnutí o předání se zaměřily na to, že v době, kdy měl být spácháno jedno z vloupání, se ještě nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody na Slovensku, a tedy nemohl se osobně tohoto útoku zúčastnit. Krajský soud se v odůvodnění svého usnesení k této námitce vyjadřuje a k jeho argumentaci lze dodat, že vyžadující stát k tomu prostřednictvím Státního zastupitelství ve Vídni uvedl, že z tohoto napadení jsou jeho pachatelé usvědčováni dvěma svědky – jednak sousedkou, která bydlí naproti napadeného bytu, jednak osobou, která v tomto bytě bydlí. Je věcí dalšího dokazování, zda se zmíněného útoku a v uvedené době vyžádaný osobně zúčastnil. Je věcí orgánů činných v trestním řízení ve vyžadujícím státě, zda – s ohledem na další důkazy – a jak budou považovat za nutné ověřovat, zda zmíněný dílčí útok mohl vyžádaný spáchat ještě před rozhodnutím o podmíněném propuštění z předchozího výkonu trestu odnětí svobody. Podezření z jeho účasti na dalších vloupáních odůvodňují kamerové záznamy, daktyloskopické stopy nebo i stopy DNA.

9. K druhé námitce uvedené ve stížnosti vyžádaného lze jen stručně konstatovat, že překlad napadeného usnesení do slovenštiny byl vyžádanému doručen dne 12. 8. 2020 a od té doby měl vyžádaný dostatek času na závěry, k nimž dospěl krajský soud, případně dodatečně reagovat.