Plný text
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného A. Ch., zastoupeného JUDr. Mgr. Zdeňkem Kopečným, advokátem se sídlem v Olomouci, Šemberova 71/6, proti povinnému M. H., zastoupenému Mgr. Zdeňkem Machem, advokátem se sídlem v Přerově, Dr. Skaláka 10, pro 954 408,93 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 32 EXE 2176/2021, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 30. 3. 2022, č. j. 40 Co 107/2022-97, takto:
Dovolání povinného se odmítá.
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále též jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 9. 2. 2022, č. j. 32 EXE 2176/2021-34, kterým Okresní soud v Přerově zamítl návrh povinného ze dne 13. 1. 2022 na zastavení exekuce. Podle odvolacího soudu v projednávané věci nedošlo k porušení zásady přiměřenosti při volbě způsobu vedení exekuce. Ta je vedena přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu a srážkami z důchodu povinného, což odpovídá výši vymáhané povinnosti při komplexním zvážení majetkové situace povinného s ohledem na to, do kdy lze na oprávněném ještě spravedlivě požadovat, aby posečkal s uspokojením. V poměrech povinného neexistuje jiný efektivní způsob exekuce. Pokud jde o částku 342 355 Kč sraženou z bankovního účtu povinného na základě exekučního příkazu soudního exekutora, je to exekučně postižitelný majetek, neboť nešlo o účet chráněný. Argumentace povinného (včetně výhrad vůči správnosti exekučního titulu) zastavení exekuce nemůže přivodit.
2. Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jež následně (po uplynutí zákonné lhůty k podání dovolání) rozvedl ještě doplňujícími podáními. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, konkrétně zda exekuční soudy mohou posuzovat exekuční titul z pohledu, zda tento (resp. jeho naplnění) není zcela nepřípustné – v rozporu se zásadami demokratického právního státu, v daném případě spočívajícím v neústavní výši úroků, a pro případ takovéto nepřípustnosti exekuci (částečně) zastavit. Uvedl, že převažující část vymáhaného plnění představuje příslušenství pohledávky, a že úroky z prodlení činí ve svém souhrnu cca 13 milionů Kč. Podíl příslušenství i bez zohlednění nákladů odvolacího řízení činí 92,86 % z celkové vymáhané částky. Výše úroků je zcela zjevně nepřiměřená a neústavní. V probíhající exekuci spatřuje hrubou nespravedlnost i z toho důvodu, že výše úroků z prodlení byla zaviněna průtahy v nalézacím řízení, jejichž existenci uznalo i Ministerstvo spravedlnosti, které povinnému přiznalo odškodnění ve výši 211 000 Kč. Exekucí na úkor povinného se obohacuje oprávněný, který sám neposkytl povinnému žádné protiplnění, protože pohledávku nabyl postoupením. Nejvyšší soud sice v rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 554/2002 nebo 20 Cdo 1570/2003 vyjádřil závěr, že exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost ani zákonnost exekučního titulu, následně však vyjádřil opačné stanovisko, že i v exekučním řízení se lze zabývat zásadními vadami exekučního titulu a na jejich základě zastavit výkon rozhodnutí, dochází-li výkonem k popření základních principů právního státu a ke zcela zjevné nespravedlnosti (srov. usnesení sp. zn. 20 Cdo 1858/2020, 20 Cdo 1655/2020, jimiž se přiklonil k závěrům Ústavního soudu vyjádřeným v nálezu sp. zn. II. ÚS 3194/18 nebo Pl. ÚS 9/15). Proto má být exekuce zastavena nejen do výše nepřiměřených úroků z prodlení, ale i stran vlastního vyčíslení meritu ve výši 954 408,93 Kč. Navrhl, aby dovolací soud exekuční řízení zastavil nebo zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
3. Oprávněný ve svém vyjádření uvedl, že dovolání není přípustné, neboť není dán údajný rozpor v rozhodovací praxi dovolacího soudu ohledně možnosti přezkumu exekučního titulu exekučním soudem. Ta je ustálena v názoru, že v exekučním řízení se lze zabývat zásadními vadami exekučního titulu a zastavit exekuční řízení, jsou-li dány takové okolnosti, pro které dalším prováděním dochází ke kolizi s procesními zásadami, k popření základních principů právního státu a ke zcela zjevné nespravedlnosti. To ovšem nic nemění na tom, že v projednávané věci takové mimořádné okolnosti nenastaly. Poměr výše úroků z prodlení k výši jistiny je zde sice relativně vysoký, avšak to je dáno výlučně délkou prodlení povinného (trvajícího od 31. 12. 1996 do 25. 9. 2019). Úrok z prodlení byl přiznán v zákonné výši, nejedná se zde tedy o případ aplikace nepřiměřeně vysoké sazby. Povinnému trvalo 23 let, než uhradil jistinu úvěru. V této exekuci již jde jen o vymožení jejího příslušenství (vymáhání jistiny bylo předmětem dřívější exekuce vedené podle odlišného exekučního titulu). Povinný mohl zkrátit délku prodlení a nemusel s úhradou jistiny čekat až na výsledek zdlouhavého nalézacího řízení. Délkou nalézacího řízení pak trpěl především oprávněný. Následky průtahů nalézacího řízení nelze přenášet na oprávněného tím, že by mu byla odepřena možnost domáhat se přisouzeného příslušenství. Navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto.
4. Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též „o. s. ř.“.
5. Dovolání není přípustné.
6. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.). Vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné, může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, či ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. 23 Cdo 443/2019). Dovolací soud není oprávněn si otázku přípustnosti vymezit sám, neboť by tím došlo k porušení základních procesních zásad, na nichž je dovolací řízení založeno, zejména zásady dispoziční a zásady rovnosti účastníků řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5378/2016).
8. Povinný přípustnost svého dovolání opírá o řešení (údajně dovolacím soudem rozdílně rozhodované) otázky možnosti zastavení exekuce, shledá-li exekuční soud, že provádění exekuce podle exekučního titulu vede ke kolizi se zásadami demokratického právního státu (zde konkrétně způsobené tvrzenou neústavní výší vymáhaných úroků). Tato námitka však přípustnost dovolání nezaloží, neboť uvedenou otázku odvolací soud napadeným rozhodnutím neřešil (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013), nejde tedy o otázku, na jejímž řešení napadené rozhodutí spočívá. Jak současně nadto plyne ze spisového materiálu, dovolatel tuto námitku vznáší nově až v dovolání (srov. odvolání povinného ze dne 23. 2. 2022 na č. l. 60 spisu). Nejvyšší soud k ní proto nemohl přihlížet, neboť v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (§ 241a odst. 6 o. s. ř.).
9. Protože dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by založila přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
10. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 7. 2025
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu