Plný text
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly ve věci péče o nezletilého AAAAA (pseudonym) zastoupeného kolizním opatrovníkem statutárním městem Pardubice, matky E. M. V., zastoupené JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Strži č. 2102/61a, otce V. G., zastoupenému JUDr. Markétou Pakandlovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Hradební č. 548, o výkon rozhodnutí, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 13 P 14/2013, o dovolání matky proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 1. srpna 2024, č. j. 22 Co 155/2024-979, takto:
I. Dovolání matky se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích jako odvolací soud usnesením ze dne 1. srpna 2024, č. j. 22 Co 155/2024-979, potvrdil usnesení Okresního v Pardubicích ze dne 11. června 2024, č. j. 13 P 14/2013-933, jímž byl nařízen výkon rozhodnutí odnětím nezletilého z péče matky a jeho předáním do péče otce. Usnesení odvolacího soudu napadla matka dovoláním.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb.), a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Právní úprava (ne)přípustnosti dovolání proti rozhodnutím vydaným v řízeních podle hlavy páté části druhé zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „z. ř. s.“), se s účinností tohoto zákona přesunula z ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (podle kterého dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení) do § 30 z. ř. s. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. dubna 2015, sp. zn. 21 Cdo 1049/2015).
Podle ustanovení § 30 odst. 1 z. ř. s. není dovolání přípustné proti rozhodnutí podle hlavy páté části druhé tohoto zákona, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
V posuzované věci jde o řízení ve věcech péče soudu o nezletilé (o výkon rozhodnutí ve věcech péče soudu o nezletilé), upravené v části druhé, hlavě páté (§ 500 a násl. z. ř. s.) tohoto zákona a současně se nejedná o žádnou z výjimek taxativně vymezených v ustanovení § 30 z. ř. s., dovolání tak není přípustné (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. června 2015, sp. zn. 26 Cdo 1630/2015, ze dne 1. září 2016, sp. zn. 20 Cdo 2888/2016, nebo ze dne 7. listopadu 2017, sp. zn. 20 Cdo 4947/2017). Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Přípustnost dovolání nemůže založit ani nesprávné poučení odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Odo 937/2002).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 5. 2025
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu