Plný text
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněných a) T. M., b) E. M., zastoupených Mgr. Tomášem Rašovským, advokátem se sídlem v Brně, Skřivanova 337/7, proti povinnému D. H., zastoupenému Mgr. Barborou Sedlákovou, advokátkou se sídlem v Křoví čp. 111, pro vymožení nepeněžité povinnosti, o zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 19 EXE 2296/2021, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2024, sp. zn. 12 Co 4/2024, takto:
Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í:
1. Okresní soud Brno-venkov (dále též jen „soud prvního stupně) usnesením ze dne 8. 9. 2023, č. j. 19 EXE 2296/2021-334, zamítl návrh povinného z 28. 2. 2022 na úplné zastavení exekuce vedené soudním exekutorem JUDr. Petrem Kociánem, Exekutorský úřad Brno-venkov, pod sp. zn. 137 EX 25136/21 (výrok I), současně tuto exekuci zastavil v části, v níž je vedena na základě exekučních příkazů z 26. 9. 2022, č. j. 137 EX 25136/21-93, o uložení pokuty 200 000 Kč, a z 30. 1. 2023, č. j. 137 EX 25136/21-102, o uložení pokuty 200 000 Kč (výrok II), a dále zamítl návrh na částečné zastavení téže exekuce v části, v níž je vedena na základě exekučních příkazů z 21. 2. 2022, č. j. 137 EX 25136/21-33, o uložení pokuty 50 000 Kč, ze dne 26. 5. 2022, č. j. 137 EX 25136/21-83, o uložení pokuty 150 000 Kč, a ze dne 18. 5. 2023, č. j. 137 EX 25136/21-110, o uložení pokuty 50 000 Kč (výrok III). Ukládání pokut se vztahuje k porušení povinnosti povinného, který se ve výroku I smíru, který byl schválen usnesením Okresního soudu v Brně-venkov ze dne 20. 10. 2021, č. j. 7 C 23/2021-156, zavázal zdržet se rušení žalobců z pozemku parcela č. XY, jehož součástí je stavba ve výroku smíru popsaná a z dalších pozemků ve výroku smírů popsaných, na pozemky ve vlastnictví žalobců rovněž ve výroku smíru popsaných, rušení hlukem pocházejícím z nemovitých věcí ve vlastnictví žalovaného lidskými projevy nebo hlukem ze zařízení, nástrojů umístěných v nemovitých věcech nebo na nemovitých věcech ve vlastnictví žalovaného tak, aby hodnota ekvivalentní hladiny akustického tlaku (ALAeq, T) pro chráněné vnitřní prostory staveb domů ve vlastnictví žalobců v žádném z nich nepřesáhla hodnoty 45 dB (A) v době od 6 do 22 hodin, a pro chráněné venkovní prostory těchto domů a na pozemcích ve vlastnictví žalobců v žádném z nich nepřesáhla hodnoty 50 dB (A) v době od 6 do 22 hodin s tím, že v době od 22 do 6 hodin platí noční klid, a to počínaje právní mocí rozhodnutí o schválení smíru.
2. V záhlaví uvedeným rozhodnutím Krajský soud v Brně (dále též „odvolací soud“) výrokem I potvrdil usnesení soudu prvního stupně v jeho výroku I a v té části výroku III, jíž byl zamítnut návrh na zastavení exekuce ohledně exekučních příkazů ze dne 21. 2. 2022, č. j. 137 EX 25136/21-33, co do částky uložené pokuty 20 000 Kč, ze dne 26. 5. 2022, č. j. 137 EX 25136/21-83, co do částky uložené pokuty 50 000 Kč, a ze dne 18. 5. 2023, č. j. 137 EX 25136/21-110, co do částky uložené pokuty 50 000 Kč. Současně výrokem II změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že zastavil exekuci ohledně exekučního příkazu ze dne 21. 2. 2022, č. j. 137 EX 25136/21-33, co do částky uložené pokuty 30 000 Kč a ze dne 26. 5. 2022, č. j. 137 EX 25136/21-83, co do částky uložené pokuty 100 000 Kč.
3. Odvolací soud se vzhledem k námitkám povinného (s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2022, sp. zn. 20 Cdo 1275/2021, ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 20 Cdo 3989/2007, ze dne 26. 5. 2009, sp. zn. 20 Cdo 2021/2007, ze dne 21. 9. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1258/2005, ze dne 30. 6.2004, sp. zn. 20 Cdo 965/2003) zaměřil především na posouzení materiální vykonatelnosti exekučního titulu. Zejména zkoumal, zda práva a jim odpovídající povinnosti jsou v exekučním titulu určeny přesným a nepochybným způsobem. Porovnával formulaci nyní vymáhané povinnosti s dosud řešenými případy imisního sousedského sporu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 22 Cdo 223/2005, ze dne 30. 8. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2808/2007, ze dne 19. 6. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2945/2011, ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3559/2012, ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 22 Cdo 636/2014, ze dne 22. 8. 2017, sp. zn. 22 Cdo 1489/2016, usnesení ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3532/2006, ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. 22 Cdo 1438/2017, nález Ústavního soudu ze dne 11.2. 2012, sp. zn. I. ÚS 451/11), neboť platná právní úprava, právní teorie ani soudní praxe nepodávají komplexní a vyčerpávající charakteristiku toho, jak formulovat rozhodnutí soudu, jímž se ukládá žalovanému zdržet se obtěžování žalobce hlukem nad míru přiměřenou místním poměrům. Odvolací soud dovodil, že v případě rušení hlukem obstojí z hlediska materiální vykonatelnosti takový titul, jímž je žalovanému uloženo zdržet se obtěžování žalobce hlukem, jenž je definován konkrétními měřitelnými hodnotami (hladinou akustického tlaku). Další možností definice hluku nad míru přiměřenou poměrům je specifikace druhu vykonávané činnosti, z níž má hluk pocházet, a jíž se tedy žalovaný má zdržet. Nezbytným se jeví vymezení konkrétního místa, kde má k nerušení docházet, případně též vymezení času, kdy má k nerušení docházet, pokud se nemá jednat o nerušení stálé a nepřetržité.
4. V kontextu projednávané věci odvolací soud dospěl k závěru o celkové materiální vykonatelnosti prvního odstavce soudního smíru jako dostatečného vymezení toho, jakého hluku se má povinný zdržet, jelikož jde o vymezení standardně odpovídající obvyklé praxi obecných soudů, jak vyplývá z výše zmiňovaných rozhodnutí Nejvyššího i Ústavního soudu. Odvolací soud uvedl, že z hlediska požadavků soudní praxe je vymezení míry přiměřené místním poměrům v denní době, provedené numerizací hladiny hluku i lokalizací míst, v nichž nemají být oprávnění rušeni, a míst, odkud nemá hluk přicházet, jakož i původu tohoto hluku, v podkladovém rozhodnutí obvyklé, jednoznačné. Exekuční titul sice nikterak nevysvětluje pojem „noční klid“. Odvolací soud však nepochybuje o tom, že při posouzení celkového znění soudního smíru půjde logicky o porušení nočního klidu tehdy, pokud by oprávnění ve svých nemovitostech naměřili v noční dobu hodnoty hluku vyšší, než jaké jsou ve smíru stanoveny pro denní dobu. Kromě toho při použití logického výkladu považuje soud za jasné porušení nočního klidu v okrajové městské lokalitě určené k bydlení i jakékoli jiné zvukové projevy, pocházející z nemovitostí povinného, jež nemusí dosahovat hladiny hluku vymezené pro denní dobu, ale jsou v době od 22 do 6 hodin slyšitelné na nebo v nemovitostech oprávněných a nemají ojedinělý nebo nahodilý charakter; nepochybně by se v tomto směru mohlo jednat např. o hlasitý hovor nebo hlasitou hudbu.
5. Druhý odstavec soudního smíru není pro tuto exekuci významný, poněvadž v ní se neřeší rušení provozem motorové pily. Co se týče odstavců 3 a 4 soudního smíru, tak tam sjednané závazky oprávněných ohledně provádění měření nemají žádný dopad na závazek povinného vyplývající z prvního odstavce a jeho materiální vykonatelnost. I pokud by oprávnění neprováděli měření podle požadavků vymezených v odstavcích 3 a 4 soudního smíru, neznamená to, že nelze vést proti povinnému exekuci, bude-li v nebo na nemovitostech oprávněných objektivně zjištěn hluk přesahující stanovené hodnoty v denní době nebo bude prokázáno porušení nočního klidu povinným v době od 22 do 6 hodin. V odstavcích 3 a 4 soudního smíru nejde o ujednání o vzájemné povinnosti oprávněných, podmiňující vedení exekuce. Navíc formulace o měření na terase přilehlé k rodinnému domu se jeví neurčitá, protože nevymezuje, o kterou ze dvou teras domu se jedná, přičemž každá strana si vykládá pojem jinak. Pro rozhodnutí v této věci tudíž pozbývá významu zjišťovat, čím bylo měřeno, kdo měřil, kde bylo měřeno, zda byla otevřená okna a dveře apod.
6. Následně odvolací soud vyhodnotil jako dostatečně osvědčené skutečnosti, jež měly znamenat porušení povinností vyplývajících pro povinného z exekučního titulu, a tedy i samu důvodnost zahájení i dalšího vedení exekuce (kromě zvukových a obrazově zvukových nahrávek spolehlivě doloženou četnými úředními záznamy Městské policie Židlochovice, která sama dotčené události kvalifikovala jako rušení nočního klidu ze strany uživatelů nemovitostí povinného, a dále písemnými prohlášeními sousedů a starosty města). Soud neuvěřil nepodloženým tvrzením povinného, že hluk nepocházel z jeho nemovitostí, nebo že šlo o hluk cvrčků či dokonce hluk způsobovaný oprávněnými.
7. Odvolací soud také zkoumal přiměřenost výše pokut uložených třemi exekučními příkazy. Ohledně pokuty uložené exekučním příkazem ze dne 21. 2. 2022, č. j. 137 EX 25136/21-33, nepovažoval za přiměřené, aby již první pokuta činila polovinu zákonné maximální výše, byť význam dodržení vymáhané povinnosti je silný (ochrana přirozeného práva oprávněných na nerušené bydlení ve vlastním domě). Pokuta nemá mít likvidační charakter, v této věci je však obtížné objektivizovat majetkové poměry povinného. Sám přiznává průměrný měsíční příjem 30 000 Kč, roční příjem z pronájmu nemovitostí v letech 2022 a 2023 okolo 270 000 Kč. Z daňového přiznání za rok 2023 měl celkový roční zisk 266 545 Kč. Dále je tu hospodaření čtyř jeho obchodních společností s minimalizovanými daňovými povinnostmi, které se nejeví jako dostatečně průhledné a smysluplné. Pochybnost vzbuzuje i samotné pořízení nemovitosti v několikamilionové hodnotě na dluh ve výši 4,5 milionu korun, který by ovšem musel splácet, ale dle vlastního prohlášení tak nečiní, resp. pouze sporadicky. Odvolací soud považuje za společensky nepřijatelné, aby někdo vlastnil bydlení v několikamilionové hodnotě, a přitom od státu pobíral příspěvek na bydlení. I přes uvedené nejasnosti a pochybnosti o poměrech povinného odvolací soud snížil pokutu na částku 20 000 Kč (kdy 10 000 Kč odpovídá pokutě za každé jednotlivé porušení, přičemž zaznamenány byly 2 případy).
8. Odvolací soud redukoval i druhou pokutu uloženou exekučním příkazem ze dne 26. 5. 2022, č. j. 137 EX 25136/21-83, na částku 50 000 Kč. Poté, co z nahrávek, podpůrných listinných důkazů a celkové věrohodnosti tvrzení oprávněných uzavřel, že i na jaře roku 2022 došlo k několika případům rušení hlukem hudby a hlasitým hovorem přesahující i ve večerních hodinách 50 dB, přihlédl k tomu, že šlo o opakovaná porušení ve více dnech během poměrně krátké doby. Redukovaná pokuta je poměrně výrazná a motivující k upuštění od dalšího porušování stanovených povinností.
9. Pokuta uložená exekučním příkazem ze dne 18. 5. 2023, č. j. 137 EX 25136/21-110, ve výši 50 000 Kč za porušení povinnosti 6. 5. 2023 ve večerních hodinách se jeví jako přiměřená. V té době již šlo o nepravidelně se opakující porušování povinnosti po dobu již více než 1,5 roku, přitom způsob, jak učinit opatření k neporušování soudního smíru, byl jednoduchý, nepronajímat nemovitosti lidem, nad jejichž chováním nemá povinný žádnou kontrolu (neboť zřejmě pouze v této době dochází k nepřijatelnému hluku). Závěrem odvolací soud (vzhledem ke skutečnosti, že soudní exekutor povinnému v mezidobí uložil další pokuty) podotkl, že je pochopitelné a opodstatněné výši dalších pokut za opakující se porušování stupňovat. Bude na místě porovnávat výši pokut s příjmy, jakých povinný dosahuje z pronájmu nemovitostí, tedy právě z toho druhu podnikatelské aktivity povinného, jejímž průvodním efektem jsou právě nežádoucí hlukové imise.
10. Povinný napadl výrok I usnesení odvolacího soudu dovoláním. Uvedl, že odvolací soud věc posoudil nesprávně a v rozporu s právem a judikáty. Konkrétně poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 7 As 135/2021, zabývající se pojmem hluk a chráněný prostor ve smyslu zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, s tím, že prováděcím předpisem se stanoví hygienické limity hluku i způsob jejich měření. Dovolatel vytkl soudu, že akceptoval měření hluku vnitřních prostor provedené v rozporu s exekučním titulem (tj. soudním smírem schváleným usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 20. 10. 2021, č. j. 7 C 23/2021-156) při otevřených oknech a dveřích a měření venkovních prostor z nesprávného místa (z nesprávné terasy). Současně však dovolatel s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2021/2007 namítá, že exekuční titul trpí výkladem neodstranitelnou vadou, protože nekonkretizuje terasu, z níž se má venkovní měření hluku provádět. Taktéž trvá na tom, že exekuci je třeba zcela zastavit, neboť povinný žádnou povinnost neporušil (měření dokládající toto porušení neprovedla akreditovaná ani autorizovaná osoba, měření není v souladu s exekučním titulem a ani s oficiálními podmínkami stanovenými pro měření ve vnitřním prostoru staveb). Dále vytýká, že výše pokut je likvidační a nepřiměřená jeho osobním a majetkovým poměrům (odkázal na nález III. ÚS 771/22). Vlastní pouze 15 let staré Porsche Cayenne a dům, kde žije s dětmi, na jehož pořízení má půjčku od bratra. Je OSVČ a obchodní společnosti, v nichž má podíl, generují minimální zisk. Splnil podmínky pro přiznání příspěvku na bydlení a přídavku na dítě. Soud nepřihlédl k tomu, že má 4 vyživovací povinnosti, že je v databázi dlužníků a žádná banka mu nepůjčí. Navrhl, aby dovolací soud zrušil výrok I usnesení odvolacího soudu i výroky I a III usnesení soudu prvního stupně.
11. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též „o. s. ř.“. Dospěl přitom k závěru, že dovolání není přípustné.
12. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
13. Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
14. Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.). Proto při zjišťování, zda je dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil. Dovolací soud není oprávněn vymezit otázku přípustnosti sám, neboť by tím došlo k porušení základních procesních zásad, na nichž je dovolací řízení založeno, zejména zásady dispoziční a zásady rovnosti účastníků řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. 23 Cdo 443/2019, či ze dne 11. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5378/2016).
15. Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (jak naznačil dovolatel i v nyní projednávané věci), musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se řešení této otázky hmotného nebo procesního práva odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 20 Cdo 720/2018). Poukaz na rozsudek Nejvyššího správního soudu vymezení zákonného předpokladu přípustnosti dovolání nenaplní. Nicméně ve vazbě na avizovaný rozpor rozhodnutí odvolacího soudu s judikaturou (reprezentovanou závěry Nejvyššího soudu uvedenými v usnesení ze dne 26. 5. 2009, sp. zn. 20 Cdo 2021/2007) dovolatel předkládá k přezkumu otázku materiální vykonatelnosti exekučního titulu, tvrdí-li, že není způsobilým pro vedení exekuce, neboť trpí neodstranitelnou vadou. Tou je podle něj neurčitost vymezení terasy, z níž oprávnění mají provádět měření hluku (viz třetí odstavec výroku I soudního smíru). Touto výtkou však dovolatel nijak nereflektuje závěr odvolacího soudu o tom, že závazky oprávněných sjednané v odstavci 3 a 4 výroku I soudního smíru (a tedy ani jejich neurčitost či nevykonatelnost) nemají dopad na závazek povinného plynoucí z prvního odstavce výroku I soudního smíru, neboť se nejedná o ujednání o podmínce či o vzájemnou povinnost podmiňující vedení exekuce. Tento závěr dovolatel žádným efektivním způsobem nezpochybnil. Pokud se týká otázky materiální vykonatelnosti samotného prvního odstavce výroku I soudního smíru, tuto odvolací soud podrobně zkoumal (srov. body 8 až 23 usnesení odvolacího soudu), s maximální pečlivostí porovnával vymezení uložené a vymáhané povinnosti s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu i Ústavního soudu a jasným a zcela přesvědčivým způsobem vyhodnotil, že podkladové rozhodnutí je v dotčené části způsobilým pro vedení exekuce.
16. Dovolatel rovněž prosazuje názor, že exekuci je třeba zastavit z toho důvodu, že svou povinnost z exekučního titulu neporušil, neboť dotčený hluk nepocházel z jeho nemovitostí, případně neměl takovou intenzitu. Zpochybnil tím sice právní závěry, činí tak ale prostřednictvím skutkových námitek, neboť napadá skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci rozhodující a na nichž odvolací soud založil právní závěr o tom, že exekučním titulem stanovená nepeněžitá povinnost byla porušena. Zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při právním posouzení věci odvolací soud, není uplatněním způsobilého dovolacího důvodu (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Dovolací soud je skutkovým zjištěním, ke kterému soudy dospěly na základě provedeného dokazování, vázán. Dovoláním nelze úspěšně napadnout ani samotné hodnocení důkazů (názor na jejich závažnost, pravdivost a věrohodnost), opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř.
17. Namítal-li dovolatel, že výše pokut je v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 6. 2. 2023, III. ÚS 771/22, jelikož je likvidační a nepřiměřená jeho osobním a majetkovým poměrům, dovolací soud tento názor nesdílí. Odvolací soud se pečlivě zabýval přiměřeností jednotlivých uložených pokut a dvě ze tří sporných pokut dokonce snížil. Svůj postup odůvodnil dostatečně konkrétními a přezkoumatelnými hledisky, přičemž zohlednil konkrétní okolnosti dané věci. Jeho závěry jsou logické, srozumitelné a souladné s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. například usnesení ze dne 6. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1985/2017, ze dne 13. 10. 2020, sp. zn. 20 Cdo 2679/2020, nebo ze dne 25. 5. 2022, sp. zn. 20 Cdo 1290/2022). Shora označený nález Ústavního soudu na projednávanou věc nikterak nedopadá, ale zabývá se výší finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnostních práv (urážlivými videoklipy), nadto současně poměřovanou potřebou ochrany před nepřiměřeným zásahem do základního práva na svobodu projevu.
18. Protože dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by založila přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., a dovoláním napadené usnesení je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvodu se odchýlit, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
19. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 7. 2025
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu