Plný text
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu Zpět na list Nové hledání 20 Cdo 1350/2025 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:8. 7. 2025 Spisová značka:20 Cdo 1350/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:20.CDO.1350.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zastavení exekuce Příslušenství pohledávky Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 7. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 1350/2025-93 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné I-Xon a. s., se sídlem v Praze 3, Husitská 344/63, identifikační číslo osoby 28218761, zastoupené JUDr. Petrem Maškem, advokátem se sídlem v Praze 9, Boušova 792/252, proti povinnému L. R., zastoupenému Mgr. Jaroslavem Svobodou, advokátem se sídlem v Klatovech, Randova 206, pro 144 717,51 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 19 EXE 993/2016, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 10. 2024, č. j. 10 Co 869/2024-71, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1. Okresní soud Plzeň-jih (dále též jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 24. 7. 2024, č. j. 19 EXE 993/2016-55, zamítl návrh povinného ze dne 28. 2. 2024 na částečné zastavení exekuce. Exekuce byla nařízena podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 6. 2016, č. j. 68 C 1492/2016-13, k vymožení pohledávky oprávněné ve výši 144 717,51 Kč (zahrnující jistinu ve výši 117 735,23 Kč a kapitalizovaný úrok k 1. 12. 2016 ve výši 26 982,28 Kč), s úrokem ve výši 24 % ročně z částky 116 856,77 Kč od 2. 12. 2016 do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 878,46 Kč od 2. 12. 2016 do zaplacení, nákladů oprávněné v nalézacím řízení ve výši 28 102,60 Kč, nákladů oprávněné v exekučním řízení a nákladů exekuce. Povinný navrhl, aby exekuce byla částečně zastavena co do jistiny ve výši 116 856,77 Kč a 878,46 Kč, smluvního úroku ve výši 242,89 Kč a nákladů exekuce ve výši 27 001,34 Kč (celkem 144 979,46 Kč). Povinný mj. uvedl, že se v roce 2017 na základě žádosti zaslané k rukám oprávněné prostřednictvím soudního exekutora zavázal provádět úhrady splátkou ve výši 2 000 Kč na jistinu dluhu na účet exekutora, přičemž oprávněná a soudní exekutor toto odsouhlasili. Povinný se po celou dobu domníval, že splácí na jistinu s poměrnou částí soudnímu exekutorovi (15 % ze splátky) a následně na příslušenství, ačkoli soudní exekutor po celou dobu splácení nesprávně použil přijaté splátky a vystavil povinného pro jeho tíseň nepřiměřenému nárůstu dluhu. Soud prvního stupně uvedl, že povinný žádnou takovou žádost nedoložil (ani to, že byla doručena soudnímu exekutorovi a že ji oprávněná a soudní exekutor schválili). Pořadí, na co mají být jednotlivé splátky započteny, bylo upraveno až zákonem č. 286/2021 Sb. v § 265a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“), s účinností od 1. 1. 2022, přičemž toto ustanovení se v souladu s přechodnými ustanoveními použije až na výtěžky dosažené ode dne nabytí účinnosti citovaného zákona výkonem rozhodnutí nebo na plnění poskytnutá ode dne nabytí účinnosti citovaného zákona k uspokojení pohledávek, pro které byl výkon rozhodnutí nařízen. Soud prvního stupně uzavřel, že do té doby stanovila pravidla pro pořadí uspokojování pohledávky a jejího příslušenství hmotněprávní úprava v § 1932 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), tak, že se plnění dlužníka započte nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu. Zákon změnu těchto pravidel podmiňuje projevením vůle dlužníka a souhlasem věřitele. Soud prvního stupně však za podstatné pro závěr o nedůvodnosti návrhu na zastavení exekuce považuje skutečnost, že povinný se domáhá zastavení exekuce co do částky, jež byla vymožena pod tíhou exekuce. Platba povinného na účet soudního exekutora (bez jeho přímé účasti) v rámci exekučního řízení představuje vymožené plnění, a není proto důvodem pro (částečné) zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 o. s. ř., neboť v rozsahu plnění dochází ze zákona ke skončení exekuce. 2. Krajský soud v Plzni (dále též jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Konstatoval, že povinný ani přes řádné poučení soudu neprokázal, že žádost ohledně plnění na jistinu byla doručena soudnímu exekutorovi a že ji oprávněná a soudní exekutor schválili. Žádost povinného o splátkový kalendář spolu se žádostí o započítávání plateb na jistinu nemůže být považována za souhlas oprávněné, neboť chybí právní jednání oprávněné obsahující souhlas s takovým postupem. Odvolací soud se proto zcela ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že plnění, která povinný poskytl do 31. 12. 2021 (do účinnosti nového ustanovení § 265a o. s. ř.) se započítávají na náklady již určené, na úrok z prodlení, na smluvní úrok a nakonec na jistinu. Až od 1. 1. 2022 probíhá započítávání plateb způsobem uvedeným v § 265a o. s. ř. 3. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně však za podstatnou považoval skutečnost, že se povinný domáhá zastavení exekuce co do částky, která byla zaplacena v průběhu exekuce, byla vymožena pod tíhou exekuce a ohledně této částky nelze exekuci ve smyslu § 268 odst. 1 o. s. ř. zastavit. Způsob, kterým povinný vypočítává svůj dluh v prováděné exekuci, není správný a neodpovídá zjištěným skutečnostem. 4. Povinný v dovolání uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to konkrétně od závěrů usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1642/2024, neboť povinný učinil dne 8. 6. 2017 prostřednictvím svého právního zástupce k rukám soudního exekutora podání, jehož obsahem byl mimo jiné projev vůle o možnost úhrady předmětného dluhu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč, a to s odkazem na ustanovení § 1932 odst. 1 o. z. ve znění účinném do 30. 6. 2021, tedy projev vůle se započtením jednotlivých splátek v jiném pořadí (nejprve na jistinu), nežli je upraveno v tehdy platné právní úpravě. 5. Odvolací soud se podle dovolatele dále odchýlil od závěrů usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1291/2003, neboť povinný učinil prostřednictvím svého právního zástupce k rukám soudního exekutora projev vůle, kterým určil, že poskytnuté plnění bude započteno na dluh v jiném pořadí, nežli je upraveno v zákoně, a to svým jednostranným právním jednáním učiněným srozumitelně a dostatečně určitě a které bylo možné učinit před novelou o. z. 6. Napadené rozhodnutí podle povinného závisí též na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla doposud (takto konkrétně) vyřešena, kdy v daném případě je v exekuci vymáhána od roku 2016 peněžitá pohledávka ze závazkového vztahu, přičemž až do 1. 1. 2022 v procesní úpravě exekučního řízení absentovala výslovná úprava pořadí započítávání vymoženého plnění na jednotlivé složky dluhu. Ostatně i nová právní úprava § 1932 odst. 1 o. z., ve znění účinném od 1. 7. 2021, stanovila prioritu započítávání plnění na úrok z prodlení a smluvní úrok oproti jistině, a to při absenci projevu vůle dlužníka plnit na konkrétní dluh. Pokud pak zákonodárce přistoupil od 1. 1. 2022 k výslovnému stanovení pravidel pro započítávání vymožených plnění nově přijatým ustanovením § 265a o. s. ř. i v dříve zahájených exekucích, pak jde o odstranění nedostatku v procesní úpravě, ale s účinky do budoucna. 7. Povinný se domnívá, že veškeré peněžité plnění, které v exekučním řízení uhradil, bylo započteno nejprve na dlužnou jistinu. Exekuční spis pokládá za nepřehledný, není z něj patrno, v jakém pořadí a na jaké plnění jsou pravidelně zasílané částky ve výši 2 000 Kč měsíčně započítávány. Povinný má za to, že exekuční řízení není vedeno řádně a postupem soudního exekutora dochází k účelovému navyšování dluhu, přičemž dluh již byl částečně uhrazen. Do 31. 12. 2021 platila hmotněprávní úprava, kdy se pořadí započítávání vymoženého plnění na jednotlivé složky dluhu řídilo ustanovením § 1932 o. z. V době nařízení výkonu rozhodnutí však byla v účinnosti jiná verze znění ustanovení § 1932 o. z., kdy změnu pravidel pořadí započtení na jednotlivé složky dluhu bylo možné jednostranně dlužníkem určit jinak. 8. Povinný navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 9. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“. Dovolání není přípustné. 10. Povinný své dovolací námitky založil na tom, že odvolací soud chybně posoudil jednání povinného, jímž v průběhu exekuce vyjádřil svou vůli hradit vymáhaný dluh ve splátkách s tím, že nejprve bude hrazeno na jistinu. 11. Dovolatel však pomíjí, že odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) nevyhověl návrhu povinného na částečné zastavení exekuce primárně proto, že povinný se domáhá zastavení exekuce co do částky, která byla zaplacena v průběhu exekuce a vymožena pod tíhou exekuce – plnění vymožené v rámci exekuce není důvodem k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. [k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 31 Cdo 1714/2013 (uveřejněné pod číslem 56/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)]. Tento závěr odvolacího soudu ovšem povinný nijak nezpochybnil. Jestliže přitom obstojí jeden z důvodů, na nichž odvolací soud své rozhodnutí založil, nemůže žádný další dovolací důvod naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech dovolatele nijak projevit, což činí jeho dovolání i ve zbylém rozsahu nepřípustným [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003 (uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013]. 12. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 13. Pro úplnost dovolací soud dodává, že nelze vyloučit, že povinný podá návrh na zastavení exekuce zcela, bude-li podle jeho názoru pohledávka včetně příslušenství vymožena a exekutor bude nadále exekuci provádět. 14. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 8. 7. 2025 JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.předsedkyně senátu