Plný text
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly, ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné D. H., proti povinnému P. H., zastoupenému Mgr. Václavem Stehlíkem, advokátem se sídlem v České Lípě, U synagogy 701/2, prodejem nemovitých věcí povinného, pro výživné ve výši 112 200 Kč, o zrušení rozhodnutí Okresního soudu v České Lípě č. j. 9 E 17/2017-795, 9 E 17/2017-860 a 9 E 17/2017-1094 a o vydání předběžného opatření, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 9 E 17/2017, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 16. 9. 2024, sp. zn. 30 Co 7/2024-1345, takto:
Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
1. Okresní soud v České Lípě (dále též jen „soud prvního stupně“) výrokem I usnesení ze dne 14. 11. 2023, č. j. 9 E 17/2017-1170, zamítl návrh povinného na zrušení rozhodnutí vydaného soudem prvního stupně dne 7. 3. 2022, č. j. 9 E 17/2017-795 (dražební vyhláška), návrh na zrušení opravného usnesení ze dne 18. 3. 2022, č. j. 9 E 17/2017-860, a usnesení ze dne 3. 10. 2023, č. j. 9 E 17/2017-1094, o nařízení nového termínu dražebního jednání. Výrokem II soud prvního stupně dále zamítl návrh povinného na vydání předběžného opatření.
2. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále též jen „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl tak, že část výroku I soudu prvního stupně, týkající se návrhu na zrušení jeho rozhodnutí č. j. 9 E 17/2017-795 a 860, zrušil a řízení zastavil pro překážku věci pravomocně rozhodnuté; část výroku I soudu prvního stupně, týkající se návrhu na zrušení rozhodnutí č. j. 9 E 17/2017-1094, potvrdil (s odůvodněním, že možnost zrušení rozhodnutí o nařízení nového termínu dražebního jednání právní předpisy neupravují); výrok II soudu prvního stupně zrušil a řízení o návrhu na vydání předběžného opatření zastavil pro překážku věci pravomocně rozhodnuté.
3. Povinný napadl rozhodnutí odvolacího soudu ve všech jeho výrocích dovoláním. Cítí se jimi velmi dotčen na svých právech a je přesvědčen, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, kterou dovolací soud doposud neřešil nebo by ji měl řešit odlišně. Je jí otázka posouzení platnosti a vykonatelnosti exekučního titulu oprávněné. Dovolatel je přesvědčen, že z důvodu nesprávného posouzení uvedené otázky ze strany soudů obou stupňů je nezbytné napadené rozhodnutí zrušit. Zmínil též, že soudy nesprávně hodnotily provedené důkazy, nesprávně vyložily a aplikovaly blíže dovoláním neoznačené procesní normy a s argumentací povinného se nevypořádaly. Měl by jí tedy výjimečně popřát sluchu dovolací soud. Vzhledem k tomu, že ve věci je nařízena dražba, navrhl, aby dovolací soud přiznal jeho dovolání odkladný účinek. Současně navrhuje, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
4. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též „o. s. ř.“. Dospěl přitom k závěru, že dovolání není přípustné.
5. Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.). Vyplývá z toho mimo jiné, že při zjišťování, zda je dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné, může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, či ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. 23 Cdo 443/2019).
6. Povinný přípustnost svého dovolání opírá o řešení otázky platnosti a vykonatelnosti exekučního titulu. Tato námitka však přípustnost dovolání nezaloží, neboť uvedenou otázku odvolací soud napadeným rozhodnutím neřešil (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013), nejde tedy o otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí spočívá. Rozhodnutí odvolacího soudu je odůvodněno tím, že řízení o návrhu na zrušení rozhodnutí Okresního soudu v České Lípě ze dne 7. 3. 2022, č. j. 9 E 17/2017-795 (dražební vyhláška), a ze dne 18. 3. 2022, č. j. 9 E 17/2017-860 (opravné usnesení k dražební vyhlášce), brání překážka věci pravomocně rozhodnuté a že návrhu na zrušení rozhodnutí Okresního soudu v České Lípě ze dne 3. 10. 2023, č. j. 9 E 17/2017-1094 (rozhodnutí o nařízení nového termínu dražebního jednání), nelze vyhovět, neboť takovou možnost právní předpisy neumožňují.
7. Pokud se týká dovolání proti té části rozhodnutí odvolacího soudu, jež se týká vydání předběžného opatření, nutno uvést, že proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o předběžném opatření, pořádkovém opatření, znalečném nebo tlumočném, není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.). Jelikož výrokem III usnesení odvolacího soudu bylo rozhodnuto o návrhu povinného na nařízení předběžného opatření (byl jím zrušen výrok II soudu prvního stupně a řízení o návrhu na vydání předběžného opatření zastaveno), je dovolání proti tomuto výroku objektivně nepřípustné, jak byl povinný také poučen v závěru rozhodnutí odvolacího soudu.
8. Obecné výtky ohledně nesprávného hodnocení důkazů, nesprávného výkladu a aplikace blíže neoznačených procesních norem ani tvrzení o nevypořádání se s argumentací povinného přípustnost dovolání nezaloží. Mohlo by se jednat pouze o případné vady řízení, jimiž by se Nejvyšší soud zabýval tehdy, bylo-li by dovolání jinak přípustné ve smyslu § 237 o. s. ř. Námitka vady řízení, která současně nezahrnuje otázku procesního práva řešenou odvolacím soudem, totiž požadavkům vytyčeným v § 237 o. s. ř. neodpovídá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014, ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 842/2014, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 32 Cdo 1254/2014, ze dne 12. 11. 2018, sp. zn. 32 Cdo 4014/2018, ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 23 Cdo 2075/2019).
9. Protože dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by založila přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., nadto proti výroku III odvolacího soudu není objektivně dovolání ani přípustné, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, aniž nařizoval ve věci jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.).
10. Dovolatel navrhl, aby byl dovolání přiznán odkladný účinek. Ústavní soud však ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, uzavřel, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení, není projednatelný ani návrh na odklad právní moci či vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na uvedené se Nejvyšší soud návrhem nezbýval.
11. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 7. 2025
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu