Plný text
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Zbyňkem Polednou ve věci oprávněné Apston Capital Ltd., se sídlem 4th Floor, Hannover Building, Windmill Lane, Dublin 2, Irsko, registrační číslo 408579, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Koliště č. 259/55, proti povinným: 1) J. H., a 2) J. H., o žalobě na obnovu řízení, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 21 Co 68/2014, o dovolání obou povinných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. února 2025, č. j. 3 Co 90/2024-546, takto:
- Řízení o dovolání obou povinných se zastavuje.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 18. října 2024, č. j. 21 Co 68/2014-532, odmítl žalobu povinných na obnovení řízení (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Vrchní soud v Praze k odvolání povinných usnesením ze dne 24. února 2025, č. j. 3 Co 90/2024-546, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podali oba povinní dovolání, přičemž nebyli zastoupeni advokátem, dovolání nebylo sepsáno advokátem a ani nebylo zjištěno, že by povinní měli právnické vzdělání.
Podle ustanovení § 241 odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Odstavec první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatel fyzická osoba, která má právnické vzdělání [§ 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř.]. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem.
Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle ustanovení § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.
Soud prvního stupně předložil spis dovolacímu soudu, aniž dovolatele vyzval, aby si pro podání dovolání zvolili zástupcem advokáta či notáře a aby podali řádné dovolání prostřednictvím tohoto zástupce. Tento postup odpovídá závěrům Nejvyššímu soudu, jemuž je z vlastní činnosti známo (a plyne to i z obsahu spisu), že oba dovolatelé dlouhodobě zneužívají práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení činí velké množství vesměs neodůvodněných procesních podání, jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků mimořádných. Takové dlouhodobé a cílené počínání účastníků lze označit za obstrukční a sudičské (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. února 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. října 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08 – zmíněná rozhodnutí, stejně jako dále uvedená rozhodnutí Ústavního soudu, jsou přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz). K obdobným závěrům dospěl také Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. září 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016 (toto usnesení, stejně jako dále citovaná rozhodnutí dovolacího soudu, je přístupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz), a konkrétně ve vztahu přímo k dovolatelům např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2020, sp. zn. 30 Cdo 4138/2019, ze dne 1. listopadu 2022, sp. zn. 26 Cdo 3181/2022, ze dne 25. ledna 2023, sp. zn. 24 Cdo 208/2023, nebo ze dne 26. června 2024, sp. zn. 25 Cdo 1437/2024. Je tedy zřejmé, že oba dovolatelé jsou obeznámeni s povinností být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupen, jelikož jim tato povinnost nutně musí být známa z předchozích řízení.
Povinní rovněž nezaplatili soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si dovolací soud je vědom, že zastavení dovolacího řízení pro nedostatek podmínek řízení zásadně předchází výzva k zaplacení soudního poplatku, případně zastavení řízení pro nezaplacení poplatku (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2012, sen. zn. 29 NSCR 6/2012, uveřejněné pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní), v intencích projednávané věci k zaplacení soudního poplatku dovolatele znovu nevyzýval. Z postoje dovolatelů v tomto i v dalších řízeních je totiž zřejmé, že si jsou povinnosti zaplatit soudní poplatek vědomi, platit jej však nehodlají a pouze opakovaně podávají neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Povinní tak dlouhodobě zneužívají svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívají všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků. Nejvyšší soud eviduje desítky řízení o dovoláních povinných, z nichž většina je zastavována (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. června 2024, sp. zn. 25 Cdo 1391/2024, ze dne 26. června 2024, sp. zn. 25 Cdo 1437/2024, ze dne 10. června 2024, sp. zn. 26 Cdo 1518/2024, ze dne 23. července 2024, sp. zn. 20 Cdo 2047/2024, ze dne 22. srpna 2024, sp. zn. 20 Cdo 2303/2024, nebo ze dne 08.04.2025, sp. zn. 20 Cdo 751/2025). Jednání dovolatelů lze tudíž považovat za obstrukční, a nikoli za vedené snahou účinně bránit svá práva, do nichž bylo podle jejich názoru neoprávněně zasaženo.
Návrhy, které mimo jiné spočívají v tom, že zbytečně zatěžují soudní soustavu a užívají ji k cílům, které neodpovídají jejímu pravému poslání, jímž je poskytování ochrany právům v souladu s čl. 90 Ústavy, představují zneužití práva, jež nepožívá právní ochrany (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. prosince 2017, sp. zn. III. ÚS 2834/17, ze dne 14. listopadu 2018, sp. zn. I. ÚS 2751/18, ze dne 14. července 2018, sp. zn. I. ÚS 2792/18, či ze dne 26. června 2019, sp. zn. I. ÚS 3084/18).
Dovolatelé neodstranili nedostatek povinného zastoupení, ač k realizaci této procesní povinnosti měli dostatečný prostor. Dovolací soud tedy dovozuje, že i když povinní nebyli vyzváni, aby splnili podmínku povinného zastoupení dle ustanovení § 241 o. s. ř., nemohla být tímto postupem ohrožena jejich procesní práva. Procesní postup dovolacího soudu je aprobován i Ústavním soudem (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. srpna 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13).
Nejvyšší soud proto podle ustanovení § 243c odst. 3 věty třetí ve spojení s § 241b odst. 2, § 104 odst. 2 a § 243f odst. 2 o. s. ř. dovolací řízení zastavil pro nesplnění podmínky povinného zastoupení obou dovolatelů.
Povinní spolu s dovoláním opětovně vznesli námitku podjatosti soudců, tentokrát soudců senátu Vrchního soudu v Praze, který rozhodoval o jejich odvolání. Protože je z obsahu námitky podjatosti zřejmé, že soudcům vytýkají jejich postup v řízení o projednávané věci (napadené usnesení vulgárně označují za „právního zmetka“), vyhodnotil Nejvyšší soud bez dalšího takovou námitku podjatosti, včetně navazujícího návrhu na přikázání věci jinému soudu, jednak jako nedůvodnou (srov. § 14 odst. 4 o. s. ř.), a jednak jako obstrukční postup, který s přihlédnutím k ustanovení § 2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. července 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod č. 2/2009 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2018, sen. zn. 29 NSČR 104/2017, ze dne 24. května 2018, sen. zn. 29 NSČR 81/2018, nebo ze dne 27. května 2025, sp. zn. 21 Cdo 271/2025).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
O odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení § 243 písm. a) o. s. ř. nelze uvažovat, je-li zřejmé, že samotnému dovolání nemůže být vyhověno. Za situace, kdy Nejvyšší soud bez zbytečných odkladů po předložení věci dovolací řízení zastavil, nerozhodoval již samostatně o návrhu povinných na odklad vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, nebo dále též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. února 2018, sp. zn. 20 Cdo 4987/2017, uveřejněné pod číslem 47/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. října 2018, sp. zn. 26 Cdo 3041/2018).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. 7. 2025
předseda senátu