Plný text
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného Č. K., proti povinnému R. G., od 11. 2. 2025 v konkursu, zastoupenému JUDr. et MUDr. Danem Podstatzkym-Lichtensteinem, advokátem se sídlem v Praze 5, Radlická 608/2, za účasti manželky povinného Vladimíry Gromešové, narozené 30. 10. 1971, pro 520 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 19 EXE 726/2023, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 8. 2024, č. j. 20 Co 406/2024-68, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Brně (dále též jen „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 3. 6. 2024, č. j. 19 EXE 726/2023-54, kterým Okresní soud Brno-venkov zamítl návrh povinného na částečné zastavení exekuce ze dne 7. 8. 2023, vedené soudním exekutorem Exekutorského úřadu Praha 10, JUDr. Igorem Ivankem, pod sp. zn. 167 EX 766/23. Odvolací soud uzavřel, že návrh na zastavení exekuce v části, v níž je prováděna prodejem movitých věcí podle exekučního příkazu ze dne 23. 6. 2023, č. j. 167 EX 766/23-33, nemůže být důvodný, protože v exekuci dosud nebyly dotčeny (sepsány) žádné konkrétní movité věci, tím spíše takové, jejichž postih by byl nepřípustný. Zamítnutí návrhu na zastavení exekuce v části, v níž je prováděna přikázáním pohledávky z účtů manželky povinného podle exekučních příkazů ze dne 23. 6. 2023 (exekuční příkazy č. j. 167 EX 766/23-34, 35 a 36), rovněž považoval za správné s odkazem na § 42 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění novely provedené zákonem č. 38/2021 Sb., dále též jen „e. ř.“, neboť soudní exekutor postihl každý z účtů manželky povinného jen jedenkrát (z obsahu spisu nevyplývá, že by k postižení došlo opakovaně, a povinný to ani netvrdil). Ochrana manžela povinného při postihu pohledávky z jeho účtu u peněžního ústavu spočívá v tom, že jej lze postihnout jen do jedné poloviny prostředků nacházejících se na účtu ke dni doručení exekučního příkazu. Novelou provedenou zákonem č. 38/2021 Sb. pak bylo ještě doplněno, že v jedné exekuci může dojít k postihu účtu manžela povinného pouze jednou, aby bylo zajištěno, že manželovi povinného na účtu zůstane polovina peněžních prostředků, resp. že tato ochrana nebude obcházena opakovaným postihem. Tím ale není podle odvolacího soudu míněno, že v každé exekuci lze postihnout jen jeden účet, nýbrž že každý účet manžela povinného u peněžního ústavu lze v jednom exekučním řízení postihnout jen jednou, na základě jediného (třeba i neúspěšného) exekučního příkazu. Odvolací soud současně doplnil, že návrh na zastavení exekuce pro nadlimitní postih společného jmění manželů nebo pro postih nyní již výlučného majetku manžela povinného (je-li modifikace společného jmění manželů vůči oprávněnému účinná) může podat jen manžel povinného, jenž má k tomu výlučnou procesní legitimaci. Exekutor k okamžiku postižení účtu sám od sebe nezkoumá původ peněz na účtu a je jen věcí manžela povinného, aby tvrdil a prokázal, že veškeré prostředky na jeho účtu náleží výlučně jemu, a postih jeho účtu je tudíž nepřípustný. To stejné platí i při postižení movitých věcí manžela povinného. Povinný k takovému návrhu není oprávněn a podal-li návrh na částečné zastavení exekuce s odkazem na modifikaci společného jmění manželů, jeho návrh nemohl být úspěšný.
2. Proti usnesení odvolacího soudu v části, jíž bylo rozhodnuto o návrhu na zastavení exekuce přikázáním pohledávky z účtů manželky povinného podle exekučních příkazů ze dne 23. 6. 2023, č. j. 167 EX 766/23-34, 35, 36, podal povinný dovolání. Vytýká odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení v otázce výkladu § 42 odst. 4 e. ř., kdy odvolací soud vyložil zákonné omezení postihnout v exekučním řízení prostředky na účtu manžela povinného nejvýše jednou tak, že toto ustanovení ve skutečnosti umožňuje „postihnout prostředky na účtu manžela povinného třikrát (třemi exekučními příkazy)“. Soud argumentoval pouze důvodovou zprávou k zákonu č. 38/2021 Sb. a jedná se o otázku v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu doposud neřešenou. Důvodová zpráva však není pramenem práva a úmysl zákonodárce nelze dovozovat z důvodové zprávy k zákonu, ale z vyjádření v zákoně. Zákonodárcem zvolené kvantitativní omezení je jednoznačné, omezuje se „nejvýše jedenkrát“ v „jednom exekučním řízení“. Rozhodující není počet účtů, ale otázka, zda příkazy byly vydány ve stejném exekučním řízení. Zákonné omezení v projednávané věci tedy podle dovolatele nebylo dodrženo. Odvolací soud svým výkladem jde nad rámec zákonného textu a supluje úlohu zákonodárce, který možná původně měl určitý záměr, který však nakonec nepromítl do závazného textu zákona. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že exekuci v rozsahu provádění přikázáním pohledávky povinného z účtu u peněžního ústavu podle exekučních příkazů ze dne 23. 6. 2023, č. j. 167 EX 766/23-34, 167 EX 766/23-35 a 167 EX 766/23-36 zastaví.
3. Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“. Dovolání není přípustné.
4. V projednávané věci bylo exekuční řízení zahájeno dne 17. 4. 2023, aplikuje se zde tedy (jak již bylo shora uvedeno) ustanovení § 42 odst. 4 e. ř. ve znění novely provedené zákonem č. 38/2021, jež je účinné od 1. 7. 2021 až dosud. Podle tohoto ustanovení platí, že jde-li o vydobytí dluhu, který patří do společného jmění manželů, nebo dluhu povinného, pro který lze vydat exekuční příkaz na majetek ve společném jmění manželů, lze vést exekuci přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného u peněžního ústavu. Exekuci přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného u peněžního ústavu lze v jednom exekučním řízení provést nejvýše jednou.
5. Znění dotčeného ustanovení zjevně směřuje k ochraně manžela povinného při postihu pohledávky z jeho účtu u peněžního ústavu v rozsahu jedné poloviny prostředků nacházejících se na účtu ke dni doručení exekučního příkazu. Jinými slovy v jedné exekuci může dojít k postihu účtu manžela povinného pouze jednou, aby bylo zajištěno, že manželovi povinného na daném účtu zůstane polovina peněžních prostředků, resp. že tato ochrana nebude obcházena opakovaným postihem. Tím však nepochybně není míněno (jak zdůraznil již odvolací soud), že v každé exekuci lze postihnout pouze jediný z účtů manžela povinného, nýbrž že každý účet manžela povinného u peněžního ústavu lze v jednom exekučním řízení postihnout jen jednou (jedním exekučním příkazem), resp. že exekuční příkaz na tentýž účet v tomtéž exekučním řízení nelze opakovat. Názor dovolatele, že v projednávané věci došlo k porušení § 42 odst. 4 e. ř. tím, že exekutor postihl třemi exekučními příkazy celkem tři účty manželky povinného, tudíž neobstojí.
6. Nejvyšší soud současně ve své rozhodovací praxi opakovaně vysvětlil, že přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. nemůže založit otázka, jejíž řešení vyplývá přímo ze zákona (viz např. usnesení ze dne 19. 5. 2014, sp. zn. 32 Cdo 165/2014, a ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 709/2014). Obdobně Nejvyšší soud při posuzování zásadního právního významu napadeného rozhodnutí v procesním režimu občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 vyložil, že rozhodnutí odvolacího soudu nečiní zásadně právně významným otázka, jejíž řešení je zcela zjevné nečiní v soudní praxi výkladové těžkosti (srov. rozsudek ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 3931/2011, či usnesení ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 29 Odo 462/2005, a ze dne 24. 5. 2007, sp. zn. 29 Cdo 48/2007). Protože takový závěr lze plně vztáhnout i na výklad ustanovení § 42 odst. 4 e. ř., Nejvyšší soud postupoval podle § 243c odst. 1 o. s. ř. a dovolání povinného odmítl.
7. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. e. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 5. 2025
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu