Plný text
20 Cdo 2997/2025
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Aktivafin s. r. o., se sídlem v Kroměříži, 1. máje 283/15, identifikační číslo osoby 29228913, zastoupené Mgr. Vladimírem Kubíkem, advokátem se sídlem v Kroměříži, Tovačovského 318/18, proti povinným 1) A-Z pojištění s. r. o., se sídlem v Kolíně, Havelcova 70, identifikační číslo osoby 06968333, 2) R. S., a 3) I. S., zastoupené Mgr. Davidem Obenrauchem, advokátem se sídlem v Brně, Kopečná 987/11, za účasti vydražitele J. H., pro 3 500 000 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Davida Chaloupky, Exekutorský úřad Kroměříž, pod sp. zn. 122 EX 319/23, o dovolání povinné 3) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. června 2025, č. j. 18 Co 121/2025-129, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1/ Ve shora specifikované exekuční věci napadla povinná 3) dovoláním usnesení Krajského soudu v Praze (dále rovněž „odvolací soud“) ze dne 17. 6. 2025, č. j. 18 Co 121/2025-129, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudního exekutora Mgr. Davida Chaloupky, Exekutorský úřad Kroměříž (dále „exekutor“), ze dne 20. 12. 2024, č. j. 122 EX 319/23-100, o udělení příklepu v dražbě nemovitých věcí dovolatelky (pozemku č. parc. XY, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba XY č. p. XY, rodinný dům, zapsaných u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY, na listu vlastnictví č. XY katastru nemovitostí pro katastrální území a obec XY) ve prospěch vydražitele J. H. za nejvyšší podání 1 370 000 Kč.
2/ Povinná v dovolání proti usnesení odvolacího soudu vymezila hledisko přípustnosti dovolání tvrzením, že „se odvolací soud při řešení otázky, na jejímž vyřešení rozhodnutí závisí, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“. Namítala, že v rozporu se zahájeným insolvenčním řízením (na návrh dovolatelky dne 17. 12. 2024 pod č. j. KSPH 61 INS 21643/2024-A-2 Krajského soudu v Praze) exekutor rozhodl o udělení příklepu, tj. konal v rozporu se zákonem, ačkoli později (dne 20. 12. 2024) vydal insolvenční soud exekutorem požadované předběžné opatření, jímž „omezil účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení“; tímto způsobem „není možné zhojit zpětně překážku pro provedení dražby“ (pozn.: podle zjištění odvolacího soudu došlo před rozhodnutím v odvolacím řízení k odmítnutí uvedeného insolvenčního návrhu s odkazem na pravomocné usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2025, č. j. KSPH 61 INS 21643/2024-A-18, čímž byla vada udělení příklepu konvalidována).
3/ Nejvyšší soud ve své konstantní judikatuře vysvětlil, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se řešení této otázky hmotného nebo procesního práva odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod číslem 4/2014 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. dubna 2018, sp. zn. 20 Cdo 720/2018). Nedílným předpokladem pro řádné naplnění výše uvedeného je skutečnost, že dovolatelem namítaný rozpor rozhodovací praxe dovolacího soudu s napadeným rozhodnutím nesmí být toliko zdánlivý, nýbrž svým obsahem či právními závěry musí být posuzovaná rozhodnutí ve skutečném (objektivním) rozporu. Důrazný požadavek na splnění obligatorních náležitostí dovolání je zcela zřetelný rovněž z rozhodovací praxe Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. února 2020, sp. zn. III. ÚS 2478/18).
4/ Ačkoli dovolatelka zvolila konkrétní zákonné hledisko přípustnosti dovolání, nedokázala explicitně formulovat rozhodnou právní otázku, především však neoznačila či neupřesnila ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu, od níž se měl odvolací soud při řešení rozhodné otázky odchýlit, a to alespoň vylíčením (citací) právních závěrů dovolacího soudu.
5/ Vyjádřila-li dovolatelka nesouhlas se zhojením vady rozhodnutí exekutora o udělení příklepu, považuje Nejvyšší soud za vhodné (jakožto obiter dictum) upozornit na svou konstantní judikaturu, podle níž v případě, kdy exekutor přistoupil k dražbě nemovitých věcí povinného přes krátce před konáním dražebního jednání zahájeného insolvenčního řízení, avšak insolvenční návrh, na základě kterého toto insolvenční řízení bylo zahájeno, byl následně, ještě před tím, než odvolací soud stačil ve věci rozhodnout, pro své vady ve smyslu ustanovení § 128 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále „IZ“), insolvenčním soudem odmítnut, je možné v exekučním řízení pokračovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. května 2015, sp. zn. 26 Cdo 3544/2014, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2015, sp. zn. IV. ÚS 2266/15, dále též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. listopadu 2016, sp. zn. 20 Cdo 2744/2016). Podstatné tedy je, že insolvenční řízení bylo ještě před rozhodnutím odvolacího soudu skončeno; tím nastalo zhojení účinků předpokládaných ustanovením § 109 odst. 1 písm. c) IZ a v exekučním řízení bylo možné pokračovat (z řady rozhodnutí dovolacího soudu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu 4. května 2015, sp. zn. 26 Cdo 3544/2014, proti němž podanou ústavní stížnost Ústavní soud usnesením ze dne 11. listopadu 2015, sp. zn. IV. ÚS 2266/15, odmítl, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. října 2018, sp. zn. 20 Cdo 3953/2018, usesení Nejvyššího soudu ze dne 23. května 2019, sp. zn. 20 Cdo 1319/2019, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2024, sp. zn. 20 Cdo 90/2024).
6/ Nejvyšší soud proto dovolání povinné 3) podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
7/ Návrhem dovolatelky na „odkladný účinek dovolání“ (míněno napadeného usnesení odvolacího soudu, u něhož lze z podstaty věci odložit toliko právní moc) se Nejvyšší soud nezabýval v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, jenž vyslovil, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení, není „projednatelný“ ani návrh na odklad právní moci či vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí, neboť se jedná o návrh akcesorický; Nejvyšší soud nadto odmítl dovolání povinného v přiměřené lhůtě (srov. tentýž nález).
8/ O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodováno ve zvláštním režimu (viz § 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 2. 2026
JUDr. Aleš Zezula předseda senátu