Plný text
20 Cdo 3019/2019-116
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné E. R., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Josefem Kunáškem, advokátem se sídlem v Praze, Zdoňovská 17, proti povinné JUDr. Ing. Světlaně Semrádové Zvolánkové, se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 287/18, identifikační číslo osoby 44346000, správkyni konkursní podstaty úpadce J. R., narozeného XY, identifikační číslo osoby XY, bytem XY, pro 7 365 150 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 55 EXE 1558/2017, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2019, č. j. 91 Co 21/2019-84, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Oprávněná je povinna zaplatit povinné do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na nákladech dovolacího řízení částku 300 Kč.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2019, č. j. 91 Co 21/2019-84, jímž odvolací soud potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. 10. 2018, č. j. 55 EXE 1558/2017-48, kterým byla zastavena exekuce na majetek povinné a kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení, odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II, bod 2 přechodných ustanovení zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č.292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“, neboť dovolatelka v rozporu se zákonným požadavkem ohledně nezbytných obsahových náležitostí dovolání neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 ve spojení s § 237 o. s. ř.). K projednání dovolání přitom nepostačuje ani pouhý odkaz na § 237 o. s. ř. či citace textu uvedené procesní normy nebo jeho části. Za tohoto stavu dovolání oprávněné trpí vadou obsahu, kterou po uplynutí lhůty k dovolání (§ 240 o. s. ř.) nelze odstranit (srov. § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.) a pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Dovolatelka ve svém dovolání uvádí, že jej spatřuje za přípustné ve smyslu § 237 o. s. ř., „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“. V dalším textu dovolání však oprávněná neupřesňuje (alespoň na úrovni dovolacím soudem přijatých právních závěrů), jakým způsobem byla rozhodná otázka v dosavadní rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena a proč by se měl dovolací soud od této praxe odchýlit, tj. z jakého důvodu by měl svoji judikaturu překonat (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, usnesení ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 29 ICdo 43/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. ledna 2017, sp. zn. 20 Cdo 5186/2016).
Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř., jak již uvedl výše, odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 10. 2019
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu