Plný text
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného města Černošice, se sídlem v Černošicích, Karlštejnská 259, identifikační číslo osoby 00241121, zastoupeného JUDr. Ing. Pavlem Novákem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Jana Masaryka 677/45, proti povinné M. P., zastoupené Mgr. Janem Szwarcem, advokátem se sídlem v Praze 8, Na Kopečku 1280/7, pro vymožení nepeněžitého plnění, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 207 EXE 5031/2017, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2024, č. j. 20 Co 204/2024-629, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
2. Pokud jde o exekuční titul – rozhodnutí Městského úřadu Černošice ze dne 29. 8. 2015, č. j. MUCE 59147/2016 OSU, odvolací soud z něj zjistil, že v době rozhodnutí stavebního úřadu došlo k nepovolené změně stavby, a to postavením přístavby při severním rohu objektu č. p. 608 tak, že roh byl doplněn na obdélník. Tuto přístavbu oprávněný nařídil odstranit. Dále byly provedeny stavební úpravy, kterými došlo k odstranění celého podkroví, sedlové střechy s polovalbou a dvou štítových zdí a k provedení přizdívky z betonových tvarovek k líci obvodových zdí přízemí objektu, vyjma východní stěny. Rovněž tyto stavební úpravy uložil oprávněný povinné odstranit, a to tak, že uvede stavbu do původního stavu, tj. že obnoví celé podkroví, sedlovou polovalbovou střechu, dostaví dvě štítové zdi a odstraní přizdívku z betonových tvárnic. K tomu měla povinná předložit návrh technologického postupu k odstranění nepovolených změn stavby, přičemž tuto povinnost nesplnila. Tento technologický postup prací (který povinná měla předložit) pak byl s ohledem na nařízenou exekuci nahrazen exekučním příkazem, v němž bylo uvedeno, jakým způsobem má být původní stav obnoven. Povinná následně předložila statické posouzení stavby provedené Ing. Antonínem Macháčkem, který konstatoval, že původní zdivo bylo poškozeno povrchovou degradací a pokud by mělo dojít k odbourání železobetonové přizdívky, dojde k poškození cihel, na kterých je přilepen zálivkový beton, a otřesy z těchto prací dojde ke snížení pevnosti původního zdiva, přičemž v krajním případě může dojít k destrukci původního staviva.
3. Odvolací soud konstatoval, že to byla povinná, resp. její manžel, kdo provedl stavební práce bez souhlasu stavebního úřadu a nepokračoval v řízení o dodatečném povolení stavby. Tím se povinná vystavila tomu, že oprávněný vydal exekuční titul, jímž nařídil odstranění nepovolených zásahů do stavby. Za škody, které vzniknou odstraňováním nepovolených stavebních zásahů do stavby, je odpovědná povinná, která porušila nepovolenými zásahy do stavby zákon [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2022, sp. zn. 25 Cdo 233/2022 (uveřejněný pod číslem 20/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)]. Odvolací soud zdůraznil, že povinností zhotovitele stavby je, aby použil materiály a technologické postupy, které zajistí, že nedojde k destrukci stavby. Vzhledem k tomu, že zhotovitel stavby bude potřebovat k provedení obnovy původní stavby stavební povolení, popř. jiný souhlas stavebního úřadu, musí se soudní exekutor (popř. stavební firma) zabývat i otázkou, zda konkrétními stavebními úpravami neohrozí samotnou existenci stavby jako celku. Případné zvýšené náklady na takové posouzení budou vyúčtovány jako náklady provedení exekuce.
4. Povinná přípustnost dovolání spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení následujících otázek hmotného či procesního práva:
a) Zda soud nepochybil tím, že se ve svém rozhodnutí nijak nevypořádal s námitkou (argumentem) povinné, která v odvolání namítala nepřezkoumatelnost exekučního příkazu ze dne 5. 7. 2203, č. j. 021 EX 12216/16-377, a usnesení soudu prvního stupně, neboť neobsahovaly specifikaci oprávnění, které mají splňovat subjekty k realizaci uvedených prací, a ani uvedení právní úpravy, podle které procesně postupovaly; odvolací soud se při řešení této otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
b) Zda soud ve svém rozhodnutí nepochybil tím, že v souvislosti s rizikem vzniku škody na nemovitosti při odstraňování zpevnění zdiva nemá být upřednostněna bezpečnost a ochrana majetku před uvedením stavby do původního stavu; tato otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak.
5. V souvislosti s námitkou nepřezkoumatelnosti exekučního příkazu a rozhodnutí soudu prvního stupně povinná zdůraznila, že z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že již sama skutečnost, že se obecný soud nijak nevypořádal s námitkou účastníka řízení, která má současně vztah k projednávané věci, zásadně zakládá protiústavnost dotyčného rozhodnutí (viz nález Ústavního soudu ze dne 3. 10. 2006, sp. zn. I. ÚS 74/06). Je povinností soudů se v odůvodnění svých rozhodnutí vypořádat s argumentací účastníků řízení způsobem, který odpovídá míře závažnosti těchto argumentů, tedy neignorovat námitky účastníka (viz nález Ústavního soudu ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. II. ÚS 968/18).
6. Dovolatelka dále namítá, že rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2022, sp. zn. 25 Cdo 233/2022 (uveřejněný pod číslem 20/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), na který odvolací soud ve svém rozhodnutí odkazuje, hovoří pouze o tom, že odpovědnost za škodu na nemovité věci podle § 2926 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dopadá na všechny případy, kdy škoda na nemovitosti byla vyvolána činností škůdce, nejen na případy, kdy škoda vznikla bezprostředně při jeho činnosti; citovaný judikát neříká, že za škody, které vzniknou odstraňováním nepovolených stavebních zásahů do stavby, je odpovědná povinná, která porušila nepovolenými zásahy do stavby zákon. Dovolatelka považuje za chybnou argumentaci odvolacího soudu, že by se stavební úřad v rámci povolovacího řízení a pro účely vydání stavebního povolení zabýval případným dopadem odstraňovacích prací na bezpečnost. Stavební úřad se vždy zabývá jen tím, zda navrhovaná stavba odpovídá požadavkům stavebních předpisů a jsou předložena případná stanoviska či souhlasy příslušných orgánů společně se stavební dokumentací. Zmínka odvolacího soudu ohledně použití materiálů a technologie, která zajistí, že nedojde k destrukci stavby, je obecnou prevenční povinností, jejíž naplnění musí zajistit stavebník (zde oprávněný), nikoliv otázkou, kterou se zabývá stavební úřad při řešení stavebního povolení. Dovolatelka považuje závěr odvolacího soudu ohledně prevence škody a odpovědnosti za ni za rozporný s citovaným rozsudkem Nejvyššího soudu. Dovolatelka však má za to, že i kdyby tomu tak nebylo, měla by v tomto případě v uvedeném rozsahu stavebních prací mít bezpečnost a ochrana majetku přednost před uvedením stavby do původního stavu. I sám odvolací soud výslovně uvádí, že pokud soudní exekutor zvolí nevhodný způsob provedení prací a výkonů zastupitelné povahy, může povinný podat návrh na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. nebo návrh na částečné zastavení exekuce podle § 268 odst. 4 o. s. ř. Povinná dodala, že provedené zpevnění stavby souviselo s opakovanými záplavami, které narušily pevnost zdiva, a odpovídalo povinnosti povinné jako vlastníka zajistit konstrukční bezpečnost a statiku nemovitosti. Povinná navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu projednání.
7. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“. Dovolání není přípustné.
8. V souzené věci je podle § 59 odst. 2 písm. d) a § 72 odst. 1 exekučního řádu vedena exekuce k vymožení zastupitelného nepeněžitého plnění spočívajícího v provedení prací a výkonů na základě exekučního titulu – pravomocného a vykonatelného rozhodnutí Městského úřadu Černošice, odbor stavební úřad, ze dne 29. 8. 2016, č. j. MUCE 59147/2016 OSU, jímž bylo povinné nařízeno odstranit nepovolenou změnu stavby (přístavbu o půdorysných rozměrech 2,45 × 1,4 m při severním rohu stavby, kterou byl tento roh doplněn na obdélník, a stavební úpravy, kterými došlo k odstranění celého podkroví a k provedení přizdívky z betonových tvarovek k líci obvodových zdí přízemí objektu, včetně přístavby, vyjma východní stěny objektu, při ulici XY) za účelem obnovení předcházejícího stavu stavby rodinného domu č. p. XY na pozemku parc. č. XY v k. ú. XY. Pověřený soudní exekutor JUDr. Ivan Erben, Exekutorský úřad Praha 8, vydal k provedení exekuce dne 5. 7. 2023 exekuční příkaz, č. j. 021 EX 12216/16-377, v němž specifikoval práce, které mají být provedeny, a rozhodl, že tyto práce dá na náklad povinného provést stavebnímu subjektu disponujícímu oprávněním k provedení těchto prací, který současně zajistí ekologickou likvidaci odpadu k tomu oprávněným subjektem.
9. Namítá-li povinná, že „při odstraňování zpevnění zdiva hrozí riziko škody na nemovitosti a má být upřednostněna bezpečnost a ochrana majetku před uvedením stavby do původního stavu“, přičemž tato otázka „má být dovolacím soudem posouzena jinak“, nevymezuje přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., jejíž jedno z kritérií spočívá v tom, že dovolání je přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, kterou dovolací soud v minulosti již vyřešil, ale dovolatel se domnívá, že ji má dovolací soud vyřešit jinak. Z obsahu dovolání však není patrné, v rámci jakého rozhodnutí Nejvyšší soud tuto otázku měl řešit, a tedy jakým jiným způsobem má být podle dovolatele vyřešena. Naopak z kontextu dovolání se podává, že dovolatelka nesouhlasí se způsobem, jakým odvolací soud otázku posoudil, a domnívá se, že má být vyřešena jinak dovolacím soudem, což však přípustnost dovolání nezakládá.
10. Současně dovolatelka uvádí, že závěr odvolacího soudu ohledně „prevence škody a odpovědnosti za ni“, tj. závěr, že by se stavební úřad v řízení o vydání stavebního povolení zabýval případným dopadem odstraňovacích prací na bezpečnost, je v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2022, sp. zn. 25 Cdo 233/2022 (uveřejněným pod číslem 20/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolatelka se domnívá, že povinnost použít materiály a technologické postupy, které zajistí, že nedojde k destrukci stavby, je obecnou prevenční povinností, jejíž naplnění musí zajistit stavebník (zde oprávněný), nikoliv otázkou, kterou se zabývá stavební úřad při řešení stavebního povolení. Na této otázce však rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá, naopak odvolací soud shodně, jak uvádí dovolatelka, zdůraznil (viz bod 14 rozhodnutí), že povinností zhotovitele stavby je, aby použil materiály a technologické postupy, které zajistí, že nedojde k destrukci stavby, a že soudní exekutor, případně stavební firma (tj. zhotovitel) se musí zabývat otázkou, zda konkrétními stavebními úpravami neohrozí samotnou existenci stavby jako celku. Pro úplnost Nejvyšší soud zdůrazňuje, že oprávněný v rámci probíhající exekuce není stavebníkem. Pokud se týče rozhodnutí R 20/2023, odvolací soud jej citoval v kontextu odpovědnosti povinné za porušení povinnosti spočívající v nepovolených stavebních zásazích do stavby (mj. včetně vybudování „betonového límce“, jenž plní statickou funkci a jehož odstranění by podle povinné mohlo vést ke zborcení domu), která se projeví na případných zvýšených nákladech; jinak řečeno že pokud dojde v průběhu odstraňování přístavby a nepovolených zásahů (tj. plnění podle exekučního titulu) k překážkám, které si vyžádají vyšší náklady, půjdou tyto náklady k tíži povinné [viz bod 14 a bod 3 (zcela v závěru) rozhodnutí odvolacího soudu a bod 23 rozhodnutí soudu prvního stupně].
11. Protože dovolatelka nedostála své povinnosti vymezit přípustnost dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), resp. na povinnou předložené otázce rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
12. Výtka dovolatelky, že se odvolací soud nezabýval její námitkou nepřezkoumatelnosti rozhodnutí soudu prvního stupně a exekučního příkazu (podle dovolatelky neobsahovaly specifikaci oprávnění, které mají splňovat subjekty k realizaci uvedených prací), nepředstavuje zákonný dovolací důvod, neboť dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Případné vady řízení je dovolací soud oprávněn zkoumat pouze v případě, že je dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud považuje za vhodné dodat, že z exekučního příkazu se podává výčet prací, které je třeba provést, a to včetně prací odstraňovacích (destrukčních) a konstrukčních (jak je ostatně uvedeno v rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího), a zní-li výrok II exekučního příkazu tak, že „soudní exekutor… dá provést tuto práci stavebnímu subjektu disponujícímu oprávněním k provedení těchto prací…“, je zcela zřejmé, že se jedná o oprávnění vztahující se k výčtu zmíněných destrukčních a konstrukčních prací. Ostatně sám exekuční titul stanoví podmínky pro odstranění nepovolené změny stavby, kdy se ve výroku III odst. 2 uvádí, že nepovolená změna stavby může být odstraněna svépomocí, zajistí-li stavebník (vlastník stavby) odborné vedení stavby stavbyvedoucím podle § 160 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále „stavební zákon“), případně bude stavba odstraněna stavebním podnikatelem (§ 160 odst. 1 stavebního zákona).
13. Povinná v dovolání navrhla, aby dovolací soud odložil vykonatelnost dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení, není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na výše uvedené se proto Nejvyšší soud nezabýval návrhem povinné na odklad vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu.
14. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. exekučního řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 6. 2025
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu