Plný text
20 Cdo 3160/2025-421
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné REVITEA WINE, s. r. o., se sídlem v Šatově č. p. 404, identifikační číslo osoby 07539967, zastoupené JUDr. Bc. Martinem Kulhánkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Pražákova 1008/69, proti povinným 1) I. K., od 29. 9. 2025 v konkursu, zastoupenému JUDr. Michalem Skoumalem, advokátem se sídlem v Brně, Drobného 306/34, a 2) M. K., zastoupené Mgr. Viktorem Procházkou, advokátem se sídlem v Brně, Lazaretní 925/9, pro 11 174 950 Kč s příslušenstvím, zřízením exekutorského zástavního práva, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 111 EXE 914/2020, o dovolání povinného 1) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2025, č. j. 12 Co 200/2023-367, takto:
I. Dovolání povinného 1) se odmítá. II. Povinný 1) je povinen zaplatit oprávněné částku 59 616,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Bc. Martina Kulhánka, Ph.D.
Odůvodnění:
1. Městský soud v Brně (dále též jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 22. 2. 2023, č. j. 111 EXE 914/2020-147, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 1. 3. 2023, č. j. 111 EXE 914/2020-151, zamítl návrh povinných ze dne 31. 7. 2020 na zastavení exekuce a uložil povinným zaplatit oprávněné na náhradě nákladů řízení o zastavení exekuce částku 89.697,30 Kč. Uvedl, že exekuce je vedena k vymožení pohledávky oprávněné ve výši 11.174.950 Kč s příslušenstvím podle směnečného platebního rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2017, č. j. 55 Cm 112/2017-25, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2017, č. j. 55 Cm 112/2017-115, a usneseními Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 2. 2020, č. j. 12 Cmo 99/2019-479, a ze dne 19. 2. 2020, č. j. 12 Cmo 99/2019-537. Exekuční titul byl vydán na základě směnky vlastní vystavené k zajištění úvěru společnosti Víno Lechovice spol. s r. o. na řad České spořitelny, a. s., dne 23. 3. 2015. Směnkou se výstavce Víno Lechovice spol. s r. o. zavázal uhradit dne 6. 1. 2017 částku 11 174 950 Kč a povinní 1) a 2) převzali za výstavce směnečné rukojemství. Následně byla dne 20. 3. 2015 mezi společností Central-Therm a. s. jako slibující a povinným 1) jako příjemcem slibu podepsána listina nazvaná „slib odškodnění“, ze které se podává, že v případě, že bude příjemce slibu povinen plnit z výše uvedené směnky a smlouvy o vyplňovacím právu směnečném č. S/245/15/LCD, zastoupí ho v jeho povinnosti slibující, a to v celém rozsahu plnění, a uhradí směnečnou sumu i s příslušenstvím ze směnky. Stejná listina byla podepsána mezi společností Central-Therm a. s. jako slibující a povinnou 2) jako příjemcem slibu. Mezi společností Central-Therm a. s. jako pronajímatelem a společností Víno Lechovice spol. s r. o. jako nájemcem (tehdy personálně propojenými v osobách povinných) byla sjednána smlouva o nájmu nemovitostí (budov v k. ú. XY blíže specifikovaných nájemní smlouvou) na dobu od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2022 za nájemné ve výši 1 Kč. V současné době je proti společnosti Víno Lechovice spol. s r. o. vedeno insolvenční řízení.
2. Soud prvního stupně uvedl, že argumentace sliby odškodnění je ve své podstatě zpochybněním věcné správnosti exekučního titulu a s ohledem na datum jejich podpisu (20. 3. 2015) mohla a měla být uplatněna v řízení nalézacím (směnečném). Navíc sliby odškodnění poskytla osoba odlišná od oprávněné (Central-Therm a. s.) a oprávněnou nijak nezavazují. Povinní ostatně ani netvrdili, že by je oprávněná akceptovala, naopak oprávněná zpochybnila platnost slibů odškodnění i pravost a správnost následného zápisu z valné hromady společnosti Central-Therm a. s., na níž měly být sliby schváleny. Osobní propojenost oprávněné se společností Central-Therm a. s. sama o osobě nezakládá žádný rozpor postupu oprávněné s dobrými mravy. Nadto osobní propojenost v minulosti byla také mezi společností Central-Therm a. s., Víno Lechovice spol. s r. o. a povinnými. Povinní podepsali sliby odškodnění za příjemce slibu i za stranu slibující a směnka, která je podkladem exekučního titulu, byla podepsána povinnou 2) i jako jednatelkou společnosti Víno Lechovice spol. s r. o. Povinní si tedy jako osoby znalé věci museli být vědomi důsledků podpisu směnky na pozici avalů. Námitka rozporu s dobrými mravy ohledně pořadí zajišťovacích instrumentů byla uplatněna již v nalézacím řízení, kde ji soud shledal nedůvodnou. Povinní dosud nesplnili povinnost uloženou exekučním titulem a postup oprávněné, která podala k jejímu vymožení exekuční návrh, nelze sám o sobě považovat za rozporný s dobrými mravy. Povinní se navíc mohou plnění ze slibů odškodnění domáhat v samostatném civilním řízení přímo proti osobě slibem zavázané.
3. Krajský soud v Brně (dále též jen „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným usnesením (po zrušení svého předchozího rozhodnutí ve věci, konkrétně usnesení ze dne 14. 12. 2023, č. j. 12 Co 200/2023-264, rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2024, č. j. 20 Cdo 1248/2024-289) potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve znění doplňujícího usnesení a uložil povinným zaplatit oprávněné náhradu nákladů odvolacího řízení.
4. Odvolací soud uzavřel, že oprávněné v zahájení exekučního řízení nebránila tvrzená dohoda o společném postupu ze dne 3. 12. 2019 (obsahující závazek nezahájit exekuční řízení k vymožení směnečné pohledávky), protože tato dohoda zanikla v souladu s jejím bodem 1.2 v důsledku porušení povinnosti povinným, k níž se zavázal v bodě 1.1 písm. f/ (že nejpozději do 15. 3. 2020 zajistí, aby u převáděných pozemků nebyla zapsána jakákoli práva či omezení ve prospěch ČR, žádná předběžná opatření, na jejichž základě by byl omezen s převáděnými pozemky disponovat, ani jakákoli jiná omezení). Povinný této své povinnosti nedostál, přestože mu za tím účelem poskytla společnost Central-Therm a. s. úvěr. Skutečnost, že poskytnutý úvěr zjevně na úhradu celého dluhu povinného vůči ČR nestačil (tudíž zástavní a předkupní právo k pozemkům nezaniklo a jejich výmaz nebyl proveden) nemůže jít k tíži oprávněné, když z dohody o společném postupu v tomto směru neplyne nezbytnost či dokonce povinnost jakékoli součinnosti ze strany oprávněné.
5. K námitce, že naplnění dohody o společném postupu zmařila sama oprávněná tím, že nesplnila povinnost z ústní dohody sjednané při podpisu dohody o společném postupu, a nepředložila v termínu do 15. 3. 2020 potřebnou dokumentaci, odvolací soud po doplněném dokazování uvedl, že nelze učinit závěr o existenci takové ústní dohody. Současně dodal, že i kdyby oprávněná závazek k přípravě předmětné dokumentace na sebe vzala, nebylo by možné jej splnit předtím, než by povinní splnili ve sjednaném termínu do 15. 3. 2020 své povinnosti z dohody o společném postupu. Porušením jakékoli povinnosti povinných (což nastalo nesplněním povinnosti dle bodu 1.1 písm. f/ dohody) totiž došlo ke zrušení dohody od počátku dle jejího bodu 1.2. Ve splnění této povinnosti povinnému přitom nebránila okolnost, že rozhodnutí ve směnečném řízení dosud nebylo pravomocné.
6. Účastníky předložená e-mailová komunikace podle odvolacího soudu jen svědčí o snaze dohodnout řešení vzniklé situace. Konec snahy zjevně přivodila exekuce prodejem nemovitých věcí povinného zahájená ve prospěch P., vedená Exekutorským úřadem Břeclav, jež definitivně zabránila zamýšlenému převodu pozemků povinných a alespoň dodatečnému naplnění účelu a cíle dohody o společném postupu. Oprávněná tedy přistoupila k podání exekučního návrhu dne 16. 6. 2020 naprosto důvodně, teprve poté, kdy se z údajů v katastru nemovitostí dověděla o zahájené exekuci (11. 6. 2020).
7. Usnesení odvolacího soudu napadl dovoláním povinný 1). Jeho přípustnost spojuje s řešením dosud neřešených otázek: Zda a v jakém rozsahu se v řízení o zastavení exekuce (§ 268 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.) lze dovolávat mimosmluvních ujednání a následného chování stran, modifikujícího či doplňujícího povinnosti z původní dohody, a zda je důvodem pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. skutečnost, že exekuce je zahájena a vedena v rozporu s jejím účelem, totiž zajistit (efektivní) splnění povinnosti z vykonávaného titulu. Dovolatel trvá na tom, že mezi stranami dohody o společném postupu ze dne 3. 12. 2019 došlo současně k ústní dohodě, že navazující právní dokumentaci zhotoví právní zástupce strany P. (tj. kromě P. též P., dále oprávněná, Vinné sklepy Lechovice, spol. s r. o. a Central-Therm, a. s.), tj. advokátní kancelář Kulhánek. Náklady na vyhotovení dokumentace měla hradit společnost Central-Therm, a. s. (v níž měli jak strana P., tak povinní obchodní podíly 50:50 a P. byl předsedou představenstva). Tato ústní dohoda byla plněna, což dokládá předložená emailová komunikace navržená k důkazu, argumentace povinných a manželky povinného 1) a zejména podání ze dne 14. 4. 2025 W. Odvolací soud se však omezil jen na hodnocení kroků oprávněné, pominul tvrzení a důkazy k prokázání existence uvedené ústní dohody a nevypořádal se ani s podáním povinného ze dne 22. 6. 2025. Povinní po celou dobu činili vše, co po nich bylo možné rozumně požadovat. To vyplývá i z emailové komunikace z 2. 4. 2020, kdy povinný 1) obdržel návrh dokumentace k dokončení splnění povinnosti podle odst. 1. 1 písm. i) dohody, z větší části splněné již dne 28. 2. 2020.
8. Dovolatel ve vztahu k povinnosti podle odst. 1.1 písm. f) dohody uvedl, že smluvní strany se dohodly na vyhotovení úvěrové smlouvy, která řešila závazky povinného 1) vůči pozemkovému úřadu. Po dodatečném zjištění dalších závazků vyzval povinný 1) stranu P. k navýšení úvěru s návrhem na započtení proti pohledávce povinného 1) z titulu nevyplacené odměny za výkon funkce. Strana P. však součinnost neposkytla a záměrně přivodila stav, který by obvykle znamenal zánik dohody o společném postupu, ovšem s ohledem na § 549 o. z. k zániku nedošlo, jelikož by byl ve prospěch strany, která jej záměrně způsobila. Přesto strana P. dne 27. 5. 2020 předložila dokumentaci ve smyslu dohody o společném postupu, v té době však již vznikla další překážka v podobě zahájené exekuce ve prospěch P. P. (povinní byli zavázáni nenakládat se svým majetkem, a tak nemohli vypořádat své závazky vůči panu P.). Podle dovolatele však jde o odstranitelnou překážku, neboť pan P. je ochoten za splnění určitých podmínek (vypořádání vzájemných nároků) exekuci zastavit.
9. Dovolatel prosazuje názor, že termín pro splnění povinnosti podle odst. 1. 1 písm. f) dohody nebyl dodržen z důvodu porušení povinnosti oprávněné zajistit vypracování dokumentace. Nesouhlasí s názorem soudu, že dohoda ze dne 3. 12. 2019 obsahuje doložku deklarující její úplnost. S odkazem na odst. 2. 2 a 2. 6 prosazuje, že ujednání o písemné formě platilo pro sjednání dodatků měnících dohodu, nikoli pro vyplňování smluvních mezer. Písemná dohoda nestanovila, kdo předloží návrhy smluvní dokumentace ani s jakým předstihem před termínem podpisu. Z okolností všem bylo zřejmé, že návrhy musí připravit a předkládat strana P., což nyní někteří z účastníků popírají. Doplnil, že písemně uzavřenou smlouvu se sjednanou výhradou změn v písemné podobě lze změnit i jinou formou (např. ústně). Žádná ze stran dohody nepožadovala uzavření písemného dodatku. Strany jednaly ve shodě, že návrhy dokumentace bude předkládat strana P. Ani další účastník dohody (Vinné sklepy Lechovice, spol. s r. o.) neplnil řádně a včas. Tento postup nasvědčuje buď záměru dohodu zmařit či fakticky rozvázat, anebo skutečnosti, že s ohledem na opožděné doložky právní moci nebyly stanovené termíny dodržovány a byl sledován pouze finální cíl – převod směnky za pozemky povinného. K této okolnosti se přitom soud vůbec nevyjádřil.
10. Dovolatel v souvislosti s možností zneužití práva či šikanózního exekučního návrhu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3405/2018, ze dne 23. 1. 2019, sp. zn. 20 Cdo 1532/2018, či ze dne 6. 9. 2021, sp. zn. 20 Cdo 925/2021) namítá, že se odvolací soud zabýval rozporem s dobrými mravy pouze v souvislosti se slibem odškodnění. Tento slib byl pouze podpůrným argumentem. Skutečným jádrem námitky šikany a rozporu s dobrými mravy je okolnost, že povinný byl dohodou o společném postupu lstivě uveden v omyl a vzal zpět své odvolání proti směnečnému platebnímu rozkazu. Dohodu povinný podepsal pouze v důvěře, že směnka nebude uplatněna, pokud bude dohoda dodržována. Povinní byli připraveni povinnost plnit dobrovolně (převodem pozemků povinného 1/), bez nutnosti zahájit exekuci, oprávněná však neposkytla ani minimum součinnosti, aby byla její pohledávka uspokojena, když stačilo jen příslušným dodatkem posunout lhůtu ke splnění některých povinností účastníků dohody. Připomněl, že oprávněná se svým postupem zbavila možnosti vymáhat dluh po dlužníkovi (Víno Lechovice spol. s r. o.), spoludlužníkovi přistoupivšímu k závazku (Vinné sklepy Lechovice spol. s r. o.) i po zástavním dlužníkovi (Central-Therm a. s.), jelikož svou pohledávku vůči nim nechala promlčet. Dluh vymáhá pouze po povinných, aby je co nejvíce poškodila a vyvíjela na ně neoprávněný tlak v souvislosti s dalšími vedenými spory. Povinný navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu, případně i soudu prvního stupně, a věc vrátil k dalšímu řízení.
11. Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že se ztotožňuje s důvody, pro které odvolací soud shledal usnesení soudu prvního stupně správným. S odkazem na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu připomněl, že není významné, zda oprávněná mohla pohledávku vymáhat po dalších subjektech; exekuční titul směřuje proti povinným a je na oprávněné, po kom bude dluh vymáhat. Odvolací soud provedl poměrně rozsáhlé dokazování k tvrzenému závazku oprávněné nezahájit proti povinným exekuci na základě dohody o společném postupu ze dne 3. 12. 2019, přičemž dospěl k závěru, že došlo k zániku dohody v důsledku porušení povinnosti ze strany povinných. Proto mohla oprávněná exekuční návrh podat. Oprávněná má rovněž zato, že napadené rozhodnutí není založeno na posouzení dovolatelem specifikovaných otázek. Z obsahu dovolání je zřejmé, že povinný nesouhlasí se zjištěným skutkovým stavem. Jde mu fakticky o revizi skutkových zjištění. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.
12. Dovolatel v replice k vyjádření oprávněné doplnil první dovolací otázku tak, že její podstata se má týkat metodologie právního posouzení mimosmluvních ujednání a následného chování stran. Jde v ní o to, podle jakých kritérií odvolací soud posuzoval tvrzené skutečnosti, resp. zda zohlednil právně významné skutečnosti.
13. Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
14. Dovolatel předně formuloval dvě otázky, na jejichž řešení napadené rozhodnutí nespočívá, proto tyto otázky přípustnost dovolání nezaloží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013). Odvolací soud nijak nevyloučil obecnou možnost zastavit exekuční řízení, vyjde-li najevo, že v jeho pokračování brání kupříkladu dohoda účastníků či šikanózní (zneužívající) povaha exekučního návrhu, ale v projednávané věci relevantní okolnosti pro takový postup neshledal.
15. V návaznosti na zbývající dovolací námitky Nejvyšší soud v dalším textu přistoupil ke shrnutí skutkových zjištění odvolacího soudu:
- Dne 3. 12. 2019 byla uzavřena dohoda o společném postupu mezi těmito smluvními stranami: I. K. (povinný), M. K. (povinná), Central-Therm a. s. (zastoupená předsedou představenstva Z. P. a místopředsedou představenstva I. K.), oprávněná REVITEA WINE, s. r. o. (zastoupená jednatelem Z. P.), Vinné sklepy Lechovice, spol. s. r. o. (zastoupená jednatelem L. T.), E. P. (zastoupená Z. P.) a Z. P.
- Podle článku 1.1 písm. a) shora uvedené dohody se povinný zavázal uzavřít nejpozději do 15. 3. 2020 se souhlasem manželky „Kupní smlouvu 1“, jíž převede do vlastnictví E. P. tam specifikované pozemky v katastrálních územích XY, XY, XY a XY, za celkovou kupní cenu 14 005 695 Kč.
- Podle článku 1.1 písm. f) dohody se zavázal zajistit nejpozději ke dni uzavření „Kupní smlouvy 1“, aby u převáděných pozemků nebyla na příslušných listech vlastnictví zapsána jakákoliv práva či omezení ve prospěch České republiky, žádná předběžná opatření, jimiž by byla omezena dispozice s převáděnými pozemky, ani jakákoliv jiná omezení, která by vznikla nebo byla zapsána po uzavření dohody o společném postupu, ledaže by se tak stalo bez jeho zavinění.
- Oprávněná se zavázala v článku 1.1 písm. l), že nezahájí exekuci za účelem vymožení pohledávky ze směnky vlastní ze dne 23. 3. 2015, vystavené společností Víno Lechovice, spol. s r. o. na řad společnosti Česká spořitelna, a. s. (kterou jako směneční rukojmí podepsali povinní) a tuto směnečnou pohledávku nepostoupí na jinou osobu s výjimkou uvedenou v této dohodě.
- Podle článku 1.2 dohody strany sjednaly, že porušením jakékoliv povinnosti ze strany povinných se tato dohoda od počátku ruší s tím, že oprávněná je oprávněna zahájit exekuci za účelem vymožení uvedené směnečné pohledávky a dále se od počátku ruší také v případě, pokud by nastala jakákoli skutečnost, která by nebyla zaviněna ze strany společnosti Central-Therm a. s., oprávněné, společnosti Vinné sklepy Lechovice, spol. s r. o., P., ani P., a která by ke dni 15. 3. 2020 nebo později bránila v dosažení účelu této dohody, tedy převodu pozemků.
- Ze závěrečných ustanovení článku 2.3 dohody vyplývá, že následující náklady týkající se plnění této dohody, a to příprava dokumentace (tam specifikované), jakož i případně další náklady na dokumentace týkající se plnění této dohody ponese společnost Central-Therm a. s.
- Dne 10. 6. 2020 vydala soudní exekutorka Mgr. Marcela Petrošová, Exekutorský úřad Břeclav, pod č. j. 160 EX 467/20-9, exekuční příkaz v exekuci vedené proti povinným ve prospěch P. P., kterým byla nařízena exekuce prodejem nemovitých věcí povinného zapsaných na listu vlastnictví č. XY pro k. ú. XY, na listu vlastnictví č. XY pro k. ú. XY, na listu vlastnictví č. XY pro k. ú. XY, na listu vlastnictví č. XY pro k. ú. XY, dále prodejem id. ½ nemovitých věcí zapsaných na listu vlastnictví č. XY pro k. ú. XY a nemovitých věcí ve společném jmění povinného a jeho manželky, zapsaných na listu vlastnictví č. XY pro k. ú. XY.
- Odvolací soud dále zjistil z výpisu z katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. XY pro obec XY, k. ú. XY, že zde byl ke dni 11. 6. 2020 proveden zápis poznámky exekučního příkazu soudní exekutorky Mgr. Marcely Petrošové, Exekutorský úřad Břeclav, ze dne 10. 6. 2020, č. j. 160 EX 467/20-8, prodejem nemovitých věcí ve společném jmění povinného a jeho manželky.
- Odvolací soud dále z listu vlastnictví č. XY pro k. ú. XY zjistil, že na uvedeném výčtu pozemků ve vlastnictví povinného je evidováno zákonné zástavní právo pro Českou republiku (vykonává Státní pozemkový úřad) se dnem vzniku k 11. 5. 2010, předkupní právo pro Českou republiku se dnem vzniku k 11. 5. 2010, předkupní právo pro Českou republiku se dnem vzniku k 6. 12. 2012 a další. Dále je zde zapsán exekuční příkaz k prodeji uvedených nemovitých věcí soudní exekutorky Mgr. Marcely Petrošové, Exekutorský úřad Břeclav, ze dne 10. 6. 2020, č. j. 160 EX 467/2020-9, s právními účinky zápisu k 10. 6. 2020.
- Z listu vlastnictví č. XY pro k. ú. XY zjistil, že na pozemcích ve vlastnictví povinného (uvedených v odůvodnění rozhodnutí) je zapsáno předkupní právo pro Českou republiku k pozemku p. č. XY se dnem vzniku k 6. 12. 2012, zákonné zástavní právo pro Českou republiku k pozemkům p. č. XY a XY se dnem vzniku k 22. 12. 2005, předkupní právo pro Českou republiku k pozemkům p. č. XY a XY se dnem vzniku k 22. 12. 2005 a další. I zde je zapsán exekuční příkaz prodejem nemovitých věcí soudní exekutorky Mgr. Marcely Petrošové, Exekutorský úřad Břeclav, ze dne 10. 6. 2020, č. j. 160 EX 467/2020-9, s právními účinky zápisu k 10. 6. 2020.
- Z listu vlastnictví č. XY pro k. ú. XY zjistil, že na pozemcích (v odůvodnění rozhodnutí uvedených) ve vlastnictví povinného je evidováno předkupní právo pro Českou republiku se dnem vzniku k 22. 12. 2012, zákonné zástavní právo pro Českou republiku se dnem vzniku k 22. 12. 2005, předkupní právo pro Českou republiku se dnem vzniku k 13. 4. 2006, zákonné zástavní právo pro Českou republiku se dnem vzniku k 13. 4. 2006 a další. Na tomto listu vlastnictví je rovněž proveden zápis zmiňovaného exekučního příkazu prodejem nemovitých věcí soudní exekutorky Mgr. Marcely Petrošové, Exekutorský úřad Břeclav, ze dne 10. 6. 2020, č. j. 160 EX 467/2020-9, s právními účinky zápisu k 10. 6. 2020.
- Účastníky předložená e-mailová komunikace podle soudu jen svědčí o snaze dohodnout řešení. Ze zpráv ze dne 16. 4. a 17. 4. 2020, obsahujících odpovědi advokátní kanceláře Kulhánek na otázky povinného, plyne, že v důsledku nedodržení povinnosti povinného podle bodu 1.1 písm. f) dohody nebyl zatím důvod, aby advokátní kancelář potřebnou dokumentaci připravila. Současně nebylo zjištěno, že by si přípravu dokumentace povinní nemohli zadat jinde.
- Konec jednání účastníků o řešení situace (před zahájením tohoto řízení) přivodila exekuce zahájená P. a vedená soudní exekutorkou Mgr. Marcelou Petrošovou, Exekutorský úřad Břeclav, pod sp. zn. 160 EX 467/20, prodejem nemovitých věcí povinného (viz exekuční příkaz ze dne 10. 6. 2020, č. j. 160 EX 467/20-9), jež definitivně zabránila zamýšlenému převodu pozemků povinných, a tedy i dodatečnému naplnění účelu a cíle dohody o společném postupu; oprávněná přistoupila k podání exekučního návrhu v této věci dne 16. 6. 2020, tedy poté, kdy se z údajů v katastru nemovitostí dověděla o zahájení jiné exekuce (11. 6. 2020).
16. Z obsahu dovolání se podává, že podstatou dovolatelem předestřené argumentace (tvrzená existence dodatečné ústní dohody ohledně povinnosti zpracovat navazující dokumentaci, jejímž porušením měla být zmařena dohoda o společném postupu) je subjektivní názor dovolatele na hodnocení skutkového stavu soudem a nesouhlas se závěry odvolacího soudu. Ten uzavřel, že existence ústní dohody nebyla prokázána, a i kdyby oprávněná tvrzený závazek ke zpracování dokumentace na sebe vzala, stejně by jej mohla splnit až poté, co by povinní splnili své povinnosti z dohody o společném postupu ve sjednaném termínu do 15. 3. 2020 (což však neučinili). Dovolací soud konstatuje, že za dané situace by bylo již nadbytečné jakékoli další dokazování ohledně existence tvrzené ústní dohody a povinnosti zpracovat příslušnou dokumentaci, neboť to by na výsledku řízení o návrhu na zastavení exekuce nic nezměnilo.
17. Lze jen dodat, že nikoliv každé opomenutí důkazu automaticky vede k porušení práva na spravedlivý proces, ale pouze opomenutí takového důkazu, který může mít relevantní význam pro řízení; v praxi se totiž lze setkat i s takovými důkazními návrhy, které nemají k projednávané věci žádnou relevanci, nemohou vést k objasnění skutečností a otázek podstatných pro dané řízení, resp. mohou být dokonce i výrazem „zdržovací“ taktiky (k tomu srov. například nález Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. II. ÚS 2172/14, či nález ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. II. ÚS 2067/2014).
18. Dovolatel vyjádřil nesouhlas s tím, jak odvolací soud jednotlivé důkazy hodnotil, případně že nevzal v úvahu všechny skutkové okolnosti, které jsou podle názoru dovolatele pro posouzení věci podstatné. Tím, že na odlišných skutkových závěrech buduje vlastní právní názor na věc, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující. Uplatňuje tudíž jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř.
19. Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř. nelze dovoláním úspěšně napadnout (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněný pod číslem 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96).
20. Skutková zjištění odvolacího soudu nevykazují ani jakýkoli významný nesoulad s provedenými důkazy a odpovídají obsahu spisu (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů). Ani hodnocení důkazů rovněž nevykazuje žádné znaky libovůle.
21. Dovolání není přípustné ani pro řešení otázky možného vedení exekuce v rozporu s dobrými mravy či šikanózního exekučního návrhu. Jak zdůraznil již odvolací soud, skutková zjištění soudů nevedou k závěru o jiné motivaci oprávněné než právě vymožení své soudem pravomocně přiznané pohledávky. V dané věci není významné, že existuje (či existoval) okruh dalších subjektů, jež byly povinny stejnou pohledávku hradit, protože z exekučního titulu jsou zavázáni jednoznačně povinný 1) a povinná 2). Bylo zcela na vůli oprávněné, zda vůbec, po kom a kdy začne (současně či výlučně) pohledávku vymáhat.
22. Dovolací soud závěrem konstatuje, že projednávaná věc nevykazuje žádné mimořádné okolnosti srovnatelné s okolnostmi vyplývajícími z judikatury Ústavního soudu, jejíž závěry Nejvyšší soud převzal (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. II. ÚS 2230/16, ze dne 10. 1. 2018, sp. zn. II. ÚS 502/17, bod 16, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4022/2017, ze dne 12. 11. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3459/2019, ze dne 2. 12. 2020, sp. zn. 20 Cdo 3478/2020, ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. 20 Cdo 806/2020, ze dne 4. 5. 2021, sp. zn. 20 Cdo 881/2021, ze dne ze dne 7. 12. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2179/2021, ze dne 6. 8. 2024, sp. zn. 20 Cdo 1953/2024), a podle níž může zcela výjimečně dojít k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., jestliže by vedla ke zjevné nespravedlnosti nebo byla v rozporu s principy právního státu.
23. Protože dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by založila přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
24. Jelikož exekuce byla pravomocným zřízením exekutorského zástavního práva ke dni 11. 7. 2020 provedena, rozhodl dovolací soud i o nákladech dovolacího řízení. Nákladový výrok se s odkazem na § 243f odst. 3 o. s. ř. neodůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.