Plný text
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné České spořitelny, a. s., se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, identifikační číslo osoby 45244782, proti povinné Z. M., zastoupené Mgr. Jiřím Topkou, advokátem se sídlem v Kladně, gen. Klapálka 1345, pro 46 911,25 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 55 EXE 674/2019, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2024, č. j. 18 Co 186/2024-70, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2024, č. j. 18 Co 186/2024-70, se ruší a věc se vrací krajskému soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 18. 3. 2024, č. j. 55 EXE 674/2019-24, kterým Okresní soud v Kladně zamítl návrh povinné na zastavení exekuce vedené Mgr. Tomášem Voborníkem, Exekutorský úřad Pardubice, na základě pověření téhož soudu ze dne 2. 8. 2019, č. j. 55 EXE 674/2019-9.
2. Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně neshledal důvod k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále též jen „o. s. ř.“ Vycházel ze zprávy soudního exekutora, ze které vyplývá, že povinná nemá žádné finanční prostředky na účtech, nevlastní žádné nemovitosti, motorová vozidla ani jiné movité věci, pobírá invalidní důchod, jehož výše je v současnosti nepostižitelná, nicméně není vyloučeno, že se situace v budoucnu změní a budou moci být realizovány srážky z důchodu. Přihlédl ke skutečnosti, že s povinnou žije ve společné domácnosti zletilá dcera, která má rovněž příjem, takže se může na platbách za bydlení i za potřeby společné domácnosti podílet, aby měla povinná k dispozici víc finančních prostředků, ze kterých by mohla dluh umořovat. Povinná je také silnou kuřačkou, kdy v srpnu roku 2023 uváděla, že vykouří 20 cigaret denně, v dubnu roku 2024 pak uvedla 15 cigaret denně. Při stále rostoucí ceně cigaret tak povinná měsíčně prokouří minimálně částku 3 000 až 3 500 Kč, přičemž i těmito částkami by mohla své dluhy umořovat. Na základě tohoto odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
3. Proti výše uvedenému usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolaní. Namítá, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (např. od usnesení ze dne 3. 6. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2954/2013, ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 232/2013, nebo ze dne 24. 6. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3145/2013). Domnívá se, že za situace, kdy je objektivně zjištěno, že není schopna na exekuci platit ničeho, její invalidní důchod není možné exekucí postihnout, nemá žádný majetek, který by mohla prodat a z výtěžku oprávněnou uspokojit, a exekuce je bezvýsledně vedena již více než pět let, jsou splněny podmínky zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. Odvolací soud dle jejího názoru spekulativně konstatoval, že by jí měla s platbami dluhu pomoci dcera, která je sama v invalidním důchodu a bez zaměstnání, nebo by měla omezit spotřebu cigaret a z uspořených peněz uspokojit pohledávku oprávněné. V postupu exekutora a soudů spatřuje svévoli způsobující hrubou nespravedlnost. Soudní exekutor měl dostatek času k provedení veškerých potřebných úkonů ke zjištění majetku povinné, neuvedl nic, čím by odůvodňoval možnost zlepšení finanční situace povinné v budoucnu, a tedy i možnost uspokojení pohledávky oprávněné, případně potřebu dalších kroků v exekučním řízení nebo prověření jiných zdrojů majetku. S ohledem na výše uvedené navrhuje povinná, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil.
4. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz § 10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání povinné podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas k tomu legitimovanou účastnicí exekučního řízení [§ 36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „e. ř.“], dospěl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání je v otázce zjišťování a hodnocení předpokladů pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. přípustné, neboť se odvolací soud při řešení této otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (§ 237 o. s. ř.).
5. Podle § 52 odst. 1 e. ř. nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
6. V souladu s § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. bude výkon rozhodnutí zastaven, jestliže průběh výkonu rozhodnutí ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů.
7. Výše citované ustanovení je právní normou s relativně neurčitým obsahem, jež exekučnímu soudu poskytuje zdánlivě vysokou míru uvážení, zda zastaví exekuci pro zjevnou bezúčelnost způsobenou nemajetností povinného. Při posouzení, zda aplikace právní normy s relativně neurčitým obsahem byla odvolacím soudem provedena správně, Nejvyšší soud zvažuje, zda úvaha odvolacího soudu je zjevně nepřiměřená (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3057/2016). Toto ustanovení, na jehož základě lze exekuci zastavit pro tzv. bezúčelnost (pro nemajetnost povinného), má být aplikováno zdrženlivě, okolnosti, pro které má být exekuce z tohoto důvodu zastavena, musí působit intenzivně a v podstatné míře; přirozeným smyslem exekuce totiž je, aby byla provedena, nikoli zastavena. Tomu odpovídá i míra ochrany, jež je v exekuci poskytována povinnému a která je zásadně limitována tím, že dobrovolně nesplnil to, co mu bylo autoritativním výrokem uloženo (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3904/2014, usnesení ze dne 19. 3. 2019, sp. zn. 20 Cdo 95/2019, či usnesení ze dne 7. 8. 2019, sp. zn. 20 Cdo 1578/2019).
8. Fakt, že exekuce bezúspěšně probíhá již po delší dobu, není sám o sobě důvodem pro zastavení exekuce podle ust. § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., lze-li v budoucnosti očekávat změnu v majetkových poměrech povinného (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3574/2016, usnesení ze dne 21. 7. 2021, sp. zn. 20 Cdo 1901/2021, proti němuž ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 12. 10. 2021, sp. zn. II. ÚS 2295/21).
9. To samozřejmě neznamená, že by exekuce měla být vedena do nekonečna, jestliže aktuální majetková situace povinného neumožňuje pokrýt ani náklady exekuce, a neexistuje-li ani reálná (nikoliv jen hypotetická) perspektiva, že povinný v dosažitelné budoucnosti nabude majetku, z něhož by bylo možné náklady exekuce a alespoň zčásti i plnění, které je vymáháno, uspokojit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 807/2015).
10. Z uvedeného plyne, že v posuzované věci odvolací soud nemůže při zkoumání tvrzené nemajetnosti povinné ve smyslu § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. v současnosti argumentovat předčasností návrhu na zastavení exekuce, jelikož neuvedl, jaké jsou konkrétní reálné perspektivy vedení exekuce. Nikterak při rozhodování nezohlednil, že je proti povinné vedeno 7 exekucí ve spojitosti s pořadím dané exekuce, neuvedl, jaké by měl soudní exekutor provést další šetření, když zjistil, že povinná nemá žádné finanční prostředky na účtech, nevlastní žádné nemovitosti, motorová vozidla ani jiné movité věci, pobírá příspěvek na bydlení a invalidní důchod, jehož výše je v současnosti nepostižitelná, nezabýval se skutečností, že by povinné mohl být přiznán starobní důchod až v roce 2034, případně nevysvětlil, jak se má její dcera, která je rovněž v invalidním důchodu, kdy pobírá částku 5 000 Kč měsíčně, finančně podílet na platbách za společné bydlení a domácnost, tak, aby povinná mohla umořovat svůj dluh.
11. Protože odvolací soud při posouzení otázky, zda jsou dány důvody pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., nerespektoval shora uvedenou ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu, jeho rozhodnutí není správné a Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 věta první o. s. ř.).
12. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243g odst. 1 věta první ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř.).
13. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o nich rozhodne soudní exekutor ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. e. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 4. 2025
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu