Plný text
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu Zpět na list Nové hledání 20 Cdo 3458/2024 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 4. 2025 Spisová značka:20 Cdo 3458/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:20.CDO.3458.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Vady podání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 241b odst. 3 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:14. 5. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 3458/2024-104 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v právní věci žalobce A. Š., zastoupeného Mgr. Tomášem Šmucrem, advokátem se sídlem v Rokycanech, Míru 231, proti žalované CHRYSBERON a. s., se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 572/11, identifikační číslo osoby 28442971, zastoupené Mgr. Petrou Hrachy, advokátkou se sídlem v Brně, Cihlářská 643/19, o uložení povinnosti podat návrh na zastavení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 14 C 116/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. června 2024, č. j. 18 Co 138/2024-88, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky Mgr. Petry Hrachy. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): 1/ Nejvyšší soud dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze (dále „odvolací soud“) ze dne 5. 6. 2024, č. j. 18 Co 138/2024-88, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále „obvodní soud“) ze dne 8. 1. 2024, č. j. 14 C 116/2023-35, jímž obvodní soud zamítl žalobu o uložení povinnosti podat do 15 dnů od právní moci rozhodnutí v exekučním řízení vedeném pověřeným soudním exekutorem JUDr. Lukášem Jíchou, Exekutorský úřad Přerov, pod sp. zn. 203 Ex 23443/16, návrh na zastavení exekuce, protože právo přiznané exekučním titulem nevzniklo, odmítá podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále rovněž „o. s. ř.“, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti uvedené v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., neobsahuje-li především řádný údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje předpoklad přípustnosti dovolání. 2/ Dovolatel přípustnost dovolání vymezil tvrzením, že napadené rozhodnutí „závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která již byla dovolacím soudem vyřešena, avšak má být posouzena jinak“, formulovanou ve znění „zda lze osobě, která má v exekučním řízení postavení oprávněného, uložit novým soudním rozhodnutím povinnost, aby podala návrh na zastavení exekuce, je-li předmětem této exekuce podle vykonatelného exekučního titulu vymáhání pohledávky, která podle později vydaného soudním rozhodnutí v jiné věci za účasti stejných účastníků na podkladě posouzení o neúčinnosti smluvního ujednání, jež tuto pohledávku mělo založit, nevznikla a vzniknout nemohla“, přičemž v dalším textu dovolání pouze předestřel svou oponenturu vůči napadenému rozhodnutí odvolacího soudu. 3/ Dovolatel v první řadě přehlíží, že poslední ze čtyř pro tuto věc relevantních zákonných předpokladů přípustnosti dovolání (viz jejich taxativní výčet podle § 237 o. s. ř. v rozhodném znění), tj. „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“, míří toliko na právní otázku již dovolacím soudem v jeho dosavadní rozhodovací praxi vyřešenou, od jejíhož řešení by se měl Nejvyšší soud odklonit (posoudit tuto otázku oproti předchozí judikatuře odlišně); nejedná se tedy o situaci, jak se dovolatel se zřetelem k obsahu jeho dovolání nejspíš domnívá, kdy má dovolací soud posoudit jinak otázku vyřešenou soudem odvolacím. 4/ Nejvyšší soud již ve své ustálené rozhodovací praxi vysvětlil, že u čtvrtého ustanovením § 237 o. s. ř. určeného předpokladu přípustnosti dovolání musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit, což pojmově předpokládá, že dovolatel je povinen odkázat na příslušná předchozí rozhodnutí dovolacího soudu, a to alespoň v rovině právních závěrů či úvah dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, nebo usnesení ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 29 ICdo 43/2013), jakož i zdůvodnit, jakým způsobem a proč má být odkazovaná judikatura překonána. Tomuto požadavku dovolatel nedostál. 5/ Nedostatek vymezení přípustnosti dovolání přitom již nelze odstranit, poněvadž lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.), uplynula. Označená vada dovolání brání pokračování v dovolacím řízení, protože v důsledku absence uvedené náležitosti nelze předpoklad přípustnosti dovolání vůbec posoudit. Zdůrazňuje se přitom, že otázku vzniku či neexistence exekvované pohledávky dovolatel ve smyslu § 237 o. s. ř. k dovolacímu přezkumu nepředložil a proti závěru odvolacího soudu, že exekuční titul nebyl „žádným ze zákonných způsobů odstraněn“, tak svým dovoláním kvalifikovaně, tj. nad rámec obecného nesouhlasu, nebrojil. 6/ Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v tomto případě nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 10. 4. 2025 JUDr. Aleš Zezula předseda senátu