Plný text
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny, a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného P. H., zastoupeného Mgr. Martinem Bařinkou, advokátem se sídlem v Brně, Marie Steyskalové č. 767/62, proti povinné J. S., zastoupené JUDr. Rostislavem Puklem, advokátem se sídlem ve Veselí nad Moravou, Karlova č. 252, za účasti vydražitelky E. M., pro 5 800 000 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Martina Roubala, Exekutorský úřad Jindřichův Hradec, pod sp. zn. 188 EX 109/23, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. září 2024, sp. zn. 20 Co 477/2024, takto:
- Dovolání povinné se odmítá.
Shora označeným rozhodnutím Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) potvrdil usnesení soudního exekutora Mgr. Martina Roubala, Exekutorský úřad Jindřichův Hradec (dále jen „soudní exekutor“), ze dne 1. srpna 2024, č. j. 188 EX 109/23-716, jímž soudní exekutor mimo jiné udělil příklep vydražitelce k nemovité věci st. parc. č. XY, zastavěné ploše a nádvoří, jejíž součástí je stavba XY, rodinný dům, a parc. č. XY, ostatní ploše, parc. č. XY, zahradě, v k. ú. XY, obec XY, zapsané na LV č. XY u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště XY, za nejvyšší podání ve výši 2 680 000 Kč.
Odvolací soud nepovažoval námitky povinné za způsobilé zvrátit udělení příklepu. Zdůraznil, že exekuční řízení probíhá v určitých fázích a nelze se v každé další fázi zabývat otázkami, které měly a mohly být řešeny v kterékoliv předcházející fázi. Povinnou popsanými skutečnostmi se soud prvního stupně i soud odvolací již opakovaně zabývaly, přičemž neshledaly podmínky pro zastavení exekuce. Odvolací soud rovněž nezjistil, že by při průběhu dražby došlo k porušení zákona či existovaly okolnosti, které by provedení dražby vylučovaly.
Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jehož přípustnost spatřovala v odchýlení se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, pokud odvolací soud neprovedl povinnou navrhované důkazy, ačkoliv posléze rozhodl v její neprospěch (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. dubna 2017, sp. zn. 21 Cdo 904/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2020, sp. zn. 23 Cdo 4263/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2024, sp. zn. 23 Cdo 1627/2023, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. srpna 2003, sp. zn. 22 Cdo 290/2003). Dražba, v níž byl udělen příklep k výše specifikované nemovité věci, se konala navzdory skutečnosti, že byl podán návrh na odklad a zastavení exekuce. Odvolací soud je přitom povinen zabývat se těmito námitkami i v řízení o odvolání proti usnesení o příklepu (k tomu viz nález Ústavního soudu ze dne 15. srpna 2019, sp. zn. II. ÚS 4072/18). Odvolací soud rovněž v rozporu s rozhodovací praxí Ústavního soudu neshledal ve vedení exekuce kolizi s dobrými mravy (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 11. května 2021, sp. zn. IV. ÚS 3542/20, nález Ústavního soudu ze dne 1. listopadu 2016, sp. zn. II. ÚS 2230/16). Oprávněný poskytl povinné (spotřebitelský) úvěr, ačkoliv si byl vědom její finanční situace (bez jeho součinnosti v podobě zprostředkování prodeje nemovitosti ve vlastnictví povinné nebyla schopna úvěr uhradit), a to za lichevních podmínek, neboť dluh povinné se během krátké doby prakticky dvojnásobil (do prodlení se přitom dostala vinou oprávněného, který záměrně prodej nemovitosti povinné neuskutečnil). V popsaném chování oprávněného povinná spatřuje podvodné jednání, samotný exekuční titul tak byl vydán v důsledku trestněprávního jednání. Soudy obou stupňů nadto pochybily, když k projednání věci nenařídily ústní jednání (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. září 2006, sp. zn. 20 Cdo 2714/2005), neboť jsou zde splněny podmínky pro zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy, která je podkladem exekučního titulu). S ohledem na shora uvedené povinná navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Oprávněný podané dovolání nepovažoval za důvodné a navrhl, aby jej dovolací soud odmítl.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb.), a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí vysvětlil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. dubna 2013, sp. zn. 20 Cdo 275/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. května 2007, sp. zn. 20 Cdo 2006/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. ledna 2008, sp. zn. 20 Cdo 2769/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. listopadu 2009, sp. zn. 20 Cdo 4790/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2014, sp. zn. 30 Cdo 511/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. června 2017, sp. zn. 20 Cdo 2522/2017), že zákonná úprava rozděluje průběh exekuce prodejem nemovitosti do několika relativně samostatných fází, z nichž v každé se řeší vymezený okruh otázek. Těmito fázemi jsou 1) nařízení exekuce, 2) určení ceny nemovitosti a jejího příslušenství, ceny závad a práv s nemovitostí spojených, určení závad, které prodejem v dražbě nezaniknou a určení výsledné ceny, 3) vydání usnesení o dražební vyhlášce, 4) prodej nemovitosti v dražbě a 5) rozvrh rozdělované podstaty. Úkony soudu, účastníků řízení a osob na řízení zúčastněných jsou zpravidla završeny usnesením, jehož účinky vylučují možnost v další fázi znovu řešit otázky, o kterých již bylo (pravomocně) rozhodnuto.
Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 15. srpna 2011, sp. zn. 20 Cdo 108/2010, uvedl, že návrh na zastavení exekuce není sám o sobě vždy důvodem k odročení dražebního jednání; k jeho odročení je však třeba přistoupit vždy, jestliže je pravděpodobné, že návrhu soud vyhoví. V usnesení ze dne 9. května 2017, sp. zn. 20 Cdo 3688/2016 (srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2018, sp. zn. 20 Cdo 549/2018, proti němuž podaná ústavní stížnost byla Ústavním soudem dne 30. srpna 2018 pod sp. zn. III. ÚS 2715/18 odmítnuta), poté dovodil, že je-li před nařízeným dražebním jednáním podán návrh na zastavení exekuce, který soud vyhodnotí jako zjevně nedůvodný, a přistoupí k dražbě, spočívá obrana povinného v podání odvolání proti usnesení o příklepu s námitkou, že za situace, kdy soud dražil přes důvodně podaný návrh na zastavení exekuce, byl příklep udělen proto, že při dražebním jednání došlo k porušení zákona. Odvolací soud pak musí v rámci přezkumu usnesení o příklepu posoudit dříve podaný návrh na zastavení a v případě závěru o jeho důvodnosti změnit napadené usnesení tak, že se příklep neuděluje z důvodu, že při dražbě byl porušen zákon (neboť bylo draženo za situace, kdy měla být exekuce zastavena). Obdobně lze postupovat i v případě, kdy byl návrh na zastavení exekuce podán po vydání rozhodnutí o příklepu, ovšem důvody pro zastavení zde byly již v době dražebního jednání a soud o nich věděl nebo alespoň vědět měl.
Podstata dovolacích námitek spočívá v tom, že i přes povinnou podaný návrh na odklad a zastavení exekuce proběhla dražba nemovité věci a vydražitelce byl udělen příklep. Odvolací soud nicméně v napadeném usnesení podrobně a přesvědčivě odůvodnil, proč nelze povinnou podaný návrh na zastavení a odklad exekuce považovat za důvodný, a shledat tak postup soudního exekutora při provádění dražby za rozporný se zákonem. Ze spisu plyne, že povinná opakovaně podává návrhy na odklad a zastavení exekuce vždy s velmi obdobnou argumentací (nepřiměřenost vedení exekuce, neplatnost a nevykonatelnost exekučního titulu, spotřebitelský charakter hmotněprávního závazku, který je podkladem pro vydání exekučního titulu v projednávané věci, a jeho neplatnost, neboť jej povinná uzavřela pod nátlakem). Okresní soud ve Vyškově pro účely přezkumu vykonatelnosti exekučního titulu exekuci usnesením ze dne 31. srpna 2023, č. j. 24 EXE 1696/2023-116, odložil. Povinná však následně nevyužila možnosti objasnit sporné skutečnosti účastnickým výslechem, a proto exekuční soud, vycházeje z obsahu spisu, rozhodl o pokračování exekuce. Další námitky povinné byly následně s negativním závěrem pravomocně vypořádány (nepřiměřenost vedení exekuce – usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 6. prosince 2023, č. j. 24 EXE 1696/2023-161, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 13. března 2024, č. j. 20 Co 36/2024-173; spotřebitelský charakter a neplatnost hmotněprávního závazku pro uzavření pod nátlakem – usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 22. května 2024, č. j. 24 EXE 1696/2023-219). Jelikož povinná ve svém návrhu na odklad a zastavení exekuce ze dne 31. července 2024 opětovně uvedla tytéž skutečnosti, o nichž již bylo dříve pravomocně rozhodnuto (neplatnost a nevykonatelnost exekučního titulu, spotřebitelská povaha hmotněprávního závazku, nepřiměřenost vedení exekuce), jsou závěry učiněné v napadeném usnesení odvolacího soudu zcela v souladu s výše citovanou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Pro úplnost dovolací soud dodává, že pochybení odvolacího soudu taktéž nelze spatřovat ve skutečnosti, že k projednání odvolání nenařídil jednání, neboť o udělení příklepu bylo rozhodnuto v rámci elektronické dražby a věc bylo možno přezkoumat jen na podkladě zjištění z obsahu spisu exekučního soudu a exekutorského spisu, bez nutnosti provádět dokazování či šetření přesahující tento rámec (srov. § 254 odst. 8 o. s. ř., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. dubna 2021, sp. zn. 20 Cdo 450/2021).
Dovolatelka v dovolání dále navrhuje odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na výše uvedené se proto Nejvyšší soud nezabýval návrhem povinné na odklad vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu.
O náhradě nákladů dovolacího řízení mezi oprávněnou a povinnými se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a následující zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. 4. 2025
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu