Plný text
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného R. H., zastoupeného Mgr. Janem Blažkem, advokátem se sídlem v Plzni, Dvořákova 44/38, proti povinnému Z. V., za účasti manželky povinného L. V., zastoupené Mgr. Zdeňkem Honzíkem, advokátem se sídlem v Plzni, Rooseveltova 49/16, pro 2 500 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 75 EXE 1510/2018, o dovolání manželky povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 1. října 2024, č. j. 13 Co 404/2024-686, t a k t o :
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1) Ve shora označené věci Krajský soud v Plzni (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 1. 10. 2024, č. j. 13 Co 404/2024-686, k odvolání povinného a manželky povinného usnesení Okresního soudu Plzeň - město (dále „soud prvního stupně“) ze dne 8. 12. 2023, č. j. 75 EXE 1510/2018-636, ve výroku I, jímž soud prvního stupně zamítl návrh manželky povinného na zastavení exekuce v části, která odpovídá exekučnímu příkazu soudního exekutora JUDr. Josefa Lavičky ze dne 8. 8. 2018, č. j. 176 EX 02602/18-017, potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu), ve výroku II usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že manželka povinného je povinna zaplatit oprávněnému náklady za řízení do doby rozhodnutí soudu prvního stupně ve výši 160 083 Kč ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení (výrok II usnesení odvolacího soudu) a výrokem III uložil manželce povinného nahradit oprávněnému náklady odvolacího řízení.
2) Usnesení odvolacího soudu napadla manželka povinného dovoláním, jehož přípustnost vymezila s odkazem na ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), tak, že se usnesení odvolacího soudu „odchyluje od rozhodovací praxe a nemá podkladu v důkazní situaci“. Dovolatelka zdůraznila, že zcela transparentně prokázala, že dluh za existence trvání manželství přesáhl míru obvyklou pro hospodaření manželů a že neměla možnost se o dluhu dozvědět, přesto nebylo uplatněno ustanovení § 143 odst. 1 písm. b) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013.
3) Nejvyšší soud jako soud dovolací (viz § 10a o. s. ř.) o dovolání manželky povinného rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno legitimovanou účastnicí exekučního řízení (viz § 36 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex. řád“) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné (§ 237 o. s. ř.).
4) Nejvyšší soud ve své konstantní judikatuře vysvětlil, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se řešení této otázky hmotného nebo procesního práva odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod číslem 4/2014 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. dubna 2018, sp. zn. 20 Cdo 720/2018). Nedílným předpokladem pro řádné naplnění výše uvedeného je skutečnost, že dovolatelem namítaný rozpor rozhodovací praxe dovolacího soudu s napadeným rozhodnutím nesmí být toliko zdánlivý, nýbrž svým obsahem či právními závěry musí být posuzovaná rozhodnutí ve skutečném (objektivním) rozporu.
5) Důrazný požadavek na splnění obligatorních náležitostí dovolání byl jednoznačně vyjádřen rovněž v recentní rozhodovací praxi Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. února 2020, sp. zn. III. ÚS 2478/18).
6) Z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatelka, byť zastoupená advokátem, judikaturou vytýčený požadavek na vymezení předpokladu přípustnosti dovolání nerespektovala. Z textu dovolání se totiž nelze dobrat toho, jakou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí, má dovolací soud vůbec řešit, současně (a symptomaticky předchozímu nedostatku dovolání) se nelze dobrat toho, od které konkrétní rozhodovací praxe (přičemž se musí jednat o praxi dovolacího soudu), resp. od jakých takovou praxí přijatých závěrů se podle názoru dovolatelky měl odvolací soud při svém rozhodování odchýlit.
7) Prostřednictvím skutkových námitek a kritikou hodnocení důkazů nelze předpoklad přípustnosti dovolání bez dalšího založit (z mnoha rozhodnutí dovolacího soudu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, ze dne 25. srpna 2020, sp. zn. 20 Cdo 1813/2020, ze dne 7. prosince 2022, sp. zn. 27 Cdo 1958/2022, nebo ze dne 30. ledna 2024, sp. zn. 20 Cdo 3930/2023).
8) Nedostatek řádného vymezení přípustnosti dovolání již nelze odstranit, poněvadž lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř.), uplynula. Jedná se přitom o vadu, která brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze předpoklad přípustnosti dovolání posoudit.
9) O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodováno ve zvláštním režimu (s odkazem na § 87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 3. 2025 JUDr. Aleš Zezula
předseda senátu