Plný text
20 Cdo 626/2025-283
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné M. K., zastoupené JUDr. Renatou Veseckou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2 - Vinohrady, Balbínova 223/5, proti povinnému L. Š., zastoupenému Mgr. Stanislavem Sochorem, advokátem se sídlem v Olomouci, Pavelčákova 441/14, pro 58 907,60 Kč, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 28 EXE 890/2021, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 9. 2024, č. j. 25 Co 79/2024-254, takto:
I. Dovolání povinného se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Hradci Králové usnesením ze dne 19. 12. 2023, č. j. 28 EXE 890/2021-223, zamítl návrh povinného ze dne 17. 3. 2023 na zastavení exekuce (výrok I) a návrh povinného z téhož dne na přerušení řízení (výrok II).
2. Krajský soud v Hradci Králové (dále též jen “odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil výrok I usnesení okresního soudu (výrokem I usnesení odvolacího soudu) a změnil výrok II tak, že návrh povinného ze dne 17. 3. 2023 na odklad exekuce se zamítá (výrokem II usnesení odvolacího soudu).
3. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že Okresní soud v Hradci Králové pověřil dne 10. 6. 2021 pod č. j. 28 EXE 890/2021-27, JUDr. Ivetu Glogrovou, soudní exekutorku Exekutorského úřadu Praha 4, provedením exekuce podle pravomocného a vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 6. 3. 2020, č. j. 6 C 43/2016-233, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 1. 2021, č. j. 21 Co 100/2020-457, a to k vymožení pohledávky oprávněné z exekučního titulu – nákladů nalézacího řízení v celkové výši 58 907,60 Kč. Exekučním titulem bylo určeno, že žalobkyně (nyní oprávněná) je vlastníkem nemovitostí – pozemku p. č. st. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, a pozemku p. č. XY, zapsaných v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště XY, na LV č. XY pro obec a katastrální území XY, a žalovaný (nyní povinný) je povinen tyto nemovitosti vyklidit a vyklizené předat žalobkyni do tří měsíců od právní moci rozsudku. Odvolací soud dospěl k závěru, že uzavření kupní smlouvy ze dne 16. 12. 2010, kterou žalobkyně prodala své nemovitosti žalovanému, je třeba posuzovat v návaznosti na smlouvy o úvěru uzavřené v horizontu dvou až dvou a půl let před kupní smlouvou mezi žalobkyní jako dlužníkem a společností LARA - SH s. r. o., jejímž jediným jednatelem v době uzavírání těchto smluv byl a dosud je žalovaný. Ze strany žalovaného vůči žalobkyni se formou smluv o úvěru dovršených smlouvou kupní jednalo o lichevní jednání, které nemůže požívat právní ochrany. Povinný se návrhem ze dne 17. 3. 2023 ve znění doplnění doručeného okresnímu soudu dne 6. 9. 2023 domáhal zastavení exekuce s tím, že provedl dne 10. 3. 2023 zápočet vzájemných pohledávek. Okresní soud uzavřel, že povinný v postavení povinného také v exekuci vedené soudním exekutorem JUDr. Ladislavem Navrátilem, Exekutorský úřad Pardubice, pod sp. zn. 52 EX 1097/14 zaplatil dne 12. 5. 2016 oprávněnému v téže exekuci České spořitelně, a. s., částku 1 760 000 Kč. Povinný plnil jako domnělý zástavní dlužník, když zástavním dlužníkem se nikdy nestal, protože se nikdy nestal vlastníkem zástavy, neboť kupní smlouva ze dne 16. 12. 2010 je absolutně neplatná od samého počátku. Pokud však povinný přesto plnil věřiteli oprávněné, jde o plnění, které představuje bezdůvodné obohacení vzniklé na straně oprávněné tím, že za ni bylo plněno, co měla po právu plnit sama. Okresní soud shledal zápočtový projev povinného ze dne 10. 3. 2023 jako nicotné právní jednání, resp. uzavřel, že o právní jednání ve smyslu § 553 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), vůbec nejde, a to pro jeho neurčitost. Odvolací soud tento závěr o nicotnosti právního jednání pro jeho neurčitost nesdílí. Ze zápočtového projevu povinného ze dne 10. 3. 2023 vyplývá, že oprávněná má vůči povinnému pohledávku na nákladech nalézacího řízení ve výši 58 907,60 Kč a na náhradě nákladů exekuce, celkem 71 298 Kč, podle rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 6. 3. 2020, č. j. 6 C 43/2016-233 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 1.2021, č. j. 21 Co 100/2020-457. Je v něm též uvedeno, že ze stejného právního titulu povinnému vznikla pohledávka za oprávněnou v rámci jeho plnění v rámci neplatné kupní smlouvy ve výši 1 760 000 Kč, kdy jako zástavní dlužník plnil tuto částku směrem k věřiteli oprávněné České spořitelně, a. s., a částka byla použita na úhradu dluhů oprávněné v rámci vedeného exekučního řízení (vše v rámci neplatné kupní smlouvy). Z listin, které byly přílohou k zápočtu, je zcela zřejmé, jakou konkrétní pohledávku povinný uplatňuje k započtení proti pohledávce oprávněné. Na tomto závěru nemění nic ani to, že zástavní právo České spořitelny, a. s., na nemovitostech, které byly předmětem kupní smlouvy, zajišťovalo dvě samostatné pohledávky z úvěrů poskytnutých Českou spořitelnou, a. s., oprávněné a povinný aktivně započítává pohledávku ve výši 1 760 000 Kč, aniž by uvedl, o jakou pohledávku a z jaké smlouvy o úvěru se jedná. Plnění ve výši 1 760 000 Kč bylo plněním ceny obvyklé v rámci exekuční dražby, když v pozici zástavního dlužníka byl povinný jako vlastník exekučně dražené nemovitosti a touto částkou vyplatil zástavu České spořitelny, a. s., tzn. není podstatné, na základě jakých úvěrů a v jaké výši původně vzniklo České spořitelně, a. s. zástavní právo k nemovitostem. Zápočet povinného byl oprávněné doručen dne 29. 3. 2023. Nelze než uzavřít, že povinný provedl dne 10. 3. 2023 zápočet své pohledávky ve výši 1 760 000 Kč proti pohledávce oprávněné ve výši 71 298 Kč a jedná se o zápočet určitý. Odvolací soud se však ztotožňuje se závěrem okresního soudu (který se k námitce oprávněné zabýval promlčením pohledávky uplatněné povinným k zápočtu), že pohledávka povinného se promlčela ještě před tím, než pohledávka oprávněné vymáhaná v této exekuci vůbec vznikla. Z tohoto důvodu není pohledávka povinného způsobilá k započtení. Z exekučního titulu, jehož obsahem je exekuční soud vázán, vyplývá, že kupní smlouva, jejímž předmětem byl převod nemovitostí z vlastnictví oprávněné do vlastnictví povinného, je smlouvou lichevní. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 1. 2021, č. j. 21 Co 100/2020-457, Nejvyšší soud usnesením ze dne 10. 9. 2021, č. j. 24 Cdo 2256/2021-522, odmítl, Ústavní soud usnesením ze dne 1. 2. 2022, sp. zn. III. ÚS 3256/21, ústavní stížnost povinného proti těmto rozhodnutím odmítl. Odvolací soud tedy ve shodě s okresním soudem uzavřel, že je třeba vycházet z toho, že pohledávka povinného na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého plněním za oprávněnou ve výši 1 760 000 Kč vznikla dne 12. 5. 2016, tedy ve stejný den, kdy bylo plněno, a povinný musel vědět už v době podpisu kupní smlouvy s oprávněnou, že kupní smlouva nevyvolává žádné právní účinky a vlastníkem nemovitostí se na základě ní nemůže stát. Subjektivní tříletá promlčecí lhůta tedy počala běžet dne 12. 5. 2016 a skončila dne 12. 5. 2019, takže pohledávka povinného se promlčela ještě před tím, než pohledávka oprávněné vymáhaná v této exekuci vůbec vznikla. Z těchto důvodů není pohledávka povinného způsobilá k započtení a zápočet povinného je neplatným právním jednáním. Usnesení okresního soudu tedy ve výroku I jako věcně správné potvrdil. Povinný se návrhem ze dne 17. 3. 2023 domáhal též přerušení exekučního řízení do doby rozhodnutí v řízení o žalobě na zaplacení 1 760 000 Kč vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 19 C 211/2023. Podání je třeba posuzovat dle jeho obsahu, přičemž dle obsahu podání se povinný domáhal odkladu exekuce. Odvolací soud však důvod pro odklad exekuce neshledal.
4. Proti výroku I výše uvedeného usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že napadené usnesení závisí na vyřešení následujících otázek hmotného a procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, jimiž jsou:
1) zda je pohledávka povinného na zaplacení částky 1 760 000 Kč, která mu vznikla na základě rozhodných skutečností zjištěných v rámci soudního řízení, (i) pohledávkou z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého oprávněné tím, že za ni povinný splnil bez právního důvodu její závazek vůči jejímu věřiteli, anebo zda je (ii) pohledávkou z titulu povinnosti vrácení vzájemně poskytnutých plnění z absolutně neplatné kupní smlouvy;
2) zda je pro otázku promlčení vzájemných povinností smluvních stran vrátit si na základě neplatné smlouvy vzájemně poskytnutá plnění rozhodné, zda některá smluvní strana v okamžiku uzavření smlouvy musela vědět, že se jedná o smlouvu neplatnou;
3) zda se promlčení takového nároku kupujícího řídí podle právní úpravy účinné (i) v době uzavření kupní smlouvy, anebo (ii) v době, kdy povinný (kupující) své plnění skutečně poskytl;
5. K otázce 1) povinný odvolacímu soudu vytýká, že je jeho právní závěr ohledně provedené platby ve prospěch zástavního věřitele nesprávný. Platba povinného nebyla platbou bez právního důvodu, ale jednalo se o plnění smluvně (kupní smlouvou ze dne 16. 12. 2010) převzatého závazku povinného poskytnout ve prospěch oprávněné odpovídající protiplnění za převod vlastnického práva k nemovitým věcem. Platí totiž, že účastníci neplatné smlouvy jsou povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění. Okamžikem právní moci rozsudku ze dne 20. 1. 2021 splnil povinný svou povinnost vydat oprávněné její plnění (vlastnické právo k nemovitostem), které povinnému na základě kupní smlouvy poskytla, až teprve tím okamžikem vzniklo povinnému právo požadovat po oprávněné vydání svého plnění, které ve prospěch oprávněné protiváhou (oproti převodu vlastnického práva) podle (neplatné) kupní smlouvy poskytl. Na nárok povinného se tak aplikuje § 107 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“). Je nepochybné, že nárok povinného je přesně tím nárokem, u kterého nemůže oprávněná úspěšně namítat jeho promlčení (přinejmenším do marného uplynutí dvouleté subjektivní promlčecí doby, která počala běžet dnem právní moci rozhodnutí soudu ze dne 20. 1. 2021), neboť se jedná o nárok, který byl protiplněním převodu vlastnického práva (které se nepromlčuje). Jak totiž vyplývá z obsahu kupní smlouvy (učiněné již i odvolacím soudem v řízení sp. zn. 21 Co 100/2020), byť to bezpochyby šlo formulovat přesnějšími smluvními ujednáními, vzájemným plněním povinného oproti nabytí vlastnického práva k převáděným nemovitostem bylo mj. plnění povinného - povinnost strpět (respektive vypořádat) zástavní práva (závazky) oprávněné vůči zástavnímu věřiteli (České spořitelně a. s.) váznoucí na nemovitostech. Pokud by odvolací soud postupoval správně, pak by musel dospět k závěru, že námitka promlčení uplatněná oprávněnou nemůže být důvodná.
6. Prostřednictvím otázky 2) dovolatel namítá, že o absolutní neplatnosti nevěděl, a ani to nevyplývá z žádných provedených důkazů. Ostatně i Okresní soud v Trutnově dospěl na základě stejných informací ve svém rozsudku ze dne 6. 3. 2020, č. j. 6 C 43/2016-233, k závěru o platnosti kupní smlouvy a tento jeho závěr byl následně změněn rozhodnutím odvolacího soudu. Při takto rozdílných právních názorech je pak otázkou, na základě čeho musel právě povinný vědět, že je kupní smlouva absolutně neplatná. Pro určení počátku běhu promlčecích lhůt u vypořádání nároků z neplatné kupní smlouvy, u které došlo k právním účinkům převodu vlastnického práva k předmětu smlouvy (vkladem do katastru nemovitostí), je právně irelevantní, zda smluvní strana (kupující) mohla či musela vědět o absolutní neplatnosti kupní smlouvy, neboť i v takovém případě počíná promlčecí doba pro uplatnění nároků z titulu vrácení vzájemně poskytnutých plnění dle § 107 odst. 3 obč. zák. běžet teprve poté, kdy kupující (povinný) vydal prodávajícímu (oprávněné) její plnění (vlastnické právo k nemovitostem). Povinný se rovněž domnívá, že uvedená otázka ani přímo nesouvisí s předmětem sporu (otázkou promlčení).
7. K otázce ad 3) povinný uvádí, že na předmětnou právní otázku počátku běhu promlčení je potřeba z důvodů uvedených výše aplikovat právní normy obč. zák. účinné ke dni uzavření kupní smlouvy.
8. S ohledem na výše uvedené navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
9. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
10. Podle § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále opět jen „o. z.“), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 1). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů (odst. 2). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 3).
11. Podle § 588 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále opět jen „obč. zák.“) z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu
12. Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.
13. Podle § 107 odst. 3 obč. zák. jsou-li účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat.
14. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).
15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Podle § 1989 odst. 1 o. z. promlčení pohledávky započtení nebrání, nastalo-li po době, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení.
17. Podle § 617 odst. 2 o. z. i po uplynutí promlčecí lhůty se strana může dovolat svého práva při započtení, pokud mohlo být k započtení přistoupeno kdykoli před uplynutím promlčecí lhůty.
18. Podle § 621 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.
19. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.
20. Dovolatel předně namítá, že pohledávka na zaplacení 1 760 000 Kč je pohledávkou z titulu povinnosti vrácení vzájemně poskytnutých plnění na základě absolutně neplatné kupní smlouvy, přičemž na základě § 107 odst. 3 obč. zák. tak nárok povinného nemohl být promlčen. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je ustálena v tom smyslu, že ustanovení § 457 obč. zák. (jímž se v situaci, kdy kupní smlouva byla uzavřena dne 16. 10. 2010, řídí práva a povinnosti smluvních stran z ní vyplývající, srovnej ustanovení § 3028 odst. 1 a 3 o. z.), upravuje kromě způsobu i rozsah povinnosti účastníků neplatné nebo zrušené smlouvy k vrácení vzájemného plnění a uplatní se v případě, že na základě oboustranně zavazující smlouvy si obě strany plnily. Kupní smlouva je typicky oboustranně zavazující smlouvou, kdy práva a povinnosti obou účastníků smlouvy jsou vzájemně podmíněná, a rovněž tak jsou vzájemně podmíněné jejich nároky na vrácení už přijatých plnění, je-li jejich smlouva neplatná nebo byla-li zrušena. Obě smluvní strany jsou zároveň povinným i oprávněným z právního vztahu bezdůvodného obohacení získaného plněním podle neplatné či zrušené smlouvy, jde o jejich synallagmatická práva. V případě koupě nemovitosti jsou vzájemnými a navzájem podmíněnými plněními ze strany prodávajícího převod vlastnictví a ze strany kupujícího zaplacení kupní ceny. Zaplacení kupní ceny je protiváhou vlastnictví k převáděné věci. Je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena a kupující tedy není vlastníkem věci, ačkoliv zaplatil kupní cenu, prodávající je povinen kupní cenu mu vrátit; vrácení kupní ceny je na druhé straně vyváženo tím, že vlastnictví k předmětu převodu zůstává prodávajícímu [pozn. v nyní souzeném případě povinný kupní cenu, která činila podle kupní smlouvy 240 000 Kč, ani nezaplatil (srov. bod 47 a 48 rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 1. 2021, č. j. 21 Co 100/2020-457)]. Rozhodující je vždy, co bylo podle smlouvy plněno a o co se tedy každý z nich obohatil v době, kdy bezdůvodné obohacení vzniklo (srovnej rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 31 Cdo 2250/2009, a na něj odkazující rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2012, sp. zn. 33 Cdo 191/2011; usnesení Nejvyššího soud ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3287/2021, rozsudek ze dne 9. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4032/2016, ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5630/2015, ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4166/2009).
21. Úhrada pohledávky zajištěné zástavním právem, které vázlo na převáděné nemovitosti, tedy nepředstavuje protiplnění z kupní smlouvy ve smyslu vzájemného plnění podle § 588 a násl. obč. zák. Zástavní právo (jako tzv. právní vada na nemovitosti) tvořilo součást právního stavu věci, který byl kupujícímu znám a byl při uzavření smlouvy akceptován (bylo vymezeno v kupní smlouvě; srov bod 23 rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 1. 2021, č. j. 21 Co 100/2020-457). Povinnost dovolatele uhradit dluh věřiteli (České spořitelně, a. s.), jehož zajištění vázlo na převáděné nemovitosti, odpovídala jen tomu, co plyne z podstaty zástavního práva, tj. strpět jeho zajišťovací a uhrazovací funkci ve vztahu k zástavě tehdy, kdy dlužník svůj závazek vůči zástavnímu věřiteli nesplní. Nejde tedy o vzájemné plnění ve smyslu výše citovaných ustanovení a nelze na něj uplatnit ustanovení § 107 odst. 3 obč. zák., ale jde o plnění dovolatele bez právního důvodu vůči třetí osobě, které zakládá nárok z bezdůvodného obohacení podle § 2993 o. z., nikoli z titulu neplatné kupní smlouvy.
22. Jelikož se jedná o bezdůvodné obohacení vzniklé v roce 2016 (zaplacením 1 760000 Kč České spořitelně, a. s., za oprávněnou), na posouzení otázek ohledně promlčení práva na jeho vydání se použije o. z. (srov. § 3028 odst. 1 o. z., např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1028/2018). Pro stanovení počátku běhu tříleté subjektivní promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení (§ 621 o. z.) je rozhodující okamžik, kdy se ochuzený dozví, resp. měl a mohl dozvědět (srov. § 619 odst. 2 o. z. in fine a přiměřeně R 91/2020) o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a o osobě povinné k jeho vydání, přičemž je bez významu, kdy se pohledávka z bezdůvodného obohacení stane splatnou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1966/2020). Touto vědomostí se nemíní znalost právní kvalifikace, nýbrž pouze skutkových okolností, z nichž lze odpovědnost za bezdůvodné obohacení dovodit. Je-li plněno například z neplatné smlouvy, je pro běh subjektivní promlčecí doby rozhodujícím momentem okamžik, kdy oprávněný zjistil takové skutečnosti, z nichž lze dovodit, že smlouva je neplatná, nehledě na to, zda oplýval takovými právními znalostmi, aby tyto okolnosti správně vyhodnotil (k tomuto srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2024, sp. zn. 33 Cdo 2807/2023, nebo ze dne 4. 10. 2023, sp. zn. 28 Cdo 2526/2023, a v něm odkazovaná rozhodnutí).
23. Pohledávka dovolatele na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého plněním za oprávněnou ve výší 1 760 000 Kč vznikla dne 12. 5. 2016 (v den, kdy bylo plněno bez právního důvodu). Povinný musel vědět už v době podpisu kupní smlouvy s oprávněnou, že kupní smlouva nevyvolá žádné právní účinky. Pro závěr, že je určitá smlouva lichevní, je mimo jiné nezbytné zjištění, že jednání osoby profitující z lichvy bylo úmyslné, a to alespoň ve formě nepřímého úmyslu, tj. lichvář věděl anebo musel vědět, že druhá strana je postižena stavem subjektivní slabosti, a tohoto faktu využil (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2885/2022). K těmto závěrům dospěl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 20. 1. 2021, č. j. 21 Co 100/2020-457, který jako soud odvolací změnil rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 6. 3. 2020, č. j. 6 C 43/2016-233, když uzavřel, že ze strany povinného vůči oprávněné se formou smluv o úvěru dovršených kupní smlouvou jednalo o lichevní jednání, které nemůže požívat právní ochrany. Byl zjištěn hrubý nepoměr vzájemných plnění, jakož i tíseň oprávněné a zneužití jejích obtíží ze strany povinného k prosazení podmínek, které se příčí zásadám férovosti. Vyplývá z něj skutečnost, že žalovaný věděl o tom, že oprávněná jedná při sjednávání kupní smlouvy v tísni, a této tísně zneužil k tomu, aby si ve smlouvě prosadil podmínky, které se příčí zásadám férovosti (odst. 44 výše uvedeného rozsudku krajského soudu). Nejvyšší soud ve své judikatuře opakovaně vysvětlil, že exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet (srov. např. usnesení ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003, uveřejněné pod číslem 58/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 21. 7. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2273/2008, a ze dne 5. 8. 2008, sp. zn. 20 Cdo 4548/2007). Exekuční řízení je ze své podstaty určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoli pro autoritativní nalézání práva. Stejně tak není řízením přezkumným (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 871/11, bod IV, nebo nález ze dne 3. 4. 2012, sp. zn. IV. ÚS 2735/11, bod 14, 15, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2023, sp. zn. 20 Cdo 2564/2023).
24. Dospěl-li odvolací soud k závěru, že promlčecí lhůta počala běžet už zaplacením částky 1 760 000 Kč, kdy dovolateli od samého počátku musely být známy okolnosti ohledně svého nepoctivého (lichevního) počínání při uzavírání kupní smlouvy, je jeho závěr v souladu s výše uvedenou judikaturou. Pro úplnost dovolací soud dodává, že ke stejným závěrům dospěl též Krajský soud v Hradci Králové, když rozsudkem ze dne 12. 6. 2025, č. j. 25 Co 109/2025-216, potvrdil rozsudek ze dne 26. 7. 2024, č. j. 19 C 211/2023-112, kterým Okresní soud v Trutnově zamítl žalobu žalobce proti žalované na zaplacení částky 1 760 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 15. 12. 2021 do zaplacení z důvodu namítaného promlčení.
25. Protože dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu a dovolatelem přednesená argumentace není způsobilá zpochybnit jeho správnost, Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
26. Vyrozuměním ze dne 30. 1. 2025 soudní exekutorka JUDr. Iveta Glogrová sdělila, že exekuce zanikla jejím provedením. Dovolací soud proto rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 8. 2025
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu